Kristýnka 64 – Prozření

Toto je 64 díl z 69 v seriálu Kristýnka

Místo, aby vířivka mou náladu zvedla, došlo spíš k ochladnutí. Byla to moje chyba, ale už jsem to v sobě nemohl dál dusit. Následujících několik dnů jsme spali každý na své straně postele, žádné intimnosti, žádný sex.

Kristýna se domluvila na večeru se sestrami, docela jsem ji chápal, potřebovala to s někým probrat. Já ostatně také, ale marně jsem přemýšlel s kým. S Pepou to moc nešlo, všechno by nejspíš vyzvonil Lence, a ostatní nebyli tak dobří kamarádi, abych se jim s tím vším svěřoval. Jediný, kdo mi zbýval, byla bejvalka. Zvedl jsem tedy telefon a zavolal jí. Domluvili jsem se na setkání, jen to byl docela problém vymyslet kde. U nás doma to nešlo, u ní doma také ne, muselo to být někde na veřejnosti a při tom jsme potřebovali mít soukromí. A nejlépe někde, kde nás nezahlédne Kristýna. Nakonec padla volba na malou kavárničku s útulnými koutky.

Seděl jsem a čekal až přijde. Sotva jsem ji uviděl všechno se mi vrátilo. Najednou jsem nevěděl, co dělat. Přišla ke mně a já nebyl schopný ji ani pozdravit.
„Co se děje?“ zeptala se, sotva dosedla.
Krčil jsem neurčitě rameny.
„Říkal si, že si musíme promluvit,“ pobízela mě.
Jen jsem přikývl.
„Já to nedokážu,“ špitl jsem.
„A co?“
„Nedokážu ublížit žádné z vás.“
„Mně a Kristýně?“
„Jo.“
Mlčela a dívala se na mě.
„Jak můžu říct tobě, že nic nebude, když jsem ti už jednou dal košem kvůli ní? Jak můžu říct jí, že nic nebude, že budu s tebou? Já… obě vás miluju… tys byla moje první láska… dlouho jsem ti nemohl odpustit, žes mi tenkrát nedala… spřádal jsem dokonce i plány na pomstu… chtěl jsem se s tebou vyspat a pak tě odkopnout…“
Tiše poslouchala mou zpověď.

„Kristýnu jsem připravil o panenství, vlastně jsem si ji v posteli vycvičil k obrazu svému… slíbil jsem jí manželství… plánoval s ní budoucnost…“
„Plánoval? To znamená, že už neplánuješ?“
„Já nevím. Nevím vůbec nic. Chci tebe, chci jí… nedokážu se rozhodnout a bojím se, že přijdu o vás obě… Ty seš moje první láska, moje nejlepší kamarádka, která o mně ví všechno, víš toho o mně víc než holka, kterou…“
„…kterou si požádal o ruku,“ dokončila za mě.
Pokýval jsem hlavou na znamení souhlasu.

„Můžu se na něco zeptat?“ přerušila ticho.
„Klidně. Mně už je asi všechno jedno…“
„Neuraz se, ale čistě teoreticky, kdybyste nebyli zasnoubený…“
„No?“
„Změnilo by se nějak tvoje rozhodování?“
„Jak to myslíš?“
„Jak tě tak poslouchám, tak to, co tě trápí je, žes ji požádal o ruku.“

Zůstal jsem na ni zírat s otevřenou pusou.  Asi jsem musel vypadat dost nechápavě.
„Chápu, že nejsem nestranná, když se rozhoduješ mezi mnou a jí, ale zkus se zamyslet nad tím, jak by se změnilo tvé rozhodování, kdybys ji nepožádal o ruku,“ zopakovala znovu stejnou myšlenku.

V tu chvíli to bylo jako moment prozření, jako kopanec, který jsem potřeboval.
„Promiň,“ řekl jsem.
„Za co se omlouváš?“
„Za všechno. A děkuju.“
„A za co je poděkování?“
„Za to, že jsi. A za ten kopanec.“
„No není zač. Hlavně si to srovnej v hlavě.“
„Mám takový pocit, že se mi to urovnalo. Jen nemám sílu to řešit teď před Vánoci.“
„Chápu. A můžu vědět, jak ses rozhodl?“
„Můžeš. Dost mi pomohla ta tvoje otázka.“
„Jak ses teda rozhodl?“
„Kdyby nebylo toho prstýnku, tak jsem teď s tebou.“
„To mě těší. Takže?“
„Takže po Novém roce to rozseknu, jen doufám, že mě ještě pořád budeš chtít.“
„Jsi opravdu rozhodnutý?“
„Ano. Jen mě mrzí, že se musím zachovat jako hajzl a vzít zpátky své slovo. Ale až po Vánocích, teď jí to opravdu udělat nemůžu. Nechci jí zkazit Vánoce.“
„Jasný. Tak jestli je to všechno, co jsi potřeboval, tak já zase půjdu.“
Rozloučili jsme se a já si najednou připadal takový lehčí, všechno ze mě spadlo. To, že jsem si všechno ujasnil, mi ulevilo.

Přišel jsem domů. Kristýna byla zatím ještě pryč, bylo mi jasné, že holkami to má na dlouho. Byl jsem odhodlaný si užít Vánoce s Týnkou.
Pustil jsem koledy, nachystal věci na punč, stačilo ho dát jenom ohřát, dodělal jsem ještě nějakou výzdobu, poklidil, co bylo potřeba.

Zarachotily klíče v zámku. Dveře se otevřely a tam stála Kristýnka. Vypadala naprosto odhodlaně.
„Ahoj miláčku, vítej doma,“ zašvitořil jsem s veselou náladou, „dáš si punč?“
Týnka zůstala stát mezi dveřmi s otevřenou pusou.
„Půjdeš dál? Nebo zůstaneš na chodbě? A co ten punč?“
„Jo… ten si dám,“ vykoktala ze sebe překvapeně.
„Za chvíli to bude, musí se to ohřát,“ hlásil jsem od sporáku.
„Tys pil?“
„Ne. Proč?“
„Tak co se děje?“
„Co by se dělo? Nic.“
„To vykládej někomu jinýmu. Už víc jak týden tady bloumáš s náladou pod psa a najednou je ti tak veselo…“
„Víš co? Já si řekl, že se na všechno můžu zvysoka vykašlat a že si užiju naše první společné Vánoce.“
„To jsem ráda. Ale co tak najednou?“
„Prostě tak. Nějak mi pomohlo se z toho vypovídat. A navíc jsem tu teď byl sám a měl jsem dost času přemýšlet…“
„A o čem?“
„O všem, o nás, o bejvalce, o Vánocích… a tak…“
„Aha. To jsem ráda.“

Nalil jsem horký punč do hrnečků a jeden jí podal. Když si ho brala, všiml jsem si, že jí na ruce chybí prstýnek.
„Kde ho máš?“ zeptal jsem se a kývl směrem k její ruce.
„Co kde mám?“
„Prstýnek.“

Najednou se zarazila.
„Já…“ hledala odpověď, „já… ho sundala…“
„A proč?“ podivoval jsem se.
„Proč?“ zopakovala po mně, „No… protože jsem ho nechtěla ztratit…“
„Jak ztratit? Copak on ti najednou nesedí?“

Vzhledem k tomu, co jsem probíral s bejvalkou a co Kristýna řešila se sestřičkami, jsem trochu tušil, že nejspíš nešlo o strach ze ztráty. Nebo alespoň ne o strach ze ztráty prstýnku.
„Nech to být, prosím…“
Hlavou mi bleskla myšlenka, že teď by se vše dalo elegantně vyřešit. Stačilo by se zeptat, jestli mi ho nechtěla náhodou vrátit. Místo toho jsem vzal raději zpátečku, proč si kazit Vánoce.
„Tak dobře,“ souhlasil jsem s jejím řešením a raději navrhl změnu tématu, „Co holky, Jana s Lenkou, jak se mají?“
„Lenka díky Pepovi úplně září, takhle šťastnou jsem ji snad ještě neviděla.“
„Tak to jsem rád, jen doufám, že to zase nějak nepokazí.“
„Toho se tolik nebojím, vzhledem k tomu, co vyprávěla, tak má teď všeho dostatek. Říkala něco o tom, že Pepa je snad ještě víc nadržený než ona sama.“
Na to se nedalo nic říct. Jen jsem se usmíval.

„A Jana si to taky docela užívá, zatím to na ní teda není vidět. Všechno je v pořádku. Jen si stěžovala, že se najednou nemůže vejít do žádné podprsenky.“
„Jana?“
„Jo. Říkala, že konečně bude mít nějaký prsa.“
„To jsou věci.“
„Viď. Skoro mi až přišlo líto, že nejsem taky v tom.“
„Jak to?“
„Tak zaprvé bys měl doma těhuli svolnou k sexu, zadruhé ty dvě se stejně o ničem jiném nebavily než ranních nevolnostech, výbavičce pro mimina, vyšetřeních, ultrazvucích a spoustě dalších věcí, a já k tomu neměla co říct.“
„Aha,“ odpověděl jsem a chytil ji kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. „Tak těhuli na sex bych bral, ale bez toho zbytku se klidně obejdu.“
„To já taky,“ kupodivu se mnou souhlasila, „prsa mi stačí takový, jaký mám. Ještě si kupovat nový prádlo…“
„A nejen prádlo. I všechno ostatní oblečení…“
„To je fakt, Lenka říkala, že je jako velryba a do ničeho se nevejde…Koukám, že ty se taky nějak nemůžeš vejít do oblečení…“
Těžko jsem mohl zapírat se stanem v rozkroku.
„Ty se divíš? Po pěti dnech bez uvolnění?“
„Tak tomu musíme nějak pomoct…“

Zase to byla ta moje stará Kristýnka, jako by vše bylo zapomenuto. Cestou do ložnice jsme odhazovali přebytečné kousky oblečení, abych do postele padli zcela nazí.
Naše těla se k sobě tiskla, nohy se propletly, ruce bloudily po našich tělech a hladová ústa splynula v dlouhém polibku. V dlaních jsem svíral její zadeček a tlačil její klín proti svému. Cítil jsem její vlhkost, její touhu. Nechala se přetočit na záda a umožnila mi do ní vstoupit. Jedním pohybem jsem vnikl do její štěrbinky.
„Aaahhhh…“ vydechla a oči se jí rozšířily rozkoší.

Vychutnával jsem si naše spojení, jako by to mělo být naposled.
Pomalými dlouhými tahy jsem projížděl tunelem lásky sem a tam. S každým pohybem Týnka tiše vzdychala. Byl jsem tak natlakovaný, že jsem věděl, že dlouho už to nevydržím.
Zastavit pohyb, soustředit se na dýchání a oddálit to. Kristýnka místo, aby se mnou spolupracovala, ještě víc mě dráždila vzrušovala, vlnila se v bocích a snažila se proti mně přirážet. Cítil jsem, že bude konec. Nemohl jsem to zadržet. Zásoba nastřádaná za těch několik dní se drala ven.
Naposledy jsem přirazil a v mohutných cákancích plnil její jeskyňku.
„Promiň, moc sis to neužila,“ řekl jsem omluvně.
„Já doufám, že to dneska nebylo poslední číslo,“ dopověděla mi laškovně.

Svalil jsem se vedle ní. Sáhla si rukou do rozkroku a prsty nabírala vytékající tekutiny. Prohlížela si ulepené prsty.
„Něco z tebe teče,“ poznamenal jsem.
„Neříkej, ale já mám takový pocit, že je to tvoje.“
„Už ne. S láskou jsem ti to věnoval.“
„Tak to pěkně děkuju, já ti to klidně vrátím.“

Poté si ulepené prsty otřela o můj hrudník. Natáhl jsem se k její štěrbince, nabral si také trochu a začal si kreslit po jejím těle.

Autor

Navigace v seriálu<< Kristýnka 63 – Předvánoční splínKristýnka 65 – Štědrý den >>
4.4 28 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
24 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Marťas

Tak po tomto dílu jsem opravdu napnutý jako struna. Celá tato báječná série je jako na horské dráze. Už to i spělo k svatebnimu obřadu.Promiň, ale po tom rozhovoru s Bejvalkou, mi přijde Petr jako pěkný hajzl. Prostě si udělá s Kristýnkou hezké vánoční svátky, oslavý Silvestra a Nový rok, možná i s rodiči. Hezky si užije. A pak jí řekne :“Promiň miláčku, ruším zasnoubení a vracím se za Bejvalkou. “ Já jsem sice hajzl, ale něco takového bych nebyl schopný udělat. Je to pouze seriál i když si mohu myslet na nějakém reálném základě. A teď bych mu přál,… Číst vice »

Junior

No máš pravdu, ale tak v životě občas chodí. No tak nevím jestli ti doporučit pokračovat ve čtení dalších dílů, ale nech se překvapit jak to autor zakončí.

Last edited 3 měsíců před by Junior
Marťas

Já určitě další pokračování číst budu, protože čtu Kristýnku už od začátku, to je od Něj války. Jen jsem se nechal trochu unést. Měli jsme před tím diskuzi o synově kamarádce. Krásné štíhlé mladé stvoření. Krásné prsa a boky. Ten její ji milovat pouze do chvíle než byla těhotná. Pak jí jen řekl, že se na ni nemůže už dívat, že ze štíhlé holky je tlustý prase a odešel. Nevím jak to je nyní, ale co mi říkal syn tak ho moc jeho syn nezajímá.
Takže mi to pouze něco připomnělo . 🙂

Marťas

Má tam být od Bejvalky, telefon si dělá co chce

Mrdus

Mám na to stejný nazor. Série me baví a už ji ctu po několikráte ale ze by se měli rozejít. No uvidíme jak to autor zakončí

Tomas

Super zamotane. Necakal by som ze sa vrati k ex. ale zas na druhu stranu sa tu crta moznost ze slusna Kristinka to sama chce nejak ukoncit 🙂 tak som zvedavy. kazdopadne som rad ze autor to ozivil lebo len Kristina stale dookola bolo dost opakovanie.. 🙂 hoci pekne.. drzim palce autorovi s dalsim dielom alebo dalsimi dielmi

Kinitin

Tak tenhle problem znam velice dobře. Prvni velka láska se kterou to nejdriv nevyslo a pak holka pro kterou je to vsechno nove a se kterou mám v plánu zůstat. Fakt jsem napnutej jak to bude dal tady, zatim to vypada ze ja jsem se rozhodl jinak..

Junior

Tak se nám to zamotává. Je zajímavé, že Tomáš je schopen se rozhodnout pro Bejvalku a pak si užívat s Kristýnkou. Zajímavé potom bude jak proběhne rozchod a jestli mu to autor ještě ztíží nebo se nad ním smiluje. Tak se musíme nechat překvapit.

Fiona

No , zamotava se to , jsem zvedav na dalsi dil

Linda

Teda pánové, já být jak bejvalkou, tak Kristynkou, tak s ním vyrazím dvere, tyhle hajzly, co mají dvě souloznice, přímo „miluji“. Ovsem pokud se holky nedomluvi a s klidem si dají trojku, to je to pak jina. Linda

Hamagen

To by bylo hodně nereálné a totálně zazděný příběh.

Junior

No vědecky se to jmenuje polyamorie. A chápu Tomáše, že je těžké se rozhodnout, když má obě rád s oběma měl krásný vztah. V minulém dílu se holky setkali, ale nemyslím si že by se o něj chtěli dělit. Takže nezbývá než si počkat jak to autor vyřeší. Do konce července bude vše jasné.

Denis86

Tohle je pěkně zamotané

Milda

No 2x nevstoupíš do stejné řeky. Bejt to muj kamarád, tak mu reknu že je vůl a ať zůstane s Kristinou, než jít za babou se kterou to už jednou nevyšlo. No sem zvědavej.

24
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x