Baron Witrnitz

Když baronka Brunella De Paeux Village v silných bolestech porodila syna Adama Louise, zařekla se, že už nikdy nic podobného nepodstoupí. Svoji povinnost splnila a tím pro ní záležitosti kolem manželského lože končí.

Starost o dítě převzaly služebné a jelikož baronka chlapce odmítla přiložit i k prsu, bylo nutno najít kojnou. Naštěstí se v zámku nacházela komorná Anděla, které nedávno při porodu zemřelo dítě, takže z jejího prsu se Adam Louis poprvé napil mateřského mléka. Anděla měla naštěstí mléka dost a byla ustanovena jeho kojnou. Tím chlapce tak trochu přijala za svého a zmírnila smutek ze smrti vlastního dítěte. O jeho otci nikdy nehovořila.

Baron Eugene Burguis Witrnitz byl z narození syna nadšen. Bylo mu už skoro třicet let, byl v plné životní síle a již se těšil, jak z chlapce vychová správného muže. Jeho radost kalila manželka Brunella. Její nechuť k manželským hrátkám se změnila na zatvrzelé odmítání.
Brunella si nikdy milování neužívala, Eugene byl její první muž. Ve svatební den, kdy manželství konzumovali, přišla o panenství a její nechuť k tělesnému styku to snad ještě zvýšilo. Nebyla hloupá, aby nevěděla, jak se rodí děti a proto muže neodmítala ve svém loži a doufala, že co nejdříve obtěžká.
Ovšem najít v milostném konání radost a rozkoš jí nešlo. Příčily se jí prosté dotyly rtů a jazyka na prsou, krku, ramenou… Líbání se nebránila, ale jeho jazyk v ústech při vášnivém polibku ji vyděsil. Dotknout se rukou jeho údu, jak ji Eugene mockrát prosil, se odvážila jen jednou. Jeho velikost, horkost a cukání a poté lepkavá bílá hmota, co z něj vyšla… už to nikdy neopakovala. Úd přijímala v sobě jen za účelem plození a třebaže jí jeho rytmické pohyby občas přišly příjemné, nepřekonaly její odpor k celému tomu „plnění manželských povinností,“ jak se všeobecně říkalo.

I tak Eugena milovala. Byl to přece jen její manžel, hodný, pozorný, hezký a hlavně bohatý. Že si vzal právě ji, nepříliš zámožnou šlechtičnu, jí imponovalo.
O své kráse také neměla valné mínění, takže když ji požádal o ruku, hned radostně přikývla. Při společných procházkách ji pak sváděl, chtěl líbat, objímat a posléze i šaty vyhrnout. Naštěstí pro ni, ale k nejintimnějšímu styku nedošlo a Eugene tak nepoznal, jaký negativní vztah k tomu ona má. Jako manželka se mu sice zcela oddala, ale po narození syna manželské milování zcela ze své mysli vytěsnila.

Eugene to řešil po svém. Byl ve věku, kdy sex byl jeho takřka životní potřebou a vzhledem ke svému postavení i celkovému vzhledu nebyl problém nějakou tu panenku na noc si opatřit.
Chudina v podzámčí ho nelákala, ale dívek sloužilo na zámku dost, aby byly jeho potřeby ukojeny. Jelikož neskrblil a každé dívce za noc zaplatil pár dukátů, jeho lože v podstatě nevychladlo.
Největší zalíbení posléze nalezl u kojné Anděly. Snad kvůli jejím velkým vnadám, snad jak se svědomitě starala o syna. I ona byla požádána, zda by nestrávila noc v milostném styku se zámeckým pánem. A protože pánu se neodmlouvá, pokorně se v noci objevila v jeho komnatě.

***

Eugene ji pobídl, aby přistoupila blíž.
„Víš, že jsi krásná? Svlékni se, ať měsíční zář zalije tvé nahé tělo a ty se staneš vílou tančící na noční pasece…“
„Jak si přejete, Milosti,“ pípla Anděla.
„Zde nejsem tvá Milost, ale budeš mi tykat a říkat česky Evžene, rozumíš?“ řekl a pak jen vydechl nad její nahou postavou.

Anděla si nejdřív rukou kryla klín a prsa a pak sama cítila pocit vzrušení, že svěsila ruce podél těla.
„Pojď,“ natáhl ruku, aby přilehla k němu do lože.
„Jsi krásná… moc tě chci,“ opakoval a rukou ji hladil a přejížděl po těle. Zejména její velké prsy byly pro něj lákavé. Promnul je a pevně stiskl, až sykla. Slastí i bolestí zároveň.
„Neboj, budu něžný…“zašeptal a políbil ji.
Nejprve jemně a něžně, pak více vášnivěji.
Anděla mu vyšla vstříc a líbat se vskutku uměla. Když jí Evžen v polibcích sjel na prsa a sál tvrdé bradavky, tiše vzdychala prožívanou slastí. Takto se jí nikdy nikdo nevěnoval a každému šlo jen o vlastní uspokojení.
Baron si však nepočínal majetnicky a rozkoš jí dával a stejnou měrou od ní přijímal.

Anděla sama cítila, jak vlhne a touží po jeho mužství, které cítila tlačit do stehna. Natáhla ruku, stiskla naběhlý tvrdý ocas a několikrát ho popotáhla.
Evžen vzdechl: „Anooo… ještě.“
Tak ho začala pomalými tahy honit, protože věděla, že tak ho uspokojí. Evžen opojeně vzdychal, užíval si jejích pohybů a pak už ze špičky ocasu vytryskla čára semene.
„Ááách,“ vydechl uvolněné v prožitém vyvrcholení a Anděla si nenápadně utírala ruku od semene do podušek.

Když se vydýchal, začal se zase věnovat tělu Anděly. Cítil, že se jí musí nějak odměnit, aby i ona dosáhla vrcholné rozkoše. Vzpomněl si na slova přítele, který se přátelil se znalcem milostných technik jistým Cassanovou a ten mu poradil, že ženu lze dovést na vrchol ústy. Vzpomenul si i jakým způsobem a nyní se Evžen o to pokusil.

Přesunul se hlavou k jejímu klínu, vysunul jazyk a porostem ochlupení se snažil dostat k onomu otvoru lásky.
Anděla nejdřív polekaně trhla tělem, ale pak začala hlasitě vzdychat a sténat a zcela se poddala slasti, kterou nikdy nepocítila. Evžen sál a lízal ji všude kam dosáhl a byl překvapen výronem milostných šťáv, které mu tak chutnaly.
Při tomto laskání mu ocas znovu ztuhl, a tak se nad dívku porovnal, ona sama více roztáhla nohy a pak pocítila, jak do ní naráz pronikl.
„Ohh… ohhhh,“ vyjekla bolestně, ale jak byla mokrá, šlo to snadno.
Zakrátko v ní byl zasunutý až po kořen a celou ji vyplnil. Anděla cítila, jak mu v něm tepe.
Když začal přirážet, slastně sténala, vzdychala a vnímala, jak do ní jeho tvrdý ocas strojově vniká a vyjíždí ven.
Přitom jí jazykem rejdil po ramenou a laskal jí i prsa rozlitá po hrudi a pohybující se v rytmu přírazů.
„Ahh… ahh… anoo,“ vzdychala a cítila blížící se vyvrcholení. Ach, jak dlouho už ho nepocítila.

Evžen si dával opravdu záležet na orbě její zahrádky, sám zažíval pocity rozkoše a razance přírazů nabývaly na intenzitě.
„Uh… uhhh,“ zafuněl nakonec a cítil, jak do ní pumpuje mocnou dávku semene.
Anděla se stihla odbavit o vteřinu dřív a zažívala neskutečnou slast a uvolnění.
„Děkuji ti, nyní můžeš jít,“ usmál se Evžen a Anděla se zvedla, rychle se přioděla a s úklonou a přáním dobré noci komnatu opustila. Aby s pánem strávila celou noc ve společném loži bylo nemyslitelné. Svůj úkol splnila a to bylo vše.

***

V dalších dnech zase baron k sobě zval jiné dívky, ale na Andělu zase brzy došlo, neboť v ní nalezl největší zalíbení. V té době také začal s Brunellou vést řeči o zplození dalšího potomka.
„Jedno dítě je málo, drahá. Dnes, při všech těch nemocech…“ začal. „Nemůžeme spoléhat jen na Boží vůli či znalosti ranhojiče. Podívej se do vesnic, kolik dětí mají v každé chalupě.“
Brunella se děsila chvíle, kdy s tím manžel přijde, protože přesně to jí naznačila přítelkyně Rozeta Maximiliána z Rajdowitz, která se pyšnila narozením již pátého dítěte.
„Jen si nemysli a počítej s tím, že manžel tě bude chtít obtěžkat ještě minimálně jednou. Jedno dítě je málo,“ sdělovala, když si Brunella pochvalovala klid od manželských povinností, zatímco Rozeta si stěžovala, jak ji manžel „dává do těla“ téměř každou noc. Ovšem neprozradila, že nejen manžel, ale že její klín navštěvuje i řada jiných mužů. Někdy se jedná o vlivné přátele jejího muže, jindy o milence v podobě mladých urostlých armádních důstojníků.
„Mám jisté řešení, milá přítelkyně, které ti poskytnu ne zcela zadarmo, ale nebude tě to stát ani měďák. V loži tě zastoupím já,“ řekla Rozeta ohromené Brunelle.
„A… a… jak? Nechápu,“ bylo to na Brunellu příliš složité.
„Prostě se s tvým manžílkem vyspím a dám mu dítě. To si potom osvojíte. Bude šlechtické krve a nesejde na tom, že ne přímo tvé. Sama máš s tím problém, zato já otěhotním sotva se na mě muž podívá,“ děla Rozeta s úsměvem. „A přiznej si… nejsi v posteli příliš aktivní, že ano? Já mu poskytnu, co ještě nezažil a sama si to též užiju a to je to, co mi dáš za odměnu. Svého manžela. Na mé obtěžkání… pro tebe.“

Brunella se zamyslela.
„Ale Eugene tě pozná.“
„Jistě. Sama mu to navrhneš… Nebo ho mám snad svést? Věř mi, že bych to dokázala, ale to si přítelkyně vzájemně nedělají,“ řekla Rozeta.
Sice takovými předsudky netrpěla, ale Brunella pro ni nebyla žádnou soupeřkou.
„Myslíš, že na to přistoupí?“
„Když mu tio správně podáš a vysvětlíš, tak ano. Nebo snad myslíš, že žije v celibátu? Má drahá, kde žiješ? Muži myslí především svým moudím a myslím, že řada komorných by ti mohla vyprávět, jak je tvůj mužík oprašuje… věř mi, je to tak.“
Brunella věděla, že Rozeta má pravdu. Tuto skutečnost musela přijmout, když ho odvrhla od svého lože, ale mlčela a vytěsnila to z hlavy. Rozeta jí to teď neomaleně připomněla.
„Tak ano. Ještě dnes s ním promluvím,“ řekla nakonec s pevným odhodláním.

***

Eugene naposledy prudce přirazil a plnil pochvu Anděly mohutnou dvoudenní nastřádanou dávkou. Sotva z ní vyjel, z klína jí hned začal vytékat přebytek semene.

Oba stáli u vykládané skříňky o níž byla Anděla opřena v mírném předklonu, sukni měla vyhrnutou na zádech a Eugene ji tak šukal zezadu. Bylo to rychlé vzplanutí, jak již byl Eugene nadržený a Anděla byla po ruce, když právě ukládala spící dítě do postýlky.
Baron se jí zmocnil, přirazil ke skříni a už to jelo. Neměl ani čas, vychutnal si její tvary, jenom potřeboval odložit semeno..
„Budeš mě dnes ještě potřebovat, Evžene,“ zeptala se, když si urovnala šaty.
„Ne. Dnes chce Brunella se mnou hovořit. Máš volno,“ pohladil ji Evžen po tváři a odešel.
Anděla jen vzdychla a měla pocit, jako by se jí zamotala hlava. Dnes již podruhé.

***

Eugene dopil sklenku a nalil si další. Právě vstřebával informaci od manželky ohledně plození dalšího potomstva.
„Tobě to nevadí?“ podivil se.
„Ne, drahý. Víš přece jaký mám k tomu vztah…“ děla Brunella měkce.
„To vím. Na Adama Louise ses byla podívat pětkrát… A je mu již půl roku. Dost dlouho aby začal poznávat svou matku!“ rozezlil se Eugene. „Chceš snad aby za ni přijal Andělu? Aby jí tak říkal? Seš špatná matka!“

Brunella se rozplakala. Ona žádné mateřské city neměla a k dětem měla skoro odpor. Zvláště k těm malým. Byla prostě taková. Manžela milovala, ale nemohla mu dát co, co on chtěl a měla náhradní řešení. Ale, jak vidno, neuspěla.
„Dobře. Podvolím se tvému nápadu,“ k jejímu překvapení nakonec souhlasil. „Ale mám podmínku. Začneš se k synovi chovat jinak! Půjdeš s ním na procházku. Budeš si s ním povídat. Musí v tobě vidět matku! Je to náš syn a budoucí dědic!“
Brunella přikývla a doufala, že manželovu podmínku dokáže aspoň částečně splnit.

***

Byla noc, když u komnaty tiše klaply dveře.
Rozeta se zavrtěla, probudila se a otevřela oči. Přímo před ní se vypínal tvrdý ocas. Jeho majitel Eugene se na ní usmíval. Rozeta se zprvu ulekla, pak usmála, vzala ho do ruky, přetáhla předkožku, naklonila se a otevřela ústa. Začala ho cumlat a sát.
Horký, tvrdý ocas jí projížděl pusou, bože, má ho docela velkýho, projelo jí hlavou, ale dál ho kouřila a Eugene spokojeně funěl a vzdychal.
„Udělám vás velmi spokojeným, drahý hrabě,“ řekla tiše Rozeta, svlékla si noční košili a nahá ulehla, roztáhla nohy a Eugene se na ní uvelebil. Hned do ní hladce zajel a oba se rozvzdychali slastí.
Tvrdý ocas se třel o její stěny a přiváděl ji do stavu extáze. Rozeta, přes své značné zkušenosti uznala, že takový ocas v sobě již dlouho neměla a dělalo jí to moc dobře.
Hrabě jí mnul a laskal prsa rozlitá po hrudi, líbal ji a ocas dál rytmicky a neúnavně projížděl mokrou kundičkou. Když se přiblížil k vrcholu, zrychlil přírazy a pak do ní vypustil veškerou dávku semene až do poslední kapky.

Rozeta se sice nestihla udělat, ale věděla, že milování ještě není konec. V tom si uměla poradit.
Změklý ocas sevřela v ruce a jemnými tahy ho začala honit. Nakonec ho vzala ho do pusy a kouřila sevřenými rty. Vždy ho vsála a zase jazykem vytlačovala ven. Volnou rukou ho svírala u kořene a druhou mu jemně mnula koule. Ocas mu tak brzy stál jak ocelová tyč a Rozeta na něj obkročmo nasedla.
Eugene jí hned začal mnout prsa a ona mu slastnými vzdechy dala najevo, že je jí to příjemné. Přitom odsedávala na tvrdém ocase, jak jí to vyhovovalo.
„Ah… ah… ah,“ zrychlila a začala víc hlasitě sténat.
„Och… už… áááááh,“ vyrážela, jak jí tělem projel blesk orgasmu a Eugene cítil poševní stahy a s uvolněním se do ní vystříkal.

Když se mu svezla z těla, cítila, jak z ní sperma vytéká celým čůrkem.
„Tohle se snad ujme, můj milý. Děkuji ti,“ políbila ho a přes oba přetáhla pokrývku. Bez dovolení se tak rozhodla s baronem strávit noc v loži.

***

Eugene se vzbudil za ranního rozbřesku. Posadil se, pohlédl na ocas v ranní erekci a vzpomínal na noc.

Rozeta ležela na boku, tak jemně k ní přilehl a pomalu jí pozvedl nohu tak, aby do ní mohl zezadu vniknout. To se mu podařilo, a začal ji pomalými přírazy šukat. Pochva skoro ihned zvlhla a proniky byly snadnější i slastnější.
Rozeta se probudila a ranní milování ji naplnilo rozkoší. Nedala na sobě nic znát, jen pomalu pozvedla nohu víc, aby mu umožnila ještě snazší přístup a pronik. Eugene to poznal a přidal na razanci přírazů.
„Oh… pomaleji… oh… oh,“ zavzdychala Rozeta, jak ho náhle pocítila hluboko v sobě.
Ocas ji rytmicky projížděl, třel se o stěny v novém směru a mrazivé rozkoši. Pak ucítila dlaně na prsou.
„Ahhh,“ vydechla slastně.
Přírazy zrychlily a zintenzívnily a Eugene ji už mrdal prudce a drsně. Ve chvíli vyvrcholení naposled přirazil, ale semeno vypustil ven.
„Je po všem, drahá Rozeto. Již mě v noci nenavštěvuj a pokud se v tobě nic neujme, neber jako prohru. Prostě jsme to zkusili, ale nebudeme to přehánět, ano?“ řekl hrabě a vstal. „Nyní mě omluv. Potřebuji se obléknout a provést ranní toaletu. Uvidíme se u snídaně,“ a nechal zaskočenou ženu o samotě.

***

„Odjíždím, drahá Brunello,“ sdělila Rozeta přítelkyni po snídani.
Při jídle na barona ani nepohlédla a ani do řeči jí nijak nebylo. Nelitovala oné noci, zažila rozkoš a slast, ale myslela si, že muže oblaží ještě po několik dalších večerů, aby bylo možné oplození jistější. Rozhodnutí barona ji zaskočilo a svým způsobem ponížilo a na to nebyla zvyklá.
„Dobrá tedy, kdykoliv zase přijeď a… pokud uspěješ s obtěžkáním,“ zrudla Brunella.
„Jistě. Jak jsme domluveny,“ kývla Rozeta.

Po jejím odjezdu se Brunella vzchopila a dopoledne strávila ve společnosti svého syna a snažila se k němu najít mateřský cit. Jeho broukání se jí dokonce líbilo a učila se od Anděly jak ho správně pochovat v náručí.

***

Po nějaké době přišla zpráva od Rozety, že se obtěžkání nepodařilo.
Eugene to přijal neutrálně, vlastně s tím skoro počítal, Brunella posmutněla, neboť tušila, že se této role bude muset ujmout sama.
A proto při jedné večeři špitla, jestli může manžela v noci navštívit v jeho komnatě?
„A jsi si jistá, drahá?“ pozvedl Eugene obočí. Dnes měl chuť na Andělu, ale manželka má samozřejmě přednost.
„Ano. Jsem přece tvá žena,“ řekla Brunella pevně, ale hlas se jí chvěl.

Když k němu v noci přišla, ihned se svlékla a nahá přilehla k němu do lože.
Měla dokonalé tělo, po jednom porodu správně žensky plné a zaoblené. I komorné své paní záviděly, jak dobře vypadá. No, však jí také bylo třiadvacet let.

Eugene se kochal jejími tvary pohledem i pohmatem a Brunella vše snášela s pevně stisknutými zuby.
„Máš je nádherná,“ šeptal, když jí rty laskal ztvrdlé hroty bradavek, líbal a rukou mnul jí plná prsa.
„Ach, drahý,“ tiše vzdychala, neboť tělo jí přecejen vibrovalo vzrušením a příjemnými pocity.
Když cítila, jak ji líbá níž po těle až ke klínu, lekla se.
„Oooch, co to děláš?“
„Tiše,“ odvětil a ponořil jazyk do houštiny klína.
Pysky se nalily krví, rozevíraly se a ven vytryskly první kapky milostných šťáv.
„Ach… Svatá panno…“ zasténala Brunella v nepoznané slasti a tatam byl její odpor a obrana proti milování.
Podvědomě rozevřela nohy více od sebe, aby se laskání a rozkoš ještě znásobily.
To už Eugene na ni nalehl, nasadil žalud na štěrbinu a zatlačil.
Pronik ocasu do pochvy však byl pro Brunellu bolestivý. Byla sice vlhká, ale nedokázala se i přes vzrušení uvolnit.
„Áááh… ah… to… bolí,“ zasténala a snažila se muže ze sebe shodit.
Eugene ji popadl ruce za zápěstí, rozpažil a dál prudce přirážel, až v ní byl až po kořen.
Brunella se zmítala, ale pohyby pánví jen zvyšovala jeho rozkoš a Eugene se na ní dál uspokojoval strojovými přírazy. Úzká pochva mu masírovala ocas až do uvolňujícího výstřiku a semenem jí plnil lůno až po okraj.

Pak se odvalil a vydýchával ze slastného prožitku, zatímco Brunella tiše vzlykala. Ne, nejde to… nedokáže to překonat a styk pro ní dál bude bolestivý a nepříjemný. Ale musí to být.
„Budu se snažit o nejdříve ti dát syna,“ obrátila se na manžela.
„Nebo dceru, je mi to jedno… ale tak se stane,“ odvětil Eugene a na ženu se usmál.

***

Brunelle se zastavil pravidelný cyklus a celá zářila, když to oznamovala manželovi, ale bylo to spíše z radosti klidu v loži.
Když jí břicho narostlo tak, že chodila už jen ztěžka, poslal ji manžel k rodičům a zavedl Andělu do její osobní komnaty.
„Ale, pane… ehm… Evžene… to je komnata paní,“ byla Anděla vyplašená, co chce dělat.
„Vyber si oblečení. Zítra spolu se synem odjíždíme do Karlsbadu. Je tam prý léčivá voda a potřebujeme si trochu odpočinout. Vše jsem již zařídil. Ubytuje nás pan Pupp. O dítě bude též postaráno a my si budeme užívat. Pro tuto chvíli obdržíš titul baronesy. Nikdo nás nezná a ty víš, jak se ve společnosti chovat. Je to mé rozhodnutí, neprosím tě, ale přikazuji!“

Anděla si tedy vybrala. Jemně brala do rukou šaty z drahých látek a kožešin a pak stydlivě zkoušela, jak jí budou.

***

Druhý den kočí naložil zavazadla, Anděla vzala do rukou chlapce a vyrazili. Eugene stršel dobrou náladou a už v kočáře zasypával Andělu drobnými něžnostmi a daroval jí velký prsten.
„Ne! To nemohu přijmout!“ bránila se.
„Jsi baronesa. Nemůžeš být bez šperků. Mám toho sebou víc, ale dobrá. Nedávám ti to, jen propůjčuji, ano?“ chlácholil ji.

Se dvěma zastávkami na přenocování kočár nakonec dorazil před velký výstavní dům rodiny Puppů. Byl to vlastně spíše zámeček.
„On se vlastně jmenuje Pop, ale poněmčil se na Pupp. V tomto kraji český živel není tak hojný. Ale co, Čech nebo Němec, koneckonců všichni jsme poddaní jednoho císaře,“ řekl Eugene a dvorně Anděle pomohl z kočáru. „Odteď jsi Anna Engelsia Witrnitz, tak si to pamatuj,“ šeptl jí ještě, než je úklonou přišel přivítat lokaj jeho milosti, vévody Puppa.

Po obřadném uvítání je uvedl do haly, kde se přivítal sám pan Pupp.
Poté se Eugena a Anděly ihned ujali sloužící a jedná komorná jí odebrala chlapce, že o něj bude patřičně postaráno, a že se milostivá paní baronesa může později přesvědčit.

***

Anděla se rozhlédla po přepychové vybavené komnatě.
„Je to tu krásné.“
„A zde spolu pobudeme týden, možná déle…“ pousmál se Evžen.
„Ale doma… co vaše paní?“ ulekla se Anděla.
„To není tvá starost. Jsi se mnou, navenek jako manželka, v soukromí ale stále služka, jasné? Konej, co ti poručím, o víc se nestarej. A teď… můžeš začít,“ uvolnil si z kalhot ocas a ulehl do pohodlí postele.

Anděla se k němu sklonila, stáhla předkožku a olízla žalud. Pak ho jazykem tepala a sjížděla po něm dolů až na koule, které olíbala, jemně promnula mezi rty a nato si ocas vsunula do úst a silou začala sát.
„Joooo… dobře to děláš,“ hladil ji Evžen ve vlasech a ocas mu tuhnul a mohutněl.
„Chceš mě?“ otázala se Anděla a přerušila kuřbu.
„Dodělej mě takto,“ oddal se Evžen slastným pocitům kouření a vystříkal se jí do úst.
Anděla vše spolykala a měla to odbyto.

***

Navečer, kdy muži spolu odešli soukromě pohovořit do pánského salonku, Anděla se zašla podívat na chlapce. Vlastně se na něj už těšila.
U komorných vzbudila úžas, když viděly jak zkušeně se o něj milostpaní stará. Že se vlastně vůbec stará! A když si ho přiložila k prsu, to už bylo příliš.
„Jemnostpaní! Vždyť my jsme zjednaly kojnou a vy… takto… sama?“ lomily rukama, ale Anděla se jen usmívala.
Ke chlapci velmi přilnula a vlastně se bála chvíle až povyroste a bude jí odebrán.

***

Blížil se čas jít spát. Evžen kráčel chodbou ke komnatě, když spatřil zajímavý výjev. Proti němu šla služka s tácem, kde měla hrnečky a konvici s čajem.
Náhle se otevřely dveře nějaké komnaty, natažené ruce ji uchopily a vtáhly dovnitř. Následoval cinkot skla a hekavé zvuky, které trvaly jen krátce, pak služka opět vyšla ven, zavrtěním si urovnala zvednutou sukni a s tácem, který stále držela v rukou, pokračovala v cestě.
„Dobrý večer, pane,“ naznačila úklon, když míjela zkoprnělého barona..
„To jsou věci,“ řekl si a dumal, kdo že obývá onu komnatu. Vysoce postavených mužů tu bylo celkem dost, Pupp stále s někým jednal, ale pustil to z hlavy a těšil se do lože.
Na prahu se zarazil.
Andělu nikde neviděl, zato nějaká služka jim upravovala lože.

Když zaslechla dveře, otočila se a udělala pukrle.
„Jsem vaše osobní komorná, milostpane. Jmenuji se Irma a jsem vám plně k službám. Milostivá paní je vedle v lázni a má léčivou koupel. Já vám připravuji lože,“ pravila.
Byla to celkem hezká mladá dívka. Měla plnější postavu, ale hruď se jí rozhodně nedmula jako Anděle, pomyslel si Evžen.
„Mohu vám být v něčem nápomocna?“ zeptala se.
„Ne! Můžeš jít!“ řekl nakonec Evžen a zamířil do sousední místnosti, kde byl „cabinet de toilette,“ neboli místnost pro tělesnou očistu.

Ve velké nádobě zvané „baignoire“ seděla Anděla a koukala jí ven jen hlava.
„Je to příjemné?“ zeptal se Evžen.
„Voda je příjemná a horká. Tryská tu prý nedaleko přímo ze země. Říká se tomu minerální pramen. Lidé ji tu pijí i koupou se v ní,“ usmála se Anděla.
„Dobrá, vyzkouším ji také,“svlékl se Evžen donaha a vlezl si k ní.
Vešli se tam oba. Pochopitelně se začali vzájemně dotýkat a laskat a po nějaké době, Anděla stála předkloněná a zapřená o stěnu nádoby a Evžen ji zezadu prudkými přírazy mlaskavě mrdal.
„Ah… ahh… jsi… hluboko,“ sténala Anděla a visící prsa se jí při té jízdě komíhala.
„Jo… to chci… pořádně tě… projet… oh… ohhhh,“ bral si ji Evžen opravdu tvrdě a majetnicky, dokud ji nevystříkal semenem.

Pak se znovu svezli do vody, aby se sebe smyli pot a poté se přesunuli do postele, popřáli si dobré noci, políbili se a skoro ihned usnuli.

***

Irma ráno vstoupila do komnaty, ale hned rychle vycouvala.
Milostpán tam právě plenil kundičku milostpaní a velmi si to užívali. Paní vydávala hlasité slastné vzdechy a pán ji líbal na prsou a zadek se mu rytmicky zvedal mezi jejíma pokrčenýma roztaženýma nohama.

Dívka mohla doufat, že ji neviděli a jako panna byla trochu tím výjevem rozrušena. Nápadníků ve svých devatenácti letech měla dost, ale zatím svou nevinnost uhájila. Zatím k nikomu nepocítila lásku a navíc ji kamarádky škádlily, že při ztrátě věnečku není o co stát. Bolí to a mužům stejně o nic jiného nejde, než svůj klacek zasunout dívce do klína.
O čisté lásce se píše jen v románech. Irma číst uměla, ale do knihovny chodit nesměla. Tak to nakázala choť pana Puppa, aby služebné nebyly odváděny od svých povinností.

Nyní tedy viděla styk na vlastní oči a nevypadalo to tak zle. Rozhodně si to oba užívali.
Zvědavě otevřela dveře na štěrbinu a spatřila, jak se pán vzepjal a paní křičí, ať do ní stříká a její mocné „oooáááách“ naplnilo komnatu.
Irma se raději rychle vytratila.

„Můj pane, můžu ti něco říct?“ Anděla náhle zvážněla. „Nosím pod srdcem tvoje dítě.“
„Jak jsem šťasten, Andělo!“ Evžen na ni nalehl a celou ji zlíbal.
„A… co… paní baronka?“ namítla.
„O to se nestarej. O naše dítě se samozřejmě postarám. Budu vás mít stále na očích,“ řekl Evžen a z přemíry radosti znovu Andělu divoce a vášnivě zlíbal.

***

Cesta parkem se vinula a všude okolo tryskaly ze země horké prameny. Někde jen vytékaly, jinde tryskaly velkou silou a v syčivých oblacích páry.
„Proč je nespoutáte?“ ptal se Evžen.
„Poutáme je, poutáme,“ kýval hlavou pan Pupp. „Není to ale snadné a řada výronů již vyschla. Ty nejsilnější jsme zavedli do velkých domů, kde jsou basseiny a také je lze používat na pitnou kůru. Pití má blahodárné účinky na zdraví. Vidím v tom velkou budoucnost a doufám, že mé jméno tu jednou bude mít zvuk. A nyní mne omluvte. Mám jistu neodkladnou schůzku, ale jděte dál, kam libo. I pěší procházky jsou prý blahodárné pro zdraví.“
Pan Pupp opustil skupinku přátel a vydal se zpátky a ostatní pokračovali dál do hloubi lesa po udržované stezce.

Evžena to brzo přestalo bavit, odpojil se a též se navracel zpátky. Vzal to však zkratkou napříč lesem. Na jednom lesním paloučku málem vstoupil do děje jistého dostaveníčka.
O strom stála opřená služka, sukni měla vykasanou na záda a zezadu ji mocnými přírazy šukal pan Pupp. Služka tiše sténala, pan Pupp hlasitě funěl, držel dívku v pase a zadkem kmital mezi její rozkošné pevné půlky zadečku.
Náhle z ní vyjel, Evžen ohromeně zíral na jeho velkou kládu, otočil si dívku čelem k sobě, jako pírko ji pozvedl za stehna nahoru, přirazil zády ke stromu a začal přirážet.
Tentokrát dívka již sténala nahlas a pan Pupp do ní svědomitě rval čuráka až po kořen.
„Ah… ah… ah… aahh… anoooo,“ vříískala dívka ve svém vrcholu, pan Pupp ji pustil, ta sjela na kolena, pojmula jeho ocas do pusy a po několika záškubech bylo vidět, jak polyká stříkající semeno.
Když bylo hotovo, pan Pupp se vrátil na cestu a dívka zmizela lesem směrem k zámku. Tam zamířil i Evžen a opravdu, byla to rychlá zkratka.

Než se pan Pupp vrátil domů, stihl příjemně si porozprávět s jeho chotí nad šálkem čaje.
Přitom odhadl dámu za asexuální bytost a proto chápal páně Puppovi zálety a uvolňování přetlaku se služebnými.

***

Protože Anděla trávila čas s dítětem ve městě, rozhodl se Evžen pro teplou koupel. Zazvonil tudíž na Irmu, aby mu byla nápomocna.
Zajistila naplnění „baignoire“ a pak stála zrudlá stranou, když se Evžen svlékal. Protože ji nepropustil, musela tam být.
„Mohu už jít, milostpane?“ zeptala se,
„Dones mi nějaké víno a zákusky. Najím se tu,“ pokynul jí Evžen z vody.

Když vše přinesla, pokynul ji, aby si vlezla k němu.
„To nemohu, pane, od toho tu nejsem,“ odmítla Irma.
„Hm a já mám za to, žes řekla, jsem vám plně k službám,“ pousmál s Evžen. „Nu, tak se na to zeptám pana Puppa.“
„Ne, to ne, pane,“ a Irma se rychle svlékla a vmžiku byla ve vodě, aniž si Evžen stačil prohlédnout její nahé tělo. Pod vodou toho teď také moc neviděl.
„Nyní si uživej svou chvilku volna. Nikdo se to nedozví. Jez a pij, odhoďme konvence a buďme jako dva přátelé,“ navrhl jí a dívka, zrudlá studem, přikývla.
„Ano, pane… Eugene. nebo po vašem Efšené?“

Po malém občerstvení vylezli ven a nazí a mokří ulehli do postele.
Evžen konečně ocenil pohledem půvaby dívky a začal je oceňovat i dotykem.
„Buďte prosím opatrný, já ještě nepoznala muže,“ špitla zrudlá Irma, když ji Evžen začal laskat v klíně.
Velmi ji poté překvapilo, když ji Evžen začal jemnými polibky klestl až do klína, kde jen slabý dotek jazyka v ní vyvolal explozi rozkoše. Po návratu se ještě věnoval jejím nevelkým prsům, kde hned bradavky ztvrdly a postavily se.
Nakonec se porovnal mezi její roztažené nohy, nasadil žalud na štěrbinu a pomalu zatlačil.
„Ah… ahh,“ zavzdychala dívka bolestí.

Evžen povysunul ocas ven znovu prudce přirazil.
„Ah.. ááááh“ vykřikla Irma a stala se plnohodnotnou ženou.
Tvrdý ocas pronikl do hloubky panenské pochvy a zarazil se o dno.
Dívka tiše vzlykala nad nepříjemným prožitkem a Evžen začal přirážet a projížděl ji rytmickými pohyby až do slastného pocitu vyprázdnění se do jejího lůna.
Když z ní vyjel, měl na ocase stopy krve, stejně jako dívka na stehnem.

Zašli zpět do lázně, kde se omyli a když se navrátili, seděla v komnatě Anděla a netvářila se zrovna přívětivě.
„Och… paní baronko, pokorně se… se… omlouvám… já,“ brebentila zděšeně Irma a hledala pohledem pomoc u Evžena.
„Běž,“ řekl jen Evžen s úsměvem a sotva vyděšená dívka zmizela, jen pokrčil rameny.
„Nerad se koupu sám.“
„Já to chápu,“ kývla Anděla. „Ale pokud tu jsem tvou ženou, měli by se dodržovat dobré mravy a ne toto. To mě uráží.“
„Ta holka bude ve svém zájmu mlčet a nic se vlastně nestalo,“ shrnul to Evžen a chtěl Andělu obejmout, ale ta se nedala.
„Nech mě. Dnes mi není dobře,“ pohladila si břicho a Evžen si tedy nechal v klidu.

***

V Karlsbadu nakonec pobyli téměř 14 dní.
S Irmou se stihl pomilovat ještě jednou a ani Anděle nevydrželo dlouho Evžena odmítat. Jednak nebyla baronkou, ale jeho služkou uvyklou poslouchat a jednak byla na pravidelný styk tak zvyklá, že jí skoro začal chybět. A že je jen jednou z mnoha, musela zkrátka vzít na vědomí.

Doma se Evžen setkal s Brunellou, která byla krátce před slehnutím a celá se třásla v hrůze na blížící se porod a související bolesti.
Vyprávění manžela o Karlsbadu ji nezajímalo a Andělino vypůjčení šatů z její garderoby si ani nevšimla. Evžen ji utěšoval jak mohl, ale Brunella byla příliš labilní a bojácná, že nic nezmohl.

***

Na Květnou neděli přišly na Brunellu porodní bolesti. Evžen muka porodu prožíval v salonku ve společnosti pálenky.
Nakonec mu přišla služebná zvěstovat, že má dceru a i vzácná paní Brunella je v pořádku.
Evžen se potěšil pohledem na novorozence i na spící manželku a pak se z radosti opil a spal až do poledne příštího dne.

Z přírůstku do rodiny se ale těšil jen necelý týden, kdy krátce po sobě zemřela Brunella, zřejmě na poporodní vyčerpání i dítě, asi na náhlou nemoc novorozenců, jak řekl ranhojič. Nedalo se tomu nijak zabránit. Dítě bylo jinak zdravé.
Trvalo dlouho, než s s tím Evžen vyrovnal a mohl se těšit na narození potomka od Anděly.

***

Nějak v té době se na zámku objevil pan Pupp s chotí.
Anděla se rychle musela změnit v baronku Annu Engelsii Witrnitz a snažila se co nejvíc zakrýt svoje těhotenství.
„Co vás ke mně přivádí, příteli?“ zajímal se Evžen o důvod Puppovy nečekané návštěvy.
„I vy kujóne,“ začal Pupp bez obalu, ale s úsměvem. „Jen chvíli jste byl na zámku, ale stihl jste mi přivést služebnictvo do požehnaného stavu.“
„Já, jakže? To není možné,“ bránil se Evžen.
„Ale drahý Eugene. Nechoďme kolem horké kaše. Irma mi všechno řekla..Koneckonců byla vám k službám a vy jste jich využil bezezbytku, otázka je, co s ní? Ona za nic nemůže.“
„A co.. ehm..navrhujete? Chcete finanční vyrovnání, novou služebnou nebo…?“
„Ale, ale… příteli,“ usmíval se pan Pupp. „Nic takového. Tu dívku vám pošlu sem a vy se o ni a dítě jistě postaráte.“
„Ano… to… nebude problém,“ řekl Evžen. „Je-li dítě mé krve, jistě se pro tu dívku zde najde odpovídající umístění.“
„Tak, tak,“ děl pan Pupp. „Něco vám řeknu. Je to něco jako rodinné tajemství, no… spíše pro ženu… zkrátka, má žena nemůže mít děti. Smířili jsme se s tím a já své potřeby řeším se služkami. Už několikrát se stalo, že z toho obtěžkala, ale já se o ni vždy postaral. Dítě sice nebude dědit, ale dokud budu živ, dostane se mu odpovídající výchovy a pokud se služebná vdá, dostane jistou finanční částku do začátku. Již jedno z mých dětí dokonce studuje… Myslím si, že tak je to správné.“
„Jste šlechetný muž,“ kývl Evžen. „Udělám něco podobného. Apropo, hovoříme-li o povyražení, chcete si zpříjemnit noc?“
„Děkuji, hrabě, ale již má svůj věk a cestování mě docela unavilo. Budu spát jako dudek,“ odmítl nabídku Pupp.

***

Nastal čas Anděly. Porod proběhl hladce a na svět přišel chlapec Eugene Wilhelm.
Služebná Irma pak povila děvče Brunellu Marii. V souladu s dohodou s panem Puppem se o ni Evžen následně postaral a učinil ji komornou hraběcí rodiny. Že s ní nadále souložil, netřeba dodávat, ale vždy tajně bez odhalení Andělou, která na Irmu žárlila.

Po roce povinného vdovství pak k úžasu panstva i personálu pojal za manželku služebnou Andělu a zajistil jí šlechtický původ. Jelikož penězi nešetřil, písař Fabricius vyhotovil takřka dokonalý falzifikát o jejím šlechtickém původu a vše se zapsalo do zemských desek.
Z Anděly se stala baronka Amnézie Engelsia Von Vorburg a baron Eugene Burguis Witrnitz tak sňatkem neučinil nic, co by bylo proti společenským konvencím. Každý si o tom mohl myslet své, ale to bylo baronovi jedno.
Syn Adam Louis přijal Andělu za svou matku zcela automaticky a protože ji baron miloval, pořídil si s ní ještě další tři děti. Všechno to nakonec byly dcery.

***

Jistým paradoxem bylo, že Irma ve věku sedmatřiceti let se stala první ženou mladého Adama Louise.
I přes svůj věk to byla hezká žena a jako osobní komorná hraběcí rodiny byla takříkajíc po ruce. Mladý pan Adam ji nikterak nesváděl, víceméně ji o zaučení v milostném konání, s jistým uzarděním, požádal.

A tak mu jednoho večera v komnatě poskytla své zralé tělo a s její pomocí poprvé zakusil slast klína a vlastně celou krásu milování.
„Vše nech na mě,“ řekla mu.
Adam ležel na zádech a Irma mu poskytla ruční a posléze i ústní masáž ocasu, který ihned byl tvrdým a připraveným.
Irma na něj nasedla a pomalu si ho zavedla do sebe až po kořen.
„Áááhhh… úhhh,“ vzdychala, neboť ji celou vyplňoval a cítila ho opravdu hluboko v sobě.
Adam též vzdychal, ale slastí a rukama jí mnul prsa již trochu povislá, přesto plná a nádherná s tvrdými hroty bradavek.
Irma, zapřená rukama o jeho ramena, rytmicky odsedala a ve chvíli, kdy cítila v sobě cukání a Adam začal hlasitě a rychleji sténat, z něj sesedla a k vyvrcholení ho přivedla ručně. Stačilo pár tahů rukou a cákance semene tryskající z ocasu byly všude.
Irma se usmívala a Adam měl svou první zkušenost za sebou.

Jak otec Eugene stárl, mladý Adam přebíral jeho milenky a nebo si sám našel nové. Posléze ho doplnil bratr Eugene. První zkušenost si taktéž odbavil s Irmou a začal s ní dokonce spávat pravidelně. Dával přednost zkušenosti před mládím a rozhodně chybu neudělal.
Dá se konstatovat, že rod Witrnitzů má téměř jistotu, že po meči nevymře.

Autor

4.8 53 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Laděk

Mister Shock nám snad nějak stárne, že píše jak z Červený Knihovny … 😀 😀 😀
Co že dneska žádný překvápko nakonec?

Gourmet

Krásně napsané o krásné době. Taková erotická červená knihovna, což je určitě lepší čtení, než se podívat na denní zprávy. 5 hvězdiček!

Laděk

tak to bez debat….

Asda

Skoda ze se hrabe nejmenoval von Jitrnitz, to by bylo dokonale.
Zajimalo by me ciste technicky, kdyz si hrabe nebral servitky, a kazdou sluzku bezostyne pokazde vystrikal, ze tam nemel za chvili materskou skolku. To same Andela, 2x 3x tydne vystikana, ze nrotehotnela.

maiden

To jsou moc hezky pribehy. Casanova pry rikal, ze predstavy jsou 2x lepsi jak skutecnost… Ma to proste smrnc, jen tak dal.

Kamil Fosil

Je to jasné!
Byl to Evžen, lovec žen.
A kdo vlastně zdědil hotel Pupp, když paní Puppová nemohla mít děti?
Patrně některý z levobočků, který to tam později přejmenoval na Grand hotel Moskva.

7
0
Would love your thoughts, please comment.x