Odvážný plán – Dana 12

Toto je 12 díl z 12 v seriálu Odvážný plán – Dana

V sobotu se už Karel nemohl dočkat odpoledne. Po obědě se uklidil k počítači a čekal na hodinu H. Krátce po čtvrté se zvedl, chvilku konverzoval s Markétou a pak s Kamilem. Dostalo se mu instrukcí, ať to moc nepřehání a nejpozději do deseti ať je doma.
Rozloučil se a vyběhl ven do pošmourné zimy. Musel ještě v Lidlu, který byl nedaleko od nich, koupit lahev vína a kytici růží. Doufal, že nikoho nepotká, což se mu splnilo a o půl páté opatrně zazvonil u sousedky ze spodního patra.

Otevřela mu dokonale nalíčená, elegantně oblečená žena. Ustoupila stranou, aby mohl vejít. Podal jí s trochou rozpaků kytici dlouhých růží a lahev sauvignonu z Nového Zélandu.
Obojí přijala se stejnými rozpaky.
„Tos nemusel Kájo, ale jsou krásný, dám je hned do vázy.“
„Snad za ten kousek cesty nenamrzly a vydrží aspoň dva nebo tři dny. A jestli, paní Dano, dovolíte, až se zuju, otevřel bych lahev toho vína, ale nebude moc studený.“
„To dáme do ledničky, mám jiný, ale s vínem bysme to neměli moc přehánět. A víš ty co, jestli máme zkoušet ten tvůj stroj času, co kdybysme si začali tykat. Mně to přijde bejt dost hrozný, letět někam spolu a slyšet buď „paní profesorko“ nebo „paní Dano“, co myslíš?“
„Hmmm, to by bylo úžasný, ale určitě jen když jsme v tý budoucnosti, aby si lidi vo nás nemysleli kdo ví co. Ale na to bych si teda fakt docela rád připil.“
„Tak supr! Ale to bude třeba se do toho stroje času přesunout.“
Karel si mezi tím sundal bundu a zul zimní boty, takže teď mohl Danu uchopit za ruku a vyzvat jí k nástupu do stroje času.

Podanou ruku přijala a oba současně vešli do jejího obýváku. Karel za nimi zavřel dveře.
„Stroj času musí bejt dokonale uzavřenej, jinak by se mohla ta budoucnost prolnout s přítomností a to by asi nebylo dobře.“
„Jasně, ale doufám, že při troše opatrnosti bude možný rozšířit ten tvůj stroj času na celej byt. To bysme jinak mohli v tý budoucnosti umřít hlady a žízní.“
„No to máte pravdu! Hned pozměním parametry stroje,“ souhlasil Karel.
„Už ten stroj běží?“
„No jasně, spouští se automaticky při zavření těch dveří.“
„Tak fajn, já jsem teď tedy spolucestující Dana,“ usmála se zářivě.
„Je báječný, mít s sebou tak nádhernou a milou spolucestující, ale docela bych přivítal malej přípitek na seznámení.“
„No to se rozumí, hned ho donesu, ale tu nádhernou kytičku musím dát do vázy.“
S těmi slovy vykročila ke kuchyni, kde byla přichystána mísa chlebíčků. Za okamžik byly květiny seříznuté a ve váze a Dana podávala Karlovi vychlazenou láhev bílého moravského vína a otvírák.

Karel se cítil trochu nesvůj, což mu samému připadalo být divné. Byl zvyklý všechny situace zvládat suverénně.
„Ty vole, co tady vlastně děláš, nepřepísknul jsi to, trošku? Dyť je to úplně uhozený, blbý. Vona je fakt klasa, ale je to tvoje úča. Nejsi náhodou debil? Ještě můžeš vycouvat!“ honilo se mu v hlavě a začal se pomalu připravovat k ústupu.

Dana si jeho rozpaků všimla a přestože sama také cítila, že není ve své kůži a říkala si: „Holka, jen jestli si neříkáš vo nějakej průser, je sice tak sladkej, ale můžeš to zahrát nějak neutrálně a vybruslit z toho.“
Nahlas řekla něco, co jí samotnou překvapilo.
„Já, vím, Kájo, že je to divná situace pro nás pro voba, ale vykašli se na to a nebuď nervózní. Hele, votevři tu láhev, jsme ve stroji času, můžeme se z něj kdykoliv vrátit. Ale teď jsme si chtěli ťuknout na tykání, když už v tý budoucnosti jsme. Nevím, na jak dlouho je stroj naprogramovanej, ale zatím bych to viděla tak, že se támhle posadíme a ty mi třeba vysvětlíš, jak ten stroj funguje nebo si můžeme povídat o tom, co v tý budoucnosti každej hledáme nebo co vod ní čekáme nebo se můžeme jen tak bavit. Ale teď jsme v ní, tak co. Akorát nevím, na jak dlouho,“ podívala se na Karla s úplně vážným pohledem.
„Já vím, že jsi báječná, Dano a moc díky za ty slova. Přijde mi to fakt bejt divný, ale tu flašku otevřu, a na tykání v budoucnosti si určitě připijeme. Mimochodem, stroj se má vrátit do minulosti s časovým posunem pět hodin. Kde máš ten votvírák?“
Nervozita ho pomalu přecházela, ale pořád si nebyl jistý tím, co vlastně chce. A tolik se sem těšil a takové měl představy, blesklo mu hlavou.
„Votvírák je tady, skleničky vem támhle a jdeme si sednout do centrální místnosti toho stroje, jestli to tedy nevadí,“ přepnula Dana na veselejší tón. „Ještě přinesu ty chlebíčky.“
„Tak fajn, hned to udělám.“

Za okamžik už bylo slyšet zvuk zátky a Karel nalil štíhlé sklenice na bílé víno asi do jedné třetiny.
Posadili se ke konferenčnímu stolku.
Jednu podal Daně se slovy: „Tak na to tykání v budoucnosti!“
Ťukl si s ní a pochválil nádherný zvuk skleniček.
„Nedává se na tykání pusa aspoň na tvář?“ otázala se.
Došlo mu, že je zbytečně škrobený a že takhle by se z celého rande mohl stát docela trapas, proto se k ní naklonil a políbil jí něžně na rty. Nechal ten polibek trvat o zlomek vteřiny déle. Věděl, že to bude ten správný krok k prolomení ostychu a byl jí vděčný za to, že mu takovou šanci dala.
Ocenila správnou délku toho polibku a pochválila ho.
„Takovou krásnou pusu jsem na tykání ještě nedostala! Děkuju!“
Svá slova doprovodila koketním pohledem a pomyslela si: „Vono to snad bude dobrý, von to snad takovej trapas nebude.“
„Jestli byla správně, tak jí můžeme zkusit ještě jednou. Neměli bychom se snažit zjistit, co všechno nás v tý budoucnosti může čekat?“
„Pusa na tykání se dává jen jedna, ale můžeme zkusit pusu jinou. Ta budoucnost se přeci nebude opakovat pokaždý stejně, že ne?“
„Pokaždý bude jiná. Teď jsme sice v jedný z možných budoucností, ale s tou pusou máš pravdu.“
Vstal podal jí ruku, aby pomohl vstát i jí, do druhé ruky vzal skleničku a pozvedl ji se slovy: „Tak teď tuk a přípitek na obyčejnou, ale taky krásnou pusu od tý nejkrásnější dámy, co jsem v životě poznal.“

Využila jeho pomoci, zvedla se, ťukla si s ním, oba trochu upili a nechala se přivinout do jeho náručí a vychutnávala si něžný, ale tentokrát mnohem delší polibek. Držel jí pevně, ale zaklonil se, aby jí viděl do očí.
„Škoda, že netančím, kdyby hrála hudba, byla by to ideální chvilka pro tanec.“
Byla ještě hezčí, než kdykoliv jindy. Určitě na nějakých třicet nevypadala a to, že je starší než on, prozrazovaly jenom nepatrné vějířky vrásek kolem očí. Evidentně se ráda smála.

„Já tančím moc ráda, ale kdyby se ještě někdy výlety do budoucnosti opakovaly, můžeme je spojit s lekcema tance. Byl by to určitě krásnej důvod do tý budoucnosti občas vyrazit.“
Marně hledal v jejích očích nějaké stopy ironie.
„Mám neskutečný štěstí na spolucestující. Je nejen neskutečně krásná, ale taky obětavá, laskavá a umí krásně líbat. Má jen samý plusy. Vůbec se s ní nemůžu srovnávat.“
„Bane, Kájo, ty jsi báječnej! Kdo by mohl dneska vymyslet a sestrojit takovejhle stroj času? Jsem moc ráda, že smím bejt jediná pasažérka. Určitě budeš úžasnej kapitán,“ volnou rukou ho pohladila po tváři a dala mu třetí polibek.
Tentokrát se ale malinko snažila svým jazykem proniknout mezi jeho rty. Povolil je hned, jak to ucítil a špičky jejich jazyků se dotkly. Chvilku vydržel jen tak něžně se jejího jazyku dotýkat a pak se zase zaklonil.
„To bylo fakt nádherný, Danuš, byl bych moc rád, kdyby se ty cesty do budoucnosti opakovaly a kdybych tam pokaždý zažil něco tak hezkýho. A ty taneční lekce jsou bezva nápad. Jdeme si sednout, ale dáme si nějaký ty chlebíčky, aby nám při tom cestování nevadil hlad.“

Uvelebili se vedle sebe, zase si ťukli, každý si vzal svůj chlebíček a chvilku jen tak tlachali o vánocích, prázdninách i o škole.
Půl mísy chlebíčků bylo pryč a láhev byla skoro prázdná.
„Ta budoucnost je báječná, Danuš a moc se mi tady s tebou líbí, víš to? Ani se mi nechce vracet do minulosti, ale nastavení stroje času se změnit nedá.“
„Mně se v ní taky s tebou líbí, ale to jsem říkala už posledně a proto jsme přeci tady, Kájo,“ a v duchu si pomyslela: „No von je fakt bezva a bavit se s ním dá snad úplně vo všem, ale co kdybys ho zkusila nějak povzbudit. Tedy jestli to chceš?“
Ale její druhý vnitřní hlas jí hned napomenul: „Kam spěcháš? Nech ho, vždyť nemusíš mít všechno hned! To s ním chceš jen šukat nebo co?“
První hlas se ale nedal: „Je bezva, ale jo, chtěla bych ho úplně celýho, ale určitě ne jen to. Je to přece bezva supr kluk a třeba je fakt tak skvělej, jak říkala Markéta a nejen při milování,“ při těch úvahách, které ale byly bleskové, si Karla prohlížela a ještě stihla přemýšlet i o tom, co si vlastně myslí on.
Netušila, že je na tom v tom okamžiku dost podobně.
„Ty vole, to je tak bezva holka! To jí chceš fakt jen vošukat a vypadnout nebo to myslíš nějak vážnějc? Ale nezapomeň, že je vo nějakých deset let starší, takže perspektivu to určitě nemá.“
Ale i on měl v sobě druhej hlas a ten říkal: „Jo, pomiloval bych se s ní hned, ale nechci to zkazit a nejsem tady jen kvůli nějakýmu šukání. Vona je tak báječná, že si nezaslouží jen nějakej sprostej sex. Navíc, kdyby jí šlo jen vo něj, tak si může zapíchat s každým, na koho ukáže. Teď si vybrala tebe, tak jí ukaž, že neudělala chybu i když jsi pro ní jen mladinkej cucák.“

Nahlas odpověděl: „Víš, popravdě, měl jsem takový erotický představy o našich cestách do budoucnosti a fakt docela divoký. Jenže teď zjišťuju, že to by mě asi nebavilo. Jsi prostě báječná a já to nechci zkazit. Nechci, aby sis myslela, že jsem sem přišel jen se s tebou nějak pomilovat a vypadnout. Docela bych si přál, aby nám bylo spolu krásně i jinak a abysme se nepotkávali jen kvůli sexu.“
Podíval se na ní úplně vážně a dodal: „Možná, že si myslíš, že jsem blázen a že teď kecám, jen abych nevypadal jako nějakej nadrženej puberťák, kterýmu jde jen vo to dostat do postele nějakou holku, ale já to fakt myslel docela tak, jak jsem to řek‘.“

Upřímnost její odpovědi ho docela překvapila. „Víš, že jsem moc ráda, žes mi to řek‘? Popravdě, já si fakt myslela, že se třeba zkusíme pomilovat a že buď poznáme, že to není k ničemu nebo že to bude fajn a uděláme si občas prostě dobře, ale ty jsi úplně jinej kluk, než bych byla čekala a musím dát tvý mámě zapravdu a vůbec se jí nedivím, protože vím, že se spolu nemilujete jen kvůli sexu. U žádnýho kluka, co by byl v tvým věku, jsem tohle ještě neviděla. A fakt bych si přála, aby nám to vydrželo dýl, i když asi oba víme, že perspektivu to moc nemá, protože jsem o dost starší a ty máš před sebou ještě celý studia. A když říkám ‚vydrželo dýl‘ tak tím myslím, že dýl se vším všudy včetně milování, protože věřím, že si ho dokážeme udělat nádherný, ale to milování nemusí bejt to hlavní.“
Natáhla se k němu, pohladila ho po tváři, pootočila si jeho užaslý obličej k sobě, naklonila se k němu a dala mu další hebký polibek na rty.
„To bylo tak hezký, cos mi řekla, Danuš! A nevadilo by ti, že mám rád i Markétu?“
„Bylo moc hezký, cos mi řek ty a nevadilo. Koneckonců, já se přeci občas scházím s Kamilem a Markéta ti určitě řekla, že i s ní a někdy i s nima oběma. Nevadí ti to?“
„Vůbec ne, Danuš! A jestli máme občas spolu vyrazit do budoucnosti, tak v tom dokonce musíš pokračovat, protože by to bylo divný, kdybys přestala a voni by se tě určitě ptali proč a ty bys jim nedokázala lhát. Nemám pravdu? A chtěl bych se pak dožít tý skutečný budoucnosti, kde bysme mohli spolu jít třeba i někam za nějakou kulturou nebo prostě jen tak kamkoliv a kde už stroj času nebude vůbec zapotřebí.“
„Víš, že v těch našich vztazích asi budeme muset pokračovat oba? Takže stroj času bude jen naše dočasný tajemství, o kterým jim třeba někdy řekneme nebo taky ne, ale že nic nebudeme na tom ostatním měnit? Koneckonců, vono to zase nebejvá tak často.“

Trochu se zarazil, ale pak kontroval: „Já to mám s Markí, vlastně jen když ty s tátou. A s tátou to máme i s Markí fakt jen vzácně,“ a docela upřímně se zasmál.
„My jsme teda dva zvrhlíci, ale zase až tak moc ne, protože to všechno děláme jen protože je nám spolu vždycky báječně a neděláme nic, co by nedělali i jiný lidi, akorát že Markéta je moje máma, což by většina lidí nevydejchala. To jediný je jinak, ale nevidím na tom nic špatnýho, protože se prostě milujeme a holt se stalo, že se vším všudy a vím, že máma s tátou se fakt mají moc rádi. Von táta byl asi dost na ženský a mámu to trápilo, ale díky tobě je to teď všechno supr. No nejni to pradox? Já mám občas díky tobě Markétu a táta se díky tobě hrozně polepšil a nedělá voloviny. Ale zní to šíleně, co?“
Docela hlasitě se rozesmál.
„Já vím, Kájo, to víš, že jsem o tom mockrát přemýšlela, ale myslím si přesně to, co ty. Mně to přijde bejt úžasný, krásný, báječný, že se máte takhle moc rádi a že se třeba budeme mít takhle rádi i my dva. Fakt že jo, přestože jsem vo dost starší. Ale uvidíme.“

Naklonil se k ní, přitáhl si jí k sobě a zašeptal: „Už jsme toho tolik nakecali, víš, že bych tě teď už fakt moc chtěl?“
„A já tebe, pojď,“ zvedla se, zatáhla ho za ruku a hlavou kývla k ložnici.
„Jasně, stroj času je i tam,“ zasmál se, nechal se vytáhnout ze sedací soupravy, objal ji v pase a dlouze jí políbil.
Tentokrát už to byl žhavý polibek plný vášně. Začal jí rozepínat knoflíčky u blůzky a vzápětí už jí svlékal. Přetáhla mu přes hlavu mikinu a začala rozepínat kalhoty. Cítila, že se vmžiku napnuly. Rozepnul jí zip u sukně, ta spadla a Dana z ní vykročila. Jeho kalhoty následovaly sukni a on vykročil zase z nich. Slipy zvýrazňovaly jeho ztopořené mužství. Pohladila ho přes ně a on zase vtiskl polibky na hroty jejích ňader, které se rýsovaly pod krajkovou podprsenkou.

Sklonila se a začala mu slipy stahovat. Nechala je vysoko a okamžitě pohladila jeho dlouhý tvrdý úd a vzala do dlaně kuličky. Vtiskla na žalud žhavý polibek a pak teprve stáhla slipy až dolů. Stál před ní nahý. Adonis s vysportovanou postavou a kopím trčícím nekompromisně šikmo vzhůru. Obdivně si ho prohlížela a pak vydechla: „Bože, ty jsi fakt nádhernej a já teď Markétě rozumím ještě víc!“

Karel vpíjel své pohledy do jejích poloprůsvitných kalhotek obtiskujících nádherný pahrbek, z něhož vedl stín tmavé čárky a mizel mezi jejími dlouhými štíhlými stehny.
„Bože, nevím, jestli je krásnější to, co vidím pod tou krásnou podprsenkou nebo to, co prosvítá pod úžasnejma kalhotkama, ale je to obojí dokonalý! Celá jsi úžasná. Můžeš se otočit?“

Poslechla ho a on jí rozepnul podprsenku, stáhl její ramínka, takže jí sama odložila a začal stahovat kalhotky. Zůstávala k němu otočená zády.
Jeho polibky klouzaly po zádech dolů na dokonale tvarovaný zadeček, který teď zářil bělostí, zatímco kalhotky pomalu padaly k zemi. Jazykem přejel smyslně po žlábku mezi jejími půlkami, ale to nevydržela a se smíchem se otočila: „To šíleně lechtá, Kájo! To se nedá vydržet!“
Zvedla ho k sobě a ucítila, jak jeho mužství klouzalo mezi jejím stehny vzhůru a zarazilo se až o její štěrbinku.
Jednou rukou jí objal, druhou hnětl její ňadro a prsty si hrál s nádherně zvětšenou bradavkou a zatímco se líbali, nechával svůj pyj klouzat tam a zpět mezi jejím stehny. Malinko se rozkročila a po chvíli začal cítit, že jeho úd klouže mezi stehny o poznání snáze. Zajel rukou dolů a ukazováčkem vnikl mezi pysky její kundičky. Už to šlo snadno. Začala být báječně mokrá.
Když přejížděl prstem po jejím poštěváčku začala hlasitě vzdychat a na oplátku masírovat jeho nástroj a zlehka i kuličky.
Hráli si dlouho, ale pak už to nevydržel, pokrčil se trochu v kolenou a hladce do ní vklouzl.
Hlasitě vzdychla, objala ho kolem šíje a své nohy obtočila kolem jeho beder.
Pochopil to jako výzvu k tomu, aby jí opatrně odnesl na její postel. Položil jí a zůstal hluboko v ní. Cítil, jak ho její dlouhé nohy obemknuly a jen tak se mírně spolu kolébali. Hladil její nádhernou tvář a šeptal jí ty nejkrásnější lichotky, na jaké si dokázal vzpomenout.
Nezůstávala pozadu. Přidržovala si jeho obličej, střídavě se mu dívala do očí a střídavě jej zasypávala jemnými polibky.

„Holka, víš, do čeho ses to pustila? Víš, že se do tebe třeba fakt zamiluje a ty do něj, i když je tak mladej?“ rezonovalo jí v hlavě, ale okamžitě se ozvala odpověď: „No a co, je sice mladej, ale je to báječnej chlap už teď! A když ho dokážeš brát jako rovnocennýho partnera, tak ti třeba nějakej čas zůstane. A Markéta měla pravdu a naučila ho toho asi hodně. Je tak báječnej a sladkej. Užívej si to, dokud to je možný!“

Karel nezůstával ve svých myšlenkách nijak pozadu, byť měly přeci jen trochu odlišný charakter.
„Ty vole, tobě splnil sen! Teď tady pícháš,“ ale hned se zarazil: „Teď se tady miluješ s tou nejhezčí ženskou, cos kdy poznal. A je naprosto neskutečná, rozumí ti a nevyvyšuje se nad Tebe. Víš ty, jaký by to mohlo bejt krásný, kdyby vám to vydrželo? Je ti, ty vole, jasný, že ses do ní zamiloval?“
Hned si sám odpověděl: „To mi je jasný už dlouho, ale teď jí mám úplně celou a v to jsem nikdy ani nedoufal. Ale Markétu taky miluju a Dana ví, že s tím asi nepřestanu a zatím jí to snad moc neva, takže mám kliku hned dvakrát.“

Ale pak už se oba soustředili jen na to, aby si jejich první milování dokonale vychutnali. Nikam nespěchali a Karel se snažil vzpomenout si na všechno, co dělalo dobře jeho milované Markétě a co ho naučila, že ženy mohou mír rády a zjišťoval, že v tom měla pravdu.
Nechtěl zkoušet vůbec nic nového, jen se snažil, aby to, co právě dělá, Dana s potěšením kvitovala. Vydrželi si hrát a vzájemně se jemně laskat dobrou půlhodinu.
Šeptem chválili jeden druhého, jaký je ten druhý báječný, nádherný úžasný, takže Karlovy myšlenky teď nabraly trochu jiný směr.
„Ty vole, vona je nejen nádherná, ale to milování s ní je neskutečný. Ten lump fotřík na to přišel a proto se s ní tak rád schází. Vůbec se mu nedivím, ale na druhou stranu, Markéta je úplně stejně boží. Voni vobě přesně vědí, co nám dělá dobře. Dovedeš si představit, co táta s nima asi zažívá ve třech? Tyjo, to teda musí bejt zázrak! Ale vona je tak nádherná a tak neskutečně hravá, úplně jako Markétka. Nesmíš to nikdy pokazit, chlape!“

Ani Daniny myšlenky se v okamžicích, kdy se odpoutala od toho nevšedního zážitku, moc nelišily.
„Ty bláho, tohle je ještě o malinko jiný, než s jeho tátou. Kája umí bejt tak jemnej! Musím Markétu pochválit, jak ho všechno naučila! A jo, nesmím! Tak pak časem. Hlavně si s nim musíš umět vyjít vstříc, ale je úžasně empatickej a to ty přece taky. Holka, možná máš na nějakej čas šílenou kliku, ale taky jsi chtěla mít jedno nebo dvě děti a už máš nejvyšší čas! Víš, jak se ti bude težko shánět nějakej podobnej mužskej? Už skoro vyhynuli. Doteď jsi padla vždycky jen na samý debily. Tedy debilové se z nich vyklubali hodně brzy a tys jim to vždycky na začátku sežrala. Ale Kája fakt snad takovej nebude. Ale to teď neřeš!“

Jakoby byli sehraní odnepaměti. Po nekonečném mazlivém milování se najednou oba rozhoupali k vyšším obrátkám.
Teď leželi oba na boku, Dana měla jednu nohu přehozenu přes něho a on se snažil mohutnými přírazy vnikat do hlubiny její vagíny. Cítil, jak ji ty divoké pohyby vzrušují. Po chvíli si ji převrátil na sebe. Divoce se líbali a on pokračoval s neztenčenou silou ve svém úsilí. Oba začali hlasitě vzdychat a sténat rozkoší.

„Ještě můžu, ale smím dovnitř nebo ne?“ šeptal chraptivě Karel. Říkej, co mám dělat, abys skončila spolu se mnou, ale nevím, jestli vydržím dost dlouho.“
„Tak teď pojď zase takhle!“ a s těmi slovy se převrátila na záda, roztáhla svá stehna do šířky, uchopila ho za bedra a vší silou se snažila vrážet jeho božský nástroj do hlubiny své vagíny.
Jejich pohyby nabraly neuvěřitelné tempo a intenzitu. Věděl, že tohle nikdo dlouho nevydrží a jen doufal, že tohle nevydrží ani ona. Byla vzrušená na nejvyšší možnou míru a dávala to hlasitě najevo. Cítil, že jeho mlíčí se už vydává na cestu a vykřikl: „Jsi úplně šílená, ale teď už to nezastavím!“
„Nechci, abys něco zastavoval, ještě chvilku! Pojď, jo! Už cítím tu tvojí záplavu! Bože ještě chvilinku!“

Její studánku už úplně zaplnil, ale ještě vydržel pokračovat v té bláznivé jízdě.
Konečně se dočkal okamžiku, kdy se proti němu vzepjala v nádherné křeči.
„Joooo, teď, už! Jooo! Ty jsi taky úplnej šílenec, Kájo!!“ a vzápětí se schoulila do sebe. Vyklouzl z ní a něžně, láskyplně jí objal: „Jsi úžasná Danuš, a moc tě miluju! Děkuju! Smím ti tady v tý budoucnosti říkat lásko?“
Dlouho neodpovídala, ale pak se k němu otočila: „To víš, že ano. Taky ti tak budu říkat! Ale platí to jen v týhle budoucnosti a v žádný jiný. Máme tenhle náš stroj času a jenom v něm. Nesmí nikdo poznat, že jsme v tý budoucnosti spolu byli a že je takhle krásná,“ dívala se mu do očí a neviděl tam nic jiného, než upřímnost.
„Jasně, jenom v něm. Je posunutej jen asi o půl roku dopředu, tak třeba se toho dočkáme i v tom našem skutečným životě. Co myslíš? Chtěla bys?“
„To víš, že chtěla! Ale teď už je třeba zahájit přípravu na cestu zpátky do minulosti, uteč, musím do koupelny,“ jemně ho odtlačila a nádherně se na něj usmála.

Do minulosti se vrátil přesně v půl desáté. Kamil byl zalezlý u sebe u počítače a když si Karel naléval v kuchyni sklenici džusu a v televizi hrál dost hlasitě nějaký hudební program, přimknula se k němu Markéta: „Co budete dělat s klukama na Silvestra, Kájo?“
„Vůbec nevím, mami, něco plánujou, ale courat po městě se mi moc nechce. Nejradši bych si ho udělal jen s tebou.“
Překvapilo ho, že po tak hlubokém prožitku myslel svá slova naprosto upřímně a přesně tak to i cítil. Jasně si uvědomoval, že miluje obě stejně a najednou teď naprosto zřetelně chápal, že i jeho Markéta dělí svou lásku mezi něho a Kamila a že to jde.
„To určitě nepude, nejspíš k nám přijde Dana, ale jen pokecat a sníst nějaký dobroty a vypít nějakou lahev vína, zkrátka jen se pobavit. Klidně buď s námi. Ale tátu bysme mohli poslat za ní hned po novým roce. Chtěl bys?“ šibalsky na něho mrkla.
„To víš že jo a co nejdřív!“
Objal ji kolem pasu, chvilku se líbali a nechala si od něho jemně promasírovat ňadro.
„Pude rád, vždyť víš a vona ho taky ráda uvidí. Moc bych se těšila. Ale pověz, tobě se Dana taky moc líbí viď? Chtěl bys to s ní zkusit?“
Ani nevěděla, kde se v ní ta otázka vzala, ale bylo jí jasné od toho zážitku před Kamilovým návratem, že Karel by se nerozpakoval a svojí češtinářku by balil a tenkrát viděla, že ona by se vůbec nebránila. Chtěla slyšet jeho odpověď.

Chvilku se na Markétu díval a pak s tajuplným úsměvem odpověděl: „Strašně moc bych si přál mít stroj času, co by mě šoupnul vo půl roku dopředu. A víš, že si myslím, že ona by nebyla proti? Ale nesmělo by ti to vadit a nejúžasnější by bylo, kdybys tam cestovala s námi.“
„Neboj, nevadilo by mi to, ale přála bych si, abys občas z tý budoucnosti zase přicestoval zpátky, nevadilo by to pak tobě?“
„To přeci pak už nebude třeba, v tý budoucnosti budeme všichni, ale kdyby teď existoval ten stroj času, vzal bych si vás tam tebe s Danou obě, chtěla bys?“
„S tebou bych chtěla všude, Kájo, vždyť to víš! Ale třeba někde takovej stroj času je a nebo taková budoucnost přijde a ty se v ní s Danou setkáš.“
„Ale jen když se tam budu stejně tak setkávat i s tebou nebo s váma oběma. Ještě by ti to vadilo?“
„Ty jsi takovej muj romantickej zvrhlík, Kájo!“
Naoko se zaškaredila, ale pak docela vážne dodala: „Víš, že teď už možná ne? Moc bych ti takovej stroj času přála, i když je Dana vo hodně starší než ty. Život je holt někdy divnej, ale může bejt pak i krásnej.“
„Jo, někdy je šíleně překvapivej a krásnej. Ale to oba víme, nemám pravdu?“

Šťastně se na něj usmála a něžně ho ještě jednou políbila: „Jsi moje nejúžasnější láska.“

Autor

Navigace v seriálu<< Odvážný plán – Dana 11
4.8 43 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Laky

Další super pokračování, skvělého seriálu 🙂

Junior

Výborné pokračování. Jen doufám, že to tímhle neskončilo a dozvíme se jak se bude příběh dál vyvíjet.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x