Kristýnka 62 – Setkání s bejvalkou

Toto je 62 díl z 69 v seriálu Kristýnka

S Kristýnou jsme byli domluvení, že se po práci sejdeme na náměstí, dáme nějaký svařák nebo punč, něco dobrého a pak se uvidí. Povedlo se mi v práci skončit o něco dřív, tak jsem vyrazil na trhy, že si dám něco k pití a počkám tam na Kristýnku.

Obešel jsem stánky se svařáky a punčem, a nakonec stejně skončil u svého oblíbeného. S plným hrnečkem jsem si stoupl k stolku a vyhlížel Týnku, kdy už půjde z práce. U toho jsem samozřejmě neopomněl okukovat okolo stojící či procházející osoby ženského pohlaví.

Najednou mi někdo dal ruce přes oči. Lekl jsem se tak, že jsem málem převrhl stolek i s hrnečkem.
„Ahoj,“ ozval se mi do ucha známý hlas.
„Fuj, to jsem se lekl,“ odpověděl jsem na pozdrav.
„Že ty nemáš čisté svědomí?“ škádlila mě.
„Asi ne,“ odpověděl jsem a konečně bejvalku pozdravil, „ahoj.“
„Jak se máš? A kde máš tu svojí?“ vyptávala se.
„No to víš, buď škola nebo práce, takže jsem v jednom kole. A Kristýna by měla za chvíli přijít, máme se tady sejít až půjde z práce.“
„Aha, tak to abych rychle zmizela, viď. Aby nás tu spolu nenačapala.“
„To nemusíš.“
„To jsem ráda. A bylo doma dusno po tom minulém setkání?“
„Ani ne, mohlo to být horší…“
„Povídej, co se dělo?“

Tak jsem jí tedy povyprávěl, jak to doma dopadlo.
„A co ty? Už máš chlapa?“
„Nic moc, pořád sama.“
„Jak to?“
„To víš, žádnej není jako ty,“ smutně se na mě usmála.
„Aha.“
„Co naděláš. Asi už zůstanu sama…“
„Určitě ne. Kdybych o někom věděl, tak ti dám určitě vědět.“
„Díky. A mohl bys pro mě ještě něco udělat?“
„Cokoli,“ vyhrkl jsem odpověď, aniž bych se zamýšlel nad důsledky.
„Opravdu cokoli?“ zajiskřilo jí touhou v očích.
„Samozřejmě v rámci možností, jsou věci, které nedokážu a které nemůžu,“ snažil jsem se to korigovat. „Tak co bys potřebovala?“
„Nějak mě zlobí počítač, mohl by ses mi na něj podívat?“
„Můžu to zkusit, ale zázraky neumím.“
„Díky, jsi zlato,“ řekla.

„To je, ale moje zlato,“ přihnala se k nám Kristýna. „Ahoj,“ pozdravila a hned mi dala majetnickou pusu.
„Ahoj,“ odpověděl jsem, když jsem měl prázdnou pusu.
„Čau. Neboj, já ti ho neberu.“
„To jsem ráda, já bych ho stejně nedala.“

Stály tam proti sobě jako dvě sokyně, jedna druhou zkoumavě prohlížela, skoro bylo slyšet, jak se v duchu vzájemně porovnávají a hodnotí.
„Dáte si něco?“ prolomil jsem to nebezpečné ticho.
„Jasně, bramborák a nějaký punč,“ ozvala se Týnka.
„Já taky, prosím.“
„Dobře. A nepoperete se tu?“ ujišťoval jsem se.
„Neboj,“ odpověděla Kristýna.
„No tak dobře,“ řekl jsem a vyrazil mezi stánky.

Když jsem se po čtvrt hodině vracel, byly v docela družném hovoru, ale jakmile jsem přišel na doslech, obě ztichly.
„Tak tady to máte dámy,“ prohlásil jsem a položil před ně na stolek jídlo i pití.
„Díky,“ houkla bejvalka s plnou pusou horkého bramboráku.

„Tak už jsem ti to domluvila,“ spustila Týnka a já na ni nechápavě koukal. „Nekoukej tak, příští týden mám odpolední, takže můžeš zaskočit na ten počítač.“
„Aha. A dohodla si alespoň nějaké výhodné podmínky? Když u mě hodláš takhle zapůjčit?“
„Jasně. Třeba ti dám…“ vložila se do toho bejvalka a udělala dlouho pauzu, „…najíst. To ti musí stačit.“
„Dobře, vzdávám se.“

Ještě chvíli jsme si povídali. Pak jsme s Kristýnou zamířili k domovu, cestou mi říkala, že už chápe, jak to mám s bejvalkou, že je to bezva holka a podobné věci.
Měl jsem z toho divný pocit. Skoro bych byl raději, kdyby se ty dvě nenáviděly, než aby z nich byly nejlepší kamarádky.

Nadešel den zapůjčení, jak jsem si ho pro sebe nazval. Týnka byla v práci a já rovnou po škole zamířil za bejvalkou se vším potřebným.

Zazvonil jsem u dveří. Chvíli se nic nedělo, už jsem se pomalu chystal, že to zkusím znovu, když se otevřely dveře. Stála tam bejvalka jen v županu.
„Pojď dál,“ zvala mě,“před chvílí jsem taky přiběhla z práce a potřebuju do sprchy. Doufala jse, že to stihnu.“
Zatímco jsem se zouval, stála nade mnou. Nemohl jsem si nevšimnout neudržovaného porostu v klíně. Bejvalka zaznamenala směr mého pohledu.
„Nemám důvod to udržovat,“ pokrčila rameny a zmizela v koupelně. „Kde je počítač to víš, ne,“ ještě na mě zavolala.

Došel jsem tedy do obýváku, sedl si na židli a spustil ten stroj. Když konečně naběhl, začal jsem s úklidem, spousta nepotřebných souborů a aplikací, řada zbytečných procesů spouštěných po startu. Ani jsem se nedivil, že zlobí a nechce pořádně fungovat.
„Tak co? Půjde s tím něco udělat?“ zeptala se bejvalka.
„Asi jo,“ odpověděl jsem, aniž bych se otočil.
„To jsem ráda. A co by sis dal jako tu slíbenou odměnu?“
„To je vcelku jedno, co máš.“
„A mě bys nechtěl?“

To už jsem nevydržel a otočil se. Stála přede mnou v tom kompletu, který si tenkrát v létě kvůli mně koupila.
„Chtěl a moc,“ přiznal jsem popravdě, „ale co Kristýnka?“
„Ta se o tom nedozví…“
„Ale já jí to nemůžu udělat…“
„Tak to udělej mě…“

Sedla si mi na klín a tiskla se ke mně. Cítil jsem, jak mě veškeré sebe ovládání pomalu opouští.
„Vždyť víš, že tě miluju, jsi jediný, koho chci…“ šeptala mi do ucha, „vím, že to máš stejně, že mě pořád miluješ, že mě pořád chceš.“
Jen jsem polkl a čekal co bude.
„Já tě chci… toužím po tobě… cítit tě v sobě, jak mě krásně vyplňuješ, jak se se mnou mazlíš… jak si pohráváš s mým poprsím… pojď do mě… chci, aby ses do mě udělal… alespoň jednou… prosím…“

Rukama se mi pod triko i do kalhot. Snažila se osvobodit můj naběhlý ocas. Líbala mě na krk a na ucho. A nakonec se přisála na moje ústa.
V ten moment všechna moje obrana padla. Ruce, které pevně svíraly opěradla židle, teď tiskly její zadek. Jazyky se proplétaly ve vzájemném souboji. Už jsem se nebránil. Zvedl jsem ruce a ona za mne stáhla triko. Stoupl jsem si a nechal se odvést na pohovku, ani jsem si nevšiml, že byla rozložená. Kalhoty i spodky jsem ztratil někde cestou.
Padli jsme ve vzájemném obětí na pohovku. Hladil jsem ji všude.
Ještě je čas to ukončit, nic se vlastně nestalo, ozvalo se Svědomí.
Žádný ukončit, jen si ji vem, když se ti takhle nabízí. Pořád po tom toužíš, tak do toho, pokoušel mě Chtíč.

Bejvalka vycítila mé váhání a převzala iniciativu. Lehla si s roztaženýma nohama a nasměrovala trčící ocas do své nenasytky. Jakmile jsem ucítil teplo a vlhko jejího klína, chtíč nade mnou převzal kontrolu. Jedním pohybem jsem vnikl dovnitř a byl jsem ztracen, už nebylo cesty zpět. Ani pro ni.
„Konečně,“ vydechla spokojeně, když jsem ji celou vyplnil.

Divoce jsem plenil její nadrženku a hnal se jen za naším uspokojením. Sama se pode mnou kroutila a vrtěla, jak se mi snažila vycházet vstříc a udržet se mnou tempo. Vzdychala rozkoší a já jí zdatně přizvukoval. Přetočil jsem ji do pokleku a bral si ji zezadu. Přirážel jsem proti jejímu zadku až to pleskalo, a nebýt korzetu, prsa by jí divoce poletovala.
„Ano… ooohhh…“ hekala
V rukou jsem hnětl její zadeček a cítil, jak to na mě jde.
„Už to nevydržím… oh…“ varoval jsem ji.
„Dělej, stříkej… chci toooo… oooohhh…“
„Joo… ooohhh…“ vyhekl jsem s posledním přírazem a vyprázdnil do ní, celou svou zásobu.

Jakmile jsem z ní vyklouzl, svalil jsem se znavený na pohovku. Bejvalka se uvelebila vedle mě.
Hlavou se mi hnaly myšlenky na to, co jsem právě provedl Kristýnce. A to jsem ji ujišťoval, že mezi mnou a bejvalkou nic nebude. Navíc ještě před Vánoci. Jestli se to dozví, tak to bude malér.
„Co jsem to udělal?“ povzdechl jsem si.
„Co by?“ odpověděla bejvalka otázkou. „To, po čem jsme oba toužili. Ještě řekni, že si to nechtěl a že se ti to nelíbilo…“
„To ne… já jen…“ zpytoval jsem svědomí.
„To jsem ráda, tu druhou půlku raději nevyslovuj…“
„Dobře,“ souhlasil jsem sklesle.
„Ber to tak, že si mi dal úžasný dárek,“ řekla a rukou mi přejížděla po citlivých místech na těle.
„No jo, ale…“
„Já se s tím chlubit nebudu a rozhodně ne jí, i když to za to stálo.“

To už se rukou pomalu snažila probudit povadlíka k druhému číslu. Aby podpořila své úsilí, sundala si korzet, i když jí ohromně slušel, a třela se o mě i ňadry. Jen jsem zavřel oči. Rozpolcený jsem si užíval slastné doteky, a i přes ten sžíravý pocit viny se dostavilo vzrušení.
„Tak a teď takhle,“ řekla bejvalka a vyhoupla se na mě.

Před očima jsem měl pohupující se poprsí. Musel jsem ho vzít do rukou a pohrávat si s ním. Nadzvedl jsem se a zabořil hlavu mezi obliny, jako bych se chtěl udusit. Druhé kolo bylo pomalejší a něžnější. Bejvalka pomalu pohybovala boky a vychutnávala si každý pohyb. Její klidné tempo mě dostávalo do varu. Ocas v její mušličce ještě víc tvrdnul.
„Aaahh… to je náá… aaahh… dhera… aahh…“ sténala.
Ani já nezůstával se zvukovými projevy pozadu.

Najednou se zastavila a předklonil. Zůstal jsem znehybněný pod ní. Nadzvedla se tak, až jsem z ní skoro vyklouznul, jen špička zůstala mezi lapličkami. Čekal jsem, co bude.
„Nepřestávej prosíííím…“ žadonil jsem, protože už jsem to nemohl vydržet.
Usmála se a začala dosedat.
Mučivě pomalý pohyb mi dovoloval cítit každičký milimetr její štěrbinky. Konečně jsem byl uvnitř celý. Vrtěla se a tlačila se proti mému klínu, aby mě dostala ještě hlouběji. A znovu se začala nadzvedávat. Stejně pomalu nebo snad ještě pomaleji. V klacku mi škubalo, v hlavě hučelo vzrušením.
Chybělo už jen málo, abych překazil její vzrušující hru, převalil ji na záda a divoce ojel. Po dvou opakováních se sama přestávala ovládat a zrychlovala. Trochu uvolnila i mé sevření a dala mi prostor, abych jí mohl vycházet vstříc. Stahy její mušličky napovídaly, že se blíží k vrcholu.
Najednou zaklonila hlavu, celá se roztřásla a hlasitě vyhekla. Zhroutila se na mě. Měl jsem co dělat, abych ji na sobě udržel. Jemným pohybem pánve jsem ji lehoulince protahoval a prodlužoval tak její rozkoš. To, jak se na mě tiskla, jak jsem cítil její tvrdé bradavky, její hebká ňadra…

„Už budu…“ snažil jsem se ji varovat, ale stále ještě nevnímala.
Zvýšil jsem frekvenci přírazů a hnal se za výstřikem.
„Jooo… ooohhh…“ hekal jsem a nepřestával přirážet.
Zarazil jsem ho do ní tak hluboko, že vyhekla překvapením a už jsem do ní pumpoval zbytek semene.

Hlasitě jsme oddychovali stuleni jedem druhému v náručí.
„To byla jízda…“ komentovala to bejvalka, když se trochu vzpamatovala. „Nějak mi z toho vyschlo v krku, musím se dojít napít.“
„To teda…“ souhlasil jsem a hlavou mi běželo, jestli jsem zažil lepší sex.

Bejvalka se zvedla a odkráčela do kuchyně.
„A co teď?“ zamumlal jsem si spíš pro sebe.
„Co je?“ ozvalo se z kuchyně.
Můj povzdech byl asi hlasitější, než jsem předpokládal.
„Jak se jí teď budu moct podívat do očí? Jak si ji mám vzít?“
„Co?“ vytřeštila bejvalka oči a málem jí z ruky vypadla sklenice plná vody.
„Požádal jsem jí v létě o ruku… a teď tohle…“
„Kdybych to věděla…“
„Tak co? Tak bys to nechtěla?“ vyjel jsem na ni až moc příkře.
„To ne, ale asi bych si nechala zajít chuť…“
„Ach jo… a to jsem ji ujišťoval, že mezi námi nic není a nebude…“
„A chceš mě, nebo Kristýnu.“
„Tebe… jí… vás obě… já nevím…“
„Tak co teda?“
„Já nevím… to není tak jednoduchý… na to samý se mě ptala Kristýna před nedávnem…“
„Aha. A odpovědět zněla dost podobně, co.“
„Sakra, já vás miluju obě dvě… nedokážu smazat, co bylo mezi námi, ani to, co jsem prožil s Kristýnou…“
„Ale nějak to budeš muset vyřešit.“
„Já vím, ale teď to nedám. Vánoce, zkoušky, práce… je toho moc… potřebuju čas…“

Zvedl jsem se a začal se oblékat.
„A jak to vypadá s počítačem?“ změnila téma.
„Něco málo jsem stihnul. Mělo by to být o něco lepší, ale chtělo by to ještě trochu doladit.“
„Takže ještě přijdeš?“ vyhrkla a jiskřičky v očích se nedaly přehlédnout.
„Asi mi nic jiného nezbyde… jen se domluvím doma…“

Rozloučili jsme se a já se ploužil domů s hlavou plnou temných myšlenek. Ať si vyberu kteroukoli poruším dané slovo. Zvažovat pro a proti nemělo smysl, to už tady bylo jednou. Obě mít nemůžu. Ještě tady bylo jedno řešení, nemít ani jednu.
Proč mě tam Kristýna jen posílala? Byla to zkouška? Nebo mi to snad chtěla dopřát?
Myšlenky vířily stále dokola, stále jedno a to samé… Musím si vybrat… musím se rozhodnout…

Doma jsem si nalil panáka, vypil ho na ex a zalezl do sprchy. Horká voda smývala fyzické pozůstatky nevěry. Ty psychické tlumil alkohol. Abych to podpořil, po tělesné očistě jsem si nalil ještě dvě sklenky a zalezl do postele.

Kristýnčin byt, náš byt, postel, její vůně všude… všechno se mi vrátilo jako rána palicí. Do očí se mi nahrnuly slzy. A to jsem tady Týnku uklidňoval, že dokud jsem s ní, s bejvalkou nic nebude…
Sakra práce, jak to někdo dokáže mít manželku a milenku a někdy nejen jednu? Jak si můžou takhle navzájem ubližovat, když se milují? Jak jsem jen mohl selhat a podlehnout? Tohle nedám, to nevydržím…
Vír depresivních myšlenek mě utahal k neklidnému spánku. Házel jsem sebou a každou chvíli se budil propocený.

„Cos to včera vyváděl?“ ptala se Kristýnka ráno.
„Nic. Proč?“ odpověděl jsem, měl jsem docela okno.
„Na stole je otevřená flaška a v noci si sebou dost házel… Stalo se něco? Byls u bejvalky udělat ten počítač?“

Všechno se mi vybavilo.
„Byl,“ řekl jsem sklesle.
„A?“
„Jo, v pohodě. Dal jsem to dohromady, ale ještě by to chtělo doladit.“
„A dala ti něco?“
„Jo, dala.“
„A jaký to bylo?“
„Úžasný.“
„To, aby mi řekla, jak to dělá.“

Jen jsem se usmál a pomyslel si, že to sama umí dost dobře.

Navigace v seriálu<< Kristýnka 61 – Mikulášské překvapeníKristýnka 63 – Předvánoční splín >>
4.9 28 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Tomas

Autor mi splnil co som chcel a cakal v serialy. Je to ako v zivote. Akokolvek sa to zda uzasne vzdy chcemeaj nieco na spestrenie. Super vsuvka. A mozno nie jedina. Perfektne!

Junior

Jojo je to jak ze života a stejně jako v životě to bude určitě ještě zamotané. Jsem zvědav pro kterou se rozhodne a jak to vezme ta druhá.

peca

polyamorie 🙂 ale taky jsem zvědavý jak to dopadne…

Junior

To mne taky napadlo, že by mohl žít s oběma, ale když s nimi jednotlivě řešil co vlastně chce tak byly obě dost naježené když odpověděl že obě

Last edited 1 měsíc před by Junior
Trysky

Tak to mě nenapadlo, respektive myslím, že ani jedna by to nedala.

Denis86

Parádní povídka

9
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x