Muzejní noc

Noc jako stvořená nejen pro návštěvy muzeí se mimořádně vydaří….

Další ročník mnou tak oblíbené kulturní akce byl tady. Na internetu jsem si předem vyhlédl své favority k navštívení a začal spřádat plán jak je všechny za těch pár hodin obejít. Ze zamyšlení mě vyrušila příchozí SMS: „Milacku ta akce padla, plati to tve pozvani?“
Tak a plán je v troskách pomyslel jsem si nejprve.
Jenže Jitku jsem neviděl už čtrnáct dní a tomu se nějaké muzeum nemohlo rovnat. Obratem jsem odpověděl, že ano. Následovala výměna několika zpráv k upřesnění podrobností.
A poslední SMS: „Takze papa zitra“, uzavřela naší konverzaci.

Dorazil jsem na nádraží a snažil se na informačních tabulích najít něco o jejím spoji.
S jistou úlevou jsem zjistil, že přijede na čas. Vědom si časové rezervy, jsem se vydal šouravým krokem směrem k nástupišti.
Když konečně dorazil vlak, zvědavě jsem pokukoval po oknech projíždějících vagonů, zda ji nezahlédnu.
Nezahlédl. Trochu zklamán jsem zaujal strategickou pozici u prostředního a začal se rozhlížet na všechny strany.
Pak jsem ji uviděl, stála ke mně zády a vystupujíc na špičky, vyhlížela směrem ke schodišti vedoucímu na nástupiště. Měla na sobě světle modré letní šaty, krásně vykreslující její smyslné křivky, dlouhé černé vlasy sepnuté do copu a v ruce držela batoh.

„Poprvé co jí vidím jet někam na lehko,“ pomyslel jsem si škodolibě. Ostatně víc ani nepotřebovala, k mé smůle se pozítří zase vracela domů. Ještě chvilku jsem se opájel pohledem na svou sladkou bohyni a vykročil jejím směrem.

Zakryl jsem jí oči, ale než jsem stačil vyřknout obligátní otázku, už mi visela kolem krku a její hbitý jazýček se dobýval do mých úst. Tuhle její spontánnost a divokost jsem na ní miloval ze všeho nejvíc. Vášnivý polibek přerušil až neomalený cestující razící si cestu k východu. V duchu jsem pronesl pár nadávek, ale Jitčiny zářící oči a roztomilý úsměv na rtech mi zas vrátily dobrou náladu. Přes její protesty jsem se jako správný džentlmen chopil batohu, přičemž jsem si neodpustil poznámku o pašování cihel, a vyrazili jsme směrem k Národnímu muzeu.

Odtud jsme se po vyzvednutí brožurky s popisem jednotlivých Muzeí a dopravních spojení přesunuli k první položce mého plánu. Zde se mi dostalo odplaty za mou škodolibost na nádraží.

„No jo, Pražák, ten zabloudí i ve vlastním městě,“ vtipkovala Jitka na můj účet, zatím co jsem se marně snažil najít cíl naší cesty.
Ve své naivitě jsem totiž nečekal, že zastávka, pro tuto akci speciálně zřízené autobusové linky, bude čtyři ulice od kýžené galerie.
Nakonec jsem našel, co jsem hledal. Moje ego však utrpělo těžkou ránu. Až na tuto menší nepříjemnost jsme si během večera nemohli na nic dalšího stěžovat, snad jen na přeplněné autobusy, což se nakonec ukázalo jako největší plus, alespoň pro nás.

Začalo to bojem o místo v jednom z autobusů. Po menším pošťuchování s ostatními cestujícími se mi podařilo protlačit Jitku až oknu a svým tělem ji chránit před pohybující se masou. Nápor byl však tak velký, že mě na Jitku doslova přilepil. Když pohyb ustal a autobus vyrazil na cestu, ucítil jsem, jak se její rozkošné kozičky třou o mou hruď. Nejprve jsem chtěl zamumlat něco na omluvu, ale přivřené oči a slastný úsměv na rtech mi neomylně naznačovaly, že se jí to líbí. V dané situaci jsem nemohl nic dělat, tak jsem si jen užíval kouzlo okamžiku. To mně učarovalo natolik, že se mi v hlavě začal rodit nový plán, který byl od toho původního značně odlišný.

Při následujícím přesunu jsem již cíleně Jitku nasměroval do zadní části autobusu.
Tentokrát jsem však místo u okna zaujal sám. Jak jsem předpokládal, i nyní nás ostatní cestující natlačili na sebe, což Jitka ocenila tlumeným vzdychnutím.
Chvíli jsem počkal, abych přesvědčil se, že o nás nikdo nejeví zájem a pak jsem začal uskutečňovat svůj plán.
Rukou jsem zajel pod Jitčiny šaty a začal jí hladit po stehně. Nejprve na mě upřela vystrašený pohled a v jejích očích jsem mohl číst otázku: „co blázníš?“, ale když jsem nepřestával a naopak zamířil k zadečku, podvolila se a začala spolupracovat. Konečky prstů jsem vnímal jeho plnost a pevnost.
Lehké hlazení, mnutí i pevné stisky. Toho všeho jsem si užíval a blažilo mě, že Jitka si tuto vzrušující hru prožívá se mnou. Dostal jsem hroznou chuť pomazlit se i s její kočičkou, ale na to jsem bohužel neměl dost prostoru a přiznám, ani dost odvahy. Útěchou mi v té chvíli byla skutečnost, že to není naše poslední jízda. Během prohlídky dalšího muzea se ani jeden z nás o škádlení a mazlení v autobuse nezmínil.

To mě trochu znejistilo a já raději od úmyslu dalšího pokračování upustil. Iniciativu však tentokrát převzala Jitka a já se mohl blahem skoro pominout, když mi začala oplácet stejnou mincí.
Během cesty mi masírovala rozkrok tak smyslně, že jsem se málem udělal do trenek. „Záchranou“ mi byla jen nutnost vystoupit.
Jako projev vděku jsem jí políbil na tvář, navíc jsem se v té chvíli nezmohl. Vzrušením jsem sotva dýchal.
To už se však, k naší nelibosti, Muzejní noc chýlila ke svému konci. Ve zbývajícím čase bychom už žádnou prohlídku nestihli a přijíždějící autobusy byly poloprázdné. Prostor na další hrátky tedy také nebyl. Shodli jsme se proto na návratu domů a vydali se na metro.

Se štěstím jsme stihli poslední jedoucí vlak a plni zážitků i únavy se zhroutili do sedadel.
Lidí postupně ubývalo, až jsme zůstali ve vagonu sami. Do našeho výstupu na konečné zbývalo ještě sedm stanic. Mé počítání oveček z ničeho nic přerušila Jitka.
„Miloval ses už někdy v metru?“ zeptala se mě.
„Ne,“ odpověděl jsem popravdě zcela automaticky bez většího přemýšlení nad položenou otázkou.
Až při pohledu na její šibalský úsměv mi to došlo. To už stála přede mnou a svlékala si kalhotky.
V úžasu jsem pozoroval její počínání a cítil, jak se můj těšitel začíná probouzet. Klekla si a rozepnula mi poklopec.
„Je ti jasné, že nemáme moc času?“ zeptal jsem hloupě.
Jen se usmála a dál mi stahovala kalhoty. Když byly dole, podívala se mi do očí a prohlásila:
„Takže málo času, jo? Tolik ho ani potřebovat nebudu.“

Sáhla mi do trenek a vysvobodila z nich žulově tvrdý pyj. Přetáhla předkožku a odhalila k prasknutí nalitý žalud.
To už jsme za sebou měli první stanici. Rozkročila se a začala nasedat. Neomylně navedla nedočkavce tam, kam patřil. Ucítil jsem, jak je vzrušená, přímo přetékala milostnými šťávami. Pomalu jsem se nořil do té vlhké a teplé komůrky lásky.
Dosedla až na doraz. Toužebně jsem se podíval do klína, ale její lasturka byla zakrytá lemem šatů. O to víc mě to vzrušovalo, tohle malé tajemství.
Začala nadsedávat, pomalu klouzala po celé délce moji chlouby, až jsem z ní párkrát skoro vyklouzl.
Další dvě stanice minuly. Líbal jsem jí na krk i do výstřihu, v němž se skrývala nádherná, dmoucí se ňadra.

Pomalu začala zrychlovat svou jízdu. Ztráceli jsme pojem o čase, ale oba jsme v podvědomí vnímali, že už jej moc nezbývá.
Jitka teď přirážela s takovou vervou a rychlostí, že jsem jí nedokázal jít naproti. Objal jsem její prdelku a nechal všechnu akci na ní.
Po šíji jí stékaly kapky potu, přesto ale v tempu nepolevovala. Blížila se konečná a s ní i můj vrchol.
Jitka, cítíc pulzování mého údu, naposledy dosedla a nechala si prudkými výstřiky vyplnit lůno semenem. Sotva jsme oba popadli dech, otevřely se dveře a hlas z reproduktoru začal vybízet k výstupu. Spěšně jsme se aspoň trochu upravili a vypadli z vagonu.

Naštěstí jsme to neměli daleko. Doma pak už jenom rychlá sprcha a s úlevou jsme zapadli do postele. Přitulil jsem se k Jitce a chystal se usnout blaženým spánkem. Tedy, …nebýt všetečné ručky v mém rozkroku…
Bylo jasné, že noc ještě zdaleka nekončí…

Autor

0 0 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Hezká povídka a příjemná změna ….

Wolf

Je to docela hezka povídka jen mi maličko chybi nějaké napětí, větší očekávání, postupné zvyšování vzrušení. Milenci mi navíc připadají jako že se moc neznají, nebo aspoň to na mě tak působilo. Ja vím jak je těžké napsat příběh a rozhodně svou kritikou nechci autora odradit na opak hezky se to četlo děj ubíhá a je uvěřitelný takže jen tak dále.

Bob Romil

Za mě dobrý – ten postupný vývoj tam je. Nejdřív náhodné dotyky přejdou v cílené osahávání a mazlení a nakonec po delším odloučení se na sebe vrhnou, sotva zůstanou osamocení v metru.

Frank

Pěkné počtení, má to jak erotickou stránku tak i děj který to vše provazuje. A ta postupná gradace je taky příjemná

Martin

Vskutku hezky prožitá muzejní noc , kde postupné napětí vyvrcholí v prázdném nočním metru .

Junior

Krásná povídka. Kdo by nechtěl zažít takovou muzejní noc.

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x