Kristýnka 22 – Prozrazené tajemství

Otevřel jsem a Lenka zůstala v šoku stát.
„Tak pojď dál, Kristýna je ve sprše.“
„Co…? Co ty tady?“ vykoktala ze sebe, aniž by udělala krok.
„Tak půjdeš dovnitř?“ zval jsem ji opakovaně dál.
„Jo, půjdu.“

Doprovodil jsem ji do kuchyně a nabídl jí něco k pití. Sotva jsem před ni postavil skleničku, vyšla oblečená Kristýnka z koupelny a volala, abych ji také nalil. Položil jsem na stůl další dvě skleničky a do všech nasypal led a naplnil je limonádou.

„Ahoj. Copak tady děláš?“ zeptala se Kristýna Lenky, když se usadila na židli.
„Ahoj,“ vrátila jí Lenka pozdrav a hned pokračovala, „já vás asi vyrušila viď.“
„Nevyrušila. Už to máme za sebou, proč myslíš, že jsem byla ve sprše?“ dráždila Lenku.
Otočila hlavu ke mně a s předstíraným naštváním dodala:
„Dneska už potřetí.“
„Aha,“ řekla smutně Lenka a v očích se jí zaleskly slzy.
„Nebreč a povídej, co se stalo,“ snažil jsem se ji povzbudit.
„Já vám nechci kazit večer.“
„Stejně jsme chtěli vyrazit jenom někam do klubu,“ řekla Týnka.
„Aha…A…?“ zavzlykala.
„Co? Jestli můžeš s náma?“ zeptal jsem se jí a pohlédl na Kristýnku, která jen přikývla.
Lenka se smutně usmála:
„Já se nechtěla vnucovat a kazit vám večer.“
„Klidně můžeš s námi, dáme si něco dobrého k pití a třeba nám povíš, co se stalo,“ zvala jí Kristýna.
„Tak jdem?“ zeptal jsem se, když jsem dopil skleničku.
„Klidně, jen se skočím převlíct a můžem vyrazit,“ souhlasila Kristýnka.
„Já si jen odskočím do koupelny dát se trochu do pořádku,“ řekla Lenka a zvedla se od stolu.

Ani já jsem nelenil a hodil na sebe nějaké oblečení. Kristýnka zmizela v ložnici a Lenka v koupelně. Než se holky nachystaly, uklidil v kuchyni skleničky a šel se obout. Čekal jsem na chodbě skoro deset minut, než se holky uráčily vyjít ven. Co jsem viděl, mě málem porazilo. Obě na sebe hodily krátké sukýnky, upnutá trička s větším výstřihem a boty na podpatku. Jen jsem tam stál a chvíli na ně zíral s otevřenou pusou. Holt sestry se nezapřou.
„To tam budeš jen tak stát a zírat, nebo půjdeme?“ rýpla si Kristýnka.
„Promiň, můžeme jít. Moc vám to oběma sluší,“ odpověděl jsem jí. Vyšli jsme před dveře, Kristýnka zamkla a vyrazili jsme do klubu.

Netušil jsem, kam jdeme a ani jsem pořádně nesledoval cestu. Raději jsem se díval na mé dvě společnice pro dnešní večer. Samozřejmě Lenka, jak to zpozorovala, začala se víc nakrucovat a hrdě vystavovala svůj hrudník. Vypadalo to, že i ta divná nálada ji přešla, čímž se nálada zlepšila i Týnce. Než jsem nadál a dostatečně se vynadíval, už jsme stáli před cílem.

Otevřel jsem dveře, vešli jsme dovnitř a zamířili k volnému stolu v rohu. Byla to docela výhodná pozice, měli jsme rozhled, ale díky intimnímu osvětlení nebylo moc vidět na nás. Seděl jsem vedle Kristýnky a proti sobě jsem měl Lenku. Chvíli jsme se rozhodovali, co budeme pít, až jsme si nakonec objednali nějaké koktejly. Samozřejmě každý jiný, abychom toho mohli co nejvíc ochutnat. V baru hrála hudba a byl zde i malý taneční parket.

Jen tak jsme seděli a popíjeli a čekali, kdy se Lenka osmělí a rozpovídá se o tom, co se stalo, že přijela. Ucítil jsem na svém stehně Kristýninu ruku. Podíval jsem se na ni, usmál se a dotek jí oplatil. Lenka to zaregistrovala, povzdechla si a obrátila do sebe zbytek koktejlu na jeden zátah. Rovnou si objednala panáka a další koktejl.
„Tak už nám řekneš, co se stalo?“ začala se vyptávat Kristýna.
Ještě než odpověděla, vyzunkla panáka. Podívala se na nás, do očí vyhrkly slzy a pak řekla:
„Petr se se mnou rozešel.“
Kristýna se na mě podívala a kývla na mě, abych je nechal chvíli o samotě. Pochopil jsem a zvedl se se slovy:
„Promiň, ale musím si odskočit.“
Zamířil jsem na toaletu, abych si ulevil a dal holkám chvíli čas si popovídat. Když jsem se vracel, viděl jsem, že jsou ještě v družném hovoru, tak jsem raději zamířil k baru. Objednal jsem si něco k pití, usadil se na barovou stoličku a popíjel jsem. Za pár minut za mnou přišla Kristýnka.
„Kde máš Lenku?“ ptal jsem se.
„Musela si odskočit,“ odpověděla mi.
„Tak to jo. Nepůjdeme si zatancovat?“ navrhl jsem.
„Klidně můžeme,“ souhlasila a už mě odváděla na parket. Zrovna hráli nějaké pomalejší písně a my se k sobě těsně tiskli. Vychutnávali jsme si vzájemnou blízkost a trochu toho osahávání. Ostatně podle pohledu kolem jsme nebyli jediní.

Všiml jsem si, že se Lenka už vrátila. Než se usadila ke stolu, vzala to kolem baru, kde do sebe kopla hned dva panáky.
„Takhle bude za chvíli na šrot,“ podotkl jsem.
„Nech jí, potřebuje si nějak vyčistit hlavu,“ řekla Týnka.
„Půjdeme za ní, nebo budeme ještě chvíli tancovat?“
„Ještě si tě chci chvíli užít,“ prohlásila a ještě víc se ke mně přitiskla.

Užívali jsme si tance, když mi Kristýna pošeptala do ucha:
„Koukej, vypadá to, že tady sama nebude.“
Stočil jsem pohled naznačeným směrem a všiml si, že u našeho stolu stojí nějaký namakaný kluk se dvěma skleničkami a něco hustí do Lenky. Po chvilce si od něj skleničku vzala a na ex ji do sebe kopla. Zvedla se a vratkým krokem šla s ním na parket, zavěšená do něj sotva stála na nohou. My už toho měli dost, tak jsme si objednali pití a přesunuli se zpět ke stolu. Rukou jsem šátral pod Kristýnčinou sukní a snažil se dostat prstíkem pod její kalhotky a trochu poškádlit tu šťavnatou mušličku. Upíjel jsem svůj drink a po očku pozoroval Lenku, zatímco mi Týnka sténala do ouška. Ten neznámý kluk zcela nepokrytě osahával Lenku a vášnivě ji líbal. Zpočátku se snažila trochu bránit, ale marně. Otočil jsem se na Kristýnu, abych ji na to upozornil. Byla tak vzrušená, že mě ani nevnímala. Docela hlasitě vzdychala, až jsem se bál, aby na nás někdo nepřišel. Pro jistotu jsem ztišil její vzdechy polibkem a dohnal ji k rychlému orgasmu.

Když byla opět schopná vnímat, prozradil jsem jí, co se dělo před chvílí na parketu.
„Kde je?“ ptala se Kristýna.
„Támhle na parketu,“ řekl jsem a naznačil jí směr, kde před chvílí ještě tancovali.
„Vždyť tam není.“
Rychle jsem se rozhlédl a všiml si, jak se Lenka odložila prázdnou sklenku na bar a s tím klukem se potácela ven. Ani jeden z nich neměl nejjistější krok. On ji rukou hladil po zadečku tak, až se jí vyhrnovala sukně. Okamžitě toho využil a prstem zamířil mezi její půlky. Lenčina miniaturní tanga mu umožnila téměř neomezený přístup.
„Zrovna jdou ven,“ upozornil jsem ji.
„Ven? Proč?“ ptala se nechápavě.
„Proč asi. Podle toho, jak ji osahával, tak půjde o sex.“
„Coo? To myslíš vážně? Musíme za ní.“
„Proč?“ ptal jsem se tentokráte já.
„Musíme na ní dát pozor. Nechci, aby udělala nějakou blbost. Mohlo by to špatně skončit.“
„No tak dobře,“ uvolil jsem se.
Zvedli jsme se a rychle vyšli za nimi. Přede dveřmi klubu jsme se rozhlíželi a pátrali po Lence. Zaslechl jsem opilý smích a pořádně se podíval tím směrem. V parku přes silnici právě mizela Lenka s tím klukem.

„Rychle, támhle jsou,“ zavolal jsem na Kristýnu, která právě zkoumala vedlejší ulici.
Vzal jsem ji za ruku a společně jsme přeběhli silnici. Opatrně jsme je následovali do parku.
Támhle za tím křovím je lavička, vypadá to, že jdou tam, řekla Kristýnka.
„Jak to víš?“ ptal jsem se.
Aniž bych čekal na odpověď, vydal jsem se naznačeným směrem.
Když jsme dorazili ke křoví, zaslechli jsme hlasy.
„…no tak…bude se ti to líbit,“ ozval se mužský hlas.
„Ne…nech toho…,“ uslyšeli jsme Lenku, trochu se motal jazyk.
Kristýna se na mě vyděšeně podívala.
„Udělej něco, přece ji v tom nenecháme.“
Než jsem stihl něco říct, ozval se znovu ten kluk:
„Nedělej fóry. Vím, že to chceš.“
„Mmm…nech toho…,“ bránila se opilá Lenka.
„No vidíš, jak to jde…Pěkně roztahuješ nohy…jen ty kalhotky musí pryč…“
„Musíš něco udělat…,“ dožadovala se Kristýna, abych zakročil.

„Počkej tady, raději tam půjdu sám,“ pošeptal jsem Týnce.
Rozhrnul jsem křoví a šel pomalu k lavičce.
„Hele vole, co tady děláš…,“ obořil se na mě ten kluk.
„Nic, jen jdu kolem. Pěkná buchta…,“ pochválil jsem mu jeho výběr.
„Klidně ti jí pučim, jestli máš zájem. Koukni na ten matroš,“ řekl a sáhl Lence do výstřihu.
Zabral, až tričko povolilo a do tmy zasvítila bělostná ňadra.
„Pěkný. To jako fakt?“ ujišťoval jsem se a hned jsem pokračoval, „Já myslel, že je to tvoje holka.“
„Ne, tu jsem sbalil tady vedle, zdála se povolná.“

Lenka nejspíš zaregistrovala, že se o ní někdo baví jako o kusu masa a začala se trochu vzpouzet.
„Trochu divoška,“ komentoval jsem to.
„Však já jí zkrotím,“ prohlásil sebevědomě a už se rozpřahoval, že jí dá facku.
„Počkej, neblbni. Přece jí nebudeš mlátit,“ snažil jsem se krotit jeho vášně.
„To je fakt,“ souhlasil se mnou.
Jak sebou Lenka házela, sukně se jí úplně vyhrnula. Už to asi nemohl vydržet, jednou rukou chytil Lence nohy a druhou z ní začal rvát kalhotky. Nakonec se mu povedlo je stáhnout. Strčil si je jako trofej do kapsy. Jednou rukou spustil kalhoty ke kolenům, chytil svůj ocas a chystal se zasunout. Lenka sebou házela čím dál víc.
„Co blbneš? Vždyť to bude znásilnění,“ snažil jsem se ho zastavit.
„Stejně si to nebude pamatovat, podívej jak je zlitá. A navíc já si chci užít,“ pokračoval klidným hlasem dál a roztáhl Lence nohy.
„Tak si klidně užij, ale s touhle teda ne,“ zařval jsem na něj a otočil ho za rameno.
„A proč ne?“ podivil se a stále držel stále Lenčiny roztažené nohy za kotníky.
„Protože je to sestra mojí holky!“

Sevřel jsem ruku v pěst a jednu mu ubalil. Na to, jak vypadal namakaný, se vůbec nebránil. Má rána ho se štěstím srazila k zemi.
„Ty hajzle!“ zakřičel na mě, „Počkej až se zvednu, podám si vás oba.“
„Na to ani nemysli,“ obořil jsem se na něj a pro jistotu ho nakopl mezi nohy, když se zvedal.
Zařval, přestal se zvedat a svíjel se na zemi. Rychle jsem pomohl Lence na nohy. Chtěl jsem ji jen podpírat při chůzi, ale po pár krocích jsem to vzdal a musel jsem ji vzít do náruče. Proběhli jsme křovím, za kterým čekala Kristýna. Já jsem šel s Lenkou dál, zatímco ona jen šokovaně stála a koukala.
„Dělej, musíme zmizet. Co kdyby se zvednul a pustil se za náma,“ houkl jsem na ní.

Konečně se také rozešla. Vzal jsem to přes silnici a zatočil do nejbližší ulice. Tam jsem se rozhlédl a zamířil do nejbližšího průjezdu. Přeci jen Lenka nebyla žádné peříčko a já měl co dělat, abych ji cestou neupustil. Opřel jsem se o zeď a snažil se popadnout dech. Lenku, sotva stojící na nohou a s rukama kolem mého krku, jsem musel přidržovat. A k tomu se nejlépe hodil její zadek.

„Nechte toho,“ ozvala se Kristýna.
„A čeho. Když jí pustím, tak upadne,“ řekl jsem a v tom zaslechl blížící se kroky, „pšššt a schovej se za roh. Někdo jde.“
„Co?“ nechápavě se ptal Týnka.
„Zalez, když to bude on, obě vás neubráním.“
„Aha,“ konečně to pochopila a schovala se.
Co čert nechtěl, Lenka se částečně probrala a začala něco povídat. Musel jsem jí co nejrychleji umlčet. Jenže jak, když jsem měl co dělat, abych ji oběma rukama udržel ve vzpřímené poloze. Nenapadlo mě nic lepšího než ji začít líbat. Zabralo to a než jsem se nadál, už mi v ústech rejdil její jazyk. V tom se objevil on. Museli jsme vypadat jako milenci, protože nás nepoznal, nebo to bylo tím nedostatkem světla v průjezdu.
„Nečum, chceme trochu soukromí,“ houkl jsem na něj trochu jiným hlasem.
„No jo. Nešel tudy nějaký kluk s holkou?“ vyptával se.
„Proč?“
„On mi tu holku ukradl.“
„Aha. Před chvílí tu někdo prošel.“
„A kudy šli?“
„Rovně a pak doprava.“
„Tak dík a užij si to,“ řekl na rozloučenou a rozběhl se udaným směrem. Oddechl jsem si.

Lence se nejspíš to vyrušení moc nelíbilo a začala mě znovu líbat.
„Už je pryč, můžete toho nechat,“ řekla trochu naštvaně Kristýna, když vyšla ven z úkrytu.
Odtrhl jsem ústa od Lenčiných rtů a ta začala protestovat.
„Co teď?“ ptala se Týnka.
„Kudy na nejbližší zastávku?“
„To je tak dvě stě metrů, ale směrem, kterým si ho poslal.“
„A sakra. A další?“
„Asi pět set metrů na druhou stranu. Ale odtud to ke mně nejede.“
„Nevadí, musíme zmizet. Jdeme,“ zavelel jsem.
„Takhle nemůžeme,“ řekla Kristýnka a ukázala na Lenku.
„To máš pravdu, to by nebylo dobrý. Zkus svázat ty roztržené konce trika,“ navrhl jsem.
„Cože? Jak to myslíš?“
„Tak jí podrž, já ti to ukážu.“
„Já ji neudržím, ale za rohem, co jsem se schovávala, je lavička.“

Odnesl jsem tedy Lenku k lavičce a posadil ji tam, zatímco Kristýnka vedle nás postávala a pozoroval ji. Vzal jsem Lenčino tričko a zkusil jí ho vepředu svázat, ale bylo roztržené tak blbě, že to nešlo.
„Aha, tak na to musíme jinak,“ zhodnotil jsem své dílo a zvážil různé možnosti.
„To asi jo,“ přidala se k mému hodnocení Kristýna.
„Tak holt dostane moje tričko, nedá se nic dělat,“ konstatoval jsem a začal Lence svlékat zbytek trika.
Vrtěla se u toho tak nešťastně, že se jí vyhrnula sukně a přitom si přisedla zbytek trika. Pomohl jsem jí postavit se, zatímco mi Týnka pomáhala ji přidržovat. Stáhl jsem z ní zbytky trika, odhodil je vedle na lavičku a začal jí urovnávat sukni.
„Ty prasáku,“ vykřikla a než jsem se nadál, dala mi facku.
Pěkně to do ticha noci mlasklo a Kristýna se začala smát.
„Tak a máš to. Nemáš mi svlékat sestřičku,“ rýpla si.
„To je teda pěkný. Tak já tady riskuju, abych ji uchránil od zneuctění, a jsem za to bit.“

Na další špičkování nebyl čas, protože se před průjezdem ozvaly něčí kroky a šramot. Opatrně jsem vykoukl z našeho úkrytu. Byl to on. Šel zpět směrem ke klubu a vztekle před sebou kopal do nějakého kamene. Vrátil jsem se zpět k holkám.
„Musíme si pospíšit. To byl ten kluk.“
„Rozkaz,“ souhlasila Kristýna, „Co teď?“
„Co by,“ odpověděl jsem a začal si sundávat tričko.
„Ruce nahoru,“ zavelel jsem na Lenku, když bylo tričko dole, a doufal, že poslechne.
„Prosím tě, pomoz jí,“ obrátil jsem se s prosbou o pomoc na Kristýnku.
„No tak, dej ruce nahoru,“ snažila se Týnka, ale marně.
Nakonec ji chytla za ruce a zvedla jí je. Společnými silami jsme jí oblékli moje triko a vydali se na zastávku. S Kristýnkou jsme podpírali Lenku každý z jedné strany.

Konečně jsme společnými silami dorazili domů. Vysvlékli jsme Lenku a uložili ji na gauč. Naštěstí už začala pomalu střízlivět. S Kristýnkou jsme skočili do koupelny dát se trochu do pořádku a zalezli jsme do postele.
„To byl dneska večer. Hlavně, že to je za námi,“ oddechl jsem si.
„To máš pravdu. Chudák Lenka, ta mohla dopadnout…,“ tiše řekla Kristýna, přitulila se ke mně a hned pokračovala, „Děkuju, žes jí pomohl. I když to chvíli vypadalo, že se k němu přidáš.“
„A co jsem měl dělat? Vždyť si ho viděla, musel jsem odvést jeho pozornost a překvapit ho,“ bránil jsem se.
„Vždyť já vím, ty můj hrdino,“ uklidňovala mě a rukou bloudila k mému klínu.
„Co to, že se Lenka takhle sťala?“ vyzvídal jsem.
„Petr se s ní rozešel.“
„Aha. A proč to?“
„Nějak se dozvěděl o Davidovi. Navíc prý našel nějaké emaily a videa, co Lenka někomu posílala.“
Trochu mi zatrnulo, jen jsem doufal, že se Lenka neprokecla, že to bylo se mnou.
„A s kým si to psala?“ snažil jsem se něco dozvědět.
„To mi neřekla, prý to není důležité, že stejně o nic nešlo, jen si prý spolu vyměnili nějaké erotické emaily.“
„Jo takhle. A to mu vadilo? Mě by to sice moc nepotěšilo, ale asi bych to takhle neřešil.“
„No nevím, mně by to asi taky vadilo, brala bych to jako zradu důvěry. Mám takový pocit, že to byla asi ta příslovečná poslední kapka. To její flirtování s kdekým, předvádění se všude možně.“
„To je asi dost možné. Tohle by mi taky vadilo, docela jsem se divil, že jí to Petr trpěl. I když jestli je dobrá v posteli, tak kvůli tomu chlap překousne leccos.“
„Tak to ti neřeknu, to netuším.“

Už jsem nadechoval k další replice, když jsme zaslechli spláchnutí záchodu a vrznutí dveří. Raději jsme ztichli a poslouchali šramot odvedle. Vypadalo to, že Lenka úspěšně našla postel, vrznutí gauče bylo nezaměnitelné. Ozvalo se tiché vzlykání. Trochu zvědavě a udiveně jsem se podíval na Týnku a ona mi ten pohled vrátila i s pokrčením ramen. Jen zavrtěla hlavou, jako že ji necháme být. Stulení k sobě jsme pomalu usínali.

Lenka začala vedle v pokoji vzdychat. Představa, jak si Lenka prohání prsty svou štěrbinku, mě lehce vzrušila. Začal jsem se zvedat z postele.
„Co je? Snad ji nechceš po dnešku ještě šmírovat?“ ptala se Kristýna.
„Taky mě to napadlo, podívat se, jak si to dělá, ale hlavně si potřebuju odskočit.“
„To toho nemáš po dnešku dost? Tak jí to nech alespoň dodělat, přeci jí to teď nepřerušíš.“
Lenka vedle vzdychala hlasitěji, jak se blížila k vrcholu.
„Když já už fakt musím,“ prohlásil jsem, zatímco jsem se kroutil za dveřmi.
„Tak běž, stejně teď nebude vnímat.“
Opatrně jsem se protáhl dveřmi a tiše si to namířil ke koupelně. Otočil jsem hlavu směrem ke gauči a jen letmo se na Lenku podíval. Deka na zemi, nohy roztažené, noční košile vyhrnutá nad prsa, jedna ruka na kundičce a druhá na kozičkách. Nebylo pochyb o tom, co tam dělala. Rychle jsem zaplul na záchod, protože už to bylo akutní. Když jsem se vracel zpět, Lenka už byla přikrytá a nebýt té nezaměnitelné vůně vzrušeného ženského pohlaví, myslel bych si, že se mi to jen zdálo. Kývla na mě a naznačila, abych k ní přišel blíž. Uvolnila mi kousek místa na gauči a vyzvala mě, abych si sedl. Sama se také posadila a deka z ní sjela. Byla nahá. Jen jsem polkl. V očích se jí zaleskl slzy. Objala mě a políbila. Ta absurdní situace mě vzrušila. Moje holka ležela vedle v pokoji a já se tu líbal s její nahou sestrou.

„Tohle nejde,“ řekl jsem jí, když mě přestala líbat.
„To se ti nelíbím? Já ti jen chtěla poděkovat…“ vzlykala mi do ramene.
„Líbíš. Ale tohle přece nejde. To Kristýnce nemůžu udělat. Navíc když spí vedle,“ snažil jsem se z toho nějak vybruslit.
„Ale…, já…, snažila se mezi vzlyky něco říct, ty jsi…“
Něžně jsem se vymanil z jejího objetí, uložil ji a přikryl dekou. Dal jsem jí pusu na čelo a šel zpět do ložnice. Zalezl jsem zpět do postele.
„Co to bylo?“ ptala se v polospánku Týnka.
„Ale nic, jen Lenka si chtěla trochu povídat a poděkovat mi.“
„Aha, tak to jo,“ řekla a otočila se na bok.
Já se k ní zezadu přitiskl a objal ji. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře.
„Co zas je,“ ozvala se tiše Kristýna.
„Lenka klepe,“ odpověděl jsem jí.
„Jo aha…, tak ať jde dál…“
„Dále,“ řekl jsem, aby mě Lenka za dveřmi slyšela.
„Můžu?“ nesměle se ozvala Lenka ode dveří.
„Jo, klidně…,“ odpověděla skoro spící Kristýna.
„Co potřebuješ?“ zeptal jsem se.
„Můžu k vám? Já tam nemůžu být sama…,“ ptala se Lenka.
„Prosím…,“ žadonila, když ani jeden z nás neodpovídal.
„Pro mě za mě…, „souhlasila Týnka.
„Děkuju,“ špitla a už se soukala ke mně pod deku.