Kaňka 31

Toto je 31 díl z 41 v seriálu Kaňka

Sarah odešla z jeviště. Slova se znovu ujal její otec: „A teď se, pánové, podíváme ženám pod sukně.”
Někteří rozvernější se už chystali jeho slova vyslyšet, ale našlo se i dost takových, kteří se na něho podívali s němou otázkou, zda to myslí opravdu vážně.
„Neberme to jako navádění k tomu, abychom přítomné dámy dráždily touto chlapeckou kratochvílí. I když… Najdou se tady ženy, které by si to chtěli zahrát?”
Našla! Jedna. Nepatřila k nejmladším. Ke svému majetku a postavení se dostala poskytováním nevšedních zážitků starším a movitým mužům.

Těm jejich srdce na příval kratochvílí reagovalo, dříve či později, slovy: „Končím!”
Následoval smutek, dědictví a cesta o dům dál.
Nyní se karta obrátila. Velice ráda stavěla mladíkům jejich chloubu, aby si užila čerstvého masíčka, které si v mládí dopřávala kvůli kariéře jen velmi zřídka a ještě pokoutně. Jinoši to s ní dělali rádi a často a s nadšením a zdarma, protože se u výborné učitelky nemuseli obávat následků výuky.
„Najdou se zde dva dobrovolníci, kteří by odkryli nabízený poklad?”
Našli.

Na Francoisův pokyn zvedli dvorní dámě sukni a odhalili hustě zarostlý klín, který byl jednoznačně v lepší kondici, než obličej jeho majitelky.
„Bar U Nahého kolínka myslí na všechno. Je tu výzva. Odhalený klín samičky touží po ukojení. Který samec přijme tuto výzvu a nechá se spolu s ní odvést do chambre séparé, který je tu hostům k dispozici?”
„Proč jen jeden?” reagovala na slyšené ona dáma.
„Tomu se říká slovo do pranice. Kolik přítomných pánů, chce této vele zkušené dámě dokázat, že je chlapem se vším všudy?”
Přihlásil se jen jeden starší muž, kterého Francois neznal. Když Alí dvojici odváděl do soukromí, přidali se k nim dva mladíci, jejichž orlí nosy odcházejícího muže nezapřeli.
Program mohl pokračovat.

„Na vlastní oči jsme se mohli přesvědčit, že dnes dámy intimní partie pod dlouhými sukněmi zakrývat nemusí. Ale krátké šaty je něco úplně jiného. Stačí se nešikovně ohnout a jejda… Žena už nemá před svým okolím žádné tajemství. Jsem přesvědčený o tom, že to mnohým z nás bude vyhovovat, ale vezměme to z té druhé stránky. Prádlo, nad kterým jste užasli při sledování poslední modelky, a které jsem pojmenoval spodní, má tu výhodu, že i přesto, že intimní partie zakrývá, může při vhodně zvoleném modelu muže rozdráždit víc, než prostá nahota. Prosím, aby modelky postupně přicházely a inspirovali vás.“
Johana, Amélie, Jane a dvojčata začaly u decentních volnějších střihů, jež se postupně propracovávaly k těm odvážnějším, které těsně obepínaly tělo. Závěr obstarala krajka. Přestože měla modelka všechno důležité zakryté, stejně každý v baru získal jasný obraz o tom, co na něho v intimní chvilce čeká…

Po aplausu mužského publika, jehož závěr přehlídky dostal do varu, se na jeviště znovu postavil Alí Burka.
„Dámy a pánové! Blíží se doba, kdy velkou kratochvílí letních dní bude trávení času u vody. Naše těla díky slunci krásně zhnědnou a my budeme mít možnost pozorovat druhé pohlaví a hledat vhodného partnera na noční radovánky.

Je jasné, že se zde nebudeme potulovat nazí, to by bylo poněkud fádní, ale velmi úsporně a rafinovaně oděni do takzvaného koupacího úboru, který dokáže vyzdvihnout naše přednosti. Nyní nám modelky předvedou, co se bude příští rok nosit. Samozřejmě jsme mysleli i na vás dámy, takže uvidíte protějšky našich děvčat s kolekcí pro muže. Užijte si to!“

Výjimečně jsem šel z práce domů pěšky, abych mohl popřemýšlet nad tím, co se mi poslední dobou děje. Že by přece jen platilo „S čím kdo zachází, tím taky schází? A jen tak mimochodem, kde bych k nějaké kočce přišel, když nedisponuju žádným afrodiziakálním znakem – penězi, mocí, slávou nebo krásou. Takže si můžu nanejvýš o nějakou ohřát rohovky, a pak to jít rozchodit.
Cestou mě napadla taková kravinka – ovčí striptýz. Žena by měla na sobě šaty upletené z ovčí vlny, které by se postupně páraly. Seděla by v uzavřené místnosti s několika okny opatřené „okenicemi“, které by se otvíraly na tak dlouho, kolik by kdo zaplatil. Pod šaty by měla ještě pletený koupací úbor…

První na pódium vylezl Hubert v zápasnickém bílo-modře pruhovaném trikotu. Jeho mužství v něm bylo nepřehlédnutelné a v kombinaci se svalnatými rameny a klenutým hrudníkem, většina dam pocítila touhu si s tímto mladíkem okamžitě pohrát, aniž by řešila jeho menší vzrůst.
Další modely pro pány již takový ohlas neměly, až na ten závěrečný. Předváděl ho opět Hubert.
Přišel jen v těsně upnutých „trenýrkách” s krátkou nohavičkou. Přítomné dámy předvedly, že také umí ztropit pěkný povyk, když se jim něco líbí.
Hubert se musel znovu třikrát ukázat, než mohl přijít stříbrný hřeb večera. K vodě oděné dámy. Nejprve obecenstvo sledovalo přehlídku jednodílných úborů od těch obyčejných, až k těm s rafinovanými průstřihy. O poznání větší rozruch způsobily ty dvoudílné. Hlavně závěr, kdy Bendovic dvojčata předvedla modely s minimem látky.

Najatý zbrojnoš se měl co ohánět, aby děvčata udržel oddělené od davu vášní posedlých obdivovatelů. Tady se pro změnu nedali zahanbit pánové a skoro nahé truhlářovy dcery vyvolali na jeviště ještě pětkrát.
„Děkujeme panu Francoisovi Bulevardovi a jeho modelkám za inspiraci,“ chopil se závěrečného slova znovu Alí.

„Nyní máte příležitost si u samotného autora modely objednat, nebo se při sklence něčeho dobrého podělit s přáteli o vaše dojmy. Až bude připraven dnešní zlatý hřeb, dáme vám vědět.“

Magdaléna byla obklopena několika muži, kteří se ji marně snažili od královského výběrčího odloudit. Tomu vrtalo hlavou proč se u něho pořád drží. Že by tím chtěla něco naznačit?
Václav to riskl a zkusil zjistit na čem je, když na chvilku osaměli: „Magdaléno, nemáte žádnou povinnost být neustále se mnou. Vzal jsem vás sem, abyste zde našla nějakou zajímavou partii a jak mohu sledovat, krouží jich okolo vás dost.“
„Já vím. Sloužíte mi jako hráz proti těm, kteří by mě chtěli jen na jednu noc, což jsou všichni, kteří se okolo mě dosud motali. Nebojte se, že se mě nezbavíte.“
„O to vůbec nejde. Jen sem začal být domýšlivý…“
Magdaléna se na Václava se zájmem podívala: „Nevím, co kdo s vámi udělal, ale jste jiný a zajímavý. Nebýt toho všeho předtím a být tak o deset let mladší, byl byste ve hře…“
Václav se na svou partnerku podíval, smutně se usmál a pokýval hlavou.
„Jaký koupací úbor by mi, podle vás, slušel nejvíc?“
„Určitě ty poslední dva, ale já bych dal přednost tomu celkovému, co byl k vidění jako předposlední.“
„A chtěl byste mě v něm vidět?“
„Kdo by nechtěl…“
K Václavovi se blížil Alí Burka se spokojeným úsměvem.

„Tak co, Vašku, jak se ti líbila přehlídka?“
„Byla skvělá.“
„Představíš mě prosím své dámě? Ještě jsem neměl tu čest se s ní potkat.“
„Ale jistě, promiň mi mé nezdvořáctví… Magdaléno, dovolte, abych vám představil pana Alího Burku, majitele tohoto podniku. Alí tohle je Magdaléna Kozinová, dcera muže, který dohlíží na přestavbu ‚vzteklejch lišek‘.“
„Těší mne, madam,“ uklonil se Alí a obřadně Magdaléně políbil ruku.

Bylo vidět, že se jí tohle chování líbí. (Ostatně se jí líbil i samotný Alí.)
„Dovolíš, Václave, abych ti na chvíli Magdalénu odvedl, pokud bude souhlasit s tím, že by si se mnou dala náprstek vynikajícího pití z Francoisovi domoviny?“
„Jistě, že ano.“
Magdaléna odešla a Václav u stolku osiřel. Nalil si pohár vína a napil se.

Den po mé „procházce” jsem jel domů autobusem. Když jsem vystoupil, všiml jsem si, že u předních dveří stojí osmnáctiletá blonďatá sousedka ze čtvrtého patra, se kterou už jsem párkrát jel výtahem. Pozdravili jsme se.
„Může starý Krokodýl doprovodit slečnu domů?“
„Proč by nemohl, když má stejnou cestu. Aspoň se nemusím bát žádného vlka.“
„Kde berete tu jistotu, že když se objeví vlk, nevezmu do zaječích?“
„Protože to vím.“
„A odkudpak jedete, smím-li být tak zvědavý?“
„Smíte!“
Podívala se na mě, usmála se a mlčela.
„Dobře. Odkud tedy jedete?“
„Z tréninku.“
„Mám se začít bát, že je to nějaké džudo, nebo tak?“
„No, bát se nemusíte. Tancuju.“
„Klasiku, nebo modernu?“
„Street dance.“
Tak proto má takovou hezkou prdelku. Drobnou vadou na kráse jsou rovnátka, která zase vyrovnávají pěkná prsa a ploché bříško…
„A máte nějaký titul, abych věděl, že mám příště mistryni zdravit v uctivém předklonu?“
„Jenom bronz z mistrovství republiky.“
„I to je pěkný. Blahopřeju.“
„Není k čemu, to bylo loni. Letos to teprve bude.“
„A jak to vidíte? Bude to útok na zlato?“
Do přízemí nám sjel výtah. Vlezl jsem do kabiny první a podržel ji dveře.
„A kdy mám držet palce, aby to vyšlo?“
„Až v říjnu.“„Můžu vás někde vidět tancovat, kromě soutěží?“
„Většinou na plesech a některejch akcích.“
„Tak to abych na ty plesy začal rychle chodit.“

Výtah zastavil, otevřela si dveře, vyšla z kabiny a na chodbě se otočila: „Kdybyste mě chtěl vidět tancovat, tak se zastavte a já vám pustím na notebooku nahraná vystoupení.“
Krásně se usmála a dívala se mi do očí o trochu dýl, než je při loučení běžné.
„Dobře. Děkuju za pozvání. Rád se na vás podívám. Přeju pohodový zbytek dne!“
„I vám,“ a pustila dveře, abych mohl jet dál.

Co to bylo? Přece tím nechtěla říct, že se jí líbí starej chlap… Vždyť to je nesmysl. Byla by vrstevníkům akorát pro smích. A já taky, až bych zjistil, že to nebylo nic jinýho než společenská konverzace, kterou jsem si špatně vyložil…
Zůstanu hezky nohama na zemi.

Autor

Navigace v seriálu<< Kaňka 30Kaňka 32 >>
4.2 23 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Tak nám skončila módní přehlídka. Ale co bude s Václavem, nějak nám zůstává na ocet. Sousedčino taneční představení může být také zajímavé. Už se Těším jak to bude pokračovat.

Juli

Pochyby vypravěče nemusí být oprávněné 😉, vime přece že ženy jsou, kdo volí 😜.

Fiona

Tak jsem so to precetl znovu cele od zacatku a musim rict, ze me to fakt bavi, je to prima cteni. Tesim se na pokracovani

Alaburka

Jsem si vědom toho, že můj nápad zhruba u 15. kapitoly, že bych to mohl dotáhnout až na 40 dílů, nebyl nejšťastnější, protože tenhle příběh jsem od začátku psal spontánně. (Už to nikdy neudělám!) O to víc mě těší tvá slova, že tě to baví. Děkuju.

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x