Ubytovna

ŽIVOT NA UBYTOVNĚ

Ubytovna zaměstnanců Fakultní nemocnice prošla od dob reálného socialismu zásadní rekonstrukcí. Nabízeli se tu útulné jednotky 1+kk a dokonce i pár V.I.P. bytů 2+1. Za patřičnou výši nájmu, pochopitelně.

Jeden takový pokoj 1+kk obdržela i novopečená lékařka Alžběta Majerová, když získala místo v nemocnici a byla přespolní. Jako mladé svobodné ženě plně stačil ke spokojenosti. Hned si ho pohodlně zařídila, protože očekávala, že určitě pár let bude jejím domovem. Vdávat se zatím nechtěla a vlastně ani žádnou známost neměla. Nyní je třeba budovat kariéru, pak se uvidí.

***

Na patře s Alžbětou bydlelo pár sester, jedna stará panna a doktor Arnošt Bach. Ten obýval prominentní byt 2+1. Byl to vysoký, šlachovitý, sympatický pětapadesátník a pyšnil se mnoha tituly a doktoráty z prestižních klinik. Jeho životní touhou bylo odjet na misi a léčit domorodce v nějaké zemi zmítané nepokoji. Celý život ho to ale nějak míjelo a nyní cítil, že vzhledem k věku se jeho životní sen tak jako tak asi završí ve zdejší nemocnici, kde byl ceněným a váženým chirurgem.

Kdykoliv se s Alžbětou na chodbě setkal, s úsměvem ji zdravil a pokud měli společnou cestu, galantně jí přidržoval dveře a hovořil k ní podmanivým hlasem a získával si tak její sympatie čím dál víc.

Jednou se zase setkali na chodbě při nástupu do služby. Čekali na výtah a Alžběta řekla: „Večer jsem od vás zaslechla hudbu. Vy posloucháte Čajkovského?“
Arnošt se na ni podíval s obdivem.
„Výborně… jste zřejmě znalkyně. Ano, Čajkovského, Bacha, Offenbacha… mám jich hezkou sbírku. Poslech přes gramofon je stejně nejlepší.“
„Co to je gramofon?“ optala se s nehranou neznalostí.
Arnošt se pousmál.
„Černý vinylový kotouč se točí na rovném podkladu a jehla z něj snímá zvuk…“
„Aha… už vím. To jsem viděla u babičky. Gramec tomu říká a prý má k tomu spoustu desek, co dnes už nikdo ani nezná,“ vzpomněla si Alžběta.
„No… tak nějak,“ zrozpačitěl Arnošt, věda, že i on už patří mezi dinosaury a u mladé generace nemá moc šancí zapůsobit.
„Jestli vás to zajímá, můžeme se sejít ke společnému poslechu.“
„Ráda,“ souhlasila Alžběta a těšila se na poslech vážné hudby v přítomnosti sympatického muže.

***

„Znáš doktora Bacha? Bydlím s ním na patře,“ optala se Alžběta anestezioložky Anny při svačině.
„Hm… co je s ním?“
„No, jakej je? Poslouchá hudbu a pozval mě k sobě… je milej,“ přiznala Alžběta a Anna se otočila a probodla ji očima.
„Seš dospělá, tak ti to řeknu. Tenhle chlap tu ojel každou sukni. I tu poslední uklízečku. Neznám ženskou, kterou by neměl. Víc ti neřeknu.“
Alžběta se zajíkla, ale pak se optala.
„Takže i tebe?“

Anna mlčela a z jejího výrazu se nic nedalo vyčíst.
„Jen buď opatrná. To je vše,“ uzavřela hovor, ale Alžbětě nasadila brouka do hlavy.
Přesto se rozhodla Arnošta navštívit, vždyť co se může stát? Přece ji v bytě jen tak neznásilní.

***

Poslech desky u doktora Bacha proběhl ve vší počestnosti. Alžběta seděla v křesle, Arnošt na gauči, popíjeli čaj a vychutnávali si umění starých mistrů.
„Bylo to nádherné… děkuji a dobrou noc,“ rozloučila se Alžběta, když deska dospěla na konec, jehla se cvaknutím zvedla z drážky a gramofon se zastavil.

Arnošt ji opět galantně doprovodil přes chodbu k jejím dveřím, též popřál dobré noci a vyjádřil očekávání dalšího společného poslechu.
Alžběta pak usínala s představou, že si to určitě zase zopakují. Vždyť Arnošt je tak milý a laskavý člověk…. učiněný gentleman.

***

Další poslech se uskutečnil za týden. Jinak se jejich služby míjely, že se skoro ani na chodbě nepotkávali.
„Jsem rád, že se zase setkáváme,“ ševelil Arnošt, dával vařit vodu na čaj a usadil ji do křesla.
Alžběta tentokrát na sobě trochu zapracovala. Lehce se namalovala a oblékla si halenku a krátkou sukni, čímž dala na odiv štíhlé hladké nohy a místo pantoflí si nazula černé lodičky. Z nich ji sice budou bolet nohy, ale Arnošt jistě nebude proti.
Ten rozhodně proti nebyl a velebil její vzhled až do nebes. K čaji přinesl i nějaký nasládlý likér a večer tak plynul ve velmi příjemném duchu.

Když Arnošt obracel desku, cítila Alžběta již lehkou malátnost až ospalost. To asi ten alkohol.
„Nemáte tu, prosím, něco na zajedení?“ požádala.
Arnošt se plácl do čela.
„Jsem to ale hostitel! Samozřejmě,“ a už ze spíže vyjmul a přinesl tác s chlebíčky. „Já na mě úplně zapomněl. Copak? Vypadáte nějak… nesvá.“
„Jsem nějaká unavená. To ten likér…“ omlouvala se Alžběta a jak chtěla vstát, zamotala se a kdyby ji Arnošt nezachytil, upadla by na zem.

A tak skončila vsedě na gauči, opřená hlavou o jeho rameno a jakoby zpovzdálí slyšela linoucí se hudbu a vnímala teplo jeho těla. A zvolna usínala.

***

Probrala se ve chvíli, kdy ji Arnošt osahával prsa a druhou rukou se jí snažil proniknout mezi pysky kundičky. Halenku měla rozepnutou a sukni vyhrnutou vysoko k pasu.
Alžběta se zachvěla pocitem studu a pokoření.
„Co to děláš? Nech toho…“ snažila se vstát, ale neměla žádnou sílu.
„Pššš… Alžbětko… jsi krásná a chceš se milovat… jen to neříkáš nahlas, ale chceš to…“ slyšela vemlouvavý hlas a tělo ji zrazovalo. V klíně cítila, jak vlhne a bradavky prsou jí tuhnou.
„To nemůžeme… nemůžeme,“ mumlala, ale Arnošt dál pokračoval v dráždění a laskání.

Pak se jí obličejem zabořil do klína. Kmitání jazyku na pyscích a klitorisu bylo úchvatné, a tak se tomu zcela poddala.
Arnošt si užíval rozevírající se štěrbinu v černém porostu chlupů a slízával a sál krůpěje uvolněných šťáv. Propracoval se ke klitorisu a to již Alžběta sténala hlasitě a doširoka roztahovala nohy. Klitoris se nalil krví, zvětšil se, stejně jako pysky a z pochvy se valily proudy sladké šťávy.
„Ach… ano… jooo..jéééé,“ kvílela rozkoší a sama mu pomohla s nasazením ocasu, když se nad ní porovnal.

Pak jen vydechla slastí, jak se tvrdý ocas do ní zabořil až po kořen. Bylo nádherné, jak jí vyplnil celou pochvu a začal se strojově třít o stěny. Cítila, jak každý pohyb a příraz v ní vyvolává příliv rozkoše.
Také Arnošt byl spokojen. Dosáhl svého a mrdal tělo mladé sousedky, jak si představoval od chvíle, co ji poprvé potkal.
Nyní ji tvrdě píchal, hrál si s jejími prsy a vášnivě se líbali s divokou výměnou jazyků. Byla to oboustranná opojná vášeň a slast.
„Tohle… budem… odteď… dělat… pořád,“ funěl jí do tváře.
„Nemůžeme… to… nejde,“ oponovala mu nesměle. „Božeeee… uuuužžžž,“ zaječela právě dosáhnuvší orgasmu.
Ocas jí strojově kmital ve stahující se pochvě a ve chvíli kdy ji naplnil svou dávkou, udělala se podruhé.
„Oááách… zas… jseeem,“ kroutila se ve spalující rozkoši a tělo se jí třáslo jak v křeči.
Byla úplně hotová. Z klína jí vytékal potůček šťáv a semene, ale ona nebyla schopna ani pohybu.

***

Jak se Alžběta dostala domů, nevěděla, ale ráno se probudila ve své posteli.
V práci na ni Anna několikrát hodila zkoumavý pohled, ale na nic se neptala a Alžběta neměla touhu se jí svěřovat.

Překvapením byla velká kytice květin a balíček zavěšený na klice, když přišla domů.
Uvnitř byla krásná brož. Tohle si přece nemůže nechat.
Zaklepala na Arnošta. Byl doma, ale Alžběta nestačila nic říct.
Skončili v objetí a divoce se pomilovali přímo na podlaze v předsíni.
„Ochhh… božeeee,“ hekala Alžběta bolestně pod nárazy ocasu, který jí raboval kundičku hluboko a tvrdě.
„Joo… oh… drž… už… budu,“ funěl zpocený Arnošt a prudce přirážel mezi její roztažené nohy.
„Oh… oh… ano… vymrdej mě… uh… uuh,“ Alžběta sténala v nejvyšší slasti, která jí právě zalila tělo a Arnošt se do ní vyprazdňoval. Pak se odvalil stranou a vydýchával se.

„Co znamená ten dárek?“ zeptala se. „To nemůžu přijmout.“
„Je to můj důkaz lásky k tobě,“ odvětil Arnošt.
Alžběta zjihla, chtěla něco říct, ale Arnošt ji umlčel zasunutím ptáka do pusy.
„Ugmmm… ghhmmm… fgmm… hgmm,“ kuckala se a sála topořící se ocas a Arnošt nešetřil pochvalou.
„Seš… dobrá… úúúh… lízej uzdičku… jo… a cucej… cucej… žalud… ááh… a taky koule… jo… to je onooo.“

Při následném šoustání zezadu si ji tvrdě bral a mrdal ji divoce jak bezmocnou loutku, což mu přinášelo slast ze své nadvlády. Alžbětu to trochu bolelo, protože ocas přece jen neměl nejmenší, ale slast ze silného tření to převyšovala.
„Jooo… krásně… ho… svíráš… pojď… už… stříkááám,“ zesílil Arnošt přírazy, v rukách jí drtil prsa a pak už jí semenem plnil překrvenou kundu.
Alžběta se též udělala a vnímala rozkoš rozlévající se jí v těle.

Od toho dne se stali milenci.

***

Místo poslechu hudby se dvojice věnovala sexu, někdy tak divokému, že čelili stížnostem okolo bydlících nájemníků.
„Nech to být, jen nám závidí,“ hladil pak Alžbětu v posteli, když mu sdělovala, že zas na chodbě čelila nevybíravý řečem.
Na Arnošta si nikdo netroufl, ale Alžběta už několikrát byla nazvaná děvkou a pochopitelně se jí to dotýkalo. .

***

Po několika měsících se frekvence sexu poněkud zpomalila, ale oba se dál milovali s nezmenšenou chutí. Jestli však Alžběta myslela vztah posunout někam dál, velmi se zmýlila. Arnošt ji bral jako sexuální hračku, milenku, nic víc. Jeho plány se netýkaly žádných vztahů, natož rodiny.
Kdykoliv s tím Alžběta začala, svedl hovor jinam, nebo se o tom odmítal bavit.

Jednoho večera se zase sešli a Alžběta byla překvapena, když v kuchyni seděli s Arnoštem další dva muži. Jeho kolegové, doktoři Robert a Jakub.
„Co tady děláte? Arnošte?“ otočila se na něj.
„Promiň, lásko, klukům jsem líčil, jaká jsi dokonalá v posteli a oni by to chtěli taky zažít.“
Alžběta nevěřila vlastním uším.
„Jak si mohl? A to si myslíš, že vám tu všem roztáhnu nohy, nebo co?“
Bylo jí do pláče ze zklamání, které právě prožívala. Milenec ji tu nabízí jako zboží.
„Měla bys bejt poslušná holčička,“ ozval se Robert. „Arnošt nám ukázal moc hezký fotky, koukni,“ a přihrnul jí po stole hromádku.

Uslzeným zrakem Alžběta viděla samu sebe v různých pozicích, když spolu s Arnoštem šukali.
„Když nebudeš hodná, dáme to na internet a rozdáme to taky po nemocnici, ať všichni vidí, jaká seš rajdička,“ dodal Jakub a Arnošt mlčky přikývnul.
Měli ji v hrsti.
„Ale… já… mám teď svý dny. Nešlo by to odložit?“ napadlo ji náhle.
„Přefiknu tě teď, tak jako tak,“ zavrčel nabuzený Jakub, ale Arnošt ho zadržel.
„Kdo je tu doma, sakra!? Nechci mít postel od krve. Kdo mi to vypere? Tvoje žena?“
„To ne, promiň,“ schlípl Jakub.

„Víte… já bych… to… nechtěla… takhle. Když už… k tomu… dojde… tak… v klidu… hezky… bez násilí a vydírání,“ těkala Alžběta očima po jejích tvářích.
„Jestli máš krámy, ověřovat nebudu. Můžem počkat, ty fotky tě udrží v šachu. Až budeš v pohodě, tak se ozvi. A teď běž,“ pokynul Arnošt a velkomyslně ji propustil.

Alžběta rychle zmizela a muži se zatím museli spokojit s fotkama, které Arnošt pořídil skrytým fotoaparátem.

***

Po emotivním výlevu pláče začala Alžběta přemýšlet racionálně. Především, jak se vyhnout sexu se třemi chlapy. O Jakubovi a Robertovi nebyl problém zjistit si potřebné informace a až přijde čas…

„Mám pozítří volný večer. Tak v osm?“ zavolala Alžběta Arnoštovi.
„Dobře,“ odpověděl a mohl se začít těšit.
Tři ocasy si užije každý otvor jejího těla a už si představoval, jak jí čuráka vráží hluboko do zadku, tře se o přepážku s Kubou a Robert jí dělá stěry z mandlí.

***

Nutno přiznat, že Arnošt pojal večer slavnostně. Zařídil jídlo a pití a muži se nenechali pobízet a ládovali se jak nezavření.
Alžběta nejevila takové nadšení, neboť tu byla jako hlavní chod, ale smířila se s tím a doufala, ze si to aspoň trochu užije. Muži jí nebyli nesympatičtí, ale jen jim tak dát… tohle prostě slušná holka nedělá.
„Tak a teď do postele. Chceš napřed se jít připravit?“ vyhlásil Arnošt a obrátil se na zamlklou Alžbětu.
„Dejte mi pár minut,“ odešla do ložnice, kde se svlékla a přikryla se dekou.

Když muži vstoupili dovnitř, rychle ji následovali, stáhli z ní deku a začali ji osahávat a pomlaskávat.
Alžběta se cítila jak na dražbě. Mačkali a potěžkávali jí prsa, poplácávali po stehnech a zadku, až se jí náhle před očima vypínal tvrdý ocas Kuby.
Vzala ho do ruky, přetáhla předkožku a otevřela ústa, olízla žalud a začala sát. Tvrdý ocas jí projížděl pusou a Robert se jí zatím uvelebil mezi nohama.
Alžběta dál kouřila ocas a zároveň si užívala slastné pocity kmitajícího jazyku po pyscích a klitorisu. Robert jí dlouho vylizoval pičku a když ho už bolel jazyk a čuráka měl jako kámen, poklekl a prudce ho do ní zarazil. Přitáhl si ji za stehna, přirážel a sledoval, jak do ní ocas rytmicky vniká.
„Ah… ah… ah,“ hekala Alžběta tlumeně, zaneprázdněná kouřením Kubova ocasu.
Oba muži funěli a když vyvrcholili, jeden ji plnil dole, druhý se jí vycákal na obličej.

Pak se nad ní objevil Arnošt.
„Otoč se.“
Když tak učinila a vyšpulila zadek, rukama jí roztáhl půlky, žalud zatlačil na svěrače a ocas pomalu mizel uvnitř.
„Ne… tam ne… nech toho!“ vykřikla Alžběta vyplašeně, ale Kuba přiskočil, aby ji podržel.
Alžběta bolestně sténala a zakoušela nové pocity. Nijak se jí to nelíbilo a docela to bolelo.
„Oh… božeeeeee… oh… oh,“ vzdychala, ale Arnošt do ní pronikl až po koule a hned pozvolna přirážel.
„Už… nejseš… tady… panna… he, he… seš… krásně… úzká…joooo,“ užíval si prznění zadku.
Ocas jí projížděl strojovým rytmem, koule pleskaly o zadek, ale silné sevření střev se nedalo dlouho vydržet.
„Už… budu,“ zahlásil a Alžběta mu kvílivě odpovídala.
„Ano… já… taky… jsééééém,“ zadkem jí projela vlna rozkoše a přehlušila dosud veškeré podivné pocity.
Bylo to úžasné a oba vzdychali v uvolňujícím pocitu slastného vyvrcholení.

Alžbětě ale nebylo dopřáno odpočinku.
Kuba si pohonil ztopořené péro a hladce do ní pronikl.
„Ne… už… ne… oááh,“ naoko se bránila, ale blažený výraz se jí rozlil ve tváři.
Robert si hrál s jejími prsy. Hnětl je, mačkal a laskal tvrdé bradavky.
„Flop… flop… flop,“ Kuba ji strojově projížděl na vzepřených pažích a vychutnával si sevření poševních stěn.

***

„Tak to už by stačilo!“ ozvalo se přísně ženským hlasem.
Všichni zděšeně vykřikli.
Ve dveřích stály dvě ženy. Robertova a Kubova manželka se zdrcujícími výrazy ve tváři! Právě své muže přistihly in flagranti! V ruce třímaly mobily, jak si celou scénu už jistou chvíli natáčely.
„Co… tady… děláte?“ zmohl se Kuba na nelogickou otázku, vyjel z Alžběty a ocas mu poklesem vzrušení uvadal.
„To se snad ptáme my vás!? Co to má znamenat?! Vy a ta… mrcha?!“ zaječela Markéta, manželka Jakuba.
Byla to energická, docela atraktivní černovláska a Alžběta sama uznávala, že s ní by o chlapa soupeřit nemohla. Vlastně ani netušila, proč Kuba touží šukat ji a riskovat nevěru, když má doma takovou kočku.
Chlapi holt nevědí, co chtějí a neváží si toho, co mají.

Marie, manželka Roberta, byla plnoštíhlá špinavá blondýna, taky hezká a rozhodně se neměla za co stydět. Její tělo kontrastovalo se štíhlou Alžbětou, takže tam chuť šukat mladší a hubenější ženu asi byla pochopitelnější.
„Tak heleďte se, dámy! Nevím, kde jste se tu vzaly. Tohle je můj byt, tak laskavě vypadněte a manželský problémy si vyřešte doma! Ne tady,“ chopil se řeči Arnošt a nedbaje své nahoty, vstal a ženám pokynul ven.
„Co si myslíš, ty hajzle? Že vám to projde? Píchat sestry a doktorky, to by se vám líbilo! Ale že máte taky rodiny, vám asi nedošlo! Pojď, Marie a ty, šmejde, už se domů nevracej!“ otočila se Markéta na Kubu a s Marií opustily byt.
„Kurva! Kde se tu vzaly?“ napadlo Roberta.
„Někdo jim musel dát echo. Ale kdo?“ přemítal Arnošt, ale sám už měl jisté podezření.

Alžběta byt opustila, doma zalezla do sprchy, kde se uvolnila pláčem, dokud ji nevyrušilo vyzvánění mobilu.
„Tady Markéta. Ještě jednou dík za zprávu. Promiňte, že jsme nedorazily dřív, byla zácpa na silnici. Snad to nevadí a stihly jsme to včas, ne? Kdybyste něco potřebovala, klidně se ozvěte. Jsme vám s Marií zavázány.“

***

Život zase nabral svůj řád. Doktoři Robert a Jakub se rozváděli, ale podle manželkami předložených důkazů v řízení o majetky a děti, tahali za ten kratší konec.

Doktor Arnošt Bach se dočkal vytouženého nasazení v zahraniční misi a vyrazil kamsi do střední Afriky. Jak se Alžběta ale dozvěděla, událo se tak na jeho výslovnou žádost a mise nebyla žádné terno. Spíš to vypadalo jako útěk před následky svého jednání.
O měsíc později přišla zpráva, že tragicky zahynul při přestřelce vládních vojáků s povstalci.

O celé té akci ve čtyřech i románku Alžběty s Arnoštem ven neproklouzlo ani slovo, nebo o tom alespoň nikdo nemluvil.

***

O rok později Alžběta chodila s doktorem Jarmilem Váchou. Spřátelili se už dříve, protože jejich oddělení spolu sousedila a blíže se dali dohromady na jednom třídenním semináři, kde se spolu i poprvé vyspali.
Vztah se pak dál rozvíjel a začali spolu mluvit i o případné svatbě. Vtom byla Alžběta zásadová. Nejdřív svatba, pak děti.

Po jednom obzvlášť vášnivém milování Jarmil vstal a vrátil se do postele s obálkou.
„Tohle jsem uchovával celou dobu před případným zneužitím. Teď ti to dávám a můžeš to klidně roztrhat.“
Alžběta ji se zatajený dechem otevřela a vypadla na ni hrst fotek, kde byla zachycena v choulostivých polohách s Arnoštem. To byly ty fotky, které hledala a děsila se, kde skončily!
„Kde jsi k tomu přišel?!“
„Dal mi je Bach, ještě než odjel na misi. Pálil za sebou mosty a tohle bylo poslední, co chtěl vyřídit. Nevím, proč je nezničil. Řekl, že jako tvůj blízký přítel, on tedy řekl kamarád, to ještě nemohl tušit, jak spolu skončíme, bych měl vědět, ze jste spolu něco měli a tohle je důkaz. Víc nic neřekl.“
„Takže tys to celou dobu měl u sebe? A nic si mi neřekl?“
„Chtěl jsem ti to dár, jen dosud nebyla vhodná příležitost,“ snažil se jí vysvětlit,
„Takže teď je vhodná příležitost? Nebo už sis nad nima dost nahonil péro? Komu si to ještě ukazoval?!“ byla Alžběta naštvaná.
„Promiň… ale fakt jsem je měl doma v šupleti. Vzpomněl jsem si na ně nedávno, a teď ti je předávám. To je vše. Asi jsem je měl roztrhat sám!“
Jarmil se hájil, jak nečekal Alžbětinu reakci. Že mu nepoděkuje, tušil, ale přesto mínil, že si tu naštvanost nezaslouží.

Alžběta hleděla zasmušile na tu hromádku. Ale nakonec fotku jednu po druhé roztrhala na malé kousky. Tím jednou provždy zúčtovala se svou minulostí.

Autor

4.2 63 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Kačer

Teda ty tvoje povídky. Vždycky je to tak napínavé a nikdo dopředu neví jaký bude na konci zvrat. Za mě super

Tomas

Velmi dobre napisane. Skvele citatelne. Zaujimavy zaver. Ale pri tomto autorovi ani necakam ine 🙂
5/5

akai

nemocnice na kraji města jak vyšitá
Alběta čEŇKOVÁ, bLAŽEJ FR. němec

ale dobré, jen pan doktor riskoval znásilění

Trysky

Tak začátek jak z Nemocnice na kraji města, to nelze popřít.
Ale jinak dobrý a čtivý.

Shock

Přesně tak to bylo míněno 🙂 Jen jsem si pohrál se jmény, aby to hned tak nebilo do očí..

Marťas

Hodně povedené. Sex na pracovišti je všude. Čekal jsem nějakou pomstu od Alžběty,hezky se domluvili. Napínavé čtení, budu se těšit na další povedené pojetí nějakého seriálu. Co takhle Chalupáři 😉👍

Denis86

Tahle povídka byla jak realného života .

7
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x