Návrat z Ameriky

„Ah… ah… Josífku… mám strach… ah… ahhhh… to bolí!“ bolestně sténala Dorka ve chvíli, kdy v temném koutě stodoly přicházela o poctivost..
„Drž… vydrž.. ještě chvilku,“ funěl mezi rozevřenýma nohama na ní ležící Josef a cítil, jak tvrdým ocasem právě proráží její nevinnost.

Dorka vykřikla a pak následovalo jen několik kopulačních pohybů a Josef se do ní vyprázdnil.
„Já nechci otěhotnět,“ ulekla se Dorka, ale Josef ji chlácholil, že napoprvé se obtěžkat nedá.
Kde tu blbost slyšel, nevěděl ani on sám.
Sotva se dali do pořádku, před stodolou se ozvalo Karlovo volání: „Dorko, Josefe?“

***

Josef a Karel byli dva nerozluční kamarádi. Vlastně už od narození, neboť chalupy rodičů spolu sousedily.
Dorka byla dcerou ševce a co se týče společenského postavení, byly všichni stejně nemajetní. Ale na vesnici se to tak nebralo. Jíst měli co, vlastní střechu nad hlavou, malé hospodářství, co víc si mohli přát?

I stalo se, že oba kamarádi se zakoukali do stejné dívčiny. Dorce se líbili oba a nedokázala se rozhodnout.
Chlapci se dohodli, že tedy za Dorkou budou chodit společně a nebudou jí každý tajně nadbíhat.
Dorka časem začala více sympatií chovat k Josefovi. Nechtěla však Karlovi ublížit a tak svou náklonnost dávala najevo nenápadně. Josef naštěstí nebyl tak natvrdlý, aby to nepochopil a jednou, když se Karel kdesi opozdil, využil chvíle a Dorku ve stodole zbavil panenství. Tím svůj svazek stvrdili, ale dál tajili.

***

Když se chlapci rozhodli zkusit své štěstí v Americe, bylo kolem toho hodně pláče a křiku. Soused Vochmelka, jehož synovec se odtamtud nedávno vrátil, však pro ně měl pochopení.
„Jó, náš Matěj tam zbohatl. Teď si vezme bohatou vdovu a bude mít velkostatek, chlapci! Jen jeďte, ať vidíte svět a taky něco vyděláte…“

Chlapci si nemysleli, že by si pak taky vzali bohatou vdovu, ale mysleli na Dorku. Ta jim slíbila věrnost, ale Josefovi se přece jen odměnila víc a přijala ho v noci ve své komůrce.
Během líbání se vzájemně svlékali a sotva ulehli, Dorka si dodala odvahy a jak jí nedávno poradila děvečka ze sousedství, nasunula se na jeho polotuhý úd pusou a neuměle cumlala a olizovala žalud a jezdila po něm rytmicky hlavou. Pak ho zase honila rukou.
„Dělám to dobře?“ špitla celá zrudlá.
„Jo… moc… budu…“ vzdychal Josef a Dorka zrychlila honění a pak už ji cákance semene postříkaly prsa a břicho.

Nyní se osmělil Josef, aby ji též polaskal podobným způsobem. Dorka si lehla si na záda a roztáhla nohy.
Josef jí v polibcích klesal po těle, polaskal prsa, kterým dominovaly kapličky tvrdých bradavek a posunul se ke klínu, hustě porostlém tmavými chloupky. V rýze štěrbiny vystupovaly plátky závojíčků a po doteku jazyka se uvolnily šťávy, které slízával za doprovodu Dorčina slastného vzdychání.
„Ano… božeeee,“ a rukou na hlavě ho silou tlačila do klína.
Kmital tam jazykem, nevynechal ani klitoris, aniž tušil co to je a Dorka silně vykřikla slastí a silou srazila nohy k sobě, až to zabolelo.

Pak do ní pronikl až po kořen na první příraz. Dorka šťastně vydechla a šla naproti přírazům. Pochva mu masírovala čuráka a Josef, vzepřený na pažích, se s ní líbal na ústa a polibky jí zasypával i prsa, v rytmu přírazů se jí komíhající po hrudi.
„Ano… ano,“ sténala Dorka rozkoší a jakmile pocítila jak v ní zaražený ocas mohutní, vykřikla. „Nesmíš… do… mě,“ a Josef jí celou dávku vypustil na břicho.
„Já vím, lásko,“ chápal Josef její obavy.
Jede nadlouho pryč a nemůže ji tu nechat samotnou s dítětem. V očích vesnice bylo dítě bez otce panchartem a mělo neveselý život. A to Dorce nepřál.

***

O PŮL ROKU POZDĚJI (Winchester, stát Virginie, byt Rosemary Horn)

Rosemary klečela na lůžku, Karel stál na zemi a „plesk,“ dlaní jí ocejchoval macatý zadek.
„Ještě,“ zasténala žena a rány na ní jen pršely, že se svíjela rozkoší a z kundy jí odkapávaly šťávy a vpíjely se do prostěradla, kde se tvořil mokrý flek.
Pak jí Karel roztáhl ji půlky od sebe a zarazil ptáka do mokré štěrbiny. Přírazy ocasu zezadu v ní probudily divokou šelmu, že ho hlasitě povzbuzovala, šla mu naproti a kroutila a svíjela se rozkoší. Visící balóny prsou jí celá pomačkal, jak si sama přála.

Když pak posledním mocným přírazem v ní zůstal zaražený a plnil ji dávkou semene i Rosemary se houkavě odbavila a byla tak plně spokojená.
„Tedy, pane Karle, vaše umění jak uspokojit ženu, je vskutku neuvěřitelné. Dohoda platí, máte i s panem Josefem zaplaceno na příští měsíc,“ děla žena při oblékání, která tímto způsobem vybírala nájem za dva ztepilé, urostlé mládence z Evropy, z nějakých, pro ni neznámých, Čech.

Že ji budou za bydlení šukat, se s nimi dohodla již brzy po nastěhování a někdy takto „platil“ Karel, jindy Josef. S Karlem ovšem Rosemary byla spokojenější. Ten ji nikterak nešetřil a byl i trochu drsnější, přesně podle jejího gusta.
Rosemary věděla, že již neoplývá mladickou krásou a přitažlivostí a proto byla ráda za tuto dohodu a souhlas mládenců, kteří ještě nehovořili anglicky tak dobře, jako skvěle šukali a měli mladickou výdrž.

***

Josef pracoval v místní továrně jako strojník, Karel byl dělník na stavbách neustále se rozšiřujícího města. Peníze, co vydělali, stačily tak na uživení, než aby něco uspořili. Ušetřili sice za nájem, ale na zbohatnutí v blízké budoucnosti to nevypadalo. Vše společně ukládali do malé skříňky a až jí jednou zaplní, vrátí se domů.
Tak si to řekli, když tam poprvé uložili pár dolarových bankovek.

Úspory přibývaly jen pomalu a první, kdo to s nervy nevydržel, byl Karel.
Když se jednou Josef vrátil z práce, našel na podlaze omdlelou paní Rosemary s roztrženými šaty a rozevřenými stehny se stopami semene, jak byla brutálně zneuctěna a skříňka s úsporami byla pryč, včetně Karlových věcí. Takže Karel utekl a nechal ho tu bez prostředků.

Když se paní Rosemary probrala, sdělila mu, že Karel se choval jako šílený. Okradl ji o hotové peníze, nato povalil na zem a zneuctil, žena se uzarděla a nepřiznala, že se jí ten drsný přístup líbil, a pak si vzal své věci a zmizel.

„Pane Josefe, a co vy? Také odejdete? Pak nahlásím policii okradení a znásilnění, ale pokud tu zůstanete, budete mi to splácet postupně a já se o vás dále budu starat, jako dosud.“
Josef, přestože byl nevinný, rezignoval a souhlasil. Žil dál u Rosemary, která však svou nabídku myslela jinak. Chtěla, aby s ní Josef žil jako plnohodnotný partner a tajně doufala, že ho časem přiměje ke sňatku.

A tak spolu tak žili, milovali se v pohodlí manželské postele a Rosemary ho uváděla do společnosti městské smetánky. Kde na to brala peníze, když byla okradena?
Podivné, myslel si Josef, poslušně ji splácel dlužnou částku, ale navíc tak neušetřil nic. Bylo to k ničemu. Jako pouhého dělníka ho vyšší společnost přehlížela, až důrazně sdělil Rosemary, že si nepřeje tam nadále chodit.
„Ale, drahý, musíme se přece ukazovat mezi lidmi… Je to důležité kvůli kontaktům.“
„Žádné kontakty nepotřebuju. Jestli ty ano, tak si tam choď sama,“ utrhl se na ni a Rosemary se urazila.

Příště vyrazila skutečně sama a Josef odešel do města. Tam na okraji temné uličky číhal a když kolem přecházel osamělý chodec, vyskočil, vrazil mu ránu pěstí, okradl ho a zmizel.
Takto snadno získával nějaké ty peníze navíc a splácení mu tak šlo rychleji.
Jednou však spadla klec. Jako vždy vystartoval na chodce, ze kterého se ale vyklubala osamělá dáma. Ta vykřikla úlekem a Josef ji nedokázal praštit pěstí. Ječící ženu pustil a dal se na útěk. Žena však křikem zburcovala strážníky a ti ho zanedlouho dopadli.

V jeho prospěch u soudu paní Rosemary pěla jen samou chválu, ale Josefovu odsouzení do vězení to nepomohlo.

***

ČECHY (Rakousko-Uherské mocnářství, l.p.1908)

Karel po návratu domů hned zamířil za Dorkou. Ta stále odmítala řadu nápadníků a Karlovi radostí skočila kolem krku.
„A Josef?“ zahleděla se na něj s otazníky v očích.
„Zůstal tam. A asi se už nevrátí. Má tam známost. Promiň, že ti to takhle musím říct…“ lhal.

Karel tak přesvědčivě, že o pár dní později, když se Dorka vyplakala ze svého žalu, rozhodla se, že si ho vezme. A ještě ten den se s ním pomilovala v kupce čerstvé posečené trávy v ovocném sadu.
Popravdě řečeno, nějak zvlášť se s ní nepáral. Nebyl sice hrubý, ale na nějakou předehru se vykašlal. Nikdy ji nedělal. Dorka byla poněkud zaskočena, ale dlouhé odloučení také prožívala těžce, a tak to moc neřešila.
Karel ji vyhrnul šaty, odhalil prsa, aby mohl lízat a mnout mezi rty naběhlé bradavky.
„Anoooo…“ vzdychala Dorka slastí, aby se pak vášnivě líbali a proplétali si jazyky.

.Náhle cítila, jak do ní vnikl tvrdý ocas a jakmile byl uvnitř celý. ihned začal s rytmickými přírazy. Vlna rozkoše jí zalila tělo. Tohle bylo to pravé pro její vyhladovělou kundičku. Karel ji projížděl hluboko a Dorka jen sténala, unešená stoupající vášní až do nebes.
„Ah… ahh… “ vykřikla a orgasmické stahy sevřely v sobě ocas a ten do ní vypustil svou dávku.
„Jo… joooo,“ hekl Karel a pevně zaražen ji vyplnil semenem.
Dorka vnímala trhavé výstřiky a teplo rozlévající se jí těle a byla to chvíle slasti a rozkoše.
„Vezmeš si mě?“ ozval se Karel.
„Anooo…vezmuuuu,“ objala ho Dorka kolem krku a celého zlíbala.

***

CONVENTY PRISON (stát Virginie, l.p.1910)

Těžka vrata se otevřela a Josefa zalila sluneční záře, až si rukou musel zaclonit oči.
Takto naplno slunce již dlouho nepocítil.
„Vítám tě,“ ozval se známý hlas a Josef pohlédl tím směrem.
Stála tam Rosemary a nějaký muž seděl na blatníku opodál zaparkovaného automobilu.
„Nečekal jsem tě tu,“ hlesl Josef překvapeně.
„Jsi přeci můj přítel… záleží mi na tobě.“
„Děkuji ti.“
„Řeknem si to doma. Pojď. Tamhle Andrew je můj známý. Máme tu automobil,“ pobídla ho Rosemary k vozu a za chvíli již kola vířila jemný písek na silnici.

***

Byla temná noc. Po dlouhém milování Josef a Rosemary leželi vedle sebe a vydýchávali se ze slastných prožitků.
„Jestli o tom nechceš vyprávět, tak nemusíš,“ prolomila mlčení Rosemary.
Josef věděl o čem mluví.
„Určitě ne teď, ale někdy třeba ano. Stejně není moc o čem. Ten trest jsem si zasloužil. To přece víš. Dělal jsem to kvůli tobě.“
„Ne! Kvůli sobě! Abys ses vyplatil a mohl vrátit domů. Já vím, že tě u sebe neudržím. Stárnu a tloustnu. Budu šeredná baba a ty seš chlap v nejlepších letech,“ řekla Rosemary.
„Ale tak to není,“ namítal Josef.
„Ale je. Hlavně nelži a neříkej něco, když si myslíš opak. Já tě tu držet nebudu a ani nechci, ale teď bych se ti chtěla odměnit za ty předchozí chvíle,““ a Rosemary se mu přemístila hlavou do klína a začala se zaobírat povadlým ocáskem.
Promnula ho rukou, přetáhla předkožku, olízla žalud a jazykem olízala až ke koulím, která olíbala. Cítila, jak ocas tuhne nalévající se krví, tak pokračovala v laskání, olizování a posléze sání. Sevřenými rty ho pevně svírala a rytmicky pohybovala hlavou. Ocas už byl tvrdý, byl tak dokonalý, tak výkonný…

Josef cítil, jak na něj obkročmo usedá a jak sama si ho zavádí do sebe. Bylo nádherné vnímat prostup ocasu pochvou v celé jeho délce. Rosemary sténala, jak dosedala celou vahou a oba si vychutnávali to nejtěsnější spojení.
„Líbí se ti to?“ Rosemary se opájela svou nadvládou.
„Ano,“ mručel Josef a rukama mačkal její měchy.
„Ááách… ano… anooo,“ sténala a začala na něm odsedat tak, jak jí to dělalo dobře.
Josef se zaobíral prsy a nic jiného nevnímal, nepočítaje slastné tření ocasu v mokré pochvě. Bylo to nádherné a Rosemary zrychlovala odsedy a cítila, že brzo se udělá.
„Už… budu… stříkat,“ Josef už měl výstřik na krajíčku a hekal v marné snaze to vydržet.
„Jo… jo… už… anoooo,“ vykřikla Rosemary ve svém orgasmu a zhroutila se na něj. Udělala se a proud semene jí vzápětí zaplavil tělo. Bylo to opět slastné oboustranné vyvrcholení.

Rosemary byla opět po dlouhé době uspokojena, ač po ty dva roky nedržela celibát, zato Josef, kromě masturbace, jiné povyražení ve vězení neměl a zadek si hlídal a ohlídal opravdu důkladně.

***

Sotva Josef nastoupil na místo popeláře a přinesl domů první výplatu, Rosemary mu zbytek dlužné částky odpustila.
„To bys nesplatil ještě dlouho, pak musíš našetřit na lodní lístek a něco chceš určitě i přinést domů,“ řekla a peníze položila na stůl a usmála se. „Dám ti na ně novou krabičku, chceš?“

***

O OSM LET POZDĚJI (Winchester, stát Virginie, byt Rosemary Horn)

„Tak se tu opatruj a vzpomínej na mě jen v dobrém. Byla si mi dobrou ženou,“ loučil se Josef s Rosemary, která opravdu již zestárla v babičkovský věk zato on na prahu třicítky byl naopak plný síly.

V posledních letech se mu začalo dařit v rozjetém podnikání obchodníka s domácími spotřebiči. Modernizace amerických domácností byla vysoká a stále se zvyšovala, stejně jako životní úroveň obyvatelstva, zejména středních vrstev. Josef zbohatl a nyní domů přijede jako pán. Válka v Evropě skončila. Jak ho starý kontinent přivítá? Kdo ze známých žije?
Ne, v Americe ho již nic nedrželo, i když poslední dobou nabídky k sňatku jen pršely, odolal a těšil se jen a jen domů, do rodné vesnice… na příbuzné… na Dorku.

***

Tyto otázky si často kladl celou plavbu zaoceánským parníkem s cílem v italském Terstu.
„Klep, klep,“ ozvalo se nesměle na dveře kajuty.
„Dále,“ odvětil, vědouc, kdo to je.
Dovnitř nakoukla kudrnatá hlava mladé dívky.
„Můžu?“
„Nerozmyslela sis to, co? Co na to řekne matinka?“
„Ať si trhne nohou. Má svýho Alfréda, tak teď i já si budu dělat co chci. Alespoň jednou v životě,“ rozohnila se dívka, která se jmenovala Ingrid a cestovala se svou panovačnou matkou a asi čtyřicetiletým Alfrédem z New Yorku do Mnichova, kde měli továrnu a majetek.
Německo opustili před válkou, ale jak měly zprávy, továrna dál funguje, prosperuje, takže se vrací, zase si majetek dál řídit.
V Americe se matka seznámila s Alfrédem De Billikem, spolumajitelem továrny a z nějakých svých neznámých důvodů usoudila, že bude vhodným manželem pro dceru i pro řízení jejich podniku v Evropě. Snad proto, že to byl muž sice schopný, ale jinak zakřiknutý a snadno ovladatelný, což potřebovala.
Během plavby však o sebe budoucí manželé nijak zvlášť nejevili zájem a stalo se, že Alfréd skončil v náručí Ingridiny matky. Oběma se to zalíbilo a matka přehodnotila své plány. Alfréd se stal milencem -hračkou v jejích rukách a Ingrid tak přišla o manžela, aniž by truchlila.

Celkem snadno pak přijala dvoření Josefa, který si ji původně vyhlédl jen pro povyražení na dlouhé cestě. Ingrid trávila s Josefem dost času, aby mu vypověděla celý ten zamotaný rodinný příběh. Také ji upřímně vypověděl, co od ní od počátku očekával a Ingrid k jeho překvapení souhlasila. Alespoň jednou udělá něco, co chce ona a ne matka. Odevzdá Josefovi své panenství.

Když nastal vhodný čas a matka s Alfrédem šli na večírek, jež pořádal sám kapitán lodi, přišla za Josefem, jak byli domluveni.
V kajutě se bez uzardění svlékla do naha a vklouzla pod pokrývku. Josef ji následoval a Ingrid ho pozorně sledovala. Zvláště visící úd naživo viděla poprvé v životě. Co a jak se v posteli děje, o tom měla již určité představy. Vyprávění a příběhy zkušenějších kamarádek se jí nyní hodily.

Začali se mazlit a líbat, což se Ingrid naučila rychle a Josef se zvolna přesunul v líbání na její skvostná prsa. Měla je plné, kulaté, ale nijak velké a vešly se mu do dlaně, když je jemně stiskl. Bradavky jí ihned ztvrdly a postavily se.
Polaskal je jazykem, cumlal je, mnul mezi rty a Ingrid mu rukama jezdila ve vlasech, zcela v zajetí slastné rozkoše. Od prsou jí v polibcích klesal po těle, až ke klínu, ale Ingrid stiskla nohy k sobě.

„To je neslušné,“ řekla, ale Josef ji tam začal laskat, že uvolnila sevření a sama mírně nohy rozevřela os sebe. Klínem zarostlým tmavými chloupky Josef neomylně zamířil na správné místo a jazykem jí přejel po pyscích.
„Ááách,“ ozvalo se vydechnutí a objevily se první praménky šťávy. Jejich lízání vyvolalo
další šťávy a tělo se jí třáslo rozkoší.
Pochva byla otevřená a připravená.
Josef se vrátil zpět ke vzájemnému líbání, pomalu na dívku nalehl, nasadil žalud na štěrbinu a pomalu zatlačil.
„Oh… aúú,“ vzdychla Ingrid bolestně.
„Pšššš… neboj,“ zašeptal Josef, povysunul ocas a přirazil.
Tentokrát prudčeji.
„Ah… ááááá,“ a panenská blána byla překonána.

Ocas pronikl hlouběji a zarazil se o dno dosud nedotčené pochvy. Josef po chvilce začal přirážet a Ingrid vzdychala do rytmu. Projížděl ji dál, až to na něj přišlo.
„Pusť mě… už… nemůžu.“
„Ne… chci tě… úúúúh,“ Ingrid ho objala nohama kolem boků a poprvé tak zažila v sobě rozlití semene v pochvě. Dosud nepoznané slastné pocity se mísily s bolestí při ztrátě panenství, ale hlavně, že to dopadlo. Byla spokojená.
„Miluju tě,“ přitulila se k Josefovi.
Ten neodpověděl, a když zvedla hlavu, zjistila, že spí.

Nespal, ale stejnou odpověď ji nemohl a ani nechtěl dát.

***

Během plavby se Josef s Ingrid po miloval ještě několikrát, neboť její matka prožívala s Alfrédem sice nečekaný, ale o to vášnivější vztah a Ingrid nechtěla poslouchat zvuky jejich prožívané rozkoše přes tenkou stěnu kajuty a raději to samé zažívala v milování s Josefem. Snaha otěhotnět s ním skončila ve chvíli, když ji Josef kategoricky sdělil, že v Terstu se stejně rozdělí. Ona s matkou zamíří do Mnichova a on domů, do nově vzniklé Československé republiky.

Nepřemluvila ho, aby zůstal s ní, měl se jako v bavlnce, hlavně když ji bude mít rád. Nakonec se urazila a poslední dny se Josefovi vyhýbala a vyloděním v Terstu se jejich cesty definitivně rozešly.

***

OPĚT DOMA…

Josef stál ve stráni nad rodnou vískou a byl šťastný. Po tolika letech zase spatřil známý kraj.
Sem patří a tady už zůstane. Nepřijde ale jen tak na náves, musí tajně zjistit, jak se věci mají. Zejména, kde je Karel a jak žije Dorka. Nebyl tak naivní, aby si nespočítal, že ti dva jsou spolu, tedy pokud se Karel vrátil domů a třeba nepadl ve válce, kam jistě byl odveden.

***

Na vesnici padalo podvečerní šero.
Karel uzavřel chlév, stodolu a z chladného sklípku si do domu nesl láhev piva k večeři. Netušil, že je bedlivě pozorován Josefem, který již během dne vysledoval, že Karel teď s Dorkou žijí v jeho rodném domě po rodičích. Josefovi rodiče již také nežili a v domě bydlela Josefova sestřenice s rodinou. Ani k nim se nehlásil. O jeho návratu zatím nevěděl nikdo.

Nyní oknem ze dvora pozoroval, jak Karel s Dorkou hovoří, večeří spolu, aby ji pak později popadl do náruče a nespěchal do vedlejší místnosti, kde měli ložnici, odkud se pak pootevřeným oknem ven neslo slastné vzdychání a sténání.

Josef už chtěl odejít, když se zvuky milování změnily.
„Ne… Karle… aúúú… ne… tam ne,“ prosila Dorka úpěnlivě.
„Jen hezky drž… už sme to dělali,“ broukl Karel.
„Aúú… to… bolí… oh… oh… panebožeee!“ vykřikla Dorka,
Josef nakoukl dovnitř a spatři, jak Karel stojí za, na posteli klečící, Dorkou a nadržený ocas ji zasouvá do… zadku!

Josef to nikdy nedělal a nyní viděl, že Dorku to bolí, ale rozvášněnému muži se neubránila. Karel naopak slastně funěl a cpal jí ho do zadku až po koule. Když se uspokojil, vystříkal ji střeva semenem a pak jí ho nastavil k puse, aby mu ho očistila.
Josef se raději nedíval, jak mu Dorka tak s odporem činí.

„Dobrou,“ broukl Karel zavrtal se do peřiny a Dorka si šla vypláchnout pusu vodou o vědra v kuchyni. Josef sledoval její nahé tělo, které po těch letech mu přišlo ještě krásnější, zralejší,
plnější… Zkrátka zjistil, že ji stále miluje. Jenže přišel pozdě, nyní je Karlovou manželkou.

***

Druhý den Karel odjel na bicyklu do vedlejší vesnice, kde pracoval v místní cihelně a Dorka se starala o hospodářství. Když vycházela z kurníku, ozvalo se za ní tiché.
„Přeji ti hezký den, Dorko.“
Zkameněla, jako by do ní uhodil blesk. Pak se prudce otočila.
„Jo… se… fe?“
„Jsem to já. Vrátil jsem se domů,“ řekl Josef a mírně se usmíval.
Nečekal, že mu Dorka vskočí do náruče, ostatně byl pryč deset let a mnoho se toho událo. Byl vlastně zvědav na její reakci.

Dorka byla zaskočena. Na Josefa popravdě již pozapomněla a Karel jí o Josefovi tvrdil, že si našel jinou a že se nevrátí… A teď tu před ní stál, zmužnělý, dobře oblečený… ale byl to stále on, její Josef. Vlastně už ne její.
„Vítám tě,“ zmohla se na uvítání. „Chceš… jít… dál?“
„Rád,“ kývl a uvnitř si sedl ke stolu, kde Dorka, celá nervózní, nalila a podala mu hrnek čerstvého mléka a krajíc chleba pokapaný medem.
„Jez, vezmi si a… proč ses vrátil?“
„Vydělal jsem dost peněz. A Amerika není pro mě. Nikoho blízkého jsem tam neměl, každý se stará jen o sebe a o byznys… kdepak. Doma je doma.“
„Karel říkal, že tam máš známost a zůstaneš tam,“ řekla Dorka.
„Karel,“ odvětil Josef sarkasticky. „Jo… ten má co říkat… že mě tam nechal i s dluhy a uprchnul, se ti nepochlubil, co? Proč myslíš, že jsem se nevrátil s ním? Musel jsem ty prachy vydělat a splatit a pak znovu začít vydělávat pro sebe… A žádnou známost jsem neměl. Kde bych na to vzal čas a taky… myslel jsem na nás, na tebe.“
„Ani řádku jsi mi nenapsal. Vůbec jsem netušila, jestli žijete…“ zesmutnila Dorka, které se pomalu hroutilo její doposud celkem normálně fungující manželství s Karlem.
Josef mlčel. V tom měla Dorka pravdu. Jenže, kdo mohl tušit, jak se to všechno zamotá? Karlův útěk, vězení a pak jen práce, práce, práce… mnohdy do úplného vyčerpání a k tomu požadavky Rosemary, neukojitelné divoké a vášnivé bytné. O tom všem měl psát?

„Neboj se. Nebudu se ti plést do života. Teď žiješ s Karlem. Stejně sis mezi námi nemohla vybrat. Já se odstěhuju pryč.“
„Jenže já tě milovala!“ vykřikla Dorka. Celou tu dobu jsem na tebe čekala! Pak se vrátil Karel a co řekl, mi zlomilo srdce! Žes mě zradil! Nemohla jsem si to ověřit, tys nepsal… tak jsem mu věřila a vzala si ho.“
Dorka se zoufale rozplakala.
„Pak začala válka,“ podotkl Josef. „A té já se v Americe vyhnul.“
„Karel narukoval v patnáctém roce. Za rok byl těžce zraněn a už se na frontu nevrátil. Teď dělá v cihelně u Hermanna. A pak si přijdeš ty… po letech…“

Nakonec se Dorka uklidnila, bavili se dál a Josef vyzvěděl, že se už roky pokouší o dítě, ale stále nic.
„Dala jsem se ohledat porodní bábou, i ve špitále jsem byla, prý jsem v pořádku. Takže chyba je asi u Karla. Jenže to mu nemůžu říct. Má prudkou povahu a…“
„Bije tě?“
„Někdy… když mu… promiň… o tom nechci mluvit,“ stáhla se Dorka do sebe.
Josef ji objal a cítil, jak se k němu sama natěsno přitiskla.
„Ach… Josefe… proč ses nevrátil dřív?“
Josef se odtáhl.
„Půjdu. Budu ti nablízku, ale za čas odejdu natrvalo. Můžu se ještě někdy stavit? Ale Karla nechci ani vidět!“
„Přijď. Jsem tu stále sama… budu ráda,“ řekl Dorka tiše a sklopila zrak. Nechtěla, aby Josef viděl proud slzí, řinoucí se jí z očí.

***

Soužití Dorky s Karlem začalo mít vážné trhliny. Dorka začala mít podezíravé otázky ohledně Ameriky. Zatím se dokázal z toho vylhat, ale Dorka začala být podrážděná a v posteli odmítavá. Musel si ji brát násilím, ale nenaplňovalo ho to kdovíjakou slastí a radostí. Jen mu podržela… a co? Vycákal ji semenem a odpadl.
Už kolik let se pokouší o haranta a stále nic. Co když je ta mrcha neplodná? A ještě ty řeči o Americe… kdo jí co nakukal?

„Sakra život,“ odplivl si, když vytahoval povadlý ocas z na břichu ležící Dorky, která vydýchávala nepříjemný styk zezadu, který ji bolel, jak Karel přirážel svým údem až na dno jejího lůna.
„Kdy už sakra otěhotníš?“ obořil se na ni.
„Vím já? Třeba je chyba v tobě,“ opovážila se mu poprvé postavit.
Karel na ni vystartoval, ale hned schlípl. Jen něco zabručel, lehl si a otočil se k ní zády. Co když má pravdu? Tohle ho nenapadlo…

***

Blížil se podzim, ale dny byly ještě teplé a zalité sluncem.
Josef se setkal s Dorkou na palouku u potoka, kde sušila seno a při tom kropila vyprané prádlo. Dorka měla sukni vykasanou až nad kolena, byla bosa a i blůzku měla u krku staženou jen tak halabala. Byl opravdu krásný a teplý den.
Také Josef přišel oblečen nalehko, v jakési světlé košili, ovšem se zkrácenými rukávy nad loket a bez zapínání na knoflíky. Vlastně to ani košile nebyla.
„Tomu se říká T- shirt, v Americe by to mohla být velká móda a má to budoucnost. Ovšem konzervativci dál nosí košile, tak nevím… Mám to od známého krejčího. Navléká se to přes hlavu, takto…“ a Josef si T-shirt přetáhl přes hlavu. Stál před Dorkou polonahý. Hrudník měl docela vypracovaný a porostlý kudrnatými chlupy.
„Mně se to… týšrt… nelíbí. Ale jinak ti to sluší,“ usmála se laškovně.

Josef k ní přistoupil a objal ji v pase, Dorka se nechala a náhle, jaksi automaticky se jejich rty dotkly, ústa se rozevřela a divokému vášnivému líbání již nic nestálo v cestě.
Poté ulehli na zem a Josef ji hladit po celém těle, které postupně zbavil oblečení. Nahé tělo v něm vzbudilo velkou touhu, zejména prsa ho neskutečně lákala a mačkal je, hnětl a olizoval dvorce i kapličky tvrdých bradavek. Dorka mu zatím rukou honila tvrdého ptáka a když skončil, pustila se do odměňování rozkoše.
Cumlala ho a lízala a pak rozjela silné sání a při stálém vzrušujícím pohledu z očí do očí ho úspěšně vykouřila a uvolněné sémě Josef vypustil do trávy.

Pak zase ležel mezi jejíma rozevřenýma nohama a přes chlupy pronikl k rozevřené štěrbině, lízal ji a laskal po pyscích a klitorisu.
„Ano… já… budu,“ sténala a kroutila se v blížícím vrcholu.
Než se stačila udělat, jazyk nahradil tvrdý ocas, který do ní prudce pronikl až po kořen.
„Oáááhhh… dobrý bože,“ vyjekla a hned začala hlasitě sténat do rytmu přírazů.
Josef tak po letech mrdal tělo své milé a užíval si vlhkost i těsnost pochvy.

Po delší době strojových přírazů, pocítil blížící se vrchol a zrychlil tempo. Teď přirážel prudce a hluboko a Dorka sama byla v zajetí víru vášně a rozkoše.
„Ano… ano… pojď… já taky… úúúúh,“ projela jí tělem dlouho neprožitá silná rozkoš a vzápětí jí proud semene zalil útroby a pochva nasávala celou dávku do dělohy, kde Dorka doufala, bude konečně zaset život.

Josefovi se samou nadržeností navracela erekce a Dorka mu začala hladit hruď a pozvolna přecházela na ocas, který pohonila. Pak se na něj přisála ústy a začala kouřit. Pevné sevření rtů, pohyby po ocase, koule sevřené v její ruce, to vše urychlilo jeho ztuhnutí na pevnou tyč.
Dorka si lehla na záda a do sebe ho přijala s doširoka roztaženýma nohama. Tření a masáž zaraženého ocasu byla silná a slastná.
Tentokráte ji Josef nešetřil, přirážel a a pronikal do ní opravdu hluboko.
„Panebože… roztrhneš mě! “ sténala Dorka a mocnými proudy se z ní valily šťávy, které podporovaly mlaskavé zvuky každého přírazu.
„Flop… mlask… flop… mlask,“ znělo na palouku a Josef na vzepřeným pažích si to užíval, neboť věděl, že je to jejich poslední milování, než bude muset odejít.
„Miláčku… udělej mi… ďěťátko,“ sténala Dorka a zcela již bezvládná, čekala, kdy se Josef udělá.

Ten jí opět vykropil semenem dělohu a když se oblékl, podal jí obálku.
„Předej to Karlovi, jako že mu to přišlo poštou.“
„Co tam je?“
„To je mezi mnou a jím. Netýká se to tebe, ale jde o jisté vyjasnění věcí z Ameriky. Chci tyhle věci uzavřít, než doopravdy odejdu. Už se nechci skrývat jako psanec. Tebe jsem prohrál a život si tu nedokážu představit. Ale ještě se přijdu rozloučit.“

Dorka dopis večer skutečně Karlovi předala.
„Tohle ti dnes přinesl pošťák.“

***

Ráno byla celá vesnice na nohou. Šeptanda o neštěstí v chalupě u Matoušů se stala skutečností.
„Vy to nevíte? Karel Matouš se oběsil na trámu ve stodole. Tak ho tam ráno našla žena, kterou ještě teď ze šoku ošetřuje doktor z městečka,“ vyprávěly si babky ze vsi a celou nešťastnou událost zveličovaly a splétaly složité konstrukce, jako by muže nakonec oběsila sama jeho manželka.

Místní četníci celý případ uzavřely jako sebevraždu s dobrozdáním doktora, který na těle mrtvého nenašel jiné stopy, které by tomu odporovaly.
Že Karel zanechal dopis na rozloučenou, Dorka zatajila a pečlivě ho ukryla. Věděla, že tam bude klíč k celé té události.
Včera, po přečtení dopisu, totiž Karel zbledl, chvíli láteřil, chvíli plakal, dopis pak spálil a odešel. Domů už se v noci nevrátil a ráno ho našla oběšeného a z kapsy mu čouhal list papíru.
Když si ho později přečetla, rozplakala se.
Karel se přiznával ke krádeži peněz a útěku z Ameriky, k tomu, že tak moc ji chtěl, že lhal o Josefovi… a nyní s tím už dál nedokáže žít a prosí ji, aby mu odpustila.

***

Další dny propadla naprosté apatii. Vše dělala tak nějak automaticky a život ji nebavil.

Jednoho rána přiběhl na dvůr soused, oči navrch hlavy.
„Dorko, pojď na náves, Josef se vrátil z Ameriky! Je teď bohatý pán a určitě se po tobě bude shánět… pojď!“ skoro ji táhl za sebou.
Dorka šla a na návsi se sešla snad celá vesnice. Každý se přišel s Josefem přivítat a Dorka také předstírala velikou radost ze shledání.
Josef pak zašel položit kytku i na kamarádův hrob.

Jak vesnice očekávala, s čerstvou vdovou se dal dohromady a Dorka tak zakusila rodinný život s oběma kamarády z mladých let, když se tehdy pro jednoho nedokázala rozhodnout. S Karlem jí to nevyšlo, tak co s Josefem?
Při posledním milování na louce u potoka s ním otěhotněla, Josef měl dost peněz na zvelebení a zvětšení hospodářství a než se jim narodila dcera Anička, ve vesnickém kostelíku se vzali.

Na vášnivou první manželskou noc si museli počkat, ale poté jejich lože rozhodně nezahálelo. S dvouletými odstupy přišel na svět Josef, Jarmila a… Karel. Na tom jménu Dorka trvala, jako vzpomínku na nerozlučného Josefova přítele a svého manžela.

***

Jak Dorka stárla, milostné rozkoše v loži už ji tolik nebavily. Josef, sám na prahu padesátky však byl stále při chuti, a tak manželku nahradil služkou Jitkou, která Dorce pomáhala v domácnosti.
Byla to hodná dvacetiletá dívka, trochu prostoduchá, a tak nebyl problém jí říct, že má pánovi posloužit a ona mu ochotně ve svém pokoji roztáhla nohy. Ve sdílení lože se nijak její prostoduchost neprojevovala. Uspokojit pána uměla znamenitě a on se musel snažit jen ji neobtěžkat.

„Pane, pojďte do mě,“ vždy ho Jitka pobídla, když se nasytil jejích plných, pevných prsou na jinak štíhlém těle a Josef se nad ní porovnal a tvrdým ptákem do ní hladce zajel až po koule. Hned rozjel přírazy a jel jak drak, až do vystříkání.

Jestli o těchto záletech Dorka věděla či ne… těžko říct.
Josefovi se čas o času oddala, ale jinak o styk nestála a jestli se Josef uspokojuje jinde, neřešila.
Jitka s ním dál uléhala ochotně a bez výmluv a Dorka spíš než manžela si musela víc hlídat děti, aby nevyváděly někde nějaké nepřístojnosti. Na venkov nějaká puritánská výchova nikdy nedorazila a dívky běžně do manželství nevstupovaly jako panny a chlapci jako panicové.

***

Takto šel život na statku ještě patnáct let, když Josef zemřel na zástavu srdce při žňových pracích. Dorka odešla na vejminek, dožila se požehnaného věku 87 let a svůj věčný spánek spí v hrobě po boku svých dvou manželů, jak si sama přála.

Autor

4.5 56 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Čtvrtý Onaneer

Zajímavá povídka. Paráda, díky.

jedna

to byla ale pěkná povídka… fakt super píšeš jen tak dál

dedek.Jeff

Mistr příběhu nezklamal. Opět příjemné počteníčko. Líbí se mi, jak to tak již čtivého příběhu dokáže vložit sex a tak celkově hezky okoření děj.

Tomas

Zaujimave sklbenie dejin a pribehov casov ktore odozneli… SHOCK je skratka macher 🙂

5
0
Would love your thoughts, please comment.x