Noc na Kokrštejně

Purkrabí Milota zasmušile hleděl na nově příchozího.
Přítomnost papežského legáta Petronia vždy znamenala problémy a ty na Kokrštejně neměli rádi. Tady se panovník veselil, odpočíval a nevěnoval se politice. Jenže vyslanci z kdejakých krajin si nedali pokoje a vždy si našli cestu i sem a Milota vzácné hosty nemohl vyhodit.

Nasadil proto úsměv a přivítal ho se všemi poctami.
Ten mu blahosklonně pokynul a řekl. „Čekám panovníka tak k večeru. Do té doby je zde něco k pobavení? Řekněme třeba ve fraucimoru?“
„Je mi líto,“ ušklíbl se purkrabí. „Tento hrad nemá fraucimor a nevyskytuje se tu žádná žena. Z příkazu samotného panovníka. Nechce býti rušen a rozptylován při modlitbách v hradní kapli svatého Kříže.“
„Jistě, jistě. Odříkání a modlitby jsou důležité ke spáse duše, ale jaksi… ehm… jsem již zkušený muž… a mohu-li říci důvěrně, jen tak mezi námi… žena zase může přinést muži lecjaké radosti tělesného rázu. A já se jich neodříkám. A ujišťuji tě, že ani svatý otec v Římě.“

Milota byl zaskočen, že i kněží si užívají ženského těla, ač z kazatelem hřímali o ženském pokolení jen samé pohany a sami měli dodržovat celibát, ale legátovi vše odsouhlasil kývnutím hlavy.
„Je to tak, urozený pane. Stojí to tu bez žen za prd. Muži jsou však ukáznění a nějaké sodomstvo se zde netrpí. Jestli chcete, v paláci se již ubytoval Korutanský markrabě Jindřich, též znalec žen. S ním si můžete pohovořit nad číší vína z českých vinic,“ děl purkrabí, rukou legátovi naznačil směr a doprovodil ho až do sálu.

***

„Jednání byla únavná,“ pravil král ke svému kancléři, který jel na koni vedle něj. „Už se těším na Kokrštejn.“
„Ale na hradě nejsou ženy povoleny, Vaše Veličenstvo, takže zábava nebude taková… jak bych řekl… hodna vašeho dvora,“ podotkl kancléř smutně.
„Pravda,“ vzpomněl si král na své vlastní rozhodnutí. „No, pro jednou můžeme udělat výjimku. Na oslavu mého diplomatického úspěchu bude hostina velkolepá. Sežeň holky z podhradí, odkudkoliv, ať se u vína nenudíme. Zařiď to, Ješku.“

Kancléř s úsměvem na tváři odcválal napřed a král se zdržel na občerstvení v nedalekém šenku, kde byla pěkně stavěná sklepnice. Užít si s ní ale nešel. Zábava ho čekala až večer na hradě.

***

Purkrabí Milota byl poděšen i potěšen současně, když na zpěněném koni dorazil kancléř Ješek z Kunětic a zvěstoval mu panovníkovo přání.
Hned začal kalkulovat, jak na hrad dostat co nejvíce hezkých a hlavně svolných vesničanek. Doufal, že je naláká na peníze.
Pak vyrazilo z hradu několik skupinek mužů, aby objeli nejbližší vsi a vzali každou, která je alespoň trochu hezká.

***

Hned v podhradí byla první zastávka, kde velitel jezdců vyhlásil panovníkovo přání.
„A to se týká jen svobodných? Taky chci jít na hostinu,“ rozezlila se jedna z žen, obtloustlá a postarší.
„Ženy nebudou hodovat, ale je třeba narychlo doplnit stav služebných u královské tabule,“ lhal velitel statečně. „A za svoji práci budou pochopitelně odměněny.“

Některé ženy prokoukly, o co asi půjde. Nebyly dnešní a nikdy se při hostinách z hradu nesháněli po služebných a najednou ano? Prostě si muži potřebují vyhodit z kopýtka, to je ono.
„Kolik platíte?“ prohodila Andula, dcera sedláře Mníka.
„Tři poctivé stříbrňáky,“ řekl velitel a davem to zašumělo.
Tolik peněz za nějaké to obsloužení? A ženy se hrnuly k veliteli a hlásily se jedna přes druhou. Byla nutná selekce a vybrány byly opravdu jen ty, co za hřích stály. Nikdo už nerozlišoval, jestli je vdaná či nikoli, protože kupříkladu kovář Kladivo sám svou mladou ženu postrčil, aby se šla přihlásit.

Podobným způsobem jezdci uspěli i v dalších vesnicích a než panovník dorazil na hrad, nacházel se zde i houfec poddaných žen a dívek, prozatím umístěné v čeledníku, kde právě dostávaly najíst, protože pak už na to nebude čas.

***

Příjezd krále mohly sledovat jen skrytě, okénky čeledníku, ale i tak hned hodnotily přítomné rytíře a jejich kvality.
„Ach..králi bych se oddala ráda, ale tamtem muž v modrém plášti je ještě hezčí,“ rozumovala Markéta, dcera řezníka Palečka, která se pyšnila bujnými tvary a věděla to o sobě.
„Tebe by tak určitě král chtěl…“ jízlivě utrousila Marie, dcera sedláka Hlušiny, která žárlila na její vnady, protože vedle ní vypadala jak podvyživená podruhyně.

A tak se dívky dál chichotaly a pošťuchovaly, až muži zmizeli v paláci a jim nezbylo než čekat.

***

Hostina pokročila a rytíři začali více popíjet víno. Zejména Bušek z Velhartic, králův podkomoří, byl zdatný pijan vína z tuzemských vinic, že často nedošel ani do komnaty a zhroutil se v opileckém spánku přímo v hodovním sále. Už nyní nasával a ačkoliv věděl, že ho ráno bude brnět hlava, nedal si říct.
A tuto chvíli nastoupily do sálu dívky a ženy z podhradí. Každá třímala džbánek vína a trochu znejistěly pod pronikavými kalnými zraky rytířů. Cítily se jako lovené laně.

Král povstal, zatleskal a sál hned ztichl.
„Vážení urození hosté a rytíři, co by to bylo za hostinu, bez přítomnosti krásných žen. Proto jsem připravil malé překvapení. Nejsou to ženy urozené, ale přesto se o vás postarají s půvabem, krásou a zkušeností, jakou jen české dívky oplývají,“ a sám špitl kancléři, aby mu přivedl tu drobnou pihovatou dívčinu tam nalevo.

Rytíři začali halekat, dívky k nim došly a nabízely jim víno. Muži se o ně nehádali. Žen bylo dost a každá opravdu měla něco do sebe. Jen vyznavači objemných hrudníků se trochu servali o vnadnou Markétu, ale jinak se většina spokojila s nejbližší dívkou.

Na královském hradě nebylo zvykem souložit přímo před zraky ostatních. Každý rytíř se potěšil s dívkou jen tak, že omakem si ověřil nabízené vnady a pokud byl spokojen, ruku v ruce si ji odvedl do své komnaty. Podnapilejší stolovníci dívky nejen osahávali ale i líbali, ty pištěly, ale nechaly se dál objímat, protože proto tu přece byly.
Nakonec v hodovním sále zůstaly jen nerozebrané ženy a dívky a šenkové vína, pážata a kuchtíci. Protože panstvo je opustilo, měli volno a i oni začali se věnovat volné zábavě. Ženy to přijaly, protože měly své jisté a nějakém tomu pošpásování se rozhodně nebránily a bylo jim lhostejno, zda ulehnou s rytířem či prostým služebníkem.

***

Panovník uvítal dívku ve své komnatě oděn v bílé košili a plátěných nohavicích. V podstatě připomínal obyčejného chasníka z vesnice v podhradí.
Dívka vstoupila, uklonila se a pokorně sklonila hlavu.
„Jak se jmenuješ?“ přistoupil k ní a vzal ji za bradu, aby jí pohlédl do očí.
„Stázka… jsem dcera…“ špitla dívka.
„Nic neříkej. Proto tu nejsi a nechci ani, abys tu byla jako poddaná. Chci tu milující dívku, se kterou se vzájemně oddáme rozkoši,“ děl král a jemně ji políbil na rty.

Stázka se usmála. Pochopitelně už nebyla pannou, ale ještě nikdy nezažila něžné milování. O poctě sdílet lože se samotným panovníkem nikdy ani nesnila, a tak byla rozhodnuta mu dát vše, co si bude přát, byť by šlo o to nejpodivnější přání.
„Nuže?“ řekl král a začal se svlékat a Stázka ho pomalu následovala.
Ukázat se muži nahá se styděla, vždycky se to odbývalo ve tmě a stačilo jen vyhrnout suknici. Svlékla si šaty a rychle se překryla pokrývkou, král ji následoval a pokrývku odhodil na zem , aby si ji mohl prohlédnout. Navíc v komnatě bylo teplo až dusno.
Stázka se přestala stydět a nechala se ohmatávat a okukovat samotným panovníkem, který ji zahrnoval něžnými slůvky lásky. Moc tomu nerozuměla, na tohle nebyla zvyklá, ale když jí políbil, hned otevřela ústa a nabídla mu svůj jazyk k vášnivému líbání.

Během líbání dívka cítila jeho ruce všude, zejména prsa ho lákala, a tak je prohmatával, hnětl a mačkal a prsty si hrál s naběhlými tvrdými bradavkami, což jí přinášelo výboje slasti.
Sama ho objímala, hladila po zádech a jeho tvrdý kolík ji tlačil na stehně. Rozevřela nohy, ale ke svému úžasu viděla, jak jí v polibcích klesá níž a níž po těle. Byla to nepoznaná slast, jak jí polibky rozséval po těle a pak ji zalila rozkoš, když jeho jazyk ucítila v klíně! Ten kmital skrze ochlupení až v mokré štěrbině, která se poddávala dotykům a dívka tekla jak jarní bystřina.
„Ach… ano… ano… áááh,“ sténala, zcela oddána rozkoši, která ji zalévala ve stále silnějších záblescích.
Král věděl co činí a s dívkou si pohrával, až na prahu jejího vyvrcholení do ní náhle vnikl v celé délce tvrdého ocasu.
„Ach… svatá matko,“ vykřikla Stázka, jak ji ocas celou vyplnil a narazil o dno.

Takový úd v sobě nikdy neměla a úzká pochva se jen pomalu přizpůsobovala jeho rozměru. Rytmické hluboké přírazy ji brzy naplnily vzrůstající slastí a oba se opět spojily ústy ve vášnivém líbání. Byla to oboustranná rozkoš a mlaskající přírazy toho byly jasným důkazem. Náhle se král vzepjal, přirazil a pak už jen horký proud semene jí plnil lůno.
Stázka byla spokojená, stejně jako král, který ji milostivě dovolil ležet s ním na lůžku až do rána. Té noci se ale již nemilovali.

***

Papežský legát Petronius zcela odhodil své kněžské vychování i poslání a sám se v sále zmocnil kypré venkovanky. Jeho milostné znalosti z mnoha zemí byly značné a od ženy požadoval řadu praktik, zde neznámých.
Poskytnutí rozkoše jeho údu ústy prostá venkovanka neznala a po radě co a jak, vzala ocas do úst a zkoušela ho sát. Moc to nešlo, navíc se jí to příčilo, zato když Petronius zabořil hlavu do jejího klína, byla rozkoší bez sebe a dokonce dosáhla vyvrcholení, bouři nepoznané slasti, kdy byla chvíli zcela bez sebe. Naběhlý klitoris velikosti hrášku Petronius sál a mnul mezi rty a ženě tak přivodil, co ještě nikdy s nikým nezažila.
Její velké vnady také stály za polaskání. Měkké prsy se mu ani nevešly do rukou, když je mačkal a hnětl, ale bylo to příjemné a rozhodně to urychlilo jeho vzrušení a erekci po pokusu o kouření.
„Otoč se a klekni si,“ uslyšela žena, a tak se nastavila do požadované polohy.

Jak se Petronius umístil za ní, pochopila, že půjde asi o ten psí způsob, nevhodný pro milostný akt křesťanů. Než se stačila nějak ohradit, prudké vniknutí jí roztáhlo pysky po obvodu velkého ocasu, který si razil cestu do jejího těla.
„Ááááhhh… bože… to… je… ooohh,“ hekala, protože to nečekala a byl to prudký a hluboký průnik.
„Drž, doroto,“ zasyčel muž a pleskl ji dlaní po kynuté zadnici.
„Aúú,“ zaječela, ale nebolelo to nijak moc.
Pohyb ocasu byl velmi příjemný a tření bylo silné. Petronius funěl, snažil se jí mnout visící prsa a dál přirážel a pleskal tělem o její zadek při každém přírazu.

Žena vnímala nepoznanou slast a umiňovala si, že tohle bude doma požadovat v manželském loži. Pevně zapřená cítila hluboké průniky a tření tvrdého ocasu, který stále nejevil známky ochabnutí.
„Pojď nahoru,“ vyjel z ní muž ven, ulehl na záda a žena na něj usedla.
Tento způsob znala, ale manžel v ní nikdy nebyl takto hluboko. Sama nyní ocas vnímala v místech své nejvyšší slasti a s hlasitým sténáním cítila, že stoupá opět k něčemu krásnému, nepoznanému.
Když jí tělo zalila nádherná rozkoš, Petronius se do ní začal trhavě vyprazdňovat. Semeno nasávala stahující se děloha a žena se na něj zhroutila a zavalila ho svými prsisky.

Spokojený Petronius si mokrý ocas otřel do její sukně, než se žena vzpamatovala a začala se oblékat. Její příjemná práce zde skončila, muže uspokojila a zbytek noci strávila v ústraní čeledníku mezi okolo souložícími hradními služebníky, pro než toto byla takřka jediná radost v životě, když už jim osud přichystal takový životní úděl.

***

Nad ránem nakonec všechny ženy opustily lože ctěných šlechticů i komůrky sloužících a sám purkrabí jim vyplatil dohodnutou odměnu tří stříbrných.
Spokojené ženy se pak navrátily do svých domovů a většina doufala, že se brzy na hradě bude konat nějaká ta bohatá hostina a že budou zase pozvány

4.3 35 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Noc na Karlštejně – zamítnutý scénář 🙂

Kittikit

No, takovou Zazvorkovou nebo Budinskou bych si v tomto acenari moc predstavit nedokazal 😁

Juli

Paní Stella nebyla vždy protivná „ublížená“ koule 😉

Martin

Historické příběhy , to je tvá parketa 😉 🙂 Náhodou pěkně napsaný příběh z Kokrštejna .

Historie a asijské dívky jsou tvá nejlepší deviza 🙂

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x