Odvážný plán – Dana 9

Toto je 9 díl z 9 v seriálu Odvážný plán – Dana

Rozhodla se, že se jen tak pro zábavu u Markéty zastaví na kus řeči, že ji překvapí a předem nic neřekne. Představovala si, jak se asi bude tvářit Karel, jestli bude doma. Čím dál tím víc jí bylo líto, že zrovna jeho musí jako na potvoru učit.
Když byly s Markétou samy, pokaždé sondovala, co její Kája, jaký je a naposledy se dokonce přímo vyptávala, jaké je s ním milování a Markéta jí docela překvapila svou upřímností.

„Holka, je to něco úplně jinýho, víš, to se nedá normálně popsat. To je vo pocitu. Je to prostě jiný tím, že je to zkrátka jiný. Třeba zakázaný, ale tím to nebude. Máme se strašně moc rádi, ale ještě trochu jinak než s Kamilem. To fakt nedá vysvětlit, ale je to úžasný, Dani. On je tak strašně něžnej a vopatrnej a pozornej a jindy zase divoch k neutahání, zkrátka pohádka.
Chtěl by se milovat pořád, ale je úžasnej v tom, že vždycky čeká, až co já. Taky bejvám občas z práce pěkně utahaná a popravdě, mně to stačí tak dvakrát do tejdne ažaž.
Když to bylo jen s Kamilem, tak jsme to v posledním roce mívali tak jednou tejdně. A taky stačilo. To víš, Kamil je taky šikula náročnej. Co ti budu vykládat, sama ho přeci už moc dobře znáš. A vlastně jsem ráda, že mi takhle pomáháš, sama je těžko zvládám,“ rozesmála se, ale pak zvážněla a pokračovala.
„Ale ne, že si s Kájou něco začneš, dyť ho učíš, holka! Je mi jasný, že von by po tobě vyjel, protože jsi jeho ideál a taky je mi jasný, že tě na něm přitahuje taky tohleto, co víš, že s ním spolu zažíváme a vlastně i s Kamilem. Neříkej, že ne, ale z toho by moh bejt průser. Nejhorší je, že já mu furt vopakuju, ať si najde nějakou hezkou holku, ale když jsme spolu, tak jen dokola vomílá, že chce jenom mě nebo že se mu líbíš ještě taky ty a že když se někde nějaká nevobjeví, tak si na tebe i počká. Že prej ve škole jsou jen samý blbý čůzy a na fotbale nejsou žádný.
Je to zkrátka na palici, ale stejně je to můj miláček. Víš, že se s ním miluju jenom když máte rande s Kamilem? Tedy ne třeba v ten samej den, ale víckrát ne.“
„A ve třech si to užíváte fakt taky pořád?“ nedalo to Daně a pátrala dál.
„Hele, občas jo, ale sotva jednou do měsíce, když se to tak nějak semele. Já fakt nechci žádnej sex víc než dvakrát do tejdne a jak už jsem říkala, i jednou by stačilo, ale dvakrát to ještě dám.
Když mi bylo dvacet, tak mě to bavilo klidně obden a někdy i častějc. Jenže to jsem nemusela do práce a starat se vo dva chlapy.“

Tohle si Dana dobře zapamatovala a neobvyklost jejich vztahu ji dráždila. Přitahovala ji přímo magicky a v noci se jí dařívalo představit si ty dva a dokonce si jednou dokázala promítnout společně s nimi samu sebe.
Kamil byl sice od přírody talent a už spolu zkusili snad všechno, ale představa mladinkého krasavce, který zřejmě podle Markéty zdědil všechny předpoklady po svém tátovi, ji nesmírně lákala.
Navíc tady byl fakt, že Karlovi se evidentně taky líbila. Stačilo by tedy jen naznačit a už by se chytil. Když pomyslela, jaké by to mohlo být s takovým zajíčkem, ale nádherným, vyspělým a evidentně šikovným, úplně jí v podbřišku zamrazilo. Nicméně si jasně řekla, že když se nic nestalo až doteď, tak ten půlrok to vydrží a že třeba si Karel nějakou dívenku najde a vyřeší se to samo. V tomto ohledu ji zdravý rozum neopouštěl.
Z jeho pohledů při vyučování jí bylo jasné, že je pořád ještě středem jeho zájmu. Někdy se jí zdálo, že jí pohledem naznačuje, že ví, co se třeba den před tím odehrálo s jeho tátou nebo že jí naznačuje, že si zrovna užil s Markétou, ale to byly spíš jen její představy. Uvědomovala si, že za ty možné následné trable nějaký takový románek se studentíkem doopravdy nestojí.
Netušila, co všechno se může stát a co se také stalo.

Byl páteční podvečer, do vánočních prázdnin zbývalo už jen pár dnů. Trochu si odpočinula, dala se „malinko do parády“ a teď stiskla zvonek u bytu, kde bydlela Markéta.
Věděla, že Kamil je pořád ještě pryč. Trochu jí zaskočilo, že otevřel Karel. Bylo patrné, že zřejmě dorazil domů před chvílí. Čekala, že spíš bude někde s kamarády. Věděla, že v pátek často vyráží někam za zábavou se svojí partou.

„Jé, dobrý večer, paní profesorko, kde se tu berete? Já teď dorazil a máma vyběhla ven koupit nějakou rybu a pár drobností, ale pojďte dál, vona už tu musí bejt každou chvilku. Já jsem dneska doma, nějak se nám náš pánskej spolek teď před svátkama rozpadnul.“
Neřekl, že si nechtěl nechat ujít další krásný večer s Markétou, protože se na něm napevno domluvili a táta se měl vrátit už brzy.
„Ježiš, to mě nenapadlo! Já myslela, že už je doma a chtěla jsem se jí zeptat, jestli by neměla chuť na nějaký posezení. Nějak jsem se jí nemohla dovolat,“ vymlouvala se Dana.
„To vůbec nevadí, pojďte dál. Myslím, že už jí slyším na schodech,“ což se vzápětí potvrdilo.

„Jé, Dani, to je překvápko, já byla ještě koupit lososa tady za rohem v Lidlu a nějaký blbosti k tomu. Pudeš dál?“
„Jen jsem Kájovi zrovna říkala, že jsem tě chtěla vytáhnout na kus řeči a dát si k tomu třeba nějaký dobrý vínko. Nešlo se tě nějak dovolat.“
„To víš, že bych šla, ale hele, co kdybys tady zůstala s námi? Třeba si toho lososa dáš taky? Udělám ho na grilu nebo na páře a třeba nějaký brambůrky nebo pečenou zeleninu k tomu? To máme za půl hodiny hotový. Co ty na to? A vína máme doma vždycky dost. Kája by se nám o něj postaral, viď?“ obrátila se na svého syna.

Tomu se v hlavě začaly honit představy divokého večera s dámami, které miloval a které představovaly jeho ideál krásy, i když tušil, že to asi nebude reálné. Nicméně okamžitě přitakal: „Jasně, mami, pomůžu vám se vším a vy si klidně můžete pak pokecat a já si zalezu k počítači.“

Danu nemuseli nijak dlouho přesvědčovat. Markéta zmizela na chvíli do koupelny, Karel vybalil nákup,
Dana se ujala příprav a trochu zpovídala Karla o jeho zájmech, prioritách a budoucím studiu. Neušlo jí, že si ji po očku pořád prohlížel a dělalo jí to dobře. Když se k nim po chvíli přidala Markéta, byla večeře hotová za pár dalších minut, lahev dobrého vína otevřená a stůl krásně prostřený.
Karel byl z té společnosti mimořádně dobře naladěný a k Daninu překvapení netlachal nějaké nesmysly odpovídající jeho věku, ale bavil dámy velice vtipně a s překvapivým nadhledem a rozhledem. Když mu bylo jasné, že dámy zaujal a že je nenudí, ani jim nepřekáží a když večeře byla zlikvidovaná, sklidil galantně vše ze stolu, aby se oba jeho ideály nemusely namáhat a donesl otevřenou druhou lahev báječného bílého, dámám dolil a navrhnul přesednutí na sedačku, kterou Dana už dobře znala s tím, že donese zmrzlinu nebo nějaké zobání, dle jejich ctěné libosti.
Obě byly jeho galantností potěšené, takže nic nenamítly, když poté, co je obsloužil, vznesl dotaz: „Dámy, smím ještě na chvilku přisednout do vaší kouzelný společnosti?“
„Když to Daně nebude vadit, proč ne?“
„Smím tedy, paní profesorko?“
„Jasně, že jo, ale tady u vás mi přijde být blbý nechat se oslovovat „paní profesorko“. Ve škole je to něco jinýho. Tady bude stačit, že jsem Dana.“

Karel nezaváhal ani na okamžik. Posadil se na gauč vedle Markéty, pomalu si vychutnával zmrzlinu a v okamžiku, kdy vycítil malinkou pauzu v dámském švitoření, odložil misku a zasněně prohlásil: „Tedy dámy, nikdy jsem ani netušil, že se mi splní sen trávit večer s těma dvěma, který už pěkných pár let miluju a jsou to ty nejkrásnější dvě, co jsem kdy viděl a poznal. Snad vám nevadí moje upřímnost a ani to, že se mi tolik moc líbí hned dvě dámy. Asi jsem to zdědil po tátovi,“ zvesela se zasmál.
„Ale jdi ty, Karle, takovýhle řeči,“ malinko se zaškaredila Dana, i když jí lichotky nebyly nepříjemné, stejně jako každé jiné ženě.
„Já za to přeci nemůžu, Dano, že se mi tolik líbíte zrovna vy dvě. Já vím, že o mně a Markétě všechno víte a taky, že vám to nevadí. A Markéta mě taky miluje, viď?“ přitáhl si Markétu trochu k sobě a něžně ji políbil na tvář.
Nechala se a polibek mu jemně vrátila na rty. Dávala si pozor, aby Daně nic neuniklo. Najednou ucítila nával vzrušení z toho že, před někým cizím, kdo ale až tak cizí nebyl, jasně dává najevo svůj milenecký vztah se synem a odpověděla: „To víš, že tě miluju, a že Dana to ví.“
„Je tolik úžasná, Dano, kdybyste jen věděla, jak moc,“ vrátil kratinký polibek Markétě a zcela bez zábran jí pohladil ňadro. „Nádherně si užíváme, protože jsme tady teď až do svátků sami, viď Markí?“

„Ale jdi ty, takovýhle řeči,“ trochu stydlivě se usmála Markéta a vrhla malinko vyčítavý pohled na svého prostořekého syna a omluvný úsměv směrem k Daně.
„Já už jsem tvojí mámě říkala, že vám takovej nádhernej vztah vlastně závidím, ale asi by nebylo dobrý, aby o tom věděl ještě někdo další. To je snad jasný,“ zapojila se do konverzace Dana.
„Vy jste vlastně tak trochu člen naší rodiny, Dano. Táta je po vašich setkáních s Vámi nebo i mámou vždycky úplně jinej. Vždycky žasnu, jak ho vy dvě dokážete naladit. Taky sis toho všimla, Markí? Kdybyste věděly, jak já mu závidím!“
„Ale to už stačilo, Kájo, radši běž vedle a nech nás s Danou, ať si můžeme trošku konečně popovídat.“
„No, tedy Karle, opravdovej gentleman by takový řeči v přítomnosti dam měl vynechat,“ napomenula ho i Dana, zjevně trochu v rozpacích.
„Nechtěl jsem se vás nijak dotknout, ale snad mi nemůžete vyčítat mojí upřímnost. A už vůbec ne, když jsem neřek nic, co by bylo špatně,“ bránil se s úsměvem Karel.

Bavilo ho přivádět obě tak trochu do rozpaků a tak ještě pokračoval: „My máme s Markí hodně úletovej vztah, vždyť to víte obě a vy ho máte spolu a s tátou a taky je to trošku zvláštní, ale mně to všechno přijde bejt úžasný. Tak co je na tom špatně? Zkuste mi vysvětlit, čím to je, že jsme zkrátka čtyři, co se mají navzájem rádi a vůbec nikomu to nevadí. Ale nemusíte hned. Já vás tady radši nechám a jdu vedle, abych vás nepřiváděl do ještě větších rozpaků, ale všichni víme, že se na sebe nemáme proč zlobit. Vobě jste úžasný a vobě bych vás chtěl. Tak a už jsem snad řek úplně všechno a radši padám k sobě,“ rozesmátý a spokojený sám se sebou se zvedl a se svou sklenkou odkráčel do svého pokojíku.

„Tedy, promiň Dano, von je někdy šíleně hubatej,“ omlouvala svého syna Markéta.
„Ne, to je dobrý, von ve škole taky všechno komentuje a všichni ho berou a uznávaji. Ve třídě je jasnej šéf a hlavně skoro vždycky to, co říká, má hlavu a patu. Je fakt hodně bystrej. A koneckonců, měl docela pravdu i teď. Nebo ne?
„Hele, asi jo, ale ještě ani neodmaturoval a klidně by si začal románek se svojí učitelkou. To se mi moc nelíbí a navíc mám pocit, že kdybys ho neučila, že by ses normálně nechala sbalit. Že nejsem daleko od pravdy, Danuš?“ mrkla spiklenecky na přítelkyni.
„Holka, asi ne. Von je fakt nádhernej kluk a i jinak je hroznej sympaťák. Vždyť jsem ti už říkala, že ti ho docela závidím. Akorát, že dneska je škoda, že je doma,“ pro změnu mrkla Dana na Markétu.
„Nezlob! A neprovokuj! Vždyť viš, jak to se mnou je. Darebo jedna!“ přes sklenku vína se Markéta na Danu zašklebila a pak se obě rozesmály a pustily se do běžného tlachání.

Když se po třetí lahvi Dana zvedla, aby si odskočila, Markéta zamířila do pokojíku zkontrolovat Karla. Našla ho u počítače, objala ho kolem ramen a pošeptala mu: „Nezlobíš se že si povídáme s Danou? Těšila jsem se na tebe, ale vynahradím ti to, neboj.“
Stáhl si ji k sobě na klín a potichu odpověděl: „To víš, že ne, Markí, dělejte si, co chcete, já vás rušit nebudu. Vím, že zatím si s Danou nemůžu nic začít, že by to byl risk a spolu nám ještě pár dní zbývá, než se táta vrátí. Stejně víš, že všechno záleží jen na tobě. Já bych tě chtěl furt“ a na potvrzení svých slov jí pevně objal, promačkal ňadro a dlouze jí políbil.
Polibek trval trochu déle a ve dveřích se objevila Dana.

„Doufám, že vás neruším? Dopijeme nebo mám radši jít?“
„Nene, Dano, nikam nechoďte! Klidně si s mámou povídejte a dejte si ještě vínko. Já tady mám dost zajímavou práci,“ ťuknul do klávesnice jeho velikého iMacu a zatímco se na obrazovce rozběhla nějaká scéna, dodal: „Táta onehdy nabíjel mobil přes počítač a do fotek se stáhly fotky a videa z jeho iPhonu, co ještě stažený nebyly. Aspoň chápete, dámy, proč mu tolik závidím,“ pootočil se na židli a usmál se napřed na Markétu a pak i na Danu. Té vytuhla krev v žilách, protože na velikánské obrazovce viděla samu sebe předvádět taneček na stole, kdy pomalu mizely kousky jejího oblečení.
„Já Kamila zabiju,“ neudržela se Markéta.
„Ježíši, Karle! Doufám, že to nikdo neviděl! Hned to smaž! Moc prosím!“ vzpamatovala se Dana, přistoupila ke Karlovi, položila mu ruku na rameno a dodala: „Ještě jednou moc prosím, Kájo, můžeš to smazat hned?“
„Jasně, paní Dano, hned to bude, ale táta vás má v mobilu. A dokonce i mámu a vás obě. Klidně vám to pustím. Jste fakt nádherný. Nebojte, nikdo kromě mě a táty to neviděl a neuvidí.“
Během svých slov záznam stopnul a smazal a pustil další.
„Tohle je máma, jo byla taky trošku míň oblečená, takže to mažu taky.“
„No to bych prosila, dámám se přeci pod sukně nedívá. Já si to s tím chlapem vyřídím!“
„A co tam máš dalšího, Kájo?“ chtěla se ujistit Dana, jenže vzápětí trochu své zvědavosti zalitovala.
Karel smazal Markétu a naskočil záběr, kdy se Dana s Markétou líbají a laskají na těch nejintimnějších místech.
„Chcete to vidět celý? Von táta mobil asi vopřel, protože za chvíli tam bude vidět taky. Fakt, je to hrozně hezký, jak jste se mazlili a užívali si to.“

Dana mu sevřela rameno: „Snad dneska ani ne Kájo. Můžeš to smazat všechno?“
Karel sevřel její ruku, významně ji stiskl a uklidnil obě, tedy pokud to bylo v tu chvíli možné.
„Nebojte dámy, už je to smazaný a vysypal jsem i koš. V tomhle počítači už není nic. Ale snad mi teď věříte, že doopravdy nikdo z nás už nemá žádný tajemství. Jste úžasný, nádherný a miluju vás vobě a táta evidentně taky. Stejně si ty obrázky pamatuju. Markí a myslíš, že mám smazat i nás dva? Táta si toho na mobil nahrál víc. Dokonce i nás všechny tři jednou. Nemusím bejt sice porno star, ale i to bylo docela hezký. Fakt se mi to líbilo a vůbec se na tátu nezlobím. Třeba by to paní Dana chtěla vidět?“

„Tak víš co? Nech to tam. Já mu to ukážu a pěkně si to vyžere. A Danuš, jestli chceš, tak se na to přijď podívat, až tady vo svátcích bude a pak ho společně zabijeme!“
„To mi teda mluvíš z duše. Celý to vidět nemusím, ale s tím zabitím ti ráda pomůžu,“ procítěně se přidala Dana, ale pak se najednou rozesmála: „To je tedy neřád ten tvůj Kamil! Ale možná jsme nemuseli mazat ani tamto. Teď mi dochází, že bych se docela ráda na sebe podívala.“ Bylo zřejmé, že nejméně láhev vína už docela zapůsobila a Karel si toho nemohl nevšimnout. I Markétě hořely tváře a jejich předchozí líbání a to, jak jí intenzivně hnětl nádherná prsa, mělo za následek docela patrné vzrušení. Nešlo to prostě zakrýt.

Karel využil situace, potočil se i se židlí tak, aby se Markéta posunula na levé stehno a na pravé si stáhl Danu. Obě držel kolem pasu.
„Tedy dámy, stydět se nemáte za co, pořád vopakuju, jak jste úžasný, ale jestli mi tátu zabijete, budu vám ho muset nahradit. Je vám to jasný?“ přitiskl si Markétu k sobě a vtiskl jí polibek na tvář. Chtěl udělat totéž s Danou, ale ta se odtáhla.
„Neblázni Kájo, co to zkoušíš! To se nehodí a ani to nejde, radši mě pusť, prosím.“
„Jasně, nebojte Dano. Nebudu nikdy dělat nic, co by vám vadilo. Ale s tím, že vás obě miluju, nic nenadělám. Vadí vám to moc? Ale upřímně,“ odklonil se a zadíval se pátravě na Danu, která zůstala od něho odtažená, ale nezvedla se.
Opětovala jeho pohled a chvilku přemýšlela.
Markéta okamžitě zpozorněla a se zájmem očekávala její odpověď. Pochopila, že na té odpovědi může dost záviset nejbližší budoucnost jich všech.
Uteklo dlouhých několik vteřin. Dana se zadívala na Karla a pak mu položila ruku na rameno.
„Když tedy popravdě a upřímně, tak nevadí, ale asi bys chtěl slyšet něco jinýho, takže kdyby bylo příští léto, možná by všechno mohlo bejt jinak a Markéta to ví. Stačí ti to?“
„Bože, vy jste ještě úžasnější než na těch obrázcích Dano!“ tentokrát Karel vyvinul větší sílu, přitáhl si svou profesorku k sobě a prudce jí políbil na rty. Neodstrčila ho.
„Nemáte stroj času? Ať už je konec školního roku, než si to rozmyslíte!“

Dana ho pohladila po tváři a teď už úplně uvolněně odpověděla: „Nebuď blázen Kájo, pořád tě ještě učím a Markéta by stejně nic takovýho nedovolila, že ne Markétko?“ obrátila se na svou přítelkyni.
„No to tedy ne! Kájovi pořád říkám, že si musí nějakou najít, ale ne svojí učitelku,“ okamžitě souhlasila Markéta.
„Já nikam nespěchám a klidně si na vás počkám, Dano, až vodmaturuju. Přijde mi to trošku jako za starých časů, kdy se vztahy a svatby domlouvaly na léta dopoředu.“
„Tedy Karle, tohle jsou teda řeči! Nestydíš se aspoň trošku? Vždyť jsem skoro o deset let starší, rozvedená a určitě si nikdy nevemu o deset let mladšího,“ se smíchem peskovala Dana mladíka, kterému ale zůstala sedět na stehně.
„Můžu bejt ještě jednou upřímnej?“
„Radši už ne, už jsi toho dneska řek‘ dost, miláčku,“ snažila se ho zarazit Markéta, pohladila ho po tváři a dala mu kratinký polibek.
„Jen ho nech, ať tu jeho upřímnost slyšíme,“ oponovala Dana.
„Tak jo, stroj času nemáme, ale žijeme v moderní době, stejně všichni všechno o sobě víme, tak proč bysme měli na něco čekat. Nechcete tady s námi dneska zůstat, Dano? Stejně jsme měli s Markétou naplánovanej nádhernej společnej večer, viď že jo, Markí?“

Markétu svým otevřeným návrhem zaskočil naprosto nepřipravenou, ale nakonec ze sebe vypravila: „Tedy Kájo, jasně, chtěli jsme si ho udělat, ale jen my dva, když tedy upřímnost. A ať to Dana ví, ale tohle je už moc. Teď jsi mě fakt rozzlobil. Nemysli si, že všechny tvý nápady ti já automaticky schválím. Tohle je už fakt přes čáru. Teď jsi nám s Danou úplně zkazil takovej hezkej večer,“ zvedla se a rozhořčeně se nad Karlem postavila.
„A vy byste tady zůstat nechtěla, Dano? Třeba jste přišla kvůli mámě,“ úplně klidně se obrátil na druhou krásnou dámu.
„Tedy, Karle, ty jsi fakt číslo. Tobě nejni nic svatý. Nevidíš, jak mámu trápíš? Některý věci se přeci nemusí říkat, nemám pravdu?“
„Já vím, ale dneska je zvláštní den. Zkuste pochopit vy mě. Ukázal jsem vám něco, co jste zatím neviděly, vím, že vás to rozhodilo, ale zase na druhou stranu jsem vám řek, že vy dvě jste jediný, který mě kdy zajímaly. S mámou to máme úžasný, já vím, že jí nemůžu mít jen pro sebe kdykoliv si vzpomenu, ale vy to všechno víte a s tátou to vlastně máte obě dost podobně. Proto doufám, že mě chápete a nemáte mi to za zlý. Kdy už bych vám tohle moh říct? Ve škole? Nebo jsem si na vás měl někde počkat a zkusit vám tohle říkat někde na chodníku? To asi ne,“ hned se opravil a podíval se napůl tázavým a napůl prosebným pohledem na Danu.

Markéta trochu povolila svůj nekompromisní, přísný postoj a podívala se na Danu. Začalo jí zajímat, co ona na to.
„Kájo, já tě asi fakt chápu. Když tedy máme večer upřímnosti, tak kdybys nebyl doma, třeba bych tady s Markétou zůstala. Ty jsi ale doma, tak to prostě nejde. A zůstat tady s vámi dvěma? Hele, já nepřišla na sexy mejdan. Já přišla dneska za svojí kamarádkou. Jsi hrozně fajn kluk, určitě se líbíš všem ženským mně nevyjímaje, ale tohle ne. Markétě sice závidím, ale to je teď tak asi všechno. Stačí? A nic ve zlým, ani nic proti tobě, ale radši se teď zvednu a půjdu. Klidně si můžeme posedět a pokecat takhle všichni tři třeba hned zejtra nebo někdy i s tvým tátou, ale na jiný téma, protože nemůžeš mít prostě všechno, tak se s tím smiř.“

Karel z toho proslovu slyšel jen to, že Dana Markétě závidí a to ostatní byl balast. Stejně věděl, že jeho přání se dnes nesplní, ale bylo mu jasné, že při správném postupu jeho šance zůstávají zcela otevřené.
Markéta se ještě za Karla Daně na jejím odchodu omluvila: „Nezlob se na něj, Danuš, von je zkrátka hubatej a co na srdci, to na jazyku. Ale aspoň víš, že si na něj musíš dát pozor. Je ti jasný, že ti nedá pokoj? Nemám mu to jak rozmluvit a zákazy nemají smysl.“
„Neboj, holka, to je dobrý, já se na něj vůbec nezlobím, von je vlastně hrozně sladkej, ale určitě ti ho nepřeberu, neboj,“ svá slova doprovodila pusou, Markétu něžně pohladila.
„Ale byla bych ráda zůstala, chybíš mi,“ spiklenecky na Markétu mrkla a odběhla.

Markéta zašla zpátky do pokoje ke Kájovi. Poslední Danina slova v ní vyvolala celou změť emocí včetně výčitek, že Karlovi takovou zábavu rázně zakázala.
S pocitem provinění se sklonila ke Karlovi sedícímu u počítače a objala svého miláčka kolem krku.
„Nezlobíš se na mě, lásko? Nechtěla jsem ti ublížit, ale Dana je pořád tvoje učitelka a to já prostě nedám. Ale ukaž mi, co ten Kamil ještě natočil a pak bysme mohli do postýlky, co ty na to?“

„Jsi báječná, Markí. Pojď sem ke mně,“ posadil si jí zase na kolena a pokračoval:
„Tadyhle to je,“ hbitými prsty párkrát kliknul a naskočil obrázek z Markétiny ložnice. Markéta se uložila na postel, smyslně se protahovala a zvala někoho k sobě. Za okamžik se objevil Kája s kolmo trčícím nástrojem a nabídl ho Markétě ke hraní, což radostně kvitovala, ale neopomněla doširoka roztáhnout své krásné nohy, mezi něž se nasunul Kamil a pomalu postupně zabořil svůj obličej do jejího nádherně rozevřeného klína.
„Je neuvěřitelný, jakej ten novej iPhone dělá dokonalý videa a taky jak jsi nádherná, lásko. Šíleně mě vzrušuje, když tě vidím při milování a je jedno, jestli jsi tam na tom videu se mnou nebo s tátou, nebo dokonce i s Danou. Prostě mě fascinuje, že jsi tam ty a se vším všudy.“
Při těch slovech vklouzla jeho ruka pod Markétinu sukni, políbil ji na ouško, pevněji jí objal a nechal svou druhou ruku na jejím ňadru. Poroztáhla nohy, aby mohl co nejdále. Vklouzl svými prsty ze strany pod kalhotky a okamžitě díky její hladkosti pronikl až do hlouby její pochvy.
Vzdychla, zachvěla se, ale nespouštěla z obrazovky oči. Přitiskla se ke Karlovi, jednou rukou ho objala a druhou hladila jeho kalhoty a snažila se po hmatu najít zip.
Vzrušeně šeptala: „Je to fakt sexy jednak nás takhle vidět a jednak cítit, jak to vzrušuje i tebe. Myslím, že od tvých prstů a od toho videa už jsem úplně mokrá. Hrozně tě chci, víš? A kdyby tohle viděla Dana, tak by byla neodešla. Ještě, žes nám to nepustil.“
Na obrazovce si aktéři zrovna vyměnili pozice a Markéta teď klečela mírně rozkročená na posteli, Karel proti ní a jeho dlouhé kopí periodicky mizelo mezi jejími stehny. Zatímco Kamil jí zezadu hnětl ňadra a líbal ji na šíji, Markéta se vášnivě líbala s Karlem.

„Pojď sundám ti ty kalhoty jdeme do pelíšku, už se nemůžu dočkat, až mi uděláš to, co teď na tý obrazovce.“
Zareagoval okamžitě. Pomohl Markétě vstát, ale okamžitě jí stáhl sukni i s kalhotkami, posadil ji na svou otáčecí židli a její chodidla si opřel o ramena. Nadšeně mu pomáhala. Zatímco ji usilovně lízal všude kolem její rozevřené jeskyňky, a prstem klouzal dovnitř, druhou rukou si sundával kalhoty.
Za pár okamžiků se zvedl a svůj dokonale vysoustružený nástroj hladce vrazil do její hlubiny a začal zběsile přirážet. Její přidušené výkřiky svědčily o tom, že svou práci odvádí skvěle.

Autor

Navigace v seriálu<< Odvážný plán – Dana 8
4.6 33 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Dobré pokračování. Karel pěkně doráží na Danu a jsem zvědav jestli bude muset čekat než odmaturuje, nebo to nějak zlomí dřív.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x