Moničino studium 10 – Smlouva

Toto je 10 díl z 17 v seriálu Moničino studium

V sobotu večer mamka oznámila, že od srpna mění práci. Bude pracovat v bance. Sice bude muset dojíždět 20 km, ale bude mít vyšší plat. A jelikož si ve staré práci musí vybrat dovolenou, pojedou poslední týden v červenci všechny tři k moři. Babička se zlobila, že jí to mamka neřekla dříve, ale mamka dobře věděla, že v tu dobu má taky volno.

Po návratu domů Monika předala tuto informaci Q. Asi za hodinu přišla odpověď:
Beru to na vědomí. Jak se ti líbí naše „spolupráce“? Jsi s něčím nespokojená?

To Moniku trochu překvapilo.
Všechno je v pořádku. Naopak mě překvapuje, že mě u sebe nechávají přespat, dostala jsem snídani a třeba mi i zajistí odvoz.

Proč tě to překvapuje? Ty nejsi děvka, které zaplatí a pošlou tě pryč. Ty jsi moje hračka, oni tě mají půjčenou a mohou si s tebou dle domluvy hrát, ale musí mi tě vrátit ideálně v původním stavu :-).
Nicméně, jelikož jsi spokojená, úkoly plníš jakž takž uspokojivě – přeci jen tam nějaké ty nesrovnalosti byly – a lidé tě celkem chválili, tak budu považovat tvé zkušební období za ukončené. V příloze je smlouva a dodatek. Pořádně si to pročti a nejpozději v pátek ve 20:00 mi napiš, jestli s ní souhlasíš. Pokud ano, pak ji při nejbližší příležitosti podepíšeš.

Monika ji zběžně pročetla. Lekla se toho, co tam bylo a poslala Q dotaz.
Co když s tím nebudu souhlasit?

V tom případě, a věř, že mi to bude líto, ukončíme naši spolupráci.

To Moniku překvapilo. Dostala vlastně ultimátum. Buď podepíše smlouvu, nebo je konec. Ale tak, jak to bylo dosud, jí vyhovovalo. „Přečtu si tu smlouvu pořádně a uvidíme. Třeba to nebude tak zlé,“ pomyslela si.

Ve smlouvě bylo psáno, že ona souhlasí s tím, že se stane hračkou osoby známé jako Q. Bude k dispozici na plnění úkolů 24 h denně, 7 dnů v týdnu. V případě, že bude potřebovat volno, nebo se objeví něco, co jí bude bránit vykonat požadovaný úkol, musí Q neprodleně informovat. Dále tam bylo, že to bude bráno jako její hobby, takže nemá nárok na finanční odměnu, nicméně za dobré služby může občas dostat nějaký nefinanční dar. Pokud by ji obdaroval někdo z těch, co si ji půjčí, musí dar ihned nahlásit a Q rozhodne, zda si ho může nechat. Pomůcky k úkolům si bude pořizovat za své, neurčí-li Q jinak. Pokud by to finančně neměla zvládat, Q ji zajistí brigádu. 35 % výdělku dostane Nika v hotovosti a 65 procent půjde do fondu, který povede Q a z něj budou hrazeny její pomůcky. V případě nesplnění úkolu bude potrestána. Trest určí Q dle závažnosti provinění. Vypovědět tuto smlouvu smí jedině Q. Pokud tak bude chtít učinit Nika, musí to samozřejmě Q oznámit s patřičným odůvodněním a pak čekat, než si za ni Q najde náhradu. Do té doby musí pokračovat v plnění úkolů. Q se naopak zavazuje, že jí bude zadávat pouze úkoly, dle přiloženého dodatku smlouvy a bude ji půjčovat pouze prověřeným lidem, u kterých nehrozí, že by Nice ublížili na zdraví, prováděli neodsouhlasené činnosti, či ji mohli nakazit nějakou chorobou.

Monika otevřela dodatek a uviděla něco podobného, jako byl ten první dotazník, který před půl rokem vyplňovala. Tentokrát tam byly jen tři sloupce – Ano, Chci vyzkoušet, Ne. Pod seznamem byla poznámka: Praktiky, u kterých je zaškrtnuto Ano mohou být vyžadovány a není možné se proti tomu odvolat. Praktiky, u kterých je zaškrtnuto Chci vyzkoušet, mohou být vyžadovány a po jejich vyzkoušení se Hračka rozhodne, zda je chce i nadále provádět. Praktiky, u kterých je zaškrtnuto Ne mohou být vyžadovány pouze jako trest u velmi závažných provinění a Hračka o tom bude předem informována.

Smlouva byla postavena jednostranně. Uvědomovala si, že ona má být ta poslušná, ale být připravena kdykoli plnit úkoly a navíc nemít možnost to ukončit, jí připadala šílená.
Přes týden se sice učila na čtvrteční zkoušku, ale hlavou se jí honily jen myšlenky o smlouvě. Taky to podle toho dopadlo. Vyletěla od zkoušky už po písemné. S jedním příkladem si vůbec nevěděla rady a u druhého zaměnila osy x a y.

Zapsala si opravnou hned na další čtvrtek, aby mohla jet v klidu na dovolenou. Jenže… když podepíše smlouvu, bude moci jet? Potřebovala si o tom s někým promluvit. Jenže s kým? Jediný, kdo o Q věděl a na koho měla kontakt, byla Věrka. Ta ji vyslechla, chvilku si s ní o tom popovídala a trochu Moniku uklidnila. Pokud snad ve smlouvě není jasně uvedeno, kdo s kým ji uzavírá, což v případě přezdívek není, pak je smlouva z právního hlediska neplatná a nemusí se jí řídit. To Moniku trochu uklidnilo. V pátek prohlížela internet a ohledně smluv zjistila to, co jí řekla Věrka. Jen si vynadala, že ji to nenapadlo dříve a odpoledne odeslala mail, že se smlouvou souhlasí, ale poslední týden v červenci jede na dovolenou.

Výborně. Udělala jsi mi radost. Ve středu večer pro tebe budu mít úkol.
Zněla odpověď

Jenže já jsem včera tu zkoušku neudělala a příští čtvrtek mám opravu. Tak bych spíše potřebovala klid a brzo do postele.
Na další odpověď sice musela počkat asi půl hodiny, ale došla.
Je to přesunuto na čtvrtek a takové informace mi laskavě hlas okamžitě. Pokyny dostaneš včas.

Sobotu strávily s mamkou na výletě v horách a v neděli spíše odpočívaly, ale v pondělí se Monika pustila do studia, aby byla na zkoušky připravena. Jen potřebovala vymyslet, na co se vymluvit, že ve čtvrtek nepřijede po zkoušce domů. Nakonec mamce namluvila, že jí zrovna přišel email, aby se v pátek v 8:00 dostavila do jedné firmy, kde jí spolužačka domluvila možnou brigádu. Na mamčin dotaz, co tam bude dělat, řekla, že potřebují v rámci digitalizace archívu naskenovat všechny dokumenty do elektronické podoby a výhodou je, že nebude mít pevnou pracovní dobu, ale bude mít určené množství šanonů, které bude muset zvládnout do konce roku.

V úterý večer přišel email od Q.
Jaké oblečení budeš mít na zkoušce?

Monika si oblékla tmavě modré šaty a v zrcadle se vyfotila.
Chtěla jsem si vzít tyto šaty.
A do přílohy dala tu fotku.

Sice jsou elegantní a ke zkoušce se hodí, ale pro naše účely mají malý výstřih a sukně pod kolena je příliš dlouhá. Po zítřejší zkoušce se vracíš domů, nebo tu zůstáváš?

Vracím se domů.

Zítra sice hlásí chladnější počasí a déšť, ale bez kalhotek bys to i tak měla zvládnout. Po zkoušce si vezmeš kolík, beztak jsi teď netrénovala, když jsi to nedostala příkazem. A za trest, že jsi včas neoznámila termín čtvrteční zkoušky, to bude tentokrát ten velký. A po příjezdu domů mi pošleš fotku, kde bude důkaz, že jsi ho měla v sobě cestou vlakem. Pokyny na čtvrtek ti pošlu zítra. Dobrou noc.

„Ten velký!“ zděsila se Monika. Chvíli uvažovala, že si ho půjde vyzkoušet, ale nakonec to zavrhla a šla spát, musela brzy vstávat.

Ráno teplo opravdu nebylo, jen nějakých 15 stupňů. Přes šaty si přehodila bundu, aby jí nebyla zima. Déšť nebyl nijak silný, takže šaty nepromočil, ale pod sukni nepříjemně foukalo. Zkoušku zvládla a šla plnit úkol. Na záchodě do sebe dostala kolík. Nakonec nebyl tak tlustý, jak se bála, ale jeho délka jí ze začátku dělala trochu problém. Než dojela na nádraží, tak si na ni zvykla a naopak ji pohyby kolíku při chůzi a poskakování dopravních prostředků začínaly vzrušovat. Nebylo to tak silné, že by z toho mohla mít orgasmus, ale byl to příjemný pocit.

Nezapomněla ani na druhý úkol. Schválně jela dál tramvají, aby do vlaku nastoupila v první stanici. Většina cestujících nastupuje až na dalších dvou zastávkách, tak by mohla mít prostor na fotku pro Q. Sice ve stejném voze už nějaká žena seděla, ale Monika si vybrala místo tak, aby na ni ta žena neviděla. Potom si vyhrnula sukni, jednou rukou se opřela o sedadlo a druhou se snažila nasměrovat mobil na svůj zadek.

„Kdybych měla smartphone, tak vidím, co fotím,“ pomyslela si naštvaně, když ani pátý pokus nevyšel. Nakonec se posunula dolů na sedadle, přizvedla nohy, roztáhla je a udělala fotku. Tato naštěstí vyšla dobře, protože vlak už začal brzdit do další stanice. Na fotce byla krásně vidět její kundička, kolík v zadečku a na boku fotky i sedadlo vlaku, takže by to jako důkaz mělo stačit.

Doma fotku odeslala a nedočkavě čekala na odpověď.

Ta přišla až po večeři.
Předpokládám, že zítra budeš mít stejné šaty, tak si s sebou vezmi něco více sexy a na večer se převleč. Kalhotky můžeš nechat doma. Nejpozději v půl deváté večer buď U chcíplé žáby. Bude tam vytištěná smlouva, tak ji podepiš a pak si tě vyzvedne Petr.

O fotce ani slovo. To Moniku trochu zklamalo.

Ráno, před odchodem z domu, se podívala z okna. Silně pršelo, tak si raději oblékla kalhotky. Q přece napsal, že je může nechat doma. Když uviděla zadání písemné zkoušky, vydechla úlevou. Bylo stejné jako před týdnem. Zvládla to za plný počet bodů, takže ústní byla už jen formalita. Po zkoušce si vzala tašku a šla se na kolej převléknout.

„Kampak jdete slečno?“ volala na ni vrátná.
„Jdu na pokoj,“ odpověděla Monika.
„Vy nevíte, že koleje jsou teď zavřené? Dělá se rekonstrukce koupelen. Klíče jste měla odevzdat už minulý týden. Vy nečtete školní internet?“ ptala se vrátná.
„Nečetla jsem to,“ přiznala zaskočená Monika.
„Tak to je mi líto. Dejte mi klíč a tady to podepište. To víte, museli to tu už uzavřít, aby to do září stihli udělat. Ale nevím, nevím. Od pondělka to měli začít předělávat, ale nějak se do toho nehrnou. V pondělí se tu objevili dělníci a za hodinu odcházeli, že si vzali špatné nářadí a jdou si pro něj. Pak se ukázali až v úterý. Sice se pak ozýval nějaký hluk, takže něco dělali, ale za dvě hodiny se ptali, jestli někdo zavřel vodu a pak mi oznámili, že bez zavřeného hlavního uzávěru nic neudělají a šli pryč. Včera přišli, zeptali se na tu vodu a chtěli jít pryč, ale ve dveřích se objevil asi jejich šéf. Seřval je, že na oklepání starých kachliček nepotřebují zastavit vodu. Odpoledne, jak odešli, jsem se šla podívat. Oklepali kachličky ve dvou koupelnách. Tak vám nevím slečno.“
Monika mezitím odevzdala klíče a podepsala předání. Rozloučila se a vyšla ven. Lilo jako z konve. Kam půjde? Navíc se musí převléct. Vyrazila na tramvaj. Když přišla ke Chcíplé žábě, zjistila, že otvírají až za dvě hodiny. Zašla si tedy do obchodního centra, koupila si něco k jídlu a chvíli po otvíračce už si povídala u baru s Bětkou.

„Jsi tu nějak brzy.“
„No jo. Chtěla jsem jít na koleje, ale jsou zavřené a nemám kam jít. Navíc se potřebuji převléct. Tady v tom mám zakázáno být.“
„Jdi do patra, první dveře vlevo je „šatna,“ prsty naznačila Bětka uvozovky, „tak se tam můžeš převlíknout.“
Monika si oblékla sukni a tričko s výstřihem a za chvíli už zase kecala s Bětkou na baru. Potom se objevil Tomáš.
„Ty už jsi tady? Tak já skočím pro smlouvu.“
Za chvíli se vrátil se smlouvou. Monika si smlouvu rychle prohlédla a jelikož to vypadalo, že je stejná, jako ta v mailu, tak ji podepsala. Hlavně ji zajímal podpis Q. Sama nevěděla, co čekala, ale velké malované Q ji zklamalo. Při podpisu se včas zarazila a místo svého pravého podpisu, napsala Nika. Tomáš s Bětkou mezitím probírali pracovního záležitosti. Potom vzal Tomáš podepsanou smlouvu a odešel.

Do večera bylo daleko a Monika se za chvíli nudila. Sice si s Bětkou celkem rozuměly, ale ta, jelikož se začali trousit hosté, se musela více věnovat práci. Naštěstí přestalo pršet, tak se zvedla ze židle a znovu vyrazila někam ven. Pomalým krokem prošla centrem města, nakoukla do pár obchodů a ve fast foodu snědla večeři. Potom už byl nejvyšší čas vyrazit zpět do Žáby.

Tam už bylo pěkně živo. Bětka se za barem nestačila otáčet a mezi stolky už kličkovala Lucka s tácem.
„Přišel dříve a už čeká ve třináctce. Jo a přišli tam za ním nějací známí. Toho jednoho odněkud znám, ale nemůžu si vzpomenout odkud. Už si stihli dát 5 panáků,“ ušklíbla se Bětka.

„Ty prachy jsem měl mít v úterý. Dávám ti poslední šanci. Budu je mít v pondělí, jinak… To je ta tvoje holka?“ řekl asi 30 letý muž s velkou jizvu na levé tváři, když Monika přišla k boxu. Vedle něj seděl asi stejně starý muž a nejspíš trávil většinu života v posilovně. Žluté triko, které měl oblečené, vypadalo, že na jeho nabušené hrudi praskne. Naproti nim seděl o něco mladší, sympatický, elegantně oblečený muž, který se zeptal: „Ty jsi Nika?“
Monika přikývla. Ten s jizvou se chvíli na Moniku díval, jako by ji chtěl svléknout pohledem a pak řekl: „Vydrž chvilku kotě. Dej si něco na baru tady na Petra. My tu jen něco rychle proberem.“

Za chvíli ten s jizvou s tím kulturistou odešli. Petr přišel k baru dal si ještě jednoho panáka, nabídl Monice rámě a lehce vratkým krokem ji odvedl z baru. Za chvíli už seděli v taxi. Petr celou cestu mlčel a o něčem přemýšlel. Moc vesele se u toho netvářil. Dojeli do „čtvrti pro zbohatlíky“ a vystoupili. Petr odemkl branku a pokynul Monice ať jde dál. Sotva se za nimi zavřely dveře od domu, přijelo tmavé BMW a z něj vystoupili ten s jizvou a kulturista.
„Pozval jsem kamarády,“ oznámil Petr a pustil ty dva dovnitř.

Posadili se v obýváku a ten s jizvou vyzval Petra, aby donesl něco k pití. Za chvíli byly na stole 4 skleničky a láhev koňaku. Když Monika podotkla, že nebude pít, řekl ten s jizvou: „Petr nás zapomněl představit. Já jsem Václav, ale kamarádi mi říkají Scarface,“ a zasmál se, „tohle je Mára,“ ukázal na kulturistu, „a ty jsi?“
„Nika,“ odpověděla Monika.
„Tak Niko, na seznámení se napijeme. Všichni a do dna,“ přikázal.
„Nalej druhou rundu ať nekulháme,“ poručil Petrovi. Ten už měl trochu problém se trefit do skleniček a pití rozlil.
„Tak se do toho dáme. Pusť nějakou hudbu a Nika nám na rozehřátí předvede striptýz,“ rozhodl Václav, když dopili.

Monika měla z dnešního večera špatný pocit od chvíle, kdy ji poslali z boxu na bar. Už v taxi přemýšlela, jestli to tak vymyslel Q, nebo se něco zvrtlo a teď, když viděla, že Petr jen poslouchá příkazy Václava, došla k přesvědčení, že raději riskne hněv Q i případný trest. Vstala a oznámila, že striptýz nebude a ona odchází. Jenže než došla ke dveřím, chytil ji Mára, zvedl ji a donesl zpět před Václava. Snažila se mu vyškubnout, ale neměla sebemenší šanci.

„Tak to by nešlo, kurvičko!“ řekl klidným hlasem Václav. „Buď budeš poslušná a necháš se od nás pěkně omrdat, nebo ti pochroumáme ciferník a stejně tě omrdáme.“
„Hele, jestli nechce, tak ji nebudeme nutit,“ ohradil se Petr.
„Ty mlč! Visíš mi spoustu prachů, které jsi už měl vrátit. Dohoda zněla, že si s ní pohrajeme a já ti odpustím část úroků a odložím splatnost. Tak si to rozmysli. Buď si s ní pohrajem a tobě dovolíme se přidat, nebo ji pustím, ale ten ciferník rozbiju tobě a na částečnou úhradu škody si vezmu nějaké věci tady z domu a nevím, jak to pak rodičům vysvětlíš.“
Petr se jen trochu přikrčil a odvrátil od Moniky zrak.
„Neboj se, když budeš spolupracovat, tak ti nezkřivíme ani vlásek. Tak přestaň dělat vlny a jdeme na ten striptýz,“ prohodil Václav směrem k Monice.

Petr pustil hudbu a Monika začala tančit. Vzhledem k situaci byla hodně nervózní, nemohla se uvolnit a bylo jí jasné, že tím, co předvádí, moc nadšení u publika nevzbudí. Při tomto pokusu o tanec si všimla, že Václav nalil další panáky, ale zatímco sobě a Márovi sotva půl sklenky, Petrovi plnou a navíc do ní nalil trochu z lahvičky, kterou vytáhl z kapsy. Na Moniku se díval s pobavením. Jen když osvobodila svá ňadra, pokývnul spokojeně hlavou. Svlékání Monika dokončila spolu s posledními tóny skladby a čekala, co dál.

„Už jsem viděl i lepší, ale snad aspoň píchačka bude stát za to,“ ušklíbl se Václav. „Tak nám ukaž, jak umíš kouřit. Petr je tady domácí, tak začni na něm,“ dodal.
Petr se pokoušel rozepnout si kalhoty, ale vhledem k množství vypitého alkoholu mu to dělalo problém. Monika mu pomohla a rozjela koncert na flétnu. Snažila se co mohla, ale dostat Petrův ocas do provozuschopného stavu se jí nedařilo. Po pár minutách snažení zjistila, že ten trouba usnul. Naštvaně se zvedla a Václav s Márou, kteří si toho všimli a dobře se touto situací bavili, vyprskli smíchy.
„Ten bude spát jak dudek až do rána,“ smál se Václav. „Tohle mi dal jeden kamarád. Je to brazilský lék na nespavost. Stačí pár kapek a nevzbudí tě ani rána z děla. Jen po probuzení má člověk pocit, že mu po hlavě přejel traktor.“

Václav si rozepnul kalhoty a kývnul prstem na Moniku. Mára vstal a přesunul spícího Petra ze sedačky do křesla a pak si sedl vedle Václava. Monika kouřila, jak nejlépe uměla. Když Mára vytáhl toho svého z kalhot, chytla ho a začala ho honit. Její ruka po něm jezdila stejným tempem, jakým mizel Václavův ocas v její puse. Po chvíli jí Václav naznačil, ať se přesune k Márovi. Sám se postavil za ni, plácl ji po zadku a zasunul ho do její vlhké kundičky. Při kouření se Monika zklidnila a začala si tu příležitost, užít si dva ptáky, užívat. Teď v předklonu, s Márovým ocasem v puse a Vaclavovým v kundičce, si to začala užívat. Najednou ji Václav přerušil, chytil za vlasy, otočil k sobě a sotva jí ho vrazil do pusy, začal stříkat. Monika vše poctivě spolykala. Potom ji Mára položil na gauč a zasunul. Párkrát přirazil a pak přiskočil k její hlavě a vypustil svou dávku na její obličej.

Jelikož se chlapci k ničemu neměli, našla si Monika papírový kapesník a chtěla si tu nadílku z obličeje utřít.
„Hej, co to děláš?“ houkl na ni Václav. „V každém pořádném pornu si to holka radostně rozmaže po obličeji. Vždyť je to nejlepší pleťová maska,“ zasmál se.
Monika se zarazila. Nevěděla, jestli to myslí vážně, ale nakonec si řekla proč ne. Zahrála jim divadlo, jako by to bylo to nejlepší, co v životě zažila. Roztírala si sperma po obličeji a přivírala u toho oči slastí. Nakonec si strčila prsty do pusy a pěkně je očistila. Zvedající se pánské chlouby jí ukázaly, že to zahrála opravdu dobře. Vzala si je do parády a byli připraveni k další akci. Tentokrát si Václav sedl na kraj sedačky, Monika si na něj nasedla a Mára se pokoušel zasunout do kakaové dírky. Tam bylo ale sucho. Nakonec Monika seskočila z Václava a rozetřela si svoje šťávy kolem análku, pořádně pusou navlhčila Máru a napodruhé to už vyšlo.

Cítila ty dva ocasy, jak v ní kloužou a po pár přírazech to nevydržela a konečně se dnes večer udělala. Pánové ji přidrželi, aby nespadla, ale přirážet nepřestali. Václav si užíval pohled na houpající se prsy a horkost kundičky a Mára těsnost análku. Bylo jen otázkou času, kdo se udělá jako první. Stahy Moničina těla při orgasmu zvýšily vzrušení obou. Mára po pár přírazech opustil zadek a strčil svého ptáka Monice do pusy, kterou zaplnil hustou tekutinou. Sotva to stihla Monika spolknout, už se zpod ní dral Václav a ústa jí znovu naplnil.

Přišel čas si trochu odpočinout. Václav jim znovu nalil koňak. Tentokrát se Monika moc nebránila, potřebovala spláchnout tu hořkou chuť.
„Máme ještě trochu času, tak bychom mohli zvládnout ještě jedno číslo, co Máro?“ otočil se Václav na svého parťáka. Ten jen přikývl.
„Musím si odskočit,“ oznámil Václav a odešel z pokoje.
„Ty jsi němý?“ zeptala se Monika Máry.
„Ne. Na řeči je tu šéf,“ odpověděl Mára. Víc z něj Monika nedostala.

Václav se vrátil a přinesl 2 litry toniku a sklenice. Po takové akci to všem bodlo. „V lednici je ještě jeden, skoč pro něj,“ přikázal Márovi.
Potom se podíval na Moniku a řekl: „Znám tady snad všechny šlapky, ale tebe jsem ještě neviděl.“
„Já nejsem šlapka,“ ohradila se Monika.
„Pardón, tak placená společnice,“ ušklíbl se Václav. „Dnes ještě musím něco zařídit, ale pro tebe bych si vyhradil celou noc. Kolik by mě to stálo?“
„Já nejsem žádná taková,“ odpověděla Monika naštvaně.
„Nedělej vlny. Petr mi řekl, že tě má na noc. Nevím, kolik ti platí, ale já bych ti mohl dát víc.“
„Třeba Máru?“ odsekla Monika. „Děkuji za nabídku, ale ráda se obejdu,“ ušklíbla se.
To ale Václava naštvalo. „Tak pozor slečinko. Ty asi nevíš s kým mluvíš. To by se ti nemuselo vyplatit.“

„Sedni si tam,“ ukázal Václav na křeslo, „pořádně roztáhni nohy a ukaž mi, jak se prstí děvka,“ přikázal.
Monika se tónu jeho hlasu lekla a raději příkaz splnila. Po předchozí akci byla ještě pořád mokrá, takže prostředníček s ukazováčkem vklouzli dovnitř jako po másle. Václav ji chvíli pozoroval, potom vstal a postavil se za ni. Chytil ji za prsa a silně stiskl. Moniku to zabolelo. Chtěla se zvednout, ale Václav stiskl ještě víc.
„Nemám rád, když mi někdo odporuje a toto je jen takové přátelské varování,“ zašeptal jí do ucha. „Když nebudeš poslouchat, tak tě takto stiskne Mára. Teď pokračuj v tom, co jsem ti přikázal a otevři hubu. Jo a pořádně si rozmysli, jestli mi to budeš chtít oplatit.“
Potom ji chytil za hlavu a vrazil jí už postavený ocas snad až do krku. Monika se začala dávit, tak ho na chvíli vytáhl a zase vrazil dovnitř. Potom takto začal přirážet do pusy. Mezitím se vrátil Mára. Chvíli sledoval, co se děje. Podíval se tázavě na Václava, ten jen lehce přikývl, tak přišel k Monice, chytil ji za zadek, zvedl ji jako peříčko a přirazil. Monika se sotva stihla rukama zapřít o křeslo. Pánové střídali různé polohy a otvory. Monika se po tom varování nemohla uvolnit. Držela, jak si ti dva usmysleli, ale bylo jí jasné, že její další vyvrcholení nepřijde. Nakonec Václav vykropil Moničinu prdelku a Mára jí přidal další dávku na obličej.

Posadili se, dopili druhou láhev toniku, Václav se podíval na hodinky a řekl: „To nám to krásně vyšlo. Zavolám odvoz, vy se zatím oblečte a půjdeme.“
Monika si posbírala oblečení a chtěla se jít do koupelny dát do pořádku.
„Kam jdeš?“ zeptal se Václav, který zrovna dokončil hovor.
„Potřebuju si odskočit,“ odpověděla Monika.
„Na to není čas. Taxik tu bude za chvilku.“
„Já tu ale zůstávám.“
„Na to zapomeň kočičko. Tady ten je jako cep, náhodou se něco ztratí a co potom.“
„Tak bych se potřebovala aspoň opláchnout.“
„Ale hovno. My ti tu děláme kvalitní make-up a ty by sis ho chtěla umýt?“ rozesmál se Václav.
Monice nezbylo, než se obléct tak jak byla. Cestou ke dveřím se prohlídla v zrcadle. Na tváři zbytky spermatu, další ve výstřihu a celá zpocená. Tričko flekaté od spermatu, jak si ho při oblékání otřela o obličej. Jediná sukně vypadala v pořádku.

Vyšli z domu, Václav za nimi přibouchl dveře a šli k brance čekat na taxi.
„Než přijede, tak bys mě mohla ještě trochu pokouřit, co ty na to?“
Monika raději neprotestovala a klekla si. Vytáhla ho z kalhot, otevřela pusu a těsně předtím, než ho vsunula do pusy, vystříkl z něj proud moči. Rychle odvrátila hlavu. Václav se smál na celé kolo a vyprázdnil na ni celý obsah močového měchýře. Monika se zhnuseně postavila. Byla celá mokrá a v puse cítila chuť moči. Cítila se hodně ponížená. Navíc když přijel odvoz, Václav ji odehnal, že přece takovou špinavou a pochcanou děvku nepoveze ve svém BMW. Monika zůstala stát neschopná slova.

Snažila se dozvonit na Petra, ale bez úspěchu. Zavolala si taxi, ale taxikář, když ji viděl, tak ji odmítl vzít.
„Snad ji v Žábě pomůžou,“ pomyslela si. Tuto část města neznala, ale přibližný směr, kterým by měla jít, dokázala určit. V mokrém oblečení jí začalo být zima, schoulila se a pomalu šla.
Potřebovala se nutně vyčůrat, tak si přidřepla u křoví. Najednou u ní zastavilo auto.
„Dobrý večer slečno, můžete mi ukázat váš občanský průkaz?“ řekla policistka.
Monika prohledala kabelku a podala jí ho.
„Můžete mi říct, co tu děláte a kam jdete?“ zeptala se policistka přísně.
„Prosím tě, nebav se s ní, s ožralou,“ řekl její kolega.
„Uklidni se,“ odsekla mu.
„Měla jsem s někým schůzku, ale nějak se to zvrtlo a teď jdu Ke chcíplé žábě.“
„To máte ještě kus cesty. Proč zrovna tam?“
„Snad mě tam nechají umýt a mám tam věci na převlečení.“
„Hodíme ji na záchytku, tam si s ní poradí,“ ozval se zase kolega.
„Říkám klid. Kolik jste toho vypila?“
„Tři panáky.“
„Hmm. Asi si popovídáme na služebně.“
„Ježíši, to je smrad. Otevřete okna nebo se pobleju,“ řekl kolega, když nasedly.

Na stanici Monice dovolili se umýt a půjčili jí i nějaké oblečení. Zavolala do Žáby a Bětka jí slíbila, že Tomáš pro ni přijede. Mezitím ji vyslechla policistka.
„ …takže jste s nimi šla dobrovolně?“
„Jak jsem říkala. Původně ano, ale když jsem chtěla odejít, tak mi to nedovolili,“ odpověděla Monika a potáhla nosem se slzami na krajíčku, „a na konec mě počůral.“
Policistka ji pohladila po rameni. „Náhodou značky auta jste si nevšimla?“
„Jo, ten blbeček ji měl podle té své debilní přezdívky 5KARFACE.“
„Aha. Tak toho známe. Budete ho chtít žalovat? Ale na rovinu, má hodně vlivných známých a problémy byste měla spíše vy.“
Monika jen sklonila hlavu.

To už dorazili Tomáš s Bětkou. Bětka přišla k Monice a objala ji. Teprve teď se Monika opravdu rozbrečela. Bětka ji nechala, ať se vybrečí. Tomáš se mezitím tiše bavil s policistkou. Pokýval hlavou a přišel k holkám.
„Pojďte, pojedeme. Přespíš u Bětky. Věci jsme ti vzali.“

Vysadil je na sídlišti před domem a odjel. Bětka vzala Moniku dovnitř.
„Mám malý byt, takže spím tady na rozkládacím gauči, ale snad se tu vejdem. Osprchuj se a tady máš noční košili. Já to tvoje oblečení hodím rychle do pračky,“ přizvedla Bětka igelitku, ve které bylo Moničino špinavé oblečení.
Monika se dlouho sprchovala. Teplá voda ji uklidňovala. Když přišla do obýváku, Bětka prohodila: „Teď budu mít dvojnásobný účet za vodu,“ a mrkla na ni.
Monika se usmála. Lehly si do postele.
„Bětko, můžu se k tobě přitulit?“
„Jasně.“
Chvíli bylo ticho.
„Vážně ti to nevadí?“ zeptala se Monika.
„Komu by vadilo tulení se s takovou pěknou holkou.“
„Díky za všechno.“
„Není zač a už spi.“
Ale Monika nemohla usnout. Bětku skoro neznala, ale brala ji jako svou kamarádku a její blízkost ji uklidnila. Přemýšlela o tom, co se dnes – vlastně včera – stalo. Teď, když už byla klidná a v bezpečí, si to mohla přebrat a za chvíli usnula.

Vzbudila ji vůně smažené slaniny a vajíček. Vešla do kuchyně, což byla druhá a taky poslední místnost v tomto bytě.
„Chystám snídani. Doufám, že jíš vajíčka se slaninou. Já tu nic jiného nemám,“ omlouvala se Bětka.
„Cokoli,“ odpověděla Monika.
„Oblečení máš vyprané a za chvíli bude i suché. Mám totiž sušičku, heč,“ naoko se chlubila Bětka.

Po snídani vyrazily. Bětka oznámila, že musí do Žáby, protože včera vyrazili narychlo a nestihli uklidit. Monika na to, že jí aspoň pomůže a pak pojede domů. Dělaly u toho blbosti a už to měly skoro hotové, když Monika smetákem shodila všechny židle z jednoho stolu. Vybuchly smíchy. Do dveří nakoukl Tomáš.
„Co to tu vyvádíte? Děláte rachot, že se nahoře nedá spát.“
„Místo, aby ráno vstal a uklidil tu, když bydlí nahoře, tak nás raději nechá trmácet přes půl města a ještě si stěžuje,“ hudrovala Bětka.
„Kušuj babo,“ odsekl jí Tomáš.
„Pff. Gentleman,“ řekla jízlivě Bětka a dodala: „Jdu zkontrolovat sklad. Myslím, že už nám dochází fernet.“
„Tomáši, předal jsi už Q tu smlouvu?“ zeptala se nesměle Monika.
„Ještě ne. Proč?“
„Mohl bys mi ji vrátit? Já jsem si to rozmyslela. Končím.“

Navigace v seriálu<< Moničino studium 09 – Zkouškové obdobíMoničino studium 11 – Ztracený rok >>
0 0 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
11 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Frank

No tak doufám, že tím nekončí i seriál, byla by to škoda. Na pokračování jsem se neskutečně těšil a to si myslím že nemluvím jenom za sebe
FRANK

Fred

Vím, že podobné hry existují a dokonce jsem byl do jedné podobné zatažen. Měl jsem zadávat jedné potrhlé dívce co nejpitomější úkoly, na hranicích zdravého rozumu. Moc dobře jsem se neosvědčil, protože moje úkoly schválně neplnila a pak se dožadovala přísného potrestání, což naštěstí nemám v povaze. Tresty na bázi ponižování lidské důstojnosti, to není můj šálek kávy. Nakonec jsem byl rád, že mohu z té „hry“ bezpečně vycouvat. Proto se mi ani nechce dál číst, jak to bude pokračovat. Podotýkám, že toto je můj názor a nikomu jej nevnucuji. Dokonce připouštím, že toto vyprávnění může mít spoustu kladných hodnocení.… Číst vice »

Martin

Přehnout přes koleno a 25 na holou 😀 Zadek zmalovaný do krve rákoskou se mi nelíbí

Šmajda

Tato série se mi moc líbí (libila?) a je podlě me trochu škoda, že tento díl nechal autor zajít tak daleko – pasáže s Václavem a Márou se mi moc dobře nečetly (až moc reálný popis, který se mi hnusí). Navíc, když si člověk reálně představí, že takoví zmrdi jsou skoro nepostižitelní.
No, nechal jsem se trochu unést. Věřím, že bude mít seriál ještě pokračování, na základě tohoto děje jde vystavět další příběh a nechce se mi věřit, že by byl Babun taková potvora a nechal by nás tápat, kdože je tajemný Q :-).

Fred

Tak tyhle Tvé potíže s psaním naprosto chápu, jsem na tom totiž podobně. Zvlášť, když píši dlouhý seriál, musím být ostražitý, abych se neopakoval a nebo si někde neprotiřečil. Často píši po odstavcích, které potom překopávám a musím si pročítat předchozí díly, abych se do děje nezamotal. Myslím, že u Tvého psaní nehrozí, že by po Tobě musel korektor psát jinou povídku. Přál bych Ti, abys mohl číst některé polotovary, které nám přijdou pod ruku a od nás se očekává, že tomu dáme podobu, aby se to vůbec dalo číst. Přeji Ti, pane kolego, dost času na psaní a hodně… Číst vice »

Trysky

Oba jste mi promluvili z duše. S psaním jsem na tom podobně. Spousta věcí rozepsaných, spousta dalších nápadů, ale velký problém něco dokončit. Zvlášť když se vracím k polozapomenutým dílům a snažím se na ně nějak rozumně navázat, neopakovat se a udržovat nějakou konzistenci.
Kolikrát už jsem přepisoval pokračování Dešťové víly a stále to není ono, o Kristýnce nemluvě. Doma se k psaní nedostanu a v práci není čas na tyhle věci.

Trysky

Povídka jako taková je rozhodně zajímavá, reálná a uvěřitelná. Část o násilí byla na mne trochu moc. Chápu, že takové věci se dějí, kolikrát ještě horší, ale sem si většinou člověk přichází odpočinout od starostí běžného života a měl by odsud odcházet pozitivně naladěn, pln chuti a vzrušení (to je nejspíš ten důvod, proč tady povídky končí happy endem – jsou to pohádky). A tahle i přes ten optimistický závěr působí trochu ponuře.

Martin

Povídka je napsaná opravdu hodně reálně . Holka měla opravdu hodně štěstí , že skončila jen psychicky ponížená . Mohli jí naložit do auta a zavřít někde ve sklepě jako svoji sexuální otrokyni . Myslím , že v tomto díle byla ve špatný čas na špatném místě a vše odnesla za Petra , který dlužil . Věřím , že to nebyl poslední díl . Sice si vzala smlouvu zpět , ale aspoň ještě jeden díl by to chtělo . Happy end neočekávám , spíše reakci tajemného Q , protože se mu jistě donese proč s ním skončila jeho hračka .

zelicko

Pekne napsana povidka. Jelikoz jsem clovek ktery ceka az se konecne objevi film kdy zaporak se pripravuje na useknuti hlavy hlavniho hrdiny (vsichni cekaji ze se stane zazrak a hrdnina vyjraje) a nakonec ho opravdu zabije a vyhrajou ti zli, tak musim rict ze tato povidka se mi velmi libila tim ze neskoncila „dobre“. Nicmene doufam alespon v jeste jeden dil neco jako rothovor Q s Monou aby mu to vse rekla a jeho nasledna reakce. Takova ta tresnicka na dortu.
Nicmene pokud by nekdo z vas vedel o povlvidce na podobny zpusob tak bych to velice ocenil

11
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x