Jeliman

Kristýna pevně svírala desky s dokumentem osvědčujícím její absolvování Obchodní akademie. Vystudovala s vyznamenáním, což ji nesmírně hřálo. Záříc tímto hřejivým uspokojením vyšla z budovy akademie a zamířila domů. Jenže do cesty se jí znenadání postavil muž. Tak kolem třicítky, spíš více, sportovní postavy a příjemného vzhledu.

„Slečna Kristýna Veselá?“ optal se jí.
„Ano. Něco si přejete?“ otázala se.
„Jmenuji se Jindřich Vzpíral a hledám kvalitní sekretářku. Akademie mi vás doporučila jako nejlepší studentku za posledních několik let. Měla-li byste zájem, rád bych vás pozval na oběd, kde bychom mou nabídku podrobněji probrali a vy se pak mohla rozhodnout, zda ji přijmete nebo ne.“

Kristýna si ho prohlédla od hlavy k patě. Vypadal sympaticky, měl příjemný hlas a celkově se jí zdálo, že i chování má na úrovni. Koneckonců, vyjít ze školy a hned mít nabídku na zaměstnání také není k zahození.
Trochu rozpačitě přikývla a pozvání přijala. Nelitovala toho.

Pan Vzpíral byl obchodník. Už rok pro něj Kristýna pracovala a za tu dobu se mnohému naučila. Práce ji bavila i když byla někdy docela náročná. Hlavně na paměť a na čas. Nevadilo jí to.
Svého šéfa obdivovala. Byl velice korektní, pohledný a nikdy si k ní nic nedovolil. Skoro ji to mrzelo. Líbil se jí a ve vzácných chvílích volna si občas představovala, jaké by to s ním bylo v posteli. Ne, že by měla o sex nouzi, občas se na nějakém mejdanu u přátel nechala ukecat. Vždy si ale vybírala ona.

Práce ji však natolik pohltila, že začala cítit potřebu nějak relaxovat. Knížky, divadlo, koncerty, to všechno jí zakrátko připadlo jako málo účinné. Tak se začala učit budhistickou meditaci a zkoušela to i s jógou.
Na jógu si Kristýna musela pořídit cvičební úbor. Jednoho dne ji sousedící cvičenka upozornila, že jí zpod úboru vykukují chloupky mezi nohama.
„No a?“ ohradila se Kristýna.
„No, já jenom, že to vypadá dost blbě. Kdybys chtěla, tak já ti to tam upravím tak, aby ti už nebyly vidět,“ nabídla se spolucvičenka.
Kristýna, která velice dbala na svůj vzhled, se nad tím zamyslela.
„A ty to umíš?“ zeptala se.
„Jó, dyť jsem kadeřnice. Dělám to doma a hodně holkám to tam dole upravuju. Jo, a jmenuju se Radka,“ dodala na závěr.
Slovo dalo slovo, domluvili si termín a kam má Kristýna dorazit.

Bylo to vlastně hned na druhý den navečer. Kristýna bez problémů našla barák, kde Radka bydlela a zazvonila u příslušných dveří. Radka, majíc na sobě župan, jí hned pozvala dál.
„Nejlíp bude, když se úplně svlíkneš. Mě se to tak dělá nejlíp, víš, mám pak takovej lepší cit,“ řekla Radka úvodem.

Kristýně to přišlo poněkud nezvyklé, ale nakonec si řekla „dyť je to ženská jako já, tak co bych se styděla“, a svlékla se. Radka v ten moment shodila župan a ukázala Kristýně své nahé tělo.
„Teď je to teprve perfektní. Lehni si támhle na to lůžko a já se do tebe hned pustím,“ vyrozuměla Kristýnu a šla si nachystat propriety. Poté se jí zeptala, zda bude chtít sestřihnout do nějakého speciálního tvaru, načež jí Kristýna odvětila, že klasický trojúhelník stačí.

Radka se pustila do práce. Mašinkou nejprve upravila porost klína na stejnou délku, potom zarovnala horní okraj trojúhelníku a nakonec vyholila okraje u stehen, aby se ani chloupek nedostal přes okraje kalhotek či čehokoliv jiného. Kristýna musela uznat, že je v tom fakt dobrá.
„Co jsem ti dlužná?“ zeptala se, když Radka skončila.
„Co bys byla. Nic. Ale… tedy jen kdybys chtěla… mohla bys mě vylízat,“ odvětila Radka a tázavě se na Kristýnu podívala.
„Nó, nezlob se, ale na tohle já vážně nejsem,“ zavrtěla hlavou Kristýna a úplně se otřásla při tom pomyšlení.
„Co se dá dělat,“ posteskla si Radka. „A mohla bych teda vylízat já tebe?“ zeptala se opatrně.
„Blázníš!?“ vyjela na ni Kristýna. „Dyť to snad ani není normální.“
Doposud žádný kluk, se kterým kdy byla, se ani nesnažil něco takového ji dělat. Slyšela sice, že to muži ženám dělají, jen si to nedovedla představit.
Už vůbec si však nedovedla představit, že by některému klukovi vykouřila péro, jak už o tom také slyšela. Na druhou stranu je lízání prý něco úžasného, co ženskou dokáže úplně oddělat.
„Že bych to přece jenom zkusila,“ přemýšlela Kristýna dál. „Koneckonců je jedno, jestli mně to udělá holka nebo kluk, a s ní se možná nebudu stydět.“
„Hele, je jedno, jestli tě vylížu já nebo kluk,“ spustila Radka, jako by jí četla myšlenky. „Je to fakt něco skvělýho, co tě naprosto dostane. Neboj se toho. Nech mě ti to předvýst,“ žadonila.
„No tak dobře,“ rozhodla se Kristýna. „Člověk má prej zkusit všechno,“ dodala a jak ještě ležela na tom lůžku, roztáhla nohy.

Radka mezi ně vklouzla a hned se pustila do lízání. Sotva se jen její jazyk dotknul Kristýniny mezírky, rozeběhli se jí po těle mravenci. A jak jazyk pronikal do hloubky, do šířky i do dálky, mravenců přibývalo. Ale bylo to příjemné a vzrušující.
V okamžiku, kdy Radčiny rty sevřely poštěváček a začaly se s ním laskat, rozlil se v Kristýnině těle takový pocit slasti, jaký si ani ve snu nedovedla představit. Ten ještě zesílil, když do ní pronikly prsty a začaly se v ní všelijak kroutit a posunovat. Její vzrušení narostlo do neuvěřitelné síly, až nakonec vybuchlo v omamujícím orgasmu.
„Koukám, že sis to užila,“ zkonstatovala Radka spokojeně, když se Kristýna zklidnila. „Nechceš mi to oplatit?“

Kristýna se na Radku podívala takovým divným pohledem a řekla: „Bylo to fakt skvělý. Nikdy bych tomu předtím nevěřila, ale bylo. Možná jsem divná, ale kdybych to měla já dělat tobě… no… asi bych se poblila. Tak se nezlob, že ti nevyhovím.“
V duchu si pak navíc pomyslela: „A ještě bych se stala lesbou, a to já nejsem a nebudu.“
Doma pak nad tím, co se událo, ještě nějakou dobu přemýšlela. Dospěla k závěru, že když ji bude lízat chlap, bude fajn, jestliže pak do ní vrazí svého ptáka. Tomu se určitě bránit nebude.

Přestala chodit na jógu. Zaprvé kvůli Radce, už se s ní nechtěla sejít, a zadruhé ji to nijak nebavilo. I ta meditace ji začala nudit i zanechala toho. Přemýšlela, čím tyto dvě činnosti nahradit, a tak se dala na běhání. Brzy však zjistila, že je to sice dobré pro pohyb a bude v tom tudíž zřejmě pokračovat, ale že jí to nepřináší to, co od toho očekávala, naprosté odpoutání od pracovních i jiných starostí.

Přišlo jaro a napadlo ji, že by to mohla zkusit s procházkami do přírody. Ačkoliv v městečku žila celý svůj život, uvědomila si najednou, že okolí skoro vůbec nezná, že na některých místech od dětství vůbec nebyla. Tak se tedy každou sobotu pustila do objevování toho, co už zapomněla anebo kam ještě nikdy nezavítala.

Bylo to počátkem května, když se vydala západním směrem. Jakmile bylo město za ní, vyšlapala táhlý kopec, na jehož vrcholu se zastavila.
Pohled do údolí na druhé straně jí připomněl, že jí snad otec kdysi vyprávěl o této části okolí, kam se nikdy předtím nepodívala. Něco se jí v hlavě pletlo, že snad mluvil o lese, vlastně o dvou. Odněkud z hlubokého podvědomí se jí vybavilo, že jeden les kdysi pojmenovali »Kabát« a druhý »Vesta«.
Rozhlédla se a skutečně uviděla v dálce les. Všimla si polní cesty, která evidentně k tomu lesu vedla.
Vydala se po ní.

Urazila asi kilometr, než k němu došla. Byl to velice hustý lesík, že se ani nenamáhala překlenout těch deset, možná patnáct metrů od cesty k jeho okraji, aby se tam podívala. Pokračovala tedy dál.
Po pár stech metrech byl lesíka konec a vystřídalo ho vysoké husté houští několik desítek metrů široké. Navazoval na něj druhý lesík, mnohem řidší a také zajímavější, neboť bylo vidět, že se prudce svažuje dolů a Kristýně se zdálo, že to houští by nemuselo být tak rozsáhlé, jak jí to na první pohled připadalo.

Vešla tedy do lesa. Držela se při kraji a po pár metrech zpozorovala, že mezi stromy prosvítá světlo. Zamířila tam a když vyšla z lesa, rozprostřelo se před ní něco jako palouk s krásnou, hustou a hebkou trávou. Co na tom, že se palouk svažoval dolů.
Když se Kristýna tím směrem podívala, uviděla nádhernou louku plnou pestrých květin. Když se podívala nahoru, neviděla nic než neproniknutelnou hradbu houští. Slyšela šum lesíků, slyšela trylky ptáků, cítila nekonečnost vesmíru. Ano, tohle je místo, které hledala. Sem bude chodit. Nadmíru spokojená se vrátila domů.

Nemohla se dočkat soboty, až se bude moci vypravit na své nově objevené místečko.
Když ten den nastal, vstala brzy ráno. Oblékla si kalhoty, flanelovou košili a lehkou bundu. Do batůžku sbalila malou deku a přihodila k ní i kabelku s holčičími potřebnostmi, bez které neudělala ani krok.
Trvalo hodinu než doputovala ke svému vyhlédnutému cíli. Záměrně si měřila kolik času jí to zabere, aby si v budoucnu mohla určovat kdy vyrazí na cestu. Momentálně byla spokojená. Bylo deset hodin a měla spoustu času. Rozložila si onu malou deku a uložila se na ni.
Jen zavřela oči, obklopil ji nekonečný všehomír, zklidňující a hladící její mysl. Nechala se unášet prostorem a časem, a veškeré trable a nesnáze nechávala za sebou.
Co se s ní děje si uvědomila, až když začala opět vnímat cvrlikání ptáků a šum lesa. Posadila se s hlavou čistou a oproštěnou od všech negativních myšlenek. Přesně tohle jsem potřebovala, pomyslela si. To ticho, ty vůně, prostě všechno to, co ji skrznaskrz prostoupilo. Uvolněná a posílená se vydala na cestu domů.

O týden později bylo nezvyklé teplo. Po čtvrthodině relaxování usoudila, že by si mohla svléknou jak košili, tak i kalhoty a zůstat jen ve spodním prádle.
„No dyť co,“ pomyslela si, „beztak tady nikdo nejezdí ani nechodí, a i kdyby, shora na mě přece nemůže bejt vidět.“ Jak si usmyslela, tak i provedla. Prožitek byl ještě lepší než minule.

Následující sobotu už počasí tak příznivé nebylo. Sice nepršelo, ale bylo zataženo. To až ta první červnová se pěkně vybarvila.
Vstala o hodinu dřív a v devět už byla na svém oblíbeném místečku. Sluníčko docela hřálo, a tak se dlouho nerozmýšlela a svlékla si nejen oblečení, ale odložila i to spodní prádlo. Ulehla na svou malou, dá se říci poloviční, deku a ponechala slunečním paprskům volnost v laskání jejího nahého těla. Bylo to něco úžasného. Všechny vjemy, které ji obestíraly ji vyčistili hlavu jako křišťál. Pevně se rozhodla, že bude-li hezky, bude sem chodit i v neděli.

Bylo to někdy koncem června. Počasí bylo přímo skvostné, a tak si ještě přivstala, aby si toho na paloučku více užila. Rána sice byla ještě chladná, věděla však, že než tam dojde, bude teplo tak akorát.
Na místě se převlékla jako obvykle do Evina roucha a na rozprostřené minidece se nechala obklopit slastným všehomírem. Mysl jako by se jí rozprostřela do všech stran. Vznášela se v jakémsi nadprostoru plném energie, kterou nasávala plnými doušky.

Najednou měla pocit, jako by na ni padl stín. Zprvu tomu nevěnovala pozornost, ale ten dojem sílil čím dál víc, až konečně otevřela oči.
Před ní stál štíhlý, ba skoro hubený, obrýlený blonďák s kšiltovkou a svou postavou stínil Slunce. Podvědomá Kristýnina okamžitá reakce byla se přikrýt. Nebylo však čím.
„No tak co, no,“ pomyslela si, „stejně mě už viděl.“
„Co čumíš!“ vyjela na něj.
„Já… é… omlouvám se. Já nečumím, já přemejšlím,“ ozval se kluk nesměle.
„Jó? A nad čímpak?“ zareagovala Kristýna sarkasticky. „Jak bys mě přefik? Tak na to zapomeň! A vypadni!“
„To ne, ne,“ zablekotal kluk vyděšeně, „tak to není. Já sem občas chodívám relaxovat a ty momentálně ležíš přesně na mým místečku. Tak jsem přemejšlel, že by nebylo slušný tě žádat, aby ses posunula a že tedy bude nejlepší, když si lehnu vedle tebe, že tam bude snad stejná energie, jako tam kde ležíš.“
„To teda ani náhodou! Vypadni!“ vykřikla Kristýna nerudně.
„Promiň, ale nevidím tady ceduli Soukromý majetek a tudíž je to veřejný prostranství, kde se můžu uvelebit, kde se mi zamane,“ bránil se logicky blonďák.
„Ale já si to nepřeju,“ vyhrkla Kristýna naštvaně a hlavou jí přitom kmitnul nápad, o kterém si myslela, že by ho mohl odradit. „Ledaže… ledaže by sis lehnul stejně jako jsem já.“
„To… to jako myslíš nahatej?“
„Jo. Přesně tak.“

Pokrčil rameny, sundal si ze zad batoh, vytáhl z něj deku a rozložil ji vedle Kristýny. Pak si přetáhl přes hlavu tričko, rozepnul kalhoty a stáhnul je i s trenkami. Kristýna ostentativně odvrátila hlavu, ale neodolala, aby ji nepootočila trochu zpátky a aspoň koutkem oka se nepodívala, jak vypadá coby Adam.
„Páni, ten má ale výbavu,“ pomyslela si, zatímco on si lehl a pod hlavu si vložil srolovaný batoh jako provizorní polštář. Kšiltovku si stáhl do očí, aby mu do nich nesvítilo sluníčko a tak, jako předtím Kristýna, začal vnímat okolní pohodu.

„Hegot, s takovýmhle nářadím, ten ale musí nadělat práce,“ proletělo Kristýně hlavou a v tu chvíli ji hošan začal zajímat.
„Sakra, nebylo by špatný, kdyby mě vojel,“ přemýšlela dál a hned si začala představovat, jaké by to mohlo být, kdyby ho do ní šoupnul. Až ji z toho zasvrbělo v kundičce. V mysli jí vytanula vidina, jak se k ní nahýbá a blábolí všelijaké pitomosti, jen aby se jí dostal mezi nohy. Ona mu přitakává a dává nohy čím dál víc od sebe, až… „Jéžišikriste,“ vykřikla v duchu a vrátila se do reality. „Dyť von tady vedle mě leží jako Lazar a nic! Že by byl na chlapečky? Ale né, na to nevypadá. Že by se bál? No, možný to je. Asi mu budu muset dát najevo, že nejsem žádná netýkavka,“ usoudila a pohnula rukou, až se ho dotkla.
Nic.
Neucuknul, ani se nepohnul, natož aby vydal nějaký zvuk.
Absolutně nic.
Kristýnu to překvapilo. Vždyť do něj docela šťouchla, tak by měl nějak zareagovat. Ale on ne.
Dodala si odvahy a položila mu ruku na bok. Dokonce se k tomu i posadila, aby to měla pohodlnější.
Opět nic. Žádná odezva.
Mrkla mu mezi nohy a fascinovaně se zahleděla na ležící klobásu. Bezděčně sunula ruku k tomu místu, dokud se toho živého válečku nedotkla. Až se toho okamžiku lekla a ucukla. Když však opět nezareagoval, dodala si odvahy a sevřela úd v dlani. Během chvíle ztvrdnul a postavil se jako maják na konci světa.
Sedla si obkročmo na jeho nohy a jala se pohybovat po té nádheře, kterou svírala. Předpokládala, že ho tím vyhecuje k nějaké akci.
Jenže nic!
Kluk jen nehybně ležel, ani se nezachvěl. Chvíli ještě vydržela pokračovat v honitbě, ale pak, vytočená na nejvyšší míru, vybuchla.
„Krucinál, seš snad mrtvej, nebo co!? To nic necejtíš, co já tady s tebou provádím?“
Blonďák pomalu nazdvihl kšiltovku a podíval se na ni.
„Ale jo. Je to… docela příjemný,“ odvětil.
„Kristova noho,“ zaúpěla Kristýna, „já už teču jak Amazonka a vono je mu to docela příjemný. To nemáš ani chuť si se mnou zašoustat?“
„No, asi… asi jo,“ odtušil blonďák.
„Tak proč to, proboha, neuděláš!?“ zavyla zoufale Kristýna.
„“No, když já se bojím, že… že třeba nebudeš chtít,“ vypadlo z něj nesměle.

O Kristýnu s pokoušely mrákoty z těch slov. To snad není možný, aby to byl takovej jeliman, prolétlo jí hlavou.
Pro jistotu zrychlila ruční práci a rozlíceně vykřikla: „Tak už na mě, sakra, vlítni, nebo to mám snad udělat já?“
„To, to asi nepude… už,“ ozval se provinile.

Odpovědi se Kristýna dočkala dřív, než se stačila zeptat proč. Díky jejímu poctivému a vyčerpávajícímu konání vytryskl z jeho mužského skvostu bílý gejzír, že sotva stačila uhnout hlavou, aby jí to netrefilo do obličeje. Nezabránila však tomu, aby ji další cákance nepoznamenaly na rameni, prsou i břiše.
„No, to asi ne,“ povzdechla si zklamaně a prohlížela si to nadělení, jehož se jí dostalo.
„Žes toho v sobě ale měl,“ poznamenala nevrle a poohlížela se, čím by se mohla očistit.
Nakonec sáhla po odložených kalhotkách a použila je. Co na tom, že půjde domů naostro, nebude to poprvé.

„Jak se jmenuješ?“ chtěla Kristýna vědět.
„Kryšpín. Kryšpín Krása,“ představil se blonďák.
„Zajímavý jméno,“ podotkla jen tak mimochodem. „Já jsem Kristýna… Veselá,“ dodala. „Takže Kryšpíne, nemysli si, že z toho vyjdeš tak lacino, tím, že ses teď udělal. Až se vzpamatuješ, pořádně mě vojedeš. Je ti to jasný?“ řekla skoro výhružně.
„Ale já nechtěl, to samo,“ bránil se Kryšpín. „A podruhý to asi nepude. Je to dost nebezpečný.“
„Krindepane, co si to zas vymejšlíš?“ durdila se Kristýna.
„Ale vůbec nic. Ty si myslíš, že ze mě vylítalo všechno, ale to vůbec nemusí bejt pravda. Mohla se ve mně schovat ta poslední kapička a kdybych pak do tebe vlez, určitě by vypochodovala ven a byla bys v tom. Můj kámoš právě na tohle doplatil a já ho určitě nemíním následovat.“
Kristýna se po té řeči zarazila a přemýšlela, jestli může mít Kryšpín pravdu nebo ne. Ale aby si to ověřovala sama na sobě, tak do toho se jí zrovna dvakrát nechtělo. Co kdyby tu pravdu měl.

Najednou ji svitla naděje. Rozpomněla se, že před dvěma týdny byla na mejdanu a to si sebou do kabelky vždycky dává krabičku prezervativů, protože ti donchuáni nikdy žádnou ochranu nemají, a kolikrát ji ani nechtějí použít. Jenže to jim řekne ‚buďto s tím, nebo nic‘ a většinou ji poslechnou. Takže kabelka!

Vrhla se po batohu, vydolovala z něj kabelku a nervózně se v ní přehrabovala. Pak vztyčila ruku, v níž triumfálně třímala krabičku s posledním kondomem.
„Tak, a teď už se nemůžeš na nic vymlouvat,“ řekla vítězoslavně. Lehla si vedle něj a pokračovala.
„Teď si pěkně hezky klekni nade mě a chytni mě za kozy, ať z toho taky něco mám,“ vyzvala ho.
„Jéžiši to né. S tím mám špatnou zkušenost. To jsem jednou omylem sáhnul na ňadra sestřenici a dostal jsem takovou pěstí, že jsem spadnul pod stůl. Vona se totiž věnuje to… no… ženskýmu boxu.“

Kristýně to nedalo, aby se alespoň neuchechtla.
„Tak zaprvé, já se žádnýmu ženskýmu boxu nevěnuju, zadruhý, nejsem tvoje sestřenice. Tak už mě za ty vemena lapni, nebo se naštvu.“
To bylo skoro jako slovo do pranice.
Kryšpín se váhavě přesunul nad Kristýnu a nesměle ji položil ruce na prsa.
„No vidíš že to de a nikdo tě přitom nebije,“ neodpustila si Kristýna. „Pěkně mě je hlaď a mazli se s nima. Určitě se ti to bude líbit.“

Kryšpín pohladil Kristýniny bochánky a užasle pravil: „V životě jsem neměl v rukou tak hebký a tuhý prsa jako máš ty. A ty čudlíky tady nahoře, jak povyrostly a ztvrdly, to je úžasný,“ breptal nadšeně. „Mně to tak vzrušuje, já snad…“ nedopověděl, sklonil hlavu a sevřel vztyčenou bradavku mezi rty a začal ji náruživě dumlat a sát.
„No to je přesně vono,“ vzdychla Kristýna. „Jen pokračuj, pokračuj.“
Kryšpín se nedal pobízet. Střídal bradavky a zároveň masíroval naducané kopečky pod nimi. Tak ho to rozrajcovalo, že si ani hned nevšiml, že se mu postavilo péro. Když si to uvědomil, nějak samovolně s ním vklouzl Kristýně mezi nohy.
„Moment, moment, ne tak hrr,“ ucukla Kristýna. „Nejdřív si navlíkni tohle,“ podávala mu krabičku s gumou.
„Jé, promiň, nějak jsem na to zapomněl,“ omlouval se Kryšpín.
„Hlavně že teď, a ne až potom,“ glosovala Kristýna jeho omluvu. „Ukaž, já ti to navlíknu, nebo si to ještě natáhneš vobráceně.“

Briskně obdařila Kryšpína kondomem a hned zdvihla nohy vstřícně do výšky, aby se už nezdržoval nějakými pitomostmi, které by ho snad mohly napadnout.
Kryšpín, když zřel tu černou sluj, nad ničím nemudroval a vmžiku se do ní pohroužil.
„Áách,“ vzdychl, když se dostal až na dno. Teď už nemohl jinak než se do ní opakovaně nořit dlouhými, pomalými pohyby. Ó, jak jemu se to líbilo, a nejinak na tom byla i Kristýna.
Dala se do vzdychání a vycházela mu vstříc, aby z toho měla víc. Byla ho plná, ba dalo by se možná říct, že i přeplněná. Její vzrušení stoupalo úměrně se zrychlujícím se Kryšpínovým přirážením.
Než se nadála, roztřásl ji strhující orgasmus. Kryšpín to samozřejmě poznal a ještě přidal. Ke konci měl zatím daleko a než se k němu dopracoval, dokázal Kristýnu přivést k druhému ohromujícímu vyvrcholení.
O několik chvil později pocítila Kristýna, jak mu začal škubat ocas a plnit navléknutou ochranu hustým semenem, až měla obavy, aby náhodou nepřeteklo.
Zůstal na ni ležet a vstal teprve, až se trochu vydýchal. Opatrně si stáhl naplněný kondom a dlouhým obloukem ho vyhodil nahoru do křoví. Zůstal tam viset na jedné větvičce jako nějaká pamětní pentle.

Kryšpín postával nad Kristýnou a pozoroval, jak se zvolna vrací ze snu do života.
„Já… é… omlouvám se, jestli se mě nepodařilo tě plně uspokojit. Nejsem moc šikovnej,“ pronesl s lítostí, když přišla k sobě.
„Ty… ty se o… omlouváš…“ vytřeštila Kristýna oči, „dyť takhle krásně mě to ještě žádnej kluk neuďál. Si ze mě děláš prdel, že jo?“
„Ne, to vůbec. A… a promiň, už budu muset jít,“ řekl najednou spěšně a začal se oblékat.
„No to snad nemyslíš vážně?“ vylekala se Kristýna. „Já jsem myslela, že se budem spolu ještě mazlit a třeba mě to uděláš prstama a já tobě rukou. Přece se nemůžeš jen tak sebrat a jít a nechat mě tu rozdělanou,“ zahleděla se vyčítavě na Kryšpína.
„Omlouvám se, ale vážně už musím,“ odpověděl Kryšpín a zároveň si balil věci.
„Fakt nezůstaneš? Ani když si kleknu na kolena a budu moc a moc prosit?“ naléhala Kristýna nešťastně.
„Ani pak,“ odvětil neoblomně. „Moc, opravdu moc se ti omlouvám, ale není to možný. Prostě musím jít.“
Pár vteřin ještě postál a hleděl na ni. Pak řekl: „Přeju hezkej den,“ otočil se a odcházel.
Kristýna se posadila a dívala, jak se vzdaluje a nakonec mizí v lese.
„Bože, takovej jeliman, a takovýho ptáka,“ povzdechla si nahlas zasněně, a pomalu se začala oblékat a balit.

V pondělí přišla do práce na minutu přesně, což bylo s podivem, neboť pravidelně chodila o 10 až 15 minut dřív. Nebyla v kanceláři ani čtvrt hodiny, když zabzučel domácí interkom.
„Dobrý ráno, šéfe,“ zašveholila do mluvítka.
„Dobrý, Kristýno, dobrý. Je u mne nový zaměstnanec na pozici manager obchodu. Přijďte sem, prosím, abychom sepsali pracovní smlouvu,“ požádal šéf Kristýnu.
„Jasně šéfe, hned tam budu,“ přikývla a položila sluchátko. V rychlosti překontrolovala jak vypadá a vypravila se do šéfovy kanceláře. Otevřela dveře… a zůstala jako solný sloup.
Vedle šéfa stál štíhlý, ba skoro hubený, obrýlený blonďák.

Autor

4.8 55 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Takovej jeliman byl asi každej z nás, když jsme začínali se sexem 🙂 Hezký „letní“ příběh.

Harai

Dobře se to četlo, zřejmě proto, že je to dobře napsané.

Junior

Skvělá povídka. Bude nějaká o tom jak to s nimi bylo dál nebo to nechá autor na fantazii čtenářů.

Clark

Zábavné a v pohodě.

dedek.Jeff

Pěkně napsaný příběh z pera MB tak, jak to umí jenom on. Díky za příjemné čtení.

Gourmet

Hezky legrační. Ale proč ne.

Kamil Fosil

Kristýna mi připadá nějaká nevyrovnaná.
Místy nepochopítelně zabržděná, jindy zas až příliš odvázaná. Proměnlivá jak dubnové počasí
A Kryšpín? Ten působí dojmem, že není z tohoto světa.

Denis86

Tak si říkám že ten chlap měl smůlu na ženské a potom to byl kopyto chlap.

Tomas

Dobre napisana poviedka. Vyborne sa citala! Len tak dalej

Trysky

Dobré, krásně se to četlo… a ona ho vlastně znásilnila… 😀

10
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x