Blbec na rande 01

1. Kapitola – Konkurz

Dáša seděla ve svém útulném pražském bytě, obklopená třpytem svíček a pastelovými polštáři, které pečlivě naaranžovala pro svůj nejnovější Instagramový příběh. Její telefon vibroval notifikacemi, zatímco na obrazovce svítil profil seznamky, kde se mísily zprávy od mužů všeho druhu, od sebevědomých podnikatelů po nesmělé romantiky.
Dáša však nebyla obyčejná uživatelka seznamky. Byla influencerka, hvězda platformy s placeným přístupem, kde její obsah, pikantní, vtipný a lehce provokativní, přitahoval tisíce zvědavých očí. Její kanál, nazvaný *Blbec na rande*, byl něco mezi reality show a divadelní fraškou, kde ona byla režisérkou, herečkou i scénáristkou v jednom.

Princip byl jednoduchý, ale geniální. Dáša zveřejňovala profily mužů, kteří ji oslovili na seznamce, a její sledující, armáda platících odběratelů, hlasovali o tom, s kým půjde na rande.
Hlasování probíhalo formou finančních příspěvků: čím víc peněz na kandidáta přišlo, tím větší šance, že ho Dáša pozve na schůzku. A to nebylo vše. Celé rande bylo natočeno na skryté kamery v její oblíbené restauraci *U Zlatého bažanta*, kde se s majitelem domluvila na diskrétní instalaci za štědrou provizi.
Videa z těchto schůzek, plná trapasů, nešikovných flirtů a občasných perliček, byla exkluzivním obsahem pro její předplatitele. K tomu přidávala ankety, vtipné komentáře a před každým rande i fotku svého pečlivě vybraného outfitu, který zvyšoval napětí jako předehra k velké premiéře.

Dnes večer byla Dáša ve svém živlu. Na svém kanále právě zveřejnila tři kandidáty. První byl Petr, padesátiletý rozvedený podnikatel, který se chlubil fotkami z jachty, ale jeho zprávy byly plné pravopisných chyb. Druhý, Martin, byl fitness trenér s dokonalým tělem a úsměvem, který však působil, jako by si sám sebe fotil v zrcadle nepřetržitě. A pak tu byl Jakub, mladý, lehce rozpačitý revizor dopravního podniku, jehož profilová fotka ukazovala nenápadného kluka v uniformě s nervózním úsměvem. K Jakubovi někdo z Dášiných sledujících připsal: *„Toho vídám na Andělu, vybírá pokuty. Trapas čeká!“* Komentáře se jen hrnuly, od vtipů o jízdenkách až po spekulace, jestli Jakub zkontroluje Dášinu „platnost“.

Hlasování bylo napínavé. Petr sice sliboval luxus, ale jeho arogantní tón v konverzaci nikoho neohromil. Martin sbíral body za vzhled, ale sledující ho rychle označili za „příliš namyšleného“. Jakub však, ať už díky své nenápadnosti nebo kvůli potenciálu pro pořádný trapas, začal stoupat v žebříčku. Když hlasování skončilo, Dáša nevěřila vlastním očím. Na Jakuba se sešlo 48 tisíc korun. „No tak dobrá,“ zasmála se, když si prohlížela částku. „Revizor to vyhrál. To bude jízda.“

2. Kapitola – Rande s revizorem

Den rande byl tady. Dáša strávila dopoledne výběrem outfitu. Nakonec zvolila elegantní černé šaty s hlubokým výstřihem a červené lodičky. Fotku svého looku nahrála na platformu s popiskem: *„Dnes večer to rozjedu s revizorem Jakubem. Připravte se na show!“*
Komentáře se okamžitě začaly hrnout: *„Dáša, dej mu zabrat!“*, *„Vsadím se, že ti zkontroluje lítačku místo jídelního lístku!“*

V šest hodin večer Dáša vešla do *U Zlatého bažanta*, kde ji uvítal známý obsluhující personál. Skryté kamery byly připravené, strategicky rozmístěné tak, aby zachytily každý detail, od nervózního pohledu až po nešikovné držení příboru. Dáša si sedla ke stolu, popíjela prosecco a čekala na Jakuba. Představovala si ho jako typického úředníčka, puntičkáře, co má v kapse pravítko a bloček na pokuty. Možná bude nudný. Možná trapný. Ale jedno věděla jistě, její sledující budou nadšení.

Když se dveře restaurace otevřely, vešel mladík v civilu, s rozcuchanými vlasy a nejistým pohledem. Jakub. Nebyl tak obyčejný, jak čekala. Měl v sobě něco roztomilého, skoro křehkého, a když se posadil naproti ní, jeho tvář zčervenala jako rajče.
„Ahoj, já jsem Jakub,“ zamumlal a málem převrhl sklenku s vodou. Dáša se usmála. Tohle bude lepší, než čekala.

„Tak, Jakube,“ začala, zatímco si v hlavě představovala, jak její sledující už teď šílí u obrazovek. „Pověz mi o sobě. A hlavně, kontroluješ jízdenky i na rande?“
Jakub se nervózně zasmál a začal něco koktat o své práci. Dáša se opřela, popíjela prosecco a věděla, že tohle video bude hit. Ať už Jakub dopadne jakkoli, její sledující dostanou přesně to, co chtějí, pořádnou dávku zábavy. A ona? Ona si to užívala každou sekundou.

Opírala loktem o stůl, s úsměvem pozorovala Jakuba, který se stále víc zaplétal do svého vyprávění o tom, jak jednou honil černého pasažéra přes půlku Anděla, jen aby zjistil, že má platnou jízdenku.
Restaurace *U Zlatého bažanta* byla příjemně osvětlena, svíčky na stole vrhaly měkké stíny a skryté kamery tiše bzučely v pozadí, zachycujíce každý Jakubův nervózní pohyb. Dáša věděla, že její sledující jsou přilepení k obrazovkám, lajkují a komentují v reálném čase. Právě teď se na jejím kanále objevovaly hlášky jako: „Ten kluk je roztomilý, ale prosím, ať něco převrhne!“ nebo „Dáša, zeptej se ho, jestli má u sebe razítko na pokuty!“

Jakub se mezitím trochu uklidnil, i když jeho ruce pořád nevěděly, kam se podít – chvíli si hrály s ubrouskem, chvíli s vidličkou. „Tak jo,“ řekl najednou, jako by se rozhodl převzít otěže. „Já vím, že nejsem žádný borec, ale… mám rád svoji práci. A taky pejsky. Máš nějakého mazlíčka?“

Dáša zvedla obočí, překvapená jeho pokusem o otočku. „Pejsky? Ne, já jsem spíš na kočky. Ale pověz, Jakube, co tě přimělo napsat mi na seznamce? Vypadáš, jako bys radši kontroloval jízdenky než profily.“ Lehce se zasmála, aby ho vyprovokovala. Věděla, že její sledující tohle milují.

Jakub se začervenal ještě víc, ale pak se narovnal. „No… víš, já tě vlastně už jednou viděl. Na lince 9, loni na jaře. Sedělas vzadu a koukala do telefonu. Chtěl jsem tě oslovit, ale… no, nebyl jsem si jistý, jestli máš jízdenku.“ Mrkl na ni, a Dáša se poprvé za večer zasmála naprosto upřímně. Ten kluk měl v sobě něco nečekaně šarmantního.
„Takže jsi mě špehoval, jo?“ odpověděla a naklonila se blíž. „To bych měla být opatrná, nebo mi na konci rande napíšeš pokutu.“
V tu chvíli se ozvalo cinknutí, číšník přinesl jejich předkrmy, carpaccio pro ni a smažené olomoucké syrečky pro něj. Jakub se na talíř podíval, jako by ho chtěl prohlédnout rentgenem. „Tohle… to je normální jídlo?“ zašeptal, a Dáša se musela kousnout do rtu, aby nevyprskla smíchy. Kamera to musela zachytit dokonale.

Mezitím se na platformě rozjela lavina komentářů. „Bože, ten syreček! On je fakt revizor i v duši!“ psal někdo. Jiný přidal: „Dáša, dej mu šanci, je to zlatíčko!“ A pak se objevila anketa, kterou Dáša předem naplánovala: Má Dáša Jakuba políbit na konci rande? A) Ano, zaslouží si to (500 Kč). B) Ne, ať se vrátí ke svým jízdenkám (300 Kč).
Peníze se začaly hrnout, a překvapivě vedla možnost „Ano“. Dáša si to prohlížela na telefonu pod stolem a musela se usmát. Ten kluk možná nebyl žádný Casanova, ale něco na něm bylo.

Večer pokračoval a Jakub se začal uvolňovat. Vyprávěl historku o tom, jak jednou omylem pokutoval turistu, co si koupil jízdenku na špatnou zónu, a nakonec mu musel pomoct najít hotel. Dáša ho poslouchala a poprvé si uvědomila, že tenhle „Blbec na rande“ možná není jen další obětí její show. Možná má víc vrstev, než čekala.

Usmívala přes okraj sklenky s proseccem, když Jakub najednou zvedl oči a řekl: „Promiň, já… musím na chvíli na záchod. Hned jsem zpátky.“
„Jasně, běž,“ odpověděla sladce a sledovala, jak se trochu nemotorně zvedá a mizí směrem k zadní části restaurace.

Sotva za ním zaklaply dveře od záchodu, Dáša vytáhla telefon. Rychle otevřela svůj kanál, přejela očima přes aktuální čísla – anketa o polibku už měla přes 12 tisíc, ale to bylo málo. Málo na to, co měla teď v hlavě.
Prsty se jí rozběhly po obrazovce.
Nový příspěvek – live: „Ahoj banditi 💋  
Anketa o polibku je sweet, ale pojďme to posunout o level výš.  
Kdo chce vidět, jak revizor Jakub dostane pořádnou „pokutu“ ode mě doma? 😈  
Cíl: 20 000 Kč do půlnoci.  

Když to dáme, jede se ke mně – a vy uvidíte všechno. Mám doma kamery ve všech správných úhlech.  Pro nechápavé – přispějte minimálně 400 a uvidíte, jak tomuhle moulovi vykouřím čuráka.
Pod tím velké tlačítko: **PŘISPĚT**
Během prvních 30 sekund přišlo 17 příspěvků.  Do minuty už to bylo nasbíráno 10 tisíc. A komentáře typu: „Revizor dostane kartu do červený zóny 😂🔥“ , „Dáša královna, pojďme to toho!“

Dáša si odložila telefon dolů to otevřené kabelky, aby to nevypadalo podezřele, a usmála se sama pro sebe. Srdce jí bušilo rychleji, než kdy předtím při jakékoli „obyčejné“ epizodě. Jakub se vrátil, trochu rozcuchanější, ale s úsměvem. „Promiň, byla tam fronta…“
„To je v pohodě,“ řekla měkce a naklonila se k němu přes stůl. „Víš co? Co kdybychom to tady ukončili a šli někam, kde je méně lidí?“
Jakub zamrkal, nechápavě, ale zároveň s viditelnou nadějí. „Jako… ke komu?“
„Ke mně,“ zašeptala a lehce mu přejela prstem přes hřbet ruky. „Mám doma víno… a taky spoustu soukromí.“

Viděla, jak se mu rozšířily zorničky. Jak se snaží polknout. Jak se snaží nevypadat, jako by mu právě někdo nabídl Vánoce v létě.
„Fakt bys chtěla?“ zeptal se tiše, skoro nevěřícně.
Dáša se usmála – ten úsměv, který prodávala za desetitisíce zhlédnutí.  
„Fakt. A víš co? Myslím, že sis to dneska zasloužil.“
Telefon v kabelce jí vibroval nepřetržitě. Když se podívala nenápadně – 11 400… 14 800… 17 200… Během placení už to přeskočilo 19 tisíc.

Když spolu vycházeli z restaurace, venku byla chladná pražská noc. Jakub jí nabídl ruku, trochu neohrabaně, ale upřímně. Vzala ji. V taxíku se k němu přitulila blíž, než bylo nutné.  
„Víš, Jakube,“ zašeptala mu do ucha, „dneska večer ti možná budu muset pořádně zkontrolovat… všechno.“
On se zasmál, nervózně, ale šťastně. A v tu chvíli jí přišla notifikace.

**Sbírka dokončena – 21 400 Kč**

Dáša se usmála do tmy za oknem taxíku.  Kamery doma už čekaly.  A revizor Jakub právě vstupoval do zóny bez jízdenky… ale s VIP vstupenkou přímo do její show.

Taxík zastavil před starším činžákem na Vinohradech. Dáša zaplatila kartou, Jakub se snažil přispět, ale ona ho s úsměvem zarazila: „Nech to být, revizore. Dneska jedeš na můj účet.“

Výtah byl malý, zrcadlový. Jakub stál těsně vedle ní a cítila, jak se mu třese ruka, když se dotkla její. Voněl po levné, ale příjemné kolínské a trochu potem, nervozitou. Dáša to brala jako kompliment.

„Tady bydlím já,“ řekla, když otevřela dveře bytu. Uvnitř bylo příjemně teplo, slabě voněly svíčky s vůní santalového dřeva a na stole stála otevřená láhev červeného. „Chceš sklenku?“
„Jo… jo, jasně,“ zakoktal Jakub.
Dáša mu nalila, pak si sundala lodičky a bosky ho vzala za ruku. „Pojď, ukážu ti obývák. Je tam pohodlnější gauč.“

Vedla ho přesně tam, kam chtěla, na velký šedý roh na protější straně od police s knihami. Tam, kde byla hlavní kamera schovaná v dekorativním rámu s černobílými fotkami. Druhá byla v lampě nad gaučem, třetí v poličce s rostlinami. Všechno nastavené na 4K, široký úhel, žádný blind spot. Sledující teď platili za „afterparty“ a ona jim chtěla dodat zboží.

„Sedni si,“ zašeptala a lehce ho postrčila. Jakub usedl, nohy měl rozkročené, ale kolena se mu třásla. Dáša se posadila vedle něj, přehodila si nohu přes jeho stehno a začala ho líbat, pomalu, hluboce, jazykem. Cítila, jak se mu zrychluje dech.
„Nervózní?“ zeptala se mezi polibky.
„Trochu… hodně,“ přiznal a zasmál se nervózně. „Ty jsi… no, ty jsi Dáša. A já jsem… já.“
„Přesně takovýho tě chci,“ zalhala krásně a začala mu rozepínat košili. Knoflík po knoflíku. Pak tričko přes hlavu. Měl docela hezký hrudník – ne posilovna, ale pevný, mužný. Pak přišly džíny.

Když mu stáhla boxerky dolů, oba na moment ztuhli.
Jakub nebyl oholený. Vůbec. Hustý, tmavý porost sahal skoro až k pupku. A čurák, schlíplý, schovaný v té srsti, vypadal jako malý vyděšený ježek.

Dáša se snažila zachovat poker face, ale v hlavě jí blesklo: *Tohle sledující nechtějí vidět na close-upu.* A hlavně, ona sama cítila, jak jí na jazyku už teď představivost chlupů vyvolává odpor.
„Počkej…“ řekla tiše a lehce ho pohladila po stehně. „Možná bychom to měli vzít pomaleji.“
Jakub se zčervenal až po uši. „Promiň. Já… já vím, že to není ideální. Měl jsem… no, nestihl jsem.“
„To je v pohodě,“ zalhala znovu. Ale nebylo. A on to věděl.
Snažila se ho vzít do ruky, lehce ho masírovat. Nic. Vůbec nic. Byl úplně měkký, stažený nervozitou a studem. Dáša cítila, jak se jí v hlavě mísí soucit s lehkým podrážděním. Tohle nebyl obsah za 21 tisíc.

A pak se stalo něco nečekaného.
Jakub se najednou narovnal. Vzal ji za zápěstí, jemně, ale rozhodně… a odtáhl její ruku pryč.
„Počkej,“ řekl tiše. „Teď já.“

Posunul se dolů, klekl si na koberec mezi její nohy. Zvedl jí šaty, pomalu stáhl kalhotky. Dáša instinktivně zvedla boky, aby mu to usnadnila. Cítila jeho dech na vnitřní straně stehen. Byl horký. Třesoucí se.
„Můžu?“ zeptal se a podíval se na ni nahoru, poprvé ten večer bez studu, jen s touhou.
Dáša přikývla. Ale v hlavě jí blesklo: *Kamera to vidí. Všechno. Moji kundičku zblízka. Tohle si nezaplatili. Chráním své soukromí. Zaplatili si, jak mu ho kouřím.*

Rychle se posunula, lehce se posadila výš, opřela se o opěradlo gauče, nohy rozkročila šířeji, ale bokem. Teď byla její vulva schovaná za stehnem. Jakub to neřešil. Ponořil obličej mezi její nohy a začal ji lízat. Pomaličku. Opatrně. Pak sebevědoměji. Jazykem kreslil kruhy, pak dlouhé tahy, pak se soustředil na klitoris a sát ho lehce mezi rty.

Dáša zasténala, poprvé upřímně. A najednou jí bylo jedno, co vidí kamery.
Přestala řešit úhel. Přestala řešit, jestli má rozkročené nohy moc, nebo málo. Přestala řešit peníze, sledující, obsah. Cítila jen jeho jazyk, jeho ruce na svých bocích, jeho dech. Byl v tom něco nesmírně něžného. Nezkušeného, ale strašně pozorného.
„Počkej,“ zašeptala najednou. „Počkej… chci tě v sobě.“ Jakub zvedl hlavu, rty lesklé, oči rozšířené. „Fakt?“
„Fakt.“

Vytáhla ho nahoru. Lehla si na gauč, přitáhla si ho na sebe. On se třásl, teď už ne studem ale touhou. Když do ní vstoupil, byl už tvrdý. Nervozita zmizela někde mezi jejími stehny.

Milovali se pomalu. Dlouho. Něžně. On ji líbal na krk, na ramena, na čelo. Ona mu prohrabovala vlasy, držela ho za zadek, šeptala mu do ucha: „Pomalu… ještě pomaleji… jo, takhle…“
Když přišel orgasmus, přišel skoro současně. Ona se prohnula v zádech, on zabořil obličej do jejího krku a zasténal tak tiše, jako by se styděl i teď. Pak zůstali ležet – on na ní, ona ho objímala, hladila mu záda.

Po dlouhé chvíli ticha se ozvala: „To bylo… hezký.“
„Jo,“ zašeptal. „Děkuju.“

Dáša se usmála do stropu. Věděla, že kamery pořád běží. Věděla, že sledující teď vidí něco úplně jiného, než za co zaplatili. A poprvé za celou dobu své kariéry influencerky ji to nechávalo úplně chladnou.
„Zůstaneš do rána?“ zeptala se tiše.
Jakub zvedl hlavu a podíval se na ni, už ne jako revizor na rande, ale jako kluk, který se právě zamiloval.

3. Kapitola – Ráno bez filtru

Ráno bylo šedivé, typické pražské zimní světlo prosvítalo skrz žaluzie jen tak tak. Dáša se probudila první. Jakub ležel vedle ní na břiše, dech měl pravidelný, ruku přehozenou přes její bok. Vypadal spokojeně, skoro dětsky. Na okamžik se na něj zadívala a něco v ní zacukalo. Něco, co tam včera večer nebylo.

Podívala se na hodiny. 6:47. A pak si všimla, že jeho telefon na nočním stolku vibruje. Tiché, ale vytrvalé bzučení.
Jakub se zamračil ve spánku, natáhl se, zhasl budík a pak se posadil. Bez slova. Bez „dobré ráno“. Jen si prohrábl vlasy, podíval se na ni krátce, skoro plaše, a zašeptal: „Musím na šichtu. Brzká směna na Andělu.“
„Teď? Je teprve sedm,“ zamumlala ospale.
„Jo… revizoři začínají brzo. Promiň.“ Lehce ji políbil na čelo. „Bylo to… krásný. Fakt.“

Oblékl se rychle, skoro bez zvuku. Když si zapínal boty u dveří, otočil se ještě jednou.
„Dáš mi číslo? Nebo… něco?“
Dáša se usmála, ten profesionální úsměv, který používala na stories. „Jasně. Pošlu ti ho.“
Ale neposlala.

Když za ním zaklaply dveře, zůstala ležet ještě chvíli. Pak si vzala telefon. Nejdřív si otevřela statistiky. Počet diváků v noci kulminoval na 2 314. Rekord. Sbírka na afterparty přinesla dalších 8 tisíc navíc. Celkově slušný večer.
Pak přešla do komentářů. A tam to začalo bolet.

„To bylo nejslabší zakončení ever. Kde je ten blowjob za 20k???“  

„Revizor s chlupatým ocasem a ještě mu to nestojí 😂😂😂“  

 „Líbil se mi ten trapas na začátku, ale pak to z toho byla nějaká romantická sračka. Peníze zpátky.“  

 „Dáša, ty jsi normálně zblbla? Zaplatili jsme za porno, ne za rande wtf nebo co to mělo bejt.“  

 „Chlupatej jak opice a ještě impotent na začátku lmao.“  

 „Ten kluk vypadá, jako by poprvé viděl kundičku zblízka.“

A pak ten od Luboše, který ji zarazil nejvíc.
„Zaplatil jsem 800 za blowjob, teď bych radši místo toho zaplatil pokutu v MHD.“

Dáša cítila, jak se jí stahuje žaludek. Ne kvůli penězům. Kvůli tomu, jak snadno si z Jakuba udělali terč. Vzpomněla si na jeho nervózní úsměv v restauraci. Na to, jak se třásl, když ji lízal. Na to, jak ji pak držel, jako by se bál, že zmizí. Bylo jí ho líto. Ale zároveň věděla, že show musí pokračovat. Že ti lidé nejsou tu pro romantiku. Jsou tu pro trapasy, pro ponížení, pro obsah. Tak otevřela nový live chat.

„Ahoj lidi 💔  
Vím, že jste naštvaní. Vím, že jste chtěli něco jinýho.  Ale dneska to dopadlo takhle.  Teď od vás chci jednu věc. Vymyslete mi zprávu, kterou pošlu Jakubovi na rozloučenou. Hledá se nejlepší (nejvtipnější / nejsušší / nejkrutější) odpověď.“

Hlasování běželo 20 minut. Přišlo přes 400 návrhů. Vítězný text měl 68 % hlasů: „Byl jsi milej, ale já mám s klukama, kteří se mnou vyspí na prvním rande, špatnou zkušenost. Tak sbohem.“

Dáša zírala na obrazovku dlouho. Pak napsala zprávu Jakubovi, přesně ten text. Nic navíc. Bez srdíčka. Bez omluvy.

Telefon hodila na postel. Vstala, šla k oknu a zadívala se na ulici. Dole jela tramvaj. Možná linka 9. Možná v ní jel někdo, kdo teď kontroluje jízdenky. A možná v kapse má telefon, který právě vibruje novou zprávou. Dáša zavřela oči.

Jakub seděl v zázemí revizorů na Smíchově, mezi starými bločky a vonící kávou z automatu. Telefon vibruje. Otevřel zprávu od Dáši, srdce mu poskočilo, protože od rána na ni myslel každou volnou sekundu.

„Byl jsi milej, ale já mám s klukama, se kterými se vyspím na prvním rande, špatnou zkušenost. Tak sbohem.“
Přečetl to jednou. Pak podruhé. Pak potřetí. Cože?
Zamračil se na displej, jako by text mohl změnit barvu nebo se vysvětlit sám. Ona ho přece pozvala domů. Ona mu stáhla kalhoty. Ona ho políbila první. Ona řekla „chci tě v sobě“. On jen… poslouchal. Snažil se být hodný. Snažil se ji nezklamat. Prsty se mu zastavily nad klávesnicí. Napsal, smazal, napsal znovu.
„Počkat… ale ty jsi mě pozvala. Ty jsi začala. Já jsem si myslel, že to chceš. Co jsem udělal špatně?“

Odeslal to dřív, než si to stačil rozmyslet. Minuta. Dvě. Nic. Pak teprve přišla odpověď, krátká, suchá, jako když někdo zavře dveře.
„Někdy je lepší nechat to tak, Jakube. Drž se.“
A pak už nic. Ani čárka, ani smajlík, ani „promiň“.

Seděl tam ještě dlouho, zíral na černou obrazovku. V hlavě mu zněla ta věta pořád dokola: *Já mám s klukama, se kterými se vyspím na prvním rande, špatnou zkušenost.*
Ale proč to říká jemu? Když to ona byla ta, co ho vedla. Co ho svlékla. Co ho chtěla. Zavřel telefon. Vstal. Natáhl si revizorskou vestu.

Venku na Andělu už čekala první tramvaj linky 9. A on věděl, že dneska bude kontrolovat jízdenky mnohem přísněji než obvykle.