Kristýnka 63 – Předvánoční splín

Toto je 63 díl z 67 v seriálu Kristýnka

Vánoce se rychle blížily a já to neměl s dárky nijak ideální. Zbýval jen týden a já neměl skoro nic. Všude byla spousta lidí a nikam se mi nechtělo chodit. Naštěstí to zachraňoval internet.
Kristýnka se doma snažila, uklízela, pekla, zdobila a já jí chodil ujídat. Jen ta vánoční nálada se u mě nějak nechtěla dostavit. Neustále jsem myslel na to, co asi dělá bejvalka. Sama doma, jestlipak má vůbec stromek a nějakou výzdobu.

„Co je s tebou pořád?“ ptala se Týnka.
„Nic,“ zabručel jsem, „nemám nějak náladu.“
„Hmm, to je hezký, kdyby to bylo jen pár dnů, ale ty už tu náladu nemáš nejmíň týden.“
„No jo.“
„A co tě tak žere?“
„To ty Vánoce. Místo, aby byl klid, všude se blázní, utrácí a nakupuje. A ta spousta lidí…“
„Ale to není důvod, aby si byl protivný i doma.“
„Já vím, promiň.“
„Žádný promiň, koukej se snažit. Tohle mají být naše první společný Vánoce, já dělám, co můžu a ty jen bručíš.“
Povzdechl jsem si.
„Nevzdychej, nemáš proč,“ setřela mě.

Přemohl jsem svou nechuť a nenáladu, vstal jsem z pohovky a šel pomáhat. Pustil jsem koledy a začal si prozpěvovat.
„Vidíš, to je lepší.“
„Hmm.“
„Udělej nám aspoň svařák, ať je veseleji, a pak mi řekneš, co tě trápí.“

Poslušně jsem vzal víno, koření a začal všechno chystat. Chvíli trvalo, než jsem vyladil chuť, ale nakonec se dobré dílo podařilo.
Seděli jsme spolu na pohovce a upíjeli kořeněný nápoj.
„Tak o co teda jde?“ zeptala se.
„Ale o nic. Mám toho všeho nějak nad hlavu, v práci je toho před Vánoci nějak moc, ve škole se dohání, co se dá, k tomu ty lidi všude kolem… nejraději bych vypadnul někam daleko od všeho a od všech…“
„Ode mě taky?“
„Od tebe ne, ale klidně s tebou.“
„To jsem ráda.“
„Já taky. K tomu všemu se Pepa chlubí, co, kdy a kde prováděl s tvou drahou sestřičkou…“
„No vidíš, jak jim to vůbec klape? Lenka se mi už nějakou chvíli neozvala.“
„Podle toho, co vím od Pepy, tak na nic nemají čas. Když jsou spolu, tak sexují jako o život. Prý je Lenka pořád nadržená a chtivá.“
„Vida, tak to vypadá, že Lenka má konečně někoho, kdo jí stačí.“
„Asi jo. I Pepa vypadá spokojeně. Prohlašoval něco o tom, že lepší mrdnu si nemohl přát.“
„Cože?“
„Takhle to řekl.“
„Jo, já ti věřím. A snad mu to nezávidíš?“
„To se neboj, mám přece tebe,“ odpověděl jsem a v duchu dodal, „a k tomu ještě bejvalku…“
„To jsem ráda. Už jsem si myslela, že tě trápí něco vážnějšího.“
„Vždyť to znáš, když je to všechno nové, neokoukané, vzrušující…“
„Ach tak. To jako, že se mnou už tě nebaví?“
„Tak to není. To víš, že mě to s tebou baví, rozhodně se s tebou nenudím… vždycky dokážeš něco vymyslet a překvapit, třeba jako na Mikuláše,“ zachraňoval jsem situaci, „také bych ti to rád oplatil, jen nevím jak. Vzít si na sebe erotické prádlo, třeba pánská tanga, tak se mi asi vysměješ… v tomhle to máte mnohem jednodušší…“
„Neboj, nesmála bych se.“
„Dobře, tak by ses nesmála, ale sexy by ti to asi moc nepřišlo.“
„To asi ne. Nějak mě na tyhle věci neužije. Ne, že bych se ráda nekoukla na hezkýho chlapa, ale přeci jenom…“
„Je mi to jasný. Namakaný chlap v tom vypadá jinak než já.“
„To jo, ale i tak… prostě chlap je lepší nahej než v rádoby sexy oblečku.“
„To jsem rád, že to vím.“
„Neblbni. Na tom přece nic není. Ty taky koukáš po holkách nebo na porno a myslíš, že na tohle budu žárlit? Na podívání nic není. A na ostatní věci máš mě. Ještě něco tě trápí?“
„Mě už asi ne… ale bejvalka je sama a zrovna na Vánoce…“
„To nikoho nemá?“
„Pokud vím, tak ne. O rodičích nikdy moc nemluvila. Tátu snad ani nezná a máma se jí prý zřekla hned po narození, takže ji vychovávala babička. A ta už nežije, po ní zdědila ten domeček…“
„Hmm. Tak to jo. A nějaký přítel?“
„O tom nic nevím. Patrik se s ní rozešel už někdy v létě a docela hnusně, od té doby asi s nikým nechodila.“
„Ale já o nikom taky nevím, navíc netuším, kdo by se jí líbil…“
„To já taky ne… kromě toho, že by chtěla mě…“
„Aha. To jsem tě k ní asi neměla posílat samotného, co?“
„To ne…“
„Stalo se něco?“
„Jo, vyjela po mě. A shodou okolností v tom korzetu, co se ti tuhle líbil…“
„No teda… To už tě tam samotného nepustím. Co kdybys jí podlehl… raději na to nebudu ani myslet…“
„Tak dobře. Už toho necháme.“
„Souhlas. Jsem ráda, že vím, co tě trápilo. A co kdybych tě trošku rozptýlila?“
„Zní to dobře, jen nevím, jestli se ti to povede. Ale zkusit to můžeš.“
„Dobře, tak mi dej deset minut. Něco zkusím, jen si potřebuju zavolat.“
„Klidně.“

Týnka se zvedla a zmizela v ložnici. Osiřel jsem v obýváku a myšlenky se potácely od Kristýnky k bejvalce a zpátky. V tom mi pípnul mi telefon.

Ahoj. Doufám, že na mě alespoň myslíš. Víš, jak je mi tady samotné smutno? Musím na tebe pořád myslet… jsem celá roztoužená, ani hračky nepomáhají…

Přiložené foto bylo více než výmluvné, bejvalka ležela na posteli, s roztaženýma nohama a všude kolem ní byly poházené erotické pomůcky.

Tak jako ty mi to neumí udělat nikdo… A to, jak do mě stříkáš… Už jen při té představě si to musím znovu udělat…

Další fotka. Tentokrát záběr na kundičku a prsty zaražené hluboko uvnitř.

Kéž bys tu byl. Celý den bychom…

Zaslechl jsem cvaknout dveře od ložnice a leknutím mi vypadl mobil z ruky. Rychle jsem po něm hrábl a alespoň smazal poslední otevřenou aplikaci. A hlavně vypnul zvonění, co kdyby bejvalka zase něco psala.
„Koukám, že už tě něco rozptýlilo? Snad si tady nekoukal na porno?“ řekla Kristýnka, když zahlédla vzdouvající se rozkrok.
„To ne,“ vykoktal jsem ze sebe a rychle přemýšlel, jak to správně zaonačit, „jen jsem přemýšlel, co tě mohlo napadnout.“
„Opravdu? A co si vymyslel?“
„Vzpomněl jsem si na toho Mikuláše a nevyužitý kostým čertice… nebo jsem myslel na to, že bys mi udělala striptýz, nebo třeba taneček na klíně…“
„Tak ani jedno nezní špatně, ale já mám v plánu něco úplně jiného… ale na tohle třeba také někdy dojde.“
„Jo? A co máš tedy v plánu?“
„Tys najednou nějak ožil. To tě ta špatná nálada rychle přešla.“
„To víš, když si mě tak pěkně navnadila…“
„Schovával jsem si to na nějakou lepší příležitost, Valentýn nebo tak…“
„Povídej… A vždyť se to může klidně zopakovat.“
„To je taky pravda. Myslela jsem na takovou soukromou saunu s vířivkou.“
„To jako jenom pro nás?“
„Vždyť říkám soukromou.“
„Hmmm,“ zamručel jsem spokojeně a nechal pracovat fantazii, „to jako, že by tam šlo…“
„Jestli zase myslíš na sex, tak to by šlo…“
„Tak tomu říkám správné relaxační rozptýlení.“
„To jsem ráda, že tě to tak nadchlo.“
„A kdy to bude?“
„Jestli to zvládneš, tak za hodinu a půl. A máme to zamluvené na dvě hodiny.“
„Super, jsi naprosto báječná,“ pochválil jsem ji.
„To mě těší.“
„Já klidně můžu jít hned, nebo potřebujeme něco speciálního?“
„Ne, nepotřebujeme. Ručníky a osušky nám půjčí tam, tak se stačí obléknout. A plavky nejsou potřeba.“

Obléknout se bylo pro mě dílem několika minut, Týnce to trvalo o poznání déle. Měl jsem tak alespoň čas, abych si dočetl zbytek zprávy a zkusil rychle odepsat.

…byli nazí a užívali si jeden druhého kdekoli. Mohl by sis se mnou dělat co by si chtěl. Povalit mě na postel a vzít si mě drsně a divoce, nebo bych se v kuchyni opřela o linku a vystrčila zadeček, ve sprše, nebo ve vaně. Nebo bych ti měla dělat sexuální služebnou, která ti ho vykouří v křesle u televize? Nebo bych si měla sednout k tobě na klín a ošukat tě?

Já jsem tak nadržená… potřebuju uspokojit… musím tě mít…

Že zase brzy přijdeš…

Jen jsem zíral na telefon a nebyl schopný ničeho. A v kalhotách mi zase narostl pořádný stožár.

„Tak jdeme?“ řekla najednou Kristýna.
„Co? Cože?“ ptal jsem sezmateně.
„Co asi? Už můžeme jít. Co to tam na tom mobilu pořád děláš?“ položila nebezpečnou otázku.
„Ale to nic. Jen Pepa se chlubil, co prováděl s tvou sestřičkou.“
„A to tě to tak vzrušilo?“
„Abych pravdu řekl, tak docela jo, vždyť si to přečti,“ řekl jsem, rychle otevřel jednu žhavou zprávu od Pepy a podal telefon Týnce.
„No teda. Že je sestřička divoká a náruživá, to jsem věděla, ale že bude provádět takové věci, ještě k tomu těhotná… pěkně si to užívá“
„Viď, taky si říkám.“
„Tak jdeme?“

Když jsme přišli na místo, obsluha, mimochodem docela pěkná brunetka, nás zavedla do maličké místnosti, kde jsme si měli odložit. Podala nám osušky, župany a instruovala nás, že za dalšími dveřmi nás čeká sprcha, pak vířivka a malá kabinka sauny. A kdybychom něco potřebovali, že stačí tady ze šatny zazvonit.

Svléknutí bylo dílem okamžiku a už jsme v županech kráčeli vstříc našim dvěma hodinám v oáze klidu. Žádný shon, žádní lidé ani telefony, žádné starosti, jen myšlenky na odpočinek a relaxaci.
Prošli jsme dveřmi, uvnitř hrála tichá hudba, v bazénku bublala voda a na stolku nás čekala poctivě vychlazená láhev bublinek a dvě sklenky.
„Koukám, že se tady myslí i na pitný režim,“ okomentoval jsem připravený servírovací stolek.
„To víš, služby se vším všudy.“
„Tak to si nechám líbit. A čím začneme?“

Kristýnka ke mně přistoupila blíž.
„Asi tímhle,“ řekla tiše a nechala na zem spadnout svůj župan. Rukama zajela i pod ten můj a shodila mi ho z ramen.
„Navrhovala bych saunu, potřebuju se trochu rozehřát…“

Neprotestoval jsem a poslušně jako pejsek ji následoval do kabinky. Usadili jsme se na lavičku.
Týnka se opřela zády o boční stěnu a dala si nohy nahoru. Sedl jsem si na druhý konec a napodobil ji. Se zavřenýma očima jsem si vychutnával teplo, které jako by mě nabíjelo klidnou pozitivní energií, uklidňující a bezstarostné. Otevřel jsem oči a sledoval Kristýnku. Pozoroval jsem, jak se na ní vytvářejí kapičky potu, které sklouzávají po její pokožce. Jedna kapička sklouzávala dolů z bradavky. Další, která zaujala mou pozornost se pomalu plížila po stehně směrem tříslům.

„Co si mě tak prohlížíš?“ zeptala se Týnka.
„Co by? Zatoužil jsem být kapičkou potu.“
„Potu? A proč?“
„Pro tohle,“ odpověděl jsem a zopakoval cestičku oněch dvou kapek, „kloužou po tobě a dostanou se všude…“
„Ty se ale dostaneš hlouběji… a i na jiná místa…“

Zavřel jsem oči a opětovně se ponořil do svých myšlenek. Po tváři se mi rozlil úsměv.
„Copak?“
„Představil jsem si, jaké by to muselo být pro takovou malou kapičku, ňadra jako velehory, štěrbinka jako nejhlubší bezedná propast… jaké to musí být ponořit se tam a navždy se ztratit, navždy s tebou splynout…“
„Kam ty na tohle chodíš…“
Jen jsem pokrčil rameny. Nekonečné, věčné splynutí… ta představa rezonovala mou myslí a mým tělem…

Zavrzání dřevěné lavice jsem téměř nevnímal. Najednou jsem vyhekl rozkoší a překvapením. Ocas nalitý touhou obklopilo vlhko a teplo Kristýniných úst. Hebké rty obemykaly ho u kořene a jazýček se k němu tiskl. Srdce mi bušilo vzrušením a chtíčem. Nevěděl jsem, které části mého těla je větší horko, jestli té uvnitř nebo té venku. Týnka jen hladově sála. Přerývaný rychlý dech. Vzala mé koule do dlaně a něžně si s nimi pohrávala.
„Už to nevydržím…“
Mé varování ji povzbudilo k ještě většímu úsilí.
„Aaahhh… ooohhhh…“ hekal jsem hlasitě, „nee…“
Už jsem to nevydržel a naplnil Týnce pusinku. Všechno spolykala a labužnicky si olízla rty.

Pomalu se zvedla a odkráčela pod sprchu. Pár okamžiků jsem se za ní díval a vzpamatovával se z právě prožitého vyvrcholení, než jsem ji následoval. Po sprše jsme se odebrali relaxovat do vířivky.

Odpočíval jsem se nataženýma nohama a Kristýnka se uvelebila na mě.
„Ono se ti něco v sauně nelíbilo?“ zeptala se opatrně.
„Líbilo. Proč?“
„Zaslechla jsem tam nee…“
„Aha,“ řekl jsem a nevěděl, jak pokračovat. „Víš, já vám holkám vlastně hrozně závidím.“
„A proč?“
„To máš tak, vy můžete kdykoli chcete a kolikrát chcete. A když to náhodou nejde, spraví to kapka lubrikantu. Nám, když se nepostaví, tak neuděláme nic. Vystříkáme se a je hotovo. Někdo sice může do pár minut znovu, ale někdo třeba i několik hodin nic…“

Kristýnka jen tiše poslouchala a rukou zabloudila do rozkroku, nejspíš, aby zjistila, jestli něco bude nebo ne.
„Když chcete ulovit chlapa, tak vám stačí hezky se obléknout, zavrtět prdelkou, zatřást kozičkama a je váš, lovit vás holky je mnohem těžší. A pak ty možnosti… to nepřeberný množství hraček různých tvarů velikostí a funkcí… a toho erotického prádla… Holka, když má doma sbírku hraček, tak je sexuální dračice, kluk je looser, co si na to neumí sehnat holku. A já si vzít na sebe erotické prádlo, tak se asi hodně pobavíme…“
„Hmm, a kde je to ostatní?“
„Jaké ostatní?“
„Menstruace, riziko znásilnění, těhotenství, porod… kdo se stará o domácnost, o děti? Kdo pere, vaří, uklízí…?“
„Copak já ti snad doma nepomáhám?“
„Tak ty jo, ale co jsem tak slyšela, najdou se tací, co doma nehnou brvou a jen se válí na gauči,“ prohlásila, „A že ty bys měl nějaký problém s postavením, to se říct nedá.“
„No jo, ale to jen díky tobě…“
„Tak to děkuju za pochvalu.“
„Nemáš zač.“
„A to tě fakt tak trápí, že ti to nejde tak rychle za sebou?“
„Ale ne, spíš si říkám, co všechno bych chtěl a pak to skončí u jednoho čísla.“
„A nestačilo by něco říct?“
„Asi stačilo, já nevím.“
„A co je na tom tak složitého?“
„Nevím. Když si spolu užíváme, tak si říkám, o co si ještě řeknu, co budeme spolu ještě dělat…“ povzdechl jsem si, „a pak přijde výstřik a všechno je pryč.“
„Aha. A co by si teď chtěl?“ položila mi zásadní otázku.

Když jsem neodpovídal a jen místo odpovědi pokrčil rameny, nastavila mi před obličej prsa.
„Chtěl by si snad mezi ně? Nebo mi je postříkat?“
Nic jsem neříkal a čekal, co bude dál. Postavila se zády ke mně, mírně se předklonila, vyšpulila zadeček a roztáhla si půlky od sebe.
„Nebo bys raději tohle?“

Neodolal jsem a přisunul se blíž. Pohladil jsem ji mezi nohama až k zadečku a zpátky. A pak jsem do těch míst zabořil hlavu. Ochutnával jsem zezadu její kundičku, pohrával si jazýčkem s hrází a kroužil i sevřené prdelce. Kristýnka takový útok nečekala, ztratila rovnováhu a musela se rukama opřít o okraj vířivky. Mazlil jsem se s oblinami sedinky a rukama šátral kam jsem jen dosáhl. Netrvalo dlouho a Týnku zachvátil orgasmus. Nohy ji neunesly a s velkým šplouchnutím na mě dosedla. Naštěstí se jí povedlo neutopit mě ani sebe, a dokonce i minout tvrdolína. Opřela se o mě a mezi nohama jí trčel můj ocas.
„Tak už mám taky péro mezi nohama,“ zasmála se.
„To se máš, když ale já bych raději, kdybys tam měla díru,“ povzdechl jsem si, „to bychom si pak víc užili.“
„No nevím,“ zapochybovala, hmátla rukou mezi nohy a honila trčící ocas, „já si to užívám i tak.“
„Hmm…aaaahhh…“ vzdychal jsem v péči její něžné ručky. „Že bych to zkusil taky?“

Protože mě Kristýna honila pravou, položil jsem svou levačku do jejího klína a zavřel oči. Snažil jsem se sladit pohyby našich rukou. Byl to nevšední pocit. Levačkou jsem pohyboval v klíně, pod prsty cítil kundičku, a díky ruční práci Kristýnky se z téhož místa linuly slastné pocity.

Po chvíli se nadzvedla a posunula tak, aby mohla zasunout. Seděli jsem ve vířivce a kolem nás bublala voda. Bez nějakých větších pohybů jsme si užívali naše spojení. Občas jsem se jen lehce nadzdvihnul nebo se jen zavrtěl, Týnka mi dělala totéž, jen u toho ještě zkoušela zatínat poševní svaly.
Byla v tom docela dobrá, trénovala s kuličkami v průběhu dlouhých směn ve vlaku.
Udržovali jsme se vzájemně ve stavu vzrušení.

Přemýšlel jsem, co vlastně chci. Chci se do ní udělat? Chci jí vystříkat zadeček? Chci jí postříkat celé tělo? Na jednu stranu jsem ji chtěl vidět postříkanou, jak si mé sperma rozmazává po těle, na druhou stranu mi to vždycky nevím proč, přišlo jako nehorázné plýtvání, i přesto, že jsem věděl, že zobe a otěhotnění tak s velkou pravděpodobností nehrozí. Nebo to snad bylo právě tím? Ta pravděpodobnost, ta myšlenka, že jsem takový samec, který překoná i antikoncepci?
Někde uvnitř mé hlavy se usadila myšlenka. Taková ta myšlenka, co má asi každý chlap, jakýmsi „omylem“ někoho zbouchnout. I když v ten okamžik nejsou děti na pořadu dne, takové to „hahaha jsi zbouchnutá a dělej si s tím co chceš…“ Nebo to snad byla představu sexu s těhulí? Ten pupek a velký kozy jako má Lenka, záviděl jsem tohle Pepovi?

Odkudsi v mé hlavě se vynořila vzpomínka na bejvalku. Co to dělám? Zanořený v Kristýnce myslím na bejvalku? Co to sakra se mnou je? To mě to tolik dostalo? To, že mi napsal, jak po mě touží? Nebo snad ten úžasný sex? Ale s Kristýnou to byla také fantastická jízda.

„Co je s tebou?“ přerušila tok mých myšlenek Týnka.
„Promiň. Nevím.“
Přetočila se a lehla si na mě a hlavu mi opřela o rameno. Vyčkávala.
„Netuším, co se děje. Prostě je toho na mě moc.“
„A já myslela, že tě tohle rozptýlí.“
„To jo, moc ti za to děkuju,“ odpověděl jsem a políbil ji, „Jen mám v hlavě děsný zmatek.“
„Jak to?“

Najednou se všechny mé myšlenky ze mě začaly sypat, tedy skoro všechny, to s tím zbouchnutím, mé představy, možná závist Lence a Pepovi, dokonce i to, jak po mě bejvalka touží. Jediné, co jsem si nechal pro sebe bylo, že jsme spolu spali. Nakonec jsem ze sebe vysypal i to, jak mě v létě zasáhlo její užívání si se sestřičkama.

Kristýna se posadila na druhý konec vířivky. Ne, že by byla tak velká, ale jako by ode mě potřebovala odstup. Chápal jsem ji. Mě se ulevilo, ale všechnu tíhu svých pocitů a myšlenek jsem na ni vychrlil. Jen seděla a koukala. A přemýšlela.
V hlavě jsem teď měl trochu prázdno, tak mi má mysl nabídla několik scénářů, od toho, kdy udělá hysterickou scénou a opustí mě, až po ten, kdy pozve bejvalku k nám domů a dáme si trojku.

„Ach bože,“ povzdechla si po chvíli, co mi přišla téměř jako věčnost, „Tohle všechno v sobě nosíš?“
Jen jsem přikývl a z očí se mi draly slzy.
„Aha,“ řekla naprosto klidným a věcným hlasem, „A co teď? Chceš mě nebo jí? Nebo snad nás obě? Nebo snad máš strach, že ti za někým uteču, když si byl můj první a jediný? Chceš dítě a vlastně nechceš? A co závidíš Pepovi? Těhotnou Lenku? Jak mu ale musí být, když to není jeho dítě.“
Vracela mi mé otázky, myšlenky, pochyby, touhy i obavy. Teď jsem pro změnu seděl já a tiše vzlykal. Přemýšlel jsem, jestli jsem jí tolik ublížil, nebo je ráda, že to všechno ví.

Po několika minutách, kdy bylo v místnosti slyšet jen bublání vody, jsem konečně zvedl hlavu a podíval se na Týnku.
„Mění se něco tím, že to všechno víš?“ zeptal jsem se opatrně.
„To jako jestli se rozjedeme?“
Sotva znatelně jsem přikývl.
„To ne. Svatba taky platí, teda jestli pořád chceš.“
Tentokráte jsem přikývl víc.
„Ale musíme si v klidu promluvit. A nejspíš i s tou tvojí bejvalkou.“

Najednou se ozval zvonek oznamující konec našeho vyměřeného času.
„Omlouvám se, že jsem to tu tak zkazil. Ty se snažíš mi zvednout náladu a já tím svým výlevem málem způsobím rozchod.“
„Hmm.“
Neřekla, to je dobrý, to nevadí, nebo nějakou jinou podobnou frázi. V tu chvíli jsem věděl, že to nebude jen tak.

Zvedli jsme se a zamířili k šatně. Když jsem jí nabídl pomocnou ruku, ani se na ni nepodívala.

Navigace v seriálu<< Kristýnka 62 – Setkání s bejvalkouKristýnka 64 – Prozření >>
4.5 50 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Harai

Někdo hodnotil tuhle povídku hodně špatně. Nechápu proč, je to napsané čtivě, s citem, zápletka příběhu dodala šmrnc. Za mě *****

Tomas

Myslim ze poviedka 10/10 ma vsetko co k tejto serii patri. Ja verim v to ze byvalku este par krat navstivi ale vyberie si Kristinu s ktorou je cely cas. Na to ake temy zvacsa tento portal ma si myslim ze cela seria ma dlhodobo skvele diely ale ano potrebovali ozivit neverou (ci s byvalkou al …) ☺️🙏🏻👍🏻 Za mna autor naparadu pokracuje

Junior

No tak už to je jak ze života. Tomáš má rád obě, ale má si vybrat. Jsem jen zvědav jak si s tím autor a Tomáš poradí.

Milda

Po dočtení mě napadlo jako první „to je ale debil“ Stává se z toho psychologický román, buď to pořádně rozjeďte nebo efektně ukončete. Seriál super, ale už je to asi dlouhé a co furt vymýšlet.

8
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x