Kristýnka 56 – Pouť – sobota

V sobotu po snídani jsme se vypravili mezi stánky. Žádné novinky ani přepychové zboží jsme neočekávali, ale stejně jsme se chtěli na ty cetky podívat.

Prodírali jsme se mezi lidmi a prohlíželi si zboží. Nakonec jsme si koupili jen nějaké sladkosti. Neodpustil jsem si to a koupil i lízátko ve tvaru penisu.
„Tady máš něco na trénink,“ řekl jsem Kristýnce, když jsem jí ho dával.
„A myslíš, že to potřebuju?“ odpověděla otázkou a zakmitala jazýčkem mezi rty.
„Myslím, že ne,“ řekl jsem při vzpomínce na včerejšek.
„A co koupíme tobě na trénink?“
„Nevím, tys tu něco viděla?“
„Jediné, co jsem tu zahlédla, byly ty relaxační míčky v podobě prsou.“
„Aha.“
„Ale asi by se mi nelíbilo, kdyby to, co bys zkoušel s nimi, si potom zkoušel na mně.“
„To asi ne.“

Dál už jsme to nerozebírali a raději jsme se vydali na další průzkum stánků. Občas jsme se zastavili u spodního prádla nebo oblečení.
Přeci jen jsme u jednoho zapadlého stánku na konci ulice našli i lízátko, co mělo připomínat dámské přirození.
Takže když jsme šli k našim na oběd, já lízal pičku a Týnka se pěkně činila s ocasem.
Lidé kolem se na nás občas i pohoršeně koukali, ale nám to bylo jedno.

Po obědě jsme si dali chvíli odpočinku a pak kolem půl třetí vyrazili na to pivo, samozřejmě i s rodiči.
Kristýnka se na to patřičně připravila. Oblékla si sukni, punčochy a těsné tričko s nemalým výstřihem. Po její včerejší indispozici nebyla ani stopa.

Celá akce se odehrávala na louce kousek od řeky. Stálo tam asi deset různých stánků, malé podium, kde vyhrávala jedna z místních kapel, a mezi tím byly postavené stany a pod nimi lavice a stoly.
Když jsme přišli na místo, všude bylo plno. Obešli jsme stánky s pivem, abychom se podívali, co budeme pít.

Od jednoho stolu se zvedlo několik lidí. Okamžitě jsem tam s Kristýnou zamířil.
„Kam jdete?“ ptala se mamka.
„Zabrat místa, když se to támhle trochu uvolnilo,“ odpověděl jsem.
„A co budete pít?“ zeptal se táta.
„Pivo,“ odpověděl jsem.
„Dobře, tak já něco přinesu,“ řekl táta a zamířil ke stánku.
„Počkej, pomůžu ti,“ ozvala se máma.

U stolu jsme se usadili naproti sobě a snažili se maličko se roztáhnout, aby se k nám nikdo nenasáčkoval.
Za nedlouho před námi přistály kelímky s pivem a rodiče si přisedli, taťka ke Kristýně, mamka ke mně. Povídali jsme si, co jsme viděli na pouti, jak se máme, jak se nám spolu bydlí a tak. Zkrátka takový výslech v trochu přátelštější podobě nad pivem.
Týnka se tvářila trochu zkroušeně, tak abych ji nějak nenápadně podpořil, začal jsem jí hladit nožku nohou pod stolem. Týnka se na mě usmála a začala mi ve stejném duchu odpovídat.
Pivo se z kelímku nějak rychle vypařovalo. Bylo celkem teplo, tak se dostavila žízeň.

Překvapivě první, kdo skončil s pivem, byla mamka.
Rozhlédla se po našich kelímcích a zeptala se: „Dáte si ještě?“
Všichni jsme souhlasně přikývli.
„No jo, že se ptám, to mně mohlo být hned jasné.“
„Mně když tak jen malé,“ ozvala se Kristýnka.
Taťka se zvedl, že půjde mamce pomoc, aby to pobrala.

Jakmile odešli, naklonil jsem se k Týnce.
„Co tak smutně?“ zeptal jsem se.
„Ale nic, jen mi přijde, že se tvoje mamka vyptávala, jestli se o tebe dobře starám.“
„Neber to tak,“ řekl jsem a vzal ji za ruku, „spíš chce opravdu vědět, jak se máme a jestli nám něco nechybí.“
„Když myslíš…“
„To víš, že jo. V tom není nic osobního, nic proti tobě.“
„Tak děkuju,“ řekla Týnka a naklonila se přes stůl, aby mi dala pusu.

Tím samozřejmě vystavila mému zvědavému zraku svoje výstavní poklady.
„Moc pěkný tričko,“ pochválil jsem její výběr oblečení.
„Dík,“ odpověděla a znovu se ke mně naklonila a zašeptala, „ale bez podprsenky by to bylo lepší viď.“

To už se naši vraceli a táta postavil před Kristýnku velké pivo se slovy, že pomalých se to nevyplatí ani nosit.
Táta se podíval na mamku a pak na Kristýnu.
Zvedl pohár a prohlásil: „Tak na tykání.“

Nálada se uvolnila, nezávazný rozhovor se rozproudil a Týnka se stávala rozvernější.
Její nožka, teď už bez boty, stoupala po mé. Dotek nohy v punčoše byl vzrušující. Pomalu se sunula po lýtku. Nijak jsem nereagoval, jen si to užíval a dál udržoval společenskou konverzaci. Kristýnka přitvrdila.
Posunula nohu výš, snažila se vsunout chodidlo do mé nohavice u kraťasů. Chvíli dováděla na stehně, pak zaútočila rovnou na cíl. Prstíky probírala mého dobyvatele k životu.
Byla šikovná i nožkou dokázala postavit pořádný stan. Mně dělalo čím dál tím větší potíže se soustředit na něco jiného než na to, co se dělo pod stolem. Při pití piva jsem se málem utopil.
„Co blbneš?“ zeptala se mamka.
„Nic, jen jsem blbě polknul.“

Dál jsme popíjeli a střídali se v přinášení dalších kelímků. Občas aby nám nebylo špatně, jsme to proložili i nějakou tou klobásou nebo grilovaným kuřetem.

Odpoledne vesele ubíhalo a najednou se přehouplo do večera.
Rodiče se zvedli s tím, že jdou domů, nachystat něco k večeři a tak.
Nám se domů zatím moc nechtělo. Došel jsem nám tedy pro něco k pití a pro předražené a super mastné bramborové spirály.
Sedli jsme si s Kristýnou vedle sebe. Popíjeli jsme, uzobávali, a ještě se u toho pod stolem osahávali, tedy spíš ona mne.
Kristýnka mě mezi své nožky nechtěla pustit. Nějaká nenápadnost se už vytratila. Stejně to každému bylo jedno, protože valná většina přítomných už měla slušnou hladinku.

„Tak co? Dáš si ještě něco?“ zeptal jsem se Týnky, když jsme opět vyprázdnili kelímky.
„Já bych si dala…, ale nebylo by to ani jídlo ani pití…“
„Aha.  To zní zajímavě… a dneska už by to šlo?“
Výmluvně pokrčila rameny.
„Tak v tom případě asi půjdeme, ne?“
„Asi jo.“
Vydali jsme se na cestu.
„A co se takhle trochu projít?“ navrhl jsem.
„Klidně,“ souhlasila Kristýna.

Změnili jsme tedy směr a šli kousek dál podél řeky zavěšeni jeden do druhého. Ono to spíš vypadalo, že se navzájem podpíráme, abychom neupadli.
Jak jsme se trochu vzdálili, hudba utichla a lidé se vytratili.

„Musím si odskočit,“ prohlásil jsem a zamířil k nejbližšímu stromu.
Kristýna zůstala stát u cesty a dívala se mým směrem. Když jsem zjistil, kam se dívá, schválně jsem se neschoval za strom. Fascinovaně hleděla, jak si pomalu rozepínám kalhoty a vytahuju ocas. Pečlivě jsem zamířil a v tu chvíli z něj vytryskl proud moči.
Všiml jsem si, jak se Kristýnka kousala do rtu. Pečlivě jsem oklepal poslední kapku a schoval předmět doličný zpět do kalhot.
„Copak je?“ zareagoval jsem na její nepřítomný pohled.
„Ale nic.“
Nic, ale její vzrušení se nedalo přeslechnout.

Ušli jsme pár set metrů.
„Tak a teď zase musím já,“ pronesla do ticha Kristýna a zamířila se schovat za nejbližší křoví.
Šel jsem s ní.
„Kam si myslíš, že jdeš?“
„Kam? Přeci s tebou.“
„A proč?“
„Protože se chci také dívat.“
„Jak to myslíš?“
„Nemysli si, že nevím, jak tě vzrušilo, že se na mě u toho stromu díváš. Tak to chci taky zkusit, jestli to se mnou něco udělá.“
„Aha.“
„A navíc jsem to ještě nikdy neviděl.“
„A co na dovolený… tam přeci to… jsi mi to dělal, když jsem to…“
„No jo, ale to jsem to neviděl.“
„Nezlob se, ale teď by to asi nebylo úplně vhodné.“
„Tak dobře,“ souhlasil jsem trochu smutně.
„Víš co, když budeš hodný, tak ti to třeba ukážu doma ve vaně,“ navrhla, než zmizela za keříky.

Když dokonala potřebu, vrátila se zpátky na cestu a zamířili jsme domů.
„Netušila jsem, že jsi na tyhle hrátky,“ navázala na předchozí hovor.
„Já taky ne, nikdy mě to nebralo… A co ty? Vypadalo to, že tě docela vzrušilo, cos viděla.“
„No… já… to…“ nemohla se nějak vymáčknout, skoro jako by se přede mnou ještě styděla.
„Copak? Myslím, že se přede mnou stydět nemusíš. Už toho máme spolu za sebou dost.“
„Tak jo, vzrušilo mě to,“ přiznala nakonec.
„Co s tím uděláme?“
„S tím, že jsem vzrušená? Nebo s tím druhým?“
„Já v tuhle chvíli myslel spíš s tím, co tě vzrušilo.“
„To jako…?“ zkoušela to opatrně Týnka.
„Jako v tom třeba pokračovat u nás doma…“ rozsekl jsem to nakonec.
„Já nevím,“ ošívala se.
„Já taky ne, ale za zkoušku nic nedáme.“
„Víš co? Začneme tedy tím, že ti to ukážu a pak se uvidí.“
„Tak fajn, to beru… A zavzpomínej na dovolenou.“
„No jo, tam to také nebylo úplně nepříjemné.“

Pokračovali jsme směrem k našim domů.
„Ach jo…“ povzdechl jsem si.
„Co je?“
„Ale nic. Jen, když si člověk jednou odskočí, pak aby běhal každou chvíli. Zase budu muset někam ke stromu.“
„Tak jdi, já ti nebráním,“ řekla Kristýna a v očích se jí zablýsklo vzrušení. „A nemám ti třeba pomoc?“
„Jo, ty mi pomůžeš a já si ani neulevím.“
„A proč?“ položila naprosto zbytečnou otázku.
„Protože sotva mi na něj sáhneš, tak se mi postaví,“ odpověděl jsem a snažil se co nejdřív zmizet za stromem.

Sotva jsem rozepnul zip a vyndal péro ven, už u mě stála. Jen jsem uvolnil stavidla, odsunula mou ruku a uchopila ho sama. Zachvěl jsem se.
Týnka si se mnou pohrávala. Zkoušela směrovat tekutinu na různá místa. Mačkala mi ocas za žaludem, aby proud přerušila a tak podobně.
Sotva proud ustal, začala mi ho regulérně honit.

„Bože, musím ho mít v sobě,“ řekla tiše, spíš jen pro sebe.
Přestala s honitbou a za ocas mě vedla o kousek dál.
Opřela se rukou o strom, vykasala si sukni a vystrčila zadek.
„No tak už dělej,“ vybízela mě.
Netušil jsem, kde se to v ní bere, ale bylo mi to jedno. Ochotně a rád jsem její přání vyplnil. Kalhotky jsem odsunul stranou, abych se nezdržoval jejich svlékáním.

Neomylně jsem tvrdolínem pronikl do její štěrbinky. Držel jsem ji za boky a divoce přirážel až to mlaskalo, jak byla mokrá. Žádné něžné milování, ale pořádná šukačka.
Rukou jsem zajel pod tričko i podprsenku a celkem drsně jsem mačkal její poklady. Ona hekala slastí, já funěl námahou. Předklonila se ještě víc.
Pustil jsem ňadra a znovu ji chytil za boky, a ještě trochu zrychlil. Obě osvobozená prsa se divoce pohupovala.
Když to na Kristýnu přišlo, hlasitě vykřikla a celá se roztřásla. Měl jsem co dělat, abych ji udržel.
Její zmítání a stahy kundičky přivedly k vrcholu i mě. Naposledy jsem přirazil. Vyhekla, jak jsem do ní zajel hluboko, a vypustil jsem životodárnou dávku snad přímo do dělohy.
Musel jsem se opřít o strom, abych neupadl, a snažil se popadnout dech. Týnka na tom nebyla o nic lépe. Sotva popadal dech.

Po několika minutách se dech i myšlení pomalu vrátilo k normálu.
Zplihlý ocas visel z poklopce a Kristýně po nohách stékalo sperma.
Z kapsy jsem vyndal kapesníčky a začali jsme se dávat do pořádku, abychom mohli vyrazit zpět k našim.