Kaňka 21

Byl to risk předhodit Jarce kolegu Pecháčka. Vůbec jsem neměl ánunk jestli je dobrej nebo ne. Věděl jsem jen to, s čím se mi pochlubil (naštěstí se chlubí rád). Buď dostanu od Jarky drškovou, nebo to skončí plichtou. A když pánbůh dopustí, tak ji udělá z kundy trhací kalendář a tím pádem mám o problém míň. Možná, že bych zažil něco, na co budu rád vzpomínat… Ale přece jen, život si komplikuju nerad!

„To je naše tajemství, neteřinko… Dáme si teď sklenku dobrého vína. Do rána je daleko a nám se ještě nechce spát, když jsme nalezli tak náruživou příbuznou.”
Připili si na zdraví.
„Líbilo se ti, co jsme si na tebe nachystali?” zeptala se Sarah.
„Bylo to sice nečekané, ale jsem spokojená… A Sarah, tobě nevadí, když máš vzít do pusy tu upatlanou věc, co byla v jiné ženě?”
„Vždyť je to skoro to samé, jako když ti to pustí do pusy. Chutná to stejně, akorát, že je toho míň… A nemysli si, že to dělám jen pro jeho krásný oči. Musí si to odpracovat!
„Tatínku, vylízej své dcerušce kundičku za to, jak ti dneska hezky frantíka očistila!”
Roztáhla nohy a čekala až Francois začne.
Ten před ní klekl a dal se do díla. Róza z boku sledovala bimbající se scvrklý úd, neodolala a začala si s ním hrát. Asi byla její ruka kouzelná, protože než Sarah stačila do světa vykřičet svou spokojeost, ozvala se: ”Strýčku, mohl bys prosím své neteři ukázat, jak obcuješ se svou hodnou dceruškou?”

Johan začal s kopulačními pohyby. Hubert mohl jen ležet, trčet a čekat na svůj okamžik. Takhle vyplněná Dorota ještě nebyla. Nemilovala situace, kdy jí doma Ondra cpal penis do pusy. Bylo jí ale jasné, že pokaždé, když se jí před obličejem objeví ten cizí kus masa, bude muset udělat „Ó” a daného pána v něm nechat dělat, co mu bude libo. Ale polykat ten jejich hnus nebudu, rozhodla se.
Dorotu „vymetání” všech tří děr dostalo docela rychle do transu. Něco takového prožívala poprvé.
Když se jí do pusy uspokojil Václav, všechno spolykala. (Rozum a předsevzetí byly teď daleko.)
Druhý v pořadí stříkal Johan. Premiérově naplnil Dorotě střeva. Ta počkala až bude mít v sobě jen Huberta a začala se přivádět k vrcholu, který měla na dosah. Daleko od toho svého nebyl ani Hubert. Oba se nahoru vydrápali skoro současně. Hubert vypustil do ženského lůna svou první bílou cunami a stal se plnohodnotným mužem.
Doufám, že mě nechají chvíli vydýchat, přála si Dorota a prodlužovala pobyt Hubertova použitého nástroje v sobě. Stahy poševních stěn jej masírovala, líbala se s ním, dávala mu olizovat a sát svoje bradavky a světe div se, Hubertův penis si řekl: „Ještě nezvadnu!”
Sesedla, lehla si na záda, roztáhla nohy a mladému muži ukázala, kam se má přemístit. Chytla stojící penis, pohonila jej a znovu do sebe zavedla. Hubert na nic dalšího nečekal a na svém pomyslném futru zvaném pohlavní život, zaznamenal druhou čárku.

„Milerád, neteřinko, milerád. Tak se hezky dívej, abys viděla, jak to máš příště dělat.” Zasunul s pomocí Sarah, která si na jeho zádech zahákla nohy.
„Tatínku, jsem tvoje nevěstka, tak mě podle toho mrdej!”
Rózu tohle slovo zarazilo. Ještě jej neslyšela. Znělo hrozně sprostě, ale v takovéto situaci mělo své kouzlo. Podvědomě cítila, že vyjadřuje ten živočišný pocit, kdy záleží jen na tom, aby pohlaví poslalo do těla správu: „Ano, přesně tohle jsem potřebovalo!”
Byla to dlouhá noc. Róza se vrátila do služby až po poledni. Obě kolegyně ji to nechaly vyžrat, protože až do večera nehnuly prstem a musela dělat všechno sama (kromě večeře). Když jí „padla”, byla ráda, že pán nemá žádné choutky a může jít spát.

Zato já měl po těch dceruškách a neteřinkách choutky, a tak to odskákala manželka. „Po nich” ihned začala rozvíjet teorii, že jsem podezřele aktivní, a tudíž musím mít nějakou ženskou.
„Dobrá,” utnul jsem ji, „až to na mě příště přijde, tak to půjdu rozchodit, abych nemusel poslouchat tyhle nesmyslné teorie.”

Nebylo to sice takové, jako když obcuje se zkušeným mužem, ale to, co postrádala v jeho „pohybovém umění”, doháněl značně nadstandardní rozměr. Hubert ji znovu pomohl vystoupat „do nebe” i díky závěrečné podpoře další mohutné bílé záplavě. Když z ní vypadl, vlezla si do kádě, aby ze sebe smyla stopy prvního kola. Tahle noc bude dlouhá…
Jaké bylo ráno její překvapení, když jí královský výběrčí daní podával papír, na kterém stálo, že její muž od dnešního dne na daních nic králi nedluží. Je pravdou, že ji domů nesly dost nejisté nohy, ale ve své paměti měla čerstvě uloženou tajnou dohodu, ze které by její Ondra určitě radostí neskákal. S Hubertem totiž došla k shodě, že tohle rozhodně není poslední noc, kdy si společně udělali „výšlap” na kopec zvaný Skvělý šoust…

Pondělní ráno.
Blížil jsem se k vrátnici, když z ní po noční šichtě vycházela Jarka.
„Měl jsi pravdu. Fakt mi to skoro teklo i ušima. Dík.”
„Jsem rád, že jsi spokojená.”
„To jsem, ale nic to nemění na tom, že za týden ke mně přijdeš! Tak dobrou.”
„Dobrou.” Sakra, ulevil jsem si, sotva jsme se rozešli. Vona je snad sexuální terminátor…

Johan přinesl Václavovi, který zrovna seděl u pondělního oběda, list papíru, který před chvílí přinesl poslíček. Alí Burka na něm královského výběrčího zval na slavnostní otevření baru „U Nahého kolínka”. Pozvánka platila pro něho a jednu osobu. Stůl měl rezervovaný v odděleném prostoru pro vzácné hosty. Otvíralo se za čtrnáct dní. To je dost času na to promyslet, koho vzít s sebou. První osoba, která mu přišla na mysl, byla Jane.

O kom se snívá, nedaleko bývá, přesvědčil se o pravdivosti tohoto lidového moudra Václav odpoledne.
Šel k truhláři Bendovi, aby mu zadal výrobu nové kredence do kuchyně. Byl už za půlkou cesty, když jej oslovil příjemný ženský hlas: „O čem přemýšlíte, Václave, že nevnímáte nic kolem sebe?”
„Jé, dobrý den, Jane. Velice se omlouvám. Přemýšlel jsem nad pracovním problémem, a kdyby jste se neozvala, tak bych vás, k mé velké smůle, minul bez povšimnutí.” (Jane nemohla tušit, že si láme hlavu, zda Benda obcuje se svými dvojčaty.)
„To je v pořádku. O vás je známo, že jste velmi zaměstnaný muž, ale přece jen, nejenom prací živ jest člověk…”
„Pravda pravdoucí, Jane. Smím být tak troufalý a zeptat se vás, kam máte namířeno?”
„Smíte,” odvětila mu s úsměvem.
Václav malou chvíli čekal, že mu to řekne, ale když mu došlo, že jde jen o slovní hříčku, zeptal se, „Dobře… Kam máte namířeno?”
„K Francoisovi. Jdu si vyzvednout hotové šaty.”
„A smím vám nabídnout doprovod?”
„Smíte.”
„Má to ovšem drobný háček. Momentálně jdu opačným směrem. Nevadilo by vám, že bychom to vzali malou oklikou přes truhláře Bendu?”
„Nevadilo. Nikam nespěchám a ráda budu ve společnosti zajímavého muže.”
„Prosím vás,” nabídl ji rámě, „já nejsem ničím zajímavý, kromě svého úřadu.”
Zavěsila se a pomalým krokem vyrazili. „No, já mám od Alího jiné informace.”
A sakra, zaklel v duchu, jestli jí pověděl o noci s Amélií a o tom, že koupil lektvar proti dětem všem služebným, tak má utrum a přitom se ji ani nestačil začít dvořit. „Jaké?” zeptal se tak, aby to neznělo příliš zvědavě.
Jane cítila, jak Václav na chvíli ztuhl při zmínce o Alím. Bavila se jeho úlekem, protože při prvním setkání na něm poznala, že se mu líbí. Nechala ho chvíli dusit, než odpověděla: „Že jste velmi činný muž a to se mi líbí.”
„Děkuji.”
„Muži ve vašem věku jsou už usedlí a hledí si jen svého klidu. Kdežto vy stále vymýšlíte nová a nová dobrodružství. Navíc se dokážete učit novým věcem a v podstatě se ničemu nebráníte. V tomto ohledu jsme si velice podobní.”
Jaká já vymýšlím dobrodružství, kromě těch postelových, lámal si Václav hlavu… Počkat… To mi chce říct, že také zkouší „nové věci”? „Jsem velice potěšen vaším zájmem o mou osobu. Přiznám se, že hned, jak jsem vás poprvé spatřil, jsem si pro sebe řekl, Bože, to je krásná žena.”
„Vy lichotníku.”
Ano. Václav byl čitelný, jako každý muž, který při spatření atraktivního objektu přemístí mozek do kalhot. Aby nástroj myšlení udržela tam, kde se zrovna nacházel, doprovodila svá slova uzarděním.