Kojná

Přistěhovalá Alina se vypořádávala s všemožnými náturami, když vyměnila rodnou vlast za šanci k lepšímu životu. S vidinou lepšího dýchání přicestovala do Čech, živila se všelijak a práci na černo odváděla nejlépe ze všech, protože věřila ve spravedlivé ohodnocení. Až po čase nerada připustila, že všude je chleba o dvou kůrkách a lidská faleš i vypočítavost vládne světem.

Byla velkou oblíbenkyní svého šéfa, který ji využíval, či spíše zneužíval, po pracovní době, s pusou plnou slibů. Každou jejich šoustačku začal planými plány a sladkými řečmi, ve kterých už asi stokrát opustil rodinu, pro její selské vnady a krásné oči. Jen aby zasunul kolibříka do ruského hnízdečka, vypouštěl ze sebe medy, na které naivní a důvěřivá Alina vždy skočila, jako puberťačka. Věk, pražádné životní zkušenosti i dálka od rodné půdy, ji nutily věřit a doufat.

Proto den co den se po směně měnila v zadním kumbálku, v prvotřídní rajdu, která si nechala všechno líbit. Vytahovala prsa k olízání, čurala na trčícího ptáka, ukázkově kouřila či masírovala fialového žaluda mandlemi a radostně hekala při většinou nahraném orgasmu. Necítila k šéfovi nic víc, než jen šanci na lepší život. Nevadil jí jako člověk, ale nelákal ji jako chlap. S povahou ruské ženy vydržela všechno, co jí dělal a splétala si sny, kdy rodině odtáhne pana slibotechnu, nějaký čas v manželství vytrvá a pak se osamostatní po rozvodovém řízení, ze kterého si odnese všechno, co jen bude možné.

Cestou domů si vybírala očima vysněné botičky, kabelky, poslední hity v módě, mlsně koukala na drahá auta nebo vyžehlené kravaťáky, chodící všude okolo. Nakonec jí nezbylo nic jiného, než se doplazit upracovaná a zešoustaná divokým šéfikem, do pronajatého bytu, kde sdílela panelákový  2+1 s kamarádkou Vandou.
Ta jediná  jí rozuměla a věděla o každém snu. Jednala s ní upřímně i za cenu, že Alina pokaždé vyskočila jako čertík z krabičky. Nechtěla si nechat svůj sen vymluvit a když už přednášek od milované přítelkyně měla dost, utekla o dvě patra výš k Zolovi, který ji jako jediný chápal a poslouchal.
Byl o nějaký rok starší a s příchodem této východní krásky do domu zajásal. Byla k nakousnutí, s tělíčkem přesně podle jeho představ. Za dlouhou dobu co se znali, s ní uměl zacházet, takže se jí nevědomky vryl pod kůži. Našla v něm osobu, které se mohla s čímkoli svěřit a protože byla ve všem otevřená, nenechávala si pro sebe ani barvitě popsané kumbálovky. Zpocený z Alinčiného vyprávění se Zol s omluvou odpotácel na WC, kde si vymasturboval napětí z rajcovní rusky. Miloval její přízvuk v češtině, zbožňoval krásně oblé křivky a smutněl nad každým odmítnutím, když jí vyznal city, nebo zaškemral o reálnou ukázku.

Alina si s ním chodila pohrávat. Bavila se jeho neustálými prosbami a provokovala, aby škemrání či lichotky ani na chvíli neustaly. Slušně vychovaný, nechal se krásnou mladicí trápit a užíval si chvíle, kdy nad ní mohl aspoň o samotě pohonit. Společné kamarádství nikdy nevypadalo, že by překvetlo v lásku, nebo jen sexuální výpomoc, takže dlouhé roky byla Alina za provokatérku a Zola za nadrženou vrbu.

Plány mladé přistěhovalky vycházely stejnou měrou, jako se zase hatily. Po každém svitnutí, kdy šéf v mrdacím vztahu pokročil, se opět smráklo a tak Alina posmutněle čekala na další pokus zaručeného štěstí. Ten přišel v podobě drobné trhlinky na prezervativu. Stačilo zbrklé zacházení s tenkou gumkou a malér byl na světě. Semeno pana vedoucího se vystřelilo do voňavé ruské miciny a ta nejrychlejší spermie z celé dávky se prokousala vajíčkem.
Nastaly krušné časy, protože tuhle zodpovědnost pan vedoucí slibotechna, odmítl. Nechtěl si narušit rodinnou pohodu a tak se jen, s vrozeným darem vysvětlovat, tučně odvděčil za sexuální služby. Naivní pěkné hlavince nabulíkoval další a další sliby, na které zoufalá slečinka opět  samozřejmě skočila. Celá pravda jí došla až ve chvíli, kdy měla jednu ze svých těhotenských potřeb, všechno znovu probrat.
‚Hledala po pracovišti výkonného šéfa, který si to zrovna rozdával v kumbálku s další obětí svých sexuálních tužeb. Ve chvíli, kdy stála za dveřmi a poslouchala roztoužené vzdychání, si počkala se skřípáním zubů na svoji náhradnici. Vyšla rozcuchaná kolegyně, zapínala si poslední knoflíček u zástěry a s opovržlivým pohledem si mladou těhotnou krasotinku změřila od hlavy k patě, aby si skoro odplivla a potom zmizela v chodbě. Šéf už nemusel nic vysvětlovat a celá věc byla svým způsobem vyřešená.

Alina, se zakousla do života silou ruské ženštiny a hrdě pod srdcem donosila synka, který jí donutil přehodnotit její priority a konečně o životě správně přemýšlet. Všechno klapalo jak mělo, krom sexu, který ji scházel čím dál víc. Vzpomínky na kumbálové radovánky ji napomáhaly ve svrbivém pošestinedělí, kdy po náročném dni uložila synka, aby konečně uspokojila ručně svoje tužby. Masturbace ukájela roztouženou jamku, která se po zahojení proměnila v rozzuřenou vlčí mordu. Potřebovala víc, než něžné ženské prstíky a slzela chtíčem i samotou. Dny ubíhaly, chutě rostly a umocňovaly se kojením, kdy bradavky přenášely slastný pocit při kojení do Alinina podbřišku. Mléko se bohatě nalévalo, prsiska rostla a poštěvák se stavěl při každém pohybu.

„Prosím tě, tak si někam vyjdi, proboha!“ zanadávala si Vanda, když zalévala bezkofeinovou kávu.
„A kam asi? Nikam nechodím. A sama?“ vzdávala boj o orgasmus Alina a odcupitala s usínajícím miminkem v náruči.
„To víš, že sama. Kolik bys jich u toho jako chtěla?“ volala pobaveně směrem k dětské postýlce za zdí.
„Prosím tě, však víš jak to myslím. Nech toho,“ otráveně zamrčela odpověď nadržená rusanda.
„Tak si jdi o tom aspoň popovídat nahoru,“ mrkla na Alinu Vanda a vztyčila palec směrem ke stropu, aby naznačila opomenutého Zoliho.

„Ty myslíš do šestky, jo?“ zarazila se čerstvá maminka.
Na Zoliho už dlouho ani nepomyslela. Nestýkala se s nikým až do porodu, s nezájmem vybíhala z domu, aby potkala co nejmíň lidí a vracela se kradmo zpátky, protože odmítala odpovídat na všetečné dotazy zvědavců. Zol sám se ani neodvážil hlásit, i když po jejich rozhovorech se mu stýskalo. Věděl, že pro ni neznamená nic víc než jen vrbu a nechtěl ji rušit v těžké životní situaci. Jen vyčkával a celé dny doufal, že uslyší zase nedočkavý drnčivý zvonek, o který se opře prst jeho vysněné.

„Copak já vím, jestli je vůbec doma?“ mávla rukou nad nápadem Alina.
„Nevymlouvej se. Děláš, jako bys k němu někdy chodila ohlášená. A byl snad někdy mimo byt?“ smečovala kamarádčinu bojácnost Vanda.
„Nech mě,“ rozesmála se rusanda a rozhodně se zadívala ke dveřím.
„No jdi! Však jsem doma a o malýho se postarám,“ vyháněla ji utěrkou a taháním za ruku, spolubydlící.
Vysloveně ji vytlačila ze dveří tak jak byla oblečená a o víc se nestarala. Kukátkem zkontrolovala jestli Alina nerozhodně netrucuje na schodech a když viděla osůbku v dlouhém tričku jak si to míří k výtahu, spokojeně se vrátila do kuchyně.

Mladinká maminka se před výtahem zhluboka nadechla a vlezla do přivolané kabiny. Nechala se vyvést ke zmíněnému sousedovi a ještě než vyšla z kabinky, si promnula malinko pysky, aby nerozhodnost převálcovala mocnou  nadržeností. Vyrazila z klece přímo ke zvonku  kamarádova bytu a zazvonila. Zol seděl v tu chvíli v křesle s knihou, protože práci mu nahradil invalidní důchod. Se zvukem drnčáku sklapl rozečtenou bichli, sundal brýle a rozešel se ke kukátku. Nahlédl zvědavým okem ve dveřích a rychle zase uskočil. Překvapení za sklíčkem ve dveřích, mu zahřálo srdce i zároveň poplašilo rozum. Další zadrnčení zvonku už ho donutilo chytnout za kliku a otevřít, aby přivítal vysněnou osobu.

„Vida, to máme návštěvu, co ty tady?“ uváděl s malinko vyčítavým tónem  nečekanou přepadovku dovnitř.
„Můžu na chvilku?“ vcupitala oblá slečinka do předsíně.
„No samozřejmě, jen pojď. Dáš si něco?“ nabízel už zase jako za stara Zoli.
„Jen něco na pití,“ vešla bez dalšího pobízení do bytu Alina a už se rozkoukávala, kde by bylo nejvhodnější milého Zoliho svést.
„Jdi do pokoje, hned to přinesu,“ odběhl do kuchyně pro džus.

Mokrá rusice se usadila do křesla, přetáhla dlouhé triko přes kolena a nenápadně houpavým pohybem si tlakem tiskla čičinu přes promáčené minikalhotky do čalounení. Chuť rostla a asi se už ani nedala korigovat. Najednou měla sucho v ústech, horkost ve tváři a známý pocit na prsou, kdy se mléko pnulo v přeplněných vacích a potřebovalo ven.

„Dlouho ses tu neukázala. Jak se ti vede?“ sedl si naproti Zol.
„Zoli, moc špatně. Momentálně moc špatně,“ přehrávala roli Alina a houpavým pohybem dala najevo, že se opravdu asi něco děje. Vyjevenec zpozorněl, našpicoval uši a natáhl ruku k mladé mamince, která vypadala, že je psychicky úplně na dně. Alina se nabídnuté ruky ihned chytila a stačil jeden hbitý pohyb, aby obskočila stolek mezi nimi a natiskla se k Zolimu. Jako malá holčička se přitulila, i když sama netušila, jak dál pokračovat. Pevně se držela mužné paže, až na sobě jasně ucítil oba nalité melouny a po chvíli i mokro.

„Počkej, co to… co se to…“ odtáhl se, aby zkontroloval potůčky tekoucí na ruce. V okamžiku, kdy zjistil, že rozmilé rusandě prosáklo mateřské mléko, nešlo zareagovat jinak, než podvědomě probuzeným spodkem. Mezi stehny mu vyrostl stožár, který se tlačil přes látku tepláků a vyloženě se nabízel k nápomoci jim oběma.
„Ježiš, promiň. Omlouvám se, vážně promiň,“ zmatkovala Alina a zakrývala si mokré mapy na triku.

Při pohledu na vysněnou sexy samici, která díky těhotenství získala v křivkách na kráse, se malá mapka záhy objevila i na Zoliho teplákovině. Nad oběma visel magnet chtíče, který jako první využil Zol.
Jemně zmáčkl nalitý prs a s otevřenou pusou sledoval rostoucí kaluž na triku. Natáhl se druhou rukou po vemínku vedle, aby i to zkusil podojit a s jazykem v koutku sledoval s vyvalenýma očima, jak lehce se to daří. Plýtval s mléčným darem do chvíle, než si nadržená Alina promáčené triko svlékla.

Pak mu nabídla oba, už nahaté měchy a sedla si obkročmo na Zolovy stehna. Odtáhla látku kalhotek a rukou mu sklonila hlavu, aby se nezapomněl podíval na poklad, který potřeboval obdělat. Rukou vsunutou mezi jejich pupíky se vecpala pro trčouna s mokrou hlavičkou, vysvobodila ho z domácích kalhot a hned se na žalud nalepila prokrveným poštěvákem.
Otírala si jej o kluzkou šťávu, která se natahovala v tenké nitky a nechala si sát kozy. Zol přicucnutý na tmavé bradavky si pochutnával na sladkém mléce, mačkal žlázy z dálky a pobaveně se kropil. Čůrky bílého zázraku mu tekly po tváři a v okamžiku, kdy bez otálení Alina odtáhla kalhotky a nasedla na jeho čuráka, se odebral do ráje. Se slastným  úsměvem se oddal žokejce, která si jej osedlala a vychutnávala si každý milimetr tenké citlivé kůže v sobě.

Rozvzdychala se a konečně nehraně se opravdu blížila k orgasmu. Bleskly jí hlavou veškeré kumbálové zážitky, kde vzrušení většinou jen hrála a orgasmus prožila snad  jednou. Bylo jí jasné, že tohle velké miminko, které se nechalo ochotně kropit mlékem, ji udělá nefalšovaně dobře. Pozorovala jak Zol, momentálně s chováním malého kluka, si hrál s mlíkárnami. Promačkával je ze všech stran, aby z nich dostal co nejvíc sladké dobroty, sprchoval se jemným střikem a dával jasně najevo silou ve svém rohu, že tyhle laktační hrátky ho neumí v ničem brzdit.

Něžně si hrál, přišukával zespodu svoji krásku, líbal dvorce, jazykem dráždil rty, když se Alina nahnula pro polibek a dál se vzpínal jako hřebec. V rusandě to prokluzovalo a podbřišek se jí stahoval do nenapodobitelné křeče. Signály vysílané od jazyku na bradavkách, až do hlubokého nitra, se v podbřišku spojily do časované bomby. Stačila opět jedna ze vzpomínek, kdy si Alina vybavila vycházející nástupkyni z kumbálu pana šéfa a vzteklostí se rozrajtovala.

„Tohle dlouho trvat nebude. No teda! Pane bože,“ skučel Zol zaražený v opěradle sedačky a házel hlavou zleva do prava, protože se chystal k výstřiku.
Alina to brala vyloženě jako povel a nabodávala se tvrději, aby oběma ukončila tohle sladké trápení. Chytila si prsa, zmáčkla a dopřávala tak fontánu  bílého proudu, kterou hasila rozpálený Zolův obličej i vyplazený jazyk. Mléko jí teklo z prsů i po břiše, oba zrychlovali tempo a blížilo se jim společné finále. Rozrajtovaná Alina ztratila soudnost, chytila se Zolových ramen a došukala oba několika dost ráznými přírazy, ze kterých jeho bolely stehna a ji zadnice. Vyrazila z obou poslední vzdechy a pak si dopřáli tak dlouho odkládanou konečnou slast.
Udýchaně se rusanda odlepovala od postříkaného bodáka a odhozeným trikem utírala mléčné nadělení mezi nimi.

„Musím domů. K malému“ zapracoval u ni zase zdravý rozum a odpovědnost.
„A přijdeš ještě někdy?“ vyprovázel ji s pochopením posmutnělý Zol.
„Večer, až malý usne,“ usmála se na něho slibně, hodila na sebe promáčené triko a utíkala k výtahu, kde se začala modlit, aby z prsní pochoutky zbylo něco i pro synka. Zazvonila na Vandu, která ihned spráskla ruce, už ve dveřích.

„No, páni to je nadělení,“ smála se spokojeně kamarádka, protože bylo evidentní, že výraz ve tváři ruské dívčiny  není hraný. Alina vešla do bytu rozzářená jako sluníčko, zaplula ihned do koupelny a vyšla odtud v pravou chvíli, kdy se jí synek vzbudil hlady a dožadoval se předcumlaných bradavek.

Autor

4.8 6 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborná povídka. Možná bude mít i pro dítě otce. 🙂

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x