Dášenka

Dagmar alias Dášenka (jak jí říkali nejbližší přátelé) byla laborantkou v továrně v názvu s přízviskem národní podnik. Pracovala zde od maturity a byla spokojena. Nikdy se totiž nedělalo tolik, aby se to nazývalo prací a ta se tu víceméně jen předstírala. Ale braly se za to celkem slušné peníze.

Nedílnou součástí nudy na pracovišti bylo navazování styků s kolegy. Zde to bylo míněno doslova. Párování a detailní seznamování opačných pohlaví bylo alespoň nějakou aktivitou v jinak poklidném pracovním prostředí.

Mladou Dášu v tomto zaučil laborant Ota. Čerstvě odmaturovaná dívka překypovala nadšením a pracovním elánem a vnesla tak na pracoviště neklid. A na to nikdo nebyl zvědavý.
Ota jí vysvětlil, jak to tu chodí, byl jí stále nablízku, chválil za perfektně připravené roztoky, které stejně nikdo nezkoumal a nepotřeboval a celou silou své osobnosti a věku pětačtyřiceti let si získával její sympatie, až mu naivní dívka v kutlochu na starém rozvrzaném otomanu odevzdala svou nevinnost.

Seděli tam, něžně se líbali a objímali, až si Dáša zvolna sundala košili a rozepnula podprsenku. Šla na to odvážně a náhle před Otou byla polonahá, s nádhernýma dvojkama, která byla krásně kulatá a plná.
„Neboj se… ještě… jsem… sice… nikdy… ale pokračuj,“ špitla a nato se začali líbat divočeji a vášnivěji.

O chvíli později skončil na zemi i její sukně a Ota se naplno věnoval úžasným prsům a bradavky hned reagovaly na mazlivé dotyky i hnětení jeho chtivých rukou.
Dáša sténala a samy se jí rozevíraly nohy od sebe.
Ota jí stáhl kalhotky, nalehl na ni a napruženým tvrdým ocasem do ní prudce vnikl.

„Oáááhhh,“ vykřikla Dáša bolestně, jak prorazil její nevinnost.
Ota hned začal přirážet, slastně vnímal těsnost a sevření pochvy a cítil, že to dlouho nevydrží.
Dáša vzdychala spíše bolestně, ale nepříjemné pocity odeznívaly a naplňovala ji dosud nepoznaná rozkoš.
„Jo… jo… júúúú,“ projel jí tělem blesk slastného vyvrcholení a Ota rychle opustil pochvu a semeno vycákal ven.

„To bylo krásný a vlastně to ani nebolelo,“ konstatovala Dáša spokojeně a všimla si, že ani stopy krve nejsou nikterak velké. Hlavně, že už není pannou a jedinou blbkou mezi kamarádkami. Teď konečně může chodit s klukem a nebát se, až jí někde v parku za diskotékou začne lézt pod sukni.

***

Přešlo pár let. Dáša byla vdaná, měla dvě malé děti a třicítka se jí blížila rychlým tempem.
Měla už ty správné ženské tvary a byla v tom nejlepším rozpuku. Občas šukala s Otou, spíš jen tak ze zvyku, ale větší přízeň měl nový kolega, laborant Zdeněk. Spolu trávili více času, a když se jednou při nějaké oslavě picli, skončili spolu na pracovním stole mezi baňkami a zkumavkami.

Zdeněk ji položil na stůl, zabořil obličej mezi její nohy a jazykem ji přivedl k úžasnému vrcholu.
Než se vzpamatovala, utěsnil jí kundu tvrdým pérem a skoro jí vymrdal mozek z hlavy. To bylo orgasmů! Byl to tak parádní sex, že v tom pokračovali i v dalších dnech.

Zdeněk měl k dispozici krásnou samici a ona zase neúnavné péro a orgasmy, jaké ještě nezažila.
Scházeli se v zadní laboratoři, ke byly baňky a křivule pokryly nánosem prachu a nikdo sem nikdy nechodil. Zdeněk zamkl dveře a pak už splynuli ústy a jazyky ve vášnivém líbání.
Zdeněk jí jel rukama po těle a vzrušená Dáša se nechala svlékat a sama svlékala jeho. Pak mu v ruce sevřela tvrdého ptáka, začala honit a sledovala, jak mu cuká touhou stříkat.
„Vezmeš ho do pusinky?“ zašeptal Zdeněk a Dáša se hned k němu sklonila.
S kouřením neměla problém, manžel to vyžadoval skoro denně. Přetáhla předkožku, olízla žalud, vsála ho do pusy a sevřenými rty ho kouřila až do výstřiku a pak polykala proud semene, valící se jí do krku. Vadnoucí ocas ještě ocumlala do čista.

Teď byla řada na Zdeňkovi. Dáša si lehla na záda a roztáhla nohy. Zdeněk jí jazykem projel na všech vzrušivých místech a sál tekoucí šťávy. Naběhlý klitoris promnul mezi rty a Dáša ječela, že se zblázní, ať už jí ho tam vrazí.
Pronikl hladce celou pochvou, až dorazil o dno.
„Ohhh… to… je… ono,“ zasténala Dáša slastí, jak ji celou vyplnil.
Promačkával a laskal jí prsa, stále skvostná, leč mírně už povislejší.
„Ooch… už… úúú,“ kroutila se Dáša rozkoší pod rytmickými prudkými a hlubokými přírazy.
„Jo… jo… už budu,“ funěl Zdeněk a pak z ní vyjel a vypustil ji semeno na břicho.
Dáša naštěstí stihla vyvrcholit a snažila se zvukově tlumit prožívanou rozkoš a slast.

Pak se dali do pořádku a nenápadně se opět zapojili do pracovního nicnedělání.

***

Náhle nastaly velké společenské změny. Továrna se z národního podniku změnila na akciovou společnost, ale v životě laborantů vše zůstalo ve starých kolejích.
Novým vedoucím oddělení se stal Ota, který veškerý čas trávil se zděděnou sekretářkou Miluškou, sice mdlého rozumu, ale hezkého zevnějšku.
Miluška věrně sloužila předchozímu soudruhu vedoucímu, ale vzhledem k jeho věku posloužila mu víceméně jen ústně, zato v kalhotách nového pana vedoucího našla úplný poklad.
S elánem sobě vlastním se vrhla do práce a hekání, výskání a sténání bylo slyšet i přes odhlučněné dveře Otovy kanceláře.

Dáša se Zdeňkem měli tak více času na sebe a už se nemuseli vytrácet pryč. Stačilo, když si Dáša v šatně sundala sukni i kalhotky a takto byla pod bílým pláštěm naostro a pak jen stačilo, aby jí ho Zdeněk vykasal a zasunul jí ptáka mezi půlky. Pak ji hezky vestoje zezadu rytmicky projížděl, střídal pomalé přírazy s prudkými a na závěr ji vycákal semenem. Už mohl, Dáša brala antikoncepci.

Dášence bylo už čtyřicet let a cítila, že mládí je definitivně pryč. V sexu byla sice stále aktivní a nadržená, ale objevující se tělesné přebytky se nedaly přejít. Začala proto chodit cvičit.

***

Uběhl čas a továrna opět změnila majitele. Nikomu nic neříkající nový název „Xelex“ byl doplněný zkratkou s.r.o., taky další neznámá. Prý společnost s ručením omezeným… co to má být? Jako, že jsme tu všichni omezení?

Změna společnosti znamenala i změnu v laboratoři. Na stolech se objevily počítače, nejnovější laboratorní technologie a přístroje. Všichni na to koukali jak na zjevení.
Bylo třeba rychle obnovit dávno zapomenuté znalosti, nebo všichni skončí na smetišti stejně jako všechno to nepotřebné a přežité laboratorní vybavení.
S novým majitelem přišli i noví zaměstnanci. Laboratoř se záhy zalidnila mladými vědci a světě div se, toužících pracovat a podílet se na úspěších firmy.

První se z toho všeho zhroutil Ota. Nedokázal jít s dobou, rezignoval na svůj post a odešel společně s Miládkou, doklepat to do důchodu někde jinde. Buď jim to přáno.

Takřka padesátiletá Dáša se vzchopila a snažila se dohnat dobu a znalosti s vervou, s jakou tu léta šukala s Otou a Zdeňkem. Uspěla a v týmu zůstala.
Pak odešel Zdeněk a ze staré party tu zůstal jen Luděk a Jana, staří šíbři, které tu firma hodlala milostivě těch pár let podržet do důchodu. Přece jen, výroba se teprve rozjížděla a bylo-li třeba zapátrat nad něčím z minulosti, tito staří harcovníci hned věděli co a jak.

Nová vedoucí, nazývaná nyní „manažerka laboratorního výzkumu“, pověřila Dášu dohledem nad týmem dravých, ale nezkušených chemiků. Vedoucí sama byla věkově blíže k Dáše a věděla, jak to chodí a že bývá, mnohdy fatální, rozdíl mezi školou a praxí.

***

V průběhu času Dáše padl do oka mladý laborant Petr. Byl to pětadvacetiletý mladík jemných rysů, ale žádný bázlivý zajíček. Vystupoval vůči služebně starší Dáše suverénně, nikoli však drze a o své práci toho věděl opravdu dost. Dášu ovšem přitahoval především jako chlap, protože tou dobou byla již několikaletou vdovou.
Její manžel totiž taky začal sportovat, jezdil na kole a jednou se nečekaně střetl s přední kapotou nákladního auta. Dáša osaměla. Děti dávno vylétly z rodného hnízda a ona se vracela do prázdného bytu i postele. A že jí při jejím temperamentu začal chybět sex, netřeba dodávat.

Vzhledem k věku a povadající kráse si byla vědoma svým snižujících se možností k ulovení chlapa a zaměřila se na nejbližší okolí. A tím byl kolega Petr.
Takticky položenými otázkami zjistila, že sice má přítelkyni, ale vztah nějak ustrnul na mrtvém bodě, takže vlastně ani neví, jestli spolu chodí. Že však spolu nespí, se Dáša ani ptát nemusela. To z debaty vyplynulo samo.

***

„Příští měsíc pojedete na školení,“ oznámila Dáše a Petrovi jednoho dne šéfová. „Je to na tři dny a tématem jsou nové systémy řízení radionuklačních cyklů. Pochopte, vedení firmy se o to zajímá. Nemůžeme zůstat pozadu. Bydlet budete v penzionu, hotely už jsou plné, nestihli jsme včas rezervaci Nebojte, školení vám dám vidět na prémiích.“

Dáše to přijala s pokrčením ramen a těšila se, že se s Petrem více sblíží, Petr sám to přijal jako nutné zlo. Školení nesnášel. Připomínalo mu to úmorné přednášky na vejšce, ale co, taky je musel přežít.

Týden před odjezdem Dáša kontaktovala penzion a měla jistý telefonický hovor. Když položila sluchátko, záhadně se usmála.

***

Služebním vozem oba dorazili na místo určení krátce před večeří. Dočasnou ubytovnou jim byl zmodernizovaný přestavěný statek na okraji města, kde se konalo školení.
„Nevím jak je to možné, ale mám tu černé na bílém… společný dvoulůžkový pokoj,“ kroutila se recepční nad objednávkou ubytování pracovníků firmy Xelex.
„Ježíšmarjá, no a co? V noci se spí a jestli nechrápeš, tak to přežijem, no ne?“ vyřešila problém Dáša a Petr obdržel klíč.
V pokoji je uvítala manželská postel, přesně jak to Dáša zařídila a po tváři se jí mihl spokojený úsměv. Petr tak nadšený nebyl, ale nedal to najevo a zvolil si postel nalevo, že prý spí na pravém boku.

Po jídle se zdrželi dole déle, kdy si na baru objednali láhev vína a uvolněně si povídali o životě i o tom, co je zítra čeká na školení.
„Nechceš to dobrat na pokoji? Tam budeme v pohodlí,“ řekla najednou Dáša a vstala.
Petr vzal láhev a skleničky a kývl na obsluhu, že ráno to vrátí zpět.

***

„Omluv mě, ale musím do sprchy,“ zamířila Dáša hned do koupelny a Petr si zatím sedl ke stolku.

Dáša vyšla ven oděná v maxitričku, které jí sahalo do půli stehen, vlasy měla mokré a splihlé, ale vypadala daleko svěžeji.
„Promiň za to zdržení, ale takhle už je mi opravdu fajn,“ uvelebila se na posteli do pololežícího stavu.
„Klidně si taky udělej pohodlí,“ vybídla Petra, který si tedy bez rozpaků svlékl kalhoty a vlezl též do postele, kde to bylo opravdu pohodlnější.

„Tak co, vydržíme to spolu, takhle natěsno?“ usmála se Dáša.
„Proč ne? Nebo snad koušeš?“ opáčil Petr, který na Dášu, pod vlivem vína, již hleděl trochu jinak, než jako na starší kolegyni.
„Možná koušu, ale jen toho, kdo se mi nelíbí… a ty to nejsi.“
„ A bolelo by mě to?“
„Určitě,“ zašeptala Dáša zastřeně.
„A kam bys mě kousla?“ zkoušel to dál.
„To ti neřeknu, ale ukážu ti, kde umím být jemná,“ svezla se mu náhle hlavu do klína, stáhla mu boxerky a hned vsála polotuhý stonek do pusy a začala ho soustředěně kouřit.

„Ohhh… jooo,“ Petr zavzdychal a položil jí ruku na rytmicky se pohybující hlavu a trochu zatlačil. Ani nemusel, Dáša pojmula jeho ocas až po kořen a sevřenými rty ho sála a cumlala, až Petr vyjekl, chtěl ucuknout, ale ona ho nepustila a celou dávku přijala do pusy a spolykala. Teprve pak zvedla hlavu.
„Líbilo se ti to?“
„Moc… ale… teď si dám… sprchu,“ zakoktal Petr a šel do koupelny.

Dáša si vypláchla pusu vínem a se zářivým úsměvem uvítala Petra s obtočeným ručníkem kolem pasu, kde se jasně rýsoval stojící ocas.
„Pořád ti stojí,“ usmála se.
„Těší se… na tebe.“
Přilehl k ní a začali se líbat a po sobě válet a přitom jí Petr vyhrnul tričko až ke krku, aby se mohl potěšit s jejím tělem.

Padesátileté tělo vypadá jinak než mladá dvacítka, ale i tak měla Dáša co nabídnout. Zejména velké prsy byly pro Petra magnetem. Hrnul si je rukama, mačkal je a mezi rty mnul velké tvrdé špunty bradavek.
„Anooo… mačkej je… ohhh… to zbožňuju,“ hekala Dáša nadšeně.
Přes prsa jí sjel do klína, kde ho čekala hladce vyholená kundička. Dáša hned roztáhla doširoka nohy a vzdychala nad kmitajícím jazykem a tekla jak Niagara. Pysky se jí nalévaly krví a rozevíraly se, klitoris měla naběhlý a skučela rozkoši nad Petrovým uměním. Ten jí strkal tři prsty do mlaskající kundy a Dáša mu šla naproti na nabodávala se na ně.
„Oprcej mě… panebože… vraž mi ho tam!“ ječela nadrženě.

Petr se nenechal pobízet a jak ocel tvrdý ocas jí vrazil mezi závojíčky, jen to mlasklo.
„Ahhh… to je čuráááák,“ vyjekla Dáša spokojeně a a hned mu zaklesla nohy kolem boků.
Petr nyní rytmicky přirážel a líbal sténající divoženku.

Dáša ho náhle ze sebe shodila a změnila polohu. Nyní na něm hopsala s ptákem zaraženým v sobě až po kořen. Petr jen sledoval, jak z ní ten mokrý kůl vyjíždí a zase mizí při dosedu a pak ho zavalily její prsy.
Hned se jim začal věnovat a Dáša skučela, vzdychala, sténala a hekala, až dosáhla vrcholu a drtivě v sobě ptáka sevřela.
„Jo… jsem… božeee,“ kroutila se a cítila, jak ji zalévá horkost uvolněného semene.

Svezla se stranou a užívala si tu slastnou chvíli. Venku se zatím pomalu začalo rozednívat.

***

Druhý den školení přetrpěli jen s vypětím sil a sotva se vrátili do penzionu, prcali jak králíci. Sex přerušili jen na večeři a pak zase hup do postele. Za tu dobu sjeli celou Kámasútru, respektive všechny polohy, co znali.
Dáša to zbožňovala zezadu a křičela rozkoší, nabodnutá na kůl a prcaná mlaskavými přírazy zpoceného Petra, který pro větší stabilitu stál na zemi, přidržoval si ji za boky a snaživě ji zespoda podebíral a mačkal koziska, visící jí z hrudi jak dva měchy.
Za noc se udělal pětkrát, což byl jeho rekord, ale také definitivní konec, protože na ranní sex už neměl sílu ani pomyšlení a nic nezvládla ani Dáša se šikovnými prstíky a smyslnou pusou.

***

Po návratu na pracoviště nedali najevo, že pracovní vztah pokročil do roviny mileneckého vztahu. Tohle totiž ani neměli mezi sebou ujasněné.
Dáša se do nějakého vztahu nehrnula. Měla ráda svůj klid, ale Petra si chtěla na sex udržet.
Petr zase netoužil po vztahu s o čtvrt století starší ženou, která ač zachovalá a v posteli nepřekonatelná, přece jen má už svůj věk a bude to časem jen horší. Navíc se nějak probrala jeho přítelkyně Klára a začala mluvit o obnovení vztahu.

Dokonce ho pozvala k sobě na večeři, kde ho přivítala v lehkých svůdných šatečkách a skončilo to pochopitelně postelí a milováním. Zkrátka dali to zase dohromady.

***

„Co je tebou? Jsi takový… bez chutě… můžu za to já?“ ptala se Dáša, když ji Petr sice udělal, ale celé to bylo takové neslané, nemastné.
„Ne… seš skvělá, ale… Klára se chce vrátit,“ hlesl Petr jakoby omluvně.
„Čekala jsem to. Jsme holt každej někde jinde a ty potřebuješ pevnej vztah,“ vzdychla Dáša a i když ji to hnětlo, nemohla jít hlavou proti zdi.
Začala si hrát s jeho povadlým ocáskem, něžně ho mnula v ruce a dráždila jazykem.
„Myslíš, že bys mě mohl občas navštívit?“ zavrněla prosebně a rukou mu honila čuráka v plné erekci až do výstřiku.
„Oh… oh… já nevím… snad,“ odvětil Petr, ale přesvědčen o tom nebyl.
Klára dokázala být taky dost divoká, takže šukat dvě nadrženky by bylo asi nad jeho síly.

Dáša to v tónu odpovědi pochopila a rozhodla se to vyřešit po svém.
Na začátku měsíce nepřišla Dáša do práce. Petr zašel za vedoucí s dotazem a ta jen udiveně řekla: „Od prvního dala výpověď. Copak ona vám to neřekla?“