Fantasy dovolená 07 – poslední kapitola

Toto je 7 díl z 7 v seriálu Fantasy dovolená

poslední kapitola

 Když jsem se ráno probudil, bylo pět hodin. To bylo něco naprosto neobvyklého. Ležel jsem s otevřenýma očima, a pak mi to došlo. Vzbudil jsem se do práce! Jenže… jsem přece na dovolené, a došlo mi to podruhé. Poslední den.
Poslední den!
Potichu jsem vstal, abych nevzbudil Alenu, a stoupl si k oknu. Díval jsem se do probouzející se krajiny. Sluníčko již vysílalo své hřejivé paprsky po panoramatu kopců a postupně je dostávalo i do údolí.
Otevřel jsem okno. Hlavní ranní ptačí koncert již pominul, ale stále ještě bylo slyšet nějaké opozdilce, jak dohánějí co zameškali, a jejich zpěv prolnul do pokoje.

Poslední den. V duchu jsem si promítal uplynulé dny a přesto, že jsem je prožil, byly k neuvěření. Ať už šlo o Alenu, recepční Sylvu, či tu kozatou barmanku, se kterou bych si to i docela rád rozdal a na kterou se ve víru událostí nedostalo. Ostatně, celé osazenstvo by stálo za hřích, včetně té hubené uklízečky. Ta, i když se nezdála, mohla být pěkný divoch. Leč, kdyby se mi to splnilo, asi bych se ušoustal k smrti. Takže je vlastně dobře, že se věci udály tak, jak se udály. Jsem naživu.

„Na co se to díváš?“ ozvalo se mi za zády.
„Na přírodu,“ odpověděl jsem, aniž bych se otočil.
„Stojíš tam jako ten kůl v plotě,“ řekla Alena nevrle. „Co se děje?“
„Je poslední den naší dovolené,“ sdělil jsem jí suše a otočil se k ní.
„Jejda! To to uteklo. Tak to abychom využili každou vteřinu, co nám zbejvá, a milovali se, a milovali, a milo…“

Přerušil jsem ji.
„A vynesou mě nohama napřed. Žádný takový. Po snídani půjdem do přírody, ať si ji tady ještě trochu užijeme.“
„Tak jo,“ souhlasila. „Ale do snídaně jsou ještě dvě hodiny a ty využijeme jak…?“ dychtivě se na mne podívala.
„Aleno! Máme na to celej den a já nejsem stroj. Večer bych se rád s tvojí kundičkou ještě rozloučil. Ale, koneckonců, můžeme s ní ten den přivítat.“
Po tváři se jí rozlil blažený úsměv.
„Tak pojď sem. Osedlám si tě.“
„Ne, pojď ty sem. Opřeš se o okno a začneme odzadu.“
„Ale tam na mne bude vidět,“ protestovala.
„A nebude tě to rajcovat? Jen si představ, ty opřená o okno, kozičky vystrčený ven a za tebou já budu sázet kytičky do tvý kundičky. A ten chvějivej strach, to vrnění, že nás někdo uvidí a on neuvidí, protože je hodně brzy ráno. A ty obavy tě budou vzrušovat tak, až se z toho uděláš. Tak pojď. Pojď to zkusit.“

Vstala z postele a stále váhajíc, přistoupila k oknu.
„Ale co když…“ otočila se ke mně.
Objal jsem ji.
„Žádný co když nebude. Probuď mýho kamaráda a pak se opři do toho okna, ať se může ujmout díla,“ šeptal jsem jí do ucha.

Začala probouzet mého kamarádíčka a já se zase staral o její škatulku. Když jsme oba byli tak akorát, vystavila své vnady do okna a já zezadu pomalu vplul do přístavu rozkoše. Nijak jsem nespěchal, vždyť jsme měli dvě hodiny čas a já si přál, aby to útulné spojení vydrželo co nejdéle.

„Jak je venku?“ zeptal jsem se potměšile.
„Krásně.“
„A uvnitř?“
„Ještě krásnějc.“
„A je tam někdo?“
„Uvnitř jo, ale venku nikdo.“
„A to je dobře nebo špatně?“
„Jak se tak můžeš ptát?“ řekla skoro rozlobeně.
„Tak víš co? Vylezeme si do okna a budeme to dělat v okně,“ neočekávaně jsem navrhnul.
Byl jsem zvědav na její reakci.
„Jů. To tedy bude něco!“ překvapivě souhlasila.

Vylezla na okno a já za ní. Zapřela se rukama o rám, vystrčila prdelku, a už jsem se dobýval dovnitř.
Jen jsem se uhnízdil, ozvala se s otázkou.
„A nespadneme?“
„Neboj, nebudu divočit. Jen si vychutnáme tu chvíli, jako kdybysme to dělali třeba uprostřed návsi,“ uklidňoval jsem ji a v pomalém tempu zasouval svého nezbedu do její přítulné kočičky.
Ňadra se jí rozhoupala v rytmu právě hrané skladby a já měl obrovskou chuť je vzít do dlaní, ale místo toho jsem raději jen koukal do jejích zad a nedíval se dolů, protože výšky rozhodně nebyly moje parketa a mohli bychom spadnout.
Alena začala vzdychat a bylo nabíledni, že se dopracovává k vrcholu. Jen jsem si to pomyslel, už mi masírovala péro. Naštěstí já měl k vrcholu ještě hodně daleko a jen jsem zpomaloval protahování jejího tunýlku tak, jak postupně odeznívaly její blažené chvilky. Nakonec jsem z ní vyklouzl a nezbylo, než slézt z okna do pokoje.
Přivřel jsem okno a zalezli jsme zpátky do postele. Stožár mi pořád stál a Alena na něj zálibně pohlížela.
„Na tenhle zážitek hned tak nezapomenu. Za to ti udělám to, co jsem večer nedokončila,“ řekla a pohladila můj tuhý kolík.
„To si dám líbit, ale než začneš… dělalas to někdy až do konce?“ preventivně jsem se zeptal.
„Ještě nikdy,“ odpověděla stydlivě.
„Tak to půjdeme raději do koupelny, abys měla možnost to případně vyplivnout a vypláchnout si pusu.“
„Teda, ty myslíš na všechno. Mně by to nenapadlo,“ podivovala se.

Opřel jsem se o studené kachlíky, Alena čupla na bobek a začala  mne kouřit. Už se za dobu našeho pobytu leccos naučila a tak jí to šlo docela dobře. Vlastně byla čím dál lepší, rychle se učila. A s uznáním dlužno podotknout, že mne rychle přivedla do varu. Po mém varování, že už budu, se akorát tak stačila připravit a už to stříkalo.
První příval ji přes mé upozornění přece jenom překvapil. Zajíkla se, ale statečně polkla. Další dávky už překvapivě polykala bez problémů. Totálně mne vyždímala a nakonec ještě pečlivě olízala uvadající stvol penisu.
„Tak se mi to přece jenom povedlo!“ řekla s takovou radostí, že se málem bušila do hrudi.
„Jo, bylo to skvělý,“ pochválil jsem ji. „Nechce se mi věřit, že bys to před tím nikdy nedělala.“
„Fakt ne,“ dušovala se.
„Já ti to věřím,“ zapřísahal jsem se zase já. „Za tu krásnou slast tě teď umyju, protože si myslím, že možná už nastal čas na tu snídani.“

Rozkročila se a blaženě přijímala mé laskání se svým tělem. Se stejnou rozkoší jsem pak její laskání přijímal i já. Nakonec, osvěženi koupelí, jsme se zašli nasnídat.

 Bohatě jsme doplnili spotřebované kalorie a vrátili se na pokoj.
„Dnes bude krásnej den,“ řekl jsem.
„Proč myslíš?“
„Protože krásně začal, a já jsem přesvědčený, že stejně krásně i skončí.“
„A my pro to uděláme, co můžeme,“ odvětila Alena a začala se svlékat.
„Pomalu, pomalu, ne tak hr,“ zbrzdil jsem její počínání. „Máme na to celej den, tak se zase obleč, ale jen to nejnutnější. Půjdem do přírody, ať si jí tady taky trochu užijem,“ osvětlil jsem jí svůj záměr.

Sám jsem si oblékl jen lehkou košili a kraťasy. Pod tím jsem neměl nic.
Alena si vzala minisukni a halenku, kterou si ale nezapnula, jen si kolem pasu uvázala širokou stuhu. Vzájemně jsme ohodnotili svou připravenost, Alena mi podala krabičku s preservativy, já ji strčil do kapsy, a vyrazili jsme na dopolední toulku krajinou.

Stoupali jsme pěšinou do dlouhého kopce. Šli jsme mlčky a mysleli jen na to. Čím déle jsme mlčeli, tím víc stoupalo naše vzrušení. Po čtvrthodině to Alena už nevydržela a zeptala se: „Myslíš na to, co já?“
„Jo, myslím.“
„Já už to nevydržím! Všude kolem je les, ale žádný místo, kde by se dalo milovat,“ posteskla si.
„Musíš to vydržet, jinak nám ten krásnej den skončí dřív, než bychom chtěli.“
„Já vím, ale když já jsem tak…“
„Nadržená?“ přerušil jsem ji. „To já taky, ale když se udělám čtyřikrát za dopoledne, tak odpoledne a večer už se mnou nebude nic, to přece víš. A vůbec… udivuješ mě. Před pár dny bych to do tebe neřekl, že umíš být nadržená.“
„To já taky ne,“ odtušila. „Víš já…“ a spustila vodopád slov na dané téma.
Poslouchal jsem ji, sem tam do toho něco řekl, občas zavtipkoval, a tak nám cesta pomalu ubíhala.

Uplynula hodina, když jsme konečně vystoupali na vrchol kopce. Les končil a před námi se rozevřela krajina jak od Antonína Slavíčka. Po obou stranách cesty jako symbolická brána stály dva vzrostlé stromy. Zůstali jsme mezi nimi stát a v obdivu zírali před sebe.
Stoupl jsem si za Alenu a objal ji kolem ramen.
„Tohle je vždycky krásný pohled, ale nejkrásnější krajina téhle země… je ta tvoje,“ řekl jsem, rukama rozhrnul halenku a chopil se jejích ňader.
„Tyhle dva kopečky tvoří to nejpůvabnější panorama, a když se podívám dolů,“ naklonil jsem se přes rameno, „do údolí, tak cítím, že tam někde na konci se skrývá tajemná tůňka, plná slasti a rozkoše.“

Vsunul jsem ruku pod sukýnku a zabořil prsty do hustého porostu jejího klínu. Nahmatal jsem mezírku a několikráte ji projel. Pak už jen postačilo pár kroků, otočil jsem Alenu tváří k sobě a opřel o strom. Během té chvilky stačila ztratit sukni, hmátla mi do rozkroku a když zjistila, že můj bráška ještě nevyrostl úplně, stáhla ze mne kalhoty a několika pohyby jej přivedla k plnoletosti.
Přizdvihl jsem jí levou nohu, aby se otevřela cesta, trochu se přikrčil (byl jsem přece jenom o něco vyšší), a už mne přiváděla ke dvířkám své kapličky. Byl jsem uvnitř dřív, než jsem stačil zaklepat, jak se sluší a patří, když jdeme na návštěvu.

Jakmile jsem do ní vklouzl, pustil jsem přizdviženou nohu a okamžitě pocítil těsnost její klícky. Byla však dobře připravená na přijetí ptactva a mé bidýlko v klícce lehce klouzalo. Mé pohyby však nesměřovaly dopředu a dozadu, ale nahoru a dolů. Sice jsem se nedostával nijak hluboko do její svatyně, zato jsem silně tlačil jejího frajírka. Odezva na sebe nedala dlouho čekat.
Chytla se mne kolem krku, zdvihla nohy a přirazila do hloubky, div že mne nepřevážila. V extázi se chvějící kundička masírovala můj stožár a já cítil, že budu Alenu zanedlouho následovat.

„Vyndej pláštěnku. Bude pršet,“ preventivně jsem požádal o kondom.
„Cože!?“
Při svém vzrušení hned nepochopila, co po ní chci.
„Chci, abys mi nasadila ochranu, jinak tě vykropím jak farář při křtu.“
„To bys neudělal, že ne?“ ujišťovala se a už se stavěla na zem a dolovala z krabičky onen předmět.
Trochu se jí třásly ruce, jak spěchala, aby už zase byl její svatostánek zaplněn modlícím se údem. Jakmile navlékla na mnicha kutnu, okamžitě s ním zamířila do svatyně. Opřel jsem ji o strom a začal tvrdě přirážet, abych se i já co nejdříve dočkal slastného vyvrcholení.

„Jůů! To je teplý!“ vykřikla v okamžiku, kdy do váčku kondomu vstříkla první dávka semene.
„To je… to je…“ vyrážela ze sebe při každém dalším výstřiku, a zatímco se váček plnil a výstřiky slábly, její vzrušení stoupalo, až dospěla k dalšímu orgasmu a svou kundičkou mne vyždímala do poslední kapky.
„Teda, to bylo něco,“ vrněla spokojeně, když se nadobro postavila na vlastní nohy.
Sice jí trochu podklesávaly, ale to i mně. Po takovém výkonu se ani nebylo čemu divit.

Stáhnul jsem zaplněný kondom a papírovým kapesníčkem očistil penis. Obojí jsem pak hodil na zem a zahrnul listím.
„Nepřeháněj,“ řekl jsem káravě, ale nemyslel jsem to vážně. Podíval jsem se na hodinky.
„Měli bysme jít.“
Přikývla.
„Když jinak nedáš. Ale vůbec se mi nechce,“ konstatovala.

Na oběd jsme přišli samozřejmě pozdě. Moc jsme se omlouvali, ale mávli nad tím rukou, to že se jim stává často. Jídlo bylo, jak jinak, vydatné, jenže my ho snědli sotva polovinu. Prostě jsme neměli hlad. Okamžitě se u nás objevila šéfová Sylva, aby zjistila, co že je toho příčinou. S naším vysvětlením nebyla příliš spokojená, takže jsme jí museli slíbit, že si to vynahradíme s večeří.
Navíc jsme ji požádali, zda by nám mohla rezervovat termín na příští rok. Očividně pookřála a pozvala nás do kanceláře. Dohodli jsme se jak na termínu, tak i na dobu, po kterou nám budou pokoj rezervovat. Zanechali jsme u ní svá telefonní čísla, na která nám s předstihem zavolá a upřesní datum nástupu. Spokojenost tak panovala na obou stranách.

„Měli bychom nabrat sil na večerní finále,“ navrhnul jsem, když jsme se vrátili na pokoj. „Pěkně si pospat, co říkáš?“
„Fajn,“ souhlasila. „Pěkně těsně vedle sebe navzájem se zahřívat,“ dodala a v mžiku byla svlečená.
„Tak to ne. Buďto každej zvlášť a nebo radši další výlet. Ten by nám prospěl daleko víc. Aspoň bysme dostali hlad a mohli spořádat večeři, kterou jsme tak neprozřetelně slíbili.“

Chvilku jsme se dohadovali, co a jak bude, ale nakonec jsme se přece jenom na ten výlet vydali. Procourali jsme celé odpoledne po okolních stráních, bavili se o všem možném a ztráceli přitom kalorie, až jsme nakonec dostali pořádný hlad.
Večeři jsme stihli včas a celou ji zlikvidovali k nemalé radosti paní šéfové. Přinesla nám za to pořádnou dávku koňaku na dobré trávení a taky jako poděkování za dohodnutý pobyt.

Na pokoji jsem se svalil na postel, jen to žuchlo.
„Takhle se nacpat!“ lamentoval jsem, „To budu úplně k ničemu, sotva se hýbu.“
„Neboj se,“ chlácholila mne Alena, zatímco se svlékala. „Já ti pomůžu. Budu tě hladit a laskat a uvidíš, jak se z toho uzdravíš.“
A s těmito slovy mne začala zbavovat oblečení.
Když jsem pak byl zcela nahý, lehla si vedle mne a jala se plnit to, co slibovala.
Cítil jsem její ruce po celém těle, líbala mne všude a nemohla skončit jinak, než v mém rozkroku. Jen co bráška zdvihl hlavu a jeho tělo bylo tvrdší kamene, sáhla po krabičce a navlékla ochranu.

„Jen klidně lež a odpočívej. Udělám všechno sama,“ usmála se na mne a pomalu nasedla na mého koně.
Zpočátku si jen vychutnávala přítomnost údu ve své komůrce a jen zlehýnka kroužila boky. Po chvíli se však ke mně přitiskla svým horkým tělem a jen mírnými pohyby nahoru a dolů nechala pronikat mého jeskyňáře do své jeskyňky. Zcela se soustředila na své poslání mne uspokojit. To v ní podněcovalo čím dál větší vzrušení, erotické jiskřičky prostupovaly její mysl i tělo víc a víc.
Ovšem pro můj přeplněný žaludek to byla docela zátěž. Na druhou stranu však nutno podotknout, že cítit na vlastním nahém těle nahé tělo ženy je víc, než jen příjemné. V podpalubí mne šimraly chloupky ohambí, po hrudi se v rytmu pohybů převalovala plná a pevná ňadra, a já rychle zapomínal na žaludek a čím dál víc do sebe vstřebával její sexuální touhu.

Postupně zrychlila rytmus, až se opět vzpřímila a zahájila jízdu na divokém koni. Párkrát málem vypadla ze sedla, ale držela se statečně a vždy dosedla správně. Začal jsem jí opatrně vycházet vstříc, ale jak mé vzrušení stoupalo, přidával jsem na důrazu. Pak jsem se vzepnul a nadhodil ji do výšky. Dosedla plnou vahou a můj úd pronikl až k samému dnu propasti.
„Jej! Jeje… jejda… jej…“ jejdovala při každém nadhozu a snažila se udržet balanc.
Byl jsem v transu a jen se modlil, abych se udělal dřív, než mi dojdou síly. Na její uspokojení jsem v tu chvíli vůbec nemyslel, neboť co bylo načato, muselo se dodělat. Naštěstí šla práce od ruky a já byl brzy na počátku vyvrcholení.

„To… to… je tak… krásný!“ vydechla celá šťastná, když jsem začal plnit bezpečné úložiště nejaderného odpadu.
Naposledy dosedla a pak už jen slastně vnímala poslední výstřiky mého pulsního generátoru. Lehla si na mne, přitiskla hlavu k mé a v tiché oddanosti vyčkávala, až můj penis ochable vyklouzne z jejího lůna. Byli jsme však natolik vyčerpaní, že jsme oba usnuli dřív, než se toho dočkala.

První jsem se probudil já, po chvíli otevřela oči i Alena.
„My jsme usnuli,“ udiveně konstatovala očividnou skutečnost.
„A ty se divíš?“ opáčil jsem.
„No, vlastně ani ne. Docela mě to zmohlo.“
„I mě. Jen teď opatrně vstaň. Mám takový pocit…“ nedopověděl jsem.
Alena se pomalu zvedla a postavila se vedle postele. Můj pocit mne neklamal. Mezi stehny ležela povadle má chlouba obalená zaschlým spermatem, nahá a bez ochrany.
„Tak už můžu říct, že ten džbánek s mlíčím zůstal u tebe. Neboj se, nic se neděje, téct to může jedině ven. V koupelně se toho zbavíš a já ti tvou parádnici pořádně vydrbu a vysprchuju.“

Po vzájemné očistě jsme si pustili televizi. Jako obvykle tam nebylo nic, co by nás dokázalo zaujmout. Vypnuli jsme bednu, podívali se na sebe a v ten okamžik nám bylo jasné, co musí následovat. Vždyť byl poslední večer a noc našeho pobytu.
Nasměroval jsem Alenu napříč postele, klekl si na zem a svými vousy pošimral kůži na roztažených stehnech. Zachichotala se a přitlačila hlavu blíž ke svému zarostlému paloučku. Rozhrnul jsem houští a začal jazykem projíždět vyzývající mezírku. Když jsem přidal prsty a stlačil knoflíček rozkoše, netrvalo dlouho, a byla hotová.

Ocas se mi už kupodivu stačil postavit, tak jsem nelenil a než stačila vyjít z orgasmu, nalehl jsem na ni a zasunul péro do futrálu. Svírajíc její pevné kozičky, zůstal jsem přitisknutý, abych co nejvíc dráždil jejího frajtříka. Přál jsem si ji uspokojit jak nejvíc budu umět, za tu rozkoš, kterou mi za celý den poskytla.
A povedlo se. Sotva jí odezněl první orgasmus, už nastoupil druhý. Byla z toho úplně mimo. Pokračoval jsem v rychlém tempu v bláhové naději, že budu brzy hotový i já. Jenže už jsem měl dnes něco za sebou a do konce bylo ještě daleko. Alena se udělala ještě dvakrát, než to přišlo i na mne. Ve správný okamžik jsem vytáhnul stříkačku a bělavá suspenze pokryla její sametové bříško.

Dívala se na mne s očima vytřeštěnýma a nevidoucíma blažeností, zatímco jednou rukou svírala mého brášku a druhou si roztírala po těle to nadělení, kterého se jí dostalo.
„To je neuvěřitelný!“ vydechla, když se jí konečně vrátila řeč. „Jak jen ti oplatím všechnu tu nádheru, kterou jsi mi poskytnul. Já byla snad v nebi, ani nevím kolikrát. Škoda, že to nemůže trvat donekonečna,“ litovala.
„Bude mi stačit, když mě umyješ. Pak už půjdeme spát.“
„Úúž! To už fakt nebudeme pokračovat?“ divila se.
„Už? Vždyť to dnes bylo už po čtvrté nebo pokolikáté. Jsem utahaný a chce se mi spát,“ bránil jsem se.

Po důkladné sprše jsem konečně zalezl do postele. Alena samozřejmě se mnou. Přes její velkou snahu jsem okamžitě usnul.
Ráno mne probudilo šimrání. To Alena na všech čtyřech nade mnou jezdila ztuhlými bradavkami po mém těle.
„No konečně!“ řekla, sotvaže jsem otevřel oči. „Už jen pár chvil a jedeme domů, tak ať si ještě něco užijeme,“ nabádala mne k činnosti.

Souhlasil jsem s ní. Rychle mne přivedla do pohotovosti, zpřístupnila nádraží a už jsem šiboval. Chvíli rychle, chvíli pomalu, podle toho, jakou jsme zrovna zvolili polohu. Jakmile dosáhla orgasmu, vzkypělo to i ve mně a gejzír bílé lávy dopadl na její kůži. Jinak to ani dopadnout nemohlo. Byla to jen věcná, rychlá šukačka na rozloučenou.

Došli jsme si na snídani, pak si zabalili věci a já se nachystal k odchodu jako první.
„Ten náš společný týden mi tak trochu připomíná americký film Nebožtíci přejí lásce. Takže se nebudeme loučit. Jenom to… ahoj,“ pronesl jsem svou závěrečnou řeč.
„Ahoj,“ odpověděla se slzičkami v očích.

Otočil jsem se, a při odchodu za sebou jen tiše zavřel dveře.

Uplynul rok, a…

Autor

Navigace v seriálu<< Fantasy dovolená 06
4.7 46 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Čtvrtý Onaneer

Parádní závěr parádní série. Díky

1
0
Would love your thoughts, please comment.x