Kaňka 32

Toto je 32 díl z 41 v seriálu Kaňka

Naštěstí dlouho nezůstal sám, protože k jeho stolu mířil Francois, do kterého byla zavěšená Róza. Sarah šla za nimi.
„Ahoj, Václave, jak se ti líbila přehlídka?“
„Byla skvělá. Moc vám to oběma slušelo, děvčata. Opravdu!“
Tlachali o všem možném do doby, než se na pódiu znovu objevil Alí Burka a vzal si slovo.
„Dámy a pánové! Dnes poprvé v tomto království uvidíte umění, které se nyní šíří světem. Říká se mu Nudo. Aktéry budou hlavně ženy. Ale i pro vás, milé dámy, máme připravené jedno překvapení. Takže hudba, prosím…“

V pomalém romantickém rytmu se rozezněli smyčce a na pódium přicupitala truhlářovic dvojčata v klasických šatech v doprovodu Huberta. Přivítal je bouřlivý potlesk.
Scénka to byla jednoduchá. Sestry se přetahovaly o jediného tanečníka, který se snažil vyhovět oběma. Byla z toho zákonitě dívčí válka, kdy ze sebe ve vzteku trhaly kusy oděvu. Hubert, jakožto správný kavalír, vždy poskytl dotčenému děvčeti svou oděvní součástku, když bylo vidět víc, než bylo společensky únosné. Ale ani to nepomáhalo.
Nakonec obě sestry skončily nahé, za mohutného potlesku přihlížejících pánů. Mnohé z nich zarazilo, že tam dole i v podpaží vypadají jako malé holčičky, ale pak si vzpomněli na již zmíněný Řím. Částečně vzrušenému Hubertovi zůstaly „koupací trenýrky” k velké nelibosti přítomných žen.
Druhé číslo obstarala Amélie s Johanou a Jane. Představovaly tři tanečnice ve sporu, která z nich je nejžádoucnější.

Začaly tanečními figurami, při kterých hrdě ukazovaly lýtka a dekolty. Pak se kasaly sukně, ukazovala ramena, prsa a když ani to nestačilo, začaly si odkládat. Spor vyhrála Jane, která na závěr umožnila oněmělým divákům nahlédnout do svých útrob…
„Všechno jednou končí,” posmutnělým hlasem pronesl Alí Burka, „to, co přijde teď, dámy, je výhradně určeno pro vaši potěchu. Přivítejte muže, který si říká Hubertus Dlouhoocasýýý,” protáhl Alí konec.

Nikdo nepřišel. Alí byl klidný. Ženy neklidné. Měl přece přijít někdo pro jejich potěchu… Kde je? Šum utichal, aby se vzápětí proměnil v řev, protože se před svými fanynkami objevil Hubert.
Alí počkal až se vybouří a teprve pak svůj vstup zakončil slovy: „Milé dámy, náš podnik má pro vás dárek,” udělal dramatickou pauzu a se spikleneckým mrknutím oka větu dořekl, „vše je dovoleno!“

Vyšlo šestý pokračování Kaňky. Musím se přiznat, že mne těší komentáře pod každým dílem. Pomáhají mi táhnout příběh dál, jenže nedokážou zahnat pochybnosti, zda dokážu ten zájem udržet až do konce. Ať si kdo chce, co chce, říká, přece jen je sex pořád o tom samém. Jen provozovatelé a kulisy se mění…

Hubert seskočil z pódia omotaný plátnem jako nějaký římský senátor. Na pravém rameni měl mašli, za kterou hned druhá dáma, okolo které prošel, zatáhla. Tóga se rázem ocitla na zemi. Nebyl nahý. Od pasu asi do čtvrtiny stehen jej zakrývala bederní rouška, jež připomínala krátkou sukni s rozparky. Na každém boku měl mašli, které rychle podlehly ataku dvou zvědavých žen. Stál před nimi v „koupacích trenýrkách”, jež ho těsně obepínaly. Stál nevzrušený. Stál a čekal připravený na všechno.
Chvíli se nedělo nic.

Pak se jedna z přihlížejících odvážila přijít až k Hubertovi a pohladit mu jasně se rýsující penis. Dlouho si jeho nářadí sama neužívala. Přistoupily k němu další dvě. Jedna se s ním začala líbat, druhá jej hladila po zadku. Zase ne dlouho, protože některá z žen si řekla, že nejsou u vody a zbavila ho nekompromisně koupacího úboru.
U jeho údu se strhla krátká strkanice. Každá si chtěla sáhnout. Dav fanynek rozhrnula vyžilá žena (50 +) jednoho z konšelů, která si před Huberta klekla a začala pusou zjišťovat, jak je jeho mužství velké.
Takhle nějak musí vypadat mužský ráj, říkal si mladík, který měl svého Bivoje v ženských ústech, každou chvíli se líbal s jinou ženou a cizí ruce cítil všude.
„Lehni si na zem!“
Hubert se podíval, kdo mu to rozkazuje a uviděl nahou ženu, něco přes třicet s povislými prsy, docela hezkým obličejem a širšími boky.
Poslechl. Klekla si nad něho, několikrát si jeho hadicí přejela přes čárku a napíchla se.
Chudák Hubert. Kolik žen musel lízat. Vždy, když vystříkl byl ručně a ústy přesvědčován k tomu, aby se vzchopil.

Poprvé to bylo rychlé. Podruhé a potřetí už musely ženy chvíli bojovat a počtvrté už to byla slušná dřina. Do zákulisí odešel jak důkladně vyždímaný hadr na podlahu. Tam se natáhl na pohovku a nahý usnul. Naštěstí byl hlídaný silným mužem, který zde dohlížel na pořádek a nedovolil rozjetým ženám Huberta umilovat k smrti.
Podle přijatých objednávek na šaty, prádlo a koupací úbory, vypitého alkoholu a více či méně skrývaného muchlování a obcování, to byl vydařený večer a noc.

Václav šel domů sám, protože Magdaléna se v baru zdržela a odešla se zavírajícím Alím. Róza s Francoisem a Sarah odešli v momentě, kdy se to začalo měnit v bohapusté opíjení a žádné kšefty už z toho nekoukaly. Johana s Amélií se nechaly ulovit několika bohatými hejsky a skončily s nimi bůhvíkde na hromadě.
Kupodivu přes to všechno, co dnes viděl, neměl na to chuť, jen mu bylo líto, že je sám. Došlo mu, že mladé atraktivní ženy může dostat do postele jen vydíráním jejich manželů nebo cinkotem peněz. Neradostné to zjištění.

Uvažuji o tom, že tohle bude první a zároveň poslední věc tohoto druhu, co napíšu. Po čase začne člověk sám sebe vykrádat a opakovat se. Přijít se zajímavým úhlem pohledu na věc, která je pořád stejná je těžké. Podstatně zajímavější jsou ty hrátky okolo – jak se dostat holkám do kalhotek. Ale… Jsem primitiv a nikdy jsem nepochopil to, že když žena řekne MOŽNÁ, znamená to vlastně ANO s dovětkem, jen se musíš víc snažit! A řekne-li NE, lze si to někdy vyložit jako MOŽNÁ, když se budeš snažit hodně… Takže je ze mne pes, který nekouše, ale aspoň štěká, aby na oko zachoval zdání, že tím psem opravdu je.

Královský výběrčí se zahryzl do práce. Bylo ho plné královské město. Letitá bolavá místa se začala opravovat. Daňoví dlužníci z jeho seznamu začali mizet, aniž by museli půjčovat své dcery či manželky. Pod vedením pana Koziny se začal opravovat statek „U Vzteklejch lišek“. Najednou nebyl problém sehnat práci. Šlo to plíživě, ale přece jen začalo být znát, že lidé ve městě vydělávají a mohou si dovolit utrácet.
Dokonce se na rynku po hodně dlouhé době objevil kreslíř, který na počkání lidem namaloval portrét. Václav se díval, jak mu to jde od ruky a počkal si, až zákazník odejde. Pak si k němu přisedl.
„Mám pro vás takový poněkud zvláštní návrh, který by vám mohl přinést do kapsy nějakou tu zlatku.“
Umělec se na něj nevěřícně podíval, přesto vyhrála zvědavost: „Tak povídejte.“
„Když jsem se tak na vás díval, jak malujete, tak mě napadlo, že by se mohly dobře prodávat malé obrázky nahých žen a mužů. Musí to být levné, takže by to vlastně byly takové rychlé skici. Dokázal byste to nakreslit a hlavně, nepůsobilo by vám to nějaký morální problém? Modely bych dodal…“
„To má být žert?“
„Ne. Myslím to smrtelně vážně. Dokonce jsem přesvědčený o tom, že až se to rozjede, jeden člověk to nebude stíhat.“

Václav se podíval na kreslíře a čekal na odpověď.
„Myslíte…?“
„Nemyslím. Vím!“
„Budu o tom přemýšlet. Kdybych na to chtěl kývnout, kde vás najdu?“
„Když se zeptáte kohokoli z města, kde bydlí královský výběrčí daní, tak vás nasměruje.“

Dnes jsem na zadní obálce jednoho ženského časopisu narazil na reklamní fotku tak jednadvacetileté ženy v plavkách. Doslova z ní tryskalo bezstarostné mládí a já si uvědomil, že klofnout něco takového je v oblasti číré fantazie.
Ano vím, že se říká, že věk je jenom číslo. Hlava s tím rozhodně problém nemá! Ale zkuste to vysvětlit zbytku těla…

Autor

Navigace v seriálu<< Kaňka 31Kaňka 33 >>
4 26 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Kdy zase najdeš nějakou pro Václava. Teď aby chudák makal a ani si neužil.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x