Tinnitus 19

Toto je 19 díl z 19 v seriálu Tinnitus

Po návratu domů mi připadal náš byt neutěšený a studený, jako bych tam ani nepatřila. Chyběla mi Denisa a pomalu jsem si připouštěla, že mě možná holky vzrušují víc než kluci. Tinnitus se bráchovi nelepšil, byl závislý na prášcích, které pravidelně užíval a byly chvíle, kdy nešťastně bušil hlavou do zdi, aby nevnímal neodbytný pískot v uších. Občas jsem mu pomohla rukou, ale stejně jako máma jsem odmítala jakoukoli další aktivitu v tomhle směru. To mu nebránilo v tom, aby v každý příhodný okamžik vytáhl ztopořený ocas a vyhonil se. Pořád jsem nedokázala pochopit, kde se v něm bere tolik mrdky. Občas se o tom zmínila i máma, která si užívala bráchovy pozornosti jen nepatrně méně než já.

Neustále jsem kontrolovala mobil, jestli se neozvala Denisa, ale postupně jsem ztrácela zbytky naděje, že ji ještě uvidím. Až jednoho dne, kdy jsem seděla v kanceláři a snažila se zpracovat denní hlášení, se náhle na stole ozval mobil. Když jsem zjistila, kdo mi volá Denisa, nervózně jsem přitiskla mobil k uchu.
„Ahoj,“ zaslechla jsem její nejistý hlas.
„Proč ses neozvala dřív?“ vyhrkla jsem. Zhrozila jsem se, jak žárlivě to znělo, ale už bylo pozdě.
„Bylo toho na mě teď nějak moc, promiň,“ hlesla.
„Neříkej, že máš tolik starostí s Honzou,“ zasmála jsem se nervózně.
„Kdyby jenom s Honzou,“ povzdechla si.
Zaslechla jsem v jejím hlase zvláštní podtón a zpozorněla jsem. „Co se stalo?“

V telefonu se rozhostilo mlčení. Rozhodla jsem se nenaléhat a dala jí čas, aby se sama rozpovídala.
„Pamatuješ si, co s mámou udělaly ty prášky?“ ozvala se po chvíli.
„Na to se nedá zapomenout,“ zasmála jsem se.
„Byla z toho špatná, všem se nám vyhýbala a táta si toho všiml. Začal dost neúprosně zjišťovat, co se jí stalo.“

Pomalu jsem začínala chápat, o co jde.
„Jak to dopadlo?“ zeptala jsem se jemně, abych ji nevyděsila. Slyšela jsem, jak hlasitě oddechuje. Očividně váhala, jestli mi to má říct a mně jí bylo líto.
„Chceš se radši bavit o něčem jiném?“ navrhla jsem opatrně.
„Já nevím,“ špitla. „Potřebuju si o tom s někým promluvit, ale taky se stydím.“
„Přede mnou se snad nemusíš stydět…“
„To asi ne,“ pousmála se. „Táta nedal pokoj, dokud to z nás nedostal,“ dodala sklesle.
„Takže všechno ví?“
„Hmmm,“ přitakala.
„Vyváděl hodně?“
„Skončilo to tak, že se s mámou pohádal. Měla jsem strach, že jí ublíží,“ svěřovala se mi.

V pokoji se objevil Luděk, odehnala jsem ho nevraživým pohledem a soustředila se na Denčino vyprávění.
„Mluvil o tom pořád dokola, byl tím úplně fascinovaný. Nedokázal přestat, pořád vyzvídal další a další podrobnosti,“ pokračovala Denisa. „Nakonec ho napadlo, že ty prášky taky vyzkouší, aby mámě dokázal, že to s ním nic neudělá. Museli jsme napsat Luďkovi, aby nám je poslal.“
„Já bráchu zabiju,“ vyhrkla jsem. „Vážně vám je ten debílek poslal?“
„Myslel, že je chceme pro sebe s Honzou,“ omlouvala ho a já se znovu přistihla, že na bráchu žárlím. To už ale Denisa pokračovala. „Máma ho přemlouvala, aby to nedělal, ale nedal si říct. Když ty prášky přišly, tak nás donutil si je vzít.“
„Počkej, koho myslíš tím nás?“ zabrzdila jsem ji.
„Museli jsme si je vzít všichni, dokonce si je vzal i on,“ hlesla.
„Co to s vámi udělalo?“
„Ani se neptej. Museli jsme zůstat v obýváku, choval se strašně. Pořád tvrdil, že lžeme.“

Neuměla jsem si představit, co se u nich odehrávalo. Podle tónu jejího hlasu musela být atmosféra hodně napjatá.
„Jak to dopadlo?“ zajímala jsem se.
„Při  vší smůle to začalo působit nejdřív na mě. „Byla jsem strašně nadržená. Bylo to strašný, nemohla jsem to vydržet, ale táta mě nechtěl pustit pryč.“
„Co jsi udělala?“
„Co asi,“ vyhrkla naštvaně. „Normálně jsem se před nimi vyprstila. Nedokázala jsem se ovládnout, bylo to hrozný.“

Uvědomila jsem si, že mě její vyprávění začíná vzrušovat. Rozepnula jsem si džíny a dlaní  zajela do kalhotek.
„Svlékla jsi se u toho?“
„Nejdřív ne,“ klesl jí zahanbeně hlas. „Měla jsem na sobě sukni, takže stačilo ji poodhrnout a udělat si to přes kalhotky. Jenomže táta nedal pokoj, dokud jsem si je nesvlékla. Chtěl vidět úplně všechno.“
„Myslíš, že ho to vzrušovalo?“ odvážila jsem se zeptat.
Denča se na chvíli odmlčela.
„Vzal si ty prášky taky, takže asi jo. Zvláštně se mu leskly oči,“ připustila po chvíli.

Zavřela jsem oči a s rukou zabořenou v kalhotkách jsem začala masturbovat. Hlavou mi bleskla myšlenka, že bych někdy mohla potají také vyzkoušet ty bráchovy prášky, ale raději jsem ji zahnala pryč.
„Hrozně jsem se styděla, protože mě všichni sledovali. Táta ze mě nespustil zrak. Nejhorší bylo, že mě k tomu začal hrozně svědět zadek,“ ulevila si. „Neumíš si představit, co to se mnou dělalo. Dopadlo to tak, že jsem jednou rukou masturbovala a druhou si dráždila konečník,“ postěžovala si.
„Myslíš, že to bylo z těch prášků?“
„Asi jo, normálně bych si prsty do zadku nestrkala.“
„Ani přede mnou?“ vyhrkla jsem.
„To je něco jiného,“ zachichotala se.
Z úst mi při té představě uniklo tiché zasténání. „Občas si tam taky hraju,“ přiznala jsem se.
„To mi radši neříkej,“ povzdechla si Denča. „Od té doby mám prst v zadku skoro pořád.“
„Kdybys chtěla, tak bych tě tam vylízala.“
„Nech toho, nebo se budu muset vyprstit,“ vydechla.
„No a co, já už to dělám.“

Denisa se odmlčela, slyšela jsem jen tiché šustění.  
„Já už taky,“ ozvala se po chvíli.
„Svlékla jsi se úplně?“
„Ne, jenom kalhotky.“
„Pošleš mi fotku?“

Za chvilku na displeji blikla nová zpráva. Otevřela jsem ji a uviděla Denčinu chlupatou kundičku. Prsty si roztahovala pysky, aby mi ukázala všechno a já zasténala touhou. Rychle jsem odtáhla kalhotky od těla a poslala jí na oplátku fotku mého přirození.
„Jenom se takhle navzájem trápíme,“ vydechla po chvíli smutně Denisa.
„Když mě se po tobě stýská,“ přiznala jsem s bušícím srdcem.
„Myslíš, že mně po tobě ne?“
„Jen aby,“ zapochybovala jsem.
„Kájo, já tě mám ale opravdu ráda,“ zašeptala.

Najednou jsem se lekla toho, co se mezi námi odehrává. „Přece nejsem lesba,“ mihlo se mi vyděšeně hlavou.
„Jak to u vás pokračovalo?“ zeptala jsem se raději.
„Naštěstí už ty prášky působily i na zbytek rodiny. Ačkoli brácha by byl nadrženej asi i bez nich,“ konstatovala pobaveně. „Od tvého odjezdu si musel vystačit sám.“
„Chudáček,“ zasmála jsem se.
Podbřiškem mi projelo slastné zatrnutí signalizující brzké vyvrcholení.
„Povídej dál,“ pobídla jsem ji hlasem ochraptělým vzrušením.
„Bylo to divný. Brácha ho vytáhnul ven a začal onanovat, jenomže táta chtěl, aby mu máma pomohla. Pořád říkal, že se chováme jako zvířata, ale nejhorší byl on sám.“
„Poslechla ho?“
„Nechtěla, křečovitě se držela křesla a prosila, aby toho nechal. Jenomže ty prášky jsou fakt nářez…“
„Takže to udělala?“
„Přinutil ji k tomu, vyhrožoval, že to všem řekne,“ povzdechla si Denča. „Ale asi by to udělala i bez toho, nedokážeš si představit, co s tebou ty prášky udělají.“
„A táta?“
„Myslel si, že to zvládne. Jenomže to nejde.“
„Co dělal?“

Čekala jsem na pokračování a vzrušením téměř nedýchala. Prsty jsem rejdila v mokré kundě a napůl doufala, že se v pokoji objeví brácha. V hlavě už jsem spřádala plány, jak z něho vymámím aspoň jeden prášek na vyzkoušení.
„Musela jsem se svléct donaha. Opakoval dokola, že jsem moc hezká a určitě se klukům líbím. Já byla tak nadržená, že jsem mu neodporovala, nechala jsem ho dělat, co chce. Nejdřív mě jenom osahával, ale… normálně mě vylízal… a potom… já se stydím,“ vzlykla.
„Denčo, řekni mi všechno,“ vydechla jsem.
„Šukali jsme spolu,“ vyjekla. „Vystříkal mi kundu, a potom i brácha. Bylo to hrozný, málem jsem vylízala i mámu. Naštěstí ty prášky pomalu odeznívaly a já se včas vzpamatovala.“

Odhodila jsem telefon vedle sebe a se zaťatými rty  vyvrcholila. Zhluboka jsem se vydýchala a teprve potom znovu přiložila mobil k uchu.
„Promiň, to nešlo vydržet,“ omlouvala jsem se.
„Já se udělala taky,“ přiznala tiše.
„Co druhý den?“ vyzvídala jsem. „Pokračovalo to?“
„Ani náhodou,“ ohradila se. „Táta dělal, jako by se nic nestalo a máma utekla do kostela. Radši nechci vědět, co řekla farářovi.“
„Řekla bych, že tímhle se nepochlubila,“ pousmála jsem se.

Povídaly jsme si ještě dlouho, vyrušila nás až máma, která nakoukla do dveří.
„Aspoň to dělej pod dekou,“ upozornila mě chladně, když spatřila, jak ležím na posteli s kalhotkami staženými v půli stehen. Hlavou mi bleskl nápad, na který jsem myslela zbytek dne. „CO KDYBY OMYLEM SPOLKLA BRÁCHOVY PRÁŠKY ONA?“

Všem svým kritikům dávám zapravdu. Jedná se o tupý incest, kde spolu všichni šukají a s realitou to nemá nic společného. Tenhle seriál k tomu ale směřuje celou dobu a nemyslím, že by bylo vhodné ho zakončit například svatbou… 😀

Autor

Navigace v seriálu<< Tinnitus 18
4.8 62 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
12 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Marťas

Možná už se z toho stává Boha pusté hrobeso, ale strašně dobře napsané. Ale i tak jsem zvědavý kam až zajdou pokusy s prášky. Zatím Haraii držíš tah na branku a povídka má smyslu plný děj ikdyž samozřejmě nereálný. 5*

Gourmet

Ať tě ani nenapadne končit, je to velice napínavé čtení a ani svatba by mi nevadila.
😁😀🤪

Marťas

Možná právě tím, že se ti vymkl kontrole, se ti tak dobře píše. A pokud tě to baví a máš chuť jej psát, tak to dělej. A tento seriál stále baví a hodně dobře se čte. Pokud nějaký incest, tak hlavně od tebe, protože se nejlépe čte. 👍

aN00Bis

A co svadba Káji a Denisy?

Yarda

Snad by bylo dobré upřesnit, jestli se hovor s Denisou odehrál v kanclu nebo doma v pokoji. Ale jinak dobré, i když bych asi taky přemýšlel o jiném tématu. Tinnitus je už něco jako vymýšlet pořád nové příběhy o tom, co erotického zažije nedoluštěné sudoku v tropickém pralese.

Michal1

Moc často komentáře nepíšu, ale teď musím. Tohle je jeden z nejlepších seriálů tady a doufám, že ještě spousta dalších dílů přibude. Děkuji tímto autorovi za skvělé počtení.

novinka

Tiež by som ocenil pokračovanie 5*

Denis 86

Zajímavé

Pepega

nejlepší by bylo vymyslet událost kam by jsi dal celou druhou rodinu + naši trojku a dát jim všem onen lék a sledovat co by se stalo XD

12
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x