Na samotě u lesa

Jsem pošťák. Něco jako pošťák Pat v té pohádce. Jezdím po svém rajónu a rozvážím balíky, tiskoviny a dopisy. U některých osamělých lidí, zejména starších žen, funguju i jako hodinový manžel a tu a tam něco opravím, na co mé skrovné znalosti a šikovnost stačí. Za to dostanu nějaký ten domácí koláč nebo buchtu a kafe.

Na poště pracuji s dámou, která přesluhuje už asi sto let, ale stále má elán a chuť fungovat a vládnout tu železnou rukou. Nestěžuju si, udělám si svý, mám klid a čistou hlavu.

Domácnost sdílím s Vendulkou, klidnou milou ženou, se kterou se známe od dětství, neb jsme sousedi. To, že budeme tvořit pár, jsme se nedohodli my, ale za nás naše rodiče. Nějak nepochopili, že mezi důvěrnými kamarády nevypukne v dospělosti okamžitě láska. My se znali do nejpodrobnějších detailů a láska se opravdu nedostavila. Přesto jsme na smrtelných ložích našim rodičům slíbili, že spolu budeme žít. A tak spolu žijeme, spíše jako bratr a sestra, ale šukáme spolu, co by ne?

A tak to u nás na vsi fungovalo už řadu let, než se můj poklidný život totálně převrátil.

***

Na samotě u lesa stojí malá chalupa vdovy Jeřábkové. Je to udržované stavení a ač paní Jeřábková není ještě tak stará, špatně chodí a všude ji něco bolí a píchá.

Poštu jí vozím pravidelně. Má snad někde daleko provdanou dceru a ta jí často píše, protože paní Jeřábková neholduje telefonu a tudíž s ní dcera nemá jiné spojení.
No a tato dcera se v chalupě jednoho dne zjevila osobně.

Přivezl jsem noviny a nějaký týdeník a otevřela mi, k mému překvapení, urostlá hezká blondýna, asi tak v mém věku, a s úsměvem ve tváři.
„Dobrý den, přejete si?“ oslovila mě melodickým hlasem.
„Přivezl jsem…poštu…paní..Jeřábkové,“ vykoktal jsem, zcela uchvácen jejími tělesnými proporcemi.
„Mamííí…máš tu poštu,“ zahalekala žena do chodby a odešla.

Ocenil jsem ještě zadek odcházející postavy a pak už se přibelhala paní Jeřábková.
„To je dcera Ivanka. Bude tu bydlet se mnou,“ oznámila a já se mohl těšit, že setkání s touto blondýnou tak nebude poslední.

***

Večer jsem pak nastoupil na Vendulu a zmrdal ji, jako už dlouho ne. Vášnivej sex jsme spolu moc nepěstovali, spíš jen vypuštění kotle nadrženosti, takže jsem ji svým přístupem zaskočil.
Jak si lehla, přimáčkl jsem se k ní, rukama jí vyhrnul noční košili a projel jí prsa a klín.
„Co blbneš?“ vyjekla, ale víc nestihla, protože jsem se jí přisál na rty a projel pusu jazykem.

Nejdřív ztuhla, ale pak se tomu poddala. Mnul jsem její velká prsa, polaskal bradavky a zkoušel prsty klín. Byla docela mokrá, a tak jsem na ni nalehl a hned ho do ní vrazil.
„Óóóhh…Pavle…bože…úúúúhh,“ vzdechla, jak jsem ji protáhl až na dno.
Ale hned hezky čvachtala a já přirážel jak smyslů zbavený.
Před očima jsem měl Ivanu, tu vnadnou blondýnu a právě ji jsem teď mrdal skoro zuřivě.

Vendula ječela slastí a ještě víc, když jsem si ji přetočil na všechny čtyři a vzal si ji zezadu.
„Úúúhh..ááááh…jooooo…už…budůůů,“ vzdychla a pevně zapřena si užívala mé prudké, hluboké přírazy.
„Ukaž kozyyy…joooo,“ funěl jsem a mačkal ty visící měchy v předtuše blížícího se vyvrcholení.
„Ano…ano..ještě…júúú…úúúúž…jooo,“ Vendula se udělala a v té samé chvíli jsem ji plnil mohutnou dávkou semene.
Přirážel jsem a semeno trhavě plnilo pochvu až po okraj.

Pak jsem se svalil vedle a byl zcela na hadry a Vendula také hlasitě oddechovala.
„Teda. Takhle jsme neprcali už dlouho,“ pronesla spokojeně.
„Kde se to v tobě vzalo?“
„Nevím. Měl jsem dneska chuť. Tuhle jsem se moc nepředvedl, tak tohle byla oprava,“ vzpomněl jsem si na jedno fiasko s nepostaveným čurákem. Vendula se zasmála a začala mi ho jemně honit. Zjevně měla ještě chuť.
„A dnes ještě sílu máš?“ zeptala se mazlivě, dál ho rukou zpracovávala a ocas zareagoval.
„Jo, ale po mým,“ řekl jsem a sotva mi stál připraven, zvedl jsem ji za kotníky a zapřel si nohy o ramena.
„Pomalu, ať mě nepropíchneš,“ zaprosila Vendula a slastně vzdychla nad pronikem.
Byl jsem v ní opravdu hluboko, takže na konci trochu bolestně sykla. Sjížděl jsem ji pomalými a dlouhými přírazy a ocas v ní mlaskavě jezdil. Krásně jsem si užíval sevření pochvy a uvolnění, když jsem vyjel ven ze zmáčené kundy a zase…“Mlask,“ a zajel jsem do ní až po kořen.
Vendula mi venku čuráka vždycky pohonila a zase si ho vsunula mezi roztažené pysky a ještě si třela klitoris.

Začal jsem přirážet s větším dorazem, ale byla už tak roztažená a projetá, že jen vzdychala rozkoší a já ji mrdal stále rychleji.
„Ah…ah…ah…jo…jo…uuuž,“ vyjekla náhle ve stupňujícím se hekání a udělala se.
Naposledy jsem přirazil a druhou dávku uklidil v její komůrce. Měla tělísko, takže to bylo bezpečné. Pak jsme se ještě chvíli mazlili a v objetí i usnuli. To už jsme neudělali strašně dlouho. Pokud vůbec někdy. Nepamatuji se.

***

Ivana Břízová, za svobodna Jeřábková, vyvolala brzy na vsi pozdvižení. Vnadná energická blondýna hravě zastínila všechny ženy na vsi, s ničím si nelámala hlavu a na všechno měla odpověď. V obchodě prodavačce řekla, že tam mají bordel a v hospodě si poručila jedno točený a obrátila ho do sebe na ex.

Všichni čuměli, protože překonala časový rekord, který měl jistý Véna za sedm sekund. Ivana ho měla v sobě snad za čtyři.
„Mlask… dobře chlazený. Co jsem dlužna?“ mlaskla a otřela si bradu.
„Nic. Strhla jste dosavadní rekord,“ odvětil konsternovaně výčepní Jára.
Ivana se usmála, nasedla na kolo a vyrazila pryč.
„Místní kašna a vlasy paní správcové nejsou nic proti téhle samici,“ pronesl hajný Kubánek a všichni jsme se hlasitě zasmáli.
„Smějte se, volové, ale já ji potkávám v lese, když si jde zaběhat. V krátkým triku, elasťákách … a jak se jí kozy pohupujou,“ vyprávěl, až nám tou představou tuhly ocasy.

A tak zatímco ženy ve vsi pěnily a mezi sebou nazývaly Ivanu neslušnými výrazy, my jsme slintali a užívali si, kdekoliv se objevila.

***

Časem jsem se od její matky dozvěděl, že Ivanka je rozvedená, nemá děti ani přítele, ráda sportuje a ráda si někam vyjde….
„Jak jste na tom vy, pane Pavle?“ otázala se mě jednoho dne.
„Co myslíte?“ usmál jsem se a tušil, kam míří.
„No, někam si s někým vyrazit…..nebo…co já vím,“ kroutila se rozpačitě.
„Vždyť mám přece Vendulu,“ namítl jsem.
Paní Jeřábková mávla rukou.
„Víme oba, jak je to s váma, tak mi nic nevykládejte. Ale přesto,…do města není daleko, takže kdybyste chtěl do biografu, Ivanka by ráda šla,“ pokračovala v námluvách.
„Děkuji. Promyslím to a ozvu se,“ ukončil jsem hovor a pokračoval v obchůzce.

***

Na kraji pole jsem narazil na Ivanu. Ležela na dece a nastavovala odhalenou hruď slunečním paprskům.
Ztuhl jsem na místě a vychutnával si božský pohled na její melouny. Teď vleže byly rozteklé po těle, ale když stála, měla fakt pěknou výbavu. Pětky, šestky? …kdo se v tom má vyznat.
Ze zadumání mě vytrhl její hlas.
„Už ses vynadíval?“
Zrudl jsem studem. Jak o mně sakra ví? Leží tu, hlavu nezvedá?
„Promiňte..ehm….já vím, to se nesluší…ale nemohl jsem odolat,“ koktal jsem a šel blíž.
„Já vím. To mi říkají všichni chlapi, jsem zvyklá. Nic s tím nenadělám, že mi čuměj víc do výstřihu než do duše,“ smála se a pozvedla se na loktech. Měla černý brýle, ale nejspíš koukala na mě. Kam taky jinam.
„Co děláte zejtra večer. V kině dávají novou bondovku, nešel byste?“ nadhodila.
„No, víte…… ale jo, to by šlo,“ odvětil jsem.
Této ženě nešlo odolat.
„Prima. Zejtra v šest u nás. A na kole,“ usmála se a zase si lehla a pokračovala v opalování.

***

Vendula můj nápad jít do kina přešla souhlasným přikývnutím. James Bond ji nezajímal a s kým tam jdu, se neptala. Měli jsme volný partnerský svazek.

Příkladně, když jednou přišla z nějakého večírku, moc se chtěla milovat. Skočila na mě už ve dveřích a vjela mi do pusy jazykem. Když jsem pocítil nezaměnitelnou pachuť semene, nálada na sex mě okamžitě přešla. Nakormidloval jsem ji do koupelny, ať se nejdřív vysprchuje. Nakonec usnula, takže nic z toho nebylo. A taky jsem se jí neptal, s kým šukala, neřešil jsem to. Svým způsobem jsme si žili každý po svém a zároveň spolu.

***

O půl šesté druhého dne jsem dofoukl duše u kola a vyrazil za zábavou.
Dojel jsem k domku, ale něco nebylo v pořádku. Podivné ticho, ani pes nezaštěkal. A když jsem přišel blíž, zaslechl jsem zevnitř tlumený křik.

Odhodil jsem kolo, přimknul se ke stěně domu a opatrně nahlédl oknem dovnitř. Srdce se mi sevřelo hrůzou!
Uvnitř byli dva muži, jeden raboval skříň, a druhý…proboha…. ležel na gauči mezi rozevřenýma nohama Ivany a znásilňoval ji! Viděl jsem její zmítající se tělo a přirážející holý zadek maskovaného muže.
„Nee..nééé…ah…ah,“ sténala Ivana a to mě přimělo k činu.

Vlezl jsem tiše do domku a zoufale hledal nějakou zbraň. Na kamnech jsem popadl pánev s prskajícím masem a vrazil do pokoje.
Muž u skříně překvapeně vzhlédl a vzápětí dostal prudkou ránu pánví přímo do obličeje. Pánev bylo rozpálená, rána prudká a muž zařval a skácel se na zem mezi nedosmažené řízky a vylitý tuk.
Druhý muž hbitě vyskočil z Ivany a se spuštěnými kalhotami a trčícím ptákem se na mě vrhl.
„Ty hajzle!“ chrčel.
Z masky na mě zíraly zlé oči, zaslepené vztekem. Váleli jsme se po zemi, až se muž dostal na mě a začal mě škrtit.

Náhle vykřikl, jak se mu o hlavu roztříštila skleněná láhev. Svalil se a já spatřil Ivanu, třímající v ruce její zbytek.
„A máš to…zmetku!“ pronesla klidným hlasem.
Rychle jsem vstal a oba muže jsme spoutali. Strhli jsme jim masky, ale tváře nám byly neznámé.
„Máma!“ vykřikla náhle Ivana a vyběhla z pokoje. Paní Jeřábková ležela svázaná na posteli v ložnici. Dcera ji osvobodila a obě ženy se objaly a plakaly. Zavolal jsem policii.

Než přijeli, Ivana mi vylíčila co se stalo. Lupiči vnikli do domu náhle a naprosto nečekaně. Zabili psa, matku svázali a ji ohrožovali nožem a chtěli peníze, cennosti, cokoliv.
„Když jsem říkala, že nic nemáme, začali rabovat a jeden pak…. že prej tu přeci jen něco k mání je ….povalil mě a…búúúú,“ a Ivana se mi rozplakala v náručí.
„Pšš, pššš…to bude dobrý,“ konejšil jsem ji a to už před domem zastavilo policejní auto.

Zůstal jsem v domku přes noc, ženy byly příliš rozrušené. Druhý den mi Ivana poděkovala s tím, že teď už to sami zvládnou a dala mi při rozloučení polibek.
„To kino platí. Ale jindy,“ dodala tiše a konečně se trochu pousmála.

***

Uběhlo pár dní. Právě jsme se s Vendulkou pomilovali a ona mi po dlouhé době vykouřila péro a semeno přijala do pusy. Nepolkla ho, ale vyplivla a když si vypláchla pusu, hupsla zpátky do peřin.
„Chci se tě na něco zeptat,“ začala vážným hlasem.
„Přemýšlel si někdy o dítěti?“
„Hm,“ opáčil jsem nevzrušeně.
„Hm, ano nebo hm, ne?“ tázala se.
„Hm,“ odvětil jsem stejným tónem.
„Dobře! Tak já ano. Měla jsem teď nějaký čas to řešit a rozhodla jsem se, že dítě chci. Jsem totiž těhotná!“ oznámila a usmála se.
„Cožeeee?“ tohle mě zcela probralo.
„Můžeš být v klidu. S tebou ne. Pokud ti jde o tělísko, to už nemám a otěhotněla jsem hned, co ho vyndali.“
„No a s kým teda jsi….?“ vnímal jsem, že se ten náš vztah – nevztah řítí do konečné stanice.
„S Tadeášem…toho neznáš. Je od nás z podniku. Už nějakej čas to spolu pytlíkujem a dohodli jsme se, že se vezmem. To dítě bylo v podstatě plánovaný,“ vysvětlovala.
„Takže ty mě opustíš? Po všech těch letech?“ vyjel jsem na ni.
„Ne. Ty mě opustíš. Vrátíš se do svého baráčku a začneme si každý žít svůj život. Ty si nabrkneš nějakou krasavici a uděláš jí dítě,“ linkovala mi můj další život.
„Pavlíku, víme oba, že tohle dál nemá cenu. Já jsem teď fakt šťastná a mám poslední možnost bejt těhule, tak mi to nekaž,“ usmívala se a rukou mi honila ocas do stojící pozice.

Přiznal jsem, že má pravdu a pak už jsme se věnovali příjemnějším věcem.
Sotva mi ocas stál, nalehl jsem na ni a lehce do ní vnikl. Pak jsem v ní zůstal zaražený.
„Takže to je naše poslední milování?“ zeptal jsem se.
„Nemusí,“ usmála se Vendulka, „než nakynu a Tadeáš se nastěhuje….to bude chvíli trvat.“
„A jemu to nevadí?“
„Ne. O nás nic neví a říkat mu to snad nemusím,“ smála se a nadhazovala pánví.
„Co jsem v tom, tak to chci pořád,“ funěla slastně.

Rozjel jsem strojové přírazy, pomalu a hezky hluboko. Vendula sténala a plně si ho v sobě užívala a já přemítal, kde najdu takovou kundu, která by mému ocasu tak hezky vyhovovala.
„Dělej..přitlač…mrdej mě….úúúh,“ kříčela a přirážela mi naproti v předzvěsti orgasmu. Vyhověl jsem přání a na důkaz jí vzpažil ruce nad hlavu a držel ji za zápěstí. Tahle nemohla nic dělat, jen mi držet.
„Ty zvíře…júúúh…božeeee….ááááh,“ pohazovala tělem a slastně řičela a sténala. Polaskal jsem jí hroty bradavek a to už odstartovalo její vrchol.

Houkala jak vlak v tunelu a ždímala mi zaražený ocas a nasávala semeno do oplodněné dělohy v rytmickým poševních stazích.
„Jsem hotová,“ pronesla a kolébala se jak kachna do koupelny.
Byl jsem na tom stejně.

***

Další dny jsem se věnoval obnově baráčku po rodičích. Jeden čas jsem tam měl nájemníky, ale to se neosvědčilo.
Doporučená „dobrá“ rodina ukradla co mohla a zmizela jak pára nad hrncem. A tak jsem barák jen uměle udržoval při životě, temperoval pokoje a občas protočil vodu, plyn a kanalizaci.
K obývání byl domek hned, ale Vendulka mi poskytovala ubytování a s tím spojené služby až do posledního okamžiku.

Až jednoho dne jsem přijel domů a v zahradě stál tmavomodrý Hyundai.
Tím moje „manželství“ s Vendulkou po 15 letech skončilo, ale zůstali jsme přáteli, jak většina rozvedených hrdě prohlašuje ve svém okolí. U nás to ale byla čistá pravda.

***

S Ivanou jsem se potkával pravidelně. Přepadení přežili a život se jim vrátil do normálu. Jen paní Jeřábková se stala úzkostnou a bydlení na samotě jí už nesvědčilo. Chtělo by to něco ve vsi, říkala mi Ivana právě v době mého stěhování a hned mi tím zažehla v hlavě nápad.
„A co bydlet u mě v domku? Jsem tam sám a….ženská ruka se mi hodí,“ zašklebil jsem se.
„Potřebuješ hospodyňku, co? Počkej, ale ty bydlíš přece vedle?“ Ivana byla trochu zmatena.
„Ty se rozvádíš?“
„Nikdy jsem nebyl ženatej,“ a jal jsem se jí vysvětlovat celé to moje soužití s Vendulou.
„Jestli to teda myslíš vážně, já se tu s mámou ubytuju. A co finance?“ pokývala hlavou, když jsem skončil.
„Já nevím. Nechci na vás vydělávat. Tak snad o energie se nějak šábnem,“ navrhl jsem a Ivana přikývla.
„Ještě o tom dáme řeč. A navíc…myslím, že i my jsme ti něco dlužni.“

***

A tak jsme v domě žili tři. Ženám jsem nechal přízemí a sám jsem opanoval dva pokoje v patře. Kuchyň a koupelna byla společná, ale měl jsem už nějaké nápady zvelebit patro na malý byt se vším všudy.

Ivana se ujala velení domácnosti a prala, uklízela a vařila. Dům zářil jako klícka a měl jsem vždy čisté voňavé prádlo a teplé jídlo. Přítomnost Ivany navíc ve mně vzbuzovala nadrženost a chuť na píchání, ale sám jsem si na nic netroufal. Vendula říkala, že by mi sice ráda podržela, ale byla už chvíli před porodem a měla úplně jiný myšlenky. A tak jsem si honil pravidelně péro pod proudem teplé sprchy.

***

Jednou jsem byl obzvlášť nadrženej, a tak jsem do honění vyluzoval i zvuky vzdychání a na konci jsem při výstřiku vyjekl:
„Jo..jooo..Ivanooooo,“ a s přivřenýma očima jsem cákal semeno na kachličky sprchového koutu.
„Proč stříkáš na zeď a ne do mě, když mě voláš?“ ozvalo se ode dveří.
Stála tam Ivana a usmívala se.

Cítil jsem se trapně, ale k mému údivu si náhle stáhla triko, kalhoty a nahá vstoupila ke mně do sprchy.
„Ty můj chudáčku. To se bojíš mně říct? Víš, jak dlouho už na tebe čekám, že mě ošukáš? Mám ti být za co vděčná a nevím, jak ti to splatit….Tohle je jen malá záloha.“
A nato si dřepla a začala mi ho kouřit.
Přetáhla předkožku, olízla žalud a pak sevřela rty a pouštěla si ho do krku, Zjevně se vyznala. U kořeně ho obemkla rukou a vždy ho vytlačila z pusy, pohonila a zase vsála. Po této masáži mi ocas stál tvrdý s nalitými žílami.

Ivana pochvalně zamručela nad rozměry, předklonila se a nastavila mi zadeček.
„Pomalu, než si zvyknu…,“ pronesla a pak malinko zasyčela, jak se žalud tlačil mezi pysky.
Byla už mokrá, jak od sprchy, tak od šťáv, že to šlo poměrně snadno a za chvilku už jsem v ní byl zaražený po kořen.
„Uuhhh…seš tvrdej…to mám ráda,“ pochválila mou erekci a já pomalu začal přirážet a mnout jí balóny neskutečných prsou. Ty byly velké a přetékaly mi přes ruce. Byly pevné a zároveň měkkě, člověk by na nich rád spočinul. Ivana slastně vrněla a sténala a plně si to užívala. Pochva mlaskavě přijímala mé přírazy a já cítil, jak ji krásně vyplňuju až na dno.
„Už…budu..můžu do tebe?“ optal jsem se.
„Ne…prosím….nic neberu,“ odvětila a já v sekundě vyvrcholení ocasem zamířil na její záda a vytvořil tam cestičku semene. Ta hned byla sprchou spláchnutá do kanálku a Ivana se otočila a pevně se na mě přitiskla rty. Během šukání jsme vyčerpali teplou vodu v bojleru, a tak jsme museli chtě nechtě skončit.
„Večer přijdu. Můžu?“ zašeptala Ivana se svůdným úsměvem.
„Jistě…lásko,“ a na důkaz ji popleskal po zadečku.

Šoustali jsme celou noc. Nemohli jsme se nabažit svých těl a zejména Ivana byla velmi vyhladovělá. V přestávkách mezi obnovením erekce mi vyprávěla útržky ze svého neradostného manželství a dalším milováním jako by se utvrzovala, že já jsem ten pravý.

Když jsem ležel na ní, bylo nepopsatelnou slastí zaobírat se jejími prsy. Jako správný horňák jsem ty božské kozy mnul, hladil, mačkal, lízal, líbal a vůbec se jim plně věnoval, což Ivana doprovázela spokojeným vzdycháním. Při zásunu se jí prsa krásně vlnila a plula jí po hrudi v rytmu přírazů a vrcholem bylo vystříkání se jí „mezi kozy.“ Když je zmáčkla k sobě a já jí ocasem zajel mezi ně, cítil jsem dokonalé sevření, jako bych jí projížděl pochvu.
Někdy sevření uvolnila, aby mi ocas pocumlala v puse, ale výstřik šel vždycky mezi ně. Semeno jí pak stékalo na břicho a Ivana se otírala a hudrala, že zas toho mám a kde se to ve mně bere….. Sám jsem to netušil.

V poloze na koníčka byla zase slast nechat se prsy zavalit. Zatímco Ivana si sama dělala dobře a hopsala na tvrdém ocase, prsa jí poskakovala a buď jsem je držel v sevření dlaní, nebo se sklonila položila mi je na obličej a někdy mě jimi i propleskla. Jó, její prsa nebyla malý, ale velký zázrak….

***

„Zdravíčko, sousede,“ ozvalo se jednoho odpoledne. Zvedl jsem hlavu od práce a spatřil u plotu zahrady stát přítele mé bývalky.
„Jsem Tadeáš,“ podal mi ruku.
„Pavel,“ potřásl jsem mu jí, „jak to jde?“
„Ale. Bydlím tu jen krátce. Vendula mě se vším seznamuje,. Doteďka jsem bydlel v paneláku a teď barák, zahrada, dílna. Nejsem zrovna kutil Tim a ještě to děcko…. Nezajdem někdy na jedno?“ nadhodil.
„Proč ne?“ přikývl jsem.
Tadeáš mě pokládal za souseda a netušil, jak to doposud bylo. Vendula mu to neřekla, ale třeba to praskne časem od lidí ve vsi, ale stejně je to fuk.

Tadeáš byl příjemnej a hovornej společník, jen pít moc nevydržel. Nebylo ještě tak pozdě, když začal tuhnout a vylívat si srdce.
„Já vlastně nevím, s kým Vendula to dítě má. Jsem totiž úředně neplodnej. Ale mám ji rád, a tak jsem souhlasil, že je moje. Vendulka je báječná ženská a nechci o ni přijít, chápeš?“
„A ona neví, že seš neplodnej?“ zeptal jsem se.
„Ne. Seš vadnej? Furt kecala o dítěti, že prej si vyndala Danu nebo Evu a já jí pak řeknu, že celou tu dobu šuká s eunuchem?“ hučel Tadeáš.
„Jak dlouho se znáte?“ zajímalo mě.
„No….dlouho. Nejdřív jen jako kolegové, ale na jednom večírku jsme se picli a ….. vyhulila mi ho na hajzlu a já se do ní zabouchl… víš, jak je v posteli skvělá?“ opile se na mě zašklebil.

Věděl jsem to, ale mlčel jsem a jen se zhluboka napil piva. Hlavou mi zablesklo, že asi Vendula nosí naše dítě, ale sama to netuší a nikdy vědět nebude.
„Tady ti ho vedu,“ předal jsem ji o hodinu později vytuhlého Tadeáše u branky.
„Díky moc,“ hlesla a já pozoroval její neforemnou postavu, nyní bez špetky atraktivity. Ach jo, jak ženský vždycky zoškliví, když čekají dítě.
Takhle to dopadne s Ivanou, která zatím o děcku nemluvila, ale určitě to na ní přijde, tyhlety pudy.

***

Začal jsem řešit jinou věc. Nějak mě ta představa vlastního dítěte vedle v zahradě začala vadit. Navrhnul jsem Ivaně, že bychom se vrátili do jejího domku na samotě a mamku, že by nechala tady. Je to ve vsi, okolo sousedi, tady by se sama nemusela bát.

Ivana s obavou zašla za matkou, ale vrátila se zářící, že ano, že proti tomu nic nemá…. A celého mě zlíbala, šťastná, že zase bude mít svou vlastní domácnost.

***

Skončilo to happyendem. Svatba, děti, rodinný život.
Ivana se s Vendulou staly velkými přítelkyněmi. Ovšem to, že občas chodím tajně Vendulu oprašovat, o tom neví nikdo. Jen Tadeáš mě o to poprosil, protože Vendula začala mluvit o druhém dítěti a tak jsem zaskočil jako plemenný býk. Vendula se mnou spí z čiré radosti a souhry, kterou jsme v posteli měli a netuší, že proudy semene slouží k jejímu otěhotnění.

Vždy, když Tadeáš vyklidí pole, přes zahradu se přikradu k ní a buď jí zvednu sukni v kuchyni a ošukám na lince, anebo v postýlce se pak dlouho mazlíme, líbáme a hladíme a zásun máme jako příjemný bonus.
Hezky do ní vniknu zezadu, promnu jí visící prsa a užívám si rychlých prudkých zásunů a za jejího ječení a hekání ji vystříkám semenem až po okraj. A to mi ještě musí zbýt síla na domácí hrátky, aby Ivana nepojala podezření. Je taky pěkně náruživá. Zvlášť poté, co otěhotněla.

***

„Ty seš těhotná?“ zkoprněl jsem, když mi to oznámila.
„No jasně. To víš, barák na samotě…. Šel tudy nějakej pošťák a paninko sem, paninko tam a jak jsem se ohnula u stolu, že mu předávku podepíšu, zdvihl mi sukni a normálně mě vojel. No, věřil bys tomu?“

Věřil. Přesně takhle jsem to s ní před dvěma měsíci dělal…..

5 14 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
vaclavz

Moc pěkně se to četlo. 🙂 Takové „ze žívota“.

Tomas

Stastny priebeh aj koniec! Pekna poviedka

Junior

Krásná povídka. Nakonec si jeho děti budou hrát spolu když spolu Ivana s Vendulkou kamarádí.

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x