Fantasy dovolená 05

Hned v předsíňce jsem ze sebe shodil promočenou košili i kalhoty. Slipy jsem si stahoval cestou do naší minikoupelny. Pustil jsem na sebe horkou sprchu a nechal se hodnou dobu prohřívat. Pak jsem pro dokončení zahřívací kůry vlezl pod deku a zachumlal se do ní. Ani jsem si nevšiml, že na vedlejší posteli spí zcela nahá Alena.

Asi jsem usnul, protože mě probralo až čísi zacloumání. Otevřel jsem oči. Samozřejmě, Alena. Seděla nahá na mé posteli a dělala si starost, co se mnou je.
„Co se děje?“ zeptal jsem se nevinně.
„Co by se dělo,“ řekla mírně, „ležíš tady jako mrtvola a pomalu je čas jít na večeři,“ vracela mne do skutečnosti. „Tys zmoknul?“ zeptala se nechápavě.
„A jak! Jediná nitka nezůstala suchá,“ postěžoval jsem si.

Vylezl jsem z postele a nevšímaje si její nahoty, začal jsem shánět něco suchého na sebe. Vlastně jsem jen dělal že sháním, protože nebylo co. Vozil jsem s sebou vždy jen to nejnutnější, neměl jsem tedy žádný výběr. V batohu bylo mimo náhradní košile už jen tričko s polooblečenou slečnou a bermudy s reklamou Coca Coly, které jsem strašně nerad nosil. Nezbylo mi, než si je navléknout. Mokré oblečení stále ještě leželo na podlaze předsíňky, tak jsem je posbíral a rozvěsil po opěradlech křesel, aby oschlo.

„No ne? Neřekla bych do tebe, že bys něco takového nosil,“ řekla s údivem Alena, když mě spatřila. Ušklíbl jsem se.
„Jestli půjdeš na večeři takhle, na tebe budou koukat víc,“ poukázal jsem na její nahotu. Usmála se.
„To máš pravdu,“ souhlasila a rychle se oblékla.

Do jídelny jsme vstoupili, když už hlavní nápor pominul. Bohaté menu jsme měli na stole dřív, než jsme se stačili posadit.
„Ještě nějaké přání, pivo, kávu…?“ předkláněly se číšnice, div že jim nevypadla ňadra na stůl. Oba jsme shodně zavrtěli hlavou, že ne.
„Nevím, jestli k tomu baru dojdu,“ posteskla si Alena, když se nám konečně podařilo spořádat tu hromadu jídla. Povzdechl jsem, že jsem na tom stejně.
„A co kdybychom si to nechali přinést na pokoj,“ navrhla. „Stejně nám to nabízeli a my bychom měli víc pohodlí.“
„To by šlo,“ přivítal jsem její návrh a zdvihl se od stolu. „Zařídím to. Jestli chceš, můžeš jít napřed.“
„Mohl bys ještě říct o láhev vína. Mám na něj docela chuť,“ volala ještě za mnou, když už odcházela. Sotva jsem ji stačil upozornit, že já víno nepiju, ale vyslovené přání zpět nevzala.

Když jsem vše objednal a dostal se do naší společné komnaty, Alena se už spokojeně rozvalovala na gauči. Přitáhl jsem si křeslo a posadil se ke stolku.
Mlčeli jsme. Dívali jsme se na sebe, jako bychom přemítali, co s načatým večerem. Natáhl jsem se, abych pustil televizi.

„Ne. Nezapínej to,“ poprosila Alena.
„Proč?“
Než mi stačila odpovědět, ozvalo se tiché zaklepání. Otevřel jsem. Dovnitř vplula servírka s objednaným pitím a skleničkami. Když pokládala tácek na stůl, otřela se o mě jako naschvál ňadry a koketně se usmála. Otevřela láhev a nalila oběma víno.

„Přeji vám příjemný večer,“ zazubila se, zavrtěla prdelkou a zmizela jako duch.
„Má mylné představy,“ podotknul jsem na její adresu.
„Jen aby,“ zapochybovala Alena.
„O tom jsme už přece mluvili,“ odrazil jsem její pochyby. „Pojďme si připít. Jednu skleničku snad snesu.“

Přesunula se do křesla proti mně. Připili jsme si.
„Chtěla bych ti říct, že přijímám tvé podmínky.“
Okamžitě mi došlo, o co jde.
„Proč?! Já ti přece nedával žádné ultimátum. Jen jsem říkal, co by pro mě možná bylo přijatelné. Do ničeho jsem tě nenutil.“
„Já vím. Musím ti připadat jako děvka, ale já tě chci. Potřebuju to! A ty jsi to ve mně probudil,“ pokračovala s výčitkou. „Byl jsi po dlouhé době první, s kým jsem se milovala. Jsi milý, fajn, nenutíš mě k ničemu, co bych nechtěla. Je mi s tebou dobře a i když by to bylo třeba jen jednou za rok, přijímám a budu respektovat všechno, co si jen budeš přát, jen abych tu možnost neztratila.“

Vzala mi z rukou skleničku a naklonila se ke mně.
„Neříkej mi, že ti jsem lhostejná.“
„Ne, to nejsi. Právě proto to musí zůstat, jak to je. Nemůžeš přistoupit na to, co je vyhovující jen pro mě.“
„Jak si tím můžeš být tak jistý? Vždyť jsi mi o tom ještě vůbec nic neřekl, tak jak to můžeš vědět?“ naléhala.
„Dobře. Když to chceš znát…“ laskavě jsem se uvolil ji odpovědět.

Sedla si zpátky do křesla.

„V podstatě jde o tohle,“ začal jsem zvolna. „Nebudeme jeden o druhém nic znát ani nebudeme po ničem pátrat. Vyměníme si jen telefonní čísla. Nesmíme se navzájem ničím vázat, jakkoliv omezovat život druhého a musíme mít možnost to kdykoliv ukončit. Můžeme se pouze těšit na to, že spolu jednou za rok prožijeme dovolenou, kdy se budeme snažit jeden druhého co nejvíc potěšit. Nic víc, nic míň. Nechci ti objasňovat důvody, které mě k tomu vedou. Nějak už prostě nevěřím. Nechci taky, aby ses něčím zklamala. Nepatříš k holkám, které chodí za peníze. Ty patříš mezi ženy, které k milování potřebují citový vztah. Ten už u tebe vzniknul a já ho nechci prohlubovat. Ani u tebe, ani u sebe. Nechci ti ublížit. Proto jsou ty podmínky tak tvrdé, aby nebyly přijatelné.“

Neříkal jsem to rád, ale nebylo zbytí. Alena se na mě zamyšleně dívala. Pak se zvedla a sedla si na opěradlo mého křesla.
„Myslím, že ti rozumím,“ řekla tiše. „Když o tom tak přemýšlím, nevidím už důvod, proč bychom nemohli jeden druhého potěšit. Budu se řídit stejnými pravidly jako ty. Tak jako ty mě, ani já tebe k ničemu nenutím, ale jestli chceš…?“

Nedokončila větu a mazlivě se ke mně přivinula. Zeslábly mi zábrany a zesílil tlak.
„Doufám, že mě neklameš,“ zapochyboval jsem ještě a hned nato ji na znamení souhlasu políbil. Šťastně se usmála a neponechá­vaje nic náhodě, honem mě sevřela do své náruče.
„To ani nemohu, ztratila bych tě,“ řekla na vysvětlenou a vzápětí uvolnila své objetí. Podala mi ruku na znamení, abych vstal. Pak mi přetáhla tričko přes hlavu, stáhla bermudy a bleskově shodila i svoje oblečení. „Pojď, navoníme se,“ přitiskla se nahým tělem a už mě strkala do koupelny.

Jakoukoliv moji snahu omývat sebe nebo ji zásadně odmítla.
„Chci si tě užít, chci si tě vychutnat, chci si tě… zkrátka všecko – sama!“ přerývaně šeptala a nedočkavě nanášela na mou kůži aromaticky vonící gel, který si donesla.

Bylo to nádherné. Jako čarovná víla roztírala vonící emulzi a mazlila se s každým centimetrem mého těla. Stejně soustředěně se však věnovala i sobě a naznačovala svou touhu po laskání a milování. Střídala to – chvíli mě, chvíli sebe. Bylo to nebývale vzrušující. Mimořádně něžnou péči pak věnovala mému pohlaví, až jsem ji musel upozornit, že zanedlouho budu stříkat.

„Už?“ vzdychla překvapeně, ale hladit mi ho přestala. Pustila sprchu a z obou spláchla voňavou pěnu. Položil jsem se na lůžko jak si přála. Lehla si ke mně a přitiskla se ňadry. Nejprve mi zašátrala v rozkroku, pak přese mne přehodila nohu a nakonec si klekla. Rukou rozčísla huňatou štěrbinku a začala dráždit poštěváček. S přivřenými víčky předváděla svou smyslnost. S blížícím se vyvrcholením klesala níž a níž, až se nakonec dotkla špice mého údu. Nasměrovala si ho a chystala se napíchnout.

Rychle jsem jí v tom zabránil.
„Prosím tě, ne! Udělej mi to protentokrát jen rukou, jsem strašně vzrušený a nevím, jestli bys stačila včas utéct,“ prosil jsem Alenu. „Nemáme žádnou ochranu a i tak bys z toho nic neměla, tak by to bylo rychlé,“ omlouval jsem dál to nemilé přerušení.

Otevřela víčka a tajemně se usmála. Pustila mě, ale ve své masturbaci pokračovala, dokud ji nezachvátil orgasmus. Tiše vykřikla, přihnula mi úd ke břichu a několikrát po něm zespodu přejela pulsující štěrbinkou a zalila jej svou erotickou šťávou. Lehla si na mě. Rukou sevřela penis. Rozpálenou kožešinkou se přitom třela o mé stehno a můj namaštěný ocas v její dlani lehce klouzal. Nestačil jsem se ani dvakrát nadechnout a už to bylo venku. Moje sexuální napětí se uvolnilo. Pohladil jsem ji po vlasech.

„Mám pocit, že ve mně nezbylo už vůbec nic. Vyždímala jsi mě do poslední kapky,“ řekl jsem lítostivě.
Neodpověděla. Položila mi prst na ústa a opět se záhadně usmála. Naznačila mi abych ji následoval, kam jinam než do koupelny. Vláčnými pohyby smyla semennou emulzi jíž jsme byli oba potřísněni a nahradila ji emulzí z voňavé pěny. Mazlila se s mým přirozením, jenž k mému ohromení začalo záhy opětovně tuhnout. 

„Páni, co jsi mu slíbila?“ žasnul jsem.
„Hezké chvilky,“ zazubila se.
Vrátili jsme se do pokoje dřív, než mi stačil klesnout.
„Mám pro tebe překvapení,“ ohlásila mi a rozbalila balíček, který jsem odpoledne okukoval.
„Ty chceš abych umřel!“ užasle jsem hlesnul, když se na stolek vysypalo snad deset krabiček prezervativů.
„Ne né,“ zakroutila půvabně hlavinkou. „Jen nechci, aby ses pořád vymlouval. Ale použij to, až bude opravdu třeba, s tím to není ono,“ dodala zasvěceně a už mě pokládala na lůžko.

Líbala mě a hladila opravdu všude, jako předtím. Mé vzrušení pomalu ale jistě stoupalo. Jak by taky ne. Klekla si nade mnou, chytla se údu a špicí projížděla brázdičkou rozkoše. Cítil jsem, jak vlhne. Postupně nasedávala, až najednou byl uvnitř a ona po něm zvolna pojížděla, dokud nezachytila ten nejvhodnější rytmus.

Blažený výraz ve tváři, přivřená víčka a prohlubující se dech dávaly tušit, jak prožívá svou královskou jízdu. Nenápadně zrychlovala. Prsa se jí pohupovala a vyzývavě lákala. Zachytil jsem je do dlaní. To znásobilo její vzrušení. Začala se kroutit, prohýbat, zintenzívnila pohyby. Znenadání se pevně přitiskla, malinko zavrtěla zadečkem a zalila mě vlnou orgasmu.

Samozřejmě to na mě zapůsobilo, tlak se nebezpečně zvýšil. Upozornil jsem Alenu, že nastal čas, aby vstala. Přizdvihla se, já zpod ní vyklouzl a navlékl si prezervativ. Pak jsem ji přinutil pokleknout.

Vzal jsem si jí zezadu.
Zda vyjekla úžasem či leknutím nevím, ale já se potřeboval rychle udělat. Primeroska mírnila mé dráždění, proto jsem hluboko zajížděl do Alenina chlupatého doupěte, držel ji za boky a přirážel, jako by mi šlo o život. Bral jsem si ji jako nějakou štětku, tvrdě a nelítostně. Hekala při tom a sténala, ale držela. Jen se snažila, aby byla v co nejvýhodnější pozici. Ale to jsem k vydráždění potřeboval i já. Vymetl jsem snad všechny kouty té baculaté buchtičky, když se posléze rozechvěla rozkoší. Byl to ten nejsprávnější impuls. Slabiny se mi sevřely, úd sebou zaškubal a svými výstřiky naplnil váček semenem. Chytil jsem ji za boky a co nejvíc pronikl do hloubky. Musela cítit každičkou žilku.

Když moje síla ochabla, opatrně jsem z ní vystoupil. Otočila se se zářivým úsměvem a stáhla mě na sebe.
„Bylo to nádherné!“ šeptala mi spokojeně do ucha. „Chtěla bych ho mít v sobě celou noc!“
„Jen to ne!“ bránil jsem se. „Už mi není dvacet a před námi je ještě tolik času. Co bychom dělali potom, až by se má síla po ránu ztratila?“

Uznala, že na tom něco bude, a tak jsme se po očistě vydali do hajan.