Jak se prodávalo dámské prádlo za 1. Republiky

Na gymnáziu i potom na vysoké, jsem si musel jako kluk z chudé rodiny chodit  přivydělávat. Vyzkoušel jsem kde co, myl jsem nádobí, dělal v pekárně, poslíčka, ale nakonec jsem zakotvil v obchodě s dámským prádlem, který vlastnil otec mého spolužáka.
Místo jsem dostal prý pro svoji vyřídilku a příjemné vystupování a brzy se ukázalo, že majitel měl dobré oko.
Hned jak jsem se trochu něco poučil, začalo mě to bavit a zřejmě jsem se zamlouval i zákaznicím.
Vždy jsem ochotně každou obsloužil, poradil, a když měla zájem, popovídal jsem si s ní, pochválil tu účes, tady zase šaty a brzy bylo jasné, že spousta žen chodí nakupovat, jen když mám službu já. Pěkně se také zvedl obrat a spokojený majitel mi zvýšill plat na částku, o jaké se mě dříve ani nesnilo.
Po půl roce ze mě byl skutečný odborník na dámské prádlo a i pan majitel se se mnou začal radit, jaké kolekce objednat, aby byly zákaznice spokojené.

Mezi zákaznicemi držela prim manželka místního podnikatele. Paní Danuše Stejskalová. Její manžel měl velice úspěšnou firmu na výrobu železničních vagónů a také mu patřilo několik domů ve městě. Paní Danuše nás nakupovala pravidelně a vždy jen to nejdražší a nejlepší.
Jejím oblíbencem jsem se stal hned poté, co jsem jí po jednom velkém nákupu, který ani nemohla pobrat, nabídl, že jí, až skončím, doručím vše až domů.
Od té doby jsem byl jejím miláčkem. Zapřádala se mnou hovory o módě, radila se se mnou při výběru a už automaticky si ode mě nechávala nákupy donášet domů. Byla velice štědrá, za každou donášku jsem od ní dostával 100 korun a to bylo pro mě skutečně dost peněz, obvzálšť když mně donáška trvala sotva půl hodiny i s cestou zpět.
Ostatní VIP dámy z našeho města, pro které byla paní Danuše vzorem, kterému by se rády vyrovnaly, se brzy přidaly a tak jsem si nakonec tou donáškou vydělával víc než prací v krámě.

Během krátké doby si tato smetánka zvykla chodit do obchodu nejen nakoupit ale i popovídat a tak jsem pana majitele přesvědčil, aby z jedné místnosti používané jako sklad, vytvořil salónek pro VIP, kde by si dámy mohly dát kávu nebo sklenku vína a vzájemně si při nákupech popovídat.
Nápad se ujal a brzy byl salónek každé odpoledne plný a pan majitel mě začal přesvědčovat, abych nechal školy a věnoval se plně jeho obchodu, kde by mě rád udělal společníkem.

Školu jsem chtěl rozhodně dodělat, ale slíbil jsem mu, že budu obchodu věnovat veškerý volný čas a až dokončím školu, přejdu k němu na trvalo. Nakonec souhlasil a zdál se být spokojený a také hned souhlasil se zvětšením obchodu.
Přikoupil vedlejší prostory, kde byly dříve nějaké kanceláře a tam jsme po rekonstrukci přesunuli náš VIP salónek, doplněný o moderní občerstvení a také luxusní zkušební kabinky.
V té době už mě tyto VIP zákaznice oslovovaly křestním jménem, už se nechodilo do obchodu s prádlem ale ,,k Renému,, a pro mnohé jsem fungoval i jako důvěrník a vrba.

Jednoho dne si paní Danuše přišla vyzkoušet novou kolekci, která právě dorazila z Londýna a kterou si chtěla pořídit pod nové, na zakázku ušité šaty na nějakou důležitou příležitost.
Přinesl jsem jí prádlo do salónku a ona si ho začala v kabince zkoušet.
„Pojďte sem René, prosím, potřebuji vaši radu, mně to nějak nesedí.“ 
Bylo už normální, že mě zákaznice žádali nejen o rady ale i posouzení, jak jim prádlo padne a sluší a tak jsem hned běžel.

Dveře kabinky byly otevřené a paní Danuše se tam rozmrzele otáčela před zrcadlem.
„Podívejte, René, tady mi to dělá nějaké varhánky,“ ukázala na zkoušenou podprsenku.
Pohlédl jsem, kam mířil její prst a hned mně bylo jasné, že má pravdu.
„Zajisté, nesedí to,“ kroutil jsem hlavou. „Přinesu vám jinou velikost,“ odpověděl jsem a hned běžel vybrat jinou podprsenku.
Ani ta bohužel neseděla, bylo to ještě horší. Pokoušel jsem se sice nastavit sponky na ramínkách ale i tak bylo jasné, že tento model si paní Danuše pod své nové šaty zítra nevezme.

Svoje rozmrzení dávala jasně najevo a já ji musel uklidnit.
„Víte, to bude asi tím jejich novým návrhářem, on zřejmě neví, jak vypadá pořádná žena a navrhnul střih podle těch hubených Angličanek, co nemají tak pěkné a plné postavy, jako české ženy,“ vysvětloval jsem.
„Myslíte,“ zamyslela se paní Danuše a znovu na sebe pohlédla do zrcadla.
„Vlastně budete mít asi pravdu, Angličanky jsou buď vychrtlé, nebo naopak baculaté jako soudky,“ usmála se konečně.
„Mohlo mě to dojít, vždyť tam tak často jezdím,“ dodala.
„Přesně tak, máte úplnou pravdu, proto nemají ani žádné pořádné modelky, kdyby viděly vás, tak padnou v úžasu na zadek, vy máte prsa naprosto dokonalá“ lichotil  jsem jí.
To ji rozesmálo.
„Tak vy si René myslíte, že právě já mám ta dokonalá prsa?“  „Vy mi jen chcete lichotit, že?“
„Kdepak, to jistě ne, jsem o tom dávno přesvědčený, vy máte ta nejdokonalejší ňadra ze všech žen, co sem k nám kdy přišly,“ ujistil jsem ji.
„A proč jste mi to už neřekl dříve, René,“
„Protože jsem se styděl. Jste významná dáma, naše VIP zákaznice a zasloužíte si naši úctu, to je zásada našeho podniku,“ vysvětlil jsem paní Stejskalové.
Už jsem jí ale neřekl, že jsem do ní celý zakoukaný a jak moc se těším, na každou její návštěvu.
„Ano, ano, chápu, to je jistě správné ale jste ještě mladík a asi nezkušený, jinak by jste věděl, že pokud ženu pochválíte, že dobře vypadá, nebo je v něčem výjimečná, tak vám nikdy nevynadá,“ vysvětlovala mi s úsměvem.
„Tak to teď můžete napravit, nařizuji vám to,“ dodala koketně.

Náš zákazník, náš pán, tak jasnou výzvu jsem nemohl ignorovat.
„Tak tedy ano, když si to výslovně přejete, vaše ňadra jsou skutečně nejhezčí ze všech, co jsem zde kdy viděl, dokonce ze všech, která jsem kdy viděl. Máte ideální velikost i tvar a nádhernou pokožku a dokonce mohu říci, že máte ze všech našich zákaznic také nejlepší postavu a nejkrásnější tvář,“ vysypal jsem na ni jedním dechem.
„Byla by jste ozdobou každého módního žurnálu,“ zakončil jsem ten chvalozpěv.
Zrudla jak malá holčička a bylo vidět, jak je potěšená.
„Teď už ale přeháníte, že, René,“ culila se spokojeně a bylo vidět, že si přeje další ujišťování a tak jsem pokračoval.
„Ani v nejmenším, za vším co jsem řekl, si stojím,“ ujistil jsem ji.
Vlastně jsem ani nelhal.
Paní Danuše byla na svůj věk velice pěkná a udržovaná dáma. Nedávno sice oslavila čtyřicet let ale, kdybych to nevěděl, jistě bych jí více než pět a třicet nehádal. Její poprsí bylo navíc skutečně výjimečné, pevné, pěkně tvarované  čtyřky nepoznamenané mateřstvím skutečně patřily k nejhezčím, co jsem kdy viděl. Soudit bylo snadné, nejen ji ale i jiné ženy jsem při zkoušení často viděl nahoře bez, mohl jsem tedy srovnávat.
„Dobře René, necháme lichotek, raději mě řekněte, co s tím uděláme,“ ptala se, zatím co si sundavala zkoušenou podprsenku a oblékala si svoji.
„Já prostě na zítra potřebuji něco perfektního, máte nějaký nápad?“

Zamyslel jsem se, vyhovět tak náročné zákaznici nebylo snadné a v současné době nebylo v obchodě nic nového, co by ještě neviděla nebo už nekoupila.
„Počkejte, něco napadlo, večer by měla dorazit kolekce z Milána, tam jistě bude něco, co by vám vyhovovalo. Pokud přijde, mohl bych vybrat vhodné kousky a zanést je k vám, pokud by vám to vyhovovalo. Doma, by jste si pohodlně vybrala a vyzkoušela co se vám bude líbit.
„Vy jste můj zachránce, René,“ zajásala paní Danuše, to by bylo skvělé, skutečně by jste to pro mě udělal?“
„Ale samozřejmě, jen mám obavu, že to může dorazit hodně pozdě, to víte, než to vyloží na nádraží, než to převezme a doveze špeditér, však to jistě znáte.“
„To vůbec nevadí, stejně se nechystám brzy spát, manžel jel domlouvat nějaké obchody do Vídně a tak pořádám takový malinký koktejl pro pár přítelkyň, musíme společně probrat ještě nějaké detaily na tu slávu, takže budu čekat, dokud nepřijdete. Nesmíte mě zklamat, René,“ zahrozila škádlivě prstem a pak odešla.

Zásilka skutečně dorazila pozdě, poslední krabici jsme vyložili právě, když hodiny na náměstí tloukly devátou. Nějaký čas mě zabralo vybalení, vybrání vhodné velikosti, zabalení a když jsem sedal s krabicí na kolo, bylo skoro deset hodin.
Do vily, sídla manželů Stejskalových, jsem dorazil v okamžiku, kdy se paní domácí loučila u dveří se svou společností.
„Už jsem měla obavy, že nedorazíte, ale teď už honem pojďte a ukažte mi ty poklady,“ popoháněla mě nedočkavě.

Vybaloval jsem prádlo z krabice a hned mi ho nedočkavě brala z rukou a rozkládala na pohovku.
Nedočkavostí se jí až třásly ruce a oči svítily jako dvě lampy.
Všiml jsem si kolem několika prázdných lahví od šampaňského, které naznačovaly, že večírek byl pěkně nespoutaný a veselý.
Paní Danuše si prohlížela rozložené soupravy a dožadovala se mé rady.
„Která bude nejlepší, co myslíte, drahý René?“
Vida, už jsem byl dokonce drahý René, pomyslel jsem si, ale nahlas jsem jí jen řekl, že nemohu radit, dokud neuvidím šaty, pod které si prádlo vybírá.
„No ovšem, jsem hloupá,“ potřásla hlavou,  „jistěže to musíme sladit se šaty,“ potřásla hlavou a hned pro ně běžela do vedlejší místnosti.

„Co na to říkáte, René,“ podívala se na mě pyšně, když se vrátila a na stůl přede mnou rozložila hedvábnou nádheru, v kombinaci stříbrné a temně zelené barvy.
Šaty byly nádherné a mě bylo jasné, že v nich bude vypadat úžasně. To jsem jí také hned řekl a dodal, že bude jistě královnou večera.
Vysloužil jsem si spokojený úsměv a dokonce letmé pohlazení po ruce.
„Zase přeháníte, drahý René, ale je to od vás milé a galantní,“ ohodnotila můj projev.
„Teď mně ale řekněte, co se k těm šatům bude nejvíce hodit?“

Moje volba byla snadná, okamžitě jsem sáhl po punčochách protkaných stříbrnou nitkou a po podprsence, kde byly krajky dvou barev, na pohled stejných, jaké měly i šaty.
„Tohle bych doporučil já, bude ale třeba, aby jste si to vyzkoušela a pak teprve poznáme, jak bude ladit dekolt šatů a podprsenka,“ navrhnul jsem.
„Ovšem, ovšem, hned se převleču,“ souhlasila nedočkavě paní Danuše a hned se začala svlékat přede mnou.
„Ehm, ehm,“ zakašlal jsem mírně, abych ji upozornil na svou přítomnost, ale žena na mě vůbec nedbala a sundávala si šaty. Diskrétně jsem se tedy otočil a díval se na druhou stranu a jen poslouchal, jak šustí látka.
„Tak, co vy na to René,“ ozvala se.

Pomalu jsem se otočil, už měla šaty oblečené a vypadala skutečně nádherně.
„Vypadáte úžasně,“ vydechl jsem.
„Co ten dekolt,“ chtěla znát můj názor, když se prohlížela v zrcadle.
Přistoupil jsem blíže a pozorně si ji prohlédl.
„Nevyčnívá ta podprsenka až příliš,“ zeptala se, ale myslím, že byla s výsledkem spokojena, ať už řeknu cokoliv.
„Ne, je to podle mě naprosto přesně jak má být, zahaluje, co má být zahaleno a ukazuje to, co má být vidět. Budete za dokonalou dámu,“ ujistil jsem ji.
„Výtečně, teď ještě musíme vybrat kalhotky,“ prohlásila rozhodně, které budou podle vás nejvhodnější.

Trochu jsem se tím prádlem probral, znovu si ji pozorně prohlédl a vynesl rozhodnutí.
„Musí být přiléhavé, šaty máte přes boky, a promiňte, i přes zadeček velice těsné, tak musíme zvolit kalhotky, které tam nebudou vytvářet nežádoucí záhyby a stejně takový, musí být i podvazkový pás. Navrhuji, aby jste si vybrala z těchto dvou variant,“ a předložil jsem jí dvoje kalhotky a jeden podvazkový pás.

Oboje kalhotky byly v barvě bílé, stejně jako pás. První kalhotky byly klasické, krajkové a měli krátké nohavičky, druhé, hedvábné, byly absolutní novinka, kterou jsme dostali úplně poprvé. Tyto kalhotky byly proti klasickým doslova titěrné. Místo nohaviček měly vykrojené půlměsíce, takže stěží zakryly kousek zadečku a na přední části nezakrýval úzký pásek látky o moc více.
„Tuhle novinku bych vám doporučil, ty nebudou pod šaty ani vidět a navíc budete asi první žena, která je u nás vyzkouší. Myslím, že je zatím nemají ani v Anglii ani ve Vídni. V Itálii je to naprostá novinka,“ ujistil jsem ji.

Paní Danuše si je trochu nedůvěřivě prohlížela, ale věděl jsem, že nakonec novince neodolá, už jen proto, aby ji pak mohla ukázat přítelkyním a pochlubit se, že je měla první.
„Já je tedy vyzkouším,“ řekla ještě trochu rozpačitě, „ zdají se mě tedy poněkud frivolní ale móda je móda, že?“

Prádlo si odnesla vedle do pokoje a cestou se ještě posilnila ze skleničky šampaňského, zřejmě aby nabrala odvahu, obléci tu nezvyklou novinku.
„Je to docela pohodlné,“ ozval se po chvilce s pokoje její hlas.
„Nevím si ale rady s tím pásem, mohl by jste mi pomoci?“
V tu chvilku jsem asi zrudl jako rak, už jsem byl dost vzrušený z toho, co jsem viděl dosud a bál jsem se, co by se mnou udělal pohled na paní Danuši v těch malinkých, nic nezakrývajících kalhotkách.
„Myslím, že by to nebylo vhodné, paní Danuše,“ oponoval jsem přiškrcených hlasem.
„Ale jděte, drahý René, už jste mě přeci viděl tolikrát, snad by jste se teď nestyděl?“

Nějak zapomněla, že jsem ji sice už viděl ale vždy jen od pasu nahoru a také vždy jen v obchodě, kde sem s ní nebyl úplně sám.
„Tak honem, nebo se na vás budu zlobit,“ domáhala se mojí přítomnosti a já si dál netroufl odporovat.
Pomalu jsem vstoupil do vedlejšího pokoje. Byla to vlastně taková šatna s mnoha zrcadly na stěnách a ona stála přímo uprostřed, oblečená jen do kalhotek, podprsenky a punčoch a v ruce svírala bezradně podvazkový pás.
Došlo mně, že si neví rady s novým způsobem zapínání na patentní poutka, protože byla zvyklá na klasické tkanice a očka, ale nějak jsem se nemohl odhodlat jí s tím pomoci.  Díval jsem se na ni jako na zjevení, neschopen slova a nedokázal jsem od ní odtrhnout oči.

Bílé kalhotky ostře kontrastovaly s černými chloupky jejího klína a tvar kalhotek zase zdůraznil oblou linii jejich boků tak vzrušujícím způsobem, že jsem ke svému zděšení ucítil, jak moje mužství roste a napíná kalhoty, až mně vepředu trčela obrovská boule.
„Tak René, prosím, nenechte mě čekat, už se celá třesu nedočkavostí,“ probral mě její hlas.
Sebral jsem veškeré odhodlání, přistoupil k ní, poklekl na kolena a třesoucí se rukou začal zapínat podvazkový pás.
Ruce se mě chvěly tak, že trvalo hodnou dobu, než se mně podařilo všechny sponky řádně pozapínat, spojit pás s punčochami a řádně je napnout, aby držely, jak mají. Ke klidu mě rozhodně nepřispělo ani několik doteků s její pokožkou a tak jsem se potom sotva postavil.

Žena sjela pohledem na dokončené dílo, spokojeně se usmála a pak se její oči zastavily na předku mých kalhot.
„Propána, René,“ vyhrkla překvapeně, „mně vůbec nedošlo, jak vás tady týrám, nezlobte se na mě.“
Zakroutil jsem hlavou, zašeptal něco, jako že to nevadí a stál jak solný sloup.
„To se vám skutečně tak líbím?“  zeptala se teď úplně tichým hlasem, s nádechem něžného tónu i překvapení.
Zmohl jsem se jen na tiché ano, a pak mě již přemohlo vzrušení. Klesl jsem před ní na kolena, objal její nohy a přitiskl tvář do jejího klína, nehledíce na nutné následky svého činu.
Neucukla ale jak jsem čekal, ani se nepokusila vyprostit z mého objetí, nepronesla ani slovo, jen jsem ucítil, jak mě její ruka začala hladit ve vlasech.

Tiskl jsem obličej do jejího klína, cítil její ochlupení na své tváři a moje ruce, zcela neovladatelné rozumem, jí začaly hladit vzadu po stehnech a oblém zadečku a když ani potom nijak neodporovala, začal jsem jí líbat nohy jako šílený.
Nemohl jsem se těch doteků nabažit, ale všiml jsem si, že mě žena přestala hladit a místo toho si mou hlavu tiskne pevně do klína, který tak vábivě voněl.
Dopadly na mě obavy z tak troufalého činu ale, když jsem hlavu mírně odtáhl a chtěl se podívat ženě do tváře, jen si mě ještě pevněji přitiskla a zašeptala, „ nepřestávej.“

Po chvilce dalšího mazlení jsem si osmělen, začal pohrávat  s kacířskou myšlenkou, co by se asi stalo, kdybych se jí pokusil kalhotky sundat, až jsem na jejich obrubu v pase položil lehce ruce a mírně zatlačil dolů, aby se kalhotky o kousek srolovaly.
„Ano, ano, sundej mi je,“ vydechla žena.
Když se mě dostalo takového svolení, už sem neváhal a kalhotky jsem jí začal pomalu stahovat. Zlehka odkrývaly její klín, kousek po kousku, až byly stažené  na spodní okraj jejího ochlupení.
Abych mohl pokračovat, musel jsem rozepnout spony podvazkového pásu, který teď překážel ale tentokrát mně to šlo dobře a jak spony povolily, nic mě nebránilo sundat kalhotky až k chodidlům. Když pak jednu nohu nadzvedla, přetáhl jse je přes nárt  a nechal je spadnout na zem.
Než jsem zase stihl přitisknout obličej na teď už odhalený klín, žena se mírně rozkročila a sama si do klína mou hlavu přitáhla. Její klín teď voněl ještě silněji a opojněji a její ochlupení se mě zdálo trochu vlhké.

Sám nevím, co mě vedlo, ale začal jsem ženu v rozkroku líbat a laskat jazykem tam, kde se okvětní lístky spojovaly v úzkou čáru a odkud vycházela ta vábivá vůně.
Pod mým jazykem se mezírka začala rozevírat, okraje nabíhaly a přímo vyzývaly k polaskání.
Když jsem jim ho dopřál, žena se zachvěla a zasténala, usoudil jsem, že postupuji správně a činil jsem se jazykem i ústy, seč jsem mohl.
Jak jsem jazykem projížděl tu její mezírku, vyrostl na jejím horním konci takový malý výstupek a vždy, když jsem přes něj přejel jazykem, žena se zachvěla a zasténala.
Takto povzbuzen, jsem jazykem zaútočil na její lůno ještě usilovněji a ucítil, jak se okraje rozevírají a můj jazyk proniká do horkého, vlhkého lůna. Když jsem jazykem uvnitř zahýbal, ženě se téměř podlomila kolena a vyrazila slabé zasténání, které ustalo,  když jsem jazykem vyjel zase ven.

Zkusil jsem to zopakovat a dočkal jsem se stejného výsledku, jen s tím rozdílem, že žena mezi sténáním ještě promluvila.
„Nepřestávej, nepřestávej, ještě, hloub,  nepřestávej.“
Zastrčil jsem tedy jazyk, co nejhlouběji to šlo a rychle s ním pohyboval. Žena se teď chvěla už nepřetržitě, sténala hlasitěji a kolem mého jazyka se jí z lůna hrnula potopa horké šťávy a stékala po stehnech dolů.
Do jazyku už mě pomalu brala křeč, když žena vyrazila hlasitý výkřik, stiskla stehna pevně k sobě, ohnula se ke mně a hlavu mi sevřela rukama jako ve svěráku. Prudce, opakovaně zacukala pánví a pak strnula nepohnutě a jen hlasitě oddychovala.
Stále jsem jí klečel u nohou, objímal jí a cítil, jak se jemně chvěje, ale její dech se pomalu uklidňoval.
Křečovitě polkla a přidušeným hlasem pronesla: „René, ach René, to byla nádhera, už jsem úplně zapomněla, jaké to může být krásné. Podívejte se mi do očí.“
Zvedl jsem hlavu a naše pohledy se střetly. Oči měla malinko uslzené a vypadala ještě krásnější než dříve.
„René, vím, že je to bláznivé, ale nechci, aby jste teď odešel, nechci tu dnes zůstat sama. Chtěla bych, aby jste mě ještě tak krásně objímal. Zůstanete ještě?“ pronesla prosebným tónem a její oči se doslova vpíjely do mých.

Skoro se mi štěstím zatočila hlava, ona se na mě nezlobí a chce, aby u ní ještě zůstal.
„Já, já,“ skoro jsem koktal, „udělám cokoliv, co budete chtít paní,“ slyšel jsem svoji odpověď.
Vzala mě za ruce, pomohla mi vstát a pevně mě k sobě přitiskla.
„To jsem ráda, René, ale jen jestli sám chcete, nerada bych vás k něčemu nutila.“
„Jsem šťastný, že s vámi mohu zůstat,“ ujistil jsem ji a hlas se mi třásl jako v zimnici. Tak na mě působilo její objetí a jistě také tlak jejích pevných prsou na mé hrudi.
Políbila mě na rty, něžně, pomalu, nádherně.
„Trochu se mi třesou nohy, pojďme se na chvilku posadit,“ odvedla mě za ruku k pohodlné pohovce, a když jsme se posadili těsně u sebe, znovu se ke mně přivinula.
Užíval jsem si její přítomnosti, tiskl se k ní, ale stále mě něco vrtalo hlavou. Něco mně před tím blesklo hlavou, ale nemohl jsem si vzpomenout. Nervózně jsem se zavrtěl a rozhlédl se.

„Děje se něco, René, chtěl by jste odejít,“  zeptala se mě paní Danuše a v jejím hlase jsem vycítil zklamání.
„Ne, ne, nechci odejít, jen mě před tím něco blesklo hlavou a teď si nemohu vzpomenout, co to bylo. Určitě něco s tím oblečením,“ přejel jsem znovu pohledem odložené šaty a pak mně padl pohled na odhozené kalhotky na podlaze a myšlenka byla zpět.
„Už jsem si vzpomněl, co to bylo,“ ukázal jsem jí na kalhotky, „nevím ale, zda budete s mým nápadem souhlasit?“
„Tak mě povězte, co vás napadlo, určitě to bude něco důležitého, tak už povídejte,“

„No,“ začal jsem opatrně,“ myslím na ty kalhotky, je to novinka, zvláštní střih a vzpomněl jsem si, když jsem si prohlížel katalog, tak ta modelka, která v nich byla vyobrazena, tak ta, ehm, no víte, já nevím jak to říci,“ koktal jsem.
„Jen se nestyďte, hezky mi povězte, na co myslíte, vždyť jde o módu a o té jsme vždy spolu hovořili zcela otevřeně,“ naléhala.
„Tak dobře, ta modelka, vzpomněl jsem si, že jí kolem těch kalhotek nebyly vidět vůbec žádné chloupky. Všude jí krásně přiléhaly na tělo,“ vysvětlil jsem jí, co mě leželo v hlavě.
„Vlastně mám ten katalog sebou, musí být někde pod tím ostatním prádlem,“ vysvětlil jsem jí.
„Tak to honem najděte, prosím, to jsem vážně zvědavá,“ popoháněla mě paní Danuše.

Hned jsem katalog našel, přinesl a společně jsme se dali do prohlížení. Úplně jsme zapomněli, že jsme spolu před chvilkou prožili to malé dobrodružství a že paní Danuše vedle mě stále ještě sedí skoro nahá, jen v podprsence a punčochách, srolovaných ke kolenům.
Nalistoval jsem hledaný obrázek a společně jsme si ho prohlíželi. Opravdu, vyobrazená modelka v těch kalhotkách vypadala jinak, než paní Danuše a skutečně jí z nich nikde nekoukali žádné chloupky.
„Ano, máte pravdu René, na ní skutečně vypadají jinak a musím přiznat, že lépe. Pěkně jí přiléhají, že?“
„Paní Danuše, mohla by jste si je ještě jednou obléknout,“ poprosil jsem ji.

Vyskočila jako srnka, zvedla je z podlahy, hned si je oblékla a šla se prohlížet do zrcadla.
„Pojďte sem, prosím René, s tím obrázkem,“ otočila se ke mně.
Společně jsme pak porovnávali obraz v zrcadle a na obrázku.
„Myslela jsem si to, ona je ostříhaná, proto jí ty kalhotky tak pěkně, přiléhají. Myslíte, René, že bych se také měla nechat ostříhat?“
Znovu jsem porovnal obrázek s realitou.
„Ano, paní Danuše, jsem přesvědčen, že ano. Určitě by jste to měla vyzkoušet, pak budete vypadat naprosto dokonale.“

Ještě se znovu prohlížela v zrcadle, znovu se dívala na obrázek a kroutila hlavou.
„To zní tak nemravně, René, vždy jsem si myslela, že tohle dělají jen prostitutky, ale mám velkou chuť to vyzkoušet.  Moderní žena přeci musí jít s dobou a módou, že René,“ dožadovala se mého souhlasu.
Potvrdil jsem, že uvažuje správně a bylo vidět, že je už rozhodnutá.
„Je v tom ale jeden háček,“ zarazila se ve svém nadšení, dnes jsem dala personálu volno a zítra tu bude od rána moc velký rozruch a spousta lidí, to už potom nepůjde, jak to tedy jen udělat,“ otočila se na mě zadumaně.
Najednou se jí oči rozšířily a po tvářích se jí rozlil ruměnec.
„René, jste jediný, kdo mě může pomoci,“ sdělila mi rozhodně.

Ve skrytu duše jsem si nepřál nic jiného, představa, jak jí stříhám ochlupení v rozkroku, jak se jí dotýkám, byla tak příjemná a vzrušující, že jsem málem nemohl popadnout dech.
„Jistě paní,“ vyrazil jsem ze sebe, „pokud si to budete přát, rád se o to pokusím.“
„Výborně můj drahý René,“ zatleskala radostně. „Jste můj miláček,“ dodala a hned začala vytahovat šuplíky a hledat kazetu s potřebným náčiním.
„Tady je,“ prohlásila radostně, když našla, co hledala a rozhlédla se kolem sebe. „Kde by to to bylo nejlepší, co myslíte drahoušku?“
„Myslím, že tady by to bylo ideální,“ ukázal jsem na pohovku, kde jsme před tím seděli.
„Výborně,“ souhlasila, vzala si ze stolu skleničku s vínem a hned se na pohovce pohodlně usadila.
„Ještě by to něco chtělo,“ rozhlížel jsem se kolem a pak jsem vzal ubrus z malého stolku a rozprostřel ho pod ní.
„Vy skutečně myslíte na všechno, René.“ pochválila mě. „Tak se dejte do toho, nemohu se dočkat, až si ty kalhotky pak znovu vyzkouším.

Z kazety jsem si vybral menší nůžky, které jsem považoval za vhodné, klekl si před ní a začal.
Pomalu a opatrně jsem uchopil první chomáček chloupků a střihl. Nešlo to tak snadno, jak jsem si myslel.  Chloupky byly kučeravé, odolné a tak jsem musel vždy přidržet jen malý chomáček a na dvakrát až třikrát ho ustřihnout.
Paní Danuše se mě to snažila ulehčit, jednu nohu si přehodila přes opěradlo pohovky, druhou pokrčila stranou a sesunula se až na okraj sedáku, tak mně svůj klín přímo dokonale naservírovala nejen pro mé ruce ale i pro oči. 
A věřte, že se bylo na co dívat.

Pomalu jsem se propracovával tím porostem a snažil se jí nezatahat, ale občas se i to stalo. Paní Danuše pak vždy zareagovala krátkým zavýsknutím, ale hned mě zase s úsměvem povzbuzovala, abych jen pokračoval.
Postupně jsem její klín odhaloval více a více, odkrýval, co bylo dosud tak dobře ukryto a co jsem viděl, mě stále více vzrušovalo. Bouli na kalhotách jsem měl už dávno, ale ten tlak v mém přirození stále stoupal a stával se téměř nesnesitelným.
Konečně jsem byl hotov, výsledek však obrázku vůbec neodpovídal. Modelka na obrázku měla všude jen hladkou, odhalenou pokožku, zatím co klín paní Danuše připomínal spíše hlavu rekruta, ostříhanou na ježka.

Viděl jsem jasně, že ani paní Danuše není spokojená a při pohledu na svůj klín jen kroutí hlavou. Nakonec vstala, smetla zbytky ostříhaných chloupků a stoupla si před zrcadlo.
„René, drahoušku, to ještě musíme vylepšit, vy se už přeci holíte, takže to s břitvou musíte umět, ne?“
Souhlasil jsem a tak odběhla a za okamžik se vrátila s luxusní skřínkou z nějakého vzácného dřeva,  vykládaného perletí.
„Tohle je manžela, dala jsem mu to k Vánocům před mnoha lety a ještě to nikdy nepoužil, bude to stačit?“

Otevřel jsem skřínku, uvnitř byla kompletní sada na holení od firmy Solingen a tak nic nebránilo tomu, abych své vzrušující dílo dokončil. Požádal jsem o teplou vodu a vlhký ručník a když se paní vrátila, sedla si zase na pohovku, zaujala pozici s nohama od sebe a já se dal do díla.
Namočenou štětku jsem vložil do dózy s holícím mýdlem, vyrobil kopeček pěny a začal ji nanášet na její rozkrok. Důkladně jsem pěnu rozetřel a vtiskl do všech záhybů a začal holit. Břitva byla tak ostrá, že ani nebylo cítit, jak zbylé chloupky odřezává. Za chviličku jsem měl hotové vnitřní strany stehen a třísla a přešel na Venušin pahorek.
Počínal jsem si opatrně, prsty jsem si napínal pokožku holeného místa, jemně obtahoval záhyby jejího okvětí a zvláštní pozornost jsem věnoval místu, odkud na mě při laskání vykoukl ten zvláštní hrbolek. Teď jsem ho ale nemohl nalézt.
Teprve když jsem opatrně odhrnul kůži v místě, na vrcholu jejích okvětních lístků, které se tam zbíhaly a tvořili záhyb, připomínající mnišskou kapuci, našel jsem ho. Teď ale vypadal jen jako malinký hrášek. Jen jsem se ale dotknul, žena sebou trochu cukla. Lekl jsem se, že jsem ji nějak ublížil ale, když jsem k ní zvedl oči, jen se pousmála.
„To nic, René,  tam máme my ženy takové citlivé místo, klidně pokračujte.“
Uklidněn jsem tedy dokončil holení a začal otírat zbytky pěny vlhkým ručníkem.  Vždy, když jsem se ale dotknul toho tajemného místa, žena vzdychla, přivřela oči a mírně zaklonila hlavu.

Rychle jsem dokončil očistu a pak zůstal dočista překvapen tím, jak se její rozkrok neuvěřitelně proměnil. Místo houštiny tmavých chloupků, to teď bylo holé, růžové, hlaďoučké místo, odhalující každý detail jejího pohlaví i samotného kalichu rozkoše, jehož vchod, mě nejvíce připomínal zavřenou mušli.
S boulí v kalhotách, s útrobami jako v ohni, jsem puzen neodolatelným vzrušením přejel dlaní po tom tajemném místě a jemně ji tam pohladil.
„Ano, René, ještě, ještě, to je tak krásné,“ vydechla tiše a tak jsem pokračoval.
Jemně jsem se probíral tou kapucí na vršku, objížděl prstem okraje mušličky a pak se pokusil rozevřít ty růžové okraje, abych konečně nahlédl do místa, které tak pečlivě ukrývaly.
Šlo to nečekaně snadno, obě strany se poddaly mým prstům, rozevřely se od sebe, jako křídla motýla a já konečně nahlédl do jejího lůna. Sklonil jsem se blíže, abych dobře viděl a zase ucítil tu vzrušující vůni.
Nitro, do té doby přede mnou ukryté, mělo barvu jahodového koktejlu, na který jsem si občas zašel do cukrárny proti obchodu, ale ten nevoněl zdaleka tak vzrušivě a také ani nevypadal tak tajemně a přitažlivě.
Neodolal jsem tomu vábení, ponořil ukazováček dovnitř a jemně se dotkl sametově jemného, vlhkého a příjemně teplého nitra. Žena zareagovala tichým, krátkých zasténáním a viděl jsem, jak se jí napnulo svalstvo na bříšku. Opakoval jsem ty jemné doteky znovu, žena reagovala stejně, ale ještě navíc mě pochválila.
„To je moc příjemné, drahý René, jste tak jemný.“

Moji snahu to jen povzbudilo, jednou rukou jsem rozevíral doširoka její mušli a prstem druhé ruky ji tam hladil kolem dokola, až zase začala tiše sténat a její lůno se začalo plnit přívalem té voňavé a trochu lepivé tekutiny, která ale v této poloze nemohla vytékat a tak na dně tvořila malé jezírko.
„Líbejte mě tam jako předtím, René, prosím,“ zašeptala naléhavě a když jsem se k ní začal sklánět, položila si ruku na moji hlavu a zvolna mi ji tlačila do svého klína, až se moje rty znovu setkali s její pokožkou. Znovu mě opojila její vůně a znovu jsem ji začal líbat o to vášnivěji, že mi teď nebránily husté chloupky, ale mohl jsem se dotýkat přímo té hebké, teplé pokožky.

Po polibcích přišel na řadu jazyk, kterým jsem přejížděl přes naběhlé okraje mušle, přes třísla a nakonec jsem narazil opět na ten hrbolek na horní straně, který už zase narostl a výbojně trčel z té kapucky, která celá naběhla do fialové barvy. Laskal jsem to místo jazykem, hrbolek svíral rty a v kalhotách jsem zase měl boží dopuštění.
Každé přejetí jazykem, přes ten tvrdý ale přesto hebký hrbolek, vyvolávalo u paní Danuše, vzlykání, které se stále zrychlovalo a bylo čím dál více hlasitější.
„Ještě, ještě, silněji,“ povzbuzovala mě mezi vzlyky. „Ano, taaak, taaak mi to dělej,“ vyrážela ze sebe prudce a oběma rukama si přidržovala mou hlavu, tisknouce si ji do klína.
Nemusela mě ani pobízet, zcela jsem propadl jejímu kouzlu a počínal si stále odvážněji.  Jazyk mě už začínal bolet a tak jsem jí začal ten kouzelný hrbolek sát, lehce ho tisknul zuby a její vzrušené reakce ještě povzbudil prsty, které jsem vsunul dovnitř toho rajského vulkánu a propátral ho centimetr po centimetru, dokud paní Danuše, která už teď sténala nepřetržitě, nedošla uspokojení.
Třásla se jako v záchvatu zimnice, prsty měla pevně zaťaté do svých stehen, až jí tam naskakovaly rudé skvrny a nakonec začala hlasitě křičet. Trhala sebou a zmítala se na pohovce, až jsem dostal strach, aby si neublížila.

Všechno to ale ustalo, jak otočením vypínače. Paní Danuše si pustila nohy, nechala je klesnout dolů a sama se zvrátila do opěradla pohovky a jen hlasitě oddechovala.
Uhnul jsem hlavou, protože dala kolena k sobě a tím zakryla svoje pohlaví před mým zrakem, prsty i jazykem.
Zůstal jsem před ní klečet, položil si jemně hlavu do jejího klína a sám se snažil vzpamatovat z toho neuvěřitelného zážitku.
Zrovna jsem si v duchu říkal, co by asi udělal pan továrník Stejskal, kdyby nás tu tak viděl, když se ozvala paní Danuše, která mě ještě celá udýchaná, začala zase hladit po vlasech.
„René, drahý René, to bylo tak nádherné,“ vydechla tiše, jako by se bála, že hlasitým slovem pokazí ten nádherný okamžik.
Nic jsem na to neřekl a jen si vychutnával dotyk její ruky na mé hlavě a sálavé horko z její kůže na mé tváři, dokud zase nepromluvila.
„Musíš mě teď pustit, miláčku, potřebuji se upravit,“ požádala, ale hned jak jsem vstal, dodala.
„Nikam ale neodcházej,“ zahrozila na mě žertem ukazováčkem.
Toho se bát ale nemusela, neodešel bych, ani kdyby na mě někdo mířil kulovnicí. Zcela jsem propadl kouzlu té zralé ženy a byl jsem si jist, že bych pro ní udělal cokoliv, o co by mě požádala.

Vrátila se oblečená v lehounkém župánku z čínského hedvábí posetého vyšitými draky, na nohou pantoflíčky s labutěnkou a zastavila se tak těsně přede mnou, že když jsem vstal, lehce jsem se jí dotýkal. Dívala se mi přímo do očí, pomalu ke mně nakláněla hlavu a přestala, až když se naše rty dotkly tak něžně, jako křídla motýlů.
„Líbej mě,“  zašeptala a pootevřela rty.
Přitiskl jsem své rty na její, horké jak při horečce, jazykem vnikl dovnitř, kde se setkal s jejím a oba se spolu prolnuly ve vášnivém reji.
Objal jsem ji, položil ruce na obliny zadečku a ona mě objímala kolem krku.
„Zůstaneš tu dnes se mnou miláčku,“ zaprosila, když se naše ústa rozdělila na nadýchnutí. „Moc bych si přála, abys dnešní noc strávil se mnou a miloval mě, dokud nám budou síly stačit, abych pak mohla usínat v tvém náručí, miláčku.“

Místo odpovědi jsem jí jen políbil, ale v mých očích si odpověď snadno přečetla. Vzala mě za ruku a vedla do ložnice. Dovedla mě až k lůžku s nebesy, kam by se klidně vešlo hned několik Danuší a v tlumeném světle dvou lamp, mě pomalu rozvázala kravatu, košili a oboje položila na křeslo vedle lůžka.
Jemně mě zatlačila zády na nastlané podušky tak, že mě nezbylo nic, než se položit na záda.
Sama si pak rozvázala pásek županu, pomalu ho nechala sklouznout z ramen a celá nahá, se sklonila nade mnou.
Nejdříve mě lehce políbila na rty, ale pak jsem jejich dotek ucítil na krku, na hrudi a u toho mě hladila dlaní od krku až dolů na břicho a pak jsem ucítil její jazyk na svých bradavkách.  Kroužila s ním okolo bradavek, přes ně a dokonce mě do nich jemně kousala.
Rozpuštěné vlasy mi zakrývaly její tvář a pouze v jednom okamžiku jsem zahlédl, že má zavřené oči. Ruka mi skoro samovolně sklouzla přes okraj lůžka a zastavila se až na oblině její ho zadečku, kde jsem ji začal hladit. Prohnula se pod tím dotekem jako kočka a skoro se mě zdálo, že i jako kočka zapředla.

Pozvolna sjížděla jazykem stále níže, až k pupíku a její dlaň spočinula na té bouli, co mi na kalhotách vytvořil rozbouřený penis. Lehce po ní přejížděla dlaní, jako by zkoumala, co ukrývá a pak jsem ucítil, jak mě rozepíná pásek, knoflíky poklopce, vklouzává dlaní dovnitř a svírá prsty samotný penis.
„René, vidím, že máš pěkně bujného hřebečka, myslím, že by chtěl vypustit ze stáje a trochu se provětrat,“ dodala laškovně, ale na odpověď nečekala.
Naráz mně stáhla kalhoty a spodky až ke kolenům a její dlaň toho hřebečka pevně sevřela u uzdičky.
Hrála si s ním, laskala ho, mazlila a mě zaplavil neuvěřitelně příjemný pocit. To jak se ho dotýkala jemnou dlaní, prsty, hladila ho po celé délce, bylo zkrátka úžasné.
Měl jsem sice za sebou pár letmých známostí, ale takhle krásně mi to ještě žádná nedělala. Její doteky byly zároveň něžné i pevné a když mě pak ještě podebrala varlata a hezky je promnula prsty, dosáhlo moje kopí tvrdosti ocele a vzrušení se mým tělem přelévalo jako vlny na rozbouřeném oceánu.

Paní Danuše vycítila, že se ve mně vše sbírá k závěrečnému finále, přestala ho laskat a přilehla si na bok podél mě tak těsně, až jsem cítil, jak se na mě mačkají její nalitá prsa.
Políbil jsem tu krásnou ženu ohnivě na rty a pak sjel ústy přímo na hrot jednoho z těch nádherných prsů, jednou rukou jsem si prs přidržoval, tisknul ho, jazykem přejížděl po bradavce a po drsném terči kolem ní tak vášnivě, až zase žena začala vzdychat.
„René, miláčku, chtěla bych tvého hřebce ve své stáji,“ zaškemrala prosebně. „Chci, aby se tam pořádně vzepjal a celou ji vyplnil,“

Netoužil jsem po ničem jiném, tak jsem jí udělal místo, aby si mohla lehnout na záda, a jen sledoval, jak se uvelebuje do pohodlné polohy, podkládá si záda polštářem, krčí a do široka roztahuje nohy, tak, abych do ní mohl co nejlépe vstoupit a pak jsem se přesunul před její klín, který na mě tak svádivě vystrčila.
Žena si oběma rukama uchopila okvětní lístky svého pohlaví a rozevřela je do široka, aby byla připravená na vpád mého hřebce.
Namířil jsem jeho hrot přímo na střed růžového otvoru, a pomalu kopí zasunoval do hlouby jejího klína. Pomáhala mi tím, že nadzvedla zadeček a tak jsem úspěšně pronikl dovnitř celou jeho délkou.
Paní Danuše pustila svoje okvětí, pevně mě chytila za zadek a přitiskla si mě silně do klína, abych pronikl co nejhlouběji.
„Ano miláčku, tak je to dobře, popožeň svého hřebce do cvalu a nijak mě nešetři,“ dožadovala se.
Po této pobídce jsem tedy pustil otěže a nechal hřebce cválat. Pomalu se rozbíhal, pronikal dovnitř a ven a paní Danuše mu vycházela svým klínem naproti.

Jak jsem zrychloval, zrychloval se i ženin dech a sténání.
„Ano, ano, ano,“ sténala. „Víc, víc a silněji, miláčku, naléhala vzrušeně a já ji poslechl. Pronikal jsem do ní plnou silou svého těla, vrážel do ní kopí, až křičela a rukama rvala prostěradlo kolem sebe.
Opřel jsem se jí o prsa, pevně je sevřel do dlaní, až jí naběhly bradavky jako by měly prasknout a silně do ní narážel.
Tisknul jsem jí prsa tak silně, až její nalité bradavky připomínaly zralé plody moruše, ale neprotestovala. Naopak mě ještě pobízela.
„Víc, zmáčkni mě víc, nešetři mě hřebečku můj,“
Snažil jsem se jí vyhovět ze všech sil, pot se ze mě řinul stejně jako šťávy z její tůně rozkoše, kterých bylo tolik, že každý pohyb mého hřebce vydával mlaskavé zvuky.

Konec se ale již blížil, moje kopí už nesneslo déle tolik vzrušení a za slastných pocitů začalo ze svého hrotu vystřikovat proudy tak dlouho zadržovaného semene.
„Ano, miláčku, naplň mě až po okraj,“ volala Danuše vzrušeně a když viděla, že pozvolna ochabuji, vložila si ruku do klína a jedním prstem si začala rychle třít ten vzrušivý výstupek na vrcholu svého pohlaví.
„Půjdu s tebou,“ zakřičela náhle a prudce se zazmítala.
„Áaaa, jéee,“ křičela a celým jejím tělem probíhaly záškuby orgasmu.
Pak najednou celá ochabla, zvrátila hlavu na polštář a pomalu dala rozevřené nohy k sobě.
Celý udýchaný jsem z ní vyklouzl, svalil se vedle ní a skoro lapal po dechu.

Odpočívali jsme svorně bok po boku dlouhé minuty, než žena znovu promluvila.
„Netušila jsem, René, že budete tak zdatný a pozorný milenec, udělal jste mě velmi, velmi šťastnou,“ dodala a pohladila mě po čele.
Já ji na oplátku pohladil po tváři, usmál se na ni a ujistil ji, jak jsem šťastný, že jsem ji mohl potěšit a že i pro mě to byl ten nejkrásnější zážitek mého života.
„Ale jděte, vy lichotníku,“ zasmála se rozpustile. „To vy jistě jen tak říkáte, abych měla radost, já už vás mám prokouknutého,“ dodala a rozverně mě polechtala nehty na pod žebry.
„Ale kdepak, skutečně to byl můj nejkrásnější zážitek, vy moje svůdnice,“ a abych přijal její hru, polechtal jsem ji v podpaží.
Zapištěla, prudce se ode mě odvrátila a tak na mě vystrčila zadeček. Políbil jsem ji na něj a trošku jí štípl. Hned mě to oplatila zataháním za ucho a tak jsme se za hlasitého smíchu, vesele pošťuchovali hodnou dobu.
„Vidíte, René, co jste se mnou udělal, vždyť se tu chovám jak nějaká poblázněná gymnazistka,“ smála se, ale pak dodala, že ji musím pustit, aby se mohla jít upravit.
V ten okamžik jsem ji zrovna držel za chodidlo a líbal na nárt nožky, ale poslechl jsem a ona doslova odskotačila do koupelny.

Čekal jsem, že se vrátí už oblečená a pošle mě domů, ale vrátila se zpět stejně rozveselená, jako když odcházela a spokojeně se zase uvelebila vedle mě.
„René, miláčku, prozraďte mi, kolik už jste měl žen a co všechno jste s nimi dělal, znám některou, dorážela na mě vesele.  „Neříkejte, že už vás nesvedla některá z vašich zákaznic?“ naléhala.
Ujistil jsem ji, že jsem nikdy nic se žádnou zákaznicí neměl a ona je skutečně první, protože ty letmé polibky se spolužačkami, nebo objímaní za měsíčku na lavičce v parku, se nedají počítat.
Bylo vidět, že ji to potěšilo, ale dorážela dál.
„René, vy sledujete ty módní novinky, necháváte si do obchodu posílat mnoho různých žurnálů, nenašel jste tam také něco nového z jiných věcí než jen z módy, třeba něco o milování?“

Musel jsem ji zklamat,  do obchodu nám nic jiného než móda nechodí, ale občas jsem slyšel, co panu šéfovi vypráví obchodní cestující a že vím, že jeden občas vypráví velice pikantní historky.
„Opravdu,“ vzbudil jsem její zvědavost,  „copak zajímavého vypráví?“
Musel jsem trochu zapřemýšlet, co z toho, co pan Kollmann občas vyprávěl, by se hodilo pro její uši.
„No, tak třeba jsem slyšel, že v Berlíně jsou takové lázně, kam chodí jen vybraná společnost, všichni se tam koupají společně nazí a pak se také společně všichni navzájem milují.“
„Opravdu?“ zeptala se zachmuřeně. „Tak to by se mě tedy nelíbilo, já bych se o vás s nikým nedělila,“ prohlásila rezolutně. Nějakou hezčí historku jste neslyšel?“
„Ale ano, v Londýně se prý sešli v nějakém klubu samí vysoce postavení pánové  a vybírali tu nejpřitažlivější ženu celé Evropy.“
„Opravdu? A víte,“ zeptala se hned napnutá zvědavostí Danuše, „ kterou vybrali?“
„Vím, ale je to tajné,“ napínal jsem ji.
„Prozraďte mi to, drahoušku,“ žadonila naléhavě.
„Dobře, prozradím, ale jen vám to pošeptám,“ souhlasil jsem naoko.
Ihned mně ouško důvěřivě nastavila a doslova se třásla nedočkavostí.
Přiložil jsem jí na ucho rty a zašeptal: „Nakonec jednoznačně rozhodli, že nejsvůdnější je,“ udělal jsem dramatickou pauzu, „Danuše Stejskalová z Prahy.“

Nejdříve se na mě nevěřícně zadívala a pak se do mě pustila. Napůl vesele a napůl vážně se mě snažila plesknout a durdila se, jak ji škádlím.
Se smíchem jsem odrážel její pěstičky a nakonec sem jí tak pevně objal, že se nemohla ani pohnout.
„Kdyby vás znali, tak by jistě tak hlasovali,“ ujistil jsem ji se smíchem.
Využila toho, že jsem povolil sevření a vytrhla se mi. Snažila se utéci ode mě na všech čtyřech, ale chytil jsem ji za nohy a nepustil. Ve snaze se mi vytrhnout na mě vyšpulila zadeček a tak jsem ji za něj chytil a začal jí ho líbat.
Chvilku se ještě snažila odporovat, ale pak zanechala marného odporu a začala se smát.
„To strašně lechtá,“ chichotala se, ale už neutíkala.
Vášnivě jsem jí ty polokoule líbal, jemně kousal a pak jsem si všiml, jak krásně a vzrušivě vypadá její pohlaví zezadu. Vypadalo jako květ orchideje  cattleya, kterou jsme měli v obchodě.

Neodolal jsem, a začal ten květ líbat a lízat.
Paní Danuše se sice chvilku ošívala, ale brzy začala vrnět jako spokojená kočka a když jsem jazykem zajel na jemnou pokožku mezi květem a kroužkem jejího zadečku, spokojeně vzdychala.
Dokonce se i jako kočka prohnula, aby na mě mohla zadeček co nejvíce vystrčit a můj jazyk ji tak mohl lépe laskat.
Přidržoval jsem si ji za boky, projížděl mezi lístky okvětí a cítil, jak se celý květ znovu otevírá, vlhne a dokonce i ten kroužek zadečku celý stmavnul a naběhl krví.
Neodolal jsem a přejel po něm jazykem.
„Je, jee,René,“ zareagovala prudce Danuše, umlčel jsem ji ale ihned tím, že jsem jazyk zastrčil co nejhlouběji do její studánky a prudce s ním zakmital.
Danuše se brzy krásně otevřela, můj hřebec na to reagoval bouřlivým vzepjetím a dával tak najevo, že je připraven na další projížďku.

Malá kapka bělavé tekutiny, která se objevila na spodním okraji Danušina květu, naznačovala, že už je žena připravena, abych do ní vnikl, ale stále jsem ještě otálel.  Silně mě přitahoval ten zduřelý kroužek pokožky, který ohraničoval její zadeček. Měl podobný povrch jako její bradavky, kterým se tolik líbilo, když jsem po nich přejížděl jazykem a tak jsem chtěl vyzkoušet, zda bude Danuše stejně reagovat na můj jazyk na svém zadečku.
Její dychtivý kvítek jsem zatím uspokojil dvěma prsty a zatím co jsem bříška prstů tiskl ke spodní stěně vnitřku její studánky, přejel jsem jazykem přes ten kroužek a pak špičkou zapátral v jeho středu.
Žena znovu prudce reagovala.
„Ách, ách, jéee, jéee,“ sténala, až se skoro zalykala. „ Tam ne, René, tam néee.“
Poslechl jsem a sjel jazykem zase na to měkké místečko pod zadečkem ale sotva jsem jí tam jazykem několikráte přejel, zase přidušeně zasténala.
„Ještě, ještě prosím, tam, tam,“ žadonila a tak jsem se jazykem vrátil do středu kroužku a kroužil v něm špičkou jazyka, dokud žena nezačala prosit, abych už přestal a rychle vstoupil do její studánky.

Rozevřel jsem prsty mokré lístky okvětí a rázně do ní zasunul svého hřebce tak prudce, až zavzlykala. Tentokrát už jsem ji nijak nešetřil a plnil její lůno jedním mocným přírazem za druhým, jako pístem parního válce, až to hlasitě pleskalo.
Tentokráte jsem na výsledek mého snažení nemusel čekat dlouho, Danuše se pode mnou začala svíjet tak silně, že nebýt toho, že jsem si ji pevně přidržoval za boky, asi by se mi vyvlékla.
Stačilo už jen párkrát přirazit a z jejích úst už nevycházely jednotlivé steny a vzlyky, ale jen nepřetržité, táhlé áááááá.
Potom jsem ucítil, jak se z jejího nitra valí horký, mocný proud, který zcela naplnil její jeskyňku a pak se začal drát kolem mého hřebce ven, kde se rozstřikoval na všechny strany, zmáčel moje i její stehna a vytvořil na prostěradle velkou skvrnu.
Tato nečekaná lázeň byla natolik vzrušující, že jsem začal stříkat i já, a tak se naše orgasmy vzájemně propojily v jeden společný, který nás zcela pohltil.
Nakonec žena klesla bezvládně na lůžko a já se zcela vysílen, svalil vedle ní.
Prsty její ruky našli moji dlaň, pevně ji sevřela, jako by se bála, že jí uteču a pak jsme se spolu propadli do hlubin Morfeových.

Probral jsem se v okamžiku, kdy noční tma začala ustupovat novému dni, a za okny se začalo rozjasňovat. Nemohl jsem dopustit, aby mě v domě přistihl personál, který jistě musel už brzy dorazit a tak jsem se jemně vyprostil ze ženina sevření a začal se oblékat.
Ani jsem si nevšiml, že se probudila i Danuše, chtěl jsem již potichu odejít, když mě zastavil její hlas.
„René, miláčku, snad by jste neodešel bez rozloučení?“
Rychle jsem se k ní vrátil, jemně ji políbil a pohladil po tváři.
„Nechtěl jsem vás probudit, má krásná paní,“ omluvil jsem se, „chtěl jsem ale odejít dříve, než mě tu někdo spatří.“
„Tak mě ještě naposledy polibte, můj milý, a pak vás propustím,“ vztáhla ke mně ruce.
Ještě jednou jsme se objali, políbili a pak už jsem opravdu odešel.

Celou sobotu a neděli jsem pak na Danuši musel myslet a netrpělivě jsem čekal, kdy se objeví v obchodě. Trvalo to ale další tři dny, než konečně přišla. Tvářila se jakoby nic, vybrala si jen pár kapesníčků a při odchodu mně nabídla ruku v rukavičce, k uctivému políbení, jako vždy.
Když jsem pak zklamán její ruku pouštěl, vklouzl mi do dlaně z její ruky malý trojúhelníček papíru.

Běžel jsem nedočkavě do zadní místnosti obchodu a teprve tam jsem si lísteček o samotě rozbalil a přečetl.
Drobným písmem tam stálo: Miláčku, čekám tě v sobotu večer v devět hodin.
Budu sama.                                                                     
Bez podpisu, jen s růžovým otiskem její rtěnky.