Kristýnka 67 B – Konec

Toto je 69 díl z 69 v seriálu Kristýnka

 Domluvili jsem si schůzku druhý den na jedenáctou před nemocnicí. Pozdravili jsme se a já ho odvedl na pokoj za bejvalkou. Tam jsem byl požádán, abych vyčkal na chodbě. Neodporoval jsem a poslušně jsem čekal. A přemýšlel, na co asi potřebuje právníka.

„Tak už můžete dál,“ řekl po zhruba patnácti minutách právník.

„Ahoj,“ pozdravil jsem bejvalku, která vypadala hůř než před dvěma dny, „o co jde?“

„Byl jsem požádán o konzultaci a vyhotovení jisté smlouvy,“ začal právník.

Těkal jsem pohledem z bejvalky na právníka a zpět.

„Jedná se o darovací smlouvu na veškerý movitý a nemovitý majetek, tady slečny.“

„To ses zbláznila?“ vytřeštil jsem oči.

„Ne,“ odpověděla naprosto vysílená.

„Co se děje?“ vyzvídal jsem.

„Půjdu se zeptat na sesternu, jestli nám to tady vytisknou, abychom to mohli dokončit a podepsat,“ vložil se nám do toho právník.

„Už se odsud nejspíš nedostanu,“ řekla smutně bejvalka.

„Cože?“

„Nastaly komplikace, doktoři se bojí zápalu plic. Navíc zlomená žebra by mi mohla protrhnout plíce a já nevím co všechno… Ani na to nechci myslet…“

„Aha,“ bylo to jediné, na co jsem se zmohl.

„A vzhledem k tomu, že nikoho nemám, tak bych ráda, aby to, co po mě zbyde, si dostal ty. Netoužím po tom, aby se začala o všechno hlásit žena, co mě porodila, nebo aby to náhodou nechtěl shrábnout Patrik.“

„Chápu. Ale stejně si myslím, že je to předčasné, ty to určitě zvládneš,“ přesvědčoval jsem nejspíš hlavně sebe o čemž svědčil její smutný úsměv.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Dále,“ řekl jsem.

„Tady to mám připravené k podpisu. Abych to shrnul, je to smlouva o převodu veškerého majetku, movitého i nemovitého, podmínkou je úmrtí to, že se postaráte o všechny náležitosti spojené s pohřbem. Mám tady tři kopie smlouvy. Přílohou je ještě vaše lékařská zpráva, která říká, že jste způsobilá činit právní kroky.“

Nejprve dal podepsat všechny kopie bejvalce a pak je podal mě. Zmateně jsem se podíval na bejvalku.

„Prosím podepiš,“ řekla smutně a bylo vidět, že jí tělem projela vlna bolesti.

Mohutně jsem vydechl, očima prolétl smlouvu a podepsal.

„Výborně, teď ještě můj podpis a razítko,“ prohlásil právník.

„A co teď?“ zeptal jsem se.

„Teď máme každý jednu kopii. V případě, že se něco stane, mě budete kontaktovat. Pokud se o vše postaráte vstoupí platnost darovací smlouva a dědické řízení bude tím pádem pouhá formalita.“

„Aha. A když bude v pořádku?“

„Tak samozřejmě smlouva bude i nadále platná, dokud ji neodvoláte, ale nedojde naplnění hned, ale třeba někdy v budoucnu.“

„Fajn,“ řekl jsem.

„Tady máte fakturu za mé služby, až zaplatíte, tak bude vše v naprostém pořádku.“

„Tak to vyřídíme hned,“ řekl jsem odevzdaně a vyndal telefon.

Otevřel jsem bankovnictví, zadal příkaz a před odesláním dal k nahlédnutí právníkovi.

„Bude to takhle stačit?“ ujišťoval jsem se.

„Samozřejmě. Loučím se s vámi a doufám, že bude v pořádku.“

„Děkujeme,“ odpověděl jsem a podal mu ruku, „na shledanou.“

„To je to tak vážné?“ obrátil jsem se k bejvalce.

„Je.“

Oběma nám nad tím výrokem vyhrkly slzy do očí. To kruté poznání, které jsem si dosud nepřipouštěl, že by se nemusela vrátit, mě dohnalo.

„Ale co my?“ zkoušel jsem to.

„My? Stejně by už žádné my nebylo. Nemůžu mít děti a kdo ví, jaké bych měla následky, pokud bych se z toho vyhrabala…“

„Proč tak rezignovaně?“

„To není rezignace, to je přijmutí reality.“

Jen jsem na ni smutně koukal a držel ji za ruku.

„Dej mi poslední pusu a běž,“ rozhodla.

„Ale já…“

„Sex ti bohužel teď opravdu nedopřeju,“ prohlásila.

„To je mi jasné.“

„Ten polibek ale ano, teda jestli chceš.“

„Určitě,“ souhlasil jsem a sklonil se nad ni.

Naše rty se dotkly, jako by mezi námi přeskočil elektrický výboj. Něžný láskyplný polibek odstartoval kolotoč vzpomínek. Na to, jak jsme se potkali, chodili spolu a pak se rozešli. Na opětovné setkání, na báječný sex, na všechno, co jsme spolu zažili, na sliby splněné i nesplněné, na touho být spolu navždy. Celý náš společný život, včetně toho, který jsme chtěli prožít se vtěsnal do těch několika minut.

„Opravdu to nejde,“ řekla bejvalka, když se naše rty oddělily.

„A co?“

„Sex, ty nadrženče. Stojí ti jako skála.“

„Promiň, to ty vzpomínky.“

„Chápu. Ale teď už běž.“

Otočil jsem se a odešel.

***

Doma jsem si sedl do křesla, na stůl postavil láhev tvrdého alkoholu a nalil si pořádného panáka. Ani jsem neměl sílu to vypít. Netuším, jak dlouho jsem tam takhle seděl.

„Ahoj miláčku,“ pozdravila mě Kristýna, když přišla z práce domů, „Tak o co šlo?“

Jen jsem zvedl hlavu a po stole posunul smlouvu.

„Co to je?“ zeptala se.

„Tak čti.“

Vzala papíry do ruky a sotva přečetla začátek, musela si na to sednout.

„To jako vážně? To je to s ní tak špatný?“

„Jo. Ani mi to nechtěla pořádně říct a já se raději neptal…“

„Ale tohle? Já myslel, že jste spolu byli jen chvíli…“

„Jo. To byli. Ale nikoho nemá, jen mě… a bojí se, aby to náhodou nedostal Patrik, když spolu žili…“

„Tak mi nalej taky.“

Vyndal jsem ještě jednu skleničku nalil do ní stejně štědrou dávku alkoholu a společně jsme se napili. Oba jsme byli hladoví, takže alkohol působil velice rychle.

Při pohledu na stůl měl oči plné slz. Otočil jsem se ke Kristýnce. Potřeboval jsem ji, ale nevěděl jsem, jak si o to říct. Naštěstí pochopila, vstala z pohovky, vzala mě za ruku a odvedla do ložnice.

„Pojď, potřebuješ se z toho vyspat,“ řekla a pomohla mi se svlékáním.

„Buď tu se mnou…“

„To víš, že budu,“ uklidnila mě, shodila oblečení a přitiskla se ke mně.

Jen jsem ji objímal a tiše plakal. Týnka mi prsty stírala kanoucí slzy. Chytil jsem ji za ruku a slanou tekutinu slíbal. Najednou to začalo být vzrušující, erotické… Líbání prstů, přešlo na líbání ruky, pak obličeje a úst. Z objetí se stal milostný akt. Ani jsem nepostřehl, že mi stojí, natož chvíli, kdy jsem vnikl do Týnky. Nebo spíš, kdy se sama nechala nabodnout. Jen jsme si užívali to spojení. Objímal jsem jí, jako by to mělo být naposledy, jako bych s ní chtěl ještě víc splynout, splynout v jedno tělo, v jednu mysl… navždy…

Mé vědomí plulo na hranici mezi realitou, spánkem a fantazií. Měl jsem pocit, že jsem chvílemi i usínal. Vzpomínky na bejvalku i Kristýnku se mísily dohromady. Sny pronikaly do reality a realita do snů.

Chvíli jsem se miloval s Týnkou, chvíli s bejvalku, občas s oběma najednou. Přiváděl jsem je na vrchol současně. Věnovaly se i sobě navzájem. Lízaly si kundičky a prstily se jako divé. Pak se mi obě nastavily tak, abych je šukal na střídačku.

Otevřel jsem oči, hlavu trochu bolela a ocas byl nalitý vzrušením. Kristýnka se ke mně tiskla zadečkem. Objal jsem ji a rukou zabloudil k mušličce, ještě byla celá ulepená. Přejel jsem tvrdým klackem mezi jejími půlkami.

„Už zase?“ zamumlala v polospánku.

Ale zavrtěla se a pokrčila obě nohy, aby mi umožnila lepší přístup. Vklouzl jsem do studánky, ze které vytékala předchozí dávka. Pták se uhnízdil uvnitř. Bez pohybu jsem v ní zůstával.

„Hmmm… aaahhh…“ Týnka tichounce předla.

Žádná divočina se nekonala, jen sotva znatelné pohyby. Ale i to bylo pro oba dostačující a příjemný pocit nás znovu vehnal do náruče Morfeovy.

***

Probudil jsem se a za okny už pořádná tma, pravda stmívalo se už kolem čtvrté, takže to nic neznamenalo. Měl jsem hrozně divný a nepříjemný pocit. Pocit chladu a prázdna.

Přitiskl jsem se ke Kristýně a v očích jsem měl slzy.

„Co je? Co se děje?“ ptala se Týnka.

„Nevím. Prostě tě potřebuju. Mám hrozně divný pocit.“

Otočila se ke mně a pohladila mě po tváři.

„To bude dobrý, všechno bude v pořádku…“ těšila mě.

„V to doufám…“

Vedle zazvonil telefon. Oba jsme se dost lekli. Vymanil jsem se z jejího utěšujícího objetí a vrávoravým krokem došel vedle. Vzal jsem telefon do ruky, ani jsem se nemusel dívat na displej a nějak jsem vytušil, co to bude.

„Dobrý večer, tady nemocnice…“

„Dobrý večer, stalo se něco?“

„Ano, bohužel vám musíme, že došlo k nejhoršímu… došlo k náhlému krvácení do mozku… upadla do kómatu…“ vnímal jsem sotva polovinu toho, co mi říkali.

„Jste tam?“

„Ano, jsem tady,“ odpověděl jsem.

„Aha, chápu.“

„Jaká… jaká je šance…?“ koktal jsem.

„Na uzdravení?“

Přikývl jsem, uvědomil jsem si, že to přes telefon není vidět a nahlas jsem řekl: „Ano.“

„Moc velká ne.“

„A i kdyby, tak to asi nebude bez následků…“

„Tak nějak.“

„A jak dlouho tedy…?“

„Víte co, přijďte zítra na návštěvu… a jestli má ještě někoho, tak je prosím kontaktujte.“

„Co vím, tak nikoho nemá. Dobře, přijdu. Děkuju za zprávu.“

„Škoda, že jsem pro vás neměla lepší. Nashle zítra.“

***

Druhý den dopoledne jsem pospíchal do nemocnice. Na chodbě mě odchytla sestřička a hned se ptala, po účelu mé návštěvy. Jakmile jsem jí řekl, za kým jdu, téměř okamžitě se její výraz změnil. Odvedla mě za doktorem, který mi oznámil, že v noci zemřela.

Z následujících okamžiků v nemocnici ani dnů potom si moc nepamatuju. Zařizování pohřbu, návštěva právníka, do toho všeho škola a práce. Měl jsem toho až nad hlavu. Naštěstí Kristýnka stála po mém boku a se vším mi pomáhala.

***

Konečně se vše nějak uklidnilo. Kristýnkou jsme šli společně obhlídnout můj nový majetek. Stál jsem přede dveřmi, v ruce svíral svazek klíčů a sbíral odvahu vejít dovnitř. Teď bylo všechno moje. Nádech, výdech, nádech, klíče do zámku, otočit a vejít. Zvláštní pocit, čekal jsem odkud bejvalka zavolá, nebo přijde. Stál jsem na chodbě a před sebou jsem viděl, jak mě tady vítala. Jak jsme procházeli domem, vynořovaly se další a další vzpomínky.

„Kde začneme?“ zeptala se Kristýnka.

„Netuším. Asi bychom to měli vzít místnost po místnosti.“

Z jedné strany se mi do toho vůbec nechtělo, z druhé jsem to chtěl mít, co nejdřív za sebou.  V duchu jsem si říkal, že nejjednodušší by bylo to všechno vzít a vyházet nebo rozdat, případně to celé prodat, ale přišlo mi to neuctivé.

Seděl jsem v ložnici na posteli a přemýšlel

„Můžu?“ zeptala se Týnka, když stála před skříní.

Pokynul jsem rukou na znamení souhlasu. Postupně otevírala skříňky a šuplíky a koukala do nich. Probírala se oblečením a nejspíš přemýšlela, co z toho by jí mohlo být. Dostávala se k odvážnějším kouskům.

„Musím si odskočit,“ řekl jsem a zamířil do koupelny.

Došel jsem si na záchod a strávil nějakou dobu v koupelně před zrcadlem. Díval jsem se na sebe a jako bych v zrcadle viděl bejvalku stát vedle mě.

„To bude v pořádku, smutek přejde, všechno je tvoje. Nebo vaše? Vím, že s tím naložíš správně,“ říkal jsem obraz, „milovala jsem tě a tys miloval mě. Ber to jako dárek na rozloučenou, za ten čas, co jsme mohli být spolu. Byls to nejlepší, co mě potkalo…“

„Děkuju lásko, vždycky tě budu mít v srdci,“ zašeptal jsem tiše k obrazu.

Najednou jsem se cítil lehčí, smířený se vším, ulevilo se mi.

Opláchl jsem se a vydal se za Kristýnou. Našel jsem ji, jak se nakrucovala před zrcadlem přesně v tom, co si koupila bejvalka pro mě, aby mě přesvědčila a já zůstal s ní, ten kousek, který jsme před Vánoci s Týnkou obdivovali za výlohou.

„Promiň, jen jsem to chtěla zkusit,“ omlouvala se, jakmile mě zahlédla, a začala to svlékat.

„To je v pořádku,“ řekl jsem a vzal ji za ruku, „moc ti to sluší…“

Zmateně se zatvářila.

„Copak je?“ žádostivě jsem ji přivinul k sobě.

„Nevím… asi jsem myslela, že ti to bude vadit…“

„Jí by to nevadilo, tak proč by mělo mě?“

„Co ta změna?“

„Viděl jsem ji v zrcadle,“ šeptal jsem skoro neslyšně, jako bych se toho bál, „rozloučili jsem se. A ze mě to všechno spadlo.“

„To jsem ráda,“ odpověděla mi s pochopením.

Hleděli jsme si vzájemně do očí. Naše rty se spojily v dlouhém polibku. Sevřel jsem ji v náručí a položil ji na postel. A pomilovali jsme se. Poprvé v našem novém domě, poprvé v našem novém životě.

Hladově a nenasytně jsme se líbali. Ochutnávali navzájem svá těla. Na kámen ztvrdlý ocas tlačil na její kundičku schovanou pod tenkou rajcovní látkou. Jen jsem ji odsunul stranou a lehce do ní vklouzl. Tak vlhká, tak nažhavená, tak vzrušená… už jen tím, že mě v sobě cítila, se ocitla na pokraji slastného výbuchu. Prudkými výpady jsem plenil její lůno, zatímco Kristýna křičela rozkoší. Prohýbala se v zádech, prsty zatínala střídavě do mých zad a do postele.

Bylo to jako na počátku, všechno z předvánočního období bylo zapomenuto, zase jsme byli jen ona a já a nikdo a nic okolo, jen my dva.

Parádní jízda, přál jsem si, aby nikdy neskončila. Tlak v mých slabinách však sílil a vše spělo k neodvratnému konci. Sperma nahromaděné za posledních několik dnů se dralo ven. Pevně jsem stiskl Týnčina stehna a přirazil. Péro nalité k prasknutí ještě víc zmohutnělo. S mocným rykem jsem tomu dal volný průběh. Semeno v prudkých cákancích dopadalo až někam do dělohy, která ho v orgasmických stazích nasávala.

Naprosto vyčerpaný jsem se svezl na postel vedle Kristýnky. Povadlík vypouštěl poslední zbytky bílé smetany a z přeplněné jeskyňky líně vytékala směsice našich šťáv. Oba jsme se snažili popadnout dech.

***

Následující dny jsme strávili vyklízením, balením a stěhováním. Kristýnin byt jsme přenechali Lence, ta ho teď stejně potřebovala víc než my. Navíc takhle měli s Pepou víc soukromí a víc příležitostí.

Někdy začátkem března mi Kristýnka řekla: „Víš, že jsi měl o Vánocích pravdu?“

„A s čím?“ zeptal jsem se a horečně přemýšlel, o čem všem jsme se bavili.

„No, myslím to, že to byly naše poslední Vánoce ve dvou.“

„Počkej, jak to myslíš?“

„Takhle,“ řekla a zamávala přede mnou pozitivním těhotenským testem.

„Vážně?“

„Jo, ještě se objednám na gyndu, aby mi to potvrdili, ale tohle je už třetí pozitivní test…“

Nevěděl jsem, co na to říct. Jen jsem ji objímal a líbal.

„Takže ses konečně dočkal. Budeš prcat s těhulí…“

„No jo vlastně… když to tak vezmu, tak už nějakou dobu těhuli píchám, aniž bych o tom věděl…“

„Jen svatbu budeme muset o nějaký čas odložit… Nechci se vdávat s pupkem, vždyť bych si to ani neužila.“

„To nevadí. Holt budeš svobodná matka.“

„Hmm, to jsem to dopracovala…“

„Což ty. Ale co tvoji rodiče? Tři dcery, všechny těhotný skoro ve stejnou dobu, a všechny tři svobodný.“

„To máš pravdu.“

Od té doby jsem si užíval nadržené těhotné skoromanželky.

***

Školu jsem úspěšně završil, nastoupil v práci na plný úvazek na vyšší pozici za lepší peníze. Nakonec se i svatba zvládla jen s ročním odkladem. Jana s Lenkou stejně vozily, tak o jednoho prcka na svatbě víc, nehrálo žádnou roli. Vlastně kdyby jen jedna, Pepa si nakonec vzal Lenku. Když mi to říkal, že ji požádá o ruku, tak to uvedl slovy, že by stejně žádnou jinou takhle šukavou nenašel, tak proč si nenechat tuhle. Ani Jana nezůstala na ocet, tu si samozřejmě vzal David.

Autor

Navigace v seriálu<< Kristýnka 66 B – Napadení
4.7 37 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
22 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Jouda

Super série…. Sice trochu drastické konce, ale výtečně napsané.

Měl bych malou otázku 😁 proč si je musel zabít? Myslím, že by mohlo být zajímavé, když by se Kristýna s bejvalkou konfrontovali.

FranK

Svým způsobem smutnější konec celé série, asi právě díky tomu rozloučení. Po dočtení se sám neumím rozhodnout, který konec bych si vybral. Ale i tak dobrá práce a ještě jednou díky.
FranK

Denis86

Tak tohle ten konec co jsem čekal až ho napíšeš .
K této sérii se hodí.

Iris954

Zdravím Tak jsme se sešly s kámoškou se kterou jsme pročetli takřka každý díl spolu. Pěkně od počátku až jsme se podivili že tomu bude už 7 let. Po přečtení prvního konce celé série nám první konec kdy Tomáš skončí s Bejvalkou přišel takový asi lepší. Přeci jen celé to s Bejvalkou začal a občas si k ní odskočil. Vždy jsme si myslely že spolu nakonec skončí i když Kristýnka byla super. Takže za nás oba první konec lepší (a i takový mírnější) Druhý konec, který jsme četli v sobotu večer, tak ten ten byl jedním slovem HROZNEJ (ne napsanej… Číst vice »

Last edited 1 měsíc před by Iris954
Iris954

NO líbila LÍBILA moc moc dobré ! ! za celou sérii moc děkujeme ! ! Nic lepšího už asi nenajdeme (leda že bys psal dále něco dalšího). A dalších 7 let čtení 😀 jáj kdo ví co bude za rok s mou kámoškou 😀

Junior

I druhý konec je skvělým zakončením seriálu.
Líbí se mi, že se v obou koncích stal otcem (V tom prvním je to jen naznačeno ale nepotvrzeno)
S každým vydaným dílem jsem se Těšil na další a i přes čekání na nové díly jsem nikdy nebyl zklamán.
Je otázka, jestli je konec s Bejvalkou nebo Kristýnkou. Je škoda, že Bejvalka nepřežila, ale je to volba autora. Zajímavé by bylo, kdyby přežila a Tomás s Kristýnkou by o ni pečovali a defacto by je měl obě u sebe, ale je to jen moje zbožné přání.

Tomas

Velmi zaujimave ukoncenie.. tragicke smutnejsie nez to prve ale poviedkova seria ako tato si dva konce zasluzila. Tazko sa bolo rozhodnut.. za mna maximalna spokojnost

Jenda

Seriál (resp. oba) se mi líbil a sledoval jsem jeho vývoj po celou dobu se zvědavostí, jak to bude dál – dokonce jsem měl obavy, když došlo před časem k tak dlouhému odmlčení, že se autor už vyčerpal a neví jak dál, tudíž seriál skončil do ztracena (obdobnou obavu mám o Vyhnance na Sibiři), proto jsem měl radost, když se vše zase pohnulo kupředu. Vzhledem k tomu, z čeho se ale Tomáš vyznává na konci Bejvalky (měl ji jen na sex a o vztah s ní nestál, naopak s Kristýnkou to bral od počátku vážně), bych pochopil jeho úlet s… Číst vice »

Aleš

Přispěji do Vaší analýzy. IMHO celá „krize – kterou si vybrat“ nastala s tím, že pominula fáze zamilovanosti u Tomáše (u Kristýny asi ještě ne)… Ono čím víc člověk prožije rozchodů, tím míň je schopen se HLUBOCE zamilovat…. Zajímavě se tohoto tématu dotýká Jeroným Klimeš v „Partneři a rozchody“. Nebo leccos přínosného pro vztahy bývá na Škole partnerství… A tak úplně bych nesouhlasil, že Kristýna byla mnohem, mnohem lepší než Bejvalka. Ono totiž záleží na subjektivním pohledu toho druhého páru – jak moc zvládá žít s chybami druhého… Např. Kristýna mi připadá dost majetnická… všimněte si, že v příběhu téměř… Číst vice »

Jenda

Nesouhlasím. Člověk, který pomalu procitá že zamilovanosti, se nechová jako Tomáš. Ten vztah Tomáše a Kristýnky postupně gradoval přesně do chvíle, než si znovu začal s bejvalkou. Do bejvalky byl kdysi zamilovaný, když spolu chodili. Když si spolu ale začali v době, kdy byla bejvalka zadaná, po zamilovanosti či lásce není u Tomáše ani stopy, vyhovuje mu, že si může s bejvalkou užívat bez komplikace se vztahem, protože je ona vázána jinde. Naopak se mu vůbec nelíbí vývoj, že ji Patrik opouští a ona se chce vázat na něj, proto jí jasně vysvětluje, že ji má sice rád, ale nemiluje… Číst vice »

Aleš

Díky za vysvětlení… ad1) Člověk nemůže vědět vše – že jako obdarovaný mám konflikt zájmů takže jsem nepoužitelný jako svěděk o úmyslu dárkyně (Bejvalky)…Ono pak může přicházet v úvahu „odvolání daru“ či otázka „svobodné vůle“… Prostě bylo by lepší, kdyby Tomáš odkoupil majetek Bejvalky (a kdyby třebas Bejvalka si nechala eventuelně zřídit věcné břemen bydlení v části domu)… ad3) Dědická a darovací daň už neexistují (nahradilo to zdanění dle Zákona o daních z příjmů, což v praxi bude asi znamenat vyšší částku než dle starého Zákona o dani dědické, darovací…)… Možná se pletu, ale ani tatínek a ani maminka nejsou… Číst vice »

Bubak

Dekuji autorovi za opravdu propracovane dilo. Rad bych se zeptal, ktery je jeho oblibenejsi konec. Podle vseho i autor zazival dilema, jestli B nebo K. Jestlipak by volil jako hlavni hrdina Bejvalku, nebo by uz drzel slib s Kristynkou?

Marťas

Ani jsem si to neuvědomil a velmi děkuji Iris954 za upozornění , že je tomu 7 krásných let co prožívám tento příběh i s jeho vzestupy i pády. Líbí se mi oba konce , ale po těch letech , kdy jim jako čtenář držím palce i po jako sňatku na dovolené je mi blíže k srdci konec B . Plus dávám tomu , že v obou příbězích je na konci těhotenství , byť v jednom případě pouze v náznaku . Musím se přiznat , že u obou konců jsem uronil slzu , jak mi bylo smutno . Trysky velký dík… Číst vice »

Spirit

Fiii, tenhle serial je mazec *****. Napadlo me — nemohl by napsat jeste variantu C, ve ktere by umrel Tomas? 🙂 A kde by K a B pak mohli spolecne truchlit…

22
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x