Toto je 54 díl z 57 v seriálu Kristýnka

Odpoledne, když jsme se sešli doma, jsme věnovali přípravě na stěhování. Kristýnka pro mě vyklízela několik poliček a kus skříně. Do toho jí zazvonil telefon. Koukla na displej a hned hovor přijala.

„Ahoj Leni,“ pozdravila, „Copak se děje?“

Ač Kristýnka byla kousek ode mne, druhou polovinu hovoru jsem neslyšel.

„Zítra? Asi by to šlo.“
„Sama? Tak počkej, zeptám se Tomáše, co má v plánu.“
„Prosím tě, mohl bys zítra odpoledne na chvilku…, Lenka by potřebovala něco se mnou probrat…“ obrátila se ke mně.
„O samotě, viď,“ dokončil jsem větu za ni.

Jen přikývla.

„Jasně, stejně jsem si říkal, že bych zítra zajel k našim a přivezl si ostatní věci.“
„Jsi zlatíčko.“
„Jo, tak klidně přijď. Tomáš doma nebude, pojede k rodičům pro věci.“
„Ve čtyři?“ zopakovala po Lence a směřovala otázku ke mně.
„Jo, tak nějak. A zpátky se dostanu tak nejdřív kolem šesté, nebo sedmé. Ale jistota bude, když mi napíšeš, až skončíte,“ šeptal jsem.
„Tak bychom měly mít minimálně dvě hodiny, Tomáš se nevrátí dřív než v šest. Bude ti to stačit?“ tlumočila Lence do telefonu.
„Tak se zatím měj, zítra se uvidíme,“ rozloučila se Kristýnka se sestřičkou.
„Copak potřebovala?“ začal jsem vyzvídat.
„To se dovím zítra, nechtěla mi do telefonu nic říct.“
„Aha.“
„A nevadí ti to?“
„Proč by mělo? Je to přece tvů…“ chtěl jsem říct byt, ale raději jsem si to rozmyslel, „tvoje sestřička.“

Jen se na mě usmála a pokračovali jsme v úklidu. Těch pár věcí, které jsem s sebou měl, se nakonec vešlo do jedné poličky. Zítra to asi bude horší.

Druhý den mě čekala práce a po práci výlet k rodičům. Na jednu stranu jsem se těšil, protože to znamenalo definitivní přestěhování ke Kristýně, na druhou stranu jsem se obával matčiny reakce. Doufal jsem, že za tu dobu se stihla uklidnit a nějak to všechno promyslet.

Stál jsem před bytem rodičů a cítil se nesvůj. Mám zazvonit jako návštěva, nebo si odemknout jako domácí? Nakonec jsem vsunul klíč do zámku a otočil. Bylo zamčeno, rodiče nebyli doma. S úlevou jsem vydechl a vešel dovnitř. Zamířil jsem rovnou k sobě do pokoje. Do nachystaných tašek a krabic jsem začal balit svoje krámy. Aby mi to šlo lépe od ruky, pustil jsem si nějaké písničky. Alespoň jsem tak nemyslel na to, co holky spolu doma vyvádějí.

Doma, zvláštní, jak rychle jsem začal Kristýnčin byt považovat za domov. A místo, kde jsem bydlel od narození, se najednou stalo… čím? Říká se, že domov je tam, kde vás mají rádi, jak rychle se tohle místo změní, či přesune, když se člověk zamiluje. Navíc k tomu ten pocit osvobození od rodičovského dohledu, pocit osamostatnění.

Zanechal jsem podobných úvah a věnoval se balení.

Úplně jsem přeslechl rachocení klíčů. Že rodiče dorazili, jsem zaznamenal až ve chvíli, kdy se mezi dveřmi do pokoje ozvala mamka.

„Ahoj Tome, já věděla, že dostaneš rozum a vrátíš se domů.“

Než jsem stačil odpovědět, rozhlédla se po pokoji.

„Co… co to… Ty se balíš?“
„Jo,“ odpověděl jsem, „vždyť jsem to říkal.“
„No… ale já… myslela jsem…“

Jen jsem tam stál a upřeně ji pozoroval.

„… že to nemyslíš vážně,“ dokončila větu.
„Já bych řekl, že žádost o ruku je dost vážná věc.“
„No ale brát si hned první holku…“
„Není první, a to dobře víš.“
„No dobře, tak druhou…“
„Hele, nebudeme se tady dohadovat, kolikátá je, protože na tom vůbec nezáleží. Já ji miluju a vezmu si ji. Budeš se s tím muset smířit. Holt už nejsem tvůj malej chlapeček,“ ukončil jsem debatu a pokračoval v balení.

Sbalené věci jsem nanosil ke dveřím a byl jsem připravený vyrazit zpátky. Sice bylo brzy a Kristýnka se ještě neozvala, ale nějak jsem to u rodičů už nemohl vydržet.

S hlavou mezi dveřmi z chodby do obýváku jsem oznámil:

„Tak se tu mějte, já jedu domů.“
„Stát,“ zavelela rozhodně mamka, „zpátky a pojď si k nám sednout.“

Chvíli jsem přemýšlel, jak reagovat, nakonec jsem se rozhodl to nehrotit. Usadil jsem se do křesla a čekal, co se bude dít.

Mamka spustila stejnou písničku jako minule, jen k tomu navíc přidala to, že mě nechtěla vyhánět, že netušila, že to vezmu tak vážně. Jen jsem seděl a poslouchal. Když jsem se podíval na tátu, tak ten jen seděl a krčil rameny, vypadalo to, že se mnou alespoň trochu soucítí.

Jakmile mamka skončila svůj monolog plný obviňování a citového vydírání, chvíli bylo ticho. Rozmýšlel jsem si, jak zareagovat.

Nadechl jsem se a klidně odpověděl.

„Asi takhle. Mělo by tě těšit, že jsi mě dobře vychovala, že jsem zodpovědný a držím slovo. Každé ptáče musí jednou z hnízda pryč. Kdyby to bylo dřív, tak bych měl už za sebou vojnu. Kdybych studoval někde dál, tak jsem tam na kolejích a nejezdím domů každý den, možná ani každý týden. Kristýna je slušná, milá holka z dobré rodiny. To, že se k ní stěhuju, není přece konec světa. Navíc je to jen kousek, není to druhá strana zeměkoule.“

Trochu to mámu uklidnilo.

„Tak si teda jeď. Ale nezapomeň, že tady máš pořád domov.“

Nakonec jsme se tedy rozloučili v docela příjemné atmosféře. Nanosil jsem věci do auta a vyrazil domů ke Kristýnce.

Auto jsem nechal stát za rohem. Po kontrole telefonu, protože se Kristýna ještě neozvala, jsem zamířil do města. Do hospody se mi nechtělo, do cukrárny také ne, tak jsem po chvíli bloumání ulicemi skončil v čajovně.

Popíjel jsem čaj a příjemně odpočíval. V tom mě vyrušil telefon, Týnka psala.

„Tak už asi můžeš pomalu vyrazit, za deset minut půjdu doprovodit Lenku.“
„Dobře, já tedy pomalu vyrazím,“ odepsal jsem.

Dopil jsem, zaplatil a loudavým krokem šel domů. Ještě jsem zahlédl, jak Lenka s Týnkou mizí za rohem. Odnosil jsem věci z auta nahoru.

Doma po holkách zbyla na stole otevřená a nedopitá láhev vína a trocha nepořádku. Pustil jsem se do úklidu. Když jsem házel věci do koše, vylítla na mě účtenka z lékárny. Zběžně jsem se na ni podíval. Byla tam jediná položka – těhotenský test. Trochu mě to překvapilo. Na druhou stranu ta láhev vína naznačovala, že se nic neděje. Skončil jsem s úklidem a chtěl jsem si dát sprchu. V koupelně na poličce mě zarazil zvláštní předmět ležící na ubrousku – těhotenský test a navíc pozitivní.

Ze sprchy sešlo, sedl jsem si na gauč, nalil do skleničky víno. Ani jsem se ho nedotkl a jen přemýšlel. Praly se ve mně dvě myšlenky. Jak to zvládneme? Co všechno bude potřeba zařídit, nakoupit, zajistit… Na druhou stranu jsem se těšil. Představa milování s těhulí, to, jak jí roste bříško…

„Co tu takhle sedíš?“ vytrhla mě ze zamyšlení Kristýnka.
„Můžu se napít?“ zeptala se a sáhla po nalité sklence.
„A můžeš?“ zeptal jsem se, naprosto zbytečně, jelikož právě upíjela.
„A proč bych nemohla?“

Než jsem stihl odpovědět, pokračovala: „Co tak zamyšleně? Stalo se něco?“

Usadila se mi na klíně a svůdně se zavrtěla.

„Co kdybych tě trošku rozveselila?“

Než jsem se nadál, klekla si nade mne a polonahá se začala lísat. Před obličej mi nastavila výstavní poprsí, dokonce se mi zdálo o něco větší. Hned se mi zvedla nejen nálada. Kristýnka to samozřejmě vycítila a patřičně se podle toho zachovala. Nadzdvihla se a za neustávajícího líbání si stáhla kalhoty i s kalhotkami. Jednou rukou se opírala a druhou zápasila s mým oblečením. Přizvedl jsem se a také mé oblečení skončilo na zemi. Můj bojovník byl osvobozen, ne však na dlouho. S nadšením ho uvěznila ve své svatyňce. Klouzal jsem v horké vlhké štěrbince, v dlaních svíral pevný zadeček a výstavní ňadra se tiskla na mou hruď. Tolik nádherných vjemů najednou. Všechny starosti se mi rázem vykouřily z hlavy. Tahle její divoká nespoutaná jízda byla něco úžasného. Tvrdé bradavky nalité vzrušením mě tlačily, téměř jako by se snažily mě probodnout. Na tváři měla blažený úsměv, na čele jí perlil pot. A z úst unikaly steny prožívané rozkoše.

Jak dlouho tohle nebo podobné věci budeme moct provozovat, než nám začne něco překážet? Mihlo se mi hlavou.

Asi na mě poznala, že mě něco trápí, protože se na chvilku zarazila. Změnila pozici, místo pokleku se skoro posadila s nohama zapřenýma vedle mých boků. Opětovně dosedla. Zajel jsem do ní ještě hlouběji než předtím. Báječně u toho vzdychala. Když se naše pohledy setkaly, bylo vidět, jak moc si to užívá.

Jak se blížilo mé vyvrcholení, svíral jsem její půlky čím dál pevněji. Pak jsem ji k sobě silně přitiskl, vyhekl a začal plnit její kundičku.

„Koukám, že se mi povedlo tě rozptýlit,“ pronesla po chvíli s úsměvem.
„To teda jo. Jen by mě zajímalo, jak dlouho budeme moct tohle provozovat.“
„Jak to myslíš? To je snad jasný, tak dlouho, dokud nás to bude bavit.“

Trochu mě tím uklidnila.

„A proč se tak blbě ptáš?“
„Něco jsem našel.“
„A co?“
„Účtenku a pozitivní těhotenský test,“ vyklopil jsem konečně to, co mě tížilo.

Kristýnka se rozesmála.

„Ty blázínku, tohle tě trápilo?“

Přikývl jsem.

„Ale ten není můj, ten je Lenky.“
„Takže ty nejsi…?“
„Zatím asi ne.“
„Zatím?“

Šok, překvapení a chvilky klidu se u mě střídaly s obdivuhodnou rychlostí.

„Abych pravdu řekla, tak si mě těma poznámka o ranních nevolnostech docela rozhodil. Hned, jakmile si včera odešel, jsem běžela najít kabelku a vylovit platíčko s pilulkama. Nějak se stalo, že mi tam čtyři prášky přebývaly.“

„Co?“ nechápal jsem, kam tím míří.
„No nejspíš jsem si na dovolené párkrát nezobla. Takže jsem si ještě včera koupila těhotenský test, od toho ta účtenka, a ráno jsem si ho zkusila udělat a byl negativní.“
„Ale to nevysvětluje ten pozitivní test, co jsem našel.“
„Počkej, hned se k tomu dostanu. Když Lenka dneska přijela, byla taková divná, něco se mi na ní nezdálo. Chvíli jsme si povídaly. Aby nám to šlo líp, tak jsem otevřela víno. No a během toho popíjení z ní vypadlo, že je asi v tom. Tak jsem vylovila zbývající test, v krabičce jsou totiž dva, dala jí ho, aby si ho udělala.“
„Takže Lenka je v tom?“
„Jo, vypadá to tak.“
„A co si myslela tím, že ty zatím nejsi?“
„To máš tak, kdyby byl test pozitivní, tak je to jasný, to, že byl negativní, nic neznamená. Jestli se nám to zadařilo na dovolené, tak je na test ještě brzo, minimálně tak týden, spíš dva.“
„Aha,“ řekl jsem.

Přestal jsem se zaobírat tím, co nemůžu změnit, a raději nasměroval myšlenky zpět k Lence a na tváři se mi objevil úsměv.

„Co je? Co tě napadlo?“
„Ale nic. Jen jsem si říkal, že o těhotných se obvykle tvrdí, že jsou víc nadržené než obvykle. Tak jsem si představil, jak to bude asi u Lenky.“
„Jestli je to pravda, tak to bude dílo.“
„A teď si vezmi, jaký by to bylo, kdyby si vzala ty tabletky, co ti dala na dovolenou, a k tomu použila ten gel…“
„Zvrhlo by se to v orgie, které tady byly minulý týden.“
„No vidíš, to jsem si neuvědomil. A s kým to vůbec má?“
„To se budeš divit, s Petrem. A prý za to můžeme my.“
„Jak to?“
„Ono se jim to nejspíš povedlo tenkrát na tom grilování u nás na chatě, jak si Lenka přišla vypůjčit šprcky a tys jí dal jen ten prošlý a k tomu jsme jí oba barvitě vylíčili, jaký je to bez něj.“
„A?“
„Tak to prý zkusili taky naostro. Pro jednou, že se určitě nic nestane…“
„A bylo zaděláno… To mi připomíná ten vtip.“
„Jakej?“
„No, kdo je lepší kuchař, chlap nebo ženská?“
„Nevím. Kdo?“
„No chlap, z jednoho párku a dvou vajec udělá nákyp na devět měsíců.“

Oba jsme se tomu otřepanému vtipu zasmáli.

„A co budeme dělat teď?“ zeptal jsem se a plácl Kristýnku po nahém zadečku.
„A co bys rád?“ přehodila otázku zpět na mě a svůdně se mi zavrtěla na klíně.
„Teď je řada na mě, abych tě uspokojil,“ řekl jsem.

Pevně jsem ji přidržel, postavil se s ní a pak ji položil na gauč. Vzal jsem do ruky od předchozích hrátek lehce oslizlý a olepený ocas, několikrát ho promnul v dlani a vrazil ho do nastavené kundičky.

„Aaaahhhh…“ vyhekla Týnka, „co tě tak vzrušilo?“
„Představa, že právě možná przním těhuli,“ odpověděl jsem a začal tvrdě přirážet.
„Tak to aahhh… abych si tě před Lenkou… ooouuhhhh… pořádně hlídala, jestli bude ještě víc nadržená… aaaahhh…, a tebe vzrušuje představa prznění těhotný…“ přerývaně vyrážela mezi vzdechy.
„Jo… ooohhh…“ odpovídal jsem stejným stylem, „nebo… ooohh… se nechala zbouchnout… ooohh…“
„Taky možno… ooohhh… st… a třeba už těhotnou przníš…“ odpověděla s úsměvem.
„Já ti dám…“ 
„Tak se čiň.“

Navigace v seriálu<< Kristýnka 53 – PondělíKristýnka 55 – Pouť – pátek >>
5 21 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Galaxis32

Tohle je moc fajn série, škoda že díly nejsou častěji 🙂

Junior

Vynikající pokračování série. @Galaxis32 ono to máš těžký, když pak napíše, že jeden díl klidně přepsal 5x než se mu vyznění líbilo tak se nediv, že to de pomalu. Kvalita se nedá uspěchat a já si na ni rád počkám. Navíc jako každý z nás má soukromý život a to je určitě přednější než publikace na tomto serveru. Ale už se Těším na pokračování.

Ondrej

Trysky opäť super len tak ďalej . Už sa neviem dočkať pokračovania…

Junior

Tenhle díl mne překvapil těhotenstvím i když po té dovolené bych tipoval spíš na Kristýnu, ale u Lenky to taky nepřekvapilo. Tím spíš když jí na tý grilovačce vysloveně navnadili jaké je to bez kondomu, ale už se jí nezmínili, že bere prášky. Chápu, že není jednoduché vymýšlet nové zápletky a při tvé autorské činorodosti se ještě neopakovat začne být časem problém. Ostatně ten vtip s tím kdo je lepší kuchař už tu byl tuším v DV, ale možná jsem to četl jinde. Ono kdyby bylo více nových povídek tak klidně přežiju nový díl Kristýnky jednou za měsíc, ale to… Číst vice »

Mamlas

Dekuji za pokracovani. Jsou serialy na ktere si clovek rad pocka 🙂