Kaňka 41

Toto je 41 díl z 41 v seriálu Kaňka

Magdalénin portrét v baru „U Nahého kolínka“ dlouho nevisel. Prodal se za velmi, ale opravdu velmi slušný obnos díky improvizované dražbě, protože se čtyři šlechtici dlouho předháněli, kdo dá víc.
Luigi pak namaloval truhlářova dvojčata. I ten obraz se prodal stejným způsobem a s podobným výtěžkem. Jediným a podstatným rozdílem bylo, že dvojčata byla naopak k umělcovým potřebám po sezeních velmi otevřená.
Úplně stejně to dopadlo s akty Johany a Amélie. Brzy se rozkřiklo, že v královském městě se usadil umělec, který dokáže skvěle zachytit nahé ženské tělo a během krátké doby měl zakázky skoro na půl roku dopředu.
I Oliver si nemohl stěžovat na nedostatek práce a nezájem modelek. Dokonce musel nabídky k obcování odmítat, protože toho bylo tolik, že by se z kreslíře stal gigolem a zhynul vyčerpáním.
Oběma se líbilo, že si v tomto království mohou se ženami užívat po libosti a ty si nechávají líbit věci, které jsou jinde nemyslitelné a ještě si to pochvalují. Tohle království se pomalu stávalo umělcům a lidem, kteří vyznávají volnou lásku, zaslíbené.
Jak Václav předvídal, obchod s obrázky se rozjel a byl čas přemýšlet o jeho rozšíření.

Čas běžel jako splašený a mezi všemi těmi věcmi, co měl Václav na starosti, si najednou uvědomil, že je sám. Těšilo ho, že mnoha lidem v království pomáhá. Město se pomalu opravuje, lidé mají práci, víc utrácí a od té doby, co Alí Burka začal ve velkém prodávat svůj lektvar proti obtěžkání, byli lidé spokojenější.
Kdysi zamračené město se začalo usmívat a dokonce se na ulici objevily první módní střihy šatů, které mužům dokazovaly, že i ženy mají nohy.
Královské město mělo na sobě poslední vřed, který chtěl Václav vyříznout. Desátý zářijový den si naplánoval, že zítra vyrazí do Hradební ulice, aby tam s jednotlivými kápy podsvětí probral královu nabídku na obnovu této ulice. Nepředpokládal, že by narazil na nějaký vážnější odpor vzhledem k tomu, že by na opravy dostaly od krále půjčky za směšný úrok.
Odešel ve dvě hodiny. Když se do desáté neukázal, začalo být služebnictvo nervózní. Tohle se ještě nestalo, aby se pán někde takhle zdržel a nedal jim vědět.
„Víš co, Josefíno, zaběhni k Francoisovi, já doběhnu k Alímu a starýmu Kozinovi. Ty, Rózo, budeš tady, kdyby se vrátil. Říkal někomu kam jde?“
„Něco říkal o Hradební ulici, když odcházel, ale nerozuměla jsem co,“ vzpomněla si Róza.
Ani Josefína, ani Johan pána nenašel. Ráno byla jeho postel netknutá a všichni tři měli divné tušení.
„Já skočím za králem, třeba něco ví, nebo dokáže zjistit.“

Král si po rozhovoru s Johanem nechal zavolat velitele královské gardy a nařídil mu, aby vyslal své špehy zjistit, co se stalo.
Další den uběhl a Václav se doma neukázal. Nikdo neví jak, ale po městě se rozkřiklo, že se ztratil králův výběrčí. Nikdo nic nevěděl, dokud se nevrátil kaprál Vojcl, který mluvil se svým informátorem Shrbeným Frantou. Ten tvrdil, že se v Hradební ulici šeptá, že královský výběrčí daní předevčírem asi hodinu a půl jednal s Plešatým Lojzou, a pak měl namířeno ke Krvavýmu Rudovi a odtamtud prý už nevyšel.
Král nařídil ať tam garda udělá ráno zátah. Kdo nebude chtít spolupracovat, skončí v kleci (velký zamřížovaný vůz tažený šesti spřežím). Kdo se bude bránit se zbraní v ruce musí počítat s tím, že bude použita i proti němu.

S úsvitem garda uzavřela ulici z obou stran a na známé únikové cestičky postavila zesílené hlídky. Začal se pročesávat v tichosti dům od domu. Problémy nastaly ve třech domech uprostřed ulice, které ovládal Krvavej Ruda. Jeho banda se v nich zabarikádovala. Rozpoutala se řež trvající asi tři hodiny. Z bandy Krvavýho Rudy se jich moc konce nedožilo. Gardisté v domech našli hodně zlata a různých mincí. Dokonce i pár diamantů a drahokamů a přes třicet žen, které se krčily v pokojících pod střechou. Gardisté je naložili na vůz a odvezli na hrad spolu s válečnou kořistí.
Král si vše prohlédl a poručil, aby gardě vyplatili polovinu zadržených mincí. Zbytek dal král odvézt do pokladnice s tím, že vše použije na obnovení Hradební ulice. Při prohlídce zadržených žen si vybral pět pro pozdější využití „U lišek”, zbytek věnoval „Místu pro oddych královské gardy”, který právě založil. Tam je zkontroloval doktor a když potvrdil, že jsou zdravé, měly dvě povinnosti. Kdykoli přijmout gardistovu návštěvu (i více četnou) a uspokojit jakoukoli jeho choutku. Od tohoto okamžiku neměl král nouzi o nové rekruty. Dokonce si mohl dovolit ten luxus – vybírat si ty nejlepší.

Poměr Líbí:Nelíbí u osmého dílu je 28:1. Moc mě to těší. Sice se zpívá, že „…statistika nuda je…”, ale vědět, že Kaňku čte pravidelně asi patnáct stovek lidí je potěšující. To je vlastně hodně velký náklad na autora, který vydal svojí první knížku. Jenže tohle knižně nikdy nevyjde. Je to JEN literární pokus bavit lidi. Děkuji všem, kteří mě „dostrkali” svými komentáři a klikáním na „Líbí” až sem. (Hlavně Juniorovi – že bych Kaňku vytiskl, svázal a poslal mu ji podepsanou? Ten by koukal! A nebo si zaťukal na čelo. To spíš.)

Václavovo tělo se nikdy nenašlo. Hradební ulice se proměnila k nepoznání. Herny, svlékací bary, domy s červenou lucernou, které se předháněly v nabídkách rozkoší a jedno obcovací divadlo lákalo návštěvníky ze široka daleka. Ulici přejmenovali na Václavovu a ta do královské pokladnice přispívala měrou vrchovatou. Lidé v království bohatli spolu s králem, protože nové odvětví si žádalo mnoha dalších služeb. Kdo chtěl a trochu mu to pálilo, dokázal si zařídit slušné živobytí.
Do funkce královského výběrčího daní jmenoval král synka královského štolby. Dopřál mu vzdělání, protože poznal, když byl malý, že je hodně chytrý. Navíc měl od mladí tendenci všechno řídit a kupodivu jej jeho vrstevníci poslouchali. Dotáhl oba projekty svého předchůdce (”lišky” a Hradební ulici), které našel rozpracované v jeho pozůstalosti. Seznam s ženami roztrhal, ale myšlenku na odpracování dluhu prací pro město převzal a dotáhl k dokonalosti.

A co se stalo s jednotlivými protagonisty?
Róza se naučila šít a stala se z ní lazebnice (hlavně intimních partií). Za muže si vzala Kryšpína, protože Francois měl falešný doklad na to, že Sarah je jeho manželka. Tahle rošáda ale nikomu nevadila… Často všichni čtyři jezdili do bydliště Kryšpínovi matky a jejich sester, kde se děly věci stojící za vyprávění…
Róza (prkýnko) se starala o domácnost, kterou sdílela s Oliverem a Luigim. Stali se z ních známí malíři, kteří si dokonce založili „Pohořanskou školu aktu”.
Johan dělal v baru „U Nahého kolínka”, kde míchal nápoje. Pro uzavřenou společnost se svlékal, nebo veřejně obcoval z některou z přítomných dam za úplatu (kvůli tomu si jej majetní občané zvali i domů, aby to pořádně udělal jejich ženě, která je už nebavila a oni si mohli v klidu užívat s nějakou mladou kočičkou).
Josefína vařila „U Vzteklejch lišek“. Tam narazila na svého budoucího manžela, šéfa kuchyní Samuela Danostica. Oba měli stejnou zálibu. Občas si potřebovali sex okořenit přizváním dalších aktérů.
Amélie utekla od manžela a nechala se vydržovat bohatými šlechtici, kteří si na ní v posteli mohli vymýšlet věci, jež by od svých manželek nedostaly ani omylem.
Johana s manželem zůstala, ale svoji touhu po sexuálních zážitcích tlumila jako příležitostná společnice v jedné herně pro bohatou klientelu.
Hubert se začal po večerech objevovat u dvora. Našlo se dost bohatých dam, které měly zájem blíže prozkoumat jeho mimořádné nářadí. Nakonec skončil v království „Za Devaterými kopci”, kam si ho odtáhla jedna stárnoucí vladařka, kde mu prd chybělo, kromě většího odpočinku.
Dvojčata truhláře Bendy skončila ve službě u nového královského výběrčího. Sloužila mu nejenom přes den, ale i v noci. Z jedné se nakonec stala matka jeho dvou dětí. Druhá zůstala štíhlá a stala se společenskou ozdobou svého „chotě”.
Zato jejich poněkud jednodušší bratr dopadl špatně. Zpočátku byl slavnou hvězdou obcovacího divadla ve Václavově ulici. Jenže někde chytl nějakou infekci a přes veškerou Alího snahu měl od té doby problémy se ztopořením a bylo po slávě i penězích. Nezvládl to a snědl jed na krysy.
Zákonitou volbou, kdo se bude po Václavovi starat o zpestření milostného života královské dvojice, byl Alí. Provozoval bar „U Nahého kolínka”, ve Václavově ulici mu patřil luxusní nevěstinec pro ty, kteří hledali něco netradičního. Dokonce tam vyučoval umění Kámásútry. Měl lékárnu, kde se dal koupit lektvar proti dětičkám, různé mastičky (lubrikanty), zklidňující vody po holení, léky proti pohlavním chorobám (měl i svou školu pro pro porodní báby a doktory specializující se na pohlaví).
Jane pracovala „U Vzteklejch lišek”. Byla z ní hvězdná kurtizána, která, když měla svou noc, dokázala vyždímat pět chlapů a být rozmrzelá z toho, že už nemůžou.
Martin to dál táhne s duem Jarka a Jarka. Ale jak ho tak poslouchám, tak to odhaduji, že se docela brzo „usadí” ze sousedkou ze třetího patra.
Jana se rozvedla. V čajovně narazila na zajímavého hosta, který byl v našem městě přes měsíc služebně. Odstěhovala se za ním do jednoho lázeňského města.
Denisa si naštěstí brzo nabrnkla mladýho divocha a zatím jim to klape.
A já?
Napsal jsem knížku, která nikdy nevyjde. Dá se říct, že jsem si tak splnil svůj dětský sen. Budu muset začít přemýšlet o tom, co dalšího si chci splnit, protože čas se krátí a čekat na Godota je obrovský luxus, který si nemůžu dovolit.

Autor

Navigace v seriálu<< Kaňka 40
4.9 29 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Ferda

Konec je nějaký podivný. Zřejmě je těžké ukončit tak rozsáhlý seriál povídek.

Harai

Některým se po tvém seriálu bude stýskat, někteří konec přivítají s radostí. Já jsem zvědavý na tvé další povídky, protože psát rozhodně umíš. Jen to už nemusí mít 41 dílů, to bylo krapet zdlouhavé.

Junior

Ten konec je trochu divný, čekal jsem, že Václav si ještě užije, když už se o ten rozvoj města a království takhle zasloužil. No autor byl jiného názoru co se dá dělat. Těším se na něco nového od Tebe.

Laděk

A co se týče knižního vydání, jde to udělat i relativně levně třeba jen v 1 jediným výtisku – využít služby společností, vyrábějících z fotek klientů „fotoknihu“ = firma dává volně ke stažení software, umožňující sestavit do formátu knížky fotky, doplnit je textem a přes internet data odeslat, případně se všecko odehrává „cloudovým“ systémem pomocí tvorby přímo na serveru firmy, kam klient postupně odesílá obrázky a pomocí ovládání z vlastního PC vlastně „rediguje“ celou knížku. Výsledek po schválení projde digitální tiskárnou a knihovazací linkou a je odeslán na dobírku případně po předchozí on-line platbě vyplaceně na předem určenou adresu. A… Číst vice »

Linda

Nojo, asi autora otravily někdy nemístne poznámky, osobně bych dala přednost dvojimu zakončení, jako tomu bylo u „Kristynky“

Alaburka

Děkuji všem, kteří to „doklepali“ až do konce. V průběhu jsem si uvědomil, že můj nápad takhle to natáhnout nebyl z nejlepších. Příběh jsem dopředu promyšlený nebyl a hnal jsem jej doslova před sebou. Už to víckrát neudělám!
Lindo – nemístné poznámky mě neotrávily.
Jen nevím, zda ještě někdy něco napíšu, protože jsem doslova vyschl a nic mne nenapadá…

Junior

To vyschnutí doufám myslíš obrazně a ještě se ve tvé hlavě urodí nějaké nápady, které přetavíš v další povídky.

7
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x