Moničino studium 05 – Průšvih

Toto je 5 díl z 17 v seriálu Moničino studium

Ranní kontrola emailu nic nepřinesla a tak šla Monika v klidu do školy. V parku seděli na lavičce tři kluci a tiše si povídali. Dívali se na ni, když kolem nich procházela. Jakmile byla asi 10 metrů za nimi, začali se hurónsky smát. V Monice začal hlodat červíček pochybností. Byli to ti kluci, co jim včera zamávala? Poznali ji? Nebo to byl někdo jiný? Než skončilo vyučování, potkala takových kluků asi 450 a polovina holek se na ni významně podívala. Alespoň takový měla pocit. Když se s tím na přednášce svěřila Věře, dostala pouze uštěpačnou odpověď o schíze a zamyšlením se nad potřebou odborné lékařské pomoci.

Odpoledne na ni v mailu čekala zpráva:

V 17:00 budeš na adrese Dlouhá 23. Čeká tam na tebe MUDr. Kočí.

Monika si rychle našla, kde to je. Naštěstí to bylo jen pár zastávek autobusem a jel tam každý druhý spoj. Ale i tak nebylo času nazbyt. Rychle se osprchovala, oblékla a vyrazila na zastávku. U výtahu se potkala s Věrou, prohodily v rychlosti pár slov, ale i to stačilo k tomu, aby jí autobus č. 37 ujel těsně před nosem. Další jel za 10 min a Monice bylo jasné, že to bude stíhat taktak. Cestou přemýšlela, co ji tam čeká. Vlastně ani nevěděla, co to je za doktora. Vystoupila na správné zastávce, jenže ve spěchu zazmatkovala a vyrazila špatným směrem. Než svůj omyl zjistila, ztratila drahocenný čas a na určenou adresu dobíhala s malým zpožděním.

Byla to jedna ze dvou patrových vilek v okolní zástavbě čtyřpatrových činžáků. Na brance byly dvě cedule. Na první bylo napsáno MUDr. Nováček – Urologická ambulance a na druhé MUDr. Kočí – Gynekologická ambulance.
„To jsem si mohla myslet,“ pomyslela si Monika, prošla brankou a vydala se ke dveřím. Byly zamčené. Podle pracovní doby uvedené na dveřích, na urologii dnes neordinovali a na gyndě končili před hodinou. Zazvonila na zvonek a po chvíli se ozval ženský hlas: „Přejete si?“
„Dobrý den, tady je… Nika. Mám tu být na 17. hodinu objednaná,“ odpověděla Monika
Ozval se bzučák a Monika vešla dovnitř. Jediné dveře v přízemí byly označené jako Urologie, tak šla do patra. Vešla do čekárny a dříve než si sedla, řekla ji sestra: „Ani si nesedejte, běžte dál, sedněte si na lehátko a počkejte.“

Monika prošla skrz kabinku do ordinace. Na první pohled tam nebylo nic zvláštního. Vlevo koza, na protější stěně okno, u okna stůl s počítačem a tiskárnou a napravo od stolu lehátko a vpravo vedle vstupu otevřené dveře do sesterny.
„Moc dochvilná tedy nejste,“ ozvalo se od dveří do sesterny. Dovnitř vešla atraktivní štíhlá, přibližně čtyřicetiletá, bruneta.
„Tak MUDr. Kočí je žena,“ pomyslela si Monika. Nahlas ale řekla: „Já se omlouvám, ale…“
„Mně se omlouvat nemusíte, ale Q bude chtít vědět, proč jste byla v ordinaci až v 17:07. Kvůli tomu tady ale nejsme.“
Dále vše probíhalo jako na běžné prohlídce. Doktorka se zeptala na prodělané nemoci, jak to má s periodou, jakou používá antikoncepci a jestli ji momentálně něco netrápí. Monika jí na vše po pravdě odpovídala. Pak ji doktorka poslala se svléknout a vylézt na kozu. Prohmatala ji prsy, prsty prozkoumala kundičku a prohlédla ji zrcátkem. Potom jí řekla ať se oblékne a jde za sestrou.

Sestra už na ni čekala, a měla nachystané zkumavky a jehlu.
„Vezmu vám krev. Chcete si lehnout nebo to zvládnete v sedě?“ zeptala se Moniky.
„Zvládnu to v sedě,“ odpověděla Monika a prohlížela si sestru. Mohlo ji být těsně před třicítkou, postavu měla podobnou jako Monika, pihovatý obličej, zelené oči a krátce střižené zrzavé vlasy. Navíc její uniforma měla kratší sukni, než jaké jsou běžně v nemocnicích a tři rozepnuté knoflíčky na blůze dávaly možnost pohlédnout hluboko do výstřihu, zvláště, když se sestra předklonila, aby mohla odebrat krev. Za chvíli přišla doktorka, vzala zkumavky a řekla sestře: „Letím do Fakultky. Zavřete to tu prosím a zamkněte. Ráno možná přijdu trochu později, tak se paní Vlkové omluvte a postarejte se o ni.“
„Ano. Přeji vám pěkný zbytek dne,“ odpověděla sestra.
„Nashle,“ prohodila doktorka ve dveřích z čekárny.
„Jestli vám to neteče, tak už můžete jít. Ráda bych se dostala domů ještě dnes,“ vyháněla sestra Moniku.
Ta se tedy zklamaně zvedla a šla. V průběhu celého vyšetření doufala, že se to zvrhne a tyto představy ji celkem vzrušily, ale teď se ukázalo, že to byla jen běžná prohlídka.

Vrátila se na koleje, postavila si vodu čaj a zapnula počítač. Nic nového, tak jen napsala Q, že je úkol splněn.

Když se Věra vrátila, samozřejmě se zeptala, co bylo, ale nebylo jí co říct.
Monika se začala učit, protože další den měli psát test z hydromechaniky. Sice během učení kontrolovala mail, ale žádná zpráva od Q nepřišla. A nepřišla ani druhý den. Monika byla jako na trní, ale další pokyny nepřišly dokonce ani o víkendu.
V pondělí Monika začala menstruovat, tak po škole napsala Q email, že bude omezena, při plnění dalších úkolů. Večer konečně přišla odpověď.

To si děláš kozy, ne? Ty si myslíš, že s tebou ještě budu ztrácet čas? Zklamala jsi mě hned ze začátku.

Monika byla v šoku. Co se stalo? Nepřehlédla nějaký úkol? Několikrát pročetla všechny maily a nic nenašla. Proč to? Co se stalo? Najednou jí vhrkly slzy do očí a ona začala brečet.
„Co bulíš?“ zeptala se Věra, která si zrovna vařila kávu.
„Q mě vyhodil.“
„Proč?“
„Nevím. Prý jsem zklamala hned na začátku, ale já nevím, co jsem provedla,“ popotahovala nosem Monika.
„A kvůli tomu bulíš? Vždyť ses jen jednou vystavila v okně. To můžeš dělat klidně sama.“
„Já vím, že je to blbost, ale já jsem se strašně těšila, co bude dál.“
„I ty moje chudinko,“ naoko politovala Věra Moniku, „tak se ho zeptej co se stalo.“
„Zeptám, ale bojím se, že už mi neodpoví.“
„Tak trocha slušnosti by ho snad nezabila, ne? Napiš mu a pak mi řekni, jak to dopadlo. Jdu za Pavlínou,“ řekla Věra, nalila si kávu do termo hrnku a odešla.
Monika Q odepsala:

Promiňte, ale neuvědomuji si, kde se stala nějaká chyba.

Odpověď přišla vzápětí.

Takže ty mi zjevně lžeš a pak mi ještě napíšeš, že si neuvědomuješ, kde se stala chyba? To tedy máš buď hroší kůži nebo si nedokážeš zapamatovat věci, které se staly o hodinu dříve.

Monika si ji přečetla a moc moudrá z toho nebyla. Bylo jí zase do breku.

Já se moc omlouvám, ale opravdu nevím, co se stalo. Jsem z toho nešťastná a strašně ráda bych to napravila, jen kdybych věděla co a jak.

Dostala jsi jednoduchý úkol, na kterém se snad ani nedalo nic zkazit, ale tys to nezvládla a pak mi ještě klidně napíšeš, že jsi ho splnila dle mých pokynů.

Monika přemýšlela, co se vlastně stalo a pak ji to došlo. Opravdu napsala, že úkol splnila dle pokynů, ale úplně zapomněla, že přišla pozdě. Vynadala si do krav pitomých.

Já už vím. Je mi to moc líto. Moc se omlouvám a prosím o ještě jednu šanci. Budu si na to dávat dobrý pozor a už se to nikdy nestane. Budu tou nejlepší a nejposlušnější hračkou. Splním cokoli si budete přát, jen mi prosím dejte šanci.

Ještě si to tedy rozmyslím a až se rozhodnu, dám ti vědět. Máš velké štěstí, že ten největší vztek mě už přešel. Zatím se tedy považuj stále za mou hračku. A momentálně máš zakázáno si to jakkoli udělat. Ne! Ty máš zakázáno se i dráždit!

Večer se převalovala v posteli a nemohla usnout. Přemýšlela: „Já jsem se asi musela zbláznit. Nějaký úchyl mi dá příkaz, že se mám vystavovat nahá v okně a já z toho vlhnu. Chce mě nabízet kamarádům, jako nějakou věc, a já se rozbrečím, když mi napíše, že to nebude dělat. Kdyby mě některý z těch kreténů, co jsem s nimi chodila, uměl pořádně ošukat, tak jsem toto vůbec nemusela řešit. Takže to je jejich vina.“ No a když teda našla viníky své situace, konečně usnula.

O víkendu se mamka divila, proč Monika pořád kontroluje počítač a ta ji odpověděla, že byla na pohovoru kvůli práci, aby si přivydělala a čeká na odpověď. Nic ovšem nepřišlo. A nepřicházelo ani další týden, až v neděli v poledne Monika konečně našla zprávu od Q.

Dám ti ještě jednu šanci, ale budeš v podmínce. Jestli budeš do konce zkouškového období plnit vše PŘESNĚ dle mých pokynů, staneš se oficiálně mou hračkou. Ale jestli uděláš zase nějaký kopanec, definitivně končíš. A mám ještě jednu podmínku. Uděláš jednu věc z dotazníku dle mého výběru, u které jsi zaškrtla, že ji odmítáš udělat. To samozřejmě nemá vliv na to, že za tu poslední neposlušnost budeš potrestána. Souhlasíš?

Monika znejistěla. Na vyzkoušení zaškrtla i některé věci, které ji připadaly úchylné, ale bála se, že když by nic nezaškrtla, tak by ji odmítl. Odmítla tedy jen ty, z kterých se jí zvedal žaludek nebo mohly být příliš bolestivé, případně obojí. A teď se měla zavázat, že jednu z nich vyzkouší? Zbytek dne se rozhodovala a nakonec večer odpověděla, že s podmínkami souhlasí. V pondělí ráno, před odchodem do školy, zapnula počítač a tam byla krátká zpráva:

OK. Dnes máš den bez podprsenky.

No nazdar. Rychle vybírala, co si obleče, aby se ji při pohybu moc nehoupaly prsy. Na tuto situaci nebyla připravená, ale našla jedno sportovní triko, které si kdysi koupila. Prsa sice stáhlo, ale na druhou stranu těsně obepínalo tělo, takže zdůraznilo její bradavky. Přes triko si přehodila halenku, aby je zakryla a džíny. Během jízdy autobusem na vlakové nádraží byla nervózní, ale nevypadalo to, že by si ji někdo více všímal. Trochu se uvolnila a zbytek cesty do školy už probíhal v poklidu.

Před začátkem matiky na chybějící podprsenku skoro zapomněla. Naštěstí si to včas uvědomila a nechala si halenku na sobě. Jenže venku byl krásný den, sluníčko svítilo okny do třídy a Soňa Ničitelka se rozhodla překvapit své studenty písemkou, neb: „Kdo není vždy připraven, není hoden zápočtu,“ takže Monice začalo být po chvíli horko. Ani si to neuvědomila a sundala si halenku. Že je něco špatně, zjistila ve chvíli, kdy se na ni Marek významně podíval a zvedl palec. Podívala se na triko, na kterém se jasně rýsovaly bradavky. Teď už s tím nemohla nic dělat a raději se soustředila na písemku, i když to nebylo jednoduché.

Sotva skončila hodina, rychle se zase oblékla. Marek si chtěl o něčem povídat, ale Monika se vymluvila, že si musí zanést tašky s oblečením na koleje. Nabídl se, že jí pomůže, ale byl zdvořile odmítnut.

Tašky byly na pokoji a na Moniku dnes ještě čekaly dvě přednášky. Má si vzít halenku nebo ne? Venku bylo horko, ale chce se takto předvádět? Představovala si, že se na ni budou všichni dívat. Polila ji horkost, ale v podbřišku jí začalo lechtat. Nakonec vyrazila bez halenky. Pár lidí zdrželo chvíli svůj pohled na její hrudi, ale nebylo to nic tak strašného. V učebně si s Věrkou sedly úplně dozadu, aby nebyla moc na očích a sotva vyučování skončilo, vyrazily rychle na kolej.

„Jak se cítíš?“ ptala se Věra cestou.
„Na jednu stranu strašně a na druhou jsem trochu vzrušená,“ odpověděla po pravdě Monika.
„Všimla sis Marka? Ten vypadal, že z tebe bude mít mokré sny,“ rozesmála se Věra.
„Kušuj!“ odsekla jí Monika.

Věra si ještě odběhla nakoupit potraviny a Monika mezitím dorazila na pokoj a zapnula počítač.
Byla tam zpráva od Q.

Dnes ve 20:00 se budeš v klubu U chcíplé žáby hlásit u Tomáše. Ten ti už řekne co dál. Pokud to nevíš, je to v centru na ulici Miroslava Sládka.

Monika si to našla na mapě a večer vyrazila raději s předstihem. Jela 30 minut tramvají, pak 500 metrů pěšky a v 19:55 stála přede dveřmi, nad nimiž svítil žlutý neonový nápis – Hudební klub U chcíplé žáby. Co ji tam asi čeká? Nadechla se a vešla. Po levé straně byl bar a asi 10 stolků. Podél pravé stěny byly oddělené boxy a naproti dveřím taneční parket a za ním malé pódium. Za ním byla na stěně velkoplošná obrazovka s puštěnou hudební stanicí. Monika zaváhala. Nevěděla, jestli je Tomáš některý z hostů. Vyrazila k baru, za kterým stála pěkná, asi 25 letá, holka s modrými vlasy.

„Co to bude?“ zeptala se barmanka.
„Mám se tady sejít s Tomášem. Nevíte, kdo by to mohl být?“ odpověděla Monika.
„S Tomášem? Možná vím. Co mu chceš?“
„Co se tak vyptává,“ pomyslela si Monika, ale nahlas řekla: „Posílá mě za ním Q.“
„Tos měla říct hned. Ty jsi Nika?“ zeptala se barmanka a zvedla telefon.
Monika přikývla.
„Je tu,“ řekla do něj. „Jasně, pošlu ji.“
Odložila telefon a řekla: „Tady za dveřma po schodech nahoru, dveře označené kancelář.“

Monika prošla dveřmi. Vpravo byly záchody, vlevo dveře a na nich cedulka Salónek a naproti schody. Vydala se do patra. Dveře kanceláře našla lehce. Nadechla se a zaklepala.
„Pojď dál,“ ozvalo se zpoza dveří.
Vešla tedy dovnitř. Byla to normální kancelář. Skříně se šanony, psací stůl a za ní seděl celkem sympatický muž. Vypadal něco přes 30, asi 180 cm, tmavé vlasy, ani tlustý ani hubený.
„Zavři a pojď sem,“ řekl. „Tak tebe posílá Q?“
„Ano,“ odpověděla Monika. Zavřela dveře, otočila se a na chvíli se zarazila.
Tomáš mezitím obešel stůl a rozepl si poklopec.
„Nemám moc času, tak to nebudeme zdržovat. Na kolena!“ přikázal.
Monika si klekla a Tomáš přišel k ní a svou, zatím povadlou, chloubu jí strčil před nos.
„Můžeš začít,“ řekl.
Monika ho uchopila do ruky, stáhla předkožku a olízla ho od pytlíka až ke špičce. Pak si ho vsunula celý do pusy. Vzhledem k tomu, že nebyl v plné pohotovosti, tak s tím neměla problém. Začala si ho v puse převalovat a cítila, jak začíná tvrdnout a zvětšovat se. Byla to pro ni šílená situace. Klečela tu před naprosto cizím chlapem a kouřila ho jen proto, že jí to někdo, koho ani neznala, přikázal. Ale co více, strašně ji to vzrušovalo.
Vytáhla ho ven a začala ho olizovat. Pěkně celého. Tomáš si mezitím stáhl kalhoty až k zemi a vystoupil z nich. Tím se Monice udělalo více prostoru a ona mohla svým jazykem olizovat a sát varlata, zatímco rukou lehce jezdila nahoru a dolů. Po chvíli přejela jazykem na špičku žaludu, tam s ním zakmitala a pak si ho zase strčila dovnitř. Teď už se tam celý nevlezl.
Monika začala rytmicky pusou přirážet a pokaždé se snažila zarazit si čuráka hlouběji. Bylo ji jasné, že se Q dozví, jak moc se snažila a nechtěla zklamat. Zase zarejdila jazykem kolem žaludu a zkusila zatlačit na dírku na jeho špičce. Pak sjela po spodní straně až k pytlíku, olízla ho a začala zase kmitat jazykem a pomalu se posouvat ke špičce. Když dorazila k uzdičce, chytil ji Tomáš za hlavu, odtáhl ji a naznačil, aby se postavila.
Vyhrnul jí triko, uznale pokývl a začal masírovat její prsa. Pak jí rozepnul džíny a i s kalhotkami je stáhl. Dotlačil ji ke stolu, otočil čelem k němu a naznačil jí, aby se o stůl opřela. Monika to udělala a lehce se rozkročila. Tomáš jí vjel rukou do rozkroku, aby zjistil, jestli je připravená. Byla. Vrazil do ní dva prsty a začal ji prozkoumávat.
Monika jen vzdychala a užívala si, že se konečně o její kundičku stará někdo jiný. Tomáš vytáhl prsty až na kraj a pak je prudce zarazil zpět. Monika vykřikla překvapením, ale moc se jí to líbilo. Tomáš to zopakoval. Líbilo se mu hrát si s ní, ale neměl tolik času, kolik by chtěl. Začal přírazy zrychlovat až nabral neskutečné tempo. To už Monika nedokázala vydržet. V kundičce jí zaškubalo a s výkřikem se zhroutila na stůl.
Nedostala ale šanci si vydechnout. Tomáš se za ni postavil a zarazil do ní čuráka až nadoraz. Monika znovu vykřikla. Tomáš do ní začal bušit a ona jen bezvládně ležela úplně bez síly. Po chvilce ho vytáhl a řekl, aby si klekla. Nějak se jí to povedlo. Otevřela poslušně pusu. Tomáš ji chytil za hlavu a začal přirážet. To bylo poprvé, co ji někdo mrdal do pusy. Bylo to úplně jiné než kuřba. Tady mohla jen poslušně držet. Naštěstí to netrvalo dlouho.
Tomáš přirazil, pevněji jí sevřel hlavu, aby mu neucukla, a začal pusu plnit semenem. Monika měla co dělat, aby se nezadusila a snažila se vše polykat. Pak ho Tomáš vytáhl a Monika se mohla jazykem postarat o jeho očistu.

„Nebylo to špatné,“ kývnul hlavou Tomáš a sehnul se pro kalhoty. „Obleč se a můžeš jít,“ dodal, když si sedl za stůl.
Monika se tedy oblékla a šla. Na schodech si kapesníčkem otřela z brady zbytek spermatu, který nezvládla spolknout. Dole kývla na barmanku a vyrazila na kolej. Tam odeslala Q zprávu, že úkol byl splněn. Povyprávěla Věře dnešní zážitky, osprchovala se a jelikož od Q nepřišla odpověď, šla spát s pocitem, že si konečně pořádně zašukala.

Navigace v seriálu<< Moničino studium 04 – Pondělní večerMoničino studium 06 – Pan Juliš >>
0 0 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x