Kaňka 18

Toto je 18 díl z 41 v seriálu Kaňka

V neděli dopoledne zašel královský výběrčí za Francoisem.
„Ale to je nám vzácný host. Co pro vás mohu udělat?” hlaholil mezi dveřmi na přivítanou módní krejčí.
„Vy přímo nic, ale vaše choť ano. Je doma?”
„Ale, ale, snad mi nepádíte za ženou?” smál se cizinec a přitom laškovně Václavovi zahrozil prstem.
Ten se usmál: „Copak se mohu měřit s takovým štramákem jako jste vy? Kam by vaše drahá polovina dala oči?”
„Nechte na hlavě, Monsieur Nejezchleba. Jste tady významná osoba. Máte postavení, jistou moc a peníze. To má na rozhodování žen, kdo se jim líbí a kdo ne, velký vliv.”
„Asi máte pravdu… Ještě jste mi však neodpověděl. Je vaše paní doma?”
„Ó, jsem to ale nezdvořák. Jistě pane, račte dál.”

Zavedl Václava do dílny a nabídl mu křeslo pro zákazníky. „Vydržte okamžik, já vám Sarah přivedu.”
„Papa,” ozvalo se ze zadní místnosti, „tu peux venir ici, s’il te plaît?”1
Papá? Ona Sarah někoho krmí? Střetl se s pohledem módního krejčího, kterému ve tváři ztuhl úsměv. A sakra… „Přivedete sem prosím svou dceru? Mám pro ni práci.”

Francois kývl hlavou na souhlas a odešel. Václav si mnul ruce. Tyhle situace miloval.

Lidi si můžou přečíst druhej díl. Pořád cítím nervozitu, ale už to není jako poprvý. Přece jen se už můžu považovat za „recidivistu”. Dal jsem si tedy předsevzetí, že se na reakce podívám až zítra večer, kdy to bude mít přelouskáno pár set čtenářů. Do tý doby si na to zakazuju myslet. Kupodivu se to dá vydržet, protože špekuluju nad tím, co Venca vytěží z daný situace…

Do dílny vešla první Sarah a za ní její otec. Oba byli na své poměry nezvykle zaražení. Postavili se před královského výběrčího a Sarah se zeptala: „Co jste mi chtěl, pane?”
„Dnes navečer za tebou přivedu svou služebnou Rózu. Chtěl bych, kdybys ji dokázala zkrášlit. Vkládám do tebe velké naděje, protože dojem z hezkého těla kazí obličej.”
„Můžete se spolehnout, že udělám, co bude v mých silách.”

Václav se na Sarah mlsně díval a přemýšlel, jak vzniklou situaci využít.
„Je to všechno, co jste mi chtěl, nebo máte ještě nějaké přání?” zeptala se Sarah, když jí začal být Václavův pohled nepříjemný.
„Mám,” rozhodl se náhle.
„A jaké?”
„Rád bych tě viděl nahou.”
„A to bude všechno?”
„Pro dnešek ano.”
„Mám tomu rozumět tak, že…”
„Ano, chápeš to, Sarah, naprosto správně. Škoda, že dnes už něco mám, protože bych tě hned teď velice rád ochutnal…”

Obrátil se na Francoise: ”Nebojte se, ani vy nepřijdete zkrátka. Až dnes k vám přijde má služebná, tak jí dejte pořádně do těla. Připravím ji na to.”
„Pane, půjdete se mnou dozadu?”
„Proč?”
„Chtěl jste mne vidět nahou a obchodu by neprospělo, kdyby sem někdo v tu chvíli přišel…”
„Dobrá, tak jdeme.”

Sarah zavedla královského výběrčího do kuchyně, kde mu nabídla židli. Postavila se asi tři kroky před něho a začala se beze studu svlékat. Byla mlaďounká, tak osmnáct, odhadoval ji Václav. Už to byla ženská se vším všudy. Měla hezká prsa (tak akorát do ruky). Vyholený klín (ten toho o mužích věděl víc, než leckterá vdaná žena Pohořanského království). Prdelka, stejně jako obličej, se ještě držely z posledních sil dívčích rysů. Zkrátka vražedná kombinace zkušené ženy a dívčí nevinností.
„Jsi krásná, Sarah. Mám chuť si na tebe sáhnout.”
„A co vám brání? Je mi jasné, že od dnešního dne můžete všechno.”
„Takhle to neber.”
„A jak to mám brát?”
„Jako dobrodružství, změnu, nebo něco takového.”
„Jestli budete jako drtivá většina mužských, tak už teď se toho „dobrodružství” nemůžu dočkat,” pronesla sarkasticky.
„Mám hodně dobrého učitele, proto věřím, že tenhle tón ve spojitosti se mnou už nepoužiješ.”
Sarah vyloudila malý, lehce křečovitý úsměv a otevřela královskému výběrčímu dveře na znamení, že svlékání je u konce.
„Nemusíte mít strach,” řekl v dílně k odchodu se sbírající Václav módnímu krejčímu, „že bych to někomu řekl. Nechám si to pro sebe.” A ještě než vzal za kliku, otočil se na Francoise: „Rózu si tu prosím nechte až do rána a užívejte si s ní bez obav až do konce.”

Kliknul jsem na odkaz, který mi v mailu poslal EFENIX, abych se rychle dostal na druhou část Kaňky. Zatím si ji přečetla asi tisícovka lidí s výsledkem, který znamená, že pořád „žiju”. Dokonce tam mám dva velice hezké komentáře od N.S. a Juniora, za což jim, i všem, kteří to četli, v duchu děkuju.

Václav odpoledne Róze oznámil, že je na půl šestou objednaná k Sarah na kosmetiku.
„Doprovodím tě tam. Prý to bude trvat hodně dlouho, tak jsem ti domluvil, že tam přespíš, abys nemusela v noci sama zpátky.”
„Dobře, pane.”
„Pojď ke mne a sedni si mi na klín!” Objal ji rukama kolem pasu. „Dneska tvoje jeskyňka pozná cizokrajného ptáčka, tak buď na něho hodná…”
„Prosím…?” ohradila se Róza v domnění, že špatně slyší.

Václav v klidu sledoval, jak tu informaci vstřebává. Nešlo to zrovna podle jeho představ.
„To mi chcete říct, že mám být jako nějaká povětrná ženština a roztáhnout nohy před každým, kdo si řekne?”
„Ne, to jsem říci nechtěl. Chtěl jsem tím naznačit, že Francoise nemůžeš považovat za každého. Můžeš si to vysvětlit tak, že patří do vzdálenější rodiny, a že se naše vzájemné vztahy budou utužovat.”
„Zkrátka mi tím, pane, chcete říct, že s ním mám obcovat, kdykoli bude chtít?”
„Lépe bych to neřekl. Jsi velmi chápavé děvče. Mohu tě teď uspokojit jazykem?”
„To má být jako odměna za to, že podržím nějakému přivandrovalci?”
„Ne, to ne. Ber to jako možnost naučit se něco nového…”
„Dobrá. Budu se tedy učit nové věci. Jen nevím, kdy je budu schopná předat.”
„Co tím chceš říct?” zeptal se Václav opatrně, protože mu bylo jasné, že jeho plány nenarazily na úrodnou půdu.
„Třeba ze mne bude špatná žačka a mě nezbude nic jiného, než pravidelně docházet na opakování…”


Kdyby mi někdo tohle vyprávěl, tak mu řeknu, že to opsal z nějakýho lacinýho porna. Už jsem na sebe prozradil, že dělám ve velký pekárně, takže…
Šel jsem z kanceláře mistra cukrárny a zkracoval si cestu přes chodbu nad sklady, kudy mi „kancelářský krysy” správně chodit nesmíme. Byl jsem asi v půlce, když se leknu prudkého pohybu na schodech k silům po mé pravé ruce. Na nich stála docela hezká učnice z třetího ročníku a rychle se snažila zapnout na straně bílé pekařské kalhoty. Dívala se na mě zděšenýma očima a já na ni udělal gesto „to je v pohodě” a chtěl jít dál.
Ona ukázala, abych byl zticha a přišel blíž. Hlavou naznačila, abych se podíval do malého okna. Nakouknul jsem do skladu. Tam paní Votrubová (skladnice, který je něco málo přes šedesát) byla rukama opřená o paletu s cukrem a nechala se zezadu obdělávat svým vedoucím. Pavlovi je šestačtyřicet a má rád velký kozy, což jeho podřízená splňovala.
Já jsem drbům o tom, že ti dva to spolu táhnou nevěřil, ale teď jsem to viděl na vlastní oči. Úplně jsem při sledování toho divadla zapomněl, že tam nejsem sám.
Do reality mě vrátila cizí ruka v rozkroku. Podíval jsem se na učnici, co blbne. Dívala se mi vilně do očí s prstem před pusou.
Místo, abych vzal čáru, zůstal jsem stát a díval se, jak mi rozepíná zip na montérkách (jsou praktičtější, než bílej plášť).
Naštěstí jsem se vzpamatoval, její ruku ze sebe sundal a útěkem uvolnil prostor pro její uspokojení nějakému svému kolegovi, který půjde zrovna kolem.

Róza seděla u starých Vejlupků na židli a sledovala Sarah, jak vytahuje pinzetu. Vůbec neměla představu, co se bude dít.
„Nic se neboj a klidně seď!” dostala od Sarah instrukce těsně předtím, než jí začala likvidovat srostlé a příliš výrazné obočí. Nějaký zapálený exorcista by ji díky němu mohl označit za mladou čarodějnici. Do hodiny pohádková bytost z místnosti odešla.
„Nechceš si, Rózo, sundat šaty, ať je nemáš samý vlasy?”
„Klidně.“
Róza seděla před Sarah v košilce, která zvažovala, jaký střih by její zákaznici slušel nejvíc.

Pustila se do díla. Hnědě vlasy, které Róze padaly až k lopatkám, prostříhala a vzadu o něco zkrátila. Upravila jí ofinu, která nezapřela, že si ji pravidelně její majitelka zastřihává sama.
Pozorovala Rózu v zrcadle a vymýšlela, co by s ní mohla ještě udělat. Po chvíli se usmála, sčesala Róze vlasy dozadu a pomocí mašle jí udělala ohon. Nekazit to bradavice na pravé straně brady, mnoho mužů by jí klečelo u nohou.
„Teda, Sarah, děkuju. Je to hezké a přitom jednoduché. Jak se ti odměním?“
„Co kdybys mě doprovodila do pokoje?“

1 Tati, můžeš sem, prosím? – překlad Google

Autor

Navigace v seriálu<< Kaňka 17Kaňka 19 >>
4.6 39 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Těším se na další díly.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x