Odvážný plán – Dana 03

Toto je 3 díl z 10 v seriálu Odvážný plán – Dana

U sobotního oběda byla po předchozím večeru báječná nálada. Během druhého chodu ale Kamil seznámil ostatní se svým dopoledním zážitkem: „Víte, že se mi ozvala Dana, teda… Kájova profesorka?“
„Ale, a copak?“ s pozvednutým obočím se hned zajímala Markéta.
„No, nic moc! Vážná výtka tady mladýmu. Užívala si prý po návštěvě u nás náramnou vanovou koupel a Kája ji rušil svým křikem, když jste tak hezky vyváděli ve sprše. Ptala se, jestli přijel i s nějakou slečnou, tak jsem to vzal na sebe. Snad to zbaštila. Takže… Kájo, poučení pro příště a platí to pro všechny. Kdybys Markí zase křičela o pomoc, jako na chalupě, bude pozdvižení v celým baráku. Nezapomínejte, že je tady leccos slyšet,“ smál se Kamil, kterého dobrá nálada nepřešla a náramně se bavil rozpaky svého syna.

***

Víkend uplynul v naprosté pohodě. V pondělí v poledne se Markétě ozval telefon. Danino číslo si od Kamila zapsala do mobilu, takže hned začala: „Jé, čau, Danuš, to jsem ráda, že voláš! Zrovna jsem si říkala, že bych se ti měla ozvat, ale máme hroznej frmol. Dáme někde nějaký kafíčko nebo zase dvojku vínka jako posledně?“ se smíchem připomněla jejich setkání na zahrádce u Italů na rohu. Rychle se dohodly, že ve středu v podvečer bude čas a že se sejdou.

Počasí už zase bylo stoprocentně letní a na zahrádce bylo kolem páté odpoledne nádherně. Dámy u vínka a skvělých špaget probíraly všelijaké osobní záležitosti a postupně se dostávaly k tomu, co je obě zajímalo nejvíc a ani to nemusely vyslovit nahlas.

„Asi ti Kamil říkal, o čem jsme se bavili, že jo, Markétko?“
„To víš, že jo, Danuš. A jak bys to viděla ty?“
„Záleží na vás a asi nejvíc na vašem Karlíkovi. Podle toho, jak bude pryč. Asi by bylo blbý, kdybyste se sebrali a zašli ke mně, když už teď ví, co jsme dělali. Kamil říkal, že ty budeš vědět dost přesně, jaký má plány.“
„No, to nejspíš jo. Kája jede s kamarádama na tejden do Tater a na tejden jedou s nějakým spolužákem Homolkou a dalšíma dvěma do Chorvatska. Homolka prej jezdí už roky závody motokár a jeho táta ho zaučuje i s autama. On je prý o rok starší a má už řidičák, je to vážně pravda?“ 

Vzhledem k okamžitému pokračování monologu Dana pochopila, že dotaz na věk Karlova spolužáka byl spíše řečnickým obratem.

„… zkoušel i nějaký závody, nebo co, a táta mu auto dal. Mám trochu strach, ale prej je supr řidič. No a taky bude u nás na chalupě, Kamil se tam taky aspoň na tejden chystá. V podstatě skoro celej srpen kdykoliv.“

„Tak to je prima, já jsem taky většinou tady, sama nikam moc nejedu, akorát s jednou kolegyní, co je taky rozvedená, letíme na deset dnů k moři. Dámská jízda, ale dohodly jsme se, že bez chlapů. Ona je trochu starší než já, ale moc fajn ženská. Odjíždíme za týden, takže celý srpen budu tady. Víš, že mi jednou vykládala, jak ji před pár lety balil nějaký studentík? To se prý zrovna rozvedla,“ mrknula Dana na Markétu.
„A jak to dopadlo?“ reagovala okamžitě Markéta, protože si tu informaci dala hned do souvislosti s jejím Kájou.
„No, byla trochu tajemná, ale nakonec se prý sbalit nechala, ale až po jeho maturitě! Za moc to prý stejně nestálo. Přece jen už jí bylo tenkrát třicet a on byl zřejmě v posteli takovej moula, tak to radši rychle ukončila. Taky má pech na chlapy,“ zakončila svou řeč s mírným povzdechem. „Ale srpen by tedy byl prima, možná by i šlo malinko zahřešit,“ dodala s mrknutím uculujíce se Dana.
„Z mýho pohledu to tedy vypadá supr, Danuš. Když říkáš, že tu seš a hřešení, že občas nezaškodí,“ smála se uvolněně Markéta. 

Vesele dál klábosily, nálada se jim zvedla díky očekávání blízké budoucnosti, a tak objednaly druhou lahev. Dana čekala na správnou chvíli, aby se Markéty zeptala na to, co jí od páteční noci vrtalo hlavou a co se jí navíc prakticky potvrdilo během sobotního telefonátu s Kamilem. 

Konečně našla odvahu…

„Hele, Markétko, můžu se tě na něco zeptat?“ 
„Jasně že, jo,“ Markéta celou dobu očekávala dotaz na Kamila, ale ten pořád nepřicházel. O to víc ji svou přímostí Dana šokovala.

„Hele, nevím, jestli se Kamil doma zmínil, ale říkala jsem mu, jak jsem si dělala bene ve vaně, když jsem od vás v pátek odešla, a přitom kolem stupaček slyšela, jak si užíváte. Ptala jsem se, jestli si Karel náhodou nepřivedl z toho výletu nějakou slečnu. Ono je v koupelně fakt docela dobře slyšet skoro každý slovo. Kamil sice říkal, že tam byl s tebou on a že si Karel nikoho nepřivedl, že na to je moc mladej a tak, ale ten hlas si nemůžeš splést. Kamil to být nemohl. Vy to fakt máte s Kájou až takhle?“ 
Dana nedělala žádné okolky a na setkání šla s předsevzetím, že na tohle se prostě musí zeptat natvrdo. Ta zvědavost přemoct prostě nešla a bylo na ní jasně patrné, že ví a že čeká jen na potvrzení.

V Markétě by se krve nedořezal. Z výrazu Dany bylo evidentní, že zapírat nemá smysl, že si je naprosto jistá, a tedy by tím situaci jen zhoršila. Horečně přemýšlela, co s tím. První, co ji napadlo bylo, že musí Danu dostat pod kontrolu. Bylo jí jasné, že je šíleně zvědavá, ale také věřila, že není žádná mrcha. Spíše naopak… hrozně milá holka. Navíc si báječně rozuměly nejen lidsky, ale jak se ukázalo, i v otázkách sexu. Snažila se získat čas.

„Prosím tě, co jsi to slyšela? Já si chvíli po tvým odchodu taky dávala sprchu, to jo, ale víš, jak to je v těchhle barácích. To může být slyšet cokoliv odkudkoliv.“
„Holka, neblázni, já nejsem hluchá, Kamil říkal, že si užíval ve sprše s tebou, ale to nebyl jeho hlas, on je přeci zralej chlap a má úplně jiný hlas než váš Karel. Holčičí hlas nebylo slyšet tolik, jen takový vzrušený vzdychání, jako když zažíváš nádhernej sex. Taky jsem se Kamila ptala, jestli tam měl Karel slečnu, ale říkal, že ne, že byl ve sprše s tebou. Asi ti to říkal, ne?“
„Jo, říkal něco takovýho,“ přiznávala Markéta.
„No, takže chápeš, že mi z toho muselo vyjít, že jsem slyšela Káju a tebe. Přišlo mi to úžasný, možná jen trošku víc překvapivý, takový neobvyklý,“ zasmála se malinko nervózně Dana. „Hele, neber to vůbec ve zlým, mně to neva, jen jsem se prostě musela zeptat, jestli to takhle fakt máte,“ při těchto slovech si všimla, že Makréta pobledla a byla viditelně nervóznější.
„Neboj, nikomu bych neřekla ani slovo, vždyť my spolu taky máme své tajemství,“ tahle slova už Markétě skoro šeptala, předkloněná co nejblíže k ní s rukou na její paži, aby jí maximálně zklidnila.

Markéta ještě chvilku přemýšlela, napila se trochu vína, zvedla oči k Daně a trochu provinile potichu řekla: „Ale jo, Danuš, byla jsem tam s Kájou, asi nemá cenu, abych to zapírala. Máme se hrozně moc rádi a von je úžasnej.“
„Ty bláho, to musí být hrozně zvláštní pocit, ne? Nechci být nějak vlezlá, ale snad se můžu zeptat, nezlobíš se?“
„Neboj, nezlobím, to bych mohla leda na sebe, ale je těžký vo tom mluvit, pochop,“ s vážným pohledem odpověděla Markéta.
„Rozumím, třeba mi to povíš někdy jindy, anebo taky ne, je to vaše věc. Co víš, třeba se mi to někdy taky přihodí, i když… to asi ne, já už na to budu nejspíš stará,“ snažila se se smíchem zlehčit situaci Dana.

Markéta vnímala, že Dana je tak trochu spřízněná duše, a tak se krátce svěřila: „Poprvé, když se nám to stalo, tak jsem z toho byla úplně vyřízená, ale von byl fakt tak úžasnej, víš, hrozně zamilovanej, něžnej a bylo to tak nádherně zvláštní a nám to s Kamilem v té době moc neklapalo, já byla úplně na dně. No a pak se to stalo podruhý, já se nechala přesvědčit celkem snadno a pak to ze mě úplně spadlo. Tak snad tak. Stačí?“ pokusila se o úsměv i Markéta.
„Jo, je to něco úžasnýho, když to máte takhle. On je váš Karel hrozně milej, šikovnej a nadanej kluk, akorát, že na mně už asi dva roky pokaždé kouká, jako kdyby mě chtěl svlíknout a tenkrát mi ujely nervy. To jsem zrovna dostala papír, že jsem s ex po nekonečných tahanicích rozvedená a bylo to fakt nechutný. Tedy ty tahanice myslím… Ty, a dovolená jenom s ním, ta musela být supr, ne?“ vyzvídala dál Dana.
„Danuš, to byla taková krása. Já takovou s Kamilem snad nikdy nezažila. Jo a za Káju se ještě jednou omlouvám. To víš, ve škole jsi jeho idol. Von má asi úchylku na starší ročníky. Ale to už jsem ti říkala,“ vracela se Markétě pomalu dobrá nálada.
„Hele, já si snad dám panáka, protože to budu muset klukum říct, vo čem jsme se tady bavily,“ pokračovala Markéta.
„Dám si ho s tebou, protože tohle člověk zažije sotva jednou za život. To mi asi věříš, ne?“
„To jo, ale prosím tě, Danuš, nikde ani slovo. A radši ani před Kamilem.“
„No, ale on to o vás ví, ne?“
„Jo, ani ti nebudu říkat, jak na to přišel.“
„Ale asi mu to nevadí?“
„Vono je to složitější, ale toleruje to.“
„Takže ty bys mu tolerovala nějakou ženskou na oplátku?“ toto téma Danu evidentně zajímalo a Markétě začínalo najednou být jasné, že k tomu ta debata nejspíš směřovala. Dana nebyla hloupá a musela si udělat obrázek, že Kamil by to jen tak netoleroval a že Markéta mu tedy nejspíš také něco dovolí. A že se Daně líbil, to věděla už dávno.

„Pokud by něco dělal za mejma zádama, tak to by nešlo. Udělali jsme dohodu, že už si nikdy nic tajit nebudeme. Stačí? A ještě snad abys věděla, kdyby to někomu z nás vadilo, tak ten druhej prostě už nesmí, to by mohl bejt konec úplně všeho.“ 

Po pár vteřinách, kdy zírala pohledem do prázdna, dodala: „Docela bych změnila téma, co si teda dáš? Já bych to viděla na nějakej dobrej koňak nebo rumík.“

Obě dámy ještě drahnou chvíli pokračovaly v zábavě, která po dvou vypitých lahvích a dvou velkých panácích báječného karibského rumu začala ztrácet jasné kontury, ale cestou domů se shodly, že hned, jak se Dana vrátí od moře, rozhodně musí pokračovat tam, kde v pátek s Kamilem přestali.

Když dorazila Dana domů, oba její chlapi seděli u televize a sledovali nějaký akční film se samým střílením. 

Vláčně sklouzla do křesla a broukla: „Tedy klucí moji pitomí, Dana o nás ví úplně všechno. Tak, jak jsi to říkal v sobotu, Kamílku. Ale snad to nikomu nevykecá, protože se jí náramně líbíš miláčku a třeba by taky měla nějakej malér, kdyby na ní prasklo, že jsme tady takhle vyváděli. Ale je tak báječná… a vypily jsme dvě lahvinky a dva rumíky a já asi pudu brzy do hajan.“

„No, tak snad nebude nikde nic vykládat. Nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem, stalo se stalo, vrátit to nejde, tak snad bude držet s námi. A co jinak, dobrý?“
„Jo, jinak všechno supr,“ vrhla na Kamila kratinký zářivý úsměv.

Pochopil to hned.

Ovšem Karel byl lehce v šoku: „Ty jo, to snad abych změnil školu, ne? Takhle to bude takový nějaký blbý,“ strachoval se nahlas.
„To určitě ne, blázínku, vona je Dana hrozně fajn, já se nebojím, že někde něco vykecá, to vona by neudělala, ale nesmíš holt bejt takovej nenasytnej divoch, Kájo,“ trochu zpomaleně artikulovala Markéta.

Karel si sám pro sebe nahlas třídil myšlenky: „No, až ji potkám, tak jí řeknu, že já budu jako hrob a nikde ani neceknu o tom, co jsem tady viděl. Jsem zvědavej, co bude říkat vona. Sám se snad ani radši o tom dalším nic zmiňovat nebudu.“

„No, radši koukej bejt hodnej, slušnej a vzornej studentík a ničím ji nenaštvi, moulo jeden zatracenej,“ dával malé kázání Kamil. „Tohle se sice stát nemělo, ale stalo, tak teď holt musíme bejt s Danou jen ty nejlepší kamarádi.“

Jo, kamarádi, hmmm,“ pomyslel si Karel, tentokrát ovšem sám pro sebe. „Taky bych se s ní skamarádil, kdyby z toho koukalo takový zašukání, když máma říká, že je všechno supr. No jo, ale tady mám asi po žížalkách. Ale aspoň mi snad nebude dělat u matury problémy s češtinou a snad ani jinde. Vlastně je to možná úplně to nejlepší, že jsem je nachytal. A vlastně nejvíc na tom vydělá tady tatík, protože když budu já chtít Markétu a ona mě, tak on si smočí rákos o patro vejš, tyjo, ten se má… Ale co, ať se má, když nám bude s Markí taky všechno klapat. Ať klidně běhá o patro vejš každej tejden,“ zasmál se sám pro sebe a přepnul svou pozornost na nervák v televizi.

***

Začátkem srpna potkal Karel Danu u poštovních schránek ve vchodu domu a hned se snažil situaci žehlit: „Jé dobrý den, paní profesorko, jak bylo na dovolený u moře? Jste nádherně opálená!“
„Ahoj, Karle, jo dovolená byla moc fajn, děkuju za optání,“ s úsměvem odpověděla jeho profesorka, takže se Karel osmělil a mnohem tišeji dodal: 
„Já se vám tolik chtěl omluvit za to, jak jsem vás tuhle tak překvapil u našich. Hlavně se nebojte, chtěl jsem vám říct, že o tom nikde ani neceknu, vždyť víte… Naši jsou zkrátka hrozně príma, to taky už víte … ježiši… nechtěl jsem, aby to vypadalo, že jsem nějakej drzej, abyste si nemyslela,“ v rozpacích koktal Karel.
„Ne, to je dobrý, já to beru, ale víš, co, o tom dalším snad radši nikde mluvit nebudeme. Můžu se tedy fakt spolehnout? Ale jsem ráda, že to takhle bereš, to doopravdy nikdo nemusí vědět,“ trochu v rozpacích tiše odpověděla, když ji Karel galantně pouštěl do dveří ke schodišti a pro jistotu se rozhlédla, zda není někdo nablízku.

Karel byl přesvědčený, že kdyby nebyla tak báječně opálená, bylo by snad i vidět, že zčervenala. Vypadala úžasně. Prostě kus a nemohl si pomoct, aby si ji celou neprohlížel. Všimla si toho a nedalo jí, aby se zdvořile nezeptala: „Prý jsi měl v červnu taky úžasnou dovolenou u moře,“ otočila k němu zkoumavý pohled. Byla zvědavá, jak Karel zareaguje, protože jí bylo jasné, že on ví, že ona také ví…
„Jo, byla to určitě ta nejhezčí dovolená v mým životě, asi vám máma říkala, že jsme byli v Řecku na Kefalonii,“ nenechal se přivést do rozpaků.
„Jo, náramně si pochvalovala, jak jste si ji užili,“ malinko tlačila na pilu Dana. „Pojedete příště zase spolu? Nebo i s tátou?“ mluvili polohlasně a vycházeli pomalu po schodech do druhého patra, kde bydlel Karel.
„To já ještě nevím, jestli bude táta zase někde pryč, tak asi sami, jinak i s ním, ale až po maturitě,“ a pak se rozhodl tvrdě zaútočit, protože na tohle setkání se připravoval, „třeba byste mohla jet s náma, to už nebudu student na vaší škole, tak by to nevadilo, mohlo by to bejt docela supr.“ 

Svou přímočarostí ji evidentně šokoval. Chtěl jí původně zalichotit a říct jí, že je idolem spousty kluků z gymplu, ale ani nevěděl jak, vypadla z něho taková neomalenost.

„Tedy Karle, že se nestydíš, dělat takovéto návrhy, vždyť jsem tvoje profesorka, ty ses fakt zbláznil. Snad si nemyslíš, že smíš úplně všechno, když náhodou oba něco víme,“ zastavila a tvářila se uraženě, ale stejně měl pocit, že to bylo trochu hrané.
„Jasně, promiňte, to mě jen tak napadlo, když vlastně oba víme, co víme, jak říkáte, ale třeba to bude za rok všechno jinak. Snad taky nebudete nikde nic říkat o tom, co víte. Já vás chtěl vlastně poprosit i za mámu hlavně. Vůbec jsem se vás nechtěl nijak dotknout, za to se omlouvám, prostě jsem to asi trochu přehnal, ale snad vám můžu říct, že vám to moc sluší,“ podíval se na ní tím nejupřímnějším pohledem, který měl nacvičený, a opatrně při těch slovech položil ruku na její paži, aby svým slovům přidal na vážnosti.

„Markéta měla pravdu, ono na tom jejím Kájovi něco je, charisma a odvaha mu tedy nechybí,“ pomyslela si Dana. „Jak to, že takovej pěknej kluk nerandí s holkama, hmm, ono to bude asi kvůli Markétě, svět je fakt občas ulítlej,“ ještě si pomyslela dál, ale nahlas odpověděla: „Omluva se přijímá, chlape jeden. Ale koukej se mírnit, některý věci se nehodí říkat a ničeho se neboj, já už jsem říkala tvé mámě, že se taky nemusí ničeho bát a pozdravuj je doma oba.“
„Určitě! Budou mít radost,“ zasmál se a významně na svou profesorku mrknul a dodal, „já jedu v pátek na týden pryč, mám vyřídit, aby vám brnkli?“
„Tedy Karle, ty snad chceš propadnout u maturity z češtiny! Ty jsi ale číslo! Koukej padat domů!“ zamračila se na něj, ale pak jí došlo, že je vlastně zbytečné si na něco hrát, když oba vědí to své, a tak smířlivě dodala s rozpačitým úsměvem: „Ale jo, klidně jim řekni, že jsem už zpátky, ale tyhle řeči, co tady na mě zkoušíš, radši už příště vynech. Ještě to někdo zaslechne, vždyť víš, že ten barák má uši a teď už radši fakt běž, chlape jeden zatracenej.“
„Rozumím, vynechám, jste hrozně fajn, chci, abyste věděla, že to tak cítím, ale už padám, vlastně jsem už doma,“ a zvesela začal hledat klíče.

V hlavě jí proběhla myšlenka docela jiná. „Tedy, ty se Kájo v životě neztratíš a docela tvé mámě závidím. Škoda, že ti není aspoň pětadvacet,“ dole v podbřišku jí proběhlo příjemné mravenčení. Karel byl doopravdy nádherný kluk, a tak trochu zalitovala tu, která si ho jednou vezme, protože ho budou balit všechny odvážnější holky samy a sama po svých zkušenostech nevěřila, že by nějaký chlap něčemu takovému dlouhodobě odolal. 

Když pak po chvíli za sebou zavírala dveře, ještě zadoufala, že snad Karel vzkaz vyřídí. Ale pak se sama v duchu uklidnila: „Jasně že vyřídí a bude si představovat, co asi všechno bude, hormony z něj jen stříkají,“ po chvilce své myšlenky uzavřela, „ale ty nejsi o nic lepší než ten přerostlej puberťák, holka. Vždyť ty si to, co snad bude, začínáš představovat už teď. A kdyby to nebyl tvůj studentík, tak by sis ho představovala taky. Vždyť on tě normálně balil a nenamlouvej si, že ti to nedělalo dobře.“ 

A ještě o chvilku později si polohlasně sama poručila: „Nebuď pitomá, holka, pusť ho okamžitě z hlavy. Kamil a Markéta jsou moc fajn, taky si chtějí v první řadě užít trošku jiný zábavy a neriskuješ s nima zase nějaký průšvihy, jako s nějakým grázlem nebo debilem, co tě akorát bude chtít sbalit a odkopnout, tak si nekomplikuj život ještě víc.“

***

U večeře Karel suše oznámil: „Mám vás pozdravovat od Dany, tedy paní profesorky, že prej je už zpátky a že jí klidně můžete zavolat, když budete mít náladu,“ a pak trochu rýpnul, „že by další pokračování? Říkal jsem jí, že jedu v pátek na tejden pryč.“
„Jo, tak to je fajn, já ale jedu zítra brzo ráno na Slovač a vrátím se až v pátek,“ tak si spolu můžete zase skočit na nějaký vínko, Markí. Nebo jí mám nějak brnknout? Nechceš ji pozvat k nám na chalupu?“
„Tos mi neřek, že budeš zase tři dny pryč, to by asi ta chalupa byla blbá. Kdo ví, kdy se v pátek vrátíš. Já jsem tady pořád, tak jí nějak zavolej ty. Uvidíš podle sebe, Kamílku. A uděláš jí tím radost,“ významně a s trochou škodolibosti se na manžela usmála.

Karel vycítil příležitost, ale nechtěl nic hrotit, tak se jen optal, byť se silným náznakem dvojznačnosti: „Když tady budeme jen s mámou sami, tak by šlo vyrazit třeba někam za kulturou a udělat si hezkej večer? To by snad nemuselo vadit?“
„Dělejte si co chcete, vy dva!“ zasmál se Kamil, kterému bylo vcelku jasné, kam to bude Karel, a možná i Markéta, směřovat. Ale viděl v tom spíš příležitost beztrestně si sjednat zábavu s Danou. S těmi dvěma byl smířený a dojednané podmínky mu zatím docela vyhovovaly, tím spíš, že Dana neztratila zájem a byla v jeho očích extra klasa a navíc o víc než deset let mladší než jeho Markí.

Markétě to bylo jasné také, proto jen glosovala: „Uvidíme, co bude a pravidla známe všichni, tajit se nic nebude, takže nemusíme teď nic řešit. Nemám ráda takovýhle plánování.“

Karlovi se z té Kamilovy zprávy a z následného dialogu nekompromisně ztopořil jeho Macík a ne a ne se zklidnit, protože se mu v hlavě okamžitě začaly míhat silně erotické představy jedna za druhou. Jinou slečnu než Markétu neměl. Kamil se zvedl a šel ještě něco dělat na svém počítači a Karel pomáhal Markétě uklidit kuchyň. Nemohla si nevšimnout, co se Karlovi stalo. Když uložila nádobí do myčky, jemně se dotkla zřetelně vypouklých kraťasů, mrknula na svého Káju a potichu se zeptala: „To ta zpráva, že táta jede pryč, lásko?“
„Myslíš, že bychom mohli, mami? Třeba hned zejtra?“
„Uvidíme lásko, možná pozejtří, taky podle toho, co táta, víš? Ale neboj, taky mi už chybíš,“ a na potvrzení svých slov něžně, ale kratince Káju políbila na rty a pohladila po tváři.

***

Kamil vyjížděl už brzy ráno, a tak se Daně ozval až od slovenských hranic: „Snad nebudím, Danuš?“
„Nene, dneska budu za house lady, musím si trochu uklidit, vyprat a tak. Za dva týdny už budu muset do školy. “
„Hele, Kája nám vyřídil vzkaz, já se vracím v pátek a možná budu zpátky už odpoledne nebo navečer. Kája v pátek odjíždí, Markéta většinou teď končívá až tak po šestý, tak se můžeme potkat v pátek nebo v sobotu, nebo vlastně celej další tejden kdykoliv. Řekni, jestli by ti to nějak vyhovovalo.“
„Zastavíte se u mě? Nebo mám přijít k vám?“
„Klidně zase u nás, kdybych to v pátek stihnul rozumně, tak bych brnknul, nebo bych se rovnou zastavil. Když bych se vracel pozdě, tak navrhni náhradní den.“
„Fajn, budu v pátek doma asi od čtyř a když to nevyjde tak středa v příštím týdnu je fajn.“
„Tak platí. Pátek a středa,“ zasmál se zvesela Kamil.
„No to teda nevím, Kamile, co by na to řekla Markéta,“ pýřila se do telefonu Dana.
„Neboj, neřeš, uvidíme, ale zatím se měj krásně a já se už teď hrozně moc těším!
„Taky se budu těšit,“ zvesela odpověděla Dana, ale hovor se už přerušil.
„Tak a teď to jenom v pátek stihnout, navečer se zastavit u sousedky, pak večer pozvat do akce Markí a na středu je snad obě ukecám,“ zasnil se za volantem Kamil.

***

Karel vstal solidárně brzy, aby stihnul snídani s mámou. „Jak bys to tedy viděla, Markí?“ optal se nedočkavě hned u prvních soust.
„Ty jsi takový moje nedočkavý sluníčko, Kájo, ale snad nebudu mít dneska v práci takovej frmol, zítra to asi bude horší a v pátek odpoledne už jedete, ne?“
„Jo, v pátek chceme vyjet už kolem poledne, než budou zácpy. Dáme nějakou kulturu nebo třeba malou večeři třeba tady u těch Italů? Abys nemusela nic vařit.“
„Jo, to by šlo, tátovi je všechno jasný a včera měl kupu práce s přípravou.“
„Jo, mně je taky jasný, že se mu moje úča líbí, tak snad ho máš pod kontrolou.“
„Nebuď trdlík, miláčku! Když my dva zlobíme, tak tátu musíme taky nechat, to jsme si přeci vysvětlili.“
„Ty jsi prostě úžasná, mami,“ Karel se neudržel, vstal ze židle, popošel k Markétě, objal ji, políbil a pravou rukou polaskal její ňadro. Neušlo mu, že vzdychla vzrušením a malinko se zachvěla. Jeho Macík se okamžitě zvedl do připravené pozice. Markéta ho přes kalhoty pohladila, pohlédla na Karla a potichu odpověděla: „Moc se na vás kluci těšíme, já na tebe a moje malá na tvýho Macíka.“
„Tak dneska se od vás necháme svést, holčičky naše milovaný. Platí?“ Karel Markétu očividně zaskočil.
„Jak svést, Kájo?“ zeptala se trochu naivně Markéta.
„To necháme na vaší fantazii, lásky naše, necháme se překvapit,“ přenechal iniciativu plně na Markétě a pak ještě dodal, „už teď se šíleně těším na nějakou bláznivinu, kterou vymyslíš, lásko moje,“ a dal Markétě ještě jeden polibek. Ta mu jej vrátila. Ten její byl dlouhý.

Den se oběma vlekl neskutečně pomalu.

Autor

Navigace v seriálu<< Odvážný plán – Dana 02Odvážný plán – Dana 04 >>
4.4 50 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x