Moničino studium 14 – Trest

Toto je 14 díl z 17 v seriálu Moničino studium

Co jsi dělala po škole? Pořád máš pokoj s výhledem do parku?

Připravovala jsem se do školy a dívala se na Živé mrtvé. Pokoj mám jiný. Jsem v budově B, ve třetím patře, předposlední dveře a výhled na budovu C.

Chodí tvoje spolubydlící pravidelně někam ven, nebo je pořád „doma“? Na které posteli spíš?

Ve středu chodí hrát volejbal. To se vrací až po osmé. Jinak bývá tady. Spím v posteli naproti oknu.

V kolik odchází?

Kolem půl šesté. Když přijdu ze školy, už bývá pryč.

Zítra, jakmile přijdeš na pokoj, svlékneš se do kalhotek. Dělej vše, jako normálně, jen nebudeš oblečená a nesmíš mít zatažené závěsy ani v jednom pokoji a v ložnici budeš mít celou dobu rozsvícenou lampičku. V 19:30 přesně si sedneš na svou postel a uděláš si to. Jak, případně čím, to nechám na tobě. Až skončíš, zatáhneš závěsy a oblékneš se. V tomto pořadí!

Tato konverzace proběhla v úterý večer. Před chvílí Monika vešla do svého pokoje, svlékla se dle pokynu do kalhotek rozsvítila lampičku, zapnula topení a postavila vodu na čaj, aby se zahřála. Čaj si vzala ke stolu, sedla si, přečetla si zápisky z pondělní přednášky MMA, aby byla připravena na zítřejší hodinu se Soňou, a pak brouzdala po netu. Trochu s obavami sledovala čas, jak se posouvá k 19:30. V určený čas zaklapla notebook a přesunula se do ložnice.

Sedla si na postel, zády se opřela o stěnu a nohy zvedla na kraj postele. Jednou rukou si odhrnula kalhotky, na druhé si naslinila ukazováček, vložila ho mezi závojíčky a pomalu mezi nimi projela od jeskyňky až k poštěváčku a zpět. Znovu ho naslinila. Tentokrát ho přiložila těsně k hrášku rozkoše a pomalu kolem něj začala kroužit. Potom sjela až na okraj jeskyňky, načež se vrátila zpět ke kroužení kolem hrášku. Mísily se v ní dva protichůdné pocity. Převažoval strach, že ji může někdo z protější budovy vidět, ale zároveň cítila vzrušení ze stejného důvodu. Díky péči, kterou věnovala okolí své jeskyňky, začalo vzrušení vítězit nad strachem. Postupně zrychlovala. Prsty už nekončily jen na kraji jeskyňky, ale občas vklouzly dovnitř. Mazala si tak na prsty svou šťávičku a ty tak lépe klouzaly po poštěváčku. Ve chvíli, kdy už byla téměř u vrcholu, začala jen rychle kmitat prsty po hrášku. Z něj poté vystřelila do celého těla silná vlna rozkoše. Monika stiskla nohy k sobě, převrátila se na bok a třásla se v doznívajícím orgasmu. Jakmile se trochu zklidnila, zatáhla závěsy, oblékla se a napsala Q, že úkol splnila.

Doufám, že se ti to líbilo. Vzhledem k tomu, že ve středu ti končí škola tak pozdě, nebudu tě asi moct využít. Proto, pokud neřeknu jinak, bude toto tvůj pravidelný středeční rituál. Máš nějaké hračky?

Monika už chtěla odepsat, že mají jen Pexeso a Člověče nezlob se, ale včas jí došlo, že Q myslí asi jiné hračky.

Mám jen anální kolíky, které jsem od Vás dostala. Ale ty mám doma.

Chyba! Teď už s tím nic nenaděláme, ale příští týden si je přivezeš. Zítra den bez podprsenky, ale na cvičení si ji obleč. Nechceme žádné další zranění.

Tentokrát neměla určené, co si obleče, tak si vzala elastické tričko. Bylo pevnější a prsa se jí v něm tolik nehoupaly, ale zase ji z něj vystupovaly bradavky. Do fitka dorazila o trochu dříve. Ohlásila se na recepci, prohodila s recepční pár slov a zaplatila dluh. Potom si sedla a čekala, až si ji někdo vyzvedne. Byl to zase Jakub.

Ten zažil během tohoto cvičení dvě zklamání. První, že si Monika na cvičení oblékla podprsenku, a druhé, že nebyli v tělocvičně sami. Byla tam s nimi ta žena, kterou Monika viděla odcházet v pondělí. Sice šlapala na rotopedu a koukala se u toho na seriál v televizi (byla na stěně před každým rotopedem a běžeckým pásem), ale i tak mu bylo jasné, že pokud neodejde, on má smůlu. Monice pořád připadalo, že ji odněkud zná a po očku ji sledovala, ale nemohla si vzpomenout, kde ji viděla.

Cvičení jako takové proběhlo bez komplikací. Nejdříve si zopakovala protahovací cvičení. Při závěrečném předklonu jí sice prsa částečně vyklouzla z podprsenky, ale po narovnání se zase schovala. Potom si vyzkoušela jeden z posilovacích strojů. Jakub jí vysvětlil, že na něm se posilují hlavně stehna. Jako další přišel na řadu běžecký pás. Jakub se pohyboval mimo její zorné pole, ale tak, aby mohl pozorovat její poskakující kozy. Po chvíli ji nechal posadit na rotoped. Celou dobu doufal, že ta ženská odejde, ale nedočkal se. Posilování s pásem tentokrát vynechal. Když se s ní po tréninku loučil, řekl jí, že se bude těšit na další trénink.

Večer poslala Monika hlášení. Čekala na odpověď nebo další příkaz, ale nic nepřišlo. Ani o víkendu od Q nic nepřišlo.

V pondělí si ji ve fitku nevyzvedl Jakub, ale Zdeněk. Měl asi 40 let, ale postavu by mu mohli závidět mnohem mladší kluci. Poslal ji přímo na rotoped. Když se Monika ptala, jestli se má rozcvičit, trochu se nad tím podivil. Řekl jí, že stačí, když si trochu protáhne nohy a pak ať jede. Vždyť je tam jen proto, aby trochu zhubla a dostala se do lepší kondičky a na to je ideální spinning. Hlavně aby nasadila správné tempo a držela ho a výsledek se po čase dostaví. Ke konci se ho zeptala, jestli má chvíli posilovat záda a ramena pomocí gumového pásu. Řekl, že jestli má problémy se zády, tak samozřejmě může. Podal jí pás. Monika ho chytila a začala roztahovat. Zdeněk ji rychle zarazil:
„Držíš to špatně. Gumu musíš obtočit kolem dlaně. Když ji budeš držet jen tak, tak ti může vyklouznout a pak tě ta guma může pěkně štípnout.“

Monika se podivila, proč jí to Jakub minule neřekl. A proč tu vlastně dnes není? Zeptala se na to Zdeňka.
„Ten tu skončil. Udělal nějaký průšvih. Budeš muset cvičit se mnou nebo s Terezou. Ta by tu měla být příští týden.“
Na víc se Monika neptala. Nechtěla vypadat, že se o Jakuba nějak moc zajímá. Vlastně jí to nevadilo. Zdeněk jí byl sympatičtější a rozhodně ji tolik neočumoval.

Večer opět poslala hlášení. Tentokrát přišla odpověď téměř vzápětí.

Zítra v 16:30 se hlas u madam Kamily na adrese Sekaninova 1017. Odbudeš si svůj trest. Je velmi vhodné, abys měla oblečenou sukni. Anální kolíky sis vzala?

A bylo to tady. Zítra ji čeká výprask. Doufala, že to bude co nejpozději. Ideálně tak, aby dokázala, že umí poslouchat a trest jí bude odpuštěn, nebo na něj Q zapomene. Ta naděje tedy právě padla. Monika Q odpověděla, že bude na místě včas a ano, kolíky si vzala. Očekávala, že dostane pokyn, jak je využít, ale nedočkala se. Při čekání si alespoň zjistila, kam má zítra jít. Bude muset jet tramvají, přesednout na autobus, a nakonec půjde asi 3 km pěšky. Sekaninova ulice byla sama o sobě na předměstí, ale číslo popisné 1017 bylo ještě kus dál na samotě.

V úterý odpoledne si oblékla sukni, halenku, lehký svetřík a dlouhou bundu – už bylo chladno – a vyrazila na tramvaj. U nádraží přestoupila na autobus a deset minut před termínem, stála před domem. No před domem. Byla to velká, moderní, patrová vila. Byla obehnána 2 m vysokou kamennou zdí a za ní byly vidět vrcholky tůjí, takže obyvatelé měli zajištěno soukromí. Přišla k brance a zazvonila. Za chvíli se ozvalo:
„Přejete si?“
„Přišla jsem za madam Kamilou,“ odpověděla.
„Vejděte do předsíně a vyčkejte.“

Branka se začala otevírat. Jakmile Monika prošla na chodník, vedoucí ke dveřím, začala se zavírat. Otevřela vchodové dveře a vstoupila dovnitř.

Byla v malé místnosti asi 2×2 metry. U jedné stěny byly přihrádky na boty a v protější stěně dveře s mléčným sklem. Za chvíli za nimi zaregistrovala nějaký pohyb. Otevřely se a Monika uviděla ženu, které mohlo být něco přes třicet. Měla na sobě bílou halenku, tříčtvrteční kožené kalhoty a černé střevíce. Její pihovatý obličej a dekolt dávaly tušit, že zrzavá barva jejího mikáda bude spíše dílem přírody než kosmetických firem. Pomyslela si, že přesně takto by chtěla vypadat. Dlouhé štíhlé nohy, boky tak akorát, ňadra o trochu větší, než aby se vešly do ruky a nádherné smaragdové oči.

„Vyzujte se a pojďte dál!“ přikázala.
„Tady je šatna. Tam se můžete připravit. Jakmile budete připravená, vyjděte a počkejte zde!“ říkala, a přitom ukazovala Monice, kam má jít.
„Očekávám, že od pasu dolů budete mít pouze sukni. Je vám vše jasné?“ zeptala se.
„Ano,“ odpověděla Monika.
Potom madam odešla.

Monika si svlékla bundu a svetřík a pověsila je na věšák. Potom si stáhla kalhotky a ponožky, které uložila do přihrádky pod věšákem. Prohlédla se v zrcadle. Napadlo ji, že kdyby ji někdo viděl vedle madam, bude si myslet, že vidí hrocha vedle gazely.

Jakmile byl připravená, vyšla do haly a čekala. Madam se ukázala v jedněch dveřích a pokynula jí, aby ji následovala. Monika šla za ní a objevila se v kuchyni. Madam stála u stolu.
„Absolvovala jste již nějaký výprask?“ zeptala se madam.
„Ne,“ odpověděla Monika.
„Postavte se sem ke stolu, přehněte se přes něj a chyťte pevně nohy!“

Monika si lehla tělem na stůl. Pozorovala madam, jak šla k oknu a z vázy vytáhla proutek. Potom obešla stůl a zmizela Monice ze zorného pole.

„Držte se pevně a nepouštějte se. Nerada bych vás omylem trefila do ruky. Bude vás to více bolet a rána se nebude počítat. Pokud budete mít pocit, že to nevydržíte, požádáte mě, abych vám ruce ke stolu připoutala. A pokuste se moc nekřičet. Nemám to ráda. Rány budete počítat. Nahlas, abych to slyšela. Pokud vás neuslyším, nebude se počítat. Pokud zahlásíte nižší číslo, než by mělo být, je to vaše chyba a bude se počítat od toho hlášeného. Pokud zahlásíte vyšší, bude vám k základním 15 ranám připočten dvojnásobek rozdílu od správné číslovky. Je vám vše jasné?“
„Ano,“ odpověděla tiše Monika, která si až teď opravdu uvědomila, co ji vlastně čeká.
„Říkala jste něco? Nebylo vám rozumět,“ zvýšila hlas madam.
„Ano. Vše je mi jasné,“ řekla Monika hlasitěji.
„Dobrá, tak se do toho dáme, ať tu nepříjemnost máme za sebou.“

Monika se držela stolu. Ucítila, jak jí madam vyhrnula sukni a začala ji proutkem lehce hladit po sedínce. Potom dotek zmizel, ozvalo se svist proutku a ze zadnice jí do těla vystřelila ohromná bolest. Byl to takový šok, že ani nevykřikla. Madam ji zase chvilku hladila proutkem a …

„JEDNÁÁÁ,“ vykřikla Monika, která málem zapomněla počítat.
… švih. Teď už Monika věděla, co může čekat. Včas zaťala zuby a vydala jen přidušeně hekla.
„Dva.“
„Tu jedničku ti uznám, ale bylo to taktak,“ řekla klidně madam.
Třetí a čtvrtou ránu Monika zvládla. U páté už bolest nevydržela, zařvala a rozbrečela se. Potom mezi vzlyky ohlásila pět.
Před šestou ranou kroutila zadkem a snažila se vyhnout.
„To neděláš dobře. Když se budeš kroutit, trefím tě na bok a tam to bude bolet více a déle,“ řekla madam.

Po šesté a sedmé křičela a brečela, ale snažila se to statečně vydržet a nepustit se. Po osmé se pustila stolu, narovnala se a ruce položila na zadek, který už měla dávno v jednom ohni.
„Okamžitě se polož a chyť se stolu!“ přikázala madam.
Monika ji neochotně poslechla. Hned jí na zadnici přistála devátá. Vykřikla, zase se pustila a třela si zadek. Naštěstí nezapomněla počítat.
Madam jí lehce poklepala proutkem po rameni a přikázala:
„Lehnout!“
Monika si lehla. Madam ji zase hladila proutkem a ve chvíli kdy se napřáhla, Monika to nevydržela, pustila se a rukama si chránila zadek.
„Ruce okamžitě pryč, jinak ti přidám navíc! A měla jsi velké štěstí. Málem jsi dostala přes ruce.“

Monika se položila na stůl, ale nedokázala se přinutit, aby se chytla stolu. Jen ležela a brečela s rukama na zadku. Madam na chvíli odešla.
Když se vrátila, Monika pořád ležela na stole s rukama na fialovém zadku. Obešla stůl, dřepla si, aby měla hlavu o Moničiny. Pohladila ji po vlasech a klidným tichým hlasem jí vysvětlovala, že když jí dovolí připoutat ruce ke stolu, budou to mít za sebou dříve a Moničino utrpení tak rychleji skončí. Moniku ten klidný a tichý hlas trochu uklidnil, takže podala madam ruce a ta jí je pouty přicvakla k nohám stolu.

„DESÉÉÉÉT!“ vykřikla Monika, které znovu vyrazily slzy z očí. „JEDENÁÁÁÁÁCT! DVANÁÁÁÁÁCT, PROSÍM UŽ NE, NEVYDRŽÍM TO,“ křičela mezi vzlyky a ani si neuvědomila, že ji po noze něco stéká.
Počůrala se. Brečela a škubala sebou ve snaze se osvobodit. Další tři rány ji madam dala v tak rychlém sledu, že je nestihla hlásit. Madam obešla stůl, dřepla si, odpoutala Moniku a začala ji hladit po hlavě. U toho jí šeptala do ucha:
„Šššššš, ty poslední rány jsem ti dala rychleji, abych tě déle netrápila. Už to máš za sebou. Žádnou navíc nedostaneš. Zůstaň chvilku takto ležet, natřu ti to mastí, ať to tolik nebolí.“

Monika ji ráda poslechla. Nohy se jí tak třásly, že se bála postavit. Ucítila chlad na zadničce. To jí madam začala natírat. Jemně jí natírala bolavá místa. Mast začala rychle působit a Monika pocítila úlevu. Když madam skončila, pomohla Monice vstát a otočila ji čelem k sobě. Přistoupila těsně k Monice, až jejich rty od sebe dělilo jen pár centimetrů. Monika se podívala madam do očí. Vyzařovalo z nich něco, co Monika nedokázala popsat, ale způsobilo to, že postupně přestala vzlykat. Monika polkla. Najednou měla silnou touhu políbit ji. Políbit ty smyslné rty, namalovaná jasně červenou rtěnkou. Zadržela dech a pomalu se k nim přibližovala. Když už se jich skoro dotkla, Madam uhnula ústy, přiblížila je k Moničině uchu a zašeptala: „Hotovo. U dveří je kbelík s vodou a hadr. Ukliď tu po sobě!“
Potom odešla.

Monika si hlasitě povzdechla. Kouzlo okamžiku bylo pryč. Utřela si nohy a umyla podlahu. Při mytí si nadávala, jak se mohla takto ztrapnit. Počůrat se. Měla si před tím zajít na záchod. Na druhou stranu, madam s tím asi počítala, když měla po ruce nachystaný kbelík. Třeba se to běžně stává.

Dokončila úklid a čekala. Zadek jí sice pořád bolel, ale už se to dalo zvládnout. Dnes, pokud to bude možné, si raději brzy lehne, ale co zítra ve škole? Z dalších úvah ji přerušila madam, která vstoupila do dveří, pohledem zkontrolovala stav podlahy a pokynula Monice, aby ji následovala. V hale ji přivedla k dalším dveřím.

„Vylij to do záchodu, hadru vymáchej a pověs na tyčku pod umyvadlem. Potom se můžeš osprchovat. Oranžový ručník je pro tebe. Na koši na prádlo je krabice, kterou ti posílá Q,“ řekla a odmlčela se.
„Děkuji madam,“ odpověděla Monika a vešla do koupelny.

Uklidila kbelík s hadrem a svlékla se. Než vešla do sprchy, dívala se do zrcadla, jestli uvidí, jak vypadá její zadek. Zase jí bylo do breku, když viděla ta fialová jelita. Vešla do sprchy a pustila na sebe proud horké vody. Nebyl to dobrý nápad. Rychle přesunula páku, aby tekla chladnější. Umyla se, osušila a šla si prohlédnout, co jí Q posílá. V krabici byla halenka, sukně a dopisní obálka. Sukně byla tmavě modrá s bílými proužky, s gumou v pase. Halenka byla bílá, průsvitná, s hlubokým výstřihem. Otevřela obálku. Byl v ní dopis od Q. Četla:
„Jestliže čteš tento dopis, proběhlo tvé potrestání bez nějakých excesů a splnila jsi tak podmínku, aby ses mohla stát mojí hračkou. Pokud se jí i po této zkušenosti toužíš stát, pošleš mi ještě dnes fotku své prdelky. Pokud ji nepošleš, budu to brát, že sis to rozmyslela. Převlékni se do tohoto oblečení. Můžeš si ho nechat, ať se rozhodneš jakkoli.“

Monika se oblékla, sbalila staré oblečení do krabice a vyšla z koupelny. Madam stála vedle dveří od předsíně a prohlížela listy palmy, která tam vyrůstala z květináče. Otočila se a prohlédla si Moniku od hlavy k patě.
„Vyznáte se v rostlinách?“ zeptala s Moniky.
„Bohužel ne,“ odpověděla Monika.
„Myslela jsem, že studujete botaniku.“
„Ne. Studuji mechaniku na technické univerzitě.“
„Tak to jsem se zřejmě přeslechla, nebo jsem si vás s někým spletla. No, nevadí,“ dodala a pomalu šla k Monice.

Vzala ji krabici z ruky a odložila ji na stolek. Přistoupila těsně k Monice. Položila ji ukazováček na spánek a pomalu jím sjížděla po tváři na bradu a spodní ret a přitom se jí dívala upřeně do očí.
„Ta halenka vám sluší,“ zašeptala.

Monika ten pohled nevydržela a sklopila zrak. Všimla si, kolik toho halenka odhaluje. Bradavky, napínající průsvitnou látku, byly naprosto zřetelné. Zčervenala jako školačka, kterou poprvé přistihli s rukou v kalhotkách. Pohlédla zpět na madam. Ty její zelené oči ji znervózňovaly. Cítila se jako malá myška, zahnaná do kouta a čekající kdy na ni predátor, který ji tam zahnal, zaútočí. Madam se o trochu přiblížila. Byla už tak blízko, že Monika cítila na tváři její dech. Jejich ňadra se k sobě lehce přitiskla. Monika znovu zatoužila madam políbit, ale bála se pohnout. Madam lehce zatlačila prstem na Moničin ret a potom pomalu začala sunout prst podél brady k uchu a potom dolů přes krk. Přiblížila svůj obličej ještě blíže k Monice. Jejich rty se setkaly. Byl to jen lehký dotek a trval jen okamžik, než se madam zase oddálila, přesto měla Monika pocit, že to byl ten nejlepší polibek, jaký kdy dostala.

„Už můžete dýchat,“ zašeptala madam.

Monika se zhluboka nadechla. Teprve teď si uvědomila, že celou dobu, co byla madam těsně u ní, nedýchala. Madam ji znovu pohladila prstem po tváři, usmála se a řekla klidným hlasem:
„Doufám, že jsme se dnes neviděly naposled. Jen se prosím snažte, aby to nebylo opět kvůli výprasku. Opravdu mě to bolí, když musím někomu působit bolest.“
„Věř tomu, že mě to bolelo víc,“ pomyslela si Monika, ale nahlas řekla: „Budu se snažit.“
Madam se znovu usmála, potom o krok ustoupila, podala Monice krabici a kulatou krabičku s mastí.

„Večer, než půjdete spát, si to natřete. Jsou v tom analgetika, ať vás to tolik nebolí. Potom dvakrát denně, ráno a večer. Za dva dny už byste to mohla zvládnout i bez masti. A teď se rychle oblečte, vaše taxi je tu.“
„Ale já na taxi nemám peníze,“ řekla Monika zděšeně.
Madam se rozesmála.
„Promiňte, ale teď jste vypadala vážně vtipně.“
Přestala se smát a dodala:
„Peníze neřešte, doveze vás na koleje.“

Monika si v šatně opatrně oblékla kalhotky, vzala si svetr a bundu. V předsíni se obula a vyšla ven. Uviděla madam, která se vracela od taxíku. Setkaly se na půl cesty k brance.
„Děkuji za mast i za výprask,“ řekla Monika, kterou napadlo, že by asi měla madam poděkovat.
Madam se jen usmála, kývla hlavou a pokračovala v cestě ke dveřím. Monika došla k taxíku a opatrně si sedla na zadní sedadlo. Rozjeli se dřív, než se stihla připoutat.

Navigace v seriálu<< Moničino studium 13 – FitnessMoničino studium 15 – Motýlek a hotýlek >>
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Frank

Těším se na další díl, je to super.

vaclavz

Mně se líbí hlavně předzvěst pokračování se sličnou vykonavatelkou trestu. 🙂

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x