Papa 1

Toto je 1 díl z 2 v seriálu Papa

Otevřel si dveře od bytu, nikde nikdo nebyl, všude ticho. Byl to starší krásný byt po jeho rodičích. Klasické 4+1 s vysokými stropy v domě z první poloviny dvacátého století. Dělal vrátného a nočního hlídače. Moc peněz to nedávalo, proto skoro denně překládal texty z francouzštiny a španělštiny nebo také do obou jazyků většinou pod cizím jménem. Nenechali by ho.
V práci se střídal s doktorem práv, s docentem z matfyzu a s gynekologem, také dnes již bývalým. Lepší společnost. Bolševik ho už před léty vyrazil z partaje a jeho holky se kvůli tomu málem nedostaly ani na střední školu. Stejné to měli jeho kolegové. Všichni do partaje vlezli mladí, protože si mysleli, že něco dokáží zlepšit.
V šedesátých letech pak chtěli mnohé reformovat a o pár let později s nimi soudruzi zametli. Změny se nekonaly. Věděl, že manželka dneska šla do nemocnice na noční. Její plat sestry také nebyl žádný zázrak, ale nějak se protloukali.

Zkontroloval byt, holky už měly být doma. Ke svému překvapení našel Evičku v jejím pokoji, jak dříme s hlavou položenou na svých rukách na stole. Zaslechla ho a cukla sebou. Věděl, že zítra maturuje a že to zase bude výborné. Byla pečlivka a náramně zodpovědná k tomu. Celý gympl pořád skoro samé jedničky. Otáčeli se za ní všichni chlapi, prostě Pánbůh jí dopřál všeho. Byla krásná i velice bystrá.

„Evi, ma chérie, ty jsi tady u toho učení usnula?“
„Hmm, papa, nějak mě to opakování zmohlo. Máma šla do práce, ségra šla na rande do kina, tak jsme tady spolu osiřeli. Ohřeju ti večeři? Už se stejně učit nebudu.“
„Jo, něco bych si dal, ale máš nějaký červený oči, ty jsi plakala?“
„To nic není, papa“ trochu zkroušeně odpovídala, když se zvedala od stolu.
„Pojď sem ke mně, Evi, já vím, že tě určitě trápí, že už nebudeš vídat toho svýho fešáckýho třídního, viď že jo.“
Neměli před sebou žádná tajemství. Jeho milovaná Evička se svěřovala častěji jemu, než své matce.

Znovu se ji zalily oči slzami: „Hmm, vždyť to víš, tati,“ pohlédla na něho se smutným úsměvem na rtech, objala jeho sportovní postavu a přitiskla se k němu.
Byl její ochránce, strážce, nejúžasnější táta a mužský na celém světě. Snad kromě jejího třídního. Toho milovala, ale jinak, jenže byl ženatý. Věděla, že mu není cizí, ale netroufnul si s ní začít nějaký románek. Mrzelo jí to, ale zároveň byla ráda. Bylo mu přes třicet a jí devatenáct. Navíc měl děti. Věděla, že ta koza z céčka ho stejně sbalila.
Tvářila se sice jako její nejlepší kamarádka, ale pochlubila se jí s tím, jen aby si vychutnala pocit ponížení, který Eva musela překousnout. Vědělo se, že ho miluje. Stejně ale věděla, že třídní si s ní nezačal nic právě protože ji měl také doopravdy rád. Věděla, že chlapi nejsou žádní svatoušci a že kdyby se snažila tak jako ta káča, tak ho nejspíš taky dostane. Ale nechtěla to tak. Snad kvůli němu ještě nikdy žádného kluka neměla a to jí na druhý den čekala maturita. Vždycky si představovala, že to bude ten, kdo ji bude milovat a koho bude milovat ona. Proto všechny kluky odmítala.
Třídní byl nádherný, všechny holky na něj letěly. A teď už ho nebude vídat. Přišlo jí to líto.

„Zejtra ho asi uvidím ve škole naposled, pak ještě na večírku a konec. Je to tak pitomý, jenže já vím, že je ženatej, ale stejně si celou dobu nemůžu pomoct a pořád ho miluju, víš, tati?“
„To přejde, holčičko moje. Sejde z očí, sejde z mysli a najdeš si nějakýho kluka, ale koukej, abys viděla, jakej je dovopravdy. Ty jsi takový moje zlatíčko důvěřivý. Někdy mám strach, že si vybereš špatně, že padneš na nějakýho vypočítavýho hajzlíka, víš, protože jsi moc hezká a hezký holky to mívaji často dost těžký,“ objal ji také a snažil se ji něžně hladit po jejích bohatých vlasech.
„To bude dobrý, to přejde, ma chérie,“ ještě potichu dodával.

Uklidnila se, znovu k němu pozvedla své uslzené oči, usmála a dala mu něžnou pusu na tvář.
„Kdybych tě neměla, nevím, co bych si počala, papa,“ zašeptala, vyvinula se mu z obětí a dodala: „Jdu ohřát tu večeři.“
„To budeš moc hodná, docela bych si něco dal, ale teď si dám sprchu, ty dvanáctky nejsou nic moc. Pak budu ještě chvíli něco překládat. Snad tě nebude ten psací stroj moc rušit.“
„S tím ještě počkej, já to mám hned, všechno je připravený,“ za pár minut měla prostřeno a večeři ohřátou.
Její táta se mezi tím převlekl. Posadil se ke stolu a nechal se od Evy obsloužit. Pozoroval jí a přemýšlel nad tím, proč ten život nemůže být jednodušší. Věděl, že je mimořádná, proto se o ní bál. Měla úžasně milou povahu, takovou hodnou holku aby pohledal, a navíc nepřestával žasnout nad její krásou. O to víc ho přepadaly obavy.

Sedla si naproti němu, chvíli si povídali o zítřejší maturitě i o tom, co dál. Věděl, že na vysokou školu se nedostane, leda by šla někam na techniku. Tam se jí nechtělo, i když matika a fyzika jí nedělaly žádné problémy. Jenže byla talent na jazyky. Po něm.
„Jdu si dát tu sprchu, Evi a pak budu pracovat.“
„Jasně, já to tady uklidím, ségra se pak o sebe sama postará, kdo ví, kdy přileze.“

Když byla se vším hotová, zavolala směrem ke koupelně, kde už sprcha utichla.
„Tati, ještě má máma něco s tím doktorem z ortopedie?“ bavili se spolu otevřeně o všem včetně její mámy.
Věděla, že máma byla krásná a energická žena a že na ní chlapi letěli a že tenhle ortopéd nebyl její první úlet. Věděla ale také, že táta na tom býval dost podobně, než ho vyhodili. Nebála se na to všechno vyptávat, protože máma si jí před pár lety na tátovy staré zálety postěžovala.
Od něho se pak dověděla zase o máminých občasných avantýrách. Přesto spolu rodiče vycházeli vcelku dobře. Občas se sice pohádali, ale rozvodem to nehrozilo. Teď chtěla nějak změnit atmosféru.
„Nevím, Evi, snad už jí to přešlo. Proč se ptáš?“ ozvalo se z pootevřených dveří.
Přesunula se k nim a chtěla odpovědět, ale spatřila otce, jak stojí nahý před zrcadlem se štětkou plnou pěny a holí se.
„Jejda, ty jsi tu nahatej, promiň!“ zasmála se trochu v rozpacích.
„Jo, ráno zase brzy vstávám, tak se holím už teď, ale to neva, vždyť jsme přece byli dvakrát u Dederónů na Baltu na nudaplážích a jezdili jsme na Šeberák i do Amerik a tak různě skoro každej rok, nahatý jsme se viděli snad stokrát a naposledy vloni denně na tom Baltu, proč se ptáš?“
„Protože je to nespravedlivý. Ona je vrchní sestra a tebe před léty vyhodili. Měla by ti pomáhat a ne tě takhle trápit, papa,“ stála opřená o rám dveří a tvářila se rozzlobeně.
Měla s mámou v poslední době trochu napjaté vztahy. Snad i kvůli tomu, že cítila, že jejímu milovanému papá těmi zálety ubližuje.
„Netrap se kvůli tomu, ma chérie, my to máme s mámou vyjasněný,“ usmál se na ní v zrcadle skrz holící pěnu.

Vrátila mu úsměv, ale náladu jí to nezlepšilo. Prohlížela si jeho pořád ještě pěknou postavu, která vůbec nevypadala na to, že mu bylo čtyřicet pryč. Líbil se jí jeho pevný zadek, vyrýsované svaly na nohou i pevná záda.
Ještě pořád chodil každý čtvrtek hrát s partou chlapů volejbal a zatím neztratil nic ze své pružnosti. Dřív ho hrával závodně. Nahlas ale řekla: „Já se jí divím, má doma tak príma a navíc tak pěknýho chlapa, co ještě chce? Je pitomá. Až budeš hotovej, tak si dám taky sprchu, papa, pak si zalezu.“
„Takhle o ní nemluv. Říkal jsem ti, že to máme vyjasněný, Evi. Je to tvoje máma a je fajn. A jestli ti nepřekážím, klidně si dej sprchu, já budu za chvíli voholenej a vypadnu. Musím ještě přeložit pár stránek, víš?“
„Tak jo, proč ne, budu si chvíli něco číst, abych přišla na jiný myšlenky a ráno mě to pak čeká, drž mi palce, papa.“
Pro sebe si ale pomyslela: „Chaha, jestli my nejsme nějaký pošahaný celá rodina, ale na nůďu jsme byli vloni skoro dva tejdny, papá má vlastně pravdu, tak co na tom vlastně je, hmm,“ přetáhla si přes hlavu tričko a ostatní si pomalu odkládala na stoličku v koutě.
Pozoroval jí koutkem oka v zrcadle, když si odkládala podprsenku. Z dokonalého tvaru jejích ňader ho zamrazilo. Byla nádherná a pohled na ní ho začal mírně vzrušovat. Její nádherné, dokonale tvarované, pevné, malinko menší trojky z profilu vypadaly s bradavkami nasměrovanými mírně nahoru naprosto úchvatně. V klíně se jí černaly kadeře, které si přistřihovala po vzoru své mámy už pár let. Toho si dobře všimnul vloni u moře. Nebyla nijak zvlášť vysoká, ale dlouhé nohy v poměru s krásným štíhlým tělem z ní pomáhaly dělat úplnou bohyni.

„Neblbni tady, nečum tam na ní, ať ti nestojí, když už jsi jí tohle řek,“ říkal si sám pro sebe. „Jen aby nepadla na nějakýho parchanta, to by si tak hodná holka nezasloužila, je krásná po mámě,“ pokračoval dál ve svých myšlenkách.
Když slyšel, jak se za ní zatáhl závěs, podíval se tím směrem ještě jednou. Rukama si pročesávala pod sprchou vlasy. Viděl teď jen její obrysy, ale to ho utvrdilo v předchozích úvahách: „Je úplně boží.“
Když si utíral obličej suchým ručníkem, probrala ho ze zasnění Eva, která poodhrnula závěs a poprosila: „Papa, můžeš mi podat ten mámin tuzexovej šampon, máme ho támhle, ať zejtra nedělám vostudu.“
Z mokrých vlasů jí odkapávala voda a s milým úsměvem sledovala, jak se otočil, aby jí podal šampon, všimla si, jeho pozdviženého mužství.
„Jé, tedy papa, snad tě nevzrušil pohled na mladou holku? To se tedy moc nehodí,“ žertem ho plísnila. „Vloni to u moře přeci bylo úplně v klidu a nahatých ženských byla všude kolem fůra. Ještě, že tady nikdo není, to by si teda pomyslel, že tě snad svádím,“ zvesela se zasmála.

„Promiň, Evi, to je trapas, ale vůbec jsem netušil, že se to může stát, aspoň vidíš, co pohled na tebe dokáže udělat s mužskýma,“ stud a rozpaky ho vzápětí přešly a se smíchem dodal: „No, co s tím už nadělám, von se svět kvůli tomu nezblázní.“
Podal jí šampon a rozpustile se narovnal, aby jeho krasavec vyniknul, byť úplně napřímený nebyl.
„Teda, ty seš pěknej nestyda. Máma měla pravdu, když mi tenkrát říkala, že před léty jsi taky nebyl žádnej uťápnutej manžílek,“ přešla do veselé tóniny i ona. „Ale teď už stačilo,“ poslala mu vzdušný polibek se zářivým úsměvem a zatáhla závěs.
„Tedy, Evi, po takový krásný vzdušný puse a při takovým pohledu, co se mi teď naskytnul, se mi bude zatraceně špatně překládat, ale máš pravdu, že stačilo.“

O necelého půl roku později pracoval doma na nějakém překladu. Slyšel, že Evička dorazila z práce, žena měla službu v nemocnici, Ája ve škole, chodila jen o rok níž na stejné gymnázium, jako před tím Eva.
Po chvíli se mu zdálo, že slyší z pokoje od Evy tichý pláč. Zvedl se a šel situaci zkontrolovat.
„Co pak se stalo, ma chérie?“ otázal se s účastí v hlase, když viděl, že jeho dcera leží zhroucená na stole a pláče.
Po jeho otázce nabral pláč na síle.

„Pojď sem ke mně, sluníčko moje,“ objal jí jednou rukou kolem třesoucích se ramen a druhou se jí snažil zvednout a odhrnout vlasy z uslzených očí.
Otočila se k němu, přitiskla svou tvář k jeho hrudi a trhaně se mu snažila odpovídat: „Všichni mužský jsou hnusný parchanti, papa! Ještě že mám tebe.“
Bylo vidět, že je úplně na dně.
„Hezky se uklidni, Evi, a povídej, co tě trápí, ať to ze sebe dostaneš,“ snažil se jí hladit její bohaté polodlouhé vlasy.

Po chvilce vzlykání se rozpovídala:
„Už o prázdninách ten Pavel. Byl to vlastně můj první kluk tam u naší babí. Asi jsem blbá. Víš, že jsem kvůli třídnímu nikoho nikdy neměla, a skoro všechny holky už jo. I ségra, jestli to náhodou nevíš. A je víc jak o rok mladší. Na diskotéce, před tím i pak se zdál bejt hrozně fajn, prostě sympaťák a byl hezkej, studuje v Praze, Zdál se mi bejt úplně supr, ale pak se ukázalo, že mu šlo jen o sex. Vždyť víš, že to byl první kluk, se kterým jsem se milovala. Ale pak chtěl na každým rande jen to, dokonce si to chtěl vzít násilím, přestože jsem to zrovna měla. To byla hrůza, jak se choval, bylo mu to úplně fuk. Takový prase. Já ti tohle neříkala, ale rozešli jsme se hned po tom, co se to stalo.“
„No, to jsem nevěděl, holčičko moje, to mě moc mrzí, některý jsou holt takový pitomci. Neumí si vážit třeba tak báječný a krásný holky, která by si mohla vybrat kohokoliv. Tím myslím tebe, víš, Evi.“
Přešla jeho lichotku bez komentáře.
„No a teď v tom hotelu, jsem tam pár tejdnů na recepci. Před pár dny tam přišel Pavel, von bydlí na Strahově na kolejích a začal mít hrozný řeči, bylo asi jedenáct večer, byl namazanej a chtěl mě zatáhnout dozadu do kanclu. Spustila jsem křik a Fero ho vynesl ven. Fero je chlap jako hora, víš, dělá tam pořádek, dole je bar a kdybys viděl, jak ty chlapi třeba ve dvě ráno vypadaji, když vylezou ven, no hrůza. Ale Fero je hrozně milej, jenže potkat ho někde v průjezdu v noci, tak bych se počůrala strachy.
Měl bys slyšet, co Pavel pokřikoval. Já jsem fakt blbá, že jsem se vod něj nechala o prázdninách sbalit. No a včera večer za mnou přišel provozní a začal mi vysvětlovat, že by bylo třeba, abych se prej víc věnovala některým zahraničním hostům, že bych dostávala balík peněz a nemusela mít tolik služeb. Von tam normálně má pod palcem X holek, co jdou za prachy a šéfové hotelu to vědí.
Byl hnusnej, snažil se mě vošahávat, měl hrozný kecy a myslel si, že jim tam budu dělat nějakou další kurvičku a že von si to se mnou vyzkouší první. Dala jsem mu facku a hned teď ráno výpověď, proto jsem se trochu zdržela. Stejně jsem měla zkušební dobu na tři měsíce. Ale tohle teda dělat nebudu. Nebo aspoň ne s takovejma hajzlama, papa. Byly to dva měsíce ztracenýho života,“ podívala se na něj nahoru s uslzenýma očima.

„Udělalas moc dobře, holčičko moje. Ale možná bych pro tebe měl místo, když na techniku nechceš a jinam tě na vejšku nevzali, i když jsi měla maturu na samý jedničky a umíš fakt dobře tři jazyky. Představ si, že včera večer, když jsi byla v práci, tak mi Franta Novák na volejbalu řek‘, že jak chodívá hrát občas tenis s tou partou, kde je i ten tvůj milovanej třídní, tak nějak dali řeč a ten tvůj prófa by ti snad moh‘ sjednat protekci u aerolinek. Prej vo tobě moc hezky mluvil a mám ti vzkázat, že tam snad má nějakýho příbuznýho ve vedení. Teda jen kdybys chtěla.
Musela bys asi ze začátku prodávat letenky nebo tak něco dělat v kanclu, ale časem by tě možná zaškolili na letušku, kdybys dovopravdy moc chtěla a kdyby se to ještě nějak „politicky zametlo“, jak říkal, ale to nejni vysoká škola, tam snad táta, co ho vyhodili pro pravicovej oportunismus z partaje, nebude tolik vadit. Co bys tomu řekla? Kdybys jen věděla, jak mě trápí, že máš kvůli mně takhle splácanej život,“ věděl dopředu, že jí tím udělá radost. Letadla jí přitahovala a chodívali se na ně spolu občas dívat. Vzal jí opatrně za ramena, odtlačil od sebe a s úsměvem jí pohlédl do očí.
Viděl v nich neskrývanou radost.

„Tedy, papa, ty jsi tak báječnej, to by bylo krásný. Je to vůbec pravda? Neděláš si legraci? A kvůli mně se netrap, za to ty přeci nemůžeš, že mně nevezmou na žádnou školu, papa,“ věděla, že takhle by nežertoval, ale stejně se jí na chvilku objevily v jejím uslzeném obličeji obavy.
Hlavně nechtěla, aby měl kvůli ní výčitky svědomí. Ty ho skoro nikdy neopouštěly.
„Ma chérie, takovou zlou legraci bych si z tebe přeci nedělal, vždyť víš, že jsi moje nej holčička,“ přitisknul si ji k sobě zpátky a dal jí polibek na čelo.

Prudce ho objala kolem krku a začala ho líbat na obě tváře a pak vtiskla vášnivě radostný polibek na jeho rty a radovala se: „Tedy tati, tohle bude nakonec ten nejkrásnější den od maturity!“ znovu ho políbila na rty.
Snažil se ji objímat a hladit a radoval se s ní.
Jeho ruka tak nějak automaticky zabloudila trochu výš a přejela z boku po jejím ňadru. Hned si to uvědomil a omlouval se.
„Jejda, promiň, sluníčko moje, nic jsem tím nemyslel, to asi jen ty tvoje pusinky a to, jak jsi hrozně moc zkrásněla, když máš radost. Takovej reflex na krásnou slečnu nebo paní v náručí.“
Snažil se ten okamžik zlehčit, protože mu bylo jasné, že si toho všimla.
„To vůbec neva, tati! Náhodou to bylo hrozně moc milý, to pohlazení. Jsi ten nejbáječnější chlap na celým světě, netrap se tím. Stejně bych si nejradši vzala tebe a je hrozná škoda, že to nejde,“ zasmála se teď už úplně zvonivě, dala svému zkoprnělému papá ještě jeden polibek na rty a pohladila jeho tvář měkkou dlaní.

„Jdu si dát sprchu a pak si musím po tý šílený noční zdřímnout,“ vyvinula se mu z náručí a namířila si to ke koupelně.
„Jdu ještě něco přeložit, ve dvě musím na šichtu do vrátnice a nějak ti tedy zkusím dohodnout nějaký termíny s někým z těch aerolinek, jak říkal Franta.“
Sám pro sebe si pak pomyslel: „No tedy! Já tomu svýmu sluníčku pohladím její roztomilou kozičku a jí se to evidentně líbí! Chlape, dávej si na sebe většího bacha! Taky by si vo tobě příště mohla myslet, že seš nějakej úchyl, i když to teď vzala, ale to jen protože měla hroznou radost.“

O necelé dva roky později všechny doma překvapila, když si přivedla chlapíka dobře o deset let staršího a představila ho jako Luboše s tím, že se chtějí vzít. Byl to lehký šok, ale aspoň měli kde bydlet. Díky tomu, že byl starší, povedlo se mu nějak sehnat malý družstevní byt 2+1. Navíc to nebylo daleko od nich.

Když odešel, snažil se papá o vážný rozhovor.
„Ma chérie, jsi si jistá, že je to ten správnej chlap? Něco se mi na něm nelíbí. Podle mě má takovej neupřímnej pohled i úsměv, ale mluvit umí hezky.“

Když si o chvilku později povídali jen sami dva, spustila.
„Je úžasnej, známe se už tři měsíce a nemůžeme bez sebe bejt skoro ani den. A až za měsíc dodělám kurzy na letušku, nebude mu vůbec vadit, že budu lítat. Máme to všechno promyšlený a příští rok, až už budu ve vzduchu, tak si pořídíme první mimčo!“

Ještě chvíli si povídali, ale obavy, které její papá z toho setkání měl, se jí rozptýlit nepodařilo. Věděl, že když se jeho milovaná Evička pro něco nadchne, tak jí to nikdo nevymluví. Nemělo smysl, aby jí něco vymlouval. Věděl to dobře a bál se o její budoucnost. Na sobě však nedal nic znát.

Navigace v seriáluPapa 2 >>
4.8 75 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Zatím trochu dosti decentní, ale zajímavé

Mamut

No jsem zvědaví jak to bude pokračovat. Je to hodně napínavé čtení

Denis86

Pěkné

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x