Kaňka 25

Toto je 25 díl z 28 v seriálu Kaňka

Dal jsem Janě vytištěnou povídku. Uvelebil jsem se na sedačce, zavřel oči a čekal na hodnocení.

ASI JSEM TO MĚL NAPSANÉ VE HVĚZDÁCH

Miluji červenou. Zvlášť, když je to barva plavek, které jsou oblečené na hezkém ženském těle pod průsvitnými letními šaty.
Ale všechno hezky popořádku.

Seděl jsem s nosem zabodnutým do knížky na autobusové zastávce jednoho městečka. Popsané stránky mi nabízely větší zábavu, než dění kolem.
Vše se změnilo objevením ženské nohy v periferii mého zorného pole. Tenisky Vans, vzorně oholená lýtka, oblá kolena a lem letních šatů v půli stehen. O půl šesté je už slunce dost nízko na to, aby člověk zjistil, že pod nimi se ukrývají červené bikiny.
S hlavou skloněnou nad americkými detektivními povídkami jsem čekal na příležitost dokončit průzkum.
Pomohl mi zvonící mobil. Vylovila jej z malé tašky, kterou sundala z pravého ramene, a přiložila k uchu: „Ahoj, co se děje?”
Podobná bohyni Afrodíté, poslouchala něčí monolog a občas kývla hlavou na souhlas.
Pak se hodně překvapeně zeptala: „Cože?”
Zase chvíli poslouchala a než tu placatou věc uklidila zpátky do tašky, řekla: „Dobrá, udělám to. Za hoďku jsem tam!”
Rozhlédla se po zastávce. Její pohled skončil u mne. (Byl jsem jediným přítomným mužem.) Podívali jsme se na sebe, ale já rychle oční kontakt přerušil. I tak jsem stihl odhalit zbývající neznámé. Ploché bříško, hodně zajímavě klenutá hruď, sympatický, asi sedmadvacetiletý obličej, hnědé vlasy stažené do ohonu.

Přijel autobus. Nastoupila jako první. Seděla v druhé polovině vozu na levé straně.
Když jsem byl tři kroky před ní, naše pohledy se znovu setkaly. Usmál jsem se a sedl si o sedačku dál vpravo.
Otevřel jsem knížku a v nepravidelných intervalech jsem četbu přerušoval nenápadným okukováním sličné spolucestující.
Dívala se z okna a vypadala, že o něčem přemýšlí.
Najednou seděla vedle mne. Mile se usmívala a tichým hlasem, aby nebudila nežádoucí pozornost, mne rozebrala do šroubku: „Všimla jsem si, jak celou dobu po mne pošilháváte…”
„Omlouvám se,” přizpůsobil jsem se hlasitosti její mluvy. „Pokud je vám to nepříjemné, tak si hned přesednu někam dopředu, abych na vás neviděl. Víte…” sbíral jsem odvahu k lichotce, „takových hezkých žen tady v okolí moc neběhá a když se nějaká objeví, tak se nedivte starému muži, že neodolá a ohřeje si očička…”
„Děkuju.” Položila mi dlaň na ruku: „Tohle byl nejoriginálnější kompliment, jaký jsem v životě slyšela.”
„Rád jsem uspokojil…”
„A chtěl byste uspokojovat doopravdy?”
„Chtěl!” vypadlo ze mne, aniž bych přemýšlel nad následky.
„To je báječné… Máte teď, tak tři hodiny čas?”
„Mám. Jen napíšu domů, že přijedu později.”

Vystoupili jsme. Zavedla mne k vilce, která mě zaujala tím, že mě ničím nezaujala.
„Měla bych vám konečně říct, do čeho jsem vás navezla. Točíme seriál pro dospělé „Naše rodina”. Už nějaký čas hledáme někoho, kdo by hrál mého otce, se kterým se matka rozvedla a najednou se po letech objeví.“
Mlčel jsem, proto pokračovala.
„Kdybyste viděl tu přehlídku tatínků,” při tom slově udělala to všeobecně profláknuté gesto uvozovek, „kteří byli ochotní udělat cokoli, jen aby na mě mohli vlízt… Škoda slov.”
„Přiznám se, že jsem vás taky svlíkal očima…”
„No jo, jenže vy, na rozdíl od nich, působíte sympaticky.”
„Já?” zeptal jsem se s nefalšovaným údivem. „To bude omyl. Od žen, které mě vidí poprvé, dostávám hodnocení „nic moc“…”
„Ne, to není omyl.” Podívala se mi do očí a položila život měnící otázku: „Půjdete do toho?”
„Hm…” zabručel jsem a zvažoval možnosti. Po sexuální stránce to doma stojí za pendrek a tady bych mohl zažít to, o čem se mi zatím jenom zdálo. A určitě to bude zajímavý i po finanční stránce. A… A pak se uvidí! Usmál jsem se a řekl: „Dcero, ty ses mi povedla!”

Jana, tak se totiž jmenovala, mě seznámila se štábem a přítomnými protagonisty. Dostal jsem nezbytné instrukce a šel na to.

„Ahoj, ségra. Máma je doma?”
„Není.”
„To je dobře. Asi bych měla problém. Tohle je totiž můj táta… Tati, tohle je moje sestra Isabela.”
„Těší mě, Isabelo.”
Dali jsme si pusu na přivítanou.
„A jak ti mám říkat?”
„Karle.”
„Dáš si, tati, kafe?” zeptala se mě Jana, alias Ester.
„Dám. Mohl bych se předtím osprchnout? Jsem z tý cesty celej ulepenej…”
„Jasně… Ségra, doveď tátu do koupelny!”
„Ráda!”
Isabela mě chytla za ruku a odtáhla z pokoje.

„Stop!” ozvalo se, sotva za námi zapadly dveře.
Vrátili jsem se zpátky do pokoje. Rejža vstal z rozkládacího křesílka a šel ke mně: „Teda na to, žes stál před kamerou poprvý, to bylo dost dobrý.”
Přiznal jsem se, že to poprvé nebylo: „Já už jsem jednou točil – Soudce Alexandra.”
„Tak to jsi už zkušenej herec!” a plácl mě přátelsky po zádech, „To máme kliku… Jano, za tohle máš u mě paňáka!”
„Beru tě za slovo, rejžo. Dík.”
„Ještě máme před sebou dost práce, tak půjdem do té koupelny, ne? Time is money!”

Proti té panelákové byla koupelna, kde se měla točit druhá scéna, obrovská. V pohodě se do ní vešel celý štáb. Naštěstí po mně nikdo nechtěl, abych se učil dialogy nazpaměť, protože to by se natáčení pěkně protáhlo. Režisér popsal všem přítomným scénu, která je před námi, a herci si měli sami vymyslet, co budou říkat.
„Je to všem jasné?” Všichni přítomní kývli hlavou na souhlas.
„Výborně. Tak jdeme na to… Akce!”

Stál jsem zády ke kameře před věšákem a rozepínal si košili. Pověsil jsem ji na háček a uvědomil si, že jsem neslyšel zvuk otevíraných a zavíraných dveří. Otočil jsem se.
„Co tu ještě děláš…? Když dovolíš, tak bych se rád osprchoval.”
„Co bych tu dělala? Dívám se! Od čeho mám oči.”
Měla je drzé a vyzývavé.
„Nepřijde ti to trochu divný dívat se na nevlastního tátu, když se koupe?”
„Ne. Proč? Mělo by?”
„Mělo, protože se to nedělá!”
„To jsou kecy. Co já vím, tak se chlapům líbí, když jim mladý holky mejou záda.”
„Počkej… To mi jako chceš říct, že jim lezeš do sprchy, za účelem mytí zad?”
„Hm…”
Na její poťouchlý výraz jsem odpověděl výrazem šokovaným.
„Proboha. Vždyť ti ještě nebylo patnáct…” (Tady musím vysvětlit, že Ilona, jak se Isabela ve skutečnosti jmenovala, vypadala na čtrnáct, i když v reálu ji bylo osmnáct pryč – hříčka přírody.)
„Náhodou už mi bylo šestnáct…”
A pak mě donutila k tomu, abych zahrál „padlou čelist”, protože si přes hlavu přetáhla tričko a odhalila zvlněný dívčí hrudníček.
„Počkej to přece nejde…” bránil jsem se nevyhnutelnému.
„Ale jde,” načež si stáhla kraťasy a zůstala přede mnou stát jen v kalhotkách. „Chceš vidět moji kačenku?”
„Ne! Nechci! Naopak. Chci, abys šla hned pryč!”
„Ale tomu, tatínku, sám nevěříš, že jo?” a šla do naha.

„Stop!” ozval se rejža.
„To bylo fakt skvělý, děti. Já vás žeru. Zbyňku, svlíkni se a našteluj si sprchu. Přejdem na mytí zad.”
Musím se přiznat, že to není úplně příjemný pocit, když se svlékáte před tolika lidmi, ale když jsem před chvílí viděl Ilonu s jakou samozřejmostí odložila své ošacení, tak jsem si řekl, že když jsem se dal na vojnu, tak budu bojovat do roztrhání těla.

Vlezl jsem pod sprchu, namočil se a pak si stoupl před padající vodu.
„Akce!”
Dívčí ruce mi začaly jezdit po zádech. Bylo to příjemné. Zavřel jsem oči a užíval si to. Nebyl jsem ovšem sám, komu se to líbilo. Jako kdyby to Isabela vycítila, protože se najednou ke mně přitiskla, ruce si spojila na mém podbřišku a přiměla kozičky převzít jejich práci.

„Stop!” přerušil rejža tuhle poněkud neortodoxní hygienu. „Na scénu přichází Ester… Vy dva zůstaňte, jak jste!”
Technika se bleskově připravila na příchod druhé ženy.
„Akce!”

Do dveří vstoupila má dcera.
„Ale, ale… Copak tu děláte? Člověk vás nechá chvíli bez dozoru a hned se to zvrhne v sexuální orgie… To nemůžeš, tati, nechat mou ségru na pokoji?” a s hraným naštváním přešla k věšáku.

„Stop!”
Štáb se přeskupil, aby mohl zabírat, jak nás dva ve sprše, tak Ester před věšákem.
„Akce!” odstartoval další pokračování rejža.

„Ale to já ne. To všechno ona.” Odpojil jsem se od Isabely.
„Tak tohle neberu… Vy chlapi jste všichni stejní. Vidíte mladou kundičku a už přemejšlíte, jak byste do ní strčili svýho pinďoura… Že se nestydíš, tati!”
„Ester… Já jsem opravdu na nic takovýho nemyslel. To všechno je práce tvojí sestry. Než jsem stačil cokoliv udělat, byla nahá a myla mi záda.”
„Koukám, jak ti to hrozně vadí…” přitom se výmluvně podívala do mého rozkroku. „Co by tatínek nemrava řekl na to, kdyby se mu jeho dcerunka předvedla v plavkách?”
„Že by se mu to líbilo. Moc.”
„Koukám, že jsem daleko od stromu nespadla…”
Nejprve si vzadu rozepnula šaty a pak pomalu vytahovala jejich lem nahoru. Odhalila stehna, za kterými následoval bonbónek v podobě spodku bikin s prdelkou k nakousnutí.
„Líbí?”
„Lepší už to být nemůže.”
„Tak popojedem…”
Přetáhla si šaty přes hlavu a pověsila je na věšák. „Teď se můžeš podívat na to, co jsi zplodil…”
Předváděla mi svou červeno-opálenou kombinaci textilu a pokožky ze všech stran. Bylo to rajcovní. Nikdy jsem nic tak krásného na vlastní oči neviděl. Tohle by probudilo i mrtvolu, zvlášť, když odhalila nádherná velká prsa.
V tuhle chvíli jsem přestal hrát. Jen jsem stál a kochal se striptýzem krásné mladé holky.
Finále odstartovalo pomalé otáčení nahého, kompletně opáleného těla. U toho jsem už slintal. Navíc silně vzrušené mužství přilákalo dívčí ruku…

„Stop!”
Tomu se říká návrat do reality!

„Hele, rejžo, co kdyby jsme s Ilonou Zbyňka oholili? Podívej se, jak je dole zarostlej.”
„Hm… Něco na tom je. Máš s tím, Zbyňku, nějakej problém?”
„Asi jen, jak doma vysvětlím, že tam najednou nic nemám.”
„Jó, chlape, umění se musí přinášet oběti…”
A protože si moje mlčení vyložil jako souhlas, vyzval „dcery” k akci: „Tak si holky sežeňte nádobíčko!”
„Já pro něj dojdu,” nabídla se Ilona a opustila koupelnu.
Za chvíli byla zpět a začali jsme znovu točit. Holky mou houštinu namydlily a oholily a přitom se nikterak neomezovaly v interakcích s mým penisem. Musel bych být z ledu, abych to „uvisel”.
Spláchly ze mne zbytky pěny, zavřely tekoucí vodu a chopily se ručníků.

Po velmi, opravdu velmi příjemném osušení, kdy jsem byl „napnutý” k dalšímu pokračování, se ozvalo: „Stop!”
Herec, ten tvrdej chleba má…, povzdechl jsem si.
„Tak, děcka. Natočíme poslední sekvenci a pro dnešek končíme… Připravíme se… A… Akce!”

Slyšeli jsme tlumené bouchnutí dveří. Zpozorněli jsme.
„Holky, kde sakra jste?” ozval se naštvaný hlas.
„Máma!” vyjekly obě a začaly ve spěchu na sebe házet oblečení. Vystřelily a já zůstal v koupelně jen s ním, nevěda, co mám dělat. Hodil jsem ručník na sušák a šel se obléknout. Otevřely se dveře a do nich vstoupila má „ex manželka”. (Tak s tímhle bych se nerozváděl! Díval jsem se na udržovanou a štíhlou čtyřicítku stojící za hřích. Panečku, to mám rodinu!)
Chvíli na mě koukala jak na Marťana (po letech si totiž „připomenula” moje stojící péro) a pak se udiveně zeptala: „Karle, co tu děláš?”

„Stop! Děkuji. Pro dnešek končíme!”
Technici balili své nádobíčko a já se oblékal. V pokoji na mě čekal rejža a podával mi dva litry: „Tady je tvůj dnešní honorář. Musím říct, žes mne příjemně překvapil. Byls dobrej.”
„Děkuju.”
„Tady mi podepiš, žes ty prachy převzal,” zabodl prst do papíru, který ležel na stole. „V kolik můžeš zejtra přijít?”
„Až z práce… po čtvrtý hodině.”
„Jo, to by šlo. Počítej s tím, že tu budem, tak do osmi.”
„Jasně. To není žádnej problém.”
„To rád slyším… Tak zejtra ahoj!”

Rozloučil jsem se a vyrazil k domovu. Měl jsem dvě možnosti. Buď za půl hodiny vymyslím proč jsem v intimních partiích bez ochlupení. Kde jsem přišel k penězům. A proč zítra přijdu z práce až kolem deváté. Nebo se ze mne velmi rychle stane herec filmů pro dospělé bez domova…

„Tak ty jsi ze mne udělal pornoherečku v červenejch plavkách, jo? Tak to ti pěkně děkuju!”
Naštvaně vstala a odešla do ložnice, kde za sebou poněkud hlučněji zavřela dveře.
Vstal jsem a zaškrábal na ně: „Jani, promiň, já tě nechtěl urazit. Já myslel, že jsi říkala, že chceš být v těch povídkách divoká…”
„Běž si sednou a nech mě na pokoji!”
Poslechl jsem. Snažil jsem se přijít na to, čím jsem ji urazil. Vždyť je to jen příběh! Příběh, ve kterém jsem opěvoval její krásu! Tak proč je naštvaná?

Moje úvahy přerušily otevírající se dveře.

Navigace v seriálu<< Kaňka 24Kaňka 26 >>
4.8 33 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
harai1

Dle mého nejlepší díl série. Rafinovaný náznak incestu, i když jen ve vyprávění. Vynechaná fantasy linka mi naprosto nechybí. Prostě dobré. 5*

Tsgarp

U me dobry, super dil

Junior

Skvělé pokračování. To oddělení jiných větví je skvělé mohlo by to tak pokračovat.

Juli

Paráda 👍

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x