Kristýnka 06 – Zkouškový týden

Do školy jsem dorazil trochu v poklusu. I když to nebylo daleko, musel jsem spěchat, nějak jsem se ráno nemohl vypravit. Nakonec jsem to stihl. Hned ráno od osmi jsme měli písemnou část zkoušky, pak mělo být volno a ve dvanáct začínala ústní část.

Zasedl jsem do lavice a zíral do papíru se zadáním. Vůbec jsem se na to nemohl soustředit a v hlavě jsem měl prázdno. Zbývala hodina do konce a já neměl ani čárku. V tom mi zazvonil telefon, zapomněl jsem vypnout zvonění. Všichni se na mě otočili.
„Omlouvám se, zapomněl jsem vypnout zvonění,“ omluvil jsem se a snažil se rychle najít mobil a chybu napravit.
„V pořádku, ale příště ať už se to neopakuje, jinak pro vás zkouška končí,“ upozornil mě vyučující.
„Samozřejmě,“ a už jsem vypínal mobil.
Ještě jsem zaznamenal, že to byla zpráva od Kristýnky. Netušil jsem, co mi psala, ale stejně mě to potěšilo. Z ničeho nic mi sepnulo v hlavě a já jsem najednou znal odpovědi na otázky. Ponořil jsem se do psaní.
„Vy jste se nějak rozjel, pane kolego. Celou dobu nic a najednou znáte odpovědi na všechny otázky,“ komentoval můj výkon vyučující.
Pro jistotu jsem to nijak nekomentoval a soustředil se na práci. Povedlo se mi dokončit písemnou část včas a ještě jsem si to mohl překontrolovat.

Měl jsem teď volno dvě a půl hodiny. Pro jistotu jsem si naposledy prošel poznámky a šel se projít. Musel jsem si vyčistit hlavu a dojít si pro něco k jídlu. Venku před budovou jsem si vzpomněl na smsku. Rychle jsem vylovil mobil a zapnul ho. Vypadalo to, že se mobilu moc nechce, ale spíš to bylo mou netrpělivostí. Konečně naběhnul a já si mohl přečíst zprávu.
„Ahojky miláčku. Ještě jednou se moc omlouvám za ten víkend. Ale měla bych pro tebe překvapení. Tedy jestli budeš mít zájem. Moc děkuji za ten vzkaz. Také mi na tobě moc záleží a miluji tě. Držím palečky, ať to tenhle týden všechno zvládneš.“
Musel jsem si na chvíli sednout na lavičku a nechat si to projít hlavou, než jsem odepsal.
„Ahojky miláčku. Nechtěl jsem tě ráno budit, tak jsem ti nechal ten vzkaz. Překvapení? To si nechám líbit. Mám za sebou písemnou část zkoušky a ústní jsou až od dvanácti. Zrovna si jdu koupit něco k jídlu.“
Odeslal jsem zprávu a zamířil do obchodu pro nějakou svačinu. Už jsem sahal po košíku, když mi přišla další zpráva.
„A nechceš zajít na oběd? Ještě tu mám zásoby, které jsme v pátek nakoupili. Něco ti klidně uvařím. I napít ti dám.“
Změnil jsem tedy směr a vyrazil na mhd, abych byl u Kristýnky, co nejrychleji.
Ještě jsem stihl odepsat: „Už jsem na cestě. A co mi nabídneš k pití?“
„Cokoli budeš chtít.“
Znělo to moc lákavě, jen jsem doufal, že to stihnu zpět na ústní část zkoušky.

Když jsem dorazil zpátky ke Kristýnce domů, zazvonil jsem dole u vchodu, aby mě pustila dovnitř. Vyšel jsem nahoru, dveře byly otevřené, tak jsem šel dál. Hrála tichá hudba a na stole jsem měl nachystané jídlo, omeletu se žampiony a brambory.
Z koupelny se ozvalo: „Sedni si a najez se, za chvilku jsem u tebe.“
„Děkuju,“ odpověděl jsem, zasedl ke stolu a pustil se do jídla.

Pomalu jsem už dojídal, když se otevřeli dveře od koupelny. Vložil jsem do úst poslední sousto, jen se díval směrem ke koupelně a čekal, co se bude dít.

Jako první jsem zahlédl, jak se Týnka chytla jednou rukou zárubně, poté se objevila zvednutá nožka zahalená do županu. Župan sklouzl a odhalil celou nožku. Zaregistroval jsem, že má na sobě černé punčochy. Mezi dveřmi se objevila její hlava, usmála se na mě a obtočila okolo zárubně, jako kdyby to byla taneční tyč.

Vystoupila z koupelny a pomalým krokem se ke mně blížila. Cestou nechala župan sklouznout k zemi a odhalila tak své dokonalé tělo. Měla na sobě černé punčochy s podvazky, černá krajková tanga, která víc odhalovala, než skrývala, a černou podprsenku. Zůstal jsem sedět s otevřenými ústy a jen zíral. Něco takového jsem nečekal. Kalhoty jsem měl napnuté k prasknutí.
Přišla až těsně ke mně a řekla: „Tak co, jak ti chutnal oběd?“
Nebyl jsem schopen slova, zmohl jsem se jen na přikývnutí.
„A co nějaký zákusek?“ pokračovala, to už však stála rozkročená nad mýma nohama a rukama si hladila svá ňadra. Místo odpovědi jsem ji chytil za zadeček a přitáhl si ji blíž. Začal jsem ji líbat na bříšku a ona mi na oplátku rukama mi vjela do vlasů. Sedla si na mě. Tím pádem jsem svá ústa přesunul z bříška na kozičky ukryté v podprsence. Zvedla mi hlavu a přisála se na má ústa. Líbala mě tak hladově a vášnivě až se mi zatočila hlava. Tiskla se ke mně, co nejvíc to šlo. Cítil jsem její horké vzrušené tělo, chvěla se touhou. Nechtěl jsem nic uspěchat a hlavně dopadnout stejně, jako při předešlých pokusech. Nechával jsem tedy vše na ní.

Užíval jsem si její blízkost, její nezkušenost i vášeň a touhu. Svým klínem se tiskla na můj tvrdý penis. Lehce se pohupovala v bocích a třela se o mě. Mezi polibky tiše vzdychala. Pevně jsem ji chytil a odnesl na postel. Pokračovali jsme v líbání a mazlení. Rozepla mi knoflík i zip na kalhotách a ručkou vklouzla pod spodky. Oplatil jsem jí stejnou mincí a má nenechavá ruka dorážela na její kočičku přes kalhotky. Sotva jsem se jí dotkl, už tekla. Kalhotky měla úplně mokré. Když jsme se přestali líbat, nabral jsem na prsty její milostnou tekutinu a chtěl ji olíznout. Nestihl jsem to, byla rychlejší. Chytla mě za ruku a přisála se na mé prsty, jako by to byl penis.
„A co já? Já chci taky ochutnat,“ prosil jsem. Sama se otočila a nabídla mi svou jeskyňku k ochutnání. Nechtěl jsem ji svlékat, líbila se mi tak, jak byla, jen jsem odsunul její kalhotky stranou a pustil se do té voňavé nádhery. Jazýčkem kroužil kolem klitorisu i dírky a snažil se spolykat vše, co z ní vytékalo. Vzdychala a třásla se prožívanou rozkoší. Snažil jsem se její prcinku vyčistit do sucha, ale čím víc jsem se snažil, tím víc toho z ní teklo. Sál jsem a polykal, co mi síly a dech stačil. Kristýnka ztuhla, z úst jí vyšel dlouhý sten a na můj obličej se vyvalilo množství šťávy.

Když se vydýchala a vzpamatovala, otočila se a slíbávala z mého obličeje svou rosu. Přitom rukou masírovala můj úd. Vzdychal jsem. Dokončila očistu a pozornost svých rtů a jazyka přesunula mezi mé nohy. S velkou námahou trochu stáhla mé spodky a odhalila můj pevný stožár. Sotva se ho rty dotkla a hbitým jazýčkem obkroužila, nevydržel jsem a naplnil jí pusinku svou bílou lávou. Vše poctivě spolykala.

Leželi jsme spolu jen tak na posteli a naše ruce bloudily po těle toho druhého.
„Děkuju, takový oběd si nechám líbit. Omeleta byla vynikající a i zákusek byl super.“
„Nemáš zač, mě se to taky moc líbilo. I když já to měla spíš jako předkrm.“
„Tohle mělo být slibované překvapení?“
„To ne. Mám pro tebe takový návrh. Jestli budeš chtít, můžeme o víkendu k nám na chatu a budeme tam spolu sami.“
„To zní úžasně.“
„Ber to jako takovou odměnu, za to, jak ses o mě staral. A také jako takové odškodnění za to, jak jsem se chovala já.“
„Dobře, už se na to moc těším.“
„Tak fajn, já to domluvím a v pátek odpoledne můžeme vyrazit.“
„Super, tak až skončím v pátek se zkouškou, tak za tebou přijdu a budeme moct vyrazit. Mám něco speciálního vzít s sebou?“
„Nemusíš, hlavně abys přišel ty.“
„Promiň, ale už budu muset jít zpátky na ústní část zkoušky. Doufám, že to nebereš tak, že jsem si přišel jen užít.“
„Neboj, jen běž. A zvládni to.“

Ač nerad, jsem vstal z postele, oblékl se a chystal se k odchodu. Mezi dveřmi jsem políbil Kristýnku na rozloučenou a vyrazil zpátky do školy.

Dorazil jsem za pět minut dvanáct. Na dveřích už visel rozpis ústní části. Tohle vědět, tak jsem tolik nepospíchal, byl jsem na řadě až za dvě hodiny. Co se dá dělat. Sedl jsem si na chodbu a čekal, až na mě přijde řada. Ve vzpomínkách jsem se probíral dnešním obědem a v představách zase následujícím víkendem. Musel jsem si dávat pozor, protože na mě znovu bylo vidět vzrušení.

Konečně jsem přišel na řadu. Ani jsem moc nevnímal otázky, jen jsem se snažil odpovídat. Už byl konec. Netušil jsem, jak jsem to zvládnul, ani jestli jsem vůbec prošel. Zkontroloval jsem kolik je hodin. Měl jsem nejvyšší čas běžet na vlak.

Koupil jsem si lístek, usadil se v kupé a už jsme jeli. V tom mi přišla zpráva od Kristýnky.
„Už to máš za sebou? Jak jsi dopadl?“
Koukl jsem do indexu a zkontroloval svůj úspěch. Ani jsem to nečekal, jedna mínus.
„Mám. A docela úspěšně, jedna mínus. Je to fajn, první zkouška je za mnou, ještě dvě a dva zápočty.“
„A kdy tě co čeká?“
„Středa a pátek zápočet, úterý a čtvrtek zkouška. Je to dobře rozložené, alespoň se zvládnu učit na zkoušky, na zápočty se tolik učit nemusím.“
„To je dobře. A zastavíš se ještě v týdnu na oběd?“
„Jestli mě pozveš, tak určitě. Dneska mi moc chutnalo.“
Ještě chvíli jsme si psali, než jsem dorazil domů, pak jsem vrhnul na učení.

Úterý probíhalo celkem v klidu, zkouška byla tentokráte pouze ústní a velmi rychlá, stačily dobré výsledky zápočtové písemky a bylo to za jedna. Večer cestou domů, mi psala Kristýnka.
„Ahojky miláčku. Nechceš se zítra zastavit na oběd? Docela se mi stýská.“
„Ahojky zlatíčko. Moc rád. Mám ti něco přinést, nepotřebuješ něco?“
„Když už se tak nabízíš, mohl bys mi dojít nakoupit?“
„To je jasné, pošli seznam a já to donesu. Jen nevím, kdy přijdu. Čeká mě zítra ten zápočet a netuším, kdy to skončí.“
„To nevadí, až přijdeš, tak tu budeš. Já nikam neuteču.“
„Tak fajn už se těším.“
Vyměnili jsme si ještě pár smsek, než jsem se vrhnul na učení. Nákupní seznam byl pěkně dlouhý a to jsem si myslel, že jsme v pátek udělali pořádné zásoby.

Ve středu se mi vůbec nechtělo vstávat, ale nedalo se nic dělat, musel jsem jet do školy na zápočet. Jen jsem doufal, že tam neusnu. Ve škole jsem neusnul, ale málem jsem ani nedojel. Sotva jsem sednul do vlaku, usnul jsem a probudil se až těsně předtím, než jsem měl vystupovat. Nakonec se mi povedlo i najít chvíli času a zaskočil opět za Kristýnkou. Došel jsem jí nakoupit, co potřebovala. A samozřejmě jsme si užili i trochu toho mazlení a líbaní.

Čtvrtek jsem celý strávil ve škole. Měl jsem zkoušku, tentokráte až od deseti, ale zase to bylo až do večera. Skončili jsme až po páté. Dopoledne písemná část a pak ústní, bylo nás tam sice jen pět, ale na ústní části strávil každý hodinu a já šel jako poslední. Po návratu domů jsem měl co dělat, abych se stihl sbalit na víkend a ještě si něco zopakovat na páteční zápočet. Do postele jsem se dostal až kolem půlnoci. Chvíli jsem se převaloval a nemohl usnout. Myslel jsem na to, co mě čeká. Poslední zápočet a odjezd s Kristýnkou na chatu a snad i konečně vytoužené milování s ní. Myšlenky se střídaly v rychlém sledu, vířily mi hlavou a já ne a ne usnout. Povedlo se mi to až asi kolem půl druhé.

Ráno jsem chtěl vyhodit telefon z okna, za to nepříjemné probuzení. Trvalo mi dlouho, než jsem se vyhrabal z postele. Byl to náročný úkol, ale zvládl jsem to. Jen jsem doufal, že zvládnu i to, co mě ještě čeká, poslední zápočet a pak už jen zasloužené volno. Tedy volno asi moc ne, když mám před sebou brigádu, ale snad to nebude tak hrozné.

Rychle jsem se nasnídal a vyrazil s kufrem na nádraží. Tentokráte se mi cesta vlakem zdála téměř nekonečná.

Dorazil jsem do školy, kde na mne koukali všichni divně, že jsem přijel na zápočet s kufrem. Nikomu jsem nechtěl nic vysvětlovat a všechny poznámky jsem přešel jen úsměvem a krčením ramen.

Usadil jsem se do lavice a čekal vyučujícího, který přijde zadat zápočtový test. Konečně dorazil a začal rozdávat papíry s testem. Byl jsem myšlenkami úplně mimo a nemohl se na test soustředit. Snažil jsem se přimět k tomu, abych něco vymyslel a napsal. Vůbec se mi nedařilo. Najednou učitel oznámil patnáct minut do konce a já neměl vyřešenou jedinou úlohu. Vypadalo to bledě. Nakonec jsem se přinutil alespoň trochu myslet na školu a rychlostí blesku jsem se snažil dohnat hodinu strávenou lelkováním. Něco jsem na papír vyplodil, ale vůbec jsem si nebyl jist správností výsledků, ale už nebyl čas cokoli kontrolovat nebo řešit. No co, v nejhorším případě se budu muset utrhnout z práce a přijet si napsat test znovu. Počkám si dvě hodiny na výsledek a pak uvidím.

Skočil jsem si ve volném čase pro něco k jídlu, abych si nějak zkrátil čekání. U jídla jsem vyndal telefon a napsal Kristýnce zprávu.
„Ahojky miláčku. Zatím ještě sedím ve škole a čekám na výsledek zápočtu. Přijedu nejdřív za hodinu a půl. Líbám tě.“
Během pár minut přišla odpověď.
„Ahojky miláčku. To bude akorát, já jsem zrovna ve městě, potřebovala jsem si dojít něco koupit. A jak to vypadá s tvým zápočtem?“
„A tos nemohla říct? Já bych ti došel nakoupit. No zatím nevím, ale asi nic moc, nejspíš jsem to nezvládl.“
„Nemohla, tohle jsem si musela koupit sama. To mě mrzí, tak snad to zvládneš příště.“
„Tak já tě nechám v klidu nakupovat a balit. Až skončíme, napíšu ti, jak jsem dopadl a kdy dorazím za tebou.“
„Tak fajn. Už se na tebe moc těším.“
S tím jsme se rozloučili a já už jen vyčkával na výsledky testu. Ještě jsem v rychlosti kouknul na správná řešení testu. Dnes nás na testu bylo víc, patnáct, takže opravování testů trvalo déle. Když bylo vše opravené, každého si vzal k sobě do kanceláře a tam s dotyčným procházel test.

Na řadu jsem přišel asi po další hodině. Jak jsem čekal, v testu jsem neprošel jen o pár bodů. Když jsme společně procházeli můj test, u každé úlohy jsem dostal dotaz, jak to správně vyřešit. Ještě, že jsem si prošel správná řešení. Na téměř každou otázku jsem znal správnou odpověď. Vyučující se trochu divil, že teď to znám a v testu to mám špatně, ale díky mým výsledkům v průběhu semestru se mě ještě zeptal na několik doplňujících otázek. S trochou štěstí jsem ze sebe vysoukal odpovědi a kupodivu správné, s odřenýma ušima jsem zápočet dostal. Vypadnul jsem z kanceláře a musel si na chodbě na chvíli sednout, abych se z toho trochu vzpamatoval.

Po pěti minutách jsem se zvedl a napsal Kristýnce.
„Tak už to mám za sebou. A nakonec úspěšně. Ještě si pro něco skočím do krámu a u může u tebe být asi za půl hodiny.“
„To je dobře, gratuluji. Tak ten úspěch večer oslavíme. To bude tak akorát, já alespoň dobalím poslední věci.“
Skočil jsem do obchodu pro láhev bublinek a pomalu vyrazil na městskou, abych dorazil ke Kristýnce.