Fantasy dovolená 02

Toto je 2 díl z 7 v seriálu Fantasy dovolená

Ráno jsme se probudili téměř současně. Bylo ještě brzy. Leželi jsme a pozorovali se navzájem.
Přemýšlel jsem, co se jí asi tak honí hlavou. Pak mne to přestalo bavit, takže jsem vylezl z postele. Stoupl jsem si k oknu a díval se ven.

„To nemáte strach, že vás někdo uvidí?“ ozvala se zpod deky.
„Ne. Je brzy a za záclonou toho není moc vidět.“
„Vy jste exhibicionista.“
„Ne. Nejsem. Ti to dělají na veřejnosti.“
„Tak proč jste pořád takhle? K čemu mě chcete donutit?“
„K ničemu. Varoval jsem vás a vy jste se rozhodla. Tak si nestěžujte.“
„To je pravda.“ vzdychla odevzdaně. „Co míníte dělat?“
„Čekat na snídani.“
„Ale já se chci osprchovat.“
„Dobře, půjdu si zatím zakouřit. Až budete hotová, přijďte pro mne.“
„Vraťte se za deset minut.“ řekla s úlevou.

Oblékl jsem se a vypadnul. Ta ženská má pěkně zamotanou hlavu, říkal jsem si. Neví, co má dělat a určitě na to do smrti nezapomene. Čert ví, jak se to ještě vyvine. Ale není špatná, vůbec není špatná.
Deset minut uplynulo, tak jsem se vrátil na pokoj. Už byla se vším hotová. Na sobě opět měla triko a ty šeredné kalhoty.

„Nesluší vám to.“ podotkl jsem na adresu jejího oblečení. Udiveně se na mne koukla.
„Co mi nesluší?“
„Ty kalhoty. Jsou takové… humpolácké, bachraté. Víc by vám sedly kraťasy nebo krátká sukně. Máte krásné nohy, tak je ukazujte.“
Zrozpačitěla a šla se podívat do zrcadla.
„Asi máte pravdu.“ řekla překvapeně.
Vzala si ze skříně krátké kalhoty a v předsíňce se převlékla.
„Je to tak lepší?“ obrátila se ke mně.
„Rozhodně.“ usmál jsem se. „A teď se pojďme nasnídat. Asi už bude čas.“

Snídaně byla bohatá. Obložené chlebíčky, dvě omelety, tvarohový koláč, káva nebo čaj a měl-li kdo ještě chuť, mohl si namazat rohlíky máslem a džemem. Vrcholem pak byla sklenička vína.

„Nejraděj bych si šla lehnout.“ prohlásila Alena a já poznamenal, že jiného jsem ani neměl v úmyslu. Když jsem odemkl dveře, zeptala se opatrně
„To se zase svléknete?“
„Jistě. Vždyť tady budu až do oběda.“
Zůstala stát v přítmí předsíňky a dívala se, jak si sundávám oblečení. Její pozorování mi nedělalo žádný problém, ale ji ten pohled asi pěkně vyváděl z míry, protože najednou vtrhla dovnitř a podrážděně vybuchla.
„Kdybych tady chodila nahá jako vy, vás by to nedráždilo?!“
„Dráždilo.“ klidně jsem souhlasil.
„A co byste dělal?“
„Ale to přece víte.“ namítl jsem.
Zarazila se.
„Tomu nevěřím.“ řekla s přesvědčením, když si připomněla, před čím vším jsem ji varoval.

Pokrčil jsem rameny a v pohodě si lehl na válendu.
„Tak tedy víte vy co? Tak se tedy koukejte! Koukejte se, a uvidíme, jak se vám to bude dělat.“ vykřikla a začala si přetahovat triko přes hlavu.
Potom, pomalu se otáčejíc, rozepnula kraťasy a pozvolna je spouštěla dolů. Pak podprsenku, kalhotky, zkrátka mi předvedla docela obstojný striptýz. Během té produkce mi samozřejmě parádně stoupnul tlak.

Chceš to vědět, máš to mít, pomyslel jsem si v duchu. Beze slova jsem vstal, prohrábl se v rozkroku a zvolna začal ručkovat po bidle. Zírala jako v transu. Nemohla odtrhnout oči od scény, kterou jsem jí předváděl a dvakrát si mimovolně prohrábla svou blonďatou. kočičku.
Nevinně jsem se zeptal: „Mám se vystříkat do dlaně, nebo mohu na vás?“
Okamžitě se vrátila do skutečnosti.
Zděšeně vykřikla: „Panebože! On si to doopravdy dělá!!“
Podprsenky a kalhotek si nevšimla, zato tričko a krátké kalhoty si oblékla vskutku bleskurychle. Než jsem se nadál, bouchly za ní dveře.
Ještě dvakrát jsem pohnul rukou, než jsem dopřemýšlel, mám-li dojet až do cíle. Nakonec jsem tu bláznivou jízdu předčasně ukončil, zalezl zpátky do postele a přemýšlel nad nesmrtelností chrousta, dokud jsem spokojeně neusnul.

Z dřímoty jsem se probral těsně před obědem. Alena v pokoji nebyla. Dokonce ani při obědě jsem ji neviděl. Mohl jsem se jen dohadovat, jestli tam přišla přede mnou, a nebo se tam teprve objeví. Ale proč bych si tím lámal hlavu, je to její věc.

Po obědě jsem měl strašnou chuť jít se zas natáhnout, tak jsem se hodně najedl. Jenže to už bych příliš lenivěl, nechtěl jsem ztloustnout a tak jsem se přece jen donutil k malému projití.
Lesu nebylo vyhnutí. Byl všude kolem. Jen občas byl přerušován kruhy palouků a paloučků a jen ojediněle se vyskytl pruh louky.
Šel jsem co možná nejvolněji, abych se nedostal příliš daleko od penzionu a přitom pobyl venku co nejdéle. Určitá lenost se ve mně přece jen nezapřela. Vnímal jsem lesní zvuky a bylo mi blaze. Ušel jsem už hodný kus cesty, když jsem na jednom z paloučků objevil Alenu. Zamířil jsem k ní.

Ztrnule seděla a když už jsem byl téměř u ní, zaslechl jsem, jak si cosi tiše říká. Potichu jsem ji obešel a zavolal jménem. Vyděsila se k smrti.
„Kde… kde jste… kde jste se tu vzal?“ vymáčkla ze sebe zajíkavě.
„Našel jsem vás jen čirou náhodou.“ odpověděl jsem podle pravdy.
„Ale né!“ zakryla si tvář rukama „Vy jste mne slyšel. Určitě jste mne slyšel!“ zoufala si.
Otočila hlavu ke mně: „Řekněte mi, co si o mně vlastně myslíte?“
„Opravdu to chcete slyšet?“
„Ano.“
„No, řekl bych, že jste pořádně vyvedená z míry, protože se k vám takhle ještě nikdo nechoval. Nevíte, co máte dělat. Když jsem nahý, zvlhne vám klín. Dnes ráno tak silně, že vám to teklo po stehnech. Ztvrdly vám bradavky a vy jste si nesmírně přála, aby se jich někdo dotknul. Toužíte po tom a zároveň se toho bojíte. Musíte se rozhodnout.“
Silně zrudla a oči jí málem vypadly z důlků.
„Jak… jak to víte?“ vykoktala ze sebe.
„Tak,“ řekl jsem neurčitě. „Pojďte, budeme si povídat.“ napřáhl jsem ruku, abych jí pomohl vstát.

Váhavě ji přijala, ale pak se jí držela po celou dobu, co jsme se procházeli po lese a povídali si. Alena byla sama, s běžnými každodenními trápeními a starostmi a osamocení na ni velmi doléhalo.
Mluvila o všem možném a rozpovídala se natolik, že já jenom poslouchal. Během hovoru celá pookřála. Bylo vidět jak je spokojená, že si může vylít srdíčko.

Večeři jsme stihli tak tak. Sklenička vína večer v baru nás zase o kousek postrčila k sobě.

Na pokoji jsem si, jak jinak, zase odložil svršky a zamířil do sprchy. Když jsem se potom před ní utíral, podotkla, že by se měla jít osprchovat také.
„Já hned vypadnu.“ pochopil jsem, jenže tentokrát překvapivě naznačila, že to není nezbytné.
S údivem jsem přihlížel, jak se klidně svléká a odchází se sprchovat.
Vybalil jsem si z batohu pár věcí, které jsem dosud nepotřeboval anebo na ně zapomněl. Čisté ponožky, spodní prádlo, taky léky, to by mohlo stačit. Nakonec jsem ale batoh přece jen vyprázdnil a naskládal vše do skříně v předsíňce.

Sprcha došuměla a Alena vklouzla do pokoje, zanechávajíc za sebou mokrou stopu. Díval jsem se, jak se utírá, jak se tře ručníkem mezi stehny, jak se jí houpou ňadra. Než skončila, zvolna a nezadržitelně mi stoupnul tlak. Nechala spadnout ručník na zem, přešla k pohovce a posadila se na ni.

Otočil jsem se k ní. Dívala se na mne a vyčkávala. Sklopila víčka směrem k mému klínu, a zase je zvedla. Dráždilo mne to. Provokovalo.
Vzal jsem do ruky penis a začal ukájet svou nezbytnost. Sledovala mne s rozšířenými zorničkami. Dával jsem si na čas abych hned nevyvrcholil, ale když už se pak vyvrcholení blížilo, nasměroval jsem se k ní. Instinktivně se stáhla dozadu.
Lehl jsem si tedy na postel a soustředil se na nejdůležitější část programu. Zrychlil jsem pohyby, vzepnul se, a už to stříkalo. Roztíral jsem to nadělení po kůži, kam jen se dalo. Nikdy předtím jsem to takhle nedělal, ale byla to jediná možnost, jak neušpinit povlečení. Teplý, mazlavý sediment mne pokrýval pomalu od břicha až k bradě. Zvláštní. Pocit, který mne opanoval, mi nebyl vůbec nepříjemný. Vzrušovalo mne to.

Opatrně jsem se zvedl z postele a přešel k Aleně. Strnule si prohlížela mou pleťovou masku. Přejel jsem dlaní po kůži a přidržel v ní pokleslý pyj. Měl slepený chumáč.
„Vypadá to, že teď se budu muset umýt opravdu důkladně.“ řekl jsem trochu vyčítavě.
Sprchoval jsem se opravdu důkladně a dlouho. Taky proto, že jsem tušil, že je z toho asi pěkně vzrušená a možná se bude chtít ukojit. Tichý výkřik mi oznámil, že jsem se nemýlil a právě se udělala také.
Teď už jsem mohl jít.
Přivítala mne s provinilým pohledem, jako kdyby udělala něco špatného.
„Zbyla ještě teplá voda?“ zeptala se stydlivě.
Ubezpečil jsem ji, že vody je víc než dostatek.
„Pro celý penzion.“ dodal jsem.

Odešla se umýt a já zatím pustil televizi. Uvelebil jsem se na pohovce a snažil se zachytit nit děje jakéhosi filmu. Příliš mi to nešlo.
Alena se vrátila osušená a vonící. Nahá se posadila vedle mne. Snažila se stejně jako já zachytit děj. Bezúspěšně. Dotýkali jsme se těly a myšlenkami byli bůhvíkde.

Příběh filmu se odvíjel, aniž bychom ho nějak vnímali. Teprve když se děj přenesl do pokoje, kde souložila dvojice milenců, jaksi to zapůsobilo, a mně opět stoupl tlak. Alena to zaregistrovala. Podívala se na mne, okamžik vydržela, a zase obrátila oči zpátky na obrazovku.
Neudělali jsme nic.
Když film skončil, neklidně jsem poposedl. Nevěděl jsem co dál. Raději jsem Aleně popřál hezkou dobrou noc. Rozpačitě mi popřála totéž. Nějakou dobu neklidně přecházela po pokoji. O něco později se zavrtala pod deku také. Tou dobou já už téměř spal.

V noci přišla bouřka.
Vzbudilo mne blýskání a hřmění násobené ozvěnou okolních kopců. Nepokojně jsem se převaloval. Věděl jsem, že dokud ta bouřka neskončí, neusnu.
Také Alena byla vzhůru. Viděl jsem, jak si přetáhla deku přes hlavu. Asi se bála.
Najednou někde poblíž uhodilo. Intenzivní záblesk bezprostředně následovaný třaskavou ránou rozdrnčel okenní tabulky. Alena vyjekla leknutím.
Vyletěla z postele jak čert z krabičky a už se zavrtávala pod mou deku.
„Já se bojím!“ zakňučela zoufale a přitiskla se ke mně horkým tělem. Ležel jsem na břiše. Na zádech jsem ucítil plná ňadra a na zadnici mne zalechtaly chloupky pohlaví.
Její váha mne přitlačila k matraci s obličejem v polštáři, takže jsem nemohl dost dobře dýchat.
Pokusil jsem se zdvihnout. Pustila mne, abych se mohl obrátit. Když jsem konečně byl s to dýchat, posunula se výš a vtiskla si hlavu mezi ňadra a přimáčkla nohu mezi stehna. To byla opravdu bezva pozice.

„To byste neměla, stoupne mi tlak,“ zahuhňal jsem varování.
„Já… udělám místo.“ zašeptala a pohnula nohou tak, že mne obkročila a rovnou zalehla. Můj úd rychle povstal z polohy ležící do polohy trčící. Přímo do úžlabí uprostřed nohou. 
Nadzdvihla se a zašátrala rukou pod břichem.
„To nejde.“ řekl jsem proti své vůli. „Nedělejte to.“
„Jenže já tě chci!“ poprvé mi zatykala. „Neumíš si představit, jak moc tě chci. A jsem připravená!“

Neuměl jsem se tomu vzepřít. Vzala do ruky mou drahocennost a přivedla ji ke vchodu svého ráje.
„Jen tě Pepo, prosím, nevystříkej se do mne!“ šeptala omámeně a celá se třásla vzrušením.

Připravená tedy byla. Penis do promazané škatulky vklouzl jako blesk. Okamžitě přirazila a začala se vrtět. Rozhoupané prsy rozvířily vzduch před mým obličejem. Zachytil jsem je dlaněmi a snažil se je v nich udržet. Sotva jsem se dotkl bradavek, přestala se Alena kroutit a začala můj kolík sjíždět dlouhými divokými tahy.
Zřejmě byla velice potřebná, protože po krátké chvíli najednou tiše vyjekla a vzápětí jsem se ocitnul ve víru jejího orgasmu. Pudové chvění a samovolné vibrace lůna spolu s extatickým přirážením mne přiblížily k zenitu.

„Uteč! Rychle!“ poručil jsem jí.
Bleskově mne poslechla. Trvalo pár vteřin, než jsem zadržel kulminaci. Vzrušením jsem ztěžka dýchal.
„Co teď?“ šeptla Alena. Ve tmě jsem ji pořádně neviděl.
„Rozsvítím lampičku, nelekni se.“
Zašátral jsem rukou po vypínači.

Klečela rozkročená nad mým ztopořeným hříbečkem. Zdála se mi trochu rozpačitá, ale evidentně šťastná. Udělal jsem jí místo.
„Lehni si, chvíli to ještě vydržím.“
Nedočkavě mi vyhověla.
Zdvihl jsem jí nohy a vklínil se mezi ně. Opřel jsem si je o ramena, přiložil juniora k čekající dírce a po promazané cestě rychle vklouzl dovnitř. Začal jsem rytmicky přirážet. Zakrátko mi úspěšně kontrovala. Byla to úplná Jízda Králů. Vzrušení stoupalo na obou stranách.
Opět tiše vykřikla a dělohou sevřela mého kamaráda.
To však již na něj bylo příliš. S velikou lítostí, ale i rychlostí, jsem opustil to báječné prostředí a položil holohlávka na Alenčino bříško. Sotva se ho jen dotkl, vytryskla z něj fontána našlehané smetany.
Chytla za pulzující žílu a prastarými, vrozenými pohyby ji ždímala do poslední kapky a blaženě vzdychajíc roztírala prýštící příboj po svém těle.

Příjemně znaven jsem se k ní přitisknul. Omámená prožitou vášní mne objala.
„To ale byla nádhera. Óóh, to byla nádhera!“ šeptala mi přerývaně do ucha a spokojeně mne hladila, kde jen mohla.
Souhlasil jsem s ní.
Ta slastná pohoda nás uspávala.
„Jdu se umýt,“ tiše jsem oznámil a se značnou nechutí vstal.
Paže se jí svezly podle těla.
„Chtěla bych jít s tebou, umyla bych tě.“ nabídla se.
„Dobře, ale nejdřív umyju já tebe.“ souhlasil jsem.

Odešli jsme tedy do koupelny, do mrňavého sprchového koutu pro jednoho, ale vešli jsme se tam oba a ještě trochu místa zbylo. Celou jsem ji omyl, polaskal se s ňadry a kožíšek vydrbal tak důkladně, že se přitom stačila udělat. Oplatila mi stejným. Tak dlouho se mazlila s mým bimbálkem až se postavil a jí se to tak líbilo, že kdybych včas nezakročil, nakadeřil by ji semenem.
Trochu ji to mrzelo, ale zase ne tak moc, aby byla naštvaná. Navzájem jsme se utřeli, abychom už konečně mohli zalézt do hajan.

Myslel jsem si, že každý půjdem na své, jenže Alena byla jiného názoru. Sotva jsem ulehl, vlezla si ke mně, spokojeně se přitulila a ve vteřině spala. Mně nezbylo, než se s tím smířit.

Autor

Navigace v seriálu<< Fantasy dovolená 01Fantasy dovolená 03 >>
4.9 75 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Až na tu strašnou fotku (fuj, to jsem se lekl) je to zábavné čtení. Za mne 5*.

dedek.Jeff

Když se lekne jeden z tisíce, tak to ještě jde.

Harai

Lekli se minimálně dva, já se taky lehce vyděsil. Ale vím, jak blbě se fotky hledají, takže ta mě ok

dedek.Jeff

Uznávám, že ilustrační fotografie nevyjadřovala atmosféru povídky a tak jsem ji vyměnil. Doufám, že této se již nikdo nelekne.

Harai

Tahle se ti povedla!

Marťas

Další krásné čtení. Když tyto povídky čtu dýchne na mě pohoda. 5* Díky už se těším na další pokračování

6
0
Would love your thoughts, please comment.x