Příběh z Karlína 05

Toto je 5 díl z 5 v seriálu Příběh z Karlína

Slunné letní odpoledne doslova lákalo opustit podzemní prostory metra a projít se Prahou pěšky. Rozhodl jsem se vystoupit u Muzea a ten kousek na Hlavní nádraží dojít pěšky.
Procházel jsem po chodníku, lemovaném lavičkami v parku k nádraží a pozoroval lidi kolem sebe.
Kdepak je ta idylka šedesátých let?
Park byl tehdy mnohem větší, před Hlavním nádražím jezdily tramvaje a o budoucí magistrále a ani metru v té době neměl nikdo ani potuchy.

A co hlavně, lavičky v parku nebyly obsazeny bezdomovci, tuláky a prostitutkami a člověk se tu nebál procházet ani o půlnoci.

Jak jsem míjel posedávající, všiml jsem si náhle postavy bezdomovce, jehož tvář se mi zdála povědomá.
Zastavil jsem se na chvíli a otočil se zpět.
Bezdomovec si všiml mého zájmu a taky se na mne podíval. Naše zraky se střetly.
Co čumíš vole?“ dostalo se mi odpovědi. „Pokračuj dál,“ pokynul mi ušmudlanec rukou.
„Odkud je mi povědomý?“ vrtalo mi hlavou.

Patriku?“ zeptal jsem se váhavě.
Bezdomovec zpozorněl a změřil si mne od hlavy k patě.
Pak se nejistě zeptal.
Pepo?“
Jo jsem Josef,“ odpověděl jsem.
Tak jsem tě poznal,“ rozzářil se mu obličej a v širokém úsměvu na mne vycenil zkažené zuby.
Posaď se,“ vyzval mne a odstrčil vedle něho sedícího kolegu.
Co tady děláš? Povídej,“ rozhlaholil se a špinavým kapesníkem utíral uvolněný kus lavičky.
Já jdu na nádraží, ale co tady děláš ty?“ zajímalo mne.
Já? Sedím tady a čumím do blba,“ odpověděl Patrik.

Zavzpomínali jsme na mládí. Chodili jsme oba na žižkovskou umprumku a odtud jsme se taky znali.
Bydlíš pořád na Karlíně?“ položil jsem mu zvědavou otázku.
Ne. Přestěhoval jsem se o kousek dál, pod Libeňský most.“
Určitě si musel všimnout mého údivu.
Co tvůj byt? Snad tě o něj nepřipravil ten tvůj strýc? Jak on se jmenoval? Karel?“
Nepřipomínej mi toho zmrda. Ne, ten debil ne, ale tenhle režim.“
Jak to?“
Dostal jsem se do dluhů. Znáš to, exekuce. Najednou ani nevíš jak, a jsi na ulici.“

Chtěl jsem se ptát dál, ale neprosný čas mne tlačil. Ani jsem se nestačil zeptat na Světlanu.
Letmý pohled na hodinky a museli jsme se rozloučit.
Snad se zase někdy potkáme, ale doufám, že ne tady.“

Ve vlaku jsem si vybavoval jeho další osudy.

Patrik na chvíli zapomněl na svůj nehezký osud u šálku čaje a krajíce chleba.
„Mockrát děkuju, paní Kalivodová,“ řekl, když polkl poslední sousto.
„Stačilo?“ zeptala se sousedka a sehnula se nad Patrikem, aby odebrala prázdné nádobí.
Přitom, jak se nad ním sklonila, snad bezděky, dotkla se prsy jeho zad. Tím tak oživila doznívající vzrušení, od chvíle, kdy spatřila ve sprše jeho úd. Bradavky jí okamžitě ztvrdly.
Chvíli tak zůstala, aby si vychutnala na jejich hrotech dotyk s Patrikovým tělem.

I Patrik zaregistroval sousedčiny bradavky. Dělalo mu to dobře a byl ochoten v této poloze sedět nekonečně dlouho. Ženino vzrušení přecházelo tímto dotykem s jeho tělem do krve, která proudila žilami až k samotnému údu. Ten začal tvrdnout.
Patrik se opatrně točil k sousedce a obličejem se na chvíli dotkl látky halenky, ve které se vzdouvaly dva velké prsy.
Z bezprostřední blízkosti hleděl do žlábku, ve kterém stékaly drobné krůpěje potu. Pod tenkou vrstvou téměř průhledného textilu bylo znát, že nemá podprsenku.
„Opravdu si už nic nedáš?“ zeptala se sousedka.
„Ne,“ zavrtěl Patrik hlavou, při čemž se obličejem dotkl jejích bradavek.
Začala se mu točit hlava a zrychlovat tep. Ještě, že v tu chvíli seděl.

Prsty rukou ho začaly svědět. Nejraději by oba ty měkké balony uchopil do dlaní a pomačkal je. Neznámý tlak se mu hrnul do hlavy a vyvrcholil tlukotem ve spáncích.
„Můžu?“ doslova zašeptal a zvedl oči k ženě.
„Nevím co, ale můžeš,“ vydechla sousedka v očekávání dalšího děje. Tušila, že se jedná o její ňadra a byla připravena a rozhodnuta ho nechat jednat.

Patrik zvedl ruce a třesoucími se prsty uchopil knoflíček halenky. Chvíli a neobratně se ho pokoušel rozepnout.
Vítězoslavně vydechl, když se mu to povedlo a obnažil tak další kousek sousedčiny pokožky. To už si ale jeho prsty pohrávaly s dalším knoflíčkem.
Sousedka sklonila zrak a pozorovala, jak se její balony prsů odkrývají před chlapcovým zrakem.
Byl ještě čas Patrikovo počínání ukončit plácnutím přes ruce, ale jí to začalo opět příjemně vzrušovat.
Nevadilo jí, že je to dvacetiletý chlapec, který se ji snaží svlékat. Naopak jí to imponovalo, že ještě dokáže takového kluka vzrušit.
Poslední knoflíček a obnažená prsa se doslova vyvalila a oslnila Patrika tmavými dvorci, v jejichž středu trčely jako hrášek, velké a tvrdé bradavky.
Mladík už v této chvíli moc nepřemýšlel nad svým počínáním a přisál se k jedné z bradavek, zatímco oběma rukama podebral těžké visící prsy a začal je mačkat.
Žena ho uchopila za vlasy a přitáhla si jeho hlavu ještě více k ňadrům.
To bylo pro Patrika signálem pro další konání. Jeho ruce pustily sousedčina prsa a sunuly se k jejím bokům. Chvíli hledaly po stranách sukně zip.

Když se Patrik pokusil za něj zatáhnout, ucítil na svých prstech její dlaně.
„To stačí Patriku,“ zaprosila sousedka. „Teď prosím, ne.“
„Ale proč?“ doslova zaúpěl chlapec, vytržený z představy, že za chvíli před sebou uvidí nahé ženské tělo.
„Nečekala jsem to, nezamkla jsem. Co kdyby někdo přišel?“ zasypala ho vodopádem výmluv.
Hlavně si ale neuměla představit svou nahotu, nabízející se tak mladému klukovi.

Znala Patrika již řadu let, od jeho útlého dětství, kdy si hrával s dětmi před domem, až po jeho pubertu, kdy mu začal přeskakovat hlas. Teď ho má v paměti jako dospělého kluka, za kterým se určitě otáčejí holky jeho věku.
Znala jeho matku, která nedávno tragicky zemřela, pro ni z neznámého důvodu.
A před ním by teď měla stát nahá?
„Patriku, vždyť není všemu konec,“ konejšila ho, když viděla jeho zklamaný obličej.
„Přijď na večeři, ráda tě uvidím. Manžel chodí skoro každý večer na pivko a tak budeme mít pár hodin pro sebe.“
„Paní Kalivodová, můžu si dojít na záchod?“ zeptal se ještě v předsíni před svým odchodem Patrik.
„Samozřejmě,“ dostalo se mu odpovědi.

Patrik, stále plný předchozích zážitků vyndal z kalhot ztopořený úd a snažil se vyčurat, ale nešlo to. Na kost ztvrdlý úd nechtěl pustit moč ven. Jakmile se ho dotkl, opět se mu před očima objevila sousedčina masitá ňadra a on, stále vzrušený, jej pevně stiskl a přetáhl kůžičku.
Pak už se jeho ruka rozkmitala a chlapec se jen snažil tlumit vzdechy, které se s blížícím vyvrcholením zrychlovaly.
Nakonec několika silnými výstřiky ejakuloval do záchodové mísy. Ještě si otřel žalud do toaletního papíru a zatáhl za šňůrku splachovadla.
„Tak já večer přijdu,“ zahalekal mezi dveřmi a za chvíli stál na ulici.

Paní Kalivodová zůstala v bytě sama. Stále se nemohla vzpamatovat z toho, co se před několika okamžiky odehrálo.
Stála uprostřed obývacího pokoje, ještě s rozepnutou halenkou a na prsou stále cítila teplé dlaně chlapcových rukou.
„Proboha, co jsem to udělala?“ honilo se jí hlavou. „Vždyť by to mohl být můj syn.“
Ale vidina toho, že do ní noří to krásné kopí, které viděla v koupelně v ní vyvolalo nával vzrušení, které vrcholilo příjemným mravenčením mezi stehny.
Aniž si to uvědomovala sáhla si rukou do kalhotek a stiskla si chlupatou hrmu. Ukazováček se dotkl mezery mezi pysky a zajel do promáčené štěrbiny pochvy.
„Marie, neblázni,“ napadlo jí. „Vždyť ty masturbuješ jako mladá holka.“
Vytáhla zmáčený prst a otřela si ho do kalhotek.
„Nech si to na večer,“ dodala si v duchu a šla do kuchyně umýt nádobí od snídaně.

Patrik stál před domem a přemýšlel, co bude celý den dělat. Těch pár drobných, co měl v kapse mu tak vystačí na limonádu v bufetu.
Vydal se proto pomalým krokem k Libeňskému přístavu. Snad tam najde nějakou brigádu při vykládce lodí, aby si vydělal alespoň na guláš s rohlíkem.

Kalivoda si otevřel láhev vychlazeného piva a pohodlně se rozvalil na pohovce. Měl toho po dnešní šichtě v Kolbence dost.
„Fando, nevadí, že jsem na večeři pozvala Patrika z patra nad námi?“ ozvalo se z kuchyně.
„To je ten kluk, jak ho jeho strejda vyhodil z bytu?“
„Jo, to je on,“ potvrdila dotaz paní Kalivodová.
„Řeknu ti, to je pěknej blbec, že se nechal vyhodit. To já bych věděl, jak na to. Já bych milýho strejdu vzal za flígr a zamet bych s ním schody.“
„To přece nejde,“ zbystřila jeho manželka pozornost, stojíc mezi dveřmi. „Víš, že je to mladej kluk. Nemá odvahu, ani sílu.“
„Kdo ti říká, že by ho vyhazoval on?“ napil se Kalivoda holešovického Pražanu.
„Není nad točené,“ poklepal prstem na prázdnou láhev. „Nejspíš si po večeři dojdu na jedno na Růžek.“
„Jako by to bylo poprvé,“ řekla si v duchu paní domu a těšila se na chvíle, kdy bude zase s mladým mužem jménem Patrik, sama.

„Dneska má ten gulášek říz,“ pochvaloval si Kalivoda večeři. „To nám bude šmakovat pivečko,“ pohladil si břicho.
„Tak co chutná?“ obrátil se s dotazem na Patrika, sedícímu proti němu.
„Vaše paní vaří božsky,“ pochvaloval si Patrik.
„Kdyby jen vařila,“ podotkl pán domu a plácl po zadku okolo něho procházející manželku.
„Nech toho táto, máme tady návštěvu,“ ohradila se manželka.

„Jak to máš s tím strejdou?“ pokračoval Kalivoda a obrátil se k Patrikovi. „Kde vůbec spíš?“
„Tak různě… po kamarádech,“ zalhal chlapec.
Styděl se prozradit, že chodí spát do odstavených vagonů na Těšnově.
„Ty jsi s tím tvým strejdou sepsal nějakou smlouvu o tom, že může u tebe bejt?“ vyptával se dál Kalivoda.
„Ne, nic jsme nesepisovali,“ přiznával se Patrik.
„Takže on u tebe bydlí načerno?“
„No… asi jo.“
„Jaký no asi jo. Ví o tom na byťáku? Je v tom bytě přihlášenej? A co ta jeho štětka?“
„No tak táto, takhle se o ní nevyjadřuj, aspoň ne před tím klukem,“ ohradila se paní Kalivodová.
„Ty teď do toho nemluv, Marie,“ okřikl ji manžel.
„Poslouchej chlapče,“ obrátil se k Patrikovi. „Já se dneska v hospodě domluvím s chlapama a toho strejdu prostě a jednoduše z tvýho bytu vypakujeme.“
„Prosím?“
„Zkrátka, vyrazíme s ním dveře. A jdu to dojednat hned, než mne přejde vztek. Mámo, nečekej mne nějak brzo. Musíme to s chlapama pořádně promyslet,“ obouval si v předsíni Kalivoda boty.
„Jdeš taky Patriku?“ zeptal se ve dveřích.
„Patrik si dá ještě kafe,“ promluvila za chlapce paní Kalivodová.

Chlapec a sousedka zůstali v bytě sami.
„Dáš si opravdu kafe, nebo máš radši chuť na něco tvrdšího?“ zeptala se paní Kalivodová a otevírala dvířka likérníku. „Je tady vaječňák,“ hlásila. „Dáš si?“
„Třeba,“ souhlasil Patrik a pozoroval sousedku, jak před něho položila skleničku likéru. Přitom, jak se nad ním sehnula, ukázala mu na chvilku žlábek mezi ňadry.
„Tak na zdraví.“
„To taky, ale hlavně na tykání. Já jsem Marie,“ přiťukla si žena s Patrikem.
„Do dna.“
„Do dna ne, koňak se přece ucucává. A co takhle pusu na tykání?“ nastavila mu rty.
Posadila se vedle Patrika na pohovku a přitiskla se rty k jeho ústům.

„No co to bylo? Takhle se dává pusa mamince před spaním,“ ohradila se Marie, když se Patrik odtrhl od jejích úst.
„To musíš takhle,“ otevřela ústa a znovu se přisála k Patrikovi.
Tentokrát i on otevřel ústa a hned v nich ucítil její jazyk. Zároveň cítil, jak ho vzala za ruku a neomylně ji vedla ke svým prsům.
Zrovna tak jako ráno i nyní Patrik zmáčkl ty vemena a začal je mnout.
„Rozepni mi ji,“ zaprosila Marie, když ucítila jeho neohrabané prsty na knoflíčcích halenky.
Bylo dílem okamžiku, než zabořil obličej do vlhkého žlábku a ty božské polokoule začal líbat, když mezitím hledal trčící hroty bradavek. Vzal jednu z nich mezi rty a začal sát, jako malý kojenec.
„To mi dělej… prosím…“ žadonila Marie a vypínala prs k jeho ústům.

Patrikova volná ruka bloudila po jejím těle, hladila stehna a hledala okraj sukně. Netrvalo dlouho a Patrik na konečcích prstů ucítil nahou kůži ženina těla. Sunul pomalu ruku, až se dotýkal jejích stehen. Po chvíli jeho prsty nahmataly okraj kalhotek.
V ten okamžik už Marie silně vzdychala a začala mírně rozevírat nohy.
Patrik vsunul jeden prst pod lem kalhotkových nohaviček a ucítil na něm chloupky Mariina pohlaví. Marie zaregistrovala jeho prst na pyscích a začala intenzivně vlhnout.
Snad se zastyděla za množství vytékajících šťáv, uchopila chlapce za ruku a odsunula ji.
„Prstem ne, prosím.“

Patrik, který byl již tak vzrušen, že se přestal ovládat a byl neodbytný. Znovu zastrčil ukazováček pod Mariiny kalhotky a tentokrát s ním vjel rovnou mezi rozevřené pysky a vrazil jej hluboko do mokré pochvy.
„Co to děláš?“ doslova se rozječela sousedka, ale jen na chvíli. „To je krásné… strč ho hlouběji… rychleji…“ žadonila a stále více roztahovala stehna.
Patrik prudce zajížděl prstem co mohl nejhlouběji, když ucítil prudký stah poševních stěn a ukazováček mu doslova zalila vlna lepkavé tekutiny.
Sousedka pevně sevřela stehna a vykřikla.
Pak stisk povolil a Marie se doslova sesunula na pohovku.
Patrik si otřel smáčenou ruku do polštářku.

Teprve, když se Marie uklidnila a vydýchala ze vzrušení, odvážil se jí Patrik zeptat.
„Proč si to nechtěla rukou, když tě to tak krásně vzrušilo?“
„Víš…“ nejistě odpověděla Marie. „Já ti to někdy řeknu… já se stydím,“ zamlouvala to.
Chlapec byl neodbytný.
„Proč mi to nemůžeš říct hned?“
„Ne… nemůžu ti to říct. Neřekla jsem to ani manželovi.“
„Když nechceš, nemůžu tě nutit,“ pohladil ji Patrik po vlasech. „Možná by se ti ulevilo.“

Marie se náhle rozmluvila, i když se snažila uhnout Patrikovi pohledem.
„Když jsem ještě byla mladá a bydlela jsem u rodičů, tak mi táta… když si myslel, že už spím… tak mi… tam… tak mi tam strkal… prst. Bylo mi to nepříjemné, ale bála jsem se to říct mámě. Teď to najednou říkám tobě.“
„Ne, to je v pořádku, já ti taky možná prozradím jedno velké tajemství…“
Myslel tím jeho vztah k matce.
V tom v kuchyni hodiny nekompromisně odbily desátou.
„Budeš muset jít, aby to manželovi nebylo podezřelé, co tu tak dlouho děláš,“ shrnula si Marie sukni.

Patrik opustil sousedčin byt na poslední chvíli. Stačil se ukrýt za stromem, když uslyšel hlas pana Kalivody a jeho dvou kamarádů.
„Chlapi, když to neuděláme dneska, tak už nikdy,“ tiše sděloval Kalivoda jeho kumpánům.
„A máš jistotu, že je doma?“ zeptal se jeden z nich.
„Jasně, vidím, že se u něj svítí,“ odpovídal mu soused.
„Tak jdeme na to,“ rozhodl Kalivoda, když zasouval klíč do domovních dveří.

„Mám pro tebe dobrou zprávu,“ sděloval druhý den soused Patrikovi. „Už nebudeš muset spát po kamarádech a na lavičkách,“ a podal mu klíče od chlapcova bytu.

Tady končí příběh Patrika, tak ho znám z jeho vyprávění.
Jenže mne zajímalo, jak to bylo dál.
Rozhodl jsem se, že až příště navštívím Prahu, vyhledám ho a zeptám se, jak to vše pokračovalo.

Byl jsem zvědavý na to, jestli zůstalo jen u vyprstění sousedky, nebo s ní měl i pohlavní styk, jestli se ještě někdy setkal se Světlanou a co vedlo k exekuci, při které přišel o byt.
Otázek bylo víc než dost.

Procházel jsem parkem před Hlavním nádražím a marně Patrika hledal na lavičkách, plně obsazených bezdomovci.
Bezvýsledně jsem se některých ptal, zda ho neviděli, nebo mi poradí, kde ho najít. Marně.
Nakonec jsem si vzpomněl, že by mohl být pod Libeňákem, jak familijerně pojmenoval přístřešky pod Libeňským mostem.
Tam si několik místních vzpomnělo, že tu byl kdosi, který měl přezdívku Umělec, ale nikdo nevěděl, kam se poděl.

A tak je už jen na čtenářích, aby si ve své fantazii domysleli, jak tento příběh pokračoval a jak Patrik skončil.

Navigace v seriálu<< Příběh z Karlína 4
4.5 33 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Harai

Výborné zakončení příběhu. Dávám 5*. Ne proto, že si Pepy vážím jako člověka, ale z naprosto jednoduchého důvodu. Je to skvěle napsané. Atmosféru, kterou z průběhu cítím, bohužel nikdy nedokážu napsat tak, jako on.

dedek.Jeff

Děkuji za komentář. Vážím si ho o to víc, že je to od autora, kterého považuji za jednoho z nejlepších.

Junior

Skvělé zakončení příběhu. Teď už si jen můžeme domýšlet jak to probíhalo se sousedkou i to jak šel život dál a proč se dostal pod most. Skvělý příběh a Těším se na něco dalšího od Tebe.

Marťas

Je to krásně zakončený příběh , který obsahuje vše. Nostalgii starých časů, lásku i pomoc mezi sousedy. Povídka je napsaná tak, že se čtenář stává součástí děje. Další osudy hrdinů si můžeme pouze domyslet.
Děkuji Jeffe za krásný, byť smutný příběh. Ale život je prostě takový a budu se těšit na další.

Shock

Nemohu se zbavit dojmu, Jeffe, žes to trochu „odbyl.“ Protože se známe delší dobu, mám pocit, že s to radši rychleji zabalil, než děj rozvinul. Určitě tam chybí návrat do bytu a reakce strejdy a Světlany a taky další návštěva u sousedky (třeba už se vším všudy). Určitě neskončila jen jednou akcí… Já vím, ono to jde natahovat donekonečna, ale všechno má svůj konec, ale tady mi to přijde trochu urychlené….. Přesto dík za zas nějakou povídku, co není incest :-).

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x