Fantasy dovolená 04

Toto je 4 díl z 7 v seriálu Fantasy dovolená

Šel jsem zpátky na pokoj. Alena se už zřejmě vrátila, protože bylo slyšet sprchu. V mysli se mi objevila představa jejího nahého těla. Raději jsem se šel posadit. Všiml jsem si, že na stolku vedle telefonu je položen úhledně převázaný balíček. Někde v podvědomí mi probleskla otázka proč tam je, ale hned mi došlo, že po nákupu ho patrně jen na chvíli odložila a zapomněla na něj.

Byla osprchovaná dřív, než jsem čekal. Rozhrnula závěs a ihned si instinktivně zakryla intimní místa.
„Vůbec jsem tě neslyšela přijít,“ řekla Alena stydlivě a zvolna spustila ruce. „Překvapil jsi mě – a ještě jsem si na to nezvykla,“ vyčítala mi.
Začala se oblékat.
„To mě mrzí,“ omlouval jsem se. „Myslel jsem si jen, že na oběd bychom mohli jít společně. Ráno to pro tebe asi bylo kruté a já bych to chtěl trochu zmírnit.“
„Už o tom nemluv. Jsem ráda, že jsi na mě počkal,“ řekla tiše a ostýchavě se na mě podívala.

Měla na sobě černou minisukni a bílou halenku jako z nějakého žurnálu, pod tím erotické prádlo. Úplná modelka. Jestli se mi dřív zdála hezká a trochu přitažlivá, teď byla přímo vzrušující. Sex z ní otevřeně sálal.
„Moc ti to sluší,“ pochválil jsem ji. „Až nebezpečně moc.“
Tváře jí polil ruměnec a viditelně zrozpačitěla. Zdálo se mi, jako by chtěla něco říct, ale nemůže se k tomu odhodlat. Alespoň ne teď. Vstal jsem z křesla.
„Pojďme na ten oběd. Je čas,“ nabídl jsem jí řešení. S úlevou přijala nabízené rámě.

Recepční a masérka Sylva v jedné osobě měla pravdu. Sotva jsme se objevili u stolu, už nás obíhaly obě servírky, které tam byly. Samozřejmě, že obě velice hezké.
K obědu bylo grilované kuře s oblohou, přílohou a snad i zálohou. Měl jsem podezření, jestli nám nenosí dvojité porce, ale obě dívky mě ubezpečovaly, že tyto chody jsou u nich zcela běžné. Alena oběd sotva dojedla a já, když jsem si navíc objednal pivo, se nemohl ani pohnout. Vyvrcholením všeho byl zákusek, který donesla osobně paní recepční. V jídelně sedělo už jen několik posledních hostů, a jak jsem si všiml, nikdo z nich zákusek nedostal.
Asi opět pozornost podniku, pomyslel jsem si. Paní Sylva si přisedla a s roztomilým úsměvem se opětovně vyptávala, jak se nám daří a znovu se ujišťovala, zda nám opravdu příliš nevadí, musíme-li bydlet spolu.
„S vaším přístupem a nečekanou pohostinností se nám to zatím daří,“ ubezpečoval jsem ji. „Dokonce jsme si začali i tykat, abychom se necítili tak cize,“ sdělil jsem jí zajímavou novinu.
„No to je vynikající!“ zaradovala se tak nevinně a upřímně, že jsem začal pochybovat, zda se mi to pozoruhodné dopoledne jenom nezdálo.
„Pak vám jistě přijde vhod moje pozvání! Víte, občas pořádáme výlety, třeba jen pro pár zájemců, po zajímavých místech a věřte mi, opravdu to stojí za to. Zvláště vám, paní, se to bude líbit,“ obrátila se k Aleně. „Je to do míst a k lidem, ke kterým se jinak nedostanete. Je to naše výlučná specialita a zaměřená trochu víc pro ženy,“ dodávala lákavě.
„No, pro mě to asi nebude a mám trochu jiné plány, ale paní Alena jistě ráda pojede,“ prohlásil jsem za oba.

Alena zaprotestovala.
„Ale mně se nechce. Samotnou mě to nebude bavit.“
„Ale jen jeď. Paní recepční určitě ví o čem mluví a tady by ses nudila určitě víc,“ přemlouval jsem ji. „Kdy bude odjezd?“ obrátil jsem se k recepční.
„Zítra po snídani. Ale chtěla bych poznamenat, že vám to tentokrát nemohu nechat gratis. Vybíráme příspěvek 200 korun.“
„To je v pořádku. Připište mi to k účtu.“
„Ale mně se opravdu nechce,“ špitla Alena, když recepční odešla a vyčítavě na mě upřela své modré oči.
„Dobře, tak to zrušíme.“
„Ne. Mám pocit, že bych ti vadila. Pojedu. Co budeš dělat teď?“ zeptala se smířlivě.
Nesouhlasil jsem.
„Nevidím důvod, proč bys měla jezdit, když se ti nechce. Dohoda zněla, že nebudeme jeden druhého omezovat, takže udělej přesně to, co chceš ty. Jak teď, tak i jindy. Já třeba si v téhle chvíli půjdu slehnout oběd.“
„Tak to máme stejnou představu,“ usmála se Alena. „Zítra ale přece jen asi pojedu. On to zase nemusí být tak špatný nápad,“ pokyvovala přemýšlivě hlavou.

Malátně jsme se odplížili na pokoj. Svalil jsem se na postel a ztěžka funěl. Alena dopadla stejně. Na chvíli mi to přineslo jakousi úlevu, ale posléze mi začaly být těsné kalhoty, svírala mě košile a vůbec nastaly všelijaké nemilé pocity. S obtížemi jsem tedy vstal a nemotorně se vysvlékl do své oblíbené nahoty. Jak se mi ulevilo! Spokojeně jsem znovu ulehl. Aleně to už zřejmě nevadilo.

Probudil jsem se na boku. Otevřel jsem oči a uviděl Alenu, jak sedí na své posteli opřená o zeď a nepřítomně se na mě dívá. Objímala si přitažená kolena a škvírou mezi lýtky svítily bílé kalhotky. Okamžitě se mi vybavila prožitá noc, kouzelné laskání, milování i vzájemné omývání. Rázem mi stoupnul tlak.
„Největší problém je, skrýt před tebou své vzrušení,“ povzdechl jsem si. Alena neřekla nic. Pomalu jsem vstal z postele. Úd mi trčel vzhůru a dával nepokrytě najevo nač má chuť. Sevřel jsem ho v ruce a párkrát jí pohnul. Nějak to ale nebylo ono.
„Měl bych mu vyhovět,“ zauvažoval jsem, „ale bude asi lepší, když se půjdu projít ven.“
Sbalil jsem ledvinku, uložil do ní notýsek, tužku a brýle na blízko.
„Musím se taky někdy věnovat věcem, které jsem původně chtěl,“ dodal jsem na vysvětlenou. S Alenou to ani nehnulo.

V lese bylo krásně. Stoupal jsem do kopce a nad hlavou se mi honily mraky věštící déšť. Doufal jsem, že mračna jenom planě hrozí. Nechtělo se mi vracet pro deštník, se kterým bych v parném dni vypadal jako cvok. Vracet se mi nechtělo taky kvůli Aleně. Vypadala podivně a bůhví, co všechno se jí honilo hlavou.
Možná přemýšlela nad tím, jestli bych se přece jen nenechal uhnat k citovějšímu vztahu, ale to jsem naprosto nemínil připustit. Úplně mi stačila všechna dosavadní zklamání a už nikdy jsem nechtěl prožívat další, což by se mi, kdybych vzal věci vážně, velice snadno mohlo stát.
Možná ale přemýšlela nad tím, jestli přece jen nemá odjet domů. Ono bydlet s cizím mužským, který se před ní klidně svléká a dokonce si honí ocas, to musí být pro ni síla. Vůbec bych se nedivil, kdybych se vrátil a ona byla pryč. Něco mi ale říkalo, že zůstane. Brzy jsem se měl dozvědět proč.

Stromy poskytovaly příjemný chládek. Když jsem došel na vrchol kopce, les skončil. Přede mnou se rozprostřela louka a široký výhled na okolní krajinu. Rozhlížel jsem se, až jsem si vybral cíl. Vzdálenou, osamocenou skupinku stromů, lemovanou křovisky a vysokou trávou. Zamířil jsem k ní s nadějí, že právě zde bude místo, kde mě nevyruší ani náhodný chodec.
Sestupoval jsem po sotva znatelné pěšině, která se čím dál častěji ztrácela, až vymizela úplně. Slunce neúprosně pražilo. Svlékl jsem si košili a v polovině cesty jsem už přemýšlel i o kalhotách. Nicméně jsem vydržel, i když vysněný ostrůvek pohody byl stále ještě v nedohlednu. Snad jen proto, že slunce občas zakryly honící se mraky.

Po necelé půlhodince úmorného vedra jsem konečně dospěl k cíli. Rozhrnul jsem vysokou trávu, prodral se křovím, ale celá plocha mezi stromy byla tak zarostlá, že se nedalo nikde pobýt.
Vzal jsem to napříč s tím, že na druhé straně vylezu ven a nejspíš se vrátím. V duchu jsem klel, protože křoví mě škrábalo a postup dopředu byl čím dál obtížnější. Když už jsem se chtěl otočit, že se vrátím, zničehonic jsem se ocitl v malém kruhu zarostlého jen travou, na jehož protilehlém konci stál strom.

Zajásal jsem. Tohle bylo místo přesně podle mého gusta. Odnikud nikam vidět, zcela osamocen a s minimální nadějí, že by mě mohl někdo vyrušit. Místní to tu jistě znají a vědí, jak je to zde nedostupné.
Odložil jsem ledvinku, bez obav si sundal kalhoty a položil je do trávy ke stromu, abych se měl kam posadit a zároveň se pohodlně opřít. Kůra byla pro moje záda poněkud drsnější, ale spravila to košile. Větve vrhaly dostatečný stín, abych se cítil docela spokojeně.
Konečně se mi naskytla příležitost uskutečnit svůj dávný sen – zkusit psát. Ostatně, byl to vlastně důvod mé dovolené. Že to bude erotické téma, mi bylo jasné až teď.

Začal jsem rozjímat nad tématem, ale ať jsem chtěl nebo nechtěl, všechny moje myšlenky mířily k Aleně. Už jsem z toho byl nešťastný. Krucinál, copak se k ní musím pořád vracet, pomyslel jsem si. Není lepší taková recepční? S ní je to aspoň bez problémů. Žádné závazky, žádné city, člověk si je jist, že jí jde jen o sex, který v budoucnu, budu-li ho chtít, budu muset zaplatit.

V mysli se mi vybavily její kulaté melounky, jak je svírá, dráždí. Jak jimi objímá mého šulína a tře se o jeho tělo. Jak jej později zalila teplem svých úst. Ta představa byla úplně živá.
Ruka nevědomky žmoulala slipy. Pyj se zvolna a jistě dral ven.

***

Mezitím se Alena probrala z letargie.
Celou dobu myslela na to, jakého to muže asi potkala. Pravda, byl o hodně starší, ale bylo jí s ním neskutečně dobře. V noci, když k němu ze strachu před bouřkou vlezla do postele, vůbec ji nenapadlo, jak to skončí. Teprve jeho tuhnoucí úd v ní probudil obrovskou touhu, jakou by v sobě nikdy nehledala. Byla tak silná, že si o to sama řekla, což by před tím nikdy neudělala. Dokonce si ho tam i sama dala! A když ho ucítila v sobě, rozechvělo se její tělo takovou smyslností, jakou dosud nepoznala. Jak na to myslela, vášeň v ní opět začala růst.

Přistihla se, jak si mačká ňadra. Slezla z postele a začala se pomalu svlékat. Každým pohybem, kterým odkládala oděv, se pohladila. Nahá pak přistoupila ke skříni, odkud vyndala voňavý sprchový gel, který si při dopoledním nákupu koupila. Pustila sprchu a vrchovatě naplnila dlaň vonící esencí. Rychle ji rozetřela po celém těle, aby vzápětí znovu uchopila tubu a vymačkala gel přímo na svá prsa. Zavřela oči a začala jej roztírat.
Představovala si, že to někdo jiný, přesněji řečeno, že Pepa je ten, kdo ji hladí. Kdo laská její ňadra a hněte bradavky, až tuhnou jako kolíčky, a dole, dole pod bříškem začíná svědit štěrbinka, takže jí nezbývá, než sjet rukou dolů a prsty projet údolíčkem a posléze se s nimi ponořit ke dnu studánky.

Jako ve snu se Alena opírá o stěnu a vůbec nevnímá nadarmo tekoucí vodu. Jednou rukou si dráždí bradavky, druhou pak čím dál hlouběji ponořuje do svého pohlaví. Víc a víc podléhá smyslnému vzrušení, dráždí se k bolestné slasti, až v ní nakonec propukne orgasmus, který ji podlomí kolena, takže se sveze k podlážce a ani nevnímá tekoucí vodu, jenž se rozstřikuje po její kůži. Jen prsty se ještě pohybují a prodlužují úchvatné vyvrcholení.

Ještě pod vlivem prožitku, který si přivodila, omývá Alena své tělo. Chvílemi zajede rukou do klína, aby podráždila své ženství a přemýšlí přitom, jak je možné, že najednou po sexu tak touží. Několikaletý půst ji sice donutil si to občas udělat rukou, ale stačilo jí to. Ani vibrátor si nikdy nekoupila. Styděla by se. Raději si říkala, že ho nepotřebuje. A teď? Najednou se bez toho nemůže obejít! Znovu pocítila záchvěv touhy. Zastavila sprchu, rychle se osušila a nahá vklouzla do pokoje.

***

S překvapením jsem si uvědomil, že mi stojí. To ta zatracená koziska, pomyslel jsem si a zároveň si připamatoval Sylvin zarostlý klín. Vzpomněl jsem si, jakou jsem měl chuť jí ho tam vrazit. Jenže mi ho vydudala a tím to skončilo. Nemohl bych pokračovat, ani kdyby mi bylo dvacet, natož teď.
Představa, jak si pochutnávala na mém semenu, mi rozechvěla slabiny. Pomalu jsem vstal. Přišel na mě chtíč a musel jsem ho ukojit.
Jemně jsem sevřel úd, přivřel oči a začal po něm popojíždět. V hlavě se mi přitom odvíjel dopolední film. Prsty citlivě reagovaly na narůstající vzrušení. Čím větší bylo, tím pomaleji a vnímavěji se pohybovaly. To mě přivedlo k takové rozkoši, že už nic nebylo k zastavení. Zdání, že trčím v Sylvině černém klínu mě přivedlo k takovému výstřiku, jaký nepamatuji ani jako nadržený vojín.

Aniž to kdo tušil, v tom samém okamžiku jako já, se k orgasmu dopracovala i Alena.
Malátně jsem se opřel o kmen a nechal odkapat přebytky. Moje předsevzetí o napsání povídky bylo v háji. Zato jsem bezpečně věděl, že Sylviny nabídky neodmítnu. Co také lze čekat po letité sexuální abstinenci?
Shýbl jsem se pro svršky. V tu chvíli se dalo do deště.

Rychle jsem se oblékl, prodral se křovím a v poklusu zamířil zpátky. Jenže nejsem žádný sportovec, a tak zprvu bystrý poklus se postupně změnil v udýchané plížení. Déšť houstl čím dál víc a vzhledem k předchozímu horku byl přímo ledový. Do penzionu jsem se vrátil zmrzlý a mokrý jak vodník z Rusalky.

Autor

Navigace v seriálu<< Fantasy dovolená 03Fantasy dovolená 05 >>
4.5 36 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
gogo

A Sylva, to je sekretářka?

1
0
Would love your thoughts, please comment.x