Černej taxík

Na nočním stolku hlasitě zapípal mobil a až po hodné chvíli se muž probudil a přečetl si došlou zprávu. Pak vzdychl, odhrnul přikrývku a vstával.

„Kam jdeš?“ ozvala se ospale žena.
„Práce nepočká,“ odvětil muž a za vteřinu už vedle něj zase znělo tiché oddechování.
Byly tři hodiny ráno, ale při své profesi si muž nemohl dovolit víc poklidného spánku. Tyto noční přepady naštěstí nebyly časté a dalo se to vydržet.
Za půl hodiny už auto opouštělo garáž a vůz zmizel v ulicích nočního města.

***

STANOVIŠTĚ TAXÍKŮ

„Vinárna U Drozda, asi odvoz nějakýho nalitýho,“ ozvalo se z vysílačky a Berenika odsouhlasila příjem.
„Tady dvaadvacítka. Jedu tam.“

Sotva přijela k chodníku na udané adrese, už na ni mával nějaký muž. Jeho postoj i energické pohyby však nesvědčily o opilosti.
„Díky.. .to já si vás zavolal. Lánská ulice,“ zahlásil jí do otevřeného okýnka a hned se usadil na zadní sedačku.
Berenika jen zařadila rychlost a vyrazila na cestu.
„Sem se bála, že budete nalitej. Pár už se mi v autě poblilo,“ řekla, aby řeč nestála.
Muž se usmál.
„Měli jsme tu takovou malou oslavu, ale já skoro ani nepiju. Moc nevydržím a pak je mi blbě. Všichni ostatní už mají naváto, a tak jsem se rozhodl jet domů. Jenže už nic nejezdí, takže zbejvá jen taxík. Ale že přijede žena,.. to jsem nečekal.“
„Myslíte, jestli se nebojím? Já se o sebe dokážu postarat,“ odvětila Berenika sebejistě a po očku sledovala pasažéra, který ale se jen lhostejně díval z okna.

Berenika ho vyhodnotila jako bezpečného. Docela ji zaujal. Byl středního věku, sympatické vizáže, moc nepil…
„Sportujete?“ zeptala se a muž přitakal.
„Ale jo. Občas tenis, fotbálek s přáteli… hokej v televizi, znáte to. I když vy na to čas asi moc nemáte, co?“
„Proč myslíte? Taky mívám volno, nebo si myslíte, že jezdím do zblbnutí?“
„Promiňte… tak jsem to nemyslel,“ mumlal muž a Berenika už zpomalovala, jak vjela do Lánské ulice.
„Kde mám zastavit?“
„Tamhle u tý řadovky… a co jsem dlužen? Můžu platit kartou?“

Berenika zastavila a otočila se na něj. Teprve teď si hleděli zblízka do tváře. Muž s překvapením zjistil, že taxikářka je mladá, určitě jí ještě nebylo třicet let. Jemné rysy tváře byly trochu ztrhané, ale i tak byla „normálně“ hezká, s černými vlasy ostříhanými nakrátko. Pod trikem se jí dmula prsa, tak akorát k její postavě a dál už nedohlédl.
„Platit kartou můžete… jen mám ještě něco. Jste mi sympatický, takže když zaplatíte dvojnásobnou částku za cestu, vyhoním vám péro. Takový noční uvolnění, co říkáte? Ano nebo ne?“

Muž byl nabídkou dokonale zaskočen. Žena mu tu nabízí sex za dvojnásobek platby… kolik vlastně má platit? A má to přijmout?
„Tak rychle,“ byla Berenika docela netrpělivá. „Máte to za stopadesát, celkem by to bylo třista.“
„Tak jo… s vyhoněním,“ vydechl muž a Berenika se přesunula k němu dozadu.
Nejdřív převzala platbu a jak mu uvolňovala ptáka s kalhot, nastavila pravidla.
„Žádný dotyky. Jen ti ho vyhoním, nic víc. Jak na mě šáhneš, je konec…

jasný?“

To už se muž rozfuněl nad zručným zpracováváním měkkého ocasu, který ovšem reagoval, tuhnul a mohutněl do celé své velikosti. Zavzpomínal nad chvilkami v baru, kde mu kolegyně Radka nabízela soukromí v bytečku, ale on odmítl a pak lhostejně sledoval, jak Radka odchází pryč s kolegou Michalem.
Radka byla firemní rádodajka a on neměl touhu stát se dalším „motýlem“ v její sbírce. Navíc jí bylo už k padesáti a věk se podepsal na jejím těle nesmazatelnými stopami, které ho absolutně na ní nepřitahovaly a nevzrušovaly.
Zato tato mladá taxikářka, ač mu ho jen honila, to bylo jiný kafe. Jak rád by ji líbal, dotýkal se jí… ohh… a ona mu tady… ladí… oááhhh… tvrdé péro… jo… joo… už… to… bude.
„Už budu,“ vzdychl a Berenika zrychlila honění.
„Jo… jen se udělej… představ si, že stříkáš do mě… jooo… seš tvrdej… pojď… stříkej,“ pobízela ho řečí a cítila, jak jí pulzuje v ruce a semeno má opravdu na krajíčku.

Výron semene zachytila do připraveného kapesníku. Vyhonila mu ho do poslední kapky a ještě mu ho na závěr otřela.
„Spokojen?“ usmála se a když vystoupila z auta, naklonila se dovnitř, v ruce třímala taser a do muže pustila plnou dávku.
Ten se ve výkřiku a záškubech zhroutil. Berenika mu lepící páskou svázala ruce a nohy a zalepila pusu. Pak napsala SMS zprávu muži uloženého v mobilu pod jménem „Doktor.“

***

„Dobrý večer, pane Fleischer, co vy tu tak v noci?“ přivítal majitele chirurgické kliniky muž z ostrahy u vjezdu do podzemní garáže.
„To víte, zase akutní případ,“ řekl muž. „Za chvíli ho přivezou. Hned ho pusťte, ostatní už zařídím.“
„Samozřejmě, pane doktore,“ kývl muž.
Naléhavé případy přicházely vždy v ten nejméně vhodný čas, nejčastěji v noci a pak byla každá vteřina drahá.

Doktor Fleischer vjel do garáže a zaparkoval tak, aby zakryl pohled kamery a čekal.
Když dovnitř vjel tmavomodrý taxík, vystoupil a mávnutím se řidiči ukázal.
Berenika chvatně vystoupila.
„Rychle… už se probírá, ať nejsou problémy.“
Společným úsilím vyvlekli ven zmítající se tělo. Vyjeli výtahem do třetího patra, kde mu v ordinaci doktor vpravil do žil dávku uspávadla a mohl se připravit na další práci.
„Kde máš Jokera?“ rozhlížela se Berenika kolem.
„Nemůžu se ho dovolat. Dneska to je narychlo, nepočítal sem s tím,“ hučel doktor a chvatně se převlékal. „Budeš tu muset se mnou zůstat.“
„Ses pomátl. Normálně vomdlím!“
„Mám tu čpavek. Ten tě probere, hi,hi,hi. Sám to nezvládnu! Že někoho vezmeš tuhle noc, sem nečekal. Nemůžem to dělat moc často!“
„No jo, sakra! Tenhle je ale dobrej, zdravej, silnej,“ začala se Berenika převlékat do doktorského oblečení.
„Jdu na sál. Pak přijď za mnou. Ukážu ti co a jak,“ řekl doktor a ještě mrkl na muže, jestli je stále v limbu.

Usmrcení a vyjmutí orgánů již byla rutina, kterou doktor dělal automaticky. Pro Bereniku to bylo poprvé a musela říct, že taky naposled. Omráčení taserem je něco jiného, než otevírání břicha. Měla co dělat, aby se neskácela. Jak v tranzu plnila doktorovy příkazy a pokyny, snažila se nedívat na tělo a to, co v něm bylo.

Když bylo po všem, vypadla rychle ven na čerstvý vzduch. Likvidace mrtvoly nebyl naštěstí její úkol, a tak se o nic dál už nezajímala a jela domů se konečně vyspat.

***

Dvojici Bereniky a doktora Fleischera doplňovala ještě Daisy a Joker, což byly přezdívky osob, které též byly zapleteny do obchodu s lidskými orgány.
Zakázky dostávali od „šéfa,“ kterého znali jen jako hlas na magnetofonové pásce, kterou dodávala Daisy. A ani ji, kromě Bereniky, nikdo neznal osobně. Berenika zajišťovala těla, Doktor a Joker vyjímali orgány a Daisy to celé řídila. Byla též majitelkou taxislužby, kde Berenika jezdila a jí sdělovala, kdy je potřeba zajistit další „materiál.“ Výběr už byl čistě na Berenice, která si z toho udělala vlastní byznys. Když se jí zákazník líbil, nabídla mu sexuální službu za dvojnásobnou až čtyřnásobnou výši platby, a pak ho omráčila taserem a vlastně i odsoudila k smrti. Soudila, že když nemá žádný partnerský vztah, může své potřeby řešit takto… a nikdo se to nedozví, neboť mrtví nemluví.

***

Byl příjemný teplý podvečer, když se Berenice vysílačkou ozvala Daisy.
„Dvaadvacítko, potřebujeme materiál. Doktor čeká do devíti. Konec.“
„Dvaadvacítka, rozumím, konec,“ odpověděla Berenika a z přihrádky vyjmula taser a provedla kontrolu. Ten ji nesmí zklamat.
Mrkla na hodinky. Bylo sedm. Do devíti musí doktorovi předat tělo. To stihne.

***

„Taxi, taxi,“ mávl černovlasý muž u nádraží na projíždějící vůz. Berenika přibrzdila a muže bleskově odhadla jako vhodného dárce. Ihned zastavila a muž rychlým krokem ji došel.
„Děkuju… můžu?“
„Jistě, pane. Kam to bude?“ odvětila Berenika profesionálně a údiv nad tím, že taxík řídí žena už dávno neřešila.
„Do Zelené čtvrti, U Srázu 205,“ zahlásil muž adresu.
Berenika kývla. Zelená čtvrť byla plná vilek zbohatlíků. Také tento muž nevypadal chudě. Oblek byl jistě značkový, kožený kufřík….
Zapředli hovor a Berenika se dozvěděla, že muž se vrací z dlouhé služební cesty a těší se na rodinu.
Když se blížili ke konci cesty zavedla řeč na svou nabídku služeb. Na to, jak se muž těšil na rodinu, okamžitě souhlasil a protože se jí líbil, byla ochotná si s ním zašukat.
Muž, který se představil jako Ondřej ji navigoval skrz čtvrť až na místo, kde se dalo nerušeně si to odbýt.

Berenika vytáhla deku, ale Ondřej zavrtěl hlavou.
„Ne. Chci tě ojet zezadu hezky vestoje, jak prodejnou couru!“
Jiná žena by se proti takovému oslovení tvrdě ohradila, ale Berenika se ušklíbla.
„Jak chceš… ale žádný násilí! Budeš hodnej kluk.“
Ondřej mlčel a lovil z kalhot tuhej klacek, který mu tvrdnul a mohutněl.
Berenika si stáhla kalhotky a sukni si vyhrnula nad pas. V samodržících černých punčochách vypadala úchvatně. Ondřej jí rukou chtivě zajel do porostu černých chloupků.
„Seš už docela mokrá… joo… nadržená kunda… chceš voprcat, že jo?“
„Nejseš nějak sprostej?“ tentokrát se Berenika ohradila.
„Promiň… já… to tak mám rád… nevadí ti to, doufám?“ omlouval se Ondřej a honil si tvrdý klacek poměrně velké délky.
„Zkusím to vydržet. Jo a s tím ocasem pomalu, ať mě neroztrhneš,“ otočila se k němu zády a rukama se zapřela o kapotu.

Pak už cítila, jak jí rukama roztahuje půlky a mezi pysky vnímala silný tlak naběhlého žaludu, jak je roztáhl a tlačil se jí dál do pochvy.
„Aahh… pomalu… ohh… oh… jo… jooo,“ cítila počáteční bolest a pak uvolnění, jak se poševní svaly roztáhly a zase sevřely pronikající úd.

Ondřej ji držel za boky a když do ní pronikl až po kořen, pomalu rozjel rytmické přírazy.
Sám cítil vzrůstající vlhkost a těsnost pochvy sličné taxikářky a těšil se, jak ji bude mrdat do bezvědomí, neboť věděl, že jeho výdrž je značná… a řada žen mu posléze tvrdila, že už nikdy s ním šukat nebudou, že je k neutahání.

Berenika teď hekala slastí nad bušícím kolíkem v klíně a Ondřej ji častoval sprostými výrazy, což bylo nedílnou součástí jeho sexuálního prožitku.
„Nechtěla bych být jeho ženou,“ pomyslela si a nahlas vyhekávala svou rozkoš, čekaje, kdy se konečně udělá. Trvalo to už nezvykle dlouho.
„Jo… jooo,“ dorážel Ondřej ptákem na dno pochvy a užíval si její těsnost a tím i slastnou masáž ocasu.
„Pojď, otoč se,“ vyjel z ní ven a Berenika se k němu otočila čelem.
„Ale nelíbat!“ uhnula hlavou, ale Ondřej se ušklíbl.
„Odkdy se děvky se zákazníkem líbají… he, he,“ a pozvedl ji za stehno a zapasoval ho do ní vestoje. Ocas do ní s mlasknutím pronikl až po kořen a Ondřej spokojeně hekl.
„Kdy sis takhle zaprcala naposled, co?“ a rukou jí projel vzedmutá prsa.

I když to bylo přes tričko a podprsenku, bylo to zapovězené území, ale Berenika už se ani neohradila. Šoustající ocas ji přiváděl na pokraj vyvrcholení a to už opravdu dlouho nezažila.
Sice by už ráda skončila, ale když on byl stále tvrdý… a k neudělání se.
„Oh… oh… už… budu… taky… stříkej,“ sténala, nabodnutá na strojově přirážejícím ocase a slastné pocity v ní sílily a valily se jí celým tělem. Z jeho dlouhého péra cítila každičký kousek, jak se jí tře o vnitřní stěny a ven z ní vytékaly potoky šťávy.

Náhle jí zachvátil výbuch vyvrcholení. Nepopsatelný pocit slasti jí prostoupil celým tělem a skoro ani nevnímala, jak ji Ondřej pokládá zády na přední kapotu, její nohy si zapírá o ramena a takto hluboko ji začíná prudkými přírazy projíždět.
„Ty… couro… dám… ti… co.. .proto! Jo… seš… krásně… mokrá… jo… hezky… mi… drž,“ funěl zběsile, tak jako ji zběsile mrdal a Berenika bolestně sténala, zcela bez obrany mu poddána, což se mu zřejmě líbilo. Že jí rukama vyhrnul triko, strhl podprsenku a drtí prsa neřešila a jen doufala, že se už konečně udělá.
Ondřej teď zažíval ty pravé slastné pocity a poddanost taxikářky ho přivedla do varu a výstřiku nastřádaného semene.
„Ty… joooo,“ vykřikl a cítil, jak se do ní vyprazdňuje.
Umrdaná Berenika konečně mohla vstát a Ondřej s povadlým ptákem vydýchával svůj vrchol.

Vše ostatní proběhlo bez dalších komplikací. Ondřej dostal dávku z taseru, v klinice si ho převzal Doktor s Jokerem a Berenika nahlásila Daisy, že „materiál“ je na místě.
Pak se s úlevou jela domů vyspat. Unavená a nadlouho uspokojená.

***

ZÁMEČEK „Voroněž“ (NĚKDE NA KARLOVARSKU)

Oleg Moskvičov seděl v hale a jen napůl poslouchal hekavé a sténavé zvuky z ložnice svého zaměstnavatele Valentina Borodinova. Jeho pán tam prostě šukal další z řady holek, které se buď staly klisničkami v jeho soukromém harému, nebo skončily v některém z jeho nočních klubů. Když neuspěly v jeho posteli, půjčil je na hraní chlapům z ochranky a teprve pak dívky putovaly vydělávat peníze.

Když hekání skončilo, vyšel Valentin ze dveří jen v županu a hned si nalil z baru sklenku koňaku.
„Aáách… to jsem potřeboval. Ta holka má jiskru v těle. Kdo by to řekl. Vypadá jak holčička a přitom…“
„Kdo to vlastně je?“ prohodil Oleg, který by si s podobnou kočičkou také dal říct a vlastně čekal jen na rozhodnutí svého pána.
„Dcera mého obchodního partnera. Něco mi dlužil, tak jsem velkomyslně nechal úhradu na něm a vidíš… poslal mi dceru. Jmenuje se Káťa a asi si ji ještě chvilku ponechám,“ rozhodl Valentin nakonec a Olegovi sklaplo.
„Mám pro tebe práci. Navštiv Alexeje a řekni mu, že pokud nezačne víc vydělávat, pošlu ho lovit ryby.“

Oleg věděl, o čem mluví. Když kdysi Valentin přistihl manželku v posteli se svým strážcem, neudělal kravál, ale jednoho dne poslal provinilce na lov jeseterů do Azovského moře a když byla loď uprostřed vodní plochy, hodili ho muži do vody a ponechali osudu.
Ženu pak přidal jako bonus k dodávce zbraní pro jednoho arabského šejka.
Od té doby se likvidaci nežádoucích osob říkalo „poslat lovit ryby.“
„Jistě, pane,“ zvedl se Oleg z pohovky a šel se připravit.

***

Cesta Bereniky a Olega se zkřížily ve chvíli, kdy k ní náhodně nasedl a nechal se odvézt do nočního podniku Šťastná hvězda, který vlastnil pan Borodinov a provozoval jistý Alexej Buzerovskyj . Tomu měl nyní Oleg domluvit ohledně odváděné tržby.
Podnik vydělával málo a to znamenalo buď okrádání majitele, anebo chybné řízení. Obojí bylo špatně, ale Alexej měl dostat ještě jednu šanci to změnit.

Berenika po očku sledovala zákazníka mluvícího s ruským přízvukem a označila ho za slibný materiál. Muž byl docela hovorný, a tak zjistila, že je mu už čtyřicet let, žije sám a stále se udržuje ve formě, neboť jeho zaměstnavatel je velmi náročný a stále je nutno pracovat pro něj v plném nasazení.
„Naštěstí jsem byl u armády jako parašutista, tak mi tréninky nevadí,“ děl Oleg a Berenika oceňovala jeho urostlou hruď a ruce silné jako lopaty. Projel jí tělem i pocit touhy, ale po nedávném ošoustání stále ještě nebyla úplně potřebná. Přesto se muže rozhodla odměnit, než ho předá Doktorovi.

Když mu nabídla, že mu za trojnásobnou taxu vykouří péro, Oleg vytáhl z kapsy svazek bankovek a bez počítání jí je předal.
„Beru, kotě,“ řekl jen.
Berenika zajela na odlehlé parkoviště, přesedla si dozadu a přisála se na povadlý stonek vytažený z kalhot.
„Tak se ukaž… oh… jooo… “ začal Oleg slastně vzdychat, jak mu ocas znalecky začala olizovat, cucat a sát.

Berenika přetáhla předkožku, olízla sametový žalud, polaskala uzdičku a po celé délce tuhnoucího údu sjížděla jazykem až ke koulím a zase zpět. Pak ocas sevřela rukou a jemnými tahy honila a cítila, jak se napřimuje a tuhne.
Náhle vnímala Olegovu ruku na svém prsu.
Rychle se posadila.
„Bez dotyků! Jinak končím!“
„Víš, kolik si dostala prachů? Koukej kouřit a nestarej se! Šukat tě nebudu, ale kozy máš pěkný!“ řekl Oleg ostře, což musela Berenika uznat a při kouření se holt musela smířit s osaháváním prsou. No co, aspoň se rychleji udělá.
Dál sála, teď už tvrdý, vztyčený ocas a kmitala jazykem po všech jeho citlivých místech.
„Chmmm… klidně… gfmmm… stříkej… chmmm,“ upozorňovala ho a Oleg jen blaženě funěl a dával si na čas.
Nakonec kouření a honění slavilo úspěch. Oleg slastně vydechl a plnil j ústa spermatem a Berenika polykala ten příděl a pak mu ho jazykem hezky očistila.

Když se dali do pořádku, Berenika použila taser, ale něco se zvrtlo.
Oleg se sice v křeči zhroutil na sedačku, jenže když ho chtěla svázat, vymrštil se a začal se bránit. Berenika sice znala pár chvatů na zpacifikování agresívních pasažérů, jenže proti němu neměla šanci. Oleg ji přemohl, nasadil škrtící chvat a její síla rychle ubývala. A hlavně vzduch! Když už na ni šly mdloby, stisk povolil, Oleg ji přetočil na břicho a páskou svázal ruce a nohy.

„Tak co, kočko, pro koho děláš?“ zeptal se, když Berenika přišla zase k sobě.
„Jestli nebudeš mluvit, rozbiju ti fasádu a pak mi to ráda řekneš,“ pohrozil a sevřel jí bolestivě krk, aby dodal své výhrůžce váhu.
Berenika rezignovala a sdělila mu vše. Něco zamlčela, ale Olegovi to prozatím stačilo.
„Tak jo, jedem se podívat na toho doktora,“ ušklíbl se a sám usedl za řízení.

***

Doktor Fleischer a vytáhlý čahoun s přezdívkou Joker byli nepříjemně překvapeni, když z auta vylezl cizí muž s pistolí a ukázal jim svázanou Bereniku.
„Popadni ji a půjdem si promluvit do vaší kanceláře, doktůrku,“ pobídl zaskočené muže.
Svázanou Bereniku položili na otoman, Joker s doktorem si museli sednout na zem a Oleg sám usedl za doktorův stůl.
Pronesl, že byznys odteď přebírá pan Borodinov, který se určitě rád setká s hlavní postavou tohoto obchodu s „masem“, aby dohodli podrobnosti.
„Třeba spolu pojedou na ryby, ha, ha,“ zasmál se Oleg, ale ostatní, neznaje pointu zůstali zamlklí.
„Abychom to uzavřeli. Kontaktujte svýho šéfika a dejte pak vědět tady kočce taxikářce. Tu si vezmu sebou jako rukojmí. A nepokoušejte se o nějakou levárnu. Třeba vy, doktůrku. Koukám, že máte moc hezkou manželku,“ řekl s pohledem na rodinnou fotku, co měl doktor v rámečku na stole.
„Jdem!“ uvolnil Berenice nohy a ta s ním pokorně odešla..
„Je to v hajzlu,“ ulevil si doktor, když osaměli. „Musíme zavolat Daisy.“

***

Oleg Bereniku odvezl do svého bytu v nenápadné panelákové čtvrti. Byl to byt utajený i před panem Borodinovem a Oleg se v něm tak cítil bezpečně. Teď bylo nutno postarat se o hosta.
„Běž si dát sprchu,“ poslal ji do koupelny a k jídlu objednal dovoz pizzy.
Berenika se zeptala: „Až bude po všem, zabiješ mě?“
„Za to krásné vykouření péra ne. Ale můj pán asi bude mít o trbr zájem. Ty by ses možná dobře uplatnila v jeho podniku.“
„Myslíš dělat kurvu? Ani náhodou,“ ušklíbla se Berenika a rozhlídla se po bytě. „Kde budu spát?“
„Se mnou na gauči. Ale jestli chceš, můžeš spát na zemi,“ řekl Oleg a Berenika jen odevzdaně vzdychla.

***

Když ulehli, čekala, že na ní Oleg něco zkusí, ale když se nic nedělo, poklidně usnula.

Náhle se probudila a zírala do tmy. Vedle se ozývalo pravidelné pochrupování a ona vycítila svou šanci. Tiše se svezla z gauče, popadla do náruče oblečení a bosky přeběhla k bytovým dveřím. Sakra, bylo zamčeno!
„Co sis myslela? Že tě nechám utýct?“ ozvalo se za ní, kde stál Oleg a posměšně se usmíval. „Probudila jsi mě a to nemám rád. Musím tě potrestat.“

Berenika se vrátila zpět a čekala, s čím Oleg přijde. Bude ji bít, nebo ji přiváže k topení?
„Uděláš mi to tak, jako včera v autě a tentokrát podle mejch podmínek. Svlíkni se donaha,“ přikázal jí a Berenika neochotně poslechla.
Oleg se uvelebil na zádech a pozoroval, jak mu zpracovává pusou tuhnoucí ocas. Snaživě ho sála a cítila ruku, jak jí tlačí hlavu, aby ho do úst dostala co nejhlouběji. Vyšlo to jen taktak, aby jí nespustil dávivý reflex.
Oleg spokojeně chroptěl a pak jí tělo jako hračku zvedl a na sobě usadil v pozici 69. Hned ji začal vylizovat pičku. Berenikou projel záchvěv vzrušení a dál se věnovala tuhému klacku s naběhlými žílami po obvodu. Olizovala naběhlý žalud, tepala uzdičku a jazykem ho lízala po celé délce a pak nasadila závěrečnou jízdu staženými rty a strojovými pohyby, až do vystříkání.

Oleg zatím pronikal mezi chlupy k závojíčkům vystupujících z pysků, které byly nalité krví a vlhké vzrušením a kmital tam jazykem.
„Óóó… ááááh,“ Berenika zakvílela a trhala tělem ve výbojích slasti.
Klitoris byl naběhlý a na polaskání zareagovala hlasitým sténáním.
„Božeeee… jééééh… ooooch,“ a vypouštěla šťávy jak přehrada.

Oleg už to nevydržel, přesunul se na ni a hladce do ní zajel, jak byla vzrušená a mokrá. Ocas už mu zase tvrdě stál, protože jak v hloubi duše toužil po pánově Kátě, tak si představoval, jak právě prcá její mladinké tělíčko.
„Ááánooo… ááách,“ vzpínala se Berenika a vnímala rozkoš z proniku i silného tření o poševní stěny. Oleg měl ocas spíše širší než delší, a tak bylo tření obzvlášť silné.
„Mlask, mlask,“ zněly strojové přírazy do tekoucí kundy a Oleg, vzepřený na pažích hleděl Berenice do tváře, sevřené ve slastné křeči.
“Už… budůůů… ty… mrchooo!“ zrychlil přírazy a olízl jí naběhlé bradavky prsou.
„Uahhh… jéé… jooo… úúúúh,“ dosáhla Berenika vyvrcholení a začala stahovat pochvu kolem pronikajícího ocasu.
Oleg do ní vypustil semeno a trhavými výstřiky jí plnil dělohu.
Oba zůstali v pevném objetí a pustili se, až když odezněla prvotní slast a rozkoš.

„Uff… to byla jízda,“ komentoval to Oleg, zatímco Berenika mlčela a cítila, jak z ní vytéká stružka semene a šťáv.
„Musím do koupelny,“ vyskočila, zatímco Oleg pomalu vstal a šel si nalít panáka.
Venku pozvolna začínalo svítat.

***

POLICEJNÍ ODDĚLENÍ, PÁTEK TŘINÁCTÉHO

Do kanceláře majora Slezáka právě vstoupila kapitánka Lucie Krainová, štíhlá atraktivní policistka s parametry modelky byla ozdobou místního oddělení kriminálky. Věděla to o sobě, ale uznání netoužila získat přes postel, ale prací v terénu.
Nyní přišla za svým nadřízeným řešit rozvíjející se případ.
„Ozval se mi jeden informátor. Franta Motejl alias Joker. Má pro nás, řekla bych, zajímavé informace.“
„Poslouchám,“ usadil se major za stůl. „Jde o ten případ obchodu s lidskými orgány?“
„Přesně,“ přikývla Lucie. „Joker tam pronikl, jenže teď se do toho prý namontovali Rusové. Chtějí převzít ten obchod se vším všudy. Nejspíš vymění i Jokera a spol. anebo je pravděpodobně všechny zlikvidují. Musíme s tím něco udělat.“
„Co na ně máme?“zajímalo majora.
„Zatím nic moc. Kdo to celý řídí je neznámej. Kšefty dohazuje nějaká Daisy, taky nám neznámá… v kontaktu je s nimi jen telefonem. Lidi vozí Berenika Slepičková, taxikářka a orgány odebírá majitel soukromé kliniky, doktor Fleischer. Víc toho zatím Joker nezjistil. Z těch Rusů je ale dost vyplašenej.“

Major pokýval hlavou.
„Se mu moc nedivím. No, budeme to muset rozjet tak jako tak. Při činu je asi nechytneme, tak je sebereme a slepíme z toho aspoň něco. Lidí už zmizelo celkem dost. A teď dost práce, je před námi volný víkend… budeš mi chybět,“ usmál se major a Lucie pomalu k němu došla, sedla si mu na klín a zašeptala.
„Ty mě taky,“ a jejich ústa se střetla ve vášnivém líbání.

***

PÁTEK TŘINÁCTÉHO, DOPOLEDNE

„Tak mě napadlo, než to celý pan Borodinov převezme, vidět naživo, jak to děláte,“ řekl Oleg po snídani. Měl dobrou náladu, protože mu volal muž od pana Borodinova, že došlo ke kontaktu a dohodě s mužem od jisté Daisy.
„Viděla jsem to jednou a to mi stačilo. A budu ráda, až mě pustíš a celý to přežiju bez následků,“ bručela Berenika a v duchu doufala, že jí ten vůl nezbouchl, protože si včera měla vzít prášek a ten měla doma, ne u sebe.
„Zavolej doktůrka a řekni, že ulovíme kunčafta a pak se podívám, jak to děláte a zpravím o tom pana Borodinova,“ podal jí Oleg mobil.

Berenika splnila, oč ji žádal a vyrazili autem do města, najít vhodný materiál. Tentokrát se vše dělo bez vědomí Daisy.

***

PÁTEK TŘINÁCTÉHO, POLICEJNÍ ODDĚLENÍ

Z líbání major přešel na osahávání jejího těla a pomalu jo rozepnul a stahoval košili z ramen a rukama pokračoval na zapínání podprsenky, které po paměti rozepnul. Prsa se uvolnila a svěsila se dolů. Lucie se pyšnila přírodními trojkami a ty přece jen nevydržely pevně stát.
Major je potěžkával a hladil dlaní a rty promnul tvrdnoucí bradavky. Pak zakroužil jazykem přes dvorce a kmital špičkou na bradavkách.
„Jsi nádherná… úžasná,“ funěl s hlavou zaraženou v jejím hrudníku.

Lucie cítila, že je v klíně úplně zmáčená a rukou si sama uvolňovala zapínání sukně. Pomohl jí nadržený major, společným úsilím se zbavili kalhot i sukně, pak Lucii položil zády na stůl, stáhl jí kalhotky a zabořil hlavu do klína porostlého černými ochlupením. Rýha štěrbiny se leskla vzrušením a pysky nalité krví se rozevíraly.
„Anooo… ooch,“ vydechla slastně a poddala se laskajícím dotykům jazyka. Doteky na klitorisu vyvolaly slastný výkřik a příliv šťáv. Major se slízal jazykem a protože měl ocas tvrdý jako kámen, zvedl se, nasadil ho na pysky a přirazil.
„Áááách… joooo,“ zavlnila se Lucie slastí, jak ocas snadno projel pochvou až na dno.
Muž ji pozvedl za stehna, posunul na kraj stolu a rozjel rychlé a hluboké přírazy.
„Ano… ještě… víc… bože… to… je… kláda… mrdej mě,“ probudila se v Lucii divoženka, která zažívala rozkoš z ptáka, který nebyl manžela. Pro majora to nebyla nevěra, ale divokej sex..
„Už… už… budu… oáhhh… jsi… úžasnej… oooch,“ ječela Lucie, až jí mozek zatemnil obrovský příliv slasti a rozkoše.
Muž se do ní ve svém vyvrcholení vystříkal a přirážel, než mu ocas definitivně povadl. Po něm se ženě z klína vyvalila lavina semene a šťáv a milenci se vydýchávali, líbali a na sebe se šťastně usmívali, když vtom…

„Tudum… tudum… tudum,“ zvonil Lucii mobil.
„Ano?… cože?… v kolik… kde… dobře… díky,“ domluvila a otočila se na majora.
„To byl Joker. Dnes navečer přivezou na kliniku další oběť!“

***

PÁTEK TŘINÁCTÉHO, VEČER, KLINIKA DR. FLEISCHERA

Berenika předvedla Olegovi, jak se získávají zákazníci, i když on sám tuto zkušenost měl a na jeho přání tentokrát „ulovila“ ženu, která spěchala na vlak. Nyní sténala na sedadle svázaná a Oleg ručně hodnotil její kvality.
„Není stará a je to kus ženský, he, he,“ smál se, když ji popleskal po stehnech, zadku a prohmáhl přes oblečení velká prsa.
„Kvůli orgánům máme věkový limit,“ odtušila Berenika stroze a mířila do kliniky, když předtím doktorovi zavolala, že jedou.

***

Tělo, ležící na operačním sál, již bylo nahé, ale muži, kromě Olega, na něj nepohlíželi jako na ženu, ale jako na dárkyni orgánů.
Opodál stojící Berenika opět vypadala na omdlení a také Oleg byl nápadně pobledlý.
„Běžte vedle, tady nikdo nesmí být!“ řekl nekompromisně doktor a Joker jim pokynul rukou, aby odešli a doktora nerozčilovali.

Ten se chystal ženu usmrtit a hned otevřít. Jedno navazovalo na druhé a každé zdržení mohlo být fatální.
„Co je s tebou?“ zadíval se na nezvykle nervózního Jokera.
„Není mi… dobře… nějak,“ Joker se celý třásl.
„Zvládneš to, nebo mám říct těm dvěma?“
„V klidu… to dám,“ odvětil Joker, když náhle se rozletěly dveře do sálu a dovnitř vnikla policejní zásahová jednotka a všechny přítomné bleskově zpacifikovala.
Oleg tasil pistoli, ale policista ho hbitě srazil ranou pažby k zemi.

Pak se v sále objevil major Slezák, kapitánka Krainová a ještě dva muži z kriminálky.
Přehlédli místnost a pak zatčené odváděli.
„To bylo dobré,“ pochválila kapitánka Jokera. „Bude ti to připočítáno k dobru.“
„Přišli jste na poslední chvíli,“ zabručel Joker, o poznání již klidnější. „Už jsem se bál, kde jste.“
„Měli jsme to celou dobu pod kontrolou, neboj,“ pousmála se Lucie.
Žena, oběť byla ošetřena zdravotníky a převezena do nemocnice s tím, že bude v pořádku.

Případ se dostal do novin a byla mu věnována značná pozornost. Policie však stále dál pátrala po hlavě celé organizace.
Berenika mluvila u výslechu kupodivu ochotně. Tím policisty navedla na stopu Daniely Dankové alias Daisy. Jedině na Olega toho mnoho neměli a bylo otázkou času, kdy se objeví právní zástupce pana Valentina Borodinova, bezúhonného podnikatele ruské národnosti s požadavkem na jeho propuštění.

***

HOTEL HILTON, O TÝDEN POZDĚJI

Vzduchem ještě rezonovala uvolněná slast a rozkoš milující se dvojice, ale po zábavě nyní nastal čas na probrání pracovních záležitostí.
„Celý se to hroutí. Nejdřív ten Rus Borodinov, nebo jak se vlastně doopravdy jmenuje a teď je všechny stejně sebrali. Měli jsme tam asi krtka,“ soudil prošedivělý muž a nereagoval na laskající dotyky na povadlém ocase, které mu rukou prováděla nahá zralá žena ležící s ním v ložnici hotelového apartmá.
„Co teď budeš dělat?“ zeptala se žena a přestala ho dál vzrušovat, neboť její úsilí bylo marné.
„Borodinov mě pozval na ryby. Prý jako výraz vděku a přátelství,“ ušklíbl se muž. „Nevím, Dani, co plánuje s tebou. Nechceš jet se mnou k Azovskýmu moři?“
Daniela se ušklíbla.
„Umím si to živě představit. Budete z jachty lovit ryby a mladý holky vám přitom budou kouřit ptáky… to už jsem někde viděla a u toho bejt nemusím. Co bych z toho měla? Nejspíš bych musela hulit toho Rusa, ne?“
„Tak ti poradím, abys rychle vypadla! Jestli bude někdo z nich kecat, co nejdřív tě seberou… se divím, že to vlastně doposud neudělali?“ pohlédl jí muž zpříma do očí.
„Osobně mě zná jen Berenika a ta bude mlčet, o tom nepochybuju,“ odvětila Daniela a chtěla ještě něco říct, když se pojednou rozlétly dveře pokoje a dovnitř vpadli dva muži v černém.
„Peredájet vas gaspadín Borodinov,“ řekl jeden a druhý do nahých těl vystřelil do každého dvě kulky. „Sďélka otměněnaja.“
Daniela Danková a David Kroupa, vysoce postavený pracovník PZO, leželi vedle sebe mrtví s překvapeným výrazem ve tváři.

Za nepovedený obchodu s orgány byl Oleg Moskvičov vyslán na lov ryb a pan Borodinov dál vedl svůj „bezúhonný“ obchod s bílým masem a provozování nočních podniků.

Autor

4.6 25 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Zajímavá povídka. S takovým taxíkem bych se nechtěl setkat.

Mamut

Tak tohle bylo hodně zajímavé. Nezvyklé ale dobré. Ode dneška už nikdy žádné taxi.

Kamil Fosil

Oleg byl asi hodně odolný, nebo speciálně trénovaný, když se po zásahu taserem jenom na chvíli v křeči zhroutil na sedačku.
Zřejmě dobrý oddíl.

Shock

Měl jsem tu čest se s jedním bývalým paragánem Ruské armády osobně setkat. Chlap jak hora a když mi popisoval výcvik….Zlatá ČSLA 🙂 Proto teda ho taser neochromil dokonale.

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x