Když se doploužil domů, padl a usnul, až málem zaspal slíbený večer. Ještě, že ho matka vzbudila na večeři. Pak hned vyrazil.
Žaneta byla v řídící budce, a sotva ho spatřila, dávala mu najevo, ať vydrží. Po třech kolech ji v budce vystřídala ta druhá žena z odpoledne a Žaneta se přesunula ke vstupenkám. Tam měla volněji a mohli se tak bavit.
„Končíme v devět, pak mám volno. Chceš někam zajít?“ zeptala se.
„No, třeba někam na pivo,“ nadhodil Patrik a Žaneta zajásala.
„Jóóó, pivo to si dám ráda! Celej den jsem jak ryba na suchu.“
Lidí ubývalo, a tak to zapíchli už před devátou. Ruské kolo zastavilo, světla zhasla a žena v budce se protáhla.
„Musím říct mámě, že jdu pryč,“ kývla Žaneta na Patrika a k jeho údivu zamířila do budky.
Žena se přestala protahovat a něco si říkaly.
„Ta kočka je její máma?“ vrtalo Patrikovi hlavou, který vlastně nikdy paní Rybárikovou neviděl a Žaneta už se vracela.
„Tak jo, prej můžu, ale není nadšená.“
„Proč, nejsem dobrej doprovod?“
„Ne, o to nejde, ale….no..ehm… nejsi náš..teda jako od nás… světskej,“ kroutila se Žaneta s odpovědí.
„Jo táák, už chápu. Jsem ten z druhý strany, gádža, nebo jak se to říká,“ nafoukl se Patrik.
„Ale tak to není, neblbni. Jenomže, my se vdáváme a ženíme jen mezi sebou, a tak mámě připadá přirozené, kdybych si vyšla třeba s Lubošem nebo Láďou od labutí. Ti po mě docela jedou. Ty seš jen spolužák ze školy,“ vysvětlovala Žaneta, „a vůbec. Tohle nebudeme řešit! Mám žízeň!“
***
Pivo zapnulo Žanetě mozkové závity, že začala spřádat, jak se dál beztrestně s Patrikem setkávat, až se ho přímo otázala.
„Co děláš tyhle prázdniny?“
„Užívám si poslední dva měsíce, pak půjdu někam makat,“ pokrčil Patrik rameny.
„A ty seš ten seřizovač mechaniky?“
„Jo. Vyučenej s maturitou, máš pro mě flek?“ zašklebil se.
„Co kdybys nastoupil k nám? Mechaniky údržbáře potřebujeme pořád,“ vyhrkla Žaneta dychtivě.
„K vám? Na štace? No nevím…,“ docela to Patrika zaskočilo, ale Žaneta se nehodlala nápadu pustit.
Hučela do něj tak dlouho, až svolil s několika podmínkami. Bude to jen přes prázdniny a osazenstvo světských ho nebude přehlížet a dávat mu najevo, že není od nich.
„A celý to musí schválit máma,“ uzavřela to Žaneta. „Přijď zítra v jedenáct. Počkám na tebe u krámku, co sem posledně nakupovala.“
***
Bylo 11.05, když se Patrik vynořil u krámku. Žaneta tam už přešlapovala, ale hned ho obdařila úsměvem a zamířili do ztichlého tábora. Pak vzala za kliku maringotky a …zamčeno.
„Co to je? Vždyť je máma vevnitř,“ zalomcovala klikou a zabušila na dveře.
Po chvíli štrachání se dveře poodkryly a objevila se rozcuchaná hlava: „Co je?“
„No, mami, vedu Patrika na tu dohodu,“ domáhala se Žaneta vstupu.
„Počkej, počkej… teď to nejde….mám tu…návštěvu…víš, kvůli byznysu… nech to na večer a běž, běž,“ a hned se dveře zavřely a zapadl zámek.
Dvojice zůstala rozpačitě stát, když vtom zevnitř zaslechla nezaměnitelné zvuky šukání.
„Ah..ah..ah,“ vyhekávala žena a Žaneta se jen ušklíbla.
„Tak kvůli byznysu se tu máma nechá vojíždět kdejakým idiotem. Jdem pryč!“ a znechuceně táhla Patrika do města.
***
Zasedli v malé hospůdce a Žaneta se dala do vyprávění.
„Celý je to kvůli tátovi. Ten nás v Polsku vyšplouchl a zdrhnul k nějaký kurvě od konkurence. Mámě zbylo kolo a já. Jenže my musíme někam patřit, nemůžeme jezdit sami, a tak máma jedná s různejma rodinama na podmínkách, že bysme jezdili s nima. No, jedná. Slyšel jsi sám. Spíš si tu smlouvu vyšukává. Když bude dobrá, tak nás někdo vezme pod křídla. Tohle vedou vždycky chlapi, a když nejsou, tak smůla,“ mávla rukou.
„Ještě, že nechtějí do postele tebe,“ prohodil Patrik.
„Já nejsem vedoucí rodiny. Aspoň vidíš, jak to tu chodí. Chceš ještě tu práci?“ smutně se usmála.
„Tak jak jsme se dohodli,“ kývl Patrik, „večer přijdu.“
„Budu čekat,“ usmála se Žaneta a tentokrát už se na rozloučenou vášnivě políbili a vzájemně si projeli ústa jazyky. Bylo to krásné a dlouho se nemohli od sebe odtrhnout.
***
„Ty už jdeš zase na kolotoče?“ podivila se Patrikova matka, když ji oznámil večerní program.
„Hele, nech ho, chodí za tou Žanetou ze základky, že jo?“ zahlaholil otec od novin.
„Jak to víš?“ lekl se Patrik a byl ujištěn, že slídivé oči sousedek nefungují jen v domě, ale i všude po městě.
„No, já..ehm.. totiž dostal nabídku s nima jezdit,“ soukal opatrně ze sebe.
„Cožééé?“ zaječela matka, „ty ses úplně zbláznil! S těmi komedianty budeš jezdit po světě? To tě určitě uhranula ta rajda! Já jí to půjdu vytmavit!“
„Tak dost!“ zařval otec a matka ztichla. „Jak je to, Patriku?“ otočil se na synátora.
„No. Opravdu s nima jezdit jako mechanik, ale jen přes prázdniny. Vydělat si nějaký prachy. Žaneta mi to sama nabídla.“
„Vidíš, ta štětka ho…,“ začala zas matka.
„Buď už, doprdele, zticha! Patrik má na prázdniny brigádu a ty se čertíš. Teď ti to sám vysvětlil. Koneckonců si osvojí praxi, což je mu jen k dobru. Já souhlasím,“ a plácl Patrika po zádech.
Matka ještě něco bublala, ale proti manželovi se nehodlala ohrazovat. On měl doma hlavní slovo.
***
„Kde seš? Skoro zavíráme a ty nikde. Máma je už v pohodě, tak dáme řeč,“ uvítala ho Žaneta přívalem slov.
Patrik si obešel celé své budoucí pracoviště a pak už se končilo, hudba utichala a světla zhasínala.
„Tak jen dál,“ otevřela mu Žaneta dveře maringotky a Patrik užasl, jak je to uvnitř prostorné. Vpravo slyšel šumění sprchy, dál viděl otevřené dveře další místnosti, kde byly postele, vlevo byla kuchyň s jídelním koutem a uprostřed, kde stáli, byl malý obýváček s gaučem a televizí.
Tam ho také Žaneta usadila, z ledničky vyndala plechovku piva a hodila mu ji.
Pak klaply dveře koupelny a vyšla Žanetina máma.
Patrik nasucho polkl. Po koupeli byla ještě nádhernější a vypadala jak Žanety starší sestra. Dlouhé hnědé vlasy rámovaly podlouhlý jemný obličej bez stopy vrásek, nádherně vykrojená ústa a plné rty přímo vyzývaly k políbení a ve středu obličeje byl malý nos a temné oči, které se teď vpíjely do Patrikových. Ten pohled se nedal vydržet.
„Ahoj Patriku,“ promluvila žena a podala mu ruku. „Ještě si tě pamatuju jako malýho kluka. Holt, čas nezastavíš,“ a usadila se na gauč, dala nohu přes nohu, čímž zpod županu odhalila nohu až po stehno.
Měla krásné hladké nohy bez stop celulitidy a kotník levé nohy měla obepnutý zlatým řetízkem. Zjevně si byla vědoma svých předností, dávala je najevo a bavila se mužskými rozpaky, když nevěděli kam s očima.
„Tak co jste dohodli, vy dva?“ podívala se na dceru.
Ta jí vysvětlila vše, co s Patrikem vymysleli, a matka jen pokyvovala hlavou.
„Mechanik se hodí,“ řekla na konci, „jenže kolik si představuješ peněz?“
Patrik neurčitě rozhodil ruce a matka pokračovala.
„Tady se spí, maká a jí ze společné mísy. Vše co vyděláme, točíme, na platy si nehrajem. Ty mezi nás nepatříš, takže ti asi něco budem muset dát. Žaneto, mlč!“ pohlédla na dceru, která chtěla něco říct. „Je to na dva měsíce, tak řekněme dvacet tisíc? V českejch korunách. Dáme ti najíst a poskytneme bydlení, což bude v ceně. Ty budeš makat a nebudeš odmlouvat, nebo tě srovnám. Bereš to?“
Patrik pohlédl na Žanetu, ta kývla, že tak to je, a tak kývl i na matku.
„Dobře,“ usmála se, „vítej v rodině a říkej mi Iveto. Žanďo, podej ferneta na přípitek!“
Ten první večer se všichni svorně lehce opili.
***
Týden se chýlil ke konci a kolotočáři začali balit. Patrik už druhý den makal na rozkládání konstrukce ruského kola pod vedením zkušenějších chlapů a docela mu to šlo.
Iveta „dětem“, jak je nazývala, mezitím sdělila, že zůstávají pod křídly stávající společnosti a že podepsala smlouvu na zbytek této a celou příští sezónu.
Patrika to nezajímalo, spíš se snažil mít Ivetu co nejvíc na očích. Úplně mu připomínala tu mladou maminu, co ji zachránil dítě. Iveta byla však ještě přitažlivější.
Bylo ji krásných pětatřicet let, neboť Pavol Rybárik ji ojel coby sedmnáctiletou slečnu a hned ji přivedl do jiného stavu. Pak si ji sice vzal, ale manželství jim moc neklapalo. Asi i proto si nepořídili žádné další dítě a Žaneta zůstala jedináčkem. Tohle všechno mu řekla Žaneta ve vzácných chvílích oddechu.
Poslední večer se Patrik dostavil sbalený se všemi svými věcmi na dvouměsíční turné.
„Kam s tím?“ otázal se.
Iveta se ho ujala a zavedla do obytného přívěsu za maringotkou.
„Tady budeš vegetit,“ řekla prostě, „k nám se nevejdeš a znovu ti to opakuju, ale neber si to zle. Nejsi náš! To kdybys náhodou dostal chuť na Žanďu! Vím, že po tobě pokukuje a tobě se taky dělá boule v rozkroku, tak bacha!“ pak se svůdně usmála a pohladila ho po tváři.
„No nic ve zlém, jsme přece rodina.“
A jak odcházela, vrtěla vyzývavě zadečkem v kratičké sukénce.
***
V Plzni se vše zase smontovalo a rozjel se kšeft. Patrik mohl jeden den odpočívat, ale pak byl zapojen do obsluhy kola. To bylo snadné, vše se ovládalo pár tlačítky. Iveta se Žanetou se střídaly u prodeje lístků nebo svolávaly megafonem další zákazníky ke skvělé jízdě.
Řev, hudba a hučení stroje naplňovalo Patrikovu hlavu až k prasknutí a nechápal, jak to ty ženský mohou vydržet. Musely, tohle bylo jejich živobytí.
***
Třetí den večer zabušila na dveře přívěsu Ilona z „Domu hrůzy“.
„Potřebuju pomoct,“ dožadovala se Patrika, „King-kong přišel o hlavu a kostlivci nesvítí oči.“
Protože Patrik fungoval jako opravář všech atrakcí, pokud to zvládl, popadl brašnu s nářadím a šel.
Ilona byla mladá odbarvená blondýna, ovšem s úděsným líčením. Žaneta o ní prohlásila, že by se sama mohla směle postavit mezi exponáty.
Patrik se dal do práce. King-Kongovi nasadil hlavu a propojil přetržené dráty a u kostlivce stačilo vyměnit žárovky. Ilona po úspěšné zkoušce zatleskala rukama jak malá holčička.
„Dobrý. Díky.“
„No jo,“ odtušil Patrik a sbíral se k odchodu.
„Počkej a co odměna?“ zastavila ho Ilona.
Když teď neměla to příšerné nalíčení, byla to docela pěkná holka, pomyslel si Patrik, když se na ni zadíval.
„Jaká odměna?“
„No přece za tu námahu,“ řekla tiše a vedla ho za ruku k jejich karavanu.
„Pojď sem. Naši vysedávaj´ u Telékyho a přitáhnou až o půlnoci.“
Patrik vlezl dovnitř a Ilona za nimi zamkla a bleskově se na něho vrhla. Mohutným šťouchem ho povalila na postel a rukou mu vjela do kalhot.
„Ale Ilčo, co blbneš?“ zalapal po dechu, když si uvědomil, o co jí jde.
„Mlč a užívej si svou odměnu!“ přikázala mu a hned se mu přisála na ocas a hravě mu ho kouřením postavila.
Pak se rychle svlékla. Měla jen triko a plátěný kalhoty a pod nimi nic a nasedla na připravený ocas. Vlhká pochva ho přijala lehce. Když dosedla až po kořen, vydechla slastí.
„Ach bože…máš ho krásně velkýho a pevnýho!“ usmála se a začala odsedávat.
Patrik ležel volně a užíval si to. Mačkal ji alespoň pevná plná prsa.
„A teď to potřebuju zezadu.“ řekla a poklekla na všechny čtyři.
Patrik snadno do ní zezadu vnikl a s Ilonou začala slastně sténat a prudce mu jít naproti.
„Přirážej, víc, víc….chci to!“ kňučela, a Patrik jí zezadu mačkal prsa a prudce přirážel proti jejím pohybům.
Když ji uchopil v pase a narážel na svůj tvrdý ocas, Ilona křičela.
„Jo…to…je… ono… dělej… vystříkej se do mě…úúúž!“
Patrik ji ovšem nevyslyšel a celou dávkou jí postříkal záda. Ilona mu hned začala lízat a sát povadlý ocas. S očima upřenýma v jeho, ho lízala po v celé délce, vsála žalud a tepala ho jazykem a chvilku zas zpracovávala rukou. Brzo mu zase stál připravený na další číslo.
Patrik ji nalehl mezi rozevřené nohy, lehce do ní vnikl a pravidelnými pomalými přírazy ji projížděl. Ilona mu se slastným hekáním přirážela naproti, a tak začal zrychlovat a tvrději přirážet.
„Ano…ano…krásně mi to děláš..och!“ vyrážela a v orgasmickém stažení klína se Patrik neudržel a vystříkal jí dělohu zbytky spermatu, které v sobě ještě měl.
“Kurvafix!” zahromoval a Ilona to pochopila.
“Neboj, beru prášky!” usmála se a dodala: “Moc ti děkuju, já už to fakt potřebovala! Tu hlavu jsem urvala já a ty žárovky taky vyměnila. Jinak bych tě sem nedostala.”
„To jsi teda uhodla,“ přikývl Patrik, který se cítil obelhaný a zneužitý.
„Tak promiň, ale přiznej, že se ti to líbilo.“
„To jo, líbilo. Ale příště, Ilčo, se mnou nepočítej, nejsem váš!“
„Jak to myslíš?“ nechápala Ilona, ale za Patrikem už zaklaply dveře.
„Jak to myslel?“ otázala se tedy sama sebe, ale na nic nepřišla.
***
Patrik se doploužil k přívěsu a sotva vlezl dovnitř, ze tmy se ozvalo.
„Kdes byl?!“ zazněl přísný hlas, až Patrik leknutím nadskočil a po paměti sáhl po vypínači.
„Iveto?“ viděl ji sedět na posteli a nevraživě se tvářit.
„Kdes byl?“ opakovala otázku.
„V Domu hrůzy, Ilona pro mě přišla….,“ nechápal Patrik, co se děje.
„Tak Ilona,“ řekla Iveta v zamyšlení a vypálila další dotaz.
„Šukal jsi ji?“
„No.ehm…jo,“ přiznal Patrik, „ale ona mě svedla!“
„To není nic zvláštního, když holka chce, užene každýho,“ konstatovala Iveta a pak vzdychla. „Měla bych ti něco vysvětlit. To, že říkám, že nejsi náš, platí pro tebe jako memento, abys tady nějaký holce nenechal na sebe památku, chápeš ne? My, světský, jsme dost uzavřená kasta. Bereme se víceméně jen mezi sebou, což ale vede k degeneraci. Časem se pak už berou bratranci a sestřenice, a když už někdo je úplně mimo, tak třeba šuká vlastní sestru, nebo dceru. Když pak ale přijde někdo zvenku, je to jako živá voda. Pro vdaný i svobodný. Mezi ženskýma se pročistí vzduch a je klid.
Takže bych tě měla upozornit, že po tobě půjdou všechny ženský a že by ses tomu neměl bránit. Ilona už s tím, jak vidno, začala. Já mám pro tebe ale jiný návrh. Od tebe naopak chci, abys mi dítě udělal! Pokud nejsi neplodnej, tak by to snad neměl být problém! Nic po tobě nebudu chtít, ale jsem ještě mladá, Žaneta se časem vdá a já zůstanu sama jen s tím starým kolem? Ne! Chci ještě dítě. Uděláš to pro mě?“
Patrik si to všechno rovnal v hlavě.
„Tak teda já tu funguju jako živá voda pro ženský?“
„V podstatě jo, ale není povinnost s nima spát. Jen, že po tobě pojedou, abys s tím počítal,“ usmála se Iveta, „a ten můj problém?“
„Jo, jestli chceš, můžeme to zkusit,“ kývl Patrik.
„Ale jenom s podmínkou, že se nedotkneš Žanety!“ upozornila ho Iveta. „Dceru si chci ohlídat!“
„Dobře, ale co když po mě taky vyjede?“
„Tak ucukneš. To bude naše dohoda. Takže platí?“ podala mu Iveta ruku.
„Platí,“ stiskl ji Patrik.
„Tak a teď jdem spát. Zítra je taky den. Dobrou,“ zvedla se Iveta k odchodu a na dobrou noc mu dala pořádného francouzáka. Toho uměla dokonale.
Pěkně se to rozjíždí jen si říkám že ten slib moc nedodrží nebo se s Žanetou ožení a napíchá je obě a bude dvojitej otec 😉 a nebo ho docela tam holky odrovnaji
Ve světě kolotočářů se vůbec nevyznám, ale rozvíjí se to zajímavě. A to ještě nějak podezřele vypadal Patrikův otec. Skoro jako kdyby občas zaskočil na houpačku 🙂
Tohle je perfektně napsané pokračování . S tou živou vodou a vyčištěním vztahů to bude mít asi Patrik hodně těžké . Aby to ty dva měsíce vůbec ustál 😀😀 Ale je to mladý hřebec . Je pravda , že otec nějak rychle souhlasil s brigádou 😀 Těším se na další díl . Jsem zvědav kolik po něm zůstane mezi světskými živé vody 😀
Příští díl je poslední a všechno se ukáže, vyřeší a vyvrcholí. Těch vyvrcholení tam bude ale spoooousta 🙂