Kristýnka 61 – Mikulášské překvapení

V týdnu se situace s Kristýnkou uklidnila. Přestala řešit co mám a nemám, případně co jsem měl a neměl, s bejvalkou. Doma zavládla uvolněná atmosféra a já cítil, že jsme si zase o něco bližší. Nejspíš to bylo tím, že o mně zase věděla o něco víc. Uvědomil jsem si, že i když jsem před ní cíleně bejvalku neskrýval, jako by se mi ulevilo, že se o ní dozvěděla.
Na druhou stranu to možná bylo i tím, že díky Kristýnce jsem si konečně ujasnil, jak to mám s bejvalkou.

Nadešel víkend a s ním i Mikuláš. Nebyli jsme malé děti, tak jsem nic neplánoval. Jedině to, že bychom šli večer někam ven na vánoční trhy. Docela jsem se těšil, že si někde dáme svařák, podíváme na vánoční výzdobu a nasajeme trochu té vánoční atmosféry.

V sobotu ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Ležel jsem v posteli a užíval si lenošení a nic nedělání. Jediné, co mi to trošku kazilo, že jsem byl v posteli sám.
Kristýnka se probudila dřív než já. Zaslechl jsem sprchu z koupelny a cinkání nádobí z kuchyně.
Natáhl jsem se pro knížku pevně rozhodnutý počkat až si pro mě Týnka přijde. Samozřejmě jsem měl v úmyslu ji zatáhnout zpátky pod deku. Už jsem si plánoval, že celý den strávíme jen tak v posteli. Nad otevřenou knížkou se mi hlavou honily nejrůznější představy.
Konečně jsem se začetl do knížky. Zvuky vedle utichly. Tiché vrznutí dveří jsem ani nevnímal.

„Dobré ráno,“ ozvalo se zpoza nadevřených dveří, ze kterých vykukovala jen hlava.
„Dobré ráno,“ odpověděl jsem automaticky, aniž bych zvedl oči od knížky.
Vešla dovnitř.
„Nechtěla by ses vrátit ke mně?“ zeptal jsem se a konečně se na ni podíval.

Celá v bílém, bíle punčochy, podvazky, krajkové kalhotky, saténová košilka lemovaná krajkou a na zádech andělská křídla.
Jen jsem vyvalil oči a otevřel pusu. Buch. Knížka dopadla na zem.
Jakmile Kristýnka upoutala mou pozornost, začala se přede mnou předvádět a nakrucovat.
„Snad by si nechtěl zneuctít anděla…“ poznamenala směrem k vyboulené dece.
Horlivě jsem kýval na znamení souhlasu.
„Ale pak ze mě bude padlý anděl…“

Hlavou se mi prohnala představa, jak by vypadala jako padlý anděl, vyměnit černou za bílou, trochu potrhat křídla… neuvěřitelně sexy představa.
Strhla ze mne deku a kochala se pohledem na vztyčený stan v trenkách.
„Neměl by si myslet na to, jak znectít anděla… mohl by si za to přijít do pekla…“
„Do pekla? Tam je to pěkně žhavé a jen se tam píchá… A píchat s takovou žhavou čerticí…“
„Ty seš ale… máš tady anděla a myslíš na čertice… To teda nevím nevím, jestli náhodou raději neodletím…“ vyhrožovala a pomalu se otáčela k odchodu.

Mohl jsem si ji tak prohlédnout za všech stran.
„A jak to vůbec dělají andělé?“ zeptal jsem se.
„Víš, že ani nevím? Jsou určitě čistí a nevinní a tělesné rozkoše jsou jim cizí,“ odpověděla.
Zvědavě jsem se na ni podíval.
„Tak to abych tě to naučil.“

Zvedl jsem se z postele, došel k ní. Opatrně jsem ji objal a políbil, jak nejlépe jsem dovedl. Neopomněl jsem ji u toho něžně osahávat.
Odvedl jsem ji k posteli, položil ji tam a dával při tom pozor, abych moc neponičil křídla. Začal jsem ji líbat a hladit po celém těle. Její dech byl mělčí a rychlejší.
„Oohh… anoo… boožee… co to je? To je nádhera…“ držela se své role, i když trochu přehrávala.

Pokračoval jsem dál až jsem se dostal k jejímu klínu. Líbal jsem její štěrbinku přes kalhotky, na kterých už byly vidět stopy milostné rosy. Odsunul jsem je stranou a pustil se do orální ódy.
Týnka pomalu opouštěla svou roli, jednou rukou si třela bradavky pod košilkou, druhou tlačila mou hlavu proti svému klínu. Prudce stiskla nohy k sobě a málem mě udusila, jak na ni nečekaně přišel orgasmus.
„To bylo nádherné,“ řekla a vrátila se zpět do role anděla.
„A vím o něčem ještě lepším…“ pokoušel jsem ji.
„A nebude to bolet?“
„Nebude.“

Stáhl jsem z ní kalhotky a nasadil dobyvatele na okraj její pevnůstky a začal vnikat dovnitř. Byla tak vlhká, že to šlo samo. Ještě jsem ani nebyl uvnitř celý, když jsem se vydal na zpáteční cestu. Střídal jsem krátké výpady s hlubokými, škádlení na okraji a s pořádným průzkumem.
Kristýnka tiše sténala, jak se snažila udržet se v roli. Ale moc šancí neměla.
Zajel jsem rukama pod košilku a dráždil kozičky. Její vzdychání zesilovalo a sebeovládání sláblo. Už se mi poddala a sama přirážela. Snažil jsem se oddálit své vyvrcholení, ale bylo to nějak nad mé síly.
Poslední prudký výpad a sperma se hnalo vstříc jejím útrobám.
„Promiň, už jsem to nevydržel,“ omlouval jsem se, že jsem nedokázal vydržet dýl.
„To nevadí,“ uklidňovala mě.

Vstala a prohlížela se v zrcadle.
„Tak to vypadá, že ze mě bude padlý anděl… už mám potrhaná křídla…“
„Ale stále jsi bílá… a bílá z tebe dokonce i teče, jak tedy můžeš být padlý anděl?“

Než jsem se zvedl a stihl se alespoň trochu obléknout, už byla pryč. Došel jsem do kuchyně, Kristýnka stála u linky a chystala snídani. Vypadala, jako by se vůbec nic nestalo. Nechal jsem to být a šel jí pomoct.

Po snídani jsme se domlouvali, co budeme dnes dělat. Idea, že zůstaneme celý den v posteli nějak vzala za své. Prý je potřeba vytřít, vyluxovat, uklidit před Vánoci, nejlépe i umýt okna. Jen jsem si povzdechl. Vybral jsem si vytírání a luxování, zatímco Týnka šla na ta okna.

Po práci a po obědě jsme se usadili u televize a pustili si nějaké pohádky. Skoro jsem u toho usínal. Aniž bych si toho všiml, Kristýnka se zvedla a odešla do ložnice.
„Podívej, cos ráno udělal. Teď je ze mě padlý anděl,“ ozvalo se tiše za hlavou.
Otočil jsem se, abych si ji mohl pořádně prohlédnout, místo bílých křídel, měla černá polámaná a potrhaná. Bílou košilku vyměnila za černý komplet a natáhla si černé punčochy. Jen z toho pohledu mi zacukalo ve slabinách.
„Jako padlý anděl jsi ještě hezčí.“
„Myslíš?“
„Nemyslím, vím to.“
Chtěl jsem ji stáhnout k sobě na pohovku, ale vysmekla se mi.
„Teď už nejsem nevinná jako ráno,“ řekla svůdným hlasem a já začínal tušit nějakou zradu.
Obešla pohovku a stoupla si přede mě.
„Teď chci, abys mě hezky ochutnal,“ řekla své přání.

Vyměnili jsme si místa. Klečel jsem před pohovkou mezi Týninýma nohama a pochutnával si na její buchtičce. Vylizoval jsem tu chutnou tekutinu, která z ní prýštila a dával si na tom obzvlášť záležet. Neopomněl jsem u toho hníst rukama její pozadí.
Kroutila se pod mými doteky a hlasitě vzdychala. Sál jsem knoflíček slasti, útočil na něj jazykem, přejížděl po něm zuby. Prsty jsem roztahoval štěrbinku a vnikal jimi dovnitř.
S každým dalším dotekem se zachvěla a nohy jí cukaly. Zatínala ruce do polštářů pohovky a užívala si mou péči.
„Aahhh…“ vyhekla a uvěznila mou hlavu svými stehny, jak ji zachvátil orgasmu.
To jsem vsál hrášek a zabrnkal na něj jazykem.

Po chvíli mě propustila ze sevření.
„Tak a teď si sedneš a já si na tebe vyskočím,“ rozhodla.
Nic jsem nenamítal a splnil její přání.
Nabodla se na trčící ocas a rozjela divokou jízdu až to mlaskalo.
„To… oooohhh… nevydržím… moo… ooohhh… ooccc… dlouhoooo… ooohhh…“ hekal jsem.
„Tak nevydržíš,“ řekla, a ještě zvýšila své úsilí.

Ňadra poskakující mi před obličejem, Kristýnino sténání a mlaskání zmáčené kundičky mi nedávaly moc velkou šanci na delší výdrž.
Chytil jsem ji za boky a prudce na sebe narazil.
V koulích zacukalo a péro zmohutnělo. Semeno v několika výstřicích zalévalo kundičku.
„Tak přeci jen něco bílého v tobě je…“ řekl jsem při pohledu na vytékají sperma.
„Hmm, asi jo,“ souhlasila.
Vratkým krokem jsem došel pro pití.
„A co takhle jít na chvíli ven?“ zeptala se Kristýnka, když jsem se unavený zřítil zpět vedle ní.
„Jak ty to děláš? Mě to obvykle vyčerpá a tebe jako by to nabylo energií.“
„To je zákon zachování energie, ty ji vydáš, tak se zákonitě musí objevit někde jinde…“
„Aha. Děkuji za vysvětlení.“
„A co? Půjdeme, nebo se budeš válet doma?“
„Tak dobře, klidně můžeme jít.“

Pomalu jsem se zvedl z gauče a šel se obléknout. Natáhnout na sebe kalhoty, triko, mikinu a bundu bylo dílem několika minut. Za to Kristýna se schovávala za dveřmi skříně, abych na ni neviděl.
„Nemám jít raději vedle?“ zeptal jsem se, když už asi po páté vrazila do dveří.
„A mohl bys?“
„Jasně, stejně si musím ještě odskočit.“

Po deseti minutách vyšla Týnka z ložnice. Měla na sobě silnější punčocháče, sukni ke kolenům a bundu.
„Snad ti nebude zima,“ konstatoval jsem.
„Nebude, a kdyby, tak mě snad někde zahřeješ ne?“
Když svůj outfit ještě doplnila vysokými kozačkami na podpatku, byla děsně sexy. V duchu jsem protočil panenky. Hlavou se mi prohnalo, že mě asi chce usouložit k smrti. Na druhou stranu to nebyla vůbec špatná představa.

Courali jsme ruku v ruce městem, obdivovali vánoční výzdobu a upíjeli svařák. Občas jsme se někde zastavili, abych si prohlédli stánky nebo výlohu.
Stáli jsme u obchodu se spodním prádlem a já si místo panny představoval Kristýnku.
„Copak?“ vyrušila mě Týnka z rozjímání, „zaujalo tě něco?“
Usrkl jsem z hrnečku.
„Jen jsem si tě v tom představil.“
„A v čem?“
„V té červené soupravě…“
„Ta nevypadá vůbec špatně, ale to už bych na sobě nemusela mít vůbec nic. Těch pár šňůrek místo kalhotek a ta troška krajky, přes kterou je stejně všechno vidět…“
„Nebylo by lepší támhle to?“ zeptala se a nasměrovala můj pohled do zadní části výlohy.
Korzet a kalhotky.
Polilo mě horko, když jsem si uvědomil, že to je přesně to, co si kvůli mně koupila v létě bejvalka. Vzpomínky se vrátily a já si je v tom představil obě dvě, Kristýnu i bejvalku.
„Co je? Nelíbí se ti to?“ řekla trochu zklamaně.
„To ne. Je to nádherné a určitě by ti to moc slušelo…“
„Ale?“
„Tak se podívej na tu cenovku.“
„Aha. Ale člověk by si měl jednou za čas udělat radost, nemyslíš?“
„Myslel jsem, že mi si děláme radost pořád.“
„Ani nechci vědět, co tě stálo to dnešní převlékání…“
„Hmm, to máš pravdu. Tak třeba po Vánocích by to mohlo být ve slevě,“ posteskla si.
„Uvidíme.“
Pomalým krokem jsme vyrazili k domovu.

Zaklaply za námi dveře a já začal s odkládáním svršků.
„Nechceš jít se mnou?“ zeptal jsem se a kývl směrem ke sprše.
„A vlastně proč ne?“ souhlasila.
Svlékala jednu část oblečení po druhé. Visel jsem na ní očima a pohledem hltal její tělo.
„Ty si nedáš pokoj, viď,“ popíchla mě.
„Asi ne. A tobě to tak děsně vadí…“
„To víš. Komu by nevadilo, že se na něj dívá zvrhlík, co ho má jen za sexuální objekt sloužící k ukojení jeho zvrácených choutek,“ přisadila si.
„Však jo. K čemu jinému bych tě taky měl.“
„To jsem si mohla myslet.“

To už jsme ale oba nazí mířili pod sprchu. Abych dostál jejím slovům o zvrhlíkovi, sotva pustila vodu, už jsem se k ní tiskl a tlačil ji ke stěně.
„Vždyť jsem to říkala,“ prohlásila mezi vzdechy.
„Proč myslíš, že jsem chtěl, aby si šla se mnou?“
„Já tak nějak doufala, že mi třeba budeš chtít umýt záda…“
„Aha… to třeba taky…“
Vzal jsem si tedy sprcháč a pustil se do poctivé očisty každého kousku jejího těla. Oplatila mi to stejnou péčí.

Zabalení do huňatých županů jsme se usadili opět u televize.
Kristýnka se natahovala pro skleničku s vínem, co měla odloženou na stole, při tom se jí povedlo shodit na zem ovladač od televize, který měla položený vedle sebe na opěradle gauče.
Napila se, položila sklenku zpátky na stůl a natáhla se přes opěradlo na zem. Aby nespadla, spustila jednu nožku na zem.
Župan se jí vyhrnul a odhalil tak dokonalé půlky, které jsem prostě musel pohladit a pomazlit se s nimi. Projel jsem prsty úžlabinou až k vlhké štěrbince a zpět. Očividně se jí to líbilo, protože na mě ještě víc vyšpulila zadeček.
Obě ruce jsem přitiskl na ty úžasné polokoule a obličej zabořil mezi ně. Zezadu jsem vylizoval vlhkou jeskyňku. Druhý otvůrek mě provokoval před obličejem, neustále jsem k němu sjížděl pohledem. Vlastně nejen pohledem, i jazyk se pomalu přesouval výš.
Jakmile Týnka ucítila vlhký dotek na zadečku, cukla sebou překvapením ale i zasténala rozkoší. To mě povzbudilo a bez zábran jsem se pustil do ochutnávání. U toho jsem samozřejmě nezapomínal poctivě prstit škebličku ronící spoustu šťávy.
Ocas mi začínal tuhnout a dral se rozevřeným županem na světlo. Kristýnka se trochu zvedla a víc se tiskla proti mému obličeji.
„Ahhh… počkej…“ snažila se mi něco říct mezi vzdechy.
Na okamžik jsem přestal.
Narovnala se, klekla si na gauč, opřela se o zadní opěradlo a opět vyšpulila svou sedací část.
„Takhle to bude lepší, ne?“

Bral jsem to jako pozvánku. Ještě pár minut jsem prováděl jazyková cvičení a když byla dostatečně uvolněná a vlhká, postavil jsem se a tvrdým ocasem se tlačil dovnitř. Musel jsem pomalu a opatrně, ale to těsné sevření análku stálo za to. Líné protahování mě přivádělo k šílenství. Kristýnina ňadra se v předklonu třela o opěradlo pohovky a evidentně jí to činilo dobře.
Sama začala zrychlovat, kroutila u toho boky a já mohl jen stát a užívat si to. Převzala iniciativu a vše řídila. Ne, že bych neměl možnost chytit ji za boky a začít opět přirážet, ale tohle mělo něco do sebe. Dívat se na ni, jak se sama nabodává a vzdychá u toho.
„Ooohhh…“ sténal jsem ve chvíli, kdy jsem do ní vnikl nadoraz.
„Copak?“ zeptala se, otočila hlavu a podívala se mi do očí.
„Tohle dlouho nevydržím,“ odpověděl jsem.
„A to vadí?“ řekla s úsměvem a opět zavrtěla zadečkem.
„Oh… aaahhhh…“ snažil jsem se to rozdýchat.
Rukou si sjela do klína, kde si pohrávala s mušličkou.
„Ooooh…“ vyhekl jsem.
Chytil jsem ji za boky a pronikl hluboko do jejích útrob. S úlevou a uspokojením jsem vypustil poslední zbytky semenné tekutiny a unavený se zřítil na pohovku.

Kristýnka se vedle mě rozvalila tak, že mi nabídla pohled mezi své roztažené nohy. Jednou rukou divoce rejdila po perličce rozkoše a prsty druhé vnikaly do rozevřené mušličky.
Můj upřený pohled jako by zvyšoval její potěší, hlasitě sténala a rychle se hnala za vlastním vyvrcholením. Nohy se jí začaly třást a rozevřená mušlička se pravidelně stahovala. Prohnula se v zádech a přišlo to na ni. Její tichý orgasmus byl v dokonalém kontrastu s předchozími hlasitými projevy rozkoše…
„Hmm, a víš, že jsi mi zkazil překvapení?“ prohlásila, když se konečně vzpamatovala.
„To nevím.“
„Ještě jsem se chtěla proměnit v čertici…“
„V čertici?“ ožil jsem.
„Jasně, měla jsem připravený takový černo-červený komplet, ty svítící rohy, a dokonce jsem vymyslela i ocas.“
„To mě zajímá… ale já myslel, že čerti mají huňku,“ podotkl jsem při vzpomínce na jednu vánoční pohádku.
„Víš, jak mám ten anální kolík…“
Jen jsem přikývl.
„Tak na ten jsem si to přidělala.“
„To bych rád viděl…“
„No a tys mi to teď zkazil.“
„A proč?“
„Myslím, že s tebou už nic nebude,“ prohlásila a promnula v dlani vyšťavenou žížalu, „a asi nebudu teď schopná si ten ocas, teda huňku, přidělat.“