Lazaret III. aneb Další zapomenutý příběh z Velké vlastenecké války

Toto je 3 díl z 5 v seriálu Lazaret

Zachmuřená Světlana proběhla chodbou, aby se skryla ve svém pokojíku. Vyprovázely ji jízlivé posměšky vojáků postávajících s cigaretou u oken a ona rozčileně práskla dveřmi, aby je neslyšela.
Před pár dny je v koupelně přistihl s Vaskou polonahé, četař Rodionov a vzápětí to dal k dobru v celé nemocnici. Nebohá Světlana poslouchala narážky vojáků od ráno do večera a připadala si jako obětní beránek, protože Vaska na rozdíl od ní u ostatních stoupl v ceně. Od té doby se mu vyhýbala a její kundička, zvyklá na cizí pomoc, pomalu začínala strádat.

Ošplouchla se v lavoru, žínkou pečlivě umyla zarostlé přirození a rychle zalezla do postele. S prsty zaťatými do prostěradla potom z posledních zbytků vůle odolávala touze uspokojit se.
„Tohle nevydržím. Za Vaskou nemůžu a když si to teď udělám sama, tak to na mně určitě všichni poznají. Stačí, že ten imbecil Rodionov všem řekl, že mě nachytal s Vaskovým prstem v kundě.“

Náhle jí hlavou prolétla vzpomínka na primáře Ljovina, který ji vždy pozdravil s dobráckým úsměvem, jako by jí tenkrát nevylízal kundu a ona mu na oplátku nevykouřila žilnatý ocas.
„Stejně vím, že by to chtěl zopakovat, pořád mě zve na čaj a zírá přitom na moje prsa.“

Bezděčně vklouzla dlaní pod noční košili a pohladila si chloupky v rozkroku. Pomalu se blížila prstem ke stydkým prstům, když se ozvalo zaťukání na dveře.  
„Světlano, máte se dostavit k primáři. Je to prý nutné,“ zaslechla vrchní sestru.
„Tohle je taky nutné,“ hudrovala v duchu, když se rychle oblékala. Naposledy smutně pohladila kudrnaté chloupky a s povzdechem zapnula kalhoty.

 Znachovělá ve tváři proběhla chodbou a vstoupila do primářovy kanceláře.
„Přišla jsem na váš rozkaz, soudruhu primáři,“ zasalutovala vzorně.
„Nech toho, děvenko,“ mávl rukou Ljovin. „Na válku ať si hrají ostatní.“
Světlana se rozhlédla po místnosti, kterou už dobře znala. Pohledem padla na strohé lůžko, kde se minule vše odehrálo, a zrudla rozpaky. Uvědomovala si vlhko v kalhotkách a proklínala svoji nedokončenou masturbaci.
„Pročpak se mi vyhýbáš?“ zvedl k ní zrak primář.
„Ivane Antonoviči, jsem tady služebně,“ upozornila ho rozčileně.
„Přece se nám to oběma líbilo, nebo snad ne?“
„Líbilo,“ připustila neochotně.
„Tak proč se na mě pořád mračíš?“ povzdychl si primář. „To je kvůli tomu tvému Vaskovi?“
„Proč o tom všichni mluví? S Vaskou to nemá nic společného,“ dupla vztekle nohou.

Ljovin k ní přistoupil a zvedl jí prstem bradu.
„Myslel jsem, že nechceš chodit s břichem,“ pokáral ji.
„Ale my spolu nešukali,“ vzlykla Světlana. „Jenom jsme si to dělali rukou, nic víc.“
„Francouzsky jste to nedělali?“ vyzvídal primář.
„Jenom já jemu,“ škytla Světlana.
„Polykala jsi?“
Světlana mlčky přikývla.
Ljovin pomalu sklouzl rukou k jejím ňadrům schovaným v košili a obemkl je roztřesenou dlaní.
„Neměla jsem tolik spěchat, bez podprsenky si připadám jako nahá,“ vyčítala si Světlana, když primář přes hrubou látku stiskl zduřelé bradavky.
„Nechtěl ti vylízat kundu?“ zadíval se jí primář přísně  do očí.
„Nenapadlo ho to,“ špitla. „A stejně je to zvrhlé.“
„Ale čůráky kouříš ráda. To není zvrhlé?“ 
„Já nevím,“ schovala v rozpacích tvář do dlaní. „Já nevím… nevím… nevím,“ opakovala rozrušeně.

Náhle zaslechla zašustění. Zvedla uslzený obličej a uviděla primáře se spuštěnými kalhotami. Ztopořený penis trčel z houštiny šedých chlupů a ona zapolykala vzrušením.
„Podívej, jak mi z tebe stojí,“ polkl nahlas Ljovin. „Chceš ho ochutnat?“
Světlana proklínala mokrou kundu, která ji přiváděla k šílenství. Proti své vůli klesla k primářovu ocasu a obemkla ho vlhkými rty. Ucítila známou chuť mužského přirození a hladově nechala vklouznout naběhlý úd až k mandlím. Překonala pocit k dávení a statečně sála žilnatý ocas, dokud primář s hlasitým chrčením nenaplnil její ústa záplavou teplé mrdky.

Světlana si hřbetem ruky otírala sperma vytékající koutky úst na bradu a s obavami se zahleděla na primáře, který s brunátnou tváří přerývaně oddechoval. „Jste v pořádku, Ivane Antonoviči?“ odvážila se zeptat, když Ljovin zhluboka lapal po dechu.
„Dej mi chvilku, děvenko,“ vydechl Ljovin zadýchaně. „Vysála si mě až do morku kostí,“ pochvaloval si.

Světlana věděla, že si to bude druhý den vyčítat, ale teď její rozdychtěná kundička rozhodla za ni. Roztřesenými prsty zápolila s knoflíky košile, která za malý okamžik spadla na zem. Hrdě vypnula mladá ňadra, zduřelé bradavky prokazovaly její vzrušení. Nemotorně se vyprostila z kalhot  a pochlubila se zarostlou kundou, která toužila po primářově laskání. Zabořila prsty do vlasů, Ljovin si při pohledu na její podpaží zarostlé jemnými chloupky  otřel zbrocené čelo a toužebně zaklekl před mladou nymfu.
„Krásně voníš,“ přivoněl k jejímu rozkroku.

Stačila chvilka a Světlana svíjela na lůžku s primářovou hlavou zaklíněnou mezi stehny. Dlaněmi se mazlila se svými ňadry a nechávala primáře, aby sál její vzrušené přirození.
„Ivane Antonoviči, pospěšte si. Za chvilku už budu,“ vyhrkla nedočkavě.
Primář se na okamžik vynořil z hloubi jejího klína a zhluboka se nadechl.
Potom se znovu ponořil mezi husté chloupky a jazykem obkroužil nateklý hrášek.
„Ještěěě… ještěěě…. prosíííím,“ pištěla s obličejem staženým rozkoší. Zapomněla na Vasku a jeho hubený ocas, vnímala pouze ústa sající zduřelý poštěváček a slast, která jí zaplavila podbřišek.

 Najednou primář sjel jazykem přes hrazdičku k jejímu zadku a ona vytřeštila oči.
„Uuuuž… uuuuž… to… je,“ vyjekla a zkropila primářův obličej sprškou teplé tekutiny.
„Tohle se nedělá. Lízal jste mi prdel,“ konstatovala potom zaraženě. 
„A tobě se to líbilo,“ pochválil ji primář.
„Ale tohle… tohle… dělají jen buržoasti,“ obvinila ho.
„A tobě se to líbilo,“ opakoval pobaveně primář.

Světlana se uraženě odvrátila, po chvíli ucítila, jak se Ljovin přitiskl k její vyšpulené prdelce a ztopořeným ocasem se snažil proniknout mezi pevně sevřená stehna.
„Strkat mi ho tam nebudete,“ bránila se rozčileně. „Nechci mimino.“
„Můžu ti ho strčit do zadku,“ navrhl chvějícím se hlasem primář.
„To bude bolet,“ vyhrkla Světlana, která si s zadečkem ve slabé chvilce několikrát hrála a věděla, že i prstem to může bolet, natož primářovým naběhlým čůrákem, kterým se k ní tiskl.
Ljovin se ale nedal odbýt. Odtrhl se od jejího rozpáleného těla a vrávoravě přeběhl ke skříni s lékařským materiálem, odkud vytáhl vazelínu.
„Takhle to půjde, neboj,“ vydechl nadrženě.

Světlana váhavě vystrčila zadek proti němu. Primář jí roztáhl půlky a potřel vrásčitý anální otvor mazlavou směsí.
„Teď to půjde samo,“ sliboval nadrženě, zatímco se cpal čůrákem do zadku.
Útrpně vnímala tlak ve staženém svěrači, náhle prolomil její odpor a pronikl celým ocasem do jejích útrob. S náhlou úlevou překvapeně vyjekla, když vyklouzl ztopořencem ven, ale to už se znovu ponořil do jejích střev.
„Jemu se to takhle líbí,“ došlo jí. Svěrač se pomalu přizpůsobil a každý průnik pro ni byl snazší. Rozevřenou dlaní mnula mokrou kundu a nechala primáře, aby se ukojoval mezi jejími půlkami. Ke konci se primář zběsile zazmítal a naplnil jí střeva teplou mrdkou.
„Měl jste tam toho hodně,“ otírala si Světlana sperma vytékající ze zadku a s obavami pozorovala brunátného primáře, který lapal po dechu.
„Opravdu vám nic není?“
„Neboj, nech mě jenom chvilku vydechnout, děvenko,“ otřel si primář čelo zbrocené potem.
„Zítra mě bude pěkně bolet zadek,“ postěžovala si Světlana.
„Dám ti volno,“ sliboval Ljovin zadýchaně.
„Jen aby,“ utrhla se na něj nevěřícně Světlana, která neměla volno už několik týdnů.

S náhlým vystřízlivěním se rychle oblékla a utekla do své komůrky.
Chodby už byly prázdné a ona se tak mohla s úlevou za malou chvíli zabořit do studené postele.
„Jaké by to bylo, kdyby mi ho tam strčil Vaska?“ napadlo ji při usínání. Potom se jí vzpomínkami mihl četař Rodionov, ale to už se propadla do hlubin spánku.

Nedokázal jsem si představit starou, vrásčitou ženu, která přede mnou seděla, jako mladou, bezstarostnou dívku, která měla život před sebou. Potom ale ke mně vzhlédla a já uviděl v jejích unavených očí záblesk ztraceného mládí.
„Byly to hezké časy ve špatné době,“ usmála se. „Ničeho nelituji, věřte mi. Ani když jsem po válce skončila v gulagu, ničeho. Mohli mi sebrat mládí, cítila jsem se ukřivděná, ale jedno mi sebrat nemohli.“
Oči jí padly na vyznamenání hrdiny Sovětského svazu, které leželo na nočním stolku.
„Byla to zlá doba,“ zamžily se jí oči vzpomínkami a já nevěděl, kterou dobu tím myslí. „Nebojte, přišel Nikita Sergejevič a všechno se změnilo,“ usmála se. „Chruščov,“ dodala vzápětí na můj nevyslovený dotaz.

Autor

Navigace v seriálu<< Lazaret II. aneb Další zapomenutý příběh z Velké vlastenecké válkyLazaret IV. aneb Další zapomenutý příběh z Velké vlastenecké války >>
4.6 30 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
jouda

mistrně napsané pán autor. Sem fakt si užíval každou větu… si jen překvapil že to není fotřík matka a dcérka, jak zvykem máš… ale tak nejsí takové bééhovado, tož dobré to je dobré.

Tomas

Predstavil som si byvau. Bola taka kurvicka co by podrzala ako… a paci sa mi to ako to autor popisuje. Wau.. smekam!!!

Marťas

Užívám si každé pokračování příběhu. Je to fakt velmi dobře napsané. Jsem rád, že jsi incety proložil tímto seriálem. 👍

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x