Orbitka 9

Toto je 9 díl z 10 v seriálu Orbitka

Nějak se to na mě poslední dobou hrnulo. Nestačil jsem se ani vzpamatovat ze zážitku s mámou a už se ozvala Orbitka, že by si chtěla promluvit. Zněla vážně a já se obával, že to znamená konec našeho vztahu. Uklidil jsem celý byt a teď netrpělivě čekal, až se ozve zvonek.

Konečně se ozvalo známé zabzučení a já vyrazil ke dveřím. Stála tam zmoklá, zplihlé vlasy jí spadaly na ramena a já si uvědomil, že ji miluju.
„Pojď dál,“ přivítal jsem ji.
Vyhnula se mému polibku a zachmuřeně svlékla mokrý kabát.
Udělal jsem kafe a přinesl jí ho. Zamyšleně upíjela, zdálo se mi, jako by ji něco trápilo.
„Řekneš mi konečně, co se stalo?“ vyhrkl jsem.
Sklopila hlavu k zemi, vlasy jí spadly do obličeje a já uslyšel tiché vzlyknutí.
„Pamatuješ, jak jsme byli v sauně?“ zeptala se tiše.
„Na to se nedá zapomenout,“ usmál jsem se mimoděk při vzpomínce na Lenku. Její číslo jsem si stále pamatoval a nebudu lhát, několikrát jsem byl blízko k tomu, abych jí zavolal.
„Před pár týdny jsme měli poradu a já se tam potkala s ředitelem,“ hlesla.

Odmlčela se, tělo se jí otřásalo vzlykáním a já se začínal bát toho, co se dozvím. Jemně jsem ji pohladil po vlasech a čekal, až bude chtít pokračovat.
„Chtěl, abych mu přinesla nějaké doklady,“ polkla nahlas. „Když jsem k němu přišla, tak seděl u stolu. Vůbec nic jsem netušila,“ vyhrkla plačtivě. „Mluvil se mnou, všechno bylo normální… a pak… pak jsem si všimla, že… měl ruku pod stolem…“ zlomil se jí hlas.
Odhrnul jsem jí vlasy z tváře a zadíval se jí do očí.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se tiše.

Skousla si rty a zavřela oči, aby se na mě nemusela dívat.
„Celou dobu, co jsem tam byla, onanoval,“ přiznala. „Měl ho venku a chtěl, abych se na něj dívala. A já… nedokázala jsem odejít, chtěla jsem to vidět… až do konce,“ hlesla sklesle.
„To asi není všechno, viď?“ povzdechl jsem si s ošklivou předtuchou.
Zavrtěla hlavou a zhluboka  se nadechla.
„Chtěl, abych si to taky udělala… že už jsme to stejně dělali v sauně…“ zvedla ke mně uplakané oči.
„Poslechla jsi ho?“
„Hmmm,“ přikývla.
Hřbetem ruky si rozmazala slzy po tváři a bázlivě se na mě podívala. „Zlobíš se?“
„Já vlastně nevím. Asi by mi to mělo vadit, ale… měl pravdu v tom, že nebylo poprvé. A možná mě to i trochu vzrušuje,“ přiznal jsem.
„Vážně?“ podívala se na mě skrz uslzené oči.

Mlčky jsem přikývl. Sám jsem z toho byl zmatený, místo abych na Orbitku žárlil, jsem byl zvědavý na to, co se mezi nimi odehrálo. Jana stiskla rty a zpříma se na mě podívala.
„Jenomže… co když to bylo víc… než jenom onanování?“
„To záleží na tom, co všechno to bylo,“ pokrčil jsem rameny.
Jana zabořila hlavu do dlaní, potom si prohrábla vlasy a rozhodla se přiznat.
„Vyhonila jsem mu ho,“ hlesla nešťastně.

Stačilo, abych si představil, jak prohání cizí ocas, a překvapila mě nečekaná erekce.
„A co dál?“ polkl jsem nahlas. Nesnažil jsem se zamaskovat své vzrušení, místo toho jsem rozepnul poklopec a vjel rukou do slipů.
„Nechala jsem ho, aby mě vyprstil,“ vydechla Orbitka.
„Jen tak, v kanceláři?“ zeptal jsem se s rukou uvězněnou v poklopci.
„Bylo to odpoledne, zůstali jsme tam sami,“ svěřila se mi a napjatě pozorovala, co to se mnou dělá.
„Pokračuj,“ zasípal jsem.
„Svlékli jsme se do naha, úplně…“ dodala významně.

Nedokázal jsem vzdorovat svému vzrušení. Vytáhl jsem ocas ven a krátce ho pohonil.
„Pokračuj,“ hlesl jsem.
„Líbali jsme se… přitom mi to dělal rukou,“ přiznala a konsternovaně sledovala, jak před ní onanuju. „Byla jsem úplně mokrá… nemohl tomu uvěřit,“ pokračovala. „Chtěl mě vylízat,“ čekala rozechvěně na moji reakci.
Věděl jsem, že bych měl žárlit, místo toho jsem byl neskutečně nadržený. Proháněl jsem ocas a čekal na pokračování.

„Má v kanceláři na zemi takovou kožešinu…“ rozšířily se Janě oči vzrušením. „Krásně hřála, když mě lízal.“
„Šukali jste spolu?“ vyhrkl jsem a bál se odpovědi.
Jana zavrtěla vehementně hlavou a zabořila prsty do mých vlasů. „Kdybych to s někým dělala, tak to budeš ty,“ políbila mě. „Víš přece, že tě miluju.“
„Vykouřilas ho?“ dožadoval jsem se dalších a dalších podrobností. Vlastně ani nevím proč, už teď jsem toho věděl dost.
Rozechvěle pokrčila rameny.
„Ten den ne…“ zašeptala. „Až podruhé… vykouřila jsem ho při polední přestávce… vystříkal se mi do pusy.“

Bezmocně jsem vyhekl a začal ejakulovat. Táhlý proud mrdky dopadl na koberec a já ze sebe ždímal semeno do poslední kapky. „Vidíš, co se mnou děláš?“ vytkl jsem jí potom žertem. „Místo toho, abych žárlil, jsem se právě vyhonil.“
„Mně se to líbilo,“ leskly se jí oči vzrušením.
„Vážně jste spolu nešukali?“ ujišťoval jsem se.
Zavrtěla hlavou a pohladila mě po vlasech.
„To bych ti neudělala,“ zašeptala.
„Proč to vlastně nechceš?“ zeptal jsem se přímo. „Tobě někdo ublížil?“

Sklopila obličej k zemi a nechala dlouhé vlasy, aby jí zakryly tvář.
„Třeba to s tátou nebylo jenom onanování,“ špitla.
„Ublížil ti?“ opakoval jsem výhružně svou otázku.
Orbitka zahanbeně zavrtěla hlavou.
„Já to chtěla,“ přiznala. „Když jsem to ale potom zkoušela s klukama, tak… prostě jsem na to musela pořád myslet… Nakonec jsem se rozhodla, že to vyřeším takhle… jako ty,“ kývla hlavou k mému rozkroku.
„Třeba si to jednou rozmyslíš,“ usmál jsem se sklesle.

Upravil jsem si poklopec, najednou jsem se styděl za své předchozí vzrušení. Orbitka to neomylně poznala a povzbudivě mě pohladila po ruce.
„Bála jsem se, že se budeš zlobit,“ usmála se. Lehce mě políbila na rty a jazykem vklouzla dovnitř. „Víš, co mě nejvíc trápilo? Že jsi u toho nebyl ty,“ odtrhla se po chvíli.
„Třeba by mi to nevadilo,“ vyhrkl jsem.

Vzápětí jsem chtěl vzít svá slova zpět, ale už bylo pozdě. Orbitka se ke mně přitiskla a zadívala se mi do očí.
„Mám to domluvit?“
V rozpacích jsem si skousl spodní ret, a potom mlčky přikývl. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si přitom na muže v autobusu, který vedle nás onanoval a já nemohl spustit zrak z jeho ztopořeného údu.
Orbitka si tiše povzdechla a zabloudila rukou pod sukni.
„Málem bych zapomněla, mám tě pozdravovat od Veroniky,“ vzpomněla si po chvíli s rukou uvězněnou v kalhotkách. „Stavila se u mě na kafe.“
„Jenom na kafe?“ zasmál jsem se podezíravě.
„Žárlíš na mě nebo na ni?“ ušklíbla se Jana.
„Třeba na obě,“ mrkl jsem na ni významně.
„Musím tě zklamat, nic nebylo,“ vydechla a vzápětí tiše vyvrcholila.

Zůstala u mě přes noc a já si vychutnával blízkost jejího nahého, teplého těla, kterým se ke mě tiskla. Neodbytnou erekci vyřešila svými šikovnými ústy k mé plné spokojenosti. Teprve když mě potom políbila, a já z ní ucítil vůni svého semene, jsem si uvědomil, že to samé dělala v nedávné minulosti i někomu jinému. Raději jsem zahnal představu Orbitky sající Ivošův tlustý úd a nechal se ukolíbat do spánku s hlavou zabořenou mezi Orbitčinými pružnými ňadry.

S lítostí Vám musím oznámit, že příběh Orbitky se chýlí ke konci. Bohužel jsem udělal při psaní chybu a nechal seriál sklouznout ve větší míře k incestu. Tenhle seriál měl být primárně o jedné zajímavé slečně (paní), která mě inspirovala k psaní. A najednou cítím, že mě psaní už nebaví, musím se do dalšího dílu nutit. Proto nyní dopisuji poslední díl, kterým celou sérii dokončím. Pevně věřím, že věnujete přízeň i mým dalším povídkám, které pro Vás chystám. Na závěr, tak jako vždy, budu rád za každý komentář tady, případně e-mailem na adrese  guli04@seznam.cz.

Autor

Navigace v seriálu<< Orbitka 8Orbitka 10 – Epilog >>
4.4 54 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Kittikit

No, alespon jsi nenechal hlavni hrdiny umrit … 😉

Harai

To bych opisoval od kolegy. Ale dalo mi práci ukončit seriál smysluplně.

Junior

Zajímavé pokračování. A spíš to vypadá, že bude mít dřív sex s ředitelem než s hlavním hrdinou. Jsem zvědav jak to bude pokračovat.

Gourmet

Škoda. Ale nemá smysl se do něčeho nutit. Děkuji za bezvadné čtení.

Clark

Intuice ti evidentně něco říká, tak ji poslechni a neřeš to přes moc. Určitě napíšeš něco dalšího a zajímavého.

Jenyk

Byla to super série, ale když už do toho není chuť, tak je nejlepší skončit. A stále je to otevřené třeba jednou můžeš pokračovat. A nechat hlavní hrdiny umřít proč ne, Kristýnka byla taky má oblíbená série.

Kamil Fosil

Další vývoj tohoto příběhu mne překvapil, ale ne zas až tak moc. Sám jsem v komentáři k sedmém dílu doporučoval přenechat Janu panu řediteli.
Mrzí mne, že se z příběhu vytratila Lenka, vnímal jsem ji jako závan svěžího větru.
Díl popisující setkání s ní by se mi líbil víc, než když do příběhu vstoupila maminka.
Ale i tak se těším na další díl, ačkoli bude poslední.

Tomas

Pekna poviedka. Na jednu stranu je skoda ze autor tak odbocil az musel serial zavriet. Na druhu stranu isto pride s niecim inym 🙂
Zaver serialu bude urcite zaujimavy. Som zvedavy

Juli

Škoda, bylo to sice zvláštní, ale velice čtivé 👍👍👍👍👍🤗

Juli

Mohli Orbitku s Verčou “ vyléčit“ – zbavit traumatu.

10
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x