Fantasy dovolená 03

Toto je 3 díl z 3 v seriálu Fantasy dovolená

Ráno jsem se probudil první. Zdálo se mi, že přivřenými žaluziemi prosvítá nějak moc světla. Podíval jsem se na hodinky. Osm, panebože, to máme co dělat, abychom stihli snídani, pomyslel jsem si.
Opatrně jsem se vymanil z Alenina objetí, potichu vstal, šel jsem na záchod a poté se oblékl. Došel jsem k oknu a otevřel žaluzie. Pokoj zaplavilo ostré denní světlo.

„Vstávej! Nebo snad chceš snídani do postele?“ zatřásl jsem jemně s Alenou.
Otevřela víčka.
„Snad na mě počkáš.“ řekla trochu vyčítavě a vyskočila z válendy.
Rychle si navlékla přes hlavu tričko, natáhla si krátkou sukni a už stála před zrcadlem a česala se. Podprsenku a kalhotky jaksi vynechala.
„Tedy je to zážitek, jít na snídani bez spodního prádla.“ zašťoural jsem do ní, když jsme sjížděli výtahem do jídelny. „Já ho taky nemám.“
„A kdo to ví?“ Smála se ještě když jsme vystupovali z výtahu.

Hladově jsme se vrhli na bohatou snídani. Přišla nám k chuti, jak by taky ne. Naštěstí si toho mimo servírky nikdo nevšiml, protože jsme přišli jako poslední.

Měli jsme již téměř dojedeno, když se nad námi nečekaně rozhlaholil hlas recepční. „Tak jak vám u nás chutnalo? Jste spokojení?“ vyptávala se.
„Ale ano! Jídlo je vynikající.“ odpověděl jsem za oba a strčil do pusy poslední sousto.
„A co ubytování?“ vyzvídala recepční dál.
„No, snažím se přivyknout.“ odpověděla Alena.
„Copak? Nějaké problémy?“
„Ne, to ne. Jen je to pro mne nezvyklé být takhle ubytovaná. Ale jinak to tady máte opravdu hezké a ten týden to snad vydržím.“
„Ano. Já vás chápu a velice oceňuji, že jste nám oba tak vyšli vstříc. Dovolila bych si vás pozvat do našeho baru na skleničku. Samozřejmě, že na náš účet.“ vemlouvala se recepční.
Nechtěli jsme urazit a tak jsme pozvání přijali.

Nalila všem B&W a přiťukla si s námi na hezký pobyt. Po přípitku se Alena vysoukala na barovou stoličku. V tu chvíli se její krátká sukénka vyhrnula až k pasu a na barový pult vykoukla její chlupatá medaile. Když si uvědomila, že nemá kalhotky a může jí tam kdekdo koukat, znervózněla a začala se na stoličce vrtět. Sotva se barmanka na pokyn recepční chystala nalít další rundu, omluvila se a odešla na pokoj.

Zůstal jsem v baru sám.
„Víte pane,“ spustila znovu recepční, „nám opravdu záleží na spokojenosti hostů. A jestliže jsme dopustili tak nemožného nedorozumění, opravdu vám splníme, na co si jen vzpomenete.“ ujišťovala mne a zdvihla sklínku k dalšímu přípitku.
„Prosím vás, už o tom nemluvte.“ mávl jsem rukou. „Ještě bych vás mohl vzít za slovo, a kdybych byl prevít, tak i za něco jiného. Nevím nevím, co byste potom na to říkala.“
Naklonila se ke mně.
„No, v tom by se něco udělat dalo.“ řekla tiše, „Přijďte za mnou, domluvíme se.“
Začal jsem se smát.
„Jenže milá paní, na nadstandardní služby já nemám, tudíž nehrozí, že bych je využil. Zapomeňte na to!“
„Máte zbytečné obavy.“ vyvracela mi „Podívejte se na naši barmanku, nebo servírky. Jsou hezké, že? Vás a tu paní vždycky obslouží první. Já jsem profesionální masérka a tu práci umím opravdu velice dobře.“
Položila mi ruku na rameno.
„Věřte mi, stačí si jen říct.“

Kruci, o co jí může jít, říkal jsem si. To přece není samosebou, aby nabízela cokoli jen tak. Přemýšlel jsem, jak se z toho podezřele vstřícného nabízení vyvléknout. Nepřišel jsem na nic a tak jsem jen zavrtěl hlavou.
„A ještě něco.“ dodala. „Když už jsme tady udělali takový kopanec s vašimi pobyty, co asi tak může na mužskýho platit, abychom si ho udobřili. A vy jste docela sympatickej chlap, tak tím spíš mu udělám pomyšlení.“
„Raději ne.“ řekl jsem. „Kdyby na to moje spolubydlící přišla, mohla by se začít bát. To nemohu dopustit, slíbil jsem jí bezpečí a ona by ten pocit mohla ztratit.“ snažil jsem se zmírnit odmítnutí jejích lákavých návrhů.
„Asi nebudete všude chodit spolu.“ řekla pochybovačně. „Příležitost tedy budete mít. Dáme vám do pokoje telefon, takže mi zavoláte. Jinak zavolám já vám.“ oznámila mi rezolutně.
Poplácala mne po rameni, řekla, že se těší a s úsměvem odešla.

Barmanka se jen culila.
„Pojďte za mnou.“ kývla na mne prstem a zmizela za dveřmi.
Nic netuše jsem ji následoval.
„Tady a teď to sice nejde, ale sáhněte si. Že nejsou nejhorší?“ chytla mne za ruku a položila si ji na ňadro.
Zalapal jsem po dechu.
„Tak co, že ujdou?“ dorážela dál.
„Jo, jsou skvělé.“ vydoloval jsem ze sebe a začal se rozhlížet, kudy a jak zmizet.
„Tak je aspoň pohlaďte. Musím být už zase zpátky.“

Vyhověl jsem jí a rychle vycouval zpátky do baru a ven.
„Máte u mne štamprli!“ volala na mne, ale to už jsem byl ve výtahu a jel nahoru.
Začal jsem mít pocit, že mě snad chtějí ušoustat. Že si každý týden vyhlédnou oběť, nejlépe nějakého tuctového maníka, který vyteče už jen při pohledu na ženskou, a baví se tím, že ho prostě uprcají k smrti. Úplně mě ta myšlenka vyděsila. Co si myslí, že jsem? Venkovský balík?
Začínal se mne zmocňovat vztek. Ale ne! Pryč se vztekem. Ten mi nepomůže. Tu srandu, tu bych jim však dopřát neměl. Takže klid, na něco se přijde. Řekl jsem si, že nejlepší by asi bylo, jít se projít.

Vešel jsem do pokoje, abych si na procházku vzal s sebou ledvinku a taky proto, abych Aleně oznámil, že má volné pole působnosti. Ležela v posteli, přikrytá dekou. Nespala však, jen se upřeně dívala ke stropu.
„Pěkně tě tam zdržela.“ řekla poněkud vyčítavě a otočila hlavu ke mně.
„To ano. Kdybych neutekl, asi by mě zpila do němoty. Ale prý nám sem zapojí telefon, abychom si případně mohli zavolat.“ oznamoval jsem jí alespoň část z toho podivného přípitku.
„A koho?“
„Co já vím? Třeba pokojovou službu.“ ledabyle jsem pokrčil rameny.
Otevřel jsem skříň, našel ledvinku a připnul k pasu.

„Pepo?!“ zavolala tiše.
„Ano?“
„Vypadá to hloupě, ale přála bych si, aby se vrátila ta bouřka.“

Sakra! Bral bych ji raději než všechny servírky, barmanky a masérky tohohle penzionu dohromady, ale u ní to hrozilo vztahem, který jsem rozhodně nechtěl.
Posadil jsem se k ní na postel, abych jí objasnil, jak se věci mají. Popotáhla si níž deku. Byla pod ní nahá.
„Aleno, tohle se ti nebude poslouchat dobře.“ začal jsem co nejrozvážlivěji, „To co bylo v noci, to vyplynulo samo od sebe, ani nevím jak. Slíbil jsem, že ti neublížím a chtěl bych to dodržet. Jestli budeme pokračovat v tom nádherném milování, ublížím ti, protože v tobě vyvolám citový vztah, jaký nesmí vzniknout. Jediné čemu jsem přístupný, je strávit jednou za rok týden dovolené s příjemnou a sympatickou ženou, se kterou si navzájem poskytneme vše čeho jsme schopni, a která bude srozuměna s tím, že ničím nenaruší můj nebo svůj život a bude se po zbytek roku jen těšit na další setkání. Bohužel se taková žena ještě nenašla.
Druhá věc, která mi brání pokračovat, je ta, že nemám u sebe žádnou ochranu a nechci riskovat, aby ty úchvatné chvíle měly zcela neúchvatné následky. Nebylo by fér, abys žila ve strachu.“
Odmlčel jsem se a jemně povytáhl deku zpátky nahoru. V Aleniných očích se objevily slzy.
„Je mi to líto.“ řekl jsem přiškrceně.

Pomalu jsem vstal a zamířil ke dveřím. Nedalo mi, abych se ještě neohlédl. Alena mrtvě ležela, dívala se do stropu, po tvářích ji tekly slané praménky a mne to nutkalo se vrátit. Raději jsem rychle vypadl ven.
Když jsem se vrátil, Alena byla pryč. Na stolku stál telefon.

No vida, recepční se snaží, pomyslel jsem si a zdvihl sluchátko, abych zjistil, jestli je v něm tón. Nebyl. Zato se v něm ozval hlas recepční.
„Haló, takže už jste doma. Jak se máte? A jak se vám líbí telefon?“ hned se vyptávala.
„Ujde to a líbí.“ odpověděl jsem stručně.
Byla neodbytná.
„Co máte v plánu?“ vyzvídala dál.
„Byl jsem se projít, asi si do oběda trochu odpočinu.“
„Jste unavený? Udělám vám masáž.“ nabídla hned svoje služby.
„Ne, díky. Stačí mi na chvilku si lehnout.“
„Jen přijďte k recepci. Do oběda budete jako znovuzrozený.“ řekla nesmlouvavě a zavěsila.

Konečně proč ne? Třeba má pravdu, řekl jsem si a vydal se za ní. Zavedla mne do jedné z místností vstupní haly označené jako masérna. Zavřela za sebou dveře a otočila klíčem.
„Všechno si svlečte a položte se na břicho na ten stůl.“ nařídila mi a zmizela za dalšími dveřmi.
A sranda začíná, pomyslel jsem si, když jsem se svlékal. Položil jsem se na stůl jak mi nadiktovala a čekal. Za několik okamžiků se objevila celá v bílém. Skoro jako doktor. Řekl jsem jí to.
„Vždyť vás taky budu léčit od únavy.“ odpověděla a položila na mne baculaté ruce.
Byla malá, ale sílu měla jako slon. Hnětla mne jak těsto a já sténal. Zprvu bolestí, pak úlevou. Únava podivuhodně mizela. Zpracovávala mne dobře půl hodiny, nakonec mne pleskla přes zadek a zahnala pod sprchu.

Bezostyšně se dívala, jak se třu mýdlem, až to nakonec nevydržela, vytrhla mi mýdlo z rukou a začala mne omývat sama. Samozřejmě skončila v mém rozkroku a myla mne tak dlouho, dokud se mi nepostavil.
„Tak to je přesně ono.“ pronesla spokojeně a nasměrovala mne znovu na stůl. Tentokrát jsem skončil na zádech. Ležel jsem na stole a do vzduchu mi trčel úd jako žerď vlajky.
„Co když sem někdo přijde?“ snažil jsem se namítnout.
„Nikdo sem nepřijde. A jmenuju se Sylva.“ řekla.
Roztáhla bílý plášť a nechala ho spadnout na zem. Trochu baculatá byla úplně všude. Ňadra jako melounky, bříško jak batůžek a dole houštinu jak černou díru ve vesmíru.
Zdvihla ruce.
„Nebojte se, bude se vám to líbit.“ slibovala.

Nelhala. Rukama sevřela melounky kolem mého pyje a počala s nimi roztodivně hýbat a třít, čímž jeho tuhost dále vzrůstala. Zanedlouho ztvrdlé bradavky třely už jen moje tělo a penisu se ujaly citlivé prsty. Jemně přejížděly nahoru a dolů, a když se na hlavičce objevila kapička, olízla ji jazykem.

Uzrál čas pro závěrečnou fázi. Ruce se jí ztratily kdesi pod stolem a úd obepnuly ústa. Chytil jsem se stolu, protože se mi v podbřišku rozlilo úžasné elektrizující teplo. Nevím jak to dělala, ale ti mravenečci mi v žíle běhali nahoru a dolů a při každé cestě vzhůru tlačily semeno na povrch. Její jazyk a rty hrály neuvěřitelný koncert.
Pojednou se ozvalo tiché vrnění. Recepční Sylva se začala kroutit a ke koncertu přidala i taneční kreaci. Zároveň s tím však znásobila své ústní úsilí.
„Budu stříkat!“ vykřikl jsem.
„Vydrž!“ hekla, vrnění nabralo obrátek, ale u mne ve svém snažení přece jen ubrala.
Pojednou úd vyplivla, vztyčila se a s hluboko zasunutým vibrátorem v pochvě strnula jak socha. Zadržený dech pozvolna vystřídal spokojený výraz.

„Teď už si tě budu moci náležitě vychutnat!“ řekla.
Odložila vibrátor, chopila se pyje a s rozkoší ho vsunula do úst. Ňadra mne hřála na stehnech a rty pumpovaly mou žílu. Než jsem se nadál, blažená křeč sevřela mé útroby. Stříkal jsem a plnil Sylvinu pusu. Nezdálo se, že by jí to vadilo. Polykala a sála mne, seč jen mohla.
Když už nebylo co a stonek povadl, zvolna se zvedla.
„Máte chutnou a sytou smetanu.“ poznamenala spokojeně a jemně pohladila jejího dárce. „Doufám, že se vám to líbilo.“

Nevěděl jsem, jak na to mám vhodně odpovědět. Nakonec jsem trochu rozpačitě řekl, že o masáži nohou jsem měl poněkud skromnější představu.
„Holt někteří mužští mají o jednu nohu víc.“ usmála se a pomohla mi vstát z masážního stolu.
Přistoupil jsem k ní. Váhavě jsem pozvedl ruku ve snaze ji pohladit, ale pohyb jsem nedokončil.
„Jen se nebojte.“ postřehla mou nerozhodnost a aby mne povzbudila, otřela se bradavkou o zdviženou dlaň.
Položil jsem jí ruce na prsa a jemně se s nimi polaskal. Dokonce jsem zamířil i níž a prsty se dotkl její vesmírné černé díry. Potěšeně vzdychla a zavadila o můj povadlý úd. V hlavě mi zablikal varovný majáček.

„Za půl hodiny je oběd, měl bych se omýt.“ řekl jsem omluvně. Chápavě přikývla. Opět se dívala na mou očistu, snad že ji to dělalo dobře, a teprve když jsem byl oblečen, navlékla i ona na sebe svůj bílý plášť a odemkla místnost, aby mne propustila.

Autor

Navigace v seriálu<< Fantasy dovolená 02
4.9 43 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Pěkné. Jen nějak v poslední době sledují trend v povídkách, spočívající v tom, že většina bab má neoholené chlupatice. Mě to připadá dosti odpuzující. A ty chlupy mezi zuby! Pro mě jeden z největších přínosů revoluce byl v tom, že se ženy začaly holit. 😊

Shock

Většina autorů má osobní zkušenosti z dob, kdy se ženy prakticky neholily. Že máš rád vyholený neznamená, že někdo nemá rád zarostlý (koneckonců je to věc každé ženy). Mě osobně je to jedno, co má holka mezi nohama. To spíš tato povídka se „zvrhává“ do podoby, jak jsou všechny ženy nadržené, hledají, chtějí a potřebují sex, jak prase drbání 🙂

Laděk

Byla doba, kdy v oblasti pohlaví vyholená baba byla za štětku (protože na vyholeným pohlaví se nedržely filcky a bylo to i jedno z hygienickejch opatření nařízenejch při „léčení“ takový „infekce“). Navíc i „konstrukce a design“ tehdejšího oblečení a prádla (i plavek) daný oblasti zakrejvaly natolik, že se pod ně dal schovat i objemnej „drn“, natož sestřiženej „trávníček“ – takže „běžný“ ženský holení neřešily. To začalo až na konci „osmdesátek“, kdy se v tehdejším „civilizovaným světě“ změnily střihy kalhotek a začaly se víc prosazovat „brazilky“ a „tangáče“ – který se třeba v jižní Americe nosily od nepaměti (pokud se nějaký… Číst vice »

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x