Cizák bez konkurence

Sama sobě Andrea nerozuměla. Tolik let žila spořádaným životem a nikdy předtím se jí nestalo, že by zatoužila po větším odvazu ve svazku nebo nedejbože nevěře. Byla odjakživa slušná a celý život poctivě skrývala divokou šelmu, která si udělala pelech v jejím podbřišku.
Sem tam, když měla potřebu vystrčit drápy, jí stačilo pouze zahnat tancem, starostmi, prací nebo jídlem, či zaměstnat mozek jinak než doposud smýšlel.

Dnes stála před zrcadlem v ložnici, hladila si křivky a hlasitě odpovídala otravnému manželovi, který se opět válel u televize jako pecivál, mastil si prsty česnekovými chipsy a krkal po locích vychlazené dvanáctky. Byl sice pohodář, chytrolín i humorista, ale byly chvíle, kdy ho Andrea neuměla vystát.
V těch dnech se raději klidila do ústraní a snažila se nevnímat mužovy dvojsmysly nebo věčné dotazy na něco k snědku.

„Bože, pořád by ses něčím cpal. Podívej se na sebe. Zkontroluj si pupek. Jo! Myslím právě ten pupek, do kterýho si utíráš ty mastný prsty!“ houkla do obýváku Andrea, protože jí bylo jasné, že tohle tričko na čtyřicet zase nevypere.
„Ty toho víš. Se tam zase zkoumáš, co? Máš dost času na to bejt hysterická. Dyť je ti teprve pětatřicet. Hlídáš se moc brzo a já mám prostě hlad!“ uchichtnul se obrazu, který se mu zjevil před očima, jelikož manželčiny piruety u zrcadla dobře znal.
„Dneska nevařím!“ zakvílela zuboženě Andrea, protože si dvěma prsty nahmátla mikrofaldík na boku.
„To je kůže, miláčku…“ uchichtnul se zmatené vyvolené.
„Není,“ bědovala dál Andrea.
„I kdyby, tak dudy máš pořád parádní!“ přiskočil k ní jelením skokem mužík s náhlou proměnou v myšlení.

Sápal se po ní, tlačil ji k posteli a svlékal se jí před očima, protože touha po řízku se změnila v obyčejnou živočišnou potřebu. Andrea protestovala, snažila se ho přemluvit argumenty o únavě, ale nakonec jeho touze podlehla a s roztaženými stehny se nechala klasicky opíchat na kraji pelestě.
„Jako vždy perfektní. Bože, já si uměl vybrat! A ty dudy! No, tse, paráda. A teď tu večeři…“ natahoval si opět tepláky a posílal další přání za svůj hřbet k použité manželce.

Andrea seděla na přehozu, snažila se vrátit do původní podoby a mezi úpravami se opět ujišťovala, že tenhle stereotyp ji nebaví. Krotila provokatérku v sobě, brzdila šelmu v rozběhu a raději se šla postavit k plotně, aby nemusela myslet na zlobení. Zadumala se do myšlenek o budoucnu a ani nepostřehla, že její muž už nějakou dobu telefonuje. Uvědomila si to, až opět ucítila jeho medvědí dlaně na svém přerostlém hrudníku a česnekovo-pivní odér u ucha.

„Tak zítra ode mne dostaneš volno. Zůstaneš doma, protože pan Bodečka právě volal, že náš požadavek nedokázal přehodit. Takže do Mělníka jedu sám a ty se tu o to postaráš, že jo?“ promáčkl jí měchy zezadu a zafuněl do ouška.
„Co? Jaký doma, cože?“ zatřepala kudrnatou hlavičkou ceckatice, zamžikala řasami a vracela se ze stereotypních myšlenek zpátky na zem.
„No doma. Ta kabelovka… no… Andreo, vždyť jsme o tom mluvili, sakra… no… cvak!“ snažil se ji donutit si vzpomenout.
„Ježiš a jo. A… v kolik nebo co? Mi to úplně vypadlo z hlavy,“ zamíchala nervózně omáčkou a i když vnímala manželovy pravidla, znovu si v duchu konejšila šelmičku do klidu.
Po zbytek večera byla nepoužitelná. Jediné na co myslela byla ta hrozná nuda, která ji zžírala a klasikář vedle ní, který jí chroptěl do ucha česnekové ódy. Krčila nosík a čím dál víc se nořila do světa fantazie, dokud neusnula.

Ráno ji vzbudil hlasitý budík protivně pronikavým pípáním.
Mžourala na svět skrze přivřená víčka a snažila se rozpoznat hodinu, na kterou ji manžel nastavil elektronického kohouta. Věděla, že má hodnou chvíli čas, ale odmítala se dál povalovat.
Přeci jen čekala mužskou návštěvu. Jakéhosi pána, který s ní chvíli pobude o samotě a bude jí dělat společnost. Stejně tak i ona jemu. I ona bude mít možnost se projevit před někým, kdo nesmrdí mastnými brambůrky a pečuje o sebe.
„Bude krásný, bude pevný, svalnatý, určitě i opálený. No a co, že je leden. Určitě bude in a tak mu z kapsy bude trčet permice do solárka, ne?! Možná bude mít černé vlasy a modré oči. A ostře řezané velké rty. Určitě. Jo, bude je mít. Do očí mu budou padat pramínky z delší ofinky a ty blankytně modré oči budou svítit pod hustými černými řasami. Úplně to vidím. Bude krásnej. A to pevné tělo. Bez jediného chloupku. No jak cvičí, to je jasný, že bude hranál. Vyšší nejmíň o dvě hlavy. Tak toho jen tak nenechám…“ básnila si pro sebe Andrea a odhodlaně si šla uvařit ranní kávu, aby se mohla brzo proměnit v sexy ramlici.

„Mám moře času. On manžílek věděl, kdy mne má probudit. Co si obleču? Proboha, no co si obleču? Minišaty? Ale ne. Kdo vítá pracovníka kabelovky v minišatech? Tak šortky a tílko? Co? Cože? Jak to myslíš noční košilku a župánek? Nejsem přece laciná, ne? Ne, nejsem, slyšíš? Říkej si co chceš, ale nejsem!“ hádala se se svým nitrem už docela nahlas, ale přesto, že se ujišťovala, že patří mezi slušné světice, se opět kroutila před zrcadlem.
„Ty jsi myslela tuhle košilku? V té mě může vidět pouze Roman. Pro nikoho jiného ji nemám. Vždyť se podívej. Lezou mi z ní dudy. Bože, to je strašnej výraz. Dudy. Je krátká. Moc krátká. Leze mi z ní i zadek. Ježiši, je to vůbec košilka? Nebo jsem fakt ztloustla? Je mi malá nebo co, proboha!“ hudrovala u zrcadla nad velikostí sexy prádélka a až po chvíli jí došlo, že tenhle krajkový kousek na sobě neměla tak dlouho, že naprosto zapomněla jak moc jí sluší.
„Tak ty vážně myslíš, že si ji mám obléknout? A tenhle župánek na ni? Ten je krásný. O něco delší a k té bílé ta černá krásně pasuje. Aspoň zakryje ty moje veliký dvorce. Bože, já mám fakt koláče, to je strašný. Jak se to může tomu Romanovi líbit. No ale když přes to hodím ten župánek a převážu ho… co??? Zbláznila ses? Jak to myslíš, abych si jej nechala rozepnutý? Bože,“ padla zpět do postele naprosto zoufalá.

Tolik si přála se v životě jednou odvázat a vyběhnout z toho manželského kolotoče. Tolik chtěla být na pár chvil potvorou a tak moc potřebovala zapomenout na manželskou nudu, že začala bědovat i nahlas. Šelma v ní ji konejšila a ujišťovala, že vše je povoleno. Že tahle návštěva ani nemusí dopadnout podle naplánovaných představ a proto by bylo dobré se chytit příležitosti. Nikde nebylo psané, že vše skončí jak si přála.
Proto se nechala zlobivkou uvnitř přemluvit a opravdu se nastrojila do krajkové minikošilky. Proporce zlehka zahalila jemným župánkem a s radostí mohla konečně uznat, že je odvážně připravená pro solárkoidního kulturistu.
Na pečlivě zastlanou postel si naaranžovala dva robertky, vibrační vajíčko a pár prezervativů. Věděla, že cizák do ložnice nevstoupí, proto se ji nestyděla proměnit v šoustací pelech. Pudrovala si zrovna tvář a ještě naposledy si pročesávala dlouhé řasy řasenkou, když u dveří zadrnčel zvonek. Celá trémou strnula. Hleděla na sebe do zrcadla a v duchu začala zmatkovat.

„Už jdu!“ křikla ke dveřím, aby jí šťavnatý nadsamec nedejbože neutekl.
Zkontrolovala hodiny, ujistila se, že jde o pravý čas si do bytu vpustit nadrženého býčka a nastavit se mu jako malá kurvička bez výčitek. Dokrmovala v sobě šelmu, která se už drala ven, ujišťovala se u zrcadla o své kráse, točila se na všechny strany, kontrolovala lokny, make-up, pevnost zadečku i oholení pysků.
Ještě naposledy si zakroutila bradavkami, aby jim dala šanci protrhnout těsnou košilku a než otevřela onomu krasavci, přeci jen si nadměrná prsiska do půlky zahalila župánkem.

„Můžu dovnitř? Dobrý den,“ usmíval se na krásku z rohože postarší technik.
„No… no pojďte… oni… pan Bodečka nepřijde? Teda… ne, myslela jsem… jste od kabelovky? Pojďte dál, určitě… no pojďte,“ drmolila zklamaně, protože chlapík za dveřmi neměl pranic společného s jejím snem.

Postarší knírač s pivním bříškem a lesklou pleší, ale s očima tak usměvavýma, až se Nestydka zapomněla zahalit.
„Já jsem Bodečka, paninko,“ prohlížel si ji nestydatě už v předsíni i když zároveň i pobaveně, jelikož mu došlo, že tahle nadrženka pravděpodobně měla jinou představu o jeho osobě.
„Jasně, dobře, já jsem, no to je jedno. Dáte si kávu? Promiňte, skočím se převléknout, obyvák je támhle…“ zakopala další dialog Andrea a nechala mužíčka napospas prázdnému bytu a jeho orientačnímu smyslu se samostatností, protože potřebovala nutně zmizet.

Skočila do ložnice, zabouchla za sebou dveře až vypadl klíč ze zámku a opřená do futer se v duchu proklínala. Zatínala pěsti a nadávala té šelmě, která ji donutila si obléknout tuhle maškarádu. Hledala pohledem domácí tepláky s tričkem, aby tam pantátu nenechala dlouho samotného a hořekovala nad rozplynutou představou.
„Co? Teď? Ses asi úplně zbláznila, ne? Chlap je za dveřma a já si ji mám teď vymastit umělákem, ne? Víš co? Už jsi mi radila dost, tak je na čase, aby sis zase hezky lehla. No a co? Tak jsem mokrá, ale on mě nepřitahuje, slyšíš? Lehni, sakra! Je to jakejsi páprda, pupkatej, nelíbí se mi. Jo voní, to jsem si všimla. Tak se navoněl, no a co. Se voní každej, ne. Kdoví, jakýho ho má. Asi cvrčka. Malýho. Menšího než je tady ten můj. Se musí ale zase dobře kouřit, to musím uznat. Olizovat a sát, klidně až k mandlím a… Co to dělám? Co to zase dělám? Už zase tě poslouchám,“ jihla Andrea s robertkem v puse, líbala mu špičku a pomalu se kladla na znak.

„Ale jen chviličku, ano? Ukojíme tady tu oholenou nezbedu a budeme už slušný holky, jo? Máš pravdu, budu tě poslouchat. Aspoň takhle si zazlobíme. Jo. Budu tě ve všem poslouchat. Ve všem. Dobrá, budu teda myslet na to, že stojí za dveřmi. Asi opravdu stojí. Třeba čeká až vyjdu. Možná se bojí se v tom vrtat bez mé přítomnosti. Možná tam čeká a má nalepené ucho na dveřích. Nebo dokonce oko na klíčové dírce!!! Mám mu navzdychat? Mám se mu předvést? To bych si musela tady tím baterkomanem zajet hluboko do sebe. Tak jo. Sednu si na kraj jak radíš a pěkně proti dveřím. Lehnu si, vytáhnu si košilku pod bradu, přiložím si vrnítko k poštěváčku a…“ nedopověděla roztouženka, protože první zavibrování o její zduřelý poštěvák ji odneslo za hranice uvolnění.

Ležela na zádech, oddychovala, masírovala si pysky, dírku i frajtra vibrující špičkou a koukala se ke dveřím. Moc si přála, aby právě teď ten fotřík vstoupil a pomohl ji. Zasunout, olíznout nebo jen přihlížet.
Bylo jí to jedno, jen nutně potřebovala prostě víc než česnekový odér a pivní krkání. Nedovolila si zajet hluboko do sebe. Chtěla být co nejdéle nadržená. Věděla, že dřív či později se po ní bude onen pan Bodečka shánět. A představa, že stojí za dveřmi, je pomalu na odchodu a snaží se k ní doťukat, z ní vylévalo proudy kundího lepidla.
„Třeba už klečí u klíčové dírky! Třeba tě sleduje od začátku. Šmírák jeden! Co chce vidět? Jak se šukám? Tak teda sleduj ty špióne! Nebo chceš slyšet jak si to užívám? Tak špicuj uši!“ rozjížděla se Andrea v přesvědčení, že má kousek od sebe náhradníka vhodného ke zlobení.

Už docela pravidelně se špikovala zlatým umělákem a doprovázela slastné vrnění svými slabými vzdechy. Stačilo ale pár pohledů ke klíčové dírce a rozjela se jako pornohvězda. Přidávala na hlasitosti, tlačila do sebe kolík i s pár prsty a na rtech měla touho po panu Bodečkovi.

„Když vy tam dlouho nejdete, tak jsem si říkal, že…“ zůstal stát ve dveřích pantatík a mlčky civěl na tu podívanou.
Andrea si už byla jistá, že u klíčové dírky neslídil a tak se ve vteřině probrala z rauše.
Vrátila se zpátky na zem a jediné na co se zmohla byla ruměnka na líčkách a štronzo zmrzlíka. Ani se nepohla. Ležela na boku, v jedné ruce si držela kozu, druhou měla natisklou na micině, otevřenou pusou zhluboka dýchala a nebyla schopná jakékoli reakce. Jen vrnící zvuk jí vycházel z podbřišku a připravoval jí pičku nelítostně k orgasmu.
Pan Bodečka mačkal kliku v dlani až mu bělaly klouby, civěl na její nadměrný hrudník a čekal na to, až se cokoli stane. Nevěděl najednou co dělat. Naráz si nebyl jistý v kramflecích i když zrovna téhle situaci předcházel paniččin vítací ohoz.

„Vy máte teda dudy,“ zavalil do hrobového ticha hlášku, ze které Andrea běžně nudou omdlévala.
„Chcete mi je pomačkat?“ vypadlo z rozšukanky okamžitě, až se sama zarazila vlastní odvahou.
„To jsou neskutečný dudy,“ pustil se překvapenec kliky a šouravými kroky se blížil k nedošukané krásce.
„Cumlej mi je!“ odrovnala se opět Andrea.
Pantatík neměl na co čekat. Přikleknul si, nabral do dlaní oba veleměchy a pustil se do nich na střídačku. Okusoval to měkké masisko, cucal je, slintal po nich, třel se o ně a bořil mezi ně svůj pěstěný knírek s celou tváří. Hrál si jako nedokojený klučina a nešetřil chválou. Prohlížel si vše, co její tělo nabízelo. Nahlédl k pyskům, brnknul o laplík tučnými prsty a zase se vděčně vrátil k dudám, které se mu tak krásně přelévaly v dlaních.

„Vykouřím ti ho,“ zašeptala mu nadrženka i přes strach, který ji paralyzoval.
Překonávala sama sebe. I když uvnitř zmírala trémou a kůži měla posetou hrubými perličkami, přesto se chovala jako zběhlá nevěrnice.
Pan Bodečka si pochvaloval její přístup a nezapomněl ji hladit po pečlivě naondulovaných loknách.
„Vykuř mi ho. Vykuř. Já tě za to vylížu. Umím to nejlíp, věř mi. Kolik máme času? Můžu přijít i příště, kdybys chtěla. Nebo můžeš ty ke mně. Bydlím sám. Tam můžeme dělat vě… věci… bože!“ zakňučel ve chvíli, kdy mu žalud olízl její hbitý jazyk a s jedním nasátím se projel až k měkkým mandlím.
Andrea poslouchala jeho vzdechy, chvály, návrhy a cumlala mu ohonisko, dokud na jazyku neucítila čirou a voňavou předmrdku. Dál si však ocas ládovala do krku, protože byl právě menší než ten umělý král, co jí tak krásně rozdrandil pysky.
Užívala si cizáka, který jí z vlasů stáčel drdol a nahlížel k jejím rtům, aby uvěřil tomu, co se mu děje. Děkoval její šikovné papulce, hladil ji po tváři a choval se jemně, i když pár světlých okamžiků naznačovalo, že dokáže být pěkný divoch.

„Dělej si se mnou co jen chceš,“ roztouženě zašeptala u oslintané jahody jako do mikrofonu.
„Všechno? Umím se i nekontrolovat, chceš to?“ zasyčel nevystříkanec.
Andrea jen přikývla a doufala v řádnou akci. Přimhouřila oči i s troškou strachu, ale ani nemrkla, když ji bodák zajel ocasem co nejhlouběji do pusy, chytil ji pod bradou a prsty jí zmáčkl nos.
„Jazykem! Funguj jazykem, ty couro!“ cedil na ni skrze zuby.
Andrea valila oči, ale snažila se být poslušná. Podlizovala mu žilnáče v puse, snažila se fungovat bez dechu a nehty se zatínala do jeho chlupatých stehen. Tak moc vnímala celou situaci a její kunda se těšila z nevěrného zlobení, že byla ochotná poslechnout snad ve všem.
„Koule! Ještě koule, otevři tu pusu ještě víc! Slyšíš? Chci ho mít celýho oslintanýho. Od takové prsatice to je dar! Nafotím si tě, počkej. Nebo natočím? No oboje, drž!“ tahal si z náprsní kapsy mobil, drtil jí silou zátylek a chystal si foťák na mobilu, aby zvěčnil tuhle vzácnou podívanou.

Andrea se nechala ládovat a dokonce i ohlazovat mobilním bleskem. Vyplazovala jazyk, konečně volně dýchala a ukázkově přetahovala růžovou předkožku semknutými rty. Sála koule, pumpovala celý ocas, olizovala naběhlou jahodu a líbala třísla. Jen aby si nechytla ostudu a také sama sobě dokázala, že občasná nevěra není opravdu nic špatného.
„Chceš vidět, kdo je pan Bodečka nebo si sama zarajtuješ?“ naznačoval mrdák touhu po zásunu.
„Já chci oboje. Pojď a ukaž mi, co umíš. Zalehni mě,“ lehla si na záda panička, roztáhla nohy, chytila se pod koleny a čekala až do ní plešoun zajede po kořen.

Fotřík ji zavalil tučným tělem, pracně našel v brázdě mokrou díru a zaplul dovnitř.
První zákluzem pročechral prokrvenou oholenku. Kluzká pička ho radostně vítala a objímala, aby nevyklouzl. Poštěvák se mu dřel o jeho chundelatý porost a po pár šťouchancích se pod ním samička krásně rozvzdychala. Házela zadkem a přirážela, aby nepřišla ani o vteřinu ze chvíle, kdy se mohla předvádět. Bylo jí jedno, že nedojde na jazyčí um pana Bodečky.
Ochotně vyměnila lízandu za tuhle božskou jebačku a mrdák si málem uhnal infarkt, jen aby mladé šťabajzně ukázal, že ještě nepatří do starého železa.
Prcal ji hezky tvrdě, už jen pro ten slastný pohled na její narostlý hrudník. Ty rozlévající, skákající a třesoucí se kozy, to byl pohled pro bohy. Andrea se prsila, přetáčela ho na znak, aby si zarajtovala v sedle a mohla mu svoje koziska předvést v jiném úhlu. Házela sebou, svižně se nabodávala a kroutila se v pase.

„Musíš mi slíbit, že ke mně dojdeš. Slib mi to. Mám spoustu pomůcek a větší možnosti. Víc času, víc klidu, slib mi to, protože já ti už dlouho nevydržím!“ kňučel prosebně Bodečka.
„Ještě do zadku!“ zakřičela zhurta Andrea a přetočila se na čtyři.
„Cože? Ty chceš i anál? Ten dáváš málokdy, moje milá!“ upozorňovala ji tabušelma, která se nestydatě prstila hned vedle ní na posteli.
„Chci… to… do… zadku!“ vykřikla znovu Andrea, vyšpulila prdel a drapla po zahálejícím uměláku.
„Jo dobře, počkej, ne tak zhurta děvče. Bože, to je sen! Jak jí visí ty dudy!“ pochvaloval si změnu polohy fotřík.
„Neříkej to!!!“ zaprskala na něj vztekle přes rameno Andrea.
„OK, OK, už to bude, ty ses ale rozjela! Ale to je ono! To je přesně ono! Chceš to do prdele, budeš to mít do prdele!“ šteloval se jí k čokodírce zezadu a pomalu tlačil naběhlý žalud dovnitř.
„Já se udělám. Budu si ji projíždět umělákem a ty se věnuj mýmu zadečku,“ zjihla nadrženka, ale jen co zajela vibrátorem do miciny, nezapomněla mrdáka povzbudit pár jadrnými slovy k činu.

Cítil přes branku silné vibrace, zápasil s úzkou prdeloškvírou a i když se držel žensky klenutých boků, tak cítil, že už zbývá pouze pár zákluzů a jeho pytel se celý vyprázdní přímo do téhle rozjeté paničky. Modlil se, aby se stihla udělat zároveň, aby si neutrhl ostudu, aby vydržel s dechem a hlavně, aby chtěla ještě někdy jindy. Našoustával ji prudkými nárazy, sledoval rozhoupaná koziska a prosil všechny svaté o výdrž.

„Jo! Jo! JO!!! Jsem! Tys mě udělal! Udelal jsi mě! Cuká mi kunda, slyšíš? Cuká! Tys mě udělal!!!“ kvílela zuřivě, radostně i spokojeně v orgasmické křeči, což už nešlo vydržet.
Mistr Bodečka se vzepjal, zavřel oči, znovu projel chtivou prdelkou a s Tarzaním jekotem stříkal spermoně mezi krásně pevné půlky. Prožíval tu nejhezčí chvíli za posledních pár let a k tomu mohl přihlížet opravdu nadmíru spokojené ramlici, která sice padala vyčerpáním po vydané energii, ale snažila se ze zbylých sil udržet, aby ji vystříkanec mohl anál řádně prostříkat.

„No tak to bylo něco. Kdy se u mne zastavíš?“ poplácal ji pochvalně po prdelce.
„No, pane Bodečka, už to máte hotové, že? Platím vám něco? Manžel tu bude každou chvíli, měl byste…“ běhala vystřízlivělá vyšukanka po ložnici a spěšně na sebe házela domácí oblečení, aby zamaskovala něco, co si pomalu začala tiše vyčítat.
„No asi to chápu, ale vizitku ti tady nechám. Nevidím důvod proč si to nezopakovat. Přeci nám to šlo,“ dával se do pucu fotřík a s pochopením se snažil bleskurychle opustit byt beze stopy.
„Jo. Šlo vám to. Ještě teď ti cuká kunda, jen si to přiznej. Mám z tebe ohromnou radost. Vykašli se na výčitky a tu vizitku si schovej. Radím ti dobře. Teď jsi to ochutnala, zjistila, že jsi opravdu spokojená a uvidíš, že při prvním nudným mrouskání s Romanem, si vybavíš zrovna tuhle postelovku,“ provokovala už zase šelma.
„Kušuj! Nikdy se to už nestane. Slyšíš? Nikdy! Ale kdybych ji hledala, tak tu vizitku dávám sem!“ zaprosila o dohled nad důležitou navštívenkou Andrea hned poté, co pana Bodečku vypoklonkovala na chodbu.

Autor

4.5 44 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
jedna

pěkná povídka

dedek.Jeff

Opět jedna z vynikajících povídek od Alimedy. Škoda, že je z archivu.

Tomas

Hezky napsany… libi se mi to. Chtelo by to pokracovani ackoli jestli je to z archivu asi tezko. 🤷🏼‍♂️🙈

3
0
Would love your thoughts, please comment.x