Tinnitus 15

Toto je 15 díl z 17 v seriálu Tinnitus

Celé dopoledne jsem strávila odháněním bráchy a lenivě se povalovala na gauči. Pozorovala jsem mámu vařící oběd a vychutnávala si pohled na křivku ňader, která se jí krásně rýsovala pod tenkou látkou. „Nedívej se na mě takhle,“ zavrtěla s povzdechem hlavou, když jsme se setkaly pohledem.
„Jak?“
„Ty moc dobře víš, jak…“
„Když já pořád myslím na to, jak jsi mě dneska vylízala,“ vyplázla jsem na ni jazyk. „A nejenom kundičku…“ připomněla jsem naschvál, co mi ráno dělala.
„Já se z tebe zblázním,“ protočila oči. „Aspoň, že si od vás odpoledne odpočinu.“
Potom se zamyslela a přišla blíž ke mně.
„Nechceš Luďkovi trochu pomoct, aby tam neudělal nějakou ostudu? Je dneska nějakej divnej…“
„Kdepak, ráno mu to muselo stačit,“ zasmála jsem se.
„Kájo… a vy jste… spolu… dělali všechno?“ polkla máma rozpačitě. „Dávejte si pozor, ať nejsem babička.“
„To nehrozí,“ mávla jsem bezstarostně rukou. „Beru prášky. A stejně mi to dělal do zadku, jestli to chceš vědět. Z toho ještě nikdo neotěhotněl.“

Máma si jenom povzdechla.
„Asi nemusím vědět všechno… Ale stejně by mě zajímalo, jestli už spolu… víš, co myslím…“ sklopila bezradně oči k zemi.
„Jestli jsme šukali? Včera poprvé,“ přiznala jsem klidně. „Ty to s ním taky děláš, tak co…“

Rozhostilo se mezi námi ticho, které prolomila máma. „Ani nevíš, jak se tím trápím,“ přiznala rozpačitě. „Pořád jsem se tomu bránila, ale potom… Vím, že je to zvrácený, ale když byl ve mně… já úplně tekla.“
„O tom mi povídej,“ mrkla jsem na ni spiklenecky. „Ten pocit, že šukám s vlastním bráchou… to bylo neuvěřitelný.“
„Ani mi o tom nemluv… Asi jsem po tátovi,“ povzdechla si.
„A ty jsi s ním vážně nic neměla?“
„Vždyť už jsem ti to vyprávěla,“ mávla rukou. „Ale kdyby ses zeptala tety Jitky, tak se možná něco dozvíš. Tenkrát to bylo divný, když tak najednou utekla z domova.“

Máminu mladší sestru jsem téměř neznala. Viděla jsem jí jen jednou, na dědově pohřbu. Jinak se veškerým rodinným kontaktům vyhýbala.
„A ty myslíš, že s ní děda něco měl?“
„Já nevím, už jsem tenkrát bydlela jinde. Ale připadalo mi zvláštní, jak narychlo zmizela.“
„Třeba si ho před ní jenom honil, když už jsi tam s nimi nebydlela.“
„Kvůli tomu by neutekla, to dělal už předtím,“ pokrčila máma rameny.
„Zkusila jsi se někdy zeptat babičky?“
„Mně to tenkrát moc nezajímalo,“ přiznala máma. „Čekala jsem tebe a tohle pro mě byla uzavřená kapitola. Ty jsi se s ní o tom bavila?“

Zvedla jsem se a přitočila se k ní.
„Začala s tím sama,“ řekla jsem, zatímco jsem pozorovala, jak se jí ňadra bez podprsenky vlní pod tenkou látkou. Viděla bráchovo prostěradlo a jenom utrousila, že je stejnej jako děda…“
„V tom měla pravdu,“ pousmála se máma.
„O tetě ale nic neříkala.“
„Pro ně to byla ještě malá holka, tak možná proto. Ačkoliv tak malá zase nebyla,“ zamyslela se. „A na tátu se při tom dívala ráda. Byla zrovna v tom věku, kdy to holky nejvíc zajímá.“

Přitiskla jsem se k ní celým tělem a políbila ji na krk. „Hezky voníš,“ zašeptala jsem. „A všude…“ dodala jsem rozpustile.
„Karolíno, nech toho,“ ohnala se po mně máma.
„No a co,“ bránila jsem se. „Líbí se mi, jak tam voníš.“

Pohladila jsem ji po stehnu a pomalu po něm putovala až ke kalhotkám. „Chceš vylízat?“ zašeptala jsem jí do ucha.
„Kájo… babička je vedle,“ zasykla máma. „Nech toho.“
„Tak jí řekneš, že sis to dělala sama,“ ponoukala jsem ji. „Chceš?“

Mnula jsem přes kalhotky její přirození, které nezadržitelně vlhlo.
„Jsi hrozná,“ potřásla hlavou máma, ale to už si stahovala kalhotky ke kotníkům.
Posadila se na stůl ve vyloženě necudné pozici.
Sklouzla jsem mezi její roztažené nohy a olízla jazykem překrvené pysky. Máma zasténala a přitiskla si mou hlavu do rozkroku. S prsty zabořenými v mých vlasech se poddala mým dotekům. Tiché sténání postupně zesilovalo, jako by ji vzrušovalo, že nás může babička slyšet. Vyvrcholila s hlasitým výkřikem.

„Proč já se vždycky nechám přemluvit,“ bědovala, zatímco si upravovala kalhotky.
„Protože se ti to líbí,“ zasmála jsem se.
„Protože jsi pokušitelka,“ postěžovala si máma. „A nepočítej s tím, že ti to oplatím.“
„Tak si řeknu bráchovi,“ vyplázla jsem na ni jazyk a uhnula před dobře mířeným pohlavkem.

Ani jednu z nás nepřekvapilo, když se z vedlejšího pokoje ozvala babička.
„Jaruno, potřebuju otočit.“
„A máš to,“ vysmála jsem se potichu mámě, která si to ale nenechala líbit.
„Zavolám ti Káju, já teď nemůžu,“ zavolala na babičku. „Káááájo,“ zakřičela hlasitě a mně nezbylo nic jiného, než předstírat příchod.

Babička ležela na posteli a z očí jí sršely blesky.
„Co ti trvalo tak dlouho?“ zahudrovala a já pochopila, že nemá dobrý den.
„Chvilku trvá, než sem seběhnu,“ bránila jsem se.
„Kdyby tam tvá máma nedělala kraviny, tak tě nepotřebuju,“ postěžovala si.
„A co dělala?“ pousmála jsem se.
„To, co ty každou noc, ostudo,“ nakrčila obočí babička.
„No babi…“ zrudla jsem.
„Jen se nedělej, nejsi přitom tak potichu, jak si myslíš.“
„Tobě to vadí?“
„Ále…nevadí,“ mávla rukou. „Jsi mladá, to k tvému věku patří.  Jaruna by ale už měla mít rozum.“

Rozhodla jsem se využít situace, která k tomu nahrávala.
„Babi… jak jsi mi vyprávěla o dědovi… on to dělal i před tetou Jitkou?“
„Proč tě to zajímá?“
„Jenom mě to tak napadlo, když se takhle bavíme.“
„Franta, jako tvůj děda, prostě potřeboval občas vypustit přetlak. A bylo mu jedno, jestli u toho jsou holky,“ zavzpomínala se babička. „A měl u toho rád obecenstvo,“ přiznala po chvíli. „Holky byly hezké a jemu to dělalo dobře.“

Krátce se odmlčela, ale potom sama od sebe pokračovala.
„Jitka byla jiná, než tvoje máma, zvědavější, divočejší. A dědovi se to líbilo…“
Se zasténáním se posunula, abych si k ní mohla přisednout. „Byla mlaďoučká, ale dobře věděla, co s chlapama dělá. Děda jí měl plnou hlavu.“
„Jak to dopadlo?“ vyzvídala jsem.

Babička bez pobízení vzpomínala dál.
„Mysleli, že o tom nevím. Jitka si ale psala deník a já věděla, kde ho schovává. Tam bylo všechno.“
„Babi, ty mě napínáš,“ vyhrkla jsem. „Co tam bylo?“
„Válí se támhle v šuplíku. Jestli chceš, můžeš si ho přečíst,“ kývla ke staré komodě v rohu pokoje. „A mámě vyřiď, ať si to dělá v soukromí.“

Rychle jsem strčila zaprášený sešit pod tričko a nechala babičku se vzpomínkami.
„Co říkala?“ zajímala se máma.
„Nic,“ zapírala jsem s deníkem přitisknutým k tělu.
Už jsem se nemohla dočkat, až si ho přečtu. „Vlastně jo, prý si to máš dělat v soukromí,“ zachichotala jsem se. „Asi jsi byla moc hlučná.“
„Díky tobě,“ plácla mě máma utěrkou po zadku s úsměvem. „To si to od ní zase vyslechnu…“ postěžovala si.

Zmizela jsem v pokojíku a uvelebila se na posteli. Otevřela jsem zaprášený sešit a začetla se. Byla jsem na začátku, když na okno zaklepala Denisa.
„Co to máš?“ zajímala se, zatímco přelézala parapet.
„Deník mojí tety. A je to zajímavý,“ mrkla jsem na ni významně.
„Neříkej, že tam píše nějaký sprosťárny,“ vyvalila na mě oči Denisa.
„To víš, jsme zvrhlá rodina,“ zasmála jsem se. „Pojď ke mně, můžeme si to číst spolu.“

Otevřela jsem znovu sešit a snažila se nevnímat její nahé stehno, kterým se ke mně přitiskla.
„Tak poslouchej,“ otočila jsem se k ní. „A pak mi pěkně povíš, co jste včera dělali s Honzou.“

Autor

Navigace v seriálu<< Tinnitus 14Tinnitus 16 >>
4.8 56 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Sasha

Změna tempa i nálady, volnější díl přinášející nové postavy i témata. To je zajímavý příslib do budoucna…

Pepik

Super díl, super seriál.

Junior

Pěkné pokračování. Jsem zvědav co se píše v deníku i jak se bude příběh dále vyvíjet.

Fiona

Super dil, porad nejake prekvapeni

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x