Kaňka 26

Toto je 26 díl z 28 v seriálu Kaňka

V nich stála Jana v červených bikinách. To hlava nebrala. Jak mohla vědět, že ji přinesu povídku, ve který budou „hrát” červený plavky? Navíc měly střih, jaký jsem si vysnil. Tomu se říká zhmotněný sen. (Nebo jsem jí už vyprávěl svůj zážitek z autobusové zastávky, který jsem použil na začátku povídky?) Hlavní hrdina (ale i já tenkrát) se mohl dívat jen na tajňačku.
Teď žádná omezení nebyla. Naopak. Připadal jsem si jako bůh oceňující výtvor své představivosti. Krásná žena ve šmrncovním koupacím úboru mající barvu, na kterou ujíždím. (Asi jsem reinkarnace býka…)

„Ty jsi ztratil řeč?”
Pokýval jsem hlavou, že ano, aniž bych na ni přestal zírat.
Hrála si na modelku a nastavovala své tělo k detailnímu pozorování z různých stran. Fungovalo to jak modrá pilulka…
„Líbí?”
„Jsi nádherná,” vydechl jsem.
Jana se postavila přede mne: „Sundej mi kalhotky od plavek!“
„Počkej, to přece nejde, co kdyby se najednou vrátil tvůj manžel?“
„A když jsem ti tu minulej tejden honila péro s nahejma kozama, to ses nebál, že se vrátí?“
„Bál. Taky jsem byl jak na trní…“
„Sundej mi ty plavky! Hned!“ poručila a dodala: „Jestli mi je nesundáš, tak tě odsud vyhodím a už se nikdy neuvidíme. A myslím to smrtelně vážně!“

Sáhl jsem jí oběma rukama na prdelku a hladil ji.
Máš mě svlíknout, ne hladit můj zadek!“
„Promiň. Máš ho moc hezkej, tak jsem neodolal…“
Chytil jsem vzadu kalhotky a začal je stahovat. Skončily na zemi, kde z nich vystoupila.
Levou nohou si stoupla na sedačku.
„Lízej!“
Poslechl jsem.
Její vyholená kundička za to opravdu stála. Doposud jsem se jí odříkal proto, abych si nekomplikoval život.
Stejně jako Václav Johanu i já jsem Janu orálně uspokojoval s jednou rukou na prdelce a druhou zavěšenou na stehně. Jestli na mne bude králův úředník sesílat i další věci, tak budu velice brzo rozvedený muž bydlící pod mostem.
Tohle ale teď nemělo cenu řešit, když jsem měl jazyk tam, kde jsem ho měl…

Když to na ni přišlo, neudržela se na nohou a sesunula se na sedačku. Rychle jsem zaklekl, roztáhl jí nohy a dílo dokončil.
„Svlíkni se!“ poručila mi, když byla „znovu při smyslech”.
Začal jsem si odkládat.
„Jani, nechci být kverulant, ale co kdyby se právě teď vrátil tvůj muž?“
Jana se zbavila vršku od plavek, který už stejně neplnil svůj účel, neboť si během objednaného orálu hladila prsa.
„Nepřijde! Šuká nějakou devatenáctiletou kočičku… Nemohl bys to svlíkání poněkud urychlit?! Koukám, že tvůj ptáček se nemůže dočkat, až prozkoumá nový hnízdo,“ okomentovala viděné. „Jseš na něho jak na cizího, když mu odpíráš to, kam byl už několikrát zvanej…“
Jana vstala, chytla mě za péro a odvedla do ložnice.
„Lehni si na postel!“
Neodporoval jsem a smířil se s tím, že budu manželce poprvý v životě nevěrný. Na druhou stranu, ten kůň, na kterém pojedu do pekla, je nádherný…

Než jsem šel před osmou hodinou domů, vybičoval jsem se ke třem číslům. Nechápal jsem, kde se to ve mně vzalo, když to doma zvládnu stěží jednou a pro jistotu hned po tom umřu. Ještě musím po cestě vymyslet, kde jsem se zdržel. (Že bych taky natáčel…?)

Královský výběrčí daní Václav Nejezchleba byl uveden ke králi, který jej požádal o informace ohledně prováděných prací na statku „U Vzteklejch lišek“.
Dozvěděl se, že bylo osloveno několik stavitelů a čeká se na jejich odpověď.
Pan Kozina dojednal výrobu nových vrat, která se tam osadí v momentě, kdy se začne se stavebními úpravami.
Král poděkoval za zprávu.

„Slíbil jsem, že si promyslím ten plán na vytlačení lapků a podobných individuí z Hradební ulice a její přeměnu, jak jsem si to pracovně nazval, v ulici nevšedních zážitků. Mé rozhodnutí je takové, že to podpořím.”
„Děkuji, vaše výsosti. Jsem přesvědčený o tom, že královská pokladna bude díky tomu o dost bohatší.”
„Kdybych si to nemyslel, tak bych k tomu svolení nedal.”

Pak, zničeho nic, ztišil hlas i přesto, že byli v králově pracovně sami: „Mám takovou choulostivou prosbu.“
Václav zpozorněl.
„Doneslo se mi, že jsi velice aktivní ve vyhledávání atraktivních žen.“
Václav ztuhl. Čekal, co z krále vypadne. Znamená to snad jeho konec, protože zneužívá svého postavení? Ale to je přece hloupost, to by nedostal svolení k vyčištění Hradební ulice.

Když král viděl, že Václav jeho informaci nebude nikterak komentovat, pokračoval.
„Náš noční život s královnou začíná být poněkud fádní a potřeboval by oživit. Proto nás napadlo, že byste nám mohl doporučit nějaké atraktivní poddané, kteří dokážou být i diskrétní.“
„To bych zajisté mohl. Má, vaše jasnost, nějakou konkrétní představu, jak by to mohlo probíhat?“
„Líbilo by se nám, kdyby před námi obcovali podle našich pokynů. Nebo by mohli přijít s něčím zajímavým a pikantním sami. A kdyby se nám to líbilo, tak bychom se přidali. Rozhodně by ti dotyční nebyli škodní… A také bych přivítal jakýkoli nápad na něco lechtivého, co by se dalo nabídnout jako podívaná pro naše přátele.“
„Dobře, vaše výsosti. Jaká je vaše představa o termínu první…“

Václav chvíli hledal vhodné slovo, než řekl, „akce?“
„Šlo by to dvou týdnů?“
„Udělám vše, co je v mých silách, vaše jasnosti.“
„A ještě jedna věc, na kterou jsem málem zapomněl. Musí se to uskutečnit někde mimo tyto zdi.“
„Kdyby vaše královská jasnost ráčila nějaký čas posečkat, tak u mě doma se vytváří pro podobné příležitosti vhodný prostor. Tam to bude bezpečné. Stačí se tam jen nenápadně dostat.“

I do čtvrtice všeho dobrého. Junior, J.J. a Harai mi dávají svými komentáři sílu pokračovat v psaní. Nevěřil bych, že to dá tak zabrat.
Každou chvíli se musím vracet a hledat, co už hrdinové udělali. Kapitola sama pro sebe jsou jména. Vzpomenout si, jak se jmenuje nějaká epizodní postava, je nepředstavitelná dřina. A to nemluvím o jménech míst a ulic…
Vůbec si neumím představit, že bych psal něco, co má například 500 stránek. (King nemůže bejt normální, když dokázal napsat román, kterej výrazně překročil pětistovku. Listů! Jak se v tom proboha orientoval a nezbláznil se z toho? A nepsal potají!)

Pán byl na ni hodný, milování s ním bylo něžné, ale ať Róza dělala, co dělala, její mysl to táhlo na konec rynku k Vejlupkům za Francoisem. Páni, jak ten se umí na ženu podívat. V jeho náručí se cítila jako bohyně, která svým tělem dopřává smrtelníkovi nevšední zážitek. Každou volnou chvilku využívala k vymýšlení důvodů, aby mohla nepozorována z Olympu sejít a navštívit jej. Trápilo ji, že je jen jednou z mnoha…

Že bych Václavovi zlomil srdce?
To asi těžko, když je celej paf z Jane.
Ale nějakou Love Story by to chtělo. Takhle ty postavy po sobě skáčou jako králíci a jak se říká: „Všeho moc škodí!” A i když to zní neuvěřitelně, tak to platí i pro sex!
Třeba bych mohl zkusit dělat chytrýho a prodat to, co jsem zjistil o historii spodního prádla… A…
No jasně, málem jsem zapomněl, chci se podívat na vývoj šidítek pro ženy.
Navíc je víkend a po něm budu muset jet z práce k Jarce…

Navigace v seriálu<< Kaňka 25Kaňka 27 >>
4.3 27 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Snajpr

King není blázen, King si stejně jako nás ve škole při slohu pokaždý „drtila“ češtinářka napíše předem „osnovu“, čemužse v literární tvorbě říká SYNOPSE. A v ní si nejdřív načrtne dějovou linii, všecky vztahy, jména, lokace, kapitoly … A pak už jen rozvíjí téma každý kapitoly zvlášť.

Junior

Zajímavé pokračování. Tak to vypadá, že Jana rozbije Zbyňkovi manželství. Jsem zvědav jak to bude pokračovat. A co bude s Václavem zlomené srdce nebo ne?

Juli

Autorova tvůrčí práce 👍. Ať jej pro Nás políbí Můza ☺️

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x