Moničino studium 08 – U Chcíplé žáby

Toto je 8 díl z 17 v seriálu Moničino studium

V úterý si Monika uvědomila, že ve středu může nastat menší problém. Měla vyučování až do večera, takže v čase, který měla určený na trénování s kolíkem, by si musela v průběhu hodiny odběhnout na dámy a po určeném čase znova, anebo přetáhnout čas tréninku. To sice neměla zakázané, ale proč to protahovat? Nakonec se rozhodla, že na hodinu nepůjde. Zápočet už měla jistý, tak co. Ve čtvrtek po škole napsala mamce, že půjdou v pátek večer se spolužáky oslavit splnění zápočtů, takže přijede až v sobotu. Sice to nebyla pravda, ale lepší malá lež, než jí vysvětlovat, kdo je Q.

Ve čtvrtek večer jí přišel email:
Jelikož mám dobrou náladu, zpestříme ti trochu zítřek. V 17:46 ti jede tramvaj, tak budeš na zastávce nejpozději v 17:35. Oblečeš si sukni (kalhotky nebudeš potřebovat) a v zadečku budeš mít malý kolík. Podprsenku a tričko si vezmi dle vlastní volby. Postavíš se pod stříšku, vedle laviček. Budeš sledovat ulici. Jakmile se na ni objeví tvoje tramvaj, vyhrneš si vzadu sukni k pasu a přitiskneš zadek na sklo. Tak zůstaneš do té doby, než tramvaj zastaví na zastávce. Do Chcíplé žáby vejdeš bez kolíku. Užij si to.

Monika se zhrozila. Vždyť ta tramvaj jede k zastávce kilometr a navíc je tam světelná křižovatka. Když bude mít smůlu, tak tam bude tramvaj čekat dvě minuty a ona bude mezitím vystavovat kolík v zadku. Před spaním se asi 10× střídavě rozhodla, že to zabalí a naopak, že to zvládne.

V pátek se ve škole nemohla soustředit, ale naštěstí už to nebylo potřeba. Pořád se nemohla rozhodnout. Bily se v ní pocity. Ta představa, že tam stojí na ostrůvku a kdokoli, kdo půjde po chodníku nebo za ní projede autem, ji uvidí, způsobila zrudnutí jejího obličeje, ale na druhou stranu cítila příjemné pocity v podbřišku. A když si vzpomněla, jak jí to U chcíplé žáby Tomáš pěkně udělal, převážila touha nad studem a v 17:35 stála na zastávce. Naštěstí tam kromě ní byl jen jeden mladý pár. Přeci jen byl pátek večer a většina studentů už byla na cestě domů.

Stála vedle lavičky, co nejblíže ke skleněné stěně a sledovala, kdy se v dálce objeví tramvaj. Když ji uviděla vyjet ze zatáčky, opatrně se rozhlédla, jestli za ní nikdo není, vyhrnula si vzadu sukni a přitiskla se zadkem na sklo. Ti dva se věnovali sobě, takže si toho snad ani nevšimli. Po chodníku nikdo nešel, a jestli ji někdo sledoval z okna, to Monika raději nezjišťovala. Sledovala tramvaj. Ta na křižovatce zastavila. „Samozřejmě“, pomyslela si Monika. Od křižovatky směrem k ní jelo několik aut, ale než dojely k úrovni zastávky, měly už slušnou rychlost, tak si snad nikdo ničeho nevšiml. V tom za ní někdo zapískal a ozvalo se:
„Héj, to je moc pěkné slečno. Spěcháte?“
Monika nevěděla, jestli to je na ni, ale dělala, že to neslyší a upřeně sledovala tramvaj, která už brzdila u zastávky. Ve chvíli, kdy zastavila, vyrazila Monika ke dveřím tramvaje. Vykasaná část sukně sklouzla a zakryla zadeček s fialovou hračkou.

Posadila se a oddechla si, že už to má za sebou. Předními dveřmi nastoupili ti dva, co tam čekali zároveň s ní a nějaký mladík, prošel tramvají a sedl si na sedadlo před ní. Otočil se, zamrkal na ni a s výrazem mistra světa klidně řekl:
„Promiňte, že jsem tak drzý, ale nemohl jsem si vás na zastávce nevšimnout. Nechtěla byste tu fialku vyměnit, za živý klacek?“
Monika zrudla, sklonila hlavu a špitla:
„Ne a nechte mě prosím na pokoji.“
„Slečna je netýkavka?“
Monika nijak nereagovala.
„Na zastávce ukazuješ, že máš něco zastrčené v prdeli a pak se ani nechceš bavit? Já se doprošovat nebudu!“ řekl tak, aby to slyšela celá tramvaj. Pár cestujících se podívalo, co se děje, ale nikdo nereagoval. Monika zrudla ještě víc, schoulila se na sedadle a byla zticha. Tramvaj mezitím přijela na další zastávku. Mladík se zvedl, nazval Moniku kurvou a vystoupil. Zbytek cesty proběhl bez dalších incidentů. Když se blížila ke klubu, vzpomněla si, že si musí vytáhnout kolík. Na parkovišti se schovala za budkou hlídače a vytáhla ho. Otřela ho, i sebe, schovala ho do kabelky a rychle vyrazila, aby tam byla včas.

Stihla to akorát. Tentokrát tam bylo mnohem více lidí. Stolky a boxy byly téměř všechny obsazené, jen u baru bylo místo. Přišla k baru a ohlásila se.
„Sedni si tady k baru. Dáš si něco k pití?“ zeptala se barmanka.
„Colu,“ odpověděla Monika.
Za chvíli byla před ní. Monika čekala. Jelikož neměla co jiného na práci, rozhlížela se. Na pódiu byla nachystaná nějaká aparatura a kolem pobíhal člověk, který se ji asi snažil zapojit. Prohlížela si klub. Boxy se skládaly ze stolu a dvou lavic pro tři lidi. Tyto prostory byly od sebe odděleny dřevěnou přepážkou, vysokou skoro až ke stropu. Stolky byly běžné čtvercové a kolem vždy 4 židle. Taneční parket zabíral asi polovinu místnosti a zatím byl prázdný. Na plátně za pódiem pouštěli klipy z 80. let. Potom chvíli sledovala barmanku. Byla to ta stejná co posledně. Prohlížela si ty její modré vlasy. Na sobě měla černé kalhoty a bílé tričko s hlubokým výstřihem, z kterého jí vylézala černá podprsenka.
Pak zkoumala vystavené lahve, ale tvrdý alkohol ji nikdy nezajímal. Po asi patnácti minutách už to nevydržela a zeptala se, jak dlouho asi bude čekat. Barmanka se podívala na hodinky a pokrčila rameny. Monika dopila colu a objednala si druhou. Pomalu ji popíjela a přemýšlela nad úterní zkouškou z matiky, takže si ani nevšimla, že barmanka na někoho mává a pak na ni ukazuje.

„Ahoj, ty jsi Nika? Já jsem Magda. Sorry, že jdu pozdě.“ Otočila se k barmance a plynule pokračovala:
„Volala jsem Karlíkovi, ale že prý je na druhém konci města, tak jsem zavolala na dispečink a ta kráva mi řekla, že prý ke mně dojede někdo až za hodinu. Tak jsem zavolala zpátky Karlíkovi, že jen on mě může zachránit a když jsem mu slíbila dvě stovky navíc, tak mi slíbil, že si pospíší. A jsem tady. Co piješ? Colu s rumem? To je hnus. Zlatíčko hoď nám tu dvě dobroty. Já si ještě odskočím.“
Monika chvíli nevěděla, která bije. Příchozí mluvila s kadencí, kterou by jí záviděla leckterá automatická zbraň. Ale barmanka ji už znala, takže přinesla dvě sklenice. Když viděla Moničin výraz, zasmála se a řekla:
„To je Magda. Je trochu ztřeštěná, ale fajn holka. Uvidíš.“
„Co to je za pití?“ zeptala se Monika.
„Sea Breeze,“ odpověděla barmanka. „4 díly vodky, 12 dílů brusinkového džusu, 3 díly grepového džusu a led,“ dodala.
„Díky,“ odpověděla Monika.
„Tak už jsem tady. Děkuji ti Zlatíčko. To byl dnes zase den, ráno…,“ spustila Magda, sotva přišla.
„Prrr. Nechci ti skákat do řeči, ale máte rezervovanou čtrnáctku. Tak tam jděte, ať mi tu neplašíš hosty,“ skočila jí barmanka do řeči.
„Téda co to slyším? Já, že ti plaším hosty? No to teda počkej, až potkám Tomáše, tak si budu stěžovat. To snad není pravda? No obtěžuju tady snad někoho? Slečno obtěžuju vás snad?“ otočila se Magda k slečně ne vedlejší židli, „Ne tak vidíš. To je úroveň. Pojď, jdeme pryč,“ řekla Magda naoko uraženě, popadla svou sklenku a s úsměvem na tváři se zvedla od baru.

Monika vzala svou sklenku a šla za ní. Zezadu si svou dnešní společnici prohlížela. Byla o trochu nižší než Monika, sportovní postavy a černé vlasy ji končily těsně nad lopatkami. Na sobě měla lesklé červené tričko, černou mini sukni, která zvýrazňovala pěkný kulatý zadek a boty s širokým vyvýšeným podpatkem.
Vyrazila podél boxů a za posledním z nich zahnula doprava. Posledně si toho Monika nevšimla, ale byla tam malá místnost. K pravé stěny byly nalepeny další čtyři boxy. Ale vzhledem k malému prostoru byly jen pro 4 osoby a i tak vedle nich sotva metr široký prostor podél levé stěny, kterým se dalo projít. Box číslo 14 byl ten poslední.

Magda celou cestu něco povídala, ale vzhledem k tomu, že byla k Monice zády, ta ji neslyšela, což Magdě zjevně nevadilo. Posadily se. Místnost byla za reproduktory, takže hudba, která se z nich linula, tu byla tlumená a Monika slyšela:
„ …no a Marek na to, že je kráva, tak se urazila a šla pryč. Co jsi taková zamlklá? Se trochu odvaž. Dnes to bude skvělá pařba. Dnes bude pouštět muziku Hans. Znáš ho snad, ne? Ale jasně, že jo. Toho zná každý.“
Potom nastala chvilka klidu, protože se Magda napila.
„Prý studuješ. Co a kde? Pij trochu, vždyť máš pořád plnou sklenku. Jestli ti to nechutná, tak to nech a dej si něco jiného, akorát si pro to musíš zajít. Je tu jen Bětka na baru a Lucka pobíhá kolem a odnáší prázdné sklo.“
Monika toho rychle využila a zvedla se, že si teda pro něco zajde.

Postavila se k baru a barmanka se ji se smíchem ptala, co potřebuje.
„Dvojku bílého. Prosím vás, to ona pořád tak mluví?“ zeptala se Monika.
„Jen když má dobrou náladu. A já jsem Alžběta, pro přátele Bětka,“ odpověděla barmanka a mrkla na Moniku. „Tady to máš a pošlu ti tam Lucku s celou lahví. Jak tě tak vidím, budeš ji potřebovat,“ dodala a rozesmála se.
„Já ale nevím, jestli budu mít dost peněz.“
„To tě snad nemusí zajímat. Platí přece Magda.“

„Víno?“ ušklíbla se Magda, když si Monika sedla, ale hned spustila: „To jsme tak jednou byli ve sklípku a…“
Následovalo líčení všeho, co tam Magda prožila. Monika si nejdříve pomyslela, že jestli to tak půjde celý večer, tak jí praskne hlava, ale po chvíli se historkou začala bavit.
Uvolnila se, vypila trochu vína a nakonec se ukázalo, že je Magda bezednou studní různých historek. Ta přeci jen zpomalila tempo, takže se ke slovu občas dostala i Monika.

Asi v půl deváté ztichla hudba. Magda se zasekla v půlce věty a vykřikla:
„Už to začíná, jdeme na plac!“
„A neztratí se mi tu kabelka?“ zeptala se Monika.
„Na to tu má Tomáš takový fígl. Odklop lavici, dej si kabelu do ní, zavři a tady si nacvakej kód,“ ukázala na číselník na boku lavice, „a potvrď hvězdičkou. Až ji budeš chtít vyndat, zase zadáš kód a tím to odemkneš.“
Chytla Moniku za ruku a dotáhla ji na parket, kde už čekalo několik lidí. Za aparaturou stál menší blonďák se sluchátky na uších a zařval do mikrofonu:
„Dámy a pánové, jedeme!“ a pustil hudbu.
Magda se začala kroutit v rytmu hudby a lehce opilá Monika se k ní přidala. Ze začátku tančily spolu, ale pak se k nim přidali dva kluci. Magda tančila jako ďábel. Chvíli s jedním, potom s druhým a občas se přitiskla i k Monice. Té už začínal docházet dech. Když jí došly síly, kývla na Magdu, že potřebuje pauzu. Magda na ni jen mávla a dál se věnovala klukům.

Monika si odskočila na dámy a pak si šla sednout do boxu. Pomalu se vydýchávala a popíjela víno. Za chvíli se přihnala Magda.
„Co je? Snad už nejsi unavená? Vždyť se to sotva rozjelo,“ vyhrkla na Moniku.
„Potřebuju trochu orazit. Mohla jsi tam zůstat. Za chvíli bych přišla. Kluci byli do tebe celí diví,“ odpověděla Monika.
„Pfff. Kreténi. Začali mi nabízet nějaké tabletky. Si jako myslí, že jsem debil? Když už bych se rozhodla, že si něco vezmu, tak rozhodně ne od někoho, koho vidím poprvé. Sakra, došlo mi pití. Nikam nechoď, hned jsem tu.“
Za chvíli se vrátila a posadila se na lavici vedle Moniky.
„Promiň, ale to jsou tvoje, nebo umělé?“ zeptala se.
„Co? Kde?“ zakoktala se zmatená Monika.
„No prsa přece.“
„No, moje. Je mi teprve 20. Proč bych si měla nechat dělat plastiku?“
„Třeba, abys nevypadala jako já,“ řekla posmutněle Magda, která toho ve výstřihu opravdu moc neměla.
„Ber to z té lepší stránky, zase si při výskoku nevyrazíš zuby.“
Magda se zasmála.
„Tak to mi opravdu nehrozí. Kopni to do sebe a pojď na plac. Já jsem tu šéf, tak budeš poslouchat,“ dodala přísně a mrkla na Moniku.
Ta si povzdechla, dopila sklenku a šly.

Tentokrát už je nikdo nerušil. Monika se snažila držet s Magdou krok, ale to nešlo. Naštěstí Hans oznámil, že teď bude na řadě blok skladeb pro odpočinek. Monika se už už chystala jít si sednout, když ji Magda chytla za ruku a se slovy:
„Kam si myslíš, že jdeš,“ si ji přitáhla a objala kolem pasu.
Začaly tančit ploužák. Pěkně tělo na tělo se spolu pomalu točily v rytmu hudby. Pro Moniku to byl zvláštní pocit a nervózně se rozhlížela, jestli nebudí moc pozornosti. Nikdo si jich ale moc nevšímal. Navíc uviděla na parketu ještě jeden dívčí pár. Trochu se uvolnila. Ovšem jen do doby, kdy ucítila Magdinu ruku, kterak jí přejíždí po zadku.
„Ty nosíš tanga?“ zeptala se Magda.
„Ne.“
Magda odtáhla hlavu a podívala se Monice do očí.
„To jsi celou dobu naostro?“
Odpovědí jí bylo pokývnutí hlavou. Magdě se zablýsklo v očích. Posunula ruku na stehno a pomalu začala vyhrnovat sukni. Monika ztuhla.
„Klídek, jen jsem tě chtěla poškádlit,“ zazubila se Magda a pustila sukni.
Nicméně ruku na zadku nechala. V průběhu další skladby vsunula nohu mezi Moničiny, takže se k ní mohla ještě více přivinout. Byla tak natěsno, že se občas klínem otřela o stehno. Atmosféra pomalu houstla.

Najednou se Magda odtáhla, kývla na Moniku, ať jde za ní a vyrazila ke dveřím na chodbu. Zkusila dveře do salonku, ale byly zamčené. Monika jen doufala, že Magdu nenapadne ji zatáhnout na záchod. Ale Magda se rozhlédla a odhákla řetízek, který blokoval vstup na schody do sklepa a naznačila Monice, ať běží dolů. Šla a pod schody se zastavila. Stejně nebylo kam jít. Jediné místo, kde mohly být, bylo přímo pod schody, protože chodbu na obě strany blokovaly zamčené dveře.

Magda na nic nečekala, přitiskla Moniku zády ke stěně a lačně se jí přisála na rty. Nedala jí šanci se vzpamatovat a už se její jazyk dobýval dovnitř. Levou rukou lehce zmáčkla ňadro a pravou vyhrnula sukni a zaútočila na kundičku. Lehce prohrábla chloupky a začala kroužit kolem hrášku, který se tam ukrýval.

Monika se ani nestihla rozhodnout, jestli se jí líbání s holkou líbí nebo ne. Jakmile ucítila prsty na svém poštěváku, roztála. Přeci jen si to směla udělat naposledy v pondělí a od té doby se její kundička těšila na pátek. Proto hned po prvním pohlazení vysílala do celého těla signály, že konečně je to tady. Monika přestala myslet na to, s kým se líbá a začala vášnivě odpovídat. Jejich jazyky se zuřivě proplétaly a bojovaly, který z nich převezme vládu nad ústy té druhé. Najednou se Magda odtáhla, vyhrnula Monice tričko a chvíli si prohlížela její prsa. Přetáhla jí ho přes hlavu a odhodila za sebe na schody. Podprsenka ho následovala jen za pár okamžiků.
„Ježíš to jsou nádherné melouny,“ pronesla, uchopila do každé ruky jeden prs a vcucla levou bradavku do úst. Začala ji cumlat a lehce kousat. Po chvíli přenesla svou pozornost na druhou. Pak se zase přisála Monice na ústa. Prsa nepustila a při líbačce je stále hnětla.
Magda se znova odtáhla a tentokráte přes hlavu přetáhla své tričko. Monika pohlédla na její prsa. Opravdu tam toho moc neměla. Bradavky byly velké a vzrušením vztyčené, ale místo na vrcholcích hor, byly umístěny v mírně zvlněné krajině. Prohodily si pozice. Magda se opřela o stěnu a Monika se sklonila k jejím bradavkám a na střídačku je začala olizovat.

Bylo to sice příjemné, ale Magda potřebovala víc. Lehkým tlakem na ramena naznačila Monice, ať se přesune níže. Počkala, až si Monika klekne a vyhrnula si sukni. Monika si mohla zblízka prohlédnout černá tanga, na kterých už byla mokrá skvrna. Odsunula je stranou a prstem projela úžlabinou mezi závojíčky. Magda se hluboce nadechla a zašeptala:
„Nezdržuj, já už to nevydržím.“

Monika tedy vyměnila prst za jazýček. Začala dělat to, co se jí samotné líbilo. Projížděla jeskyňku a občas lehce zavadila o poštěvák. Nedá se říct, že by jí to nějak moc chutnalo, ale dalo se to zvládnout. Když začaly být Magdiny vzdechy hlasitější, zaútočila jen na hrášek.
Magda chytila jednou rukou Moniku za vlasy a držela ji, aby náhodou nepřestala a do druhé se zakousla, aby trochu tlumila výkřiky, když se jejím tělem proháněla jedna vlna slasti za druhou. Během orgasmu se jí podlomily nohy a udržela se na nich jen díky tomu, že ji Monika přidržela. Když nabrala rovnováhu, přitáhla si Moniku nahoru, vášnivě se k ní přisála a slízávala z jejích rtů svou šťávičku.
„Obleč se, půjdeme nahoru,“ řekla zničehonic Magda. „A podprsenku ti pohlídám já,“ dodala se šibalským úsměvem.
Monika byla zmatená a zklamaná. Doufala, že si taky užije. Když byly oblečené, Magda se k ní přitiskla a pošeptala:
„Neboj se, když budeš hodná holčička, tak ti to udělám tak, že na to budeš do konce života vzpomínat,“ a mrkla na ni.

Zkontrolovaly, jestli je čistý vzduch, vyběhly schody, na toaletách se trochu upravily a vrátily se ke stolu. Monika byla celá rudá, protože pohupování jejího hrudníku jasně naznačovalo, že pod trikem nic nemá. Tedy má a je tam toho dost, ale nekryje to podprsenka. Tu nesla Magda v ruce.
Než se usadily, vytáhla Magda z lavice telefon:
„Ahoj Zlatíčko, potřebovala bych zavézt domů. … Za jak dlouho? … Ach jo. Co mám s tebou dělat. OK, budu čekat.“
„Karlík má teď nějaké rito, takže pro nás přijede nejdříve za hodinku. Skoč ještě pro pití, prosím,“ řekla Monice.
Ta vstala a poslušně došla k baru. Bětka se na nic nevyptávala, přichystala jí 2 deci bílého a Sea Breeze a s milým úsměvem jí to podala.

Když se vrátila k boxu a položila sklenky na stůl, udělala jí Magda místo u stěny a přisedla si k ní.
„Ty moc zkušeností s ženskýma nemáš, že?“ zeptala se Magda.
„Ne,“ zavrtěla hlavou Monika, „bylo to moc poznat?“
„Technicky jsi to zvládla dobře. Sice bylo poznat, že to nemáš vypilované k dokonalosti, ale bylo to velice příjemné. Neboj, dám ti šanci si to dnes ještě procvičit,“ odpověděla Magda, vklouzla rukou pod Moničino tričko, kde nahmatala bradavku a začala si s ní hrát.
„Jen jsi celý večer taková, nevím jak to říct. Strnulá? Upjatá?“ zašeptala Monice do ucha a začala ji jemně okusovat ušní lalůček. Pustila ňadro a vyhrnula Monice sukni. Rukou jí přejížděla po stehnech a kroužila kolem kundičky, ale vždy se jí těsně vyhnula. Moniku to přivádělo k šílenství. Snažila se vyjít ruce vstříc, ale Magda vždy včas uhnula.
„Copak holčičko, chceš, abych ti ji pohladila?“ zavrněla Magda stále okusujíc lalůček.
„Ano.“
„To ale musíš poprosit.“
„Prosím.“
„Prosíš o co?“
„Prosím, promasíruj mi broskvičku.“
„Když teda prosíš…“ dodala Magda a přejela dlaní, kam si Monika přála. Trochu přitlačila a pomalu začala kroužit. Moničino vzrušení stoupalo. Dlaň ji masírovala, ale ne přesně na tom místě, kde by si přála. Pak ale prostředníček vklouzl mezi závojíčky.
Monika nahlas vzdychla a prohnula se, jak jí projela vlna slasti. Jenže Magda prostředníček zase vytáhla a pokračovala v původní masáži. Pak zase projela prstem mezi závojíčky a tak to střídala. Vždy chvilka masáže a pak jedno protažení. To Moniku přivádělo k šílenství, ale nepomohlo, ani když prosila.
Když už to vypadalo, že by mohla dojít ke zdárnému konci, zazvonil Magdin telefon. Ta hned přerušila svou činnost a podívala se, kdo volá.
„Vstávej. Karlík je tu. Jdu zaplatit, tak si sbal věci a sejdeme se u východu. Naši jsou až do neděle pryč, tak půjdem k nám. V posteli to bude pohodlnější,“ řekla, načež se zvedla, vzala svou kabelku a Moničinu podprsenku a odešla.

Monice se chtělo křičet. To snad ne! To nemohl přijet o chvíli později? Postavila se, sbalila své věci, počkala, až se jí přestanou třást nohy a pomalu šla. Došla k východu a čekala na Magdu. Viděla, jak od ní Bětka vyinkasovala útratu, prohodily pár slov, potom Bětka pohlédla na Moniku, usmála se na ni a kývla na pozdrav. To už u ní byl ten poděs v sukni.

Před klubem čekalo taxi a Magda se do něj hned vrhla. Sedly si na zadní sedadlo a Magda zase spustila svou vyřídilku. Moniky si cestou nevšímala. Po asi 20 minutách zastavili ve vilové čtvrti na kraji města, kousek za nemocnicí. Vystoupily a Magda si to hned rázovala k brance. Chvíli hledala klíče, tak si Monika stihla přečíst jméno na schránce – MUDr. Sova. Pak proběhly ke dveřím domu.

Sotva se za nimi zavřely dveře, vrhla se Magda na Moniku. Přisála se k jejím rtům a pomalu ji posouvala směrem ke schodům do patra. V půlce cesty jí svlékla tričko, odhodila ho a u schodů jí stáhla sukni.
„Dokážeš vyjít schody s prstama v kundičce?“ zeptala se Moniky a hned ji otočila, donutila ji se lehce předklonit a strčila jí do ní dva prsty. Vklouzly tam jak po másle.
Monika pomalu stoupala nahoru a Magda, majíc prsty hluboko v ní, ji následovala. Zvládly to. Nahoře Magda vytáhla prsty a nabídla je Monice k ochutnání. Ta už byla tak vzrušená, že nepohrdla a prsty si strčila snad až do krku. To, že jsou od jejich štáv vůbec neřešila.
Magda ji vmanévrovala do svého pokoje, tam si lehla na postel, roztáhla nohy a prstem naznačila Monice, co se od ní vyžaduje. Monika na nic nečekala a zabořila svůj obličej do nabízeného klína. Jazykem prozkoumávala jeskyňku i okolí. Potom už jen stačilo párkrát jazykem zavadit o poštěvák a mohla sledovat jak se Magdino tělo prohnulo při orgasmu.

Lehla si vedle Magdy a netrpělivě čekala, co bude dál. Ta, když se zklidnila, si sedla rozkročmo přes Moniku. Sklonila se k ní, políbila ji a zašeptala:
„To se mi moc líbilo. A protože jsi byla trpělivá a poslušná, tak je řada na tobě,“ a začala ji líbat.
Pomalu postupovala přes krk k ňadrům. Chvíli střídavě cumlala bradavky a pak ji políbila na břicho a jazykem udělala kroužek. To samé o něco níže a pak kolem pupíku, pak zase o něco níže a tak pomalu postupovala směrem ke klínu.
Monika už byla na pokraji exploze. Jakmile toto Magda provedla na poštěváčku, její tělo vybuchlo. Zaplavila ji taková vlna orgasmu, že na chvíli ztratila vědomí.

Magda si lehla vedle ní, přitulila se, hladila ji po prsou a hrála si s bradavkami. Dala Monice minutu oddech a zaujala polohu 69. Jazýčky se pustily do práce.
Tady se ukázala zkušenost. I když se Monika snažila vydržet co nejdéle, za chvíli ji tak přemohlo vzrušení, že zapomněla zpracovávat svou milenku a jen si užívala ty nádherné pocity a následné vyvrcholení. Sotva popadla dech, omluvila se a rychle napravila svou chybu. Její jazýček se činil a za chvíli zalila bouře rozkoše i Magdino tělo. Potom se přikryly, Magda se k Monice přitulila a skoro ve stejnou chvíli unavené usnuly.

Jako první se probudila Monika. Bylo už půl desáté. Vstala a šla si do přízemí pro oblečení. Sešla dolů a vzpomínala, jak to večer bylo. Tričko letělo od vchodu doprava a sukně by měla být pod schody. Jenže nebyla. Vtom z kuchyně vyšla nějaká žena, v ruce měla tác s konvicí, dva hrnky, talířky s toustovým chlebem a sklenicí džemu. Když uviděla Moniku řekla:
„Předpokládám, že hledáte své oblečení. Je nahoře v koupelně. Dala jsem tam i čistý ručník. Dáte si tousty s džemem?“
„Děkuji. Já, já děkuji,“ zakoktala se překvapená Monika a rychle vyběhla schody. Vtrhla do pokoje a probudila Magdu.
„Někdo tu je.“
„Co? Kdo? Kde?“ zeptala se rozespalá Magda.
„Šla jsem si pro oblečení a někdo byl dole?“
„Že by naši? Měli přijet až zítra. Ach jo,“ zívla Magda a vylezla z postele. „Pokud chceš, tak koupelna jsou ty dveře nalevo.“
Hodila na sebe dlouhé triko a šla se podívat. Monika ji sledovala od dveří a slyšela:
„Čau, co tu děláte? … Ale jo pořád … Vždyť už jdu.“
„Jsou to naši. S tou koupelnou čekáš na mě?“ mrkla na Moniku.
„Ne, už jdu,“ odpověděla Monika.

Ve sprše přemýšlela nad momentální situací. Vždyť Magdina matka nebyla vůbec překvapená a s jakým klidem jí řekla, že jí odnesla oblečení. Je to snad běžné, že si Magda někoho přivede? Prstem si aspoň trochu umyla zuby, oblékla si sukni, ale nikde neviděla podprsenku. Vešla Magda.
„Nevíš, kde mám podprdu?“ zeptala se ji.
„Nevím, někde v pokoji? Škoda, že jsi na mě nepočkala. Ve sprše to mám taky ráda.“
Monika si s lehkým zaváháním začala stahovat sukni.
„Teď to nech. Vyzkoušíme to příště. Obleč se a běž dolů. Máma nám chystá snídani a já ti pak zajistím odvoz.“
Monika si oblékla tričko a šla do pokoje hledat podprsenku. Magda přišla vymydlená z koupelny a ten kousek oblečení stále nebyl k nalezení.
„Vyprdni se na ni. Až ji najdu, tak ti ji pošlu,“ řekla Magda, vzala telefon a za chvíli instruovala Zlatíčko, aby přijel tak za 40 minut. Oblékla si tričko a sportovní kalhoty a popohnala Moniku dolů.
„Don’t worry. Naši si šli sednout na zahradu.“
Monika si oddechla. Nedokázala si představit, že snídá s lidmi, s jejichž dcerou strávila noc.

Karlík přijel téměř přesně. Monika nastoupila, Magda jí vzduchem poslala pusu a pak už Karlík vyrazil. Když stáli na červené, vytáhl z přihrádky podprsenku a dal jí Monice. Včera ji zapomněly v autě.
„Zatracená Magda,“ pomyslela si Monika. Karlík ji vysadil u kolejí, peníze nechtěl, prý je to v pořádku a zmizel. Monika přišla na pokoj, poslala zprávu, že úkol splnila, posbírala tašky s oblečením a vyrazila domů.

Navigace v seriálu<< Moničino studium 07 – ZápočťákMoničino studium 09 – Zkouškové období >>

Autor

0 0 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x