Pivovar

Stal jsem se vlastníkem pivovaru. Respektive jeho ruiny. Nacházel se v jedné malebné obci na Vysočině a já k němu přišel díky mé exmanželce, tehdy ještě manželce. Ale pěkně popořádku.

***

V manželství jsem žil přesně dva roky, tři měsíce a deset dnů, když mi žena zničehonic oznámila, že končí.
„Jak… končíš?“ ulekl jsem se a trhnul rukou, až mi z rohlíku spadl plátek salámu.
Právě jsem totiž večeřel, když žena dorazila z práce. Opět byla přesčas.

„Podívej se, Dane, jestli to nevíš ty, tak to už ví kdekdo. V práci jsem potkala… prostě zamilovala jsem se do kolegy. Je z Jižní Ameriky, teď se tam vrací a a chce abych odjela s ním. Milujeme se a chceme se vzít. Domů už se nevrátím. Chci se s tebou dohodnout na klidným rozvodu,“ usedla Jarča naproti mně a věcně mě informovala o konci manželství.
„Ale… vždyť jsi nikdy nenaznačila… že někoho máš, nebo, že už mě nemiluješ,“ nedokázal jsem si to srovnat v hlavě.
„Nemiluju, ale mám tě ráda. Proto jsem čekala, jak se to vyvine a takhle to dopadlo. Rozhodla jsem se pro Ralfa… Mrzí mě to, ale nic s tím nenaděláš.“
„Leda bych tě zabil,“ procedil jsem temně, ale Jarča se ušklíbla.
„Tím taky nic nezískáš. Skončíš v base.“

Ještě ten večer se Jarča sbalila a opustila náš společný byt a za pár dní i republiku.
Rozvod řešil její právník a já se dozvěděl, že manželka se všeho vzdala v můj prospěch, včetně majetku jež restituovali její rodiče a po jejich smrti dostala ona. A tak jsem získal pivovar.

***

Nejdříve jsem si prošel haly plné harampádí a nefunkčního vybavení, které bylo navíc napůl rozkradeno a zamířil ke starostovi obce.

Přes zamračenou sekretářku jsem se probojoval k bodrému muži, který mě vřele uvítal.
„Tak kdy zase obnovíte výrobu? Jako obec vám budeme ve všem nápomocni. Můj otec říkal, že pivo se tu vařilo do poloviny padesátých let a místní ležák byl vyhlášený v celém okolí. Jak říkám, cokoli budete potřebovat a bude v našich silách, pomůžeme.“

Zašel jsem na další úřady a zjistil zajímavost. Nějakým administrativním nedopatřením pivovar nikdy nebyl vyškrtnut z rejstříku jako nefunkční. Pouze stála výroba, ale nikdo ho nezapsal jako zrušený. Z tohoto pohledu tedy pivovar mohl obnovit provoz bez větších potíží.
Rozhodl jsem se, že do toho půjdu.
S kamarádem, který se vyznal v bankovnictví víc než já, jsme si vzali úvěr a vrhli se do stavebních úprav. V tom jsem se zase vyznal já.
Protože o vaření piva jsme oba nevěděli nic, bylo třeba najmout ty správné odborníky a rozjet, prozatím, jakousi malovýrobu.

A tak jednoho letního dne jsme slavnostně přestřihli pásku a otevřeli minipivovar s hospůdkou a rozsáhlými plány do budoucna. Doufal jsem, že se mi exmanželčin dar vyplatí.

***

„Dobrý de… den,“ zkoprněl jsem.
V sekretariátu starosty neseděla přísná paní Hladíková, ale štíhlá, vysoká, sympatická, mladá zrzka.
„Dobrý den, koho mám ohlásit?“
Ale to už dveře otevřel sám starosta.
„Zdravím vás, pane pivovarníku,“ žertoval. „Viděl jsem vás z okna. Emilko, udělej nám kafe,“ řekl dívce a pokynul mi, aych šel dál.

„Kdo to je, nová sekretářka?“
„Emila? To je moje dcera. Má po škole a tak se tu zaučuje, aby takříkajíc měla praxi,“ odvětil starosta.

Během hovoru nám slečna Emila přinesla kávu a závin, který „prý sama vinula,“ jak mi sdělil starosta s úsměvem a já dostal nápad.
Už jsme se loučili, když jsem se zeptal.
„Nešla by slečna Emila pracovat ke mně do pivovaru? Nemám zatím nikoho na pozici schopné sekretářky a jsem tam na všechno s Jirkou sám.“
Starosta pohlédl na dceru a ta na mě, že jsem se málem rozklepal. Tohle byla fakt hezká holka.
„Proč ne?“ usmála se. „Aspoň budu mít větší praxi. Tady se nic moc neděje a ty papíry… kolik toho máš, tati? Skoro nic.“

A tak, prvního dne dalšího měsíce se osazenstvo „ředitelství pivovaru“ rozrostlo na tři osoby.

***

Emila se dostavila v béžovém kostýmu s velmi krátkou sukní, takřka minisukní a botách na vysokém podpatku. Byla celá načesaná a nalíčená.
„Takhle vyfiknutá být nemusíš,“ ujistil jsem ji, že takový dress code tu předepsaný nemáme.
Emila zesmutněla.
„Takhle se vám nelíbím?“
„Líbíš… moc. Jestli ale chceš chodit v něčem pro tebe pohodlnějším, je to tvá věc. A Jirkovi a mě tykej, zas tolik let mezi námi není.“
„Deset?“ zvedla ke mně zrak.
„Jo… dvanáct,“ přikývl jsem a zavřel se v kanceláři.

***

Asi po měsíci mi Emila řekla, že něco potřebuje probrat. Usedli jsme do pohodlné sedačky místo k pracovnímu stolu a jak si sedla, zpod sukně jí vyjelo krajkové zakončení samodržících punčoch. Jestli to byl záměr nebo si neuvědomila krátkost sukně, zkrátka měl jsem příjemný výhled a poslouchal, co ji tíží. Netížilo ji nic, jen ji napadlo otevřít v pivovaru pivní lázně.
„To zní zajímavě,“ souhlasil jsem.
„Pro začátek by stačila jen pivní koupel a pak nějaká masáž, než se to rozjede,“ uvažovala.
„To by šlo. Je to výborný nápad. To musíme zapít,“ vstal jsem, ale jak jsem zezadu prošel kolem ní, nedalo mi to, abych jí nezačal jemně masírovat krk a ramena.
„Zasloužíš odměnu.“
„Hmmmm… to je příjemné,“ vrněla spokojeně.
Nenápadně jsem se rukama posouval dolů, ale Emila nijak nereagovala, ani když jsem jí v dlaních sevřel prsa a jemně je začal mnout.

„Ahh… to už nejsou ramena,“ zašeptala trochu vzrušeně.
„Ale nevadí ti to, ne?“
„Ne… snad jen… bych si víc odložila,“ vstala a zvolna si sundala košili a rozepnula podprsenku.
Teď tu přede mnou stála polonahá zrzka s nádhernýma dvojkama, tak akorát do ruky. Špunty jí stály, stejně jako prsa, která byla krásně kulatá a plná.
„Pojď sem,“ pomohla mi přelézt pohovku a já stál proti ní.
„Neboj se, jsem hodná holka… nebudeš pokračovat?“ a sama mě vzala za ruku a položila si ji na prso.
Nato jsme se začali líbat, stále divočeji a vášnivěji.

Padli jsme na pohovku a já jí automaticky začal vyhrnovat sukni. To šlo snadno, přitom jsem se věnoval těm úžasným prsům a bradavky hned reagovaly na mazlivé dotyky i hnětení mých chtivých rukou.
„Už mi to udělej, prosím,“ sténala a rozevírala nohy od sebe.

Stáhl jsem jí kalhotky a z kalhot uvolněným ocasem jsem do ní prudce vnikl, skoro až po kořen. A hned jsem začal rychle přirážet.
„Oáááhhh,“ vyjekla a přirážela pánví naproti.
Vnímal jsem těsnost a sevření pochvy a věděl, že dlouho to nevydržím. Byl jsem příliš vzrušen. Emila si mě přitáhla za hlavu abychom se mohli líbat.
„Jo… ještě… vydrž… už… budu… júúúú,“ sténala a pak jí projel tělem blesk slastného vyvrcholení.
Vzápětí jí výstřik semene zalil útroby a pochva nasávala celou dávku do dělohy.
Bylo mi všechno jedno, ale tohle byla fakt neskutečná slast.
Emila mě pevně objímala, takže jí to asi nevadilo a já v ní setrval do úplného zvadnutí ocasu.

„To… se… asi nemělo stát,“ blekotal jsem rozpačitě, ale Emila se usmívala.
„Proč ne? Ty sis nevšiml, že tě miluju?“
„No… a co vaši… já jsem tvůj nadřízený,“ nevěděl jsem co říct, ale o citech Emily jsem skutečně nic netušil.
„Našim je do mě hovno. Já jsem zamilovaná a jim může být jedno do koho,“ durdila se a pak
se na mě zadívala: „Teda, jestli i ty miluješ mě.“
„Miluju,“ odvětil jsem.
Co jsem asi taky měl říct? Ano, Emila byla skvělá holka, ale takhle rychle začít vztah? No, budu si muset zvykat, že dnešní holky si jdou tvrdě za svým.

***

Nabídka služeb o pivní lázně nám zvýšila počet klientů, tím i zisk a plány na zvýšení výroby nabývaly ostřejších obrysů.

Pro wellness centrum jsem najali maséra i masérku a já, protože jsem si kdysi udělal masérský kurz, si také občas někoho namasíroval. Nabídka masáže byla dvojí. Záda, nohy a ruce, nebo kompletně celé tělo. Zvláště ta druhá byla pro řadu žen nepřijatelná. Znamenala být před masérem či masérkou nahá a nechat je dotýkat na intimních místech… pro některou ženu nemožné! Ženy, které takové předsudky neměly, si dokonce žádaly na masáž muže a velmi si jeho práci pochvalovaly.

***

Jednou se u nás objevila klientka na vozíku. Byla to mladá žena s doprovodem své kamarádky a žádala si koupel s následnou masáží.
„Není problém, milá dámo,“ tlumil jsem její obavy. „Pokud vám ovšem nebude vadit, že vás do lázně, ven i na masážní pult donesu osobně, v náručí. Bohužel nejsme tu jaksi ještě zařízeni na služby pro tělesně postižené…“

Žena se usmívala, že ráda přijme náruč muže, neboť k jejímu stavu se jaksi moc zájemců o její osobu nehrne. Divil jsem se. Být na vozíku už není dneska žádné tabu a žena byla vskutku velmi hezká.

***

Dámy si odložily a ženu oděnou v bikinách jsem přenesl do stylové kádě plné mladého piva a kvasinek.
„Jsem Edita,“ představila se mi v náručí a byla evidentně šťastná ze změny svého „usedlého“ života.
Ženy obdržely půllitr piva s pak jsem je opustil s tím, že stačí zazvonit a dostanou pivo další.

„Tak a nyní, dámy, masáž,“ přišel jsem po určité době a ony překvapeně pohlédly na hodiny.
„To už je konec? To to uběhlo…“ divila se Edita.
„Nyní vás přenesu, ano?“ vzal jsem ji do náruče a odnesl na masážní lůžko. Její přítelkyně se ujal kolega.
„Tak jakou masáž si přejete?“
„Už dlouho jsem nepocítila na těle mužskou ruku, takže celkovou,“ prohlásila a já si ji porovnal na břicho a s jejím svolením jí sundal plavkovou podprsenku i kalhotky.

Pustil jsem se do díla a vedl konverzaci. Edita byla hovorná a já se dozvěděl její smutný příběh, jak jeli s přítelem autem, on nezvládl řízení a havarovali. Jeho zranění nebyla vážná, ona měla porušenou míchu a ochrnula na nohy. Přítel se s ní rozešel a ona již třetí rok žije sama a vypomáhá jí kamarádka.
„To je smutné, že tak krásnou ženu muž opustí. Zvlášť, když je viníkem nehody,“ pronesl jsem a láskyplně masíroval její krásné hladké tělo.
„Nechtěl žít s mrzákem,“ pronesla žena trudně, ale pak vzdechla. „Ale teď na to nechci myslet… oohh… to je velmi… příjemné..klidně zatlačte víc…“

Když jsem jí masíroval zadek, nedalo mi to, abych prsty nezajížděl níž, mezi stehna. Edita sama více roztáhla nohy a začala tiše vzdychat. Nechtěl jsem jí přímo sahat na kundičku, ale i to málo jí stačilo, aby se vzrušila.
„Nyní se můžete otočit,“ pozvedl jsem ji a pomohl s přetočením.
V zorném poli jsem nyní měl hezká prsa a bobříka v klíně. Postavu měla souměrnou, štíhlou a nebýt té nešťastné nehody, neměla by o ctitele nouzi.

Pokračoval jsem v masáži od hlavy dolů a když jsem začal s masáží prsou, začala zase vzdychat, tentokrát hlasitěji. Bradavky jí ztvrdly a když jsem je dlaní přejížděl, celá se vždy zachvěla prožívanou slastí.
V klíně jsem ji třel už téměř eroticky. Oboustranné vzrušení se nedala zakrýt a vyboulily se mi kalhoty.
„Ale, ale… pane masére… nechcete si taky odložit?“ pohladila mě po poklopci, já si kalhoty spustil na zem a ven vystřelilo napružené péro.

Edita ani nemrkla, natáhla ruku a s mlasknutím ho vzala do pusy a začala sát. Bylo to božské, bylo vidět, že tu práci skvěle ovládá.
„Bože… to… je… chmmm… slast… zase… kouřit… čuráka,“ drmolila mezi nádechy.
Já jí snaživě prstil úplně mokrou kundu, která uvolňovala gejzír šťáv.
Úplně mě přestala kouřit, protože potřebovala svou rozkoš dát najevo sténáním a kroucením pánve. Místo kouření mi ptáka honila v zajetí slasti.
„Ano… jooo… ah… ah… ah,“ vyrážela.
„Počkej… Editko… já ti ho tam dám,“ vyprostil jsem se od ní a přešel mezi její nohy.

Posunul jsem si ji tak, aby by nohy mohla položit na ramena a já jí zabořil obličej přímo na klín.
„Kristepaneeee… jooo,“ vybuchla v orgasmu jen po krátkém rejdění jazyka po pyscích a klitorisu.
Na nic jsem nečekal a ve stoje jí napasoval ptáka do pulsující kundy. S mlasknutím v ní zmizel a já si ji dirigoval do rytmu přírazů. Její tělo bylo jak hadrová panenka, měla snad bezpočet vrcholů, netuším, ale vřeštěla, ječela a sténala v neustávajícím rytmu.
Sjížděl jsem ji rychle, pronikal do ní hluboko a klacek mi v ní lítal skoro volně, jak tekla.
Nakonec jsem jí s mokrým ptákem zajel do pusy, ona ho sevřenými rty vykouřila do výstřiku a všechno napumpované semeno do pusy spolkla. Tohle tedy byla jízda na divoké dráze.

Když bylo po všem a já ji později přesouval na vozík, nedalo mi to.
„Edito, co děláte, myslím, za práci?“
„Navlékám korále a různé drobné práce, co kde seženu,“ neznělo mi zrovna libozvučně.
„A dělat v pivovaru nějakou administrativu, to byste zvládla?“
„To má být nabídka za tamto… nebo jak to mám chápat?“
„To je normální pracovní nabídka. Vykládejte si to jak chcete.“
„Určitě bych to zvládla. Vy byste mě vážně přijal?“
„Přijďte pozítří. Ukážu vám co a jak. Část prostor je bezbariérová, něco bychom upravili. Přijdete?“ usmál jsem se na ni a ona úsměv mlčky opětovala.

Přišla a místo přijala.

***

Sládkem našeho pivovaru byla jistá Romana, asi čtyřicetiletá sympatická žena, takový urostlý typ „krev a mlíko.“ Krátký sestřih blonďatých vlasů jí dodával mladší vzhled a ostatní části těl byly krásně vytvarované, jak má prostě správná zdravá ženská vypadat.
Na svou funkci měla doporučení od svých dřívějších zaměstnavatelů a i tady s ní byla spokojenost. Aspoň jsem tak soudil z kritiky čepovaného piva od chlapů v hospodě. Jinak jsem do její práce nezasahoval, neboť ve znalosti vaření piva jsem byl stále nepolíbenej panic.

Práce klapala až do jednoho dne, kdy doslova vtrhla do mé kanceláře a s pláčem se mi vrhla k nohám.
„Proboha, Romano, co se vám stalo?“ vyděsil jsem se a vše ode dveří sledovala Emila, která ji také nedokázala zastavit.
„Pane šéf, nedovedu to vysvětlit, búúú, já jsem nezajistila vypouštěcí ventil varny a celá dnešní dávka vytekla do kanálu, búúúú,“ klečela na koberci a zoufale brečela.

Podíval jsem se na Emilu a ta pokrčila ramena. Oba jsme netušili, jak vysoká je škoda. Dle mě jen prostě dnes nebude uvařené žádné pivo.
„Pojďte, sedněte se,“ zvedl jsem ji a usadil na gauč, Emila donesla sklenici vody a diskrétně nás nechala o samotě.
„Tak co se děje? Máte nějaké soukromé starosti, něco s dětmi?“ přisedl jsem si k ní a jemně držel její ruku ve své.
„Nevyhodíte mě? Já to tady miluju, ale tohle… je fakt nějakej kolaps… asi jak jsem na všechno sama…“ štkala a mě začalo svítat.
Žena v nejlepších letech, bez muže, s dvěma dětmi na krku, odpovědnost v práci, bylo to na ni asi moc.
„Jestli potřebujete dostanete úlevu. Varna jede, nemusíte tu stále být. Vlastně si nevzpomínám, kdy jste naposledy měla dovolenou?“
„Vy… vy byste mi vyšel vstříc?“ přestala plakat a zvedla ke mně uslzený obličej.
Vypadala tak bezbranně a přitažlivě. A ty její modrý kukadla, byla jak zrcadla…
„Jistě… A když i ty mi vyjdeš trochu vstříc… Romanko,“ zašeptal jsem a políbil něžně na rty.
A ještě jednou a ještě.

Nejprve strnula, ale při pevnějším polibku sama otevřela ústa a nabídla mi jazyk ke vzájemnému propletení ve vášnivém líbání.
Jel jsem jí rukama po těle a Romana, vzrušená a hlavně nadržená se nechala svlékat a sama svlékala mě. Pak mi sáhla do trenek a v ruce sevřela tvrdého ptáka. Uvolnila ho ven, začala honit a sledovala, jak se cuká touhou stříkat.
„Vezmeš ho do pusinky?“ zašeptal jsem a Romana se hned k němu sklonila.

S kouřením neměla problém, přetáhla předkožku, olízla žalud, vsála ho do pusy a sevřenými rty kouřila až do výstřiku.
„Jooo… ah… ah,“ stále rychleji jsem vzdychal, až ustala v kouření a hltavě polykala proud semene, valící se jí do krku.
Všechno spolykala a vadnoucí ocas ještě ocumlala do čista.
Teď byla řada na mně.

Romana si lehla na záda a roztáhla nohy, abych ji mohl ochutnat.
Nebyla vyholená, což mi nevadilo a jazykem jsem kmital na všech vzrušivých místech a sál tekoucí šťávy. Naběhlý klitoris jsem promnul mezi rty a Romana ječela, že se zblázní, ať už jí ho tam vrazím.
Poslechl jsem a pomalu do ní pronikl. Projel jsem hladce celou pochvou, až dorazil o dno.
„Ohhh… to… je… čurák,“ zasténala Romana slastí, jak ji celou vyplnil.
Promačkával a laskal jsem jí prsa, docela velká, krásně plná a měkká s trčící bradavkami.
„Ooch… oh… úúú,“ kroutila se rozkoší pod rytmickými prudkými a hlubokými přírazy. „Už… budůůů,“ sténala v nastupující dlouho neprožívané slasti.
„Jo… jo… taky budu,“ funěl jsem i já a pak do ní vypustil svou dávku.
Romana vzápětí strnula v křeči vyvrcholení a snažila se zvukově tlumit prociťovanou rozkoš a slast.

Zůstal jsem v ní zaražený, než z ní ocas vyjel povadlý a vycucaný. Mohl jsem tiše doufat, že jsem ji neoplodnil.
Byli jsme trochu rozpačití z prožitých okamžiků, ale Romaně jsem slíbil zvýšenou odměnu, dovolenou a naplánování úlev, aby měla více času na rodinu.
„Prosím… můžeme na… to… zapomenout?“ loučila se se mnou ruměncem ve tváři. „Už bych nechtěla…“
„Tobě se to nelíbilo?“ usmál jsem se.
„Ne… tedy ano, ale… neměli bychom to dělat,“ byla celá nervózní.
„Já vím. Zapomenu na to, ale co jsem slíbil, splním,“ kývl jsem a Romana se dal do pořádku a odešla.

„Budeš ode mě něco potřebovat?“ ozvala se ode dveří Emila a na rtech jí hrál pobavený úsměv. Ví to nebo neví? Nedokázal jsem to poznat.

***

Jak se Edita postupně zaučovala v papírech, měla Emila méně práce, a tak si vymyslela rituál a denně mi dopoledne nebo odpoledne chodila do kanceláře kouřit péro. Strašně se bavila z nějaké nečekané návštěvy. Jak mi ho cumlala, honila, cucala a kouřila, klečela schovaná pod stolem, odnikud nebyla vidět a o to vášnivěji mi ho zpracovávala, když jsem potřeboval soustředěně mluvit, ať už osobně, nebo po telefonu.

Jednou mě navštívil starosta, její otec. Když vyřídil svou záležitost, sklouzl v hovoru do osobní roviny.
„Tak co vy a Emilka? Jak jste daleko?“
Pod stolem ustalo kouření.
„Jak to myslíte?“
„No, jestli už jste nemluvili o svatbě. Manželka furt čeká, kdy se vyjádříte a holka doma mlčí.“
„Svatba?“ protáhl jsem. „Zatím není v plá… aúúú… totiž promiňte… s Emilkou jsme o tom ještě nemluvili,“ bolestně jsem vyjekl, když jsem na žaludu pocítil zuby. To fakt bolelo.
„A to je škoda,“ děl starosta. „Holka už má věk na vdávání a když se máte rádi, proč otálet co? Prase už má váhu, tak ho bouchnu a můžete se vzít skoro hned.“
„To je dobrý nápad,“ odpověděl jsem a ocas mi okamžitě začaly rytmicky sjíždět sevřené rty.
„S Emilkou o tom… hmm… hodíme… řeč… a… co… ooh… nejdříve se u vás… oooh… stavíme,“ blekotal jsem v zajetí slasti a snažil se nedal najevo rozkoš, která mě zaplavovala chvíli před orgasmem.
„Moje řeč,“ usmál se starosta a podal mi ruku, aniž bych musel vstát od stolu. „A pozdravujte tu mou holku. Někam asi šla, vedle není,“ poukázal na prázdný sekretariát.
„Jo… asi… někam… ohhh… šla… nashle,“ pohledem jsem tlačil starostu ven, abych mohl dát průchod slastnému vyvrcholení.
Kouření zrychlilo a už to ze mě nezadržitelně šlo.
„Jo… joooo… už… božeee… stříkáám,“ zavyl jsem a cítil jak se vyprazdňuju do pusy mé holky, ona polyká semeno a ještě mi ptáka jazýčkem čistí a olizuje.

Emila vylezla ven a stírala si semeno z koutků úst.
„Tys toho měl… kde to v sobě bereš? Šukáš mě denně a…“
Náhle se otevřely dveře a v nich se znovu objevil starosta.
„Zapomněl jsem si… ee… tu smlouvu. Ahoj, Emilko, ty seš tady? Kdes byla, že jsem tě neviděl…“ chápavě se pousmál a zase odešel.
Emila zrudla. Tatík určitě není blbej, tak teď ví, co se tu dělo a jak tedy na tom s jeho dcerou jsme. A já asi chomoutu manželství neuniknu.

***

PO ČASE

Dnes jsem úspěšným spolumajitelem pivovaru „U lípy,“ podle prastaré lípy na nádvoří. Vaříme světlý ležák „Anděl“ i tmavý ležák „Čaroděj“ a v létě hospoda praská ve švech. Taky nabídka pivních lázní se zvětšila a k tomu vedeme i možnost ubytování. Žere to peníze a z úvěrů se asi už do smrti nevyhrabeme, ale baví nás to. Co dodat?

Emila, jak rychle se do mě zamilovala, zase se rychle odmilovala a vzala místo v jakési firmě v Praze, kam se přestěhovala a domů jezdí jen sporadicky. Nikdy ale neopomene navštívit své první pracovní místo a když opouští mou kancelář, vždy rukou ukáže na gauč, kde jsme se spolu poprvé milovali. Chudák, netuší, že není jediná, která ho od té doby okusila v poloze ležmo s roztaženýma nohama.

Kupříkladu můj kamarád Jirka zde ošukal Mirku, kamarádku Edity, zatímco já tehdy Editu svědomitě mrdal v pohodlí postele svého bytečku. Ano, Edita se stala nejen zaměstnankyní, ale posléze i mojí přítelkyní a matkou našich dětí, Radky a Daniela.
Jirka si vzal Mirku za ženu a ta již taky po pivovaru chodí s bubnem.

***

No a co se nestalo zcela nedávno?
Z dalekého Peru nás navštívili Zapaterovi, což byli Ralf a Jarča, má exmanželka. Po cestě po domovině se rozhodla podívat, jak jsem naložil s jejím darem a byla mile překvapena.
Že je to moje „ex“ jsme před Editou zatajili, zato, nevím jak došlo k tomu, že jsme se v mé kanceláři na známém gauči spolu vášnivě pomilovali.

Nejdřív jsme si jen příjemně povídali, náhle seděli těsně u sebe a jestli sehrál roli alkohol, nebo její přitažlivá vůně, zkrátka políbil jsem ji, ona se nechala, až jsme se začali vášnivě líbat, vzájemně svlékat a následně ulehla na záda a pustila mě na sebe.
Bylo to slastné zase ji po takové době šoustat. Věděl jsem přesně, jak to má ráda, kde přitlačit, kam sáhnout… Nejraději to měla s nohama zapřenýma o moje ramena. To jsem do ní vnikal hluboko, což doprovázela slastným hekáním. Kulky o ní pleskaly při každém hlubokém přírazu a já jel jak fretka. Tohle šoustání bylo neplánované a hlavně nebezpečné.
„Dělej… oh… už… budu… vystříkej… mě… kundu… ty… zvíře, joooo,“ byla jak utržená ze řetězu a já se při jejím orgasmu do ní vyprázdnil v několika trhavých dávkách.
Když jsem z ní vstal, jen si srovnala vyhrnuté šaty a kalhotky si strčila do kabelky.

Ralf nás o chvíli později (fííha, to byla klika) našel sedět a pít víno ve vší počestnosti, já seděl na gauči, Jarča v křesle.

***

Po dvoudenním pobytu zase odjeli a já se cele vrátil ke své milující rodině a prosperujícímu podniku.

Autor

4.8 61 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Laděk

Nooo, tak ještě zbejvá, aby si madam recidivistka (podruhý vdaná) odvezla s sebou do Jižní Ameriky „dáreček“ v podobě od bejvalýho ušťouchnutýho bočňátka a bylo by to komplet … Ale jedna kritická se přeci jen najde – Shocku, paraplegik je paraplegik proto, že dolní polovinu těla jaxi taxi nepociťuje a nemá v ní ani vědomý, ani reflexní nervový čití = důvodem je právě to narušení míchy. Z toho důvodu paraplegici dost dobře naplno vyšukávat nemůžou, protože se prostě „tam dole“ necejtěj a jediný co je pro ně vhodný jsou „náhradní praktiky“ neboli venkoncem nekoitální sex. Tady by ti to s… Číst vice »

dedek.Jeff

Tady musím Laďkovi trochu oponovat. V našem sousedství žije paní, která po těžké dopravní nehodě byla upoutaná na invalidní vozík. Přišla do jiného stavu a porodila, byť „císařským řezem“, zdravou holčičku.
To jen na vysvětlenou, proč jsem se při korektuře nad pasáží s postiženou ženou, nepozastavil.

Laděk

Jo, otěhotnět ženská – paraplegička může. Stačí k tomu, když je ve správnej okamžik vulgárně řečeno „napuštěná“ = do jejího pohlavního ústrojí se dostane sperma s živýma spermiema. Tyhle funkce totiž řídí hormony, transportovaný k příslušným orgánům (vaječníky, vejcovody, děloha) krevním oběhem – a ten paraplegik/čka porušenej většinou nemá. Takže i přes porušenou míchu prakticky normálně ovuluje i menstruuje, ale vědomou citlivost spodní půlky těla nemá. Takže pokud se do ženy paraplegičky nějakej chlap v příhodným období „udělá a vyprázdní“, může dojít k otěhotnění. U velký části ženskejch-paraplegiček k tomu i běžně při fyzickým sexu dochází. Ona z toho ale… Číst vice »

4
0
Would love your thoughts, please comment.x