Kaňka 27

Toto je 27 díl z 41 v seriálu Kaňka

Bylo pondělí a já se psychicky připravoval na odpolední sexuální jatka u expedientky Jarky. Velké naděje jsem vkládal do svého ptáčka, který by mohl odepřít poslušnost a odmítnout se účastnit her, které jsou pro něho nachystané.
Chodil jsem od ničeho k ničemu a odpočítával čas, který mi zbýval do odjezdu.
Padla. Šel jsem se vykoupat. Vymydlený a navoněný jsem se vrátil do kanclu a čekal na Jarku. Zanedlouho bouchala na dveře. Otevřel jsem a chtěl vyjít na chodbu. Zatlačila mě zpátky a zavřela za sebou. A teď se na mě vrhne, napadlo mě.
Nevrhla. Místo toho začala mluvit.
„Jdu ti poděkovat.“
„Za co?“
„Žes mi pověsil na krk Martina. Takhle dobře jsem si už hodně dlouho nezašukala. Von je neskutečný zvíře! Nikdy bych to do něj neřekla. Děkuju,“ a přidala pusu na tvář.
„To mě opravdu těší.“
„A to ještě nevíš, že dneska se mnou nikam nemusíš. Po víkendu ji mám v jednom ohni a budu ji chladit a připravovat na další Martinovu návštěvu.“
S hraným tragickým výrazem jsem se snažil vytlačit i slzičku.
„Nevím, jestli tohle dokážu rozchodit…“
„Komediante… Ale nemysli si, že máš vyhráno. Udeří-li nouze, mám tě v záloze…“
„Až udeří, budu natolik starej a neschopnej, že už o mne ani pohledem nezavadíš, víš?“
Poplácala mě po tváři.
„Ty kecale…“ a odešla.
„Jo!“ udělal jsem tiché vítězné gesto, když se za ní zavřely dveře. Měl bych Martinovi koupit flašku.

Václav se byl přeptat u truhláře Bendy, jak to vypadá s objednanou vanou. Doma byl jen truhlářský mistr, tak se jeho návštěva obešla bez mimořádných událostí. Vana byla hotová zpola.
Starý Kozina se ve sklepě činil a pod jeho dozorem se nevyužívaný prostor měnil v doupě neřesti. Pro samé lítání a starání Václav večer padl do postele a bylo mu jedno, co se v domě děje.
Johan zákonitě nemohl stíhat dvě náruživé kolegyně, které se snažily dohnat ztracený čas. Proto o výpomoc požádal Huberta.
Róza (prkýnko) nejprve nad ním ohrnula nos, ale když zjistila, co ukrývají jeho kalhoty, tak Johana přeřadila do kategorie „vyhovující nouzové řešení”. Josefína si nestěžovala, protože do ní Johan pasoval akorát.

Čtvrtý den odpoledne se Václav vrátil domů silně ovíněn. Přijal totiž pozvání vedení Cechu řemeslníků královského města k projednání možnosti, jak vydělávat více v mezích královských výnosů. Vše bylo podpořeno kvalitním mokem přítomného vinaře… Služebnictvo jej dovleklo do postele, kde okamžitě usnul. Probudila jej asi v deset večer hrozná žízeň. V pokoji žádnou vodu neměl, proto se vydal do kuchyně.
Zhruba v polovině cesty z chodby, kde mělo služebnictvo pokoje, zaslechl nezaměnitelné zvuky milostného souboje. Nejblíž ke kuchyni bydlela Josefína. Když byl Václav od jejich dveří asi metr, dala mu nevědomky vědět, jak jí to její milenec udělal dobře. Z dalšího pokoje „řvala” Róza (prkýnko), že se jí děje něco krásného.
Ve třetí místnosti se marně snažila usnout druhá Róza, protože musela ráno brzo vstávat a připravit všem snídani. Nešlo to. V tomhle rambajzu, ať chtěla, nebo nechtěla, musela myslet na Francoise a vystačit si s prsty.

Škoda, že se nemohu odnikud kouknout, co se v pokojích děje, posteskl si Václav. Stál na chodbě a přemýšlel, kde by se dala do zdi navrtat zamaskovaná díra sloužící jako kukátko. On by stál, díval se a Róza by měla jeho penis v puse…
Najednou se otevřely dveře prvního pokoje. Z nich vyšel nahý Johan, v ruce držel malý svícen a šel směrem ke kuchyni. Václav instinktivně ztuhl a zatajil dech.
Nevšiml si ho! Za chvíli určitě půjde zpátky, napadlo Václava, proto rychle došel na konec chodby, kde byla malá komora. Vzal za kliku a začal otevírat dveře.

„Sakra,” zaklel tiše, protože dveře zaskřípaly. Třeba vržou jen na začátku, řekl si.
Zmýlil se. Vydaly zvuk, za který by se nemusel stydět sbor mrouskajících se koček.

V tu ránu milostný řev v prostředním pokoji utichl a na chodbu vyšla Róza: „Co tady děláš, Václave?”
„Zabloudil jsem.”
Róza se údiveně na pána podívala: „A jak se ti to přihodilo?“
„Šel jsem se do kuchyně napít.“
„Já tě tam doprovodím, pojď.“
Václav s nevyžádaným přídavkem kočičích zpěváků dveře zavřel a nechal se odvést do kuchyně.

Když míjeli prostřední pokoj, slyšeli, že dvojice tam přebývající, pokračuje v přerušeném díle.
„Koho tam má,“ zajímal se Václav.
„Přiznám se, že nevím, ale je tak hlučná, že vůbec nemůžu usnout.“
„Nezávidíš jí to, že ona jo a ty dnes nic?“
„Ne.“
„Ty bys neměla chuť teď se mnou obcovat?“
„Poslední dobou toho bylo dost, tak jsem ráda, že můžu odpočívat…“
V kuchyni seděl nahý Johan u stolu a cpal se chlebem namazaným sádlem.
„Koukám, Johan, že ti pěkně vyhládlo.“
„To víte, pane, Josefína je náročná…“
„Koho má v pokoji Róza?“
„Huberta.“
„Tak proto u toho tak řve.“
„Tvrdila, že má ráda dobře vybavené muže a teď nám to dokazuje. Dokud synovec neodpadne, budeme holt vzhůru.“

Přemýšlel jsem, co dál po tom opileckém extempore a zničeho nic mě napadla lechtivá povídka o Janě a mě, která vůbec s tím, o čem jsem přemýšlel, nesouvisela. Hned jsem se pustil do psaní.
Druhý den v práci byl klid, tak jsem toho využil.
V tom někdo zaklepal na dveře. Zavřel jsem wordowský dokument a šel otevřít. Byl to Martin.
„Máš čas?” vybafl na mě.
„Mám.”
„To je dobře. Tomu neuvěříš jaký terno mě s Jarkou potkalo…”
„Ale uvěřím.”
„Neuvěříš, protože tohle nevymyslíš. Představ si, že po mně v neděli chtěla…”
„Opravdu mi nemusíš detailně popisovat, co jste spolu dělali.”
„Musím, protože jsem toho plnej a ty za to můžeš, tak si to uži… Zkrátka mi řekla, abych se svlíknul do naha a uvařil jí kafe. ‚Než cvakne voda, tak si ho hoň!’ poručila mi.
Mastil jsem si brko, když zazvonil zvonek a současně cvakla konvice.
Jarka odešla otevřít a já s tuhým ptákem zalejval ty instantní granule. ‚Uvař ještě tři v jednom!’ ozvalo se od dveří. Přilil jsem do konvice vodu, vyndal ze skříňky hrnek, nasypal do něj, co se po mně chtělo, a čekal na další cvaknutí. S dvěma hrnky jsem šel do obýváku. Moc nechybělo a upustil jsem je.
Vedle oblečený Jarky stála NAHÁ asi čtyřicetiletá ženská. Proti Jarce měla menší kozy i zadek. Neskutečně mě vzrušovaly ty neopálený místa. V létě moc látky na sobě nenosí…
Polotuhej pták se rychle změnil v tuhýho. ‚Polož kafe a pojď se seznámit!’ dál mě komandovala Jarka.
Položil jsem hrnky na konferenční stolek a sledoval přitom Jarčinu kamarádku, která si sedla na sedačku a roztáhla nohy. Jarka mi poručila, ať si před ní kleknu. ‚Seznam se s jazykem býka Martina,’ představila mě. Na víc jsem nečekal a pustil se do díla. Ždímal jsem ze sebe to nejlepší. Jarka mě střídavě hladila po zadku, dráždila na konečníku a hrála si s ptákem. A poslechni si, co přišlo, když jsem tu kočku udělal.
Musel jsem se postavit. Ona si sedla na kraj. ‚Martine, dovol abych ti představila ústa kuřbu milující kamarádky Mirky.’ Jarka mne přistrčila k sedačce a ptákem „bila” Mirku přes pusu, protože ji měla zavřenou.
Pták bez mýho přičinění škemral na rtech, aby se otevřely. Ta hra mě bavila, zvlášť, když Jarka z něho udělala beranidlo. Lehce tlačila na můj zadek a já se začal seznamovat. To byl rajc. Celou dobu se na mne dívala a nechala Jarku řídit zasouvání.
Myslel jsem, že se ji tam vystříkám, ale musel jsem si sednout na sedačku a nechat se vošukat. Prej: ‚Až se mu zkroutěj palce na nohou!’ Ty vole, to byla jízda! Jednu jsem šukal a druhou pozoroval, jak se svlíká, a pak si ji honí. Nasypal jsem to do ní.
Pak si lehla na podlahu a já sledoval jejich dohru v 69. Po nutnym oddechu jsem v druhym kole zezadu klátil Jarku a Mirka ji všude možně hladila. Najednou mě políbila, mrkla šibalsky okem, sklonila hlavu k Jarčině zadnici a otevřela pusu. Poprvý v životě jsem ho strkal chvíli do kundy a chvíli do pusy. To je, kámo, úžo! Fakt ti děkuju.”
„Opravdu rádo se stalo,” vyprovodil jsem Martina ze dveří.
Ty kráso, tomu říkám utýct hrobníkovi z lopaty!

Navigace v seriálu<< Kaňka 26Kaňka 28 >>

Autor

4.4 30 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Dobré pokračování. Těším se na pokračování.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x